Problematika ne bis in idem

Shrnutí rozsudků Soudního dvora EU ve věcech C-117/20 bpost a C-151/20 Nordzucker

Podstatou předběžných otázek ve věcech C-117/20 bpost a C-151/20 Nordzucker byla přípustnost dvojího sankčního řízení/pokuty prototéž jednání, tj. podmínky aplikace zásady ne bis in idem a posouzení totožnosti skutku k jejímu účelu, a dále vyjasnění, zda se daná zásada uplatní i ve vazbě na řízení, ve kterém byla pouze vyslovena vina a neuložena sankce.

Obecné závěry SDEU z obou případů:

I. použití zásady ne bis in idem podléhá dvojí podmínce;

• musí existovat dřívější pravomocné rozhodnutí a musí být vydáno po posouzení merita věci;
• dřívější rozhodnutí a stíhání nebo pozdější rozhodnutí se musí týkat týchž skutků. Totožností skutků se rozumí soubor konkrétních okolností daných událostmi, které jsou v podstatě stejné v rozsahu, v němž se týkají téhož pachatele, jsou vzájemně neoddělitelně spjaty v čase a prostoru (zásada ne bis in idem se naopak nepoužije, pokud dotčené skutky nejsou totožné, ale pouze podobné; právní kvalifikace skutkových okolností ve vnitrostátním právu a chráněný právní zájem nejsou relevantní pro konstatování, zda jde o totéž protiprávní jednání).

II. základní právo plynoucí z čl. 50 Listiny lze omezit, je-li to odůvodněno na základě čl. 52 odst. 1 Listiny. Podmínkou pro takového omezení zákazu dvojího stíhání je zákonný podklad opírající se o nezbytnost a sledující cíl obecného zájmu uznávaný Unií, přičemž omezení musí být těmto kritériím proporcionální.

Závěr SDEU ve věci bpost:

• Podle SDEU ochrana poskytovaná čl. 50 ve spojení s čl. 52 odst. 1 Listiny nebrání, aby právnická osoba byla sankcionována za porušení práva hospodářské soutěže, bylo-li vůči ní za tytéž skutky již vydáno konečné rozhodnutí v řízení o porušení odvětvových předpisů, jejichž cílem je liberalizace dotčeného trhu, za podmínky, že jsou dána jasná a přesná pravidla umožňující předvídat, která jednání a opomenutí mohou být souběžně stíhána a sankcionována, jakož i koordinována oběma příslušnými orgány a že obě řízení byla dostatečně koordinována, proběhla v blízké časové návaznosti a souhrn uložených sankcí odpovídá závažnosti spáchaného protiprávního jednání.

Závěr SDEU ve věci Nordzucker:

• Zásada ne bis in idem nebrání, aby soutěžní orgán jednoho členského státu (zde Rakousko) stíhal podnik (právnickou osobu) a uložil mu pokutu za protiprávní jednání, které mělo protisoutěžní cíl nebo účinek na území tohoto členského státu, třebaže na toto jednání již poukázal (zmínil ho) soutěžní orgán jiného členského státu (Německo) ve svém konečném rozhodnutí. Podmínkou je, že toto konečné rozhodnutí nesmí být založeno na zjištění protisoutěžního cíle nebo účinku na území prvně uvedeného členského státu (Rakousko). Není-li tato podmínka splněna, pak druhý soutěžní orgán (rakouský soutěžní orgán), který zahájí řízení týkající se téhož protisoutěžního cíle nebo účinku, poruší zákaz dvojího trestání.
• Článek 50 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že na řízení podle práva hospodářské soutěže, v němž lze z důvodu zapojení dotyčného účastníka do vnitrostátního programu shovívavosti konstatovat pouze porušení tohoto práva, lze uplatnit zásadu ne bis in idem.