REGULACE DODAVATELSKO-ODBĚRATELSKÝCH VZTAHŮ V POTRAVINÁŘSKÉM SEKTORU

Potravinářský řetězec zahrnuje všechny subjekty a aktivity od primární zemědělské výroby až po zpracování potravin, distribuci, maloobchod a spotřebu. Aktivity uskutečňované v rámci potravinářského řetězce se denně dotýkají všech spotřebitelů a výdaje za potraviny představují velký podíl průměrného rozpočtu českých domácností. Materiální hodnota v potravinářském řetězci však není rovnoměrně rozložena do všech jeho úrovní. Dochází k tomu v důsledku uplatňování různé vyjednávací síly mezi menšími a zranitelnějšími subjekty a jejich hospodářsky silnějšími odběrateli. Pokud se jednání mezi obchodními partnery hrubým způsobem odchyluje od správné obchodní praxe, je v rozporu s dobrou vírou a fair jednáním anebo je jednostranně vnucováno jedním obchodním partnerem druhému, jedná se o tzv. nekalé obchodní praktiky (blíže k problematice nekalých obchodních praktik zde). Dozorem nad zneužíváním silnějšího postavení na trhu v sektoru nákupu a prodeje potravin a služeb s tím souvisejících v ČR se již od roku 2010 zabývá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, a to na základě .Významný mezníkem v této oblasti byl počátek roku 2023, kdy byla do českého právního řádu transponována směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/633, a to prostřednictvím rozsáhlé novelizace zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití, ve znění pozdějších předpisů. 

Touto transpozicí došlo mj. k podstatnému rozšíření počtu subjektů podléhajících zákonné regulaci (řádově stovky oproti původně cca 10-13 subjektům), ke změně konceptu významné tržní síly a pojetí nekalých obchodních praktik a k zavedení mezinárodní spolupráce mezi sektorovými regulátory na unijní úrovni. 

Pojem „potravina“ zákon nahrazuje širším pojmem „zemědělské produkty a potravinářské výrobky“. Zákon tak nově nepočítá pouze s kontrolou velkoformátových maloobchodních řetězců nakupujících potraviny pro jejich následných prodej, ale reguluje právní vztahy všech subjektů zabývajících se výrobou, zpracováním nebo obchodem zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků. Mezi zemědělské produkty a potravinářské výrobky tak patří například obiloviny, živé rostliny a květinářské výrobky, živá a mrtvá zvířata, maso, mléko a mléčné výrobky, mlýnské výrobky, tabák, korek, zbytky a odpady v potravinářském průmyslu.

 Další zásadní novinkou, která bude významná pro celý zemědělsko-potravinářský sektor, je rozšíření konceptu významné tržní síly na celý dodavatelsko-odběratelský řetězec. Nadále je ponechán v platnosti pojem významné tržní síly, tento koncept ale nově vychází ze vzájemného poměřování obratu smluvních stran, které odpovídá významu a smyslu směrnice (§ 3 ZVTS). Posuzování významné tržní síly bude reflektovat konkrétní smluvní vztah příslušného dodavatele a odběratele zemědělských výrobků a potravinářských produktů. Zákon proto po vzoru směrnice stanoví pět hraničních obratových pásem, která akcentují ochranu malých a středních podniků (viz tabulka níže). Tržní silou tak bude disponovat jakýkoliv odběratel zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků v celém dodavatelsko-odběratelském řetězci, pokud jeho roční obrat přesáhne 2 milion eur a současně se bude nacházet ve vyšším obratovém pásmu než jeho dodavatel. Pokud u každé ze smluvních stran přesáhne roční obrat částku 350 mil. eur, jejich právní vztah již nebude podléhat regulaci zákona.

V ustanovení § 4 ZVTS je nově uveden taxativní výčet nekalých obchodních praktik, kterých se může dopustit pouze odběratel s významnou tržní silou, resp. aliance odběratelů vůči dodavateli, který je podle obratových kritérií stanovených v § 3 ZVTS slabší smluvní stranou. Oproti dřívější právní úpravě jde o úplný a konečný výčet nekalých obchodních praktik, který nelze dále rozšiřovat; zákon již neobsahuje generální klauzuli. Odběratel s významnou tržní silou se proto dopustí přestupku pouze tehdy, naplní-li svým jednáním všechny zákonné znaky příslušné skutkové podstaty.

Pokud jde o výčet nekalých obchodních praktik, většina jednání, které zákon zakazoval před 1. 1. 2023, zůstává zachována, pouze došlo k jejich jazykovému zpřesnění, nebo u nich zákon nadále nevyžaduje znak soustavnosti. Nově zákon přebírá některé praktiky ze směrnice, například neoprávněné získání, využití nebo zpřístupnění obchodního tajemství dodavatele odběratelem s významnou tržní silou. Po vzoru směrnice zákon ově zavádí tzv. šedé praktiky, kdy zakazuje určitá jednání odběratelů za předpokladu, že se na nich odběratel s dodavatelem před jejich uskutečněním písemně nedohodl. 

Z důvodu vyšší transparentnosti a posílení právní jistoty zákon, na rozdíl od směrnice, i nadále vyžaduje písemnou formu smluvních ujednání, která musí předcházet dodávkám zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků anebo poskytování služeb s tím souvisejících. Zákon rovněž stanoví základní náležitosti takové smlouvy. Nedodržení písemné formy nebo obsahových náležitostí smlouvy se považuje za nekalou obchodní praktiku.