číslo jednací: S53,54/2015/VZ-7640/2015/531/ESt

• Instance: I.
• Věc: Modernizace a obnova přístrojového vybavení komplexního cerebrovaskulárního centra Nemocnice České Budějovice
• Účastníci:
  1. Nemocnice České Budějovice, a.s.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 120 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb.
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 10. 4. 2015

Č. j.:ÚOHS-S53,54/2015/VZ-7640/2015/531/ESt

24. března 2015

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve společném řízení o spojených správních řízeních vedených pod sp. zn. S53/2015/VZ a S54/2015/VZ zahájených dne 28. 1. 2015 z moci úřední, která byla spojena usnesením č. j. ÚOHS-S53,54/2015/VZ-4173/2015/531/ESt ze dne 11. 2. 2015, a jehož účastníkem je

· zadavatel – Nemocnice České Budějovice, a.s., IČO 26068877, se sídlem B. Němcové 585/54, 370 01 České Budějovice,

ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem – Nemocnice České Budějovice, a.s., IČO 26068877, se sídlem B. Němcové 585/54, 370 01 České Budějovice – při zadávání veřejné zakázky „Modernizace a obnova přístrojového vybavení komplexního cerebrovaskulárního centra Nemocnice České Budějovice“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 18. 3. 2014 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 19. 3. 2014 pod ev. č. 483754, ve znění oprav provedených dne 12. 5. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 22. 3. 2014 pod ev. č. 2014/S 058-097020, ve znění oprav provedených dne 14. 5. 2014 pod ev. č. 2014/S 092-161131, jejíž oznámení o zadání bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 13. 10. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 16. 10. 2014 pod ev. č. 2014/S 199-351447,

a ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem – Nemocnice České Budějovice, a.s., IČO 26068877, se sídlem B. Němcové 585/54, 370 01 České Budějovice – při zadávání veřejné zakázky „Modernizace a obnova přístrojového vybavení komplexního cerebrovaskulárního centra Nemocnice České Budějovice“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 27. 6. 2014 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 30. 6. 2014 pod ev. č. 491063, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 5. 7. 2014 pod ev. č. 2014/S 127-226255, jejíž oznámení o zadání bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 16. 10. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 21. 10. 2014 pod ev. č. 2014/S 202-357111,

rozhodl takto:

I.

Zadavatel – Nemocnice České Budějovice, a.s., IČO 26068877, se sídlem B. Němcové 585/54, 370 01 České Budějovice – se při zadávání veřejné zakázky „Modernizace a obnova přístrojového vybavení komplexního cerebrovaskulárního centra Nemocnice České Budějovice“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 18. 3. 2014 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 19. 3. 2014 pod ev. č. 483754, ve znění oprav provedených dne 12. 5. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 22. 3. 2014 pod ev. č. 2014/S 058-097020, ve znění oprav provedených dne 14. 5. 2014 pod ev. č. 2014/S 092-161131, a jejíž oznámení o zadání bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 13. 10. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 16. 10. 2014 pod ev. č. 2014/S 199-351447, dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v § 39 odst. 4 citovaného zákona, když neprodloužil lhůtu pro podání nabídek stanovenou v § 39 odst. 3 písm. a) bodu 1. citovaného zákona alespoň o polovinu, ačkoliv se v šetřeném případě jednalo o významnou veřejnou zakázku ve smyslu § 16a písm. b) citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku.

II.

Zadavatel – Nemocnice České Budějovice, a.s., IČO 26068877, se sídlem B. Němcové 585/54, 370 01 České Budějovice – se při zadávání veřejné zakázky „Modernizace a obnova přístrojového vybavení komplexního cerebrovaskulárního centra Nemocnice České Budějovice“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 27. 6. 2014 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 30. 6. 2014 pod ev. č. 491063, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 5. 7. 2014 pod ev. č. 2014/S 127-226255, a jejíž oznámení o zadání bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 16. 10. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 21. 10. 2014 pod ev. č. 2014/S 202-357111, dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nepostupoval v souladu s § 156 odst. 2 citovaného zákona, když neuveřejnil odůvodnění předmětné veřejné zakázky na svém profilu zadavatele ve lhůtě stanovené citovaným ustanovením zákona, tedy ve lhůtě do tří pracovních dnů od uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, tj. do 3. 7. 2014, ale uveřejnil jej až 16. 10. 2014.

III.

Za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí se zadavateli – Nemocnice České Budějovice, a.s., IČO 26068877, se sídlem B. Němcové 585/54, 370 01 České Budějovice – podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokutave výši 30 000,- Kč (třicet tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“)[1] obdržel podněty k přezkoumání postupu zadavatele – Nemocnice České Budějovice, a.s., IČO 26068877, se sídlem B. Němcové 585/54, 370 01 České Budějovice (dále jen „zadavatel“) – při zadávání níže uvedených veřejných zakázek:

o „Modernizace a obnova přístrojového vybavení komplexního cerebrovaskulárního centra Nemocnice České Budějovice“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 18. 3. 2014 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 19. 3. 2014 pod ev. č. 483754, ve znění oprav provedených dne 12. 5. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 22. 3. 2014 pod ev. č. 2014/S 058-097020, ve znění oprav provedených dne 14. 5. 2014 pod ev. č. 2014/S 092-161131, jejíž oznámení o zadání bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 13. 10. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 16. 10. 2014 pod ev. č. 2014/S 199-351447 (dále jen „veřejná zakázka č. 1“),

o „Modernizace a obnova přístrojového vybavení komplexního cerebrovaskulárního centra Nemocnice České Budějovice“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 27. 6. 2014 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 30. 6. 2014 pod ev. č. 491063, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 5. 7. 2014 pod ev. č. 2014/S 127-226255, jejíž oznámení o zadání bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 16. 10. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 21. 10. 2014 pod ev. č. 2014/S 202-357111 (dále jen „veřejná zakázka č. 2“).

2. V rámci šetření podnětů si Úřad vyžádal od zadavatele písemné vyjádření k podnětům a veškerou dokumentaci pořízenou v souvislosti s předmětnými veřejnými zakázkami. Po jejich přezkoumání získal pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem při zadávání veřejné zakázky č. 1 a z tohoto důvodu zahájil správní řízení z moci úřední pod sp. zn. S53/2015/VZ. Současně Úřad získal pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem při zadávání veřejné zakázky č. 2 a z tohoto důvodu zahájil správní řízení z moci úřední pod sp. zn. S54/2015/VZ.

II. PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

Správní řízení sp. zn. S53/2015/VZ

3. Účastníkem správního řízení je podle § 116 zákona zadavatel.

4. Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkovi řízení pod č. j. ÚOHS-S53/2015/VZ-2575/2015/531/ESt ze dne 27. 1. 2015, přičemž ho seznámil se zjištěnými skutečnostmi. Současně Úřad zadavateli usnesením pod č. j. ÚOHS-S53/2015/VZ-2592/2015/531/ESt ze dne 27. 1. 2015 určil lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy či činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

5. Dnem 28. 1. 2015, kdy bylo shora citované oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli, bylo podle § 113 zákona v návaznosti na § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení z moci úřední.

6. Dne 9. 2. 2015 byla Úřadu doručena žádost zadavatele z téhož dne o prodloužení lhůty určené usnesením č. j. ÚOHS-S53/2015/VZ-2592/2015/531/ESt ze dne 27. 1. 2015, ve které mohl navrhovat důkazy či jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko. Zadavatel požádal o prodloužení určené lhůty do 25. 2. 2015.

Správní řízení sp. zn. S54/2015/VZ

7. Účastníkem správního řízení je podle § 116 zákona zadavatel.

8. Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkovi řízení pod č. j. ÚOHS-S54/2015/VZ-2635/2015/531/ESt ze dne 27. 1. 2015, přičemž ho seznámil se zjištěnými skutečnostmi. Současně Úřad zadavateli usnesením pod č. j. ÚOHS-S54/2015/VZ-2647/2015/531/ESt ze dne 27. 1. 2015 určil lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy či činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

9. Dnem 28. 1. 2015, kdy bylo shora citované oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli, bylo podle § 113 zákona v návaznosti na § 46 odst. 1 správního řádu zahájeno správní řízení z moci úřední.

10. Dne 9. 2. 2015 byla Úřadu doručena žádost zadavatele z téhož dne o prodloužení lhůty určené usnesením č. j. ÚOHS-S54/2015/VZ-2647/2015/531/ESt ze dne 27. 1. 2015, ve které mohl navrhovat důkazy či činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko. Zadavatel požádal o prodloužení určené lhůty do 25. 2. 2015.

Společné řízení o spojených správních řízeních sp. zn. S53/2015/VZ a sp. zn. S54/2015/VZ

11. V zájmu dodržení zásady uvedené v § 6 odst. 2 správního řádu, podle které správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a vzhledem k tomu, že správní řízení vedená pod sp. zn. S53/2015/VZ a sp. zn. S54/2015/VZ jsou vedena ve věci možného spáchání správních deliktů týmž zadavatelem při zadávání veřejné zakázky č. 1 a veřejné zakázky č. 2, Úřad uvedená správní řízení usnesením č. j. ÚOHS-S53,54/2015/VZ-4173/2015/531/ESt ze dne 11. 2. 2015 spojil.

12. Usnesením č. j. ÚOHS-S53,54/2015/VZ-4187/2015/531/ESt ze dne 11. 2. 2015 Úřad na žádosti zadavatele ze dne 9. 2. 2015 prodloužil lhůtu, v níž mohl zadavatel navrhovat důkazy či činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko, a to konkrétně do 25. 2. 2015.

13. Úřad dále usnesením č. j. ÚOHS-S53,54/2015/VZ-5460/2015/531/ESt ze dne 26. 2. 2015 určil účastníku řízení lhůtu, v níž se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření zadavatele ze dne 25. 2. 2015

14. Zadavatel se k usnesení č. j. ÚOHS-S53,54/2015/VZ-4187/2015/531/ESt ze dne 11. 2. 2015 vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 25. 2. 2015, které Úřad obdržel téhož dne, přičemž konstatuje následující.

15. Zadavatel ve svém vyjádření odkazuje na obsah svých stanovisek, která Úřadu zaslal v rámci šetření podnětů na jeho výzvu. Nad rámec argumentů uvedených v rámci šetření podnětů pak zadavatel ve svém vyjádření ze dne 25. 2. 2015 předkládá některé nové skutečnosti.

16. Za účelem lepšího pochopení věci, a taktéž i z hlediska chronologického, považuje Úřad za vhodné nejprve uvést ty informace, relevantní pro rozhodnutí, jež jsou obsaženy ve vyjádření zadavatele k podnětu, týkajícího se jeho postupu při zadávání veřejné zakázky č. 1, ze dne 8. 12. 2014, které Úřad obdržel dne 12. 12. 2014. Posléze budou uvedeny informace vztahující se k veřejné zakázce č. 1, které jsou obsaženy ve vyjádření zadavatele ze dne 25. 2. 2015. Analogicky pak bude Úřad postupovat i v případě veřejné zakázky č. 2.

17. Zadavatel ve svém vyjádření k podnětu k veřejné zakázce č. 1 úvodem konstatuje, že předmětná veřejná zakázka v sobě spojovala větší počet dílčích veřejných zakázek (konkrétně 24), a to navzdory tomu, že poptávané předměty plnění spolu vzájemně nijak nesouvisely, jelikož požadované přístroje plní rozdílné funkce a navíc jsou zcela odlišné i z hlediska medicínské odbornosti. Vzhledem k právě řečenému zadavatel podotýká, že veřejná zakázka č. 1 nemohla být plněna jedním dodavatelem, neboť prakticky na každou její část existoval zcela jiný dodavatel. Zadavatel tudíž při zadávání veřejné zakázky č. 1 postupoval podle § 98 zákona.

18. Zadavatel v dalším zaujímá názor, že § 16a zákona, který upravuje tzv. významné veřejné zakázky, primárně míří na situace, kdy jsou zadávány veřejné zakázky s vysokou hodnotou plnění, jejichž následná realizace je organizačně a technicky náročná. U takových veřejných zakázek se, podle slov zadavatele, předpokládá jejich plnění jedním dodavatelem, a tudíž zákonodárce prostřednictvím § 39 odst. 4 zákona prodlužuje lhůtu pro podání nabídek.

19. Zadavatel opětovně podotýká, že veřejná zakázka č. 1 nemohla být plněna jedním dodavatelem, který by tak, v souladu s výše řečeným, potřeboval delší časový prostor pro přípravu jeho nabídky. Zadavatel předesílá, že každý uchazeč o konkrétní dílčí část veřejné zakázky č. 1 „měl k dispozici lhůtu, která odpovídala hodnotě i náročnosti toho kterého plnění, jež měl v úmyslu Zadavateli nabídnout, poptávány byly přístroje sériově vyráběné, které jsou běžně dostupné ve skladových zásobách dodavatelů zdravotnické techniky a jejichž dodací doba je do 3-4 týdnů od podpisu smlouvy, u některých i dříve. Postrádalo by jakýkoliv smysl, aby například v případě části 13 VZ s (…) předpokládanou hodnotou 370 476,- Kč bez DPH, měl dodavatel k dispozici lhůtu 78 dnů pro přípravu nabídky, ačkoliv se ve skutečnosti jedná o veřejnou zakázku malého rozsahu (…). Jinak řečeno, zadávaná zakázka (tzn. veřejná zakázka č. 1, pozn. Úřadu) se sice formálně může jevit v souhrnu jako významná veřejná zakázka, ale ve skutečnosti se jednalo o soubor celkem 24 různých a zcela samostatných zakázek, u nichž s ohledem na jejich dílčí předpokládané hodnoty nebylo zapotřebí stanovit lhůtu delší než 52 dnů, kterou zákon předpisuje pro nadlimitní veřejné zakázky (…)“

20. Zadavatel současně upozorňuje na skutečnost, že všichni uchazeči o veřejnou zakázku č. 1 podali jejich nabídku v jím stanovené lhůtě, někteří dokonce i výrazně dříve, přičemž žádný z uchazečů nevznesl námitku, že by lhůta pro podání nabídek byla nedostatečná a neumožňovala tak ve svém důsledku řádnou přípravu nabídky.

21. Zadavatel uvádí, že při stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky č. 1 vycházel z průzkumu relevantního trhu a tuto následně stanovil na více než 51 milionů Kč bez DPH. Nicméně nabídkové ceny všech uchazečů v součtu činily přibližně 36 milionů Kč, tudíž se o veřejnou zakázku podle § 16a zákona ani nejednalo.

22. Ve svém vyjádření ze dne 25. 2. 2015 ke správnímu řízení, ve vztahu k veřejné zakázce č. 1, zadavatel opětovně konstatuje, že se nejednalo o významnou veřejnou zakázku ve smyslu § 16a zákona. Zadavatel opakuje, že v rámci předmětné veřejné zakázky nebyl poptáván jednolitý, vzájemně úzce související celek zdravotnických přístrojů, nýbrž se jednalo o větší počet zcela samostatných veřejných zakázek. Zadavatel uvádí, že „možná nesprávně aplikoval ustanovení § 98 Zákona, kdy samostatné veřejné zakázky nejprve spojil do jednoho zadávacího řízení, které posléze rozdělil na 24 částí. Zákon v ustanovení § 98 odst. 1 přitom říká, že zadavatel může rozdělit veřejnou zakázku na části, připouští-li to povaha předmětu veřejné zakázky. Z uvedeného tedy vyplývá, že Zákon má na mysli jednu veřejnou zakázku, která by byla zadávána jako celek v jednom zadávacím řízení, již je ovšem možno v režimu ustanovení § 98 Zákona rozdělit na více částí a zadat tímto způsobem. To ovšem není případ posuzované veřejné zakázky, resp. všech oněch 24 zakázek, které jsou vzájemně natolik odlišné, že by je nebylo možno zadat jako jednu veřejnou zakázku v jednom zadávacím řízení, protože by se jednalo o nepřípustné slučování vícero vzájemně odlišných dodávek do jednoho zadávacího řízení (…)“

23. Zadavatel zaujímá názor, že § 39 odst. 4 zákona nelze vykládat a aplikovat ryze formalisticky. Smyslem citovaného ustanovení zákona je poskytnout dodavatelům dostatečnou lhůtu pro zpracování jejich nabídky v konkrétním zadávacím řízení. V šetřeném zadávacím řízení však tato objektivní potřeba prodloužení lhůty pro podání nabídek nevznikla, neboť ani jeden z dodavatelů nepřipravoval nabídku na všech 24 částí, jež tvořily veřejnou zakázku č. 1.

24. Skutečnost, že stanovením lhůty pro podání nabídek na veřejnou zakázku č. 1 nebyl žádný z uchazečů o tuto veřejnou zakázku zkrácen na svých právech, dokládá zadavatel prohlášeními a potvrzeními těchto uchazečů, která zadavatel v kopiích přiložil ke svému vyjádření ke správnímu řízení ze dne 25. 2. 2015. Úřad uvádí, že společným obsahem předmětných prohlášení je stanovisko, že délkou lhůty pro podání nabídek na veřejnou zakázku č. 1 nebyli uchazeči nikterak znevýhodněni či diskriminováni.

25. Ve svém vyjádření k podnětu, který se týkal veřejné zakázky č. 2, zadavatel předně uvádí, že odůvodnění předmětné veřejné zakázky, společně se zadávací dokumentací, bylo dne 27. 6. 2014 předáno konkrétní fyzické osobě, která byla pověřena uveřejněním těchto informací (dokumentů) na profilu zadavatele. K uveřejnění zadávací dokumentace došlo obratem, avšak odůvodnění veřejné zakázky č. 2 na profilu zadavatele dotčená fyzická osoba opomněla uveřejnit, učinila tak až opožděně, tedy až po lhůtě tří pracovních dnů, jak je zákonem požadováno. Zadavatel se nicméně domnívá, že popsané administrativní pochybení nikterak neovlivnilo možnost podání nabídek na veřejnou zakázku č. 2. Právě řečené zdůvodňuje zadavatel tvrzením, že s ohledem na skutečnost, že veřejná zakázka č. 2 se týkala těch částí veřejné zakázky č. 1, které byl zadavatel ze zákonných důvodů nucen zrušit, uchazeči o veřejnou zakázku č. 2 byli s jejím odůvodněním fakticky seznámeni již v rámci veřejné zakázky č. 1. Zadavatel současně dodává, že opožděné uveřejnění odůvodnění veřejné zakázky č. 2 na jeho profilu nemělo vliv na výběr nejvhodnější nabídky, jelikož na jednotlivé části veřejné zakázky č. 2, vyjma dvou částí z deseti, byla opět podána toliko 1 nabídka, přičemž u dvou zbývajících částí se uchazeči, kteří podali nabídku na předmětné části, účastnili již zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 1.

26. Argumenty zadavatele obsažené v jeho vyjádření ke správnímu řízení ze dne 25. 2. 2015, jež se týkají veřejné zakázky č. 2, jsou obsahově totožné s argumenty obsaženými v jeho vyjádření k podnětu ze dne 8. 12. 2014. S ohledem na tuto skutečnost tudíž Úřad odkazuje na předchozí bod odůvodnění tohoto rozhodnutí.

27. S ohledem na všechny výše předestřené skutečnosti zadavatel v závěru svého vyjádření ze dne 25. 2. 2015 navrhuje, aby Úřad správní řízení vedené pod sp. zn. S53,54/2015/VZ podle § 117a písm. d) zákona zastavil.

Vyjádření zadavatele ze dne 4. 3. 2015

28. Zadavatel se k usnesení č. j. ÚOHS-S53,54/2015/VZ-5460/2015/531/ESt ze dne 26. 2. 2015 stručně vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 4. 3. 2015, které Úřad obdržel téhož dne, přičemž předně odkazuje v plném rozsahu na obsah svého vyjádření ze dne 25. 2. 2015 (viz body 14. a následující odůvodnění tohoto rozhodnutí).

29. Nad rámec výše uvedeného zadavatel sděluje, že obdržel další vyjádření jednoho z uchazečů o veřejnou zakázku č. 1, jehož obsahem je prohlášení tohoto uchazeče, že v zadávacím řízení na veřejnou zakázku č. 1 nedošlo k diskriminaci ani znevýhodnění dotyčného uchazeče vlivem stanovení kratší lhůty pro podání nabídek, než je zákonem stanovená lhůta 78 dnů, přičemž kopii tohoto prohlášení přikládá zadavatel ke svému vyjádření.

30. Zadavatel dále vyjadřuje přesvědčení, že „Úřad posoudí projednávanou záležitost ve všech souvislostech s pečlivým vyhodnocením všech skutečností, které v řízení vyšly najevo, a že rovněž přihlédne k argumentaci Zadavatele, jakož i k předloženým listinám, z nichž se podává stanovisko jednotlivých uchazečů k zadávacímu řízení, jeho průběhu a postupu Zadavatele v zadávacím řízení.“

31. S ohledem na výše uvedené zadavatel v závěru svého vyjádření ze dne 4. 3. 2015 opětovně navrhuje, aby Úřad správní řízení vedené pod sp. zn. S53,54/2015/VZ podle § 117a písm. d) zákona zastavil.

III. ZÁVĚRY ÚŘADU

32. Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o veřejných zakázkách, vyjádření předložených zadavatelem, a na základě vlastního zjištění konstatuje, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky č. 1 dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v§ 39 odst. 4 zákona, když neprodloužil lhůtu pro podání nabídek stanovenou v § 39 odst. 3 písm. a) bodu 1. zákona alespoň o polovinu, ačkoliv se v šetřeném případě jednalo o významnou veřejnou zakázku podle § 16a písm. b) zákona, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavřel smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku, a dále, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky č. 2 dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím,  že nepostupoval v souladu s § 156 odst. 2 zákona, když neuveřejnil odůvodnění předmětné veřejné zakázky na svém profilu ve lhůtě do tří pracovních dnů od uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

33. Podle § 2 odst. 1 zákona se za zadavatele veřejné zakázky pro účely tohoto zákona považuje veřejný, dotovaný a sektorový zadavatel.

34. Podle § 2 odst. 2 zákona je veřejným zadavatelem

a) Česká republika,

b) státní příspěvková organizace,

c) územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek,

d) jiná právnická osoba, pokud

1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2. je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

35. Podle § 6 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

36. Podle § 12 odst. 1 zákona se nadlimitní veřejnou zakázkou rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota podle § 13 bez daně z přidané hodnoty dosáhne nejméně finančního limitu stanoveného prováděcím právním předpisem pro jednotlivé kategorie zadavatelů, oblasti a druhy veřejných zakázek, případně kategorie dodávek nebo služeb. Tento prováděcí právní předpis stanoví rovněž seznam zboží pořizovaného Českou republikou - Ministerstvem obrany, pro které platí zvláštní finanční limit, a výši tohoto limitu.

37. Podle § 13 odst. 1 zákona se předpokládanou hodnotou veřejné zakázky pro účely tohoto zákona rozumí zadavatelem předpokládaná výše peněžitého závazku vyplývající z plnění veřejné zakázky, který je zadavatel povinen stanovit pro účely postupu v zadávacím řízení před jeho zahájením. Při stanovení předpokládané hodnoty je vždy rozhodná cena bez daně z přidané hodnoty.

38. Podle § 13 odst. 4 zákona je-li veřejná zakázka rozdělena na části, je pro stanovení předpokládané hodnoty rozhodující součet předpokládaných hodnot všech částí veřejné zakázky.

39. Podle § 16a písm. b) zákona se významnou veřejnou zakázkou rozumí taková veřejná zakázka, kterou zadává zadavatel podle § 2 odst. 2 písm. c) nebo jiná právnická osoba podle § 2 odst. 2 písm. d), je-li zadavatel podle § 2 odst. 2 písm. c) ve vztahu k této osobě v postavení podle § 2 odst. 2 písm. d) bodu 2, přičemž předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí nejméně 50 000 000 Kč.

40. Podle § 26 odst. 1 písm. a) zákona zadávací řízení zahajuje zadavatel odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění.

41. Podle § 26 odst. 2 písm. a) zákona se za oznámení o zahájení zadávacího řízení pro účely tohoto zákona považuje oznámení otevřeného řízení, užšího řízení, jednacího řízení s uveřejněním nebo soutěžního dialogu veřejným zadavatelem.

42. Podle § 26 odst. 4 zákona je zadavatel povinen uveřejnit oznámení o zahájení zadávacího řízení způsobem uvedeným v § 146 a 147.

43. Podle § 39 odst. 3 písm. a) bod 1. zákona nesmí být lhůta pro podání nabídek u nadlimitních veřejných zakázek v otevřeném řízení kratší než 52 dnů.

44. Podle § 39 odst. 4 zákona se lhůty podle odstavců 2 a 3 u významných veřejných zakázek prodlužují alespoň o polovinu.

45. Podle § 39 odst. 6, věty druhé, zákona lhůty pro podání nabídek podle odstavce 3 začínají běžet v případě otevřeného řízení a zjednodušeného podlimitního řízení dnem následujícím po dni zahájení zadávacího řízení, v případě užšího řízení, jednacího řízení s uveřejněním, soutěžního dialogu a řízení na základě rámcové smlouvy dnem následujícím po dni odeslání výzvy k podání nabídky a v případě jednacího řízení bez uveřejnění dnem odeslání výzvy k jednání.

46. Podle § 40 odst. 1 zákona pokud veřejný zadavatel uveřejní na profilu zadavatele zadávací dokumentaci v plném rozsahu již ode dne uveřejnění oznámení otevřeného řízení nebo užšího řízení, může zkrátit lhůtu pro podání nabídek o 5 dnů.

47. Podle § 156 odst. 1 zákona veřejný zadavatel u nadlimitní a podlimitní veřejné zakázky uveřejní na profilu zadavatele odůvodnění

a) účelnosti veřejné zakázky,

b) přiměřenosti požadavků na technické kvalifikační předpoklady,

c) vymezení obchodních a technických podmínek veřejné zakázky ve vztahu k potřebám veřejného zadavatele,

d) stanovení základních a dílčích hodnotících kritérií a způsobu hodnocení nabídek ve vztahu k potřebám veřejného zadavatele.

48. Podle § 156 odst. 2 zákona veřejný zadavatel uveřejní odůvodnění podle odstavce 1 do 3 pracovních dnů od uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení nebo od odeslání výzvy o zahájení zadávacího řízení.

Relevantní ustanovení dalších právních předpisů

49. Podle § 2 odst. 1 písm. b) bod 1. nařízení vlády č. 77/2008 Sb., o stanovení finančních limitů pro účely zákona o veřejných zakázkách, o vymezení zboží pořizovaného Českou republikou - Ministerstvem obrany, pro které platí zvláštní finanční limit, a o přepočtech částek stanovených v zákoně o veřejných zakázkách v eurech na českou měnu (dále jen „nařízení vlády č. 77/2008 Sb.“), činí finanční limit podle § 12 odst. 1 zákona v případě veřejných zakázek na dodávky 5 244 000 Kč pro zadavatele uvedené v § 2 odst. 2 písm. c) nebo d) zákona.

Skutečnosti vyplývající z dokumentací o veřejných zakázkách

50. Zadavatel zahájil podle § 26 zákona zadávací řízení na veřejnou zakázku č. 1 odesláním oznámení o zakázce do Věstníku veřejných zakázek dne 18. 3. 2014.

51. Z bodu II.1.2) oznámení o zakázce vyplývá, že veřejná zakázka č. 1 je veřejnou zakázku na dodávky.

52. Zadavatel v bodu II.1.5) oznámení o zakázce uvedl, že předmětem plnění veřejné zakázky č. 1 je „dodávka přístrojového vybavení a zdravotnické techniky pro Komplexní cerebrovaskulární centrum Nemocnice České Budějovice, a.s., a to v souladu s platnou právní úpravou, zejména zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, zákonem č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění, a příslušnými prováděcími právními předpisy včetně případných veškerých souvisejících činností v rozsahu blíže vymezeném touto Zadávací dokumentací. Předmětem této veřejné zakázky jsou všechny dodávky a činnosti specifikované v Příloze č. 2 této Zadávací dokumentace (…).“

53. Předpokládanou hodnotu veřejné zakázky č. 1 zadavatel stanovil v bodu II.2.1) oznámení o zakázce na částku 51 090 675,- Kč bez DPH.

54. Zadavatel v bodě IV.1.1) oznámení o zakázce dále určil, že předmětná veřejná zakázka č. 1 bude zadávána v otevřeném řízení, přičemž jako základní hodnotící kritérium pro zadání veřejné zakázky č. 1 zadavatel v bodu IV.2.1) oznámení o zakázce uvedl hospodářsky nejvýhodnější nabídku z hlediska kritérií uvedených v zadávací dokumentaci.

55. Lhůtu pro podání nabídek zadavatel stanovil v bodě IV.3.4) oznámení o zakázce na 12. 5. 2014. Na základě dodatečných informací k zadávacím podmínkám č. 19 ze dne 7. 5. 2014 zadavatel prodloužil lhůtu pro podání nabídek do 16. 5. 2014 (do 10:00 hod.).

56. V bodě 3.6. „Rozdělení Veřejné zakázky na části“, konkrétně v části 3.6.1., zadávací dokumentace na veřejnou zakázku č. 1 zadavatel uvedl, že „Veřejná zakázka je ve smyslu § 98 Zákona rozdělena na celkem dvacet čtyři (24) částí (…).“ V totožném bodě, konkrétně v části 3.6.3., zadávací dokumentace zadavatel v dalším stanovil, že dodavatelé jsou oprávněni podávat nabídky na všechny části, na některé části nebo jen na jednu část veřejné zakázky č. 1.

57. Z protokolu o otevírání obálek s nabídkami ze dne 16. 5. 2014 vyplývá, že v termínu pro podání nabídek obdržel zadavatel celkem 31 nabídek na plnění veřejné zakázky č. 1.

58. Z dokumentace o veřejné zakázce č. 1 vyplývá, že zadavatel podle ustanovení § 84 odst. 1 písm. e) zákona rozhodl dne 19. 5. 2014 o zrušení částí 9, 12, 13, 17, 18 a 19 veřejné zakázky č. 1, jelikož do všech jmenovaných částí předmětné veřejné zakázky zadavatel obdržel pouze jednu nabídku. Z dokumentace o veřejné zakázce č. 1 dále vyplývá, že zadavatel současně dne 19. 5. 2014 rozhodl na základě § 84 odst. 1 písm. a) zákona o zrušení části 2 šetřené veřejné zakázky, neboť do předmětné části veřejné zakázky č. 1 zadavatel neobdržel žádnou nabídku. Dne 12. 6. 2014 zadavatel rozhodl o zrušení části 16 veřejné zakázky č. 1, dne 23. 6. 2014 rozhodl o zrušení části 3 veřejné zakázky č. 1 a dne 25. 6. 2014 rozhodl o zrušení části 8 veřejné zakázky č. 1. Předmětné tři části veřejné zakázky č. 1 byly zadavatelem zrušeny podle § 84 odst. 1 písm. e) zákona, a to z důvodu, že po provedeném posouzení zbyla zadavateli k hodnocení pouze jedna nabídka. Úřad uvádí, že celkem bylo zadavatelem zrušeno deset částí veřejné zakázky č. 1.

59. Dne 10. 7. 2014 uzavřel zadavatel kupní smlouvu na plnění části 1 veřejné zakázky č. 1 s vybraným uchazečem – Carl Zeiss spol. s r.o., IČO 49356691, se sídlem Radlická 14/3201, 150 00 Praha 5. Cena za předmět plnění části 1 veřejné zakázky č. 1 činila dle čl. 6. „Kupní cena“ předmětné smlouvy celkem 6 760 000,- Kč bez DPH, tj. 8 179 600,‑ Kč s DPH.

60. Dne 17. 7. 2014 uzavřel zadavatel kupní smlouvu na plnění části 4 veřejné zakázky č. 1 s vybraným uchazečem – AUDIOSCAN, spol. s r.o., IČO 40615421, se sídlem Oldřichova 107/50, 128 00 Praha 2. Cena za předmět plnění části 4 veřejné zakázky č. 1 činila dle čl. 6. „Kupní cena“ předmětné smlouvy celkem 2 388 000,- Kč bez DPH, tj. 2 889 480,‑ Kč s DPH.

61. Dne 14. 7. 2014 uzavřel zadavatel kupní smlouvu na plnění části 5 veřejné zakázky č. 1 s vybraným uchazečem – NORTH MED spol. s r.o., IČO 25457811, se sídlem Bělocerkevská 1176/12, 100 00 Praha 10 (v době zadávání veřejné zakázky č. 1 se sídlem Karolíny Světlé 317/9, 400 07 Ústí nad Labem, pozn. Úřadu), (dále jen „NORTH MED spol. s r.o.“). Cena za předmět plnění části 5 veřejné zakázky č. 1 činila dle čl. 6. „Kupní cena“ předmětné smlouvy celkem 4 389 800,- Kč bez DPH, tj. 5 311 658,‑ Kč s DPH.

62. Dne 16. 7. 2014 uzavřel zadavatel kupní smlouvu na plnění části 6 veřejné zakázky č. 1 s vybraným uchazečem – HOSPIMED, spol. s r.o., IČO 00676853, se sídlem Malešická 2251/51, 130 00 Praha 3 (dále jen „HOSPIMED, spol. s r.o.“). Cena za předmět plnění části 6 veřejné zakázky č. 1 činila dle čl. 6. „Kupní cena“ předmětné smlouvy celkem 803 322,- Kč bez DPH, tj. 972 019,62 Kč s DPH.

63. Dne 4. 8. 2014 uzavřel zadavatel kupní smlouvu na plnění části 7 veřejné zakázky č. 1 s vybraným uchazečem NORTH MED spol. s r.o. Cena za předmět plnění části 7 veřejné zakázky č. 1 činila dle čl. 6. „Kupní cena“ předmětné smlouvy celkem 1 448 320,- Kč bez DPH, tj. 1 752 468,20 Kč s DPH.

64. Dne 17. 7. 2014 uzavřel zadavatel kupní smlouvu na plnění části 10 veřejné zakázky č. 1 s vybraným uchazečem – L I N E T spol. s r.o., IČO 00507814, se sídlem Želevčice 5, 274 01 Slaný. Cena za předmět plnění části 10 veřejné zakázky č. 1 činila dle čl. 6. „Kupní cena“ předmětné smlouvy celkem 1 057 368,- Kč bez DPH, tj. 1 215 973,20 Kč s DPH.

65. Dne 16. 7. 2014 uzavřel zadavatel kupní smlouvy na plnění části 11 a části 14 veřejné zakázky č. 1 s vybraným uchazečem – medisap,s.r.o., IČO 48029360, se sídlem Na rovnosti 2244/5, 130 00 Praha 3. Cena za předmět plnění části 11 veřejné zakázky č. 1 činila dle čl. 6. „Kupní cena“ předmětné smlouvy celkem 1 050 000,- Kč bez DPH, tj. 1 270 500,‑ Kč s DPH; cena za předmět plnění části 14 veřejné zakázky č. 1 činila dle čl. 6. „Kupní cena“ předmětné smlouvy celkem 1 848 000,- Kč bez DPH, tj. 2 236 080,‑ Kč s DPH.

66. Dne 17. 7. 2014 uzavřel zadavatel kupní smlouvu na plnění části 15 veřejné zakázky č. 1 s vybraným uchazečem – Dräger Medical s.r.o., IČO 26700760, se sídlem Pod Sychrovem 1063, 101 00 Praha 10. Cena za předmět plnění části 15 veřejné zakázky č. 1 činila dle čl. 6. „Kupní cena“ předmětné smlouvy celkem 3 405 000,- Kč bez DPH, tj. 4 120 050,‑ Kč s DPH.

67. Dne 16. 7. 2014 uzavřel zadavatel kupní smlouvu na plnění části 20 veřejné zakázky č. 1 s vybraným uchazečem – MEDISTA spol.s r.o., IČO 60199865, se sídlem Dělnická 213/12, 170 00 Praha 7. Cena za předmět plnění části 20 veřejné zakázky č. 1 činila dle čl. 6. „Kupní cena“ předmětné smlouvy celkem 425 000,- Kč bez DPH, tj. 514 250,‑ Kč s DPH.

68. Dne 10. 7. 2014 uzavřel zadavatel kupní smlouvy na plnění části 21 a části 22 veřejné zakázky č. 1 s vybraným uchazečem – Philips Česká republika s. r.o., IČO 63985306, se sídlem Rohanské nábřeží 678/23, 186 00 Praha 8 (v době zadávání přezkoumávané veřejné zakázky se sídlem Šafránkova 1238/1, 155 00 Praha 5, pozn. Úřadu). Cena za předmět plnění části 21 veřejné zakázky č. 1 činila dle čl. 6. „Kupní cena“ předmětné smlouvy celkem 2 650 000,- Kč bez DPH, tj. 3 206 500,‑ Kč s DPH; cena za předmět plnění části 22 veřejné zakázky č. 1 činila dle čl. 6. „Kupní cena“ předmětné smlouvy celkem 3 240 000,- Kč bez DPH, tj. 3 920 400,‑ Kč s DPH.

69. Dne 16. 7. 2014 uzavřel zadavatel kupní smlouvu na plnění části 23 veřejné zakázky č. 1 s vybraným uchazečem HOSPIMED, spol. s r.o. Cena za předmět plnění části 23 veřejné zakázky č. 1 činila dle čl. 6. „Kupní cena“ předmětné smlouvy celkem 3 504 400,- Kč bez DPH, tj. 4 240 324,‑ Kč s DPH.

70. Dne 23. 7. 2014 uzavřel zadavatel kupní smlouvu na plnění části 24 veřejné zakázky č. 1 s vybraným uchazečem HOSPIMED, spol. s r.o. Cena za předmět plnění části 24 veřejné zakázky č. 1 činila dle čl. 6. „Kupní cena“ předmětné smlouvy celkem 2 886 200,- Kč bez DPH, tj. 3 492 302,‑ Kč s DPH.

71. Zadavatel zahájil zadávací řízení na veřejnou zakázku č. 2 odesláním oznámení o zakázce do Věstníku veřejných zakázek dne 27. 6. 2014.

72. Předmět plnění veřejné zakázky č. 2 zadavatel vymezil v bodu II.1.5) oznámení o zakázce, kde uvedl, že předmětem plnění veřejné zakázky č. 2 je „dodávka přístrojového vybavení a zdravotnické techniky pro Komplexní cerebrovaskulární centrum Nemocnice České Budějovice, a.s., a to v souladu s platnou právní úpravou, zejména zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, zákonem č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění, a příslušnými prováděcími právními předpisy včetně případných veškerých souvisejících činností v rozsahu blíže vymezeném touto Zadávací dokumentací. Předmětem této veřejné zakázky jsou všechny dodávky a činnosti specifikované v Příloze č. 2 této Zadávací dokumentace (…).“

73. Předpokládanou hodnotu veřejné zakázky č. 2 zadavatel stanovil v bodu II.2.1) oznámení o zakázce na částku 15 109 129,- Kč bez DPH.

74. Zadavatel dále v bodě IV.1.1) oznámení o zakázce určil, že veřejná zakázka č. 2 bude zadávána v otevřeném řízení, přičemž jako základní hodnotící kritérium pro zadání předmětné veřejné zakázky zadavatel v bodu IV.2.1) oznámení o zakázce uvedl hospodářsky nejvýhodnější nabídku z hlediska kritérií uvedených v zadávací dokumentaci.

75. V bodě 3.6. „Rozdělení Veřejné zakázky na části“, konkrétně v části 3.6.1., zadávací dokumentace k veřejné zakázce č. 2 zadavatel uvedl, že „Veřejná zakázka je ve smyslu § 98 Zákona rozdělena na celkem deset (10) částí (…).“

76. Úřad na základě vlastní činnosti zjistil, že dokument s názvem „Odůvodnění zakázky“, jenž se týkal odůvodnění veřejné zakázky č. 2 podle § 156 zákona, byl na profilu zadavatele (https://ezak.nemcb.cz) uveřejněn dne 16. 10. 2014.

K postavení zadavatele

77. V šetřeném případě se Úřad nejprve zabýval otázkou, zda je splněn předpoklad stanovený v § 2 odst. 1 zákona, tedy zda je vůbec dána osoba zadavatele. Ustanovení § 2 odst. 2 zákona taxativně vymezuje čtyři skupiny subjektů, které spadají pod definici „veřejného zadavatele“. Jedním z těchto subjektů je podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona i tzv. jiná právnická osoba.

78. Podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba, pokud

1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2. je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

Úřad doplňuje, že k tomu, aby bylo možné konkrétní právnickou osobu považovat za veřejného zadavatele ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona, musí být obě výše popsané podmínky splněny kumulativním způsobem.

79. Jestliže jde o naplnění první ze shora předestřených podmínek v šetřeném případě, tj. že daná právnická osoba musí být založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, pak je třeba konstatovat, že zákon nikterak blíže nespecifikuje, co se míní uspokojováním potřeb veřejného zájmu nemající průmyslovou nebo obchodní povahu. Za účelem objasnění předmětné definice je tudíž nutné vycházet z relevantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“).

80. Z relevantní judikatury SDEU je možno učinit, mimo jiné, tyto závěry:

a) Při posuzování, zda je určitý subjekt zadavatelem, je třeba posuzovat rovněž aktuální pozici příslušné osoby, zda aktuálně uspokojuje v rámci některé ze svých činností potřeby veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, či nikoliv. Nelze si tedy vystačit s posuzováním těch činností, za jejichž účelem byla daná osoba založena či zřízena. (Rozsudek ze dne 12. prosince 2002, C 470/99 Universale-Bau AG, Bietergemeinschaft: 1) Hinteregger & Söhne Bauges.m.b.H. Salzburg, 2) ÖSTÜ-STETTIN Hoch- und Tiefbau GmbH proti Entsorgungsbetriebe Simmering GmbH.).

b) Status zadavatele není závislý na relativní důležitosti, kterou má činnost uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, v rámci veškeré činnosti daného subjektu. (Rozsudek ze dne 10. listopadu 1998, C-360/96 Gemeente Arnhem a Gemeente Rheden vs. BFI Holding BV.) Jinými slovy řečeno: v případech, kdy určitý subjekt vykonává částečně činnost sloužící k uspokojování potřeb veřejného zájmu a současně i jinou běžnou obchodní činnost, je považován za zadavatele veřejných zakázek v plném rozsahu své činnosti. (Rozhodnutí SDEU C-44/96 ve věci Mannesmann Angelbau Austria AG and Others vs. Strohal Rotationsdruck GesmbH.).

c) Potřeby veřejného zájmu nemající průmyslovou nebo obchodní povahu jsou chápány mimo jiné jako potřeby, které jsou uspokojovány jinak, než dostupností zboží a služeb na trhu, a (jako druhá varianta) které se stát, z důvodu obecného zájmu, rozhodl poskytovat sám, nebo nad kterými si přeje udržet rozhodující vliv. (Rozsudek ze dne 10. listopadu 1998, C-360/96 Gemeente Arnhem a Gemeente Rheden vs. BFI Holding BV).

81. Ze shora citovaných rozsudků SDEU lze dovodit, že jako potřeby veřejného zájmu je nutno chápat takové potřeby, na jejichž uspokojování má zájem širší okruh osob. Nejde tedy o potřeby, z nichž by měl užitek pouze konkrétní subjekt. V takovém případě by se jednalo o potřeby ryze soukromého charakteru. Potřeby veřejného zájmu jsou naopak potřeby, jejichž uspokojování slouží relativně neomezenému okruhu subjektů, jež se nacházejí na území konkrétního územního samosprávného celku (v prostředí České republiky na území obce či kraje), či dokonce na území státu jako takového (tzn. potřeby uspokojované fakticky v zájmu všech občanů České republiky). Jinými slovy řečeno, za potřeby veřejného zájmu je třeba považovat ty potřeby, na jejichž řádném a pokojném uspokojování má zájem sám stát, a které sám stát taktéž uspokojuje, případně jejich uspokojování svěřuje od něj odvozeným subjektům. Potřeby veřejného zájmu se projevují v celé řadě oblastí dané společnosti (komunity). Typicky mezi ně lze řadit např. potřeby projevující se v oblasti hospodářské, sociální, kulturní, dále v oblasti životního prostředí a v neposlední řadě i potřeby týkající se sféry zdravotnictví.

82. Za účelem zjištění, zda zadavatel vykonává (uspokojuje) konkrétní potřebu (případně potřeby) veřejného zájmu, vycházel Úřad, mimo jiného, i ze Stanov akciové společnosti Nemocnice České Budějovice, a.s. (tzn. zadavatele, pozn. Úřadu) ze dne 20. 12. 2012 (dále jen „stanovy“), které jsou volně dostupné z veřejného rejstříku zadavatele (www.justice.cz). Úřad uvádí, že ačkoliv se jedná o stanovy z roku 2012, byly tyto stanovy platné i v roce 2014, tedy v roce, kdy byly šetřené veřejné zakázky zadávány.

83. V článku IV. „Předmět podnikání“ stanov je uvedeno, že předmětem podnikání zadavatele je, mimo jiného, komplexní poskytování zdravotnických služeb.

84. Jak bylo řečeno již výše, potřeby veřejného zájmu jsou takové potřeby, jejichž uspokojování slouží širšímu okruhu subjektů. Současně bylo Úřadem konstatováno, že mezi potřeby veřejného zájmu bezpochyby náleží i potřeby vztahující se ke sféře zdravotnictví. Jestliže předmětem podnikání zadavatele je i poskytování zdravotnických služeb, nemůže být sporu o tom, že byl založen za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, neboť poskytování zdravotnických služeb přispívá k péči o zdraví, které samo o sobě patří k prioritním hodnotám nejen jednotlivce, ale celé společnosti, a je v důsledku toho jedním ze základních předpokladů sociální a ekonomické stability státu. Právo na zdraví je ostatně garantováno v článku 31 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších ústavních zákonů, v němž je uvedeno, že: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“ Jestliže je právo na zdraví v České republice garantováno a chráněno na úrovni ústavního zákona, lze konstatovat, že na ochraně zdraví má bezesporu zájem sám stát (tzn. Česká republika). Ochrana zdraví je proto zcela jistě veřejným zájmem. Komplexní poskytování zdravotnických služeb, které spadá do předmětu podnikání zadavatele, přitom směřuje právě k ochraně zdraví. Vzhledem k právě řečenému Úřad uvádí, že zadavatel byl založen za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu (a sice za účelem zájmu na ochraně zdraví), které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu. Na právě řečeném nemůže ničeho změnit ani fakt, že, jak vyplývá z čl. IV. „Předmět podnikání společnosti“ stanov, do předmětu podnikání zadavatele náleží, kromě komplexního poskytování zdravotnických služeb, např. i pronájem nemovitostí, ubytovací služby či reklamní činnost a marketing. Jak bylo totiž uvedeno v bodě 74. odůvodnění tohoto rozhodnutí, konkrétně linea b), v případě, kdy konkrétní subjekt vykonává částečně činnost sloužící k uspokojování potřeb veřejného zájmu a současně i jinou běžnou obchodní činnost, je považován za zadavatele veřejných zakázek v plném rozsahu své činnosti. Jinými slovy řečeno, pro závěr, že je splněn předpoklad uvedený v § 2 odst. 2 písm. d), bod 1., zákona, plně postačuje, že určitá právnická osoba prokazatelně uspokojuje veřejnou potřebu, byť jinak vykonává i další činnosti, jež mají obchodní charakter, jako tomu je i v šetřeném případě.

85. V předchozích bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo popsáno a dovozeno, že zadavatel splňuje první z podmínek vymezených v § 2 odst. 2 písm. d) zákona, tedy že se jedná o právnickou osobu, která uspokojuje potřebu veřejného zájmu (zájem na ochraně zdraví, a to prostřednictvím komplexního poskytování zdravotnických služeb), jež nemá průmyslovou nebo obchodní povahu. K tomu, aby bylo možné zadavatele v šetřeném případě označit za veřejného zadavatele podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona, proto zbývá ověřit, zda je splněna i druhá z podmínek předvídaných v citovaném ustanovení zákona.

86. K tomu, aby byla splněna druhá z podmínek, obsažených v § 2 odst. 2 písm. d) zákona, pak musí právnická osoba, která uspokojuje potřebu (potřeby) veřejného zájmu, být v určitém vztahu (vzniklém v důsledku jejího financování, ovládání, případně v důsledku jmenování jejích orgánů) k veřejnému zadavateli ve smyslu § 2 odst. 2 zákona. Ze stanov vyplývá, že zadavatel je akciovou společností, přičemž jeho jediným akcionářem je Jihočeský kraj, IČO 70890650, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice (dále jen „Jihočeský kraj“). Jihočeský kraj, coby tzv. vyšší územní samosprávný celek, je veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. c) zákona. Jestliže jediným, a tudíž výlučným, akcionářem zadavatele je Jihočeský kraj, jakožto veřejný zadavatel, je zcela evidentní, že Jihočeský kraj zadavatele ovládá. Podmínku „ovládání“ podle § 2 odst. 2 písm. d), bod 2., zákona je třeba vykládat v tom smyslu, že konkrétní veřejný zadavatel je schopen ovlivňovat činnost jím ovládané osoby. Toto „ovládání“ je v šetřeném případě evidentně dáno, jelikož veřejný zadavatel, tzn. Jihočeský kraj, jakožto vlastník 100 % akcií zadavatele, je schopen přímo ovlivňovat a řídit činnost zadavatele. Tato skutečnost je ostatně potvrzena i ve výroční zprávě zadavatele za rok 2013, v níž je, mimo jiného, explicitně uvedeno, že „osobou ovládající“ je Jihočeský kraj, „osobou ovládanou“ naproti tomu zadavatel. Úřad dodává, že v době zahájení správních řízení z moci úřední neměl k dispozici výroční zprávu zadavatele za rok 2014, tedy za rok, v němž byly šetřené veřejné zakázky zadávány. Nicméně ze Stanov akciové společnosti Nemocnice České Budějovice, a.s. (tzn. zadavatele, pozn. Úřadu) ze dne 13. 11. 2014 taktéž vyplývá, že 100 % akcií zadavatele vlastní Jihočeský kraj. Vzhledem k právě řečenému má Úřad tudíž za prokázané, že v předmětném roce byl subjektem, jenž ovládal zadavatele, Jihočeský kraj, coby veřejný zadavatel podle § 2 odst. 2 písm. c) zákona, a tudíž je bez dalšího splněna i druhá z podmínek, které jsou uvedeny v § 2 odst. 2 písm. d) zákona.

87. Na základě výše popsaných skutečností proto nezbývá než vyslovit dílčí závěr, a sice ten, že zadavatel v šetřeném případě je veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona, jelikož uspokojuje potřebu veřejného zájmu (poskytuje komplexní zdravotnické služby), přičemž je ovládán veřejným zadavatelem (Jihočeským krajem), čímž jsou kumulativně splněny obě podmínky vymezené ve shora citovaném ustanovení zákona. Osoba „zadavatele veřejné zakázky“ je tudíž zcela prokazatelně dána.

88. Závěrem této části odůvodnění Úřad předesílá, že zadavatel nečinil tuto skutečnost spornou, tzn. nikterak nerozporoval, že by se při zadávání šetřených veřejných zakázek nenacházel v pozici zadavatele podle § 2 odst. 1 zákona. Naopak lze konstatovat, že sám zadavatel se považuje za zadavatele ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona. Tato skutečnost je zřejmá např. z bodů 2.1. „Identifikační údaje“, konkrétně z částí 2.1.1., zadávacích dokumentací na veřejné zakázky č. 1 a č. 2, či z článků 1. „Úvodní ustanovení“ smluv na plnění konkrétních dílčích částí veřejné zakázky č. 1. Na všech popsaných místech zadavatel shodně uvádí, že je veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona.

K výroku I. tohoto rozhodnutí – stanovení lhůty pro podání nabídek

89. Úřad ke stanovení délky lhůty pro podání nabídek nejprve v obecné rovině uvádí, že tato významnou měrou ovlivňuje další průběh zadávacího řízení, neboť od její dostatečné délky se může odvíjet i počet nabídek obdržených zadavatelem v daném zadávacím řízení, a také kvalita zpracování nabídek v závislosti na požadavcích zadavatele. Z tohoto důvodu upravují ustanovení § 39 odst. 3 a odst. 4 zákona minimální délky lhůt pro podání nabídek v příslušném druhu zadávacího řízení, přičemž zájem na dodržování citovaných ustanovení zákona zdůraznil zákonodárce souslovím „nesmí být kratší“. Zadavatel tedy musí při stanovení lhůty pro podání nabídek dodržet alespoň její zákonem stanovenou délku.

90. Jak již bylo uvedeno výše (viz body 45., 46. a 47. odůvodnění tohoto rozhodnutí), v případě veřejné zakázky č. 1 se jednalo o veřejnou zakázku na dodávky, která byla zadávána v otevřeném řízení, přičemž její předpokládanou hodnotu stanovil zadavatel ve výši 51 090 675,- Kč bez DPH.

91. Úřad na tomto místě konstatuje, že v závislosti na výši předpokládané hodnoty a druhu zadavatele upravuje § 16a zákona tzv. „významnou veřejnou zakázku“. Podle § 16a písm. b) zákona se významnou veřejnou zakázkou rozumí taková veřejná zakázka, kterou zadává zadavatel podle § 2 odst. 2 písm. c) zákona nebo jiná právnická osoba podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona, je-li zadavatel podle § 2 odst. 2 písm. c) zákona ve vztahu k této osobě v postavení podle § 2 odst. 2 písm. d) bodu 2 zákona, přičemž předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí nejméně 50 000 000 Kč. Z dikce § 16a písm. b) zákona tudíž vyplývá, že významnou veřejnou zakázkou je, mimo jiného, taková veřejná zakázka, která je zadávána veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona, jestliže veřejný zadavatel podle § 2 odst. 2 písm. c) zákona tohoto zadavatele významné veřejné zakázky určitým způsobem „ovládá“, přičemž předpokládaná hodnota takové veřejné zakázky činí alespoň 50 000 000,‑ Kč bez DPH.

92. Ve vztahu k veřejné zakázce č. 1 Úřad uvádí, že vzhledem ke skutečnosti, že zadavatel, jak bylo Úřadem zjištěno a podrobně popsáno shora (viz bod 70. a následující odůvodnění tohoto rozhodnutí), byl při zadávání veřejné zakázky č. 1 v postavení veřejného zadavatele ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. d) zákona, který byl ovládán územním samosprávným celkem (Jihočeským krajem), coby veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. c) zákona, přičemž předpokládaná hodnota veřejné zakázky č. 1 činila současně více než 50 000 000,- Kč bez DPH (viz bod 46. odůvodnění tohoto rozhodnutí), jednalo se v daném případě o významnou veřejnou zakázku podle § 16a písm. b) zákona.

93. Dříve, než bude Úřadem vysloven závěr, zda zadavatel při určení délky lhůty pro podání nabídek na veřejnou zakázku č. 1 postupoval v souladu se zákonem, či nikoliv, považuje Úřad za vhodné vyjádřit se k argumentům zadavatele, jež se týkají tvrzení, že předmětná veřejná zakázka nebyla významnou veřejnou zakázkou podle § 16a zákona (viz body 17. a následující odůvodnění tohoto rozhodnutí). Zadavatel právě řečené zdůvodňuje především tím, že veřejnou zakázku č. 1 zadával jako „balík“ sestávající z 24 relativně samostatných veřejných zakázek, jelikož poptávané zdravotnické přístroje mají být v praxi určeny a využívány k plnění rozličných potřeb. Jak již bylo uvedeno výše (viz bod 50. odůvodnění tohoto rozhodnutí), zadavatel veřejnou zakázku č. 1 podle § 98 zákona rozdělil na celkem 24 dílčích částí. Úřad podotýká, že ačkoliv byla veřejná zakázka č. 1 „vnitřně“ rozčleněna na 24 částí, stále se, z pohledu stanovení předpokládané hodnoty a zvolení příslušného druhu zadávacího řízení, jednalo o jedinou veřejnou zakázku. Úřad předesílá, že „prvopočátek“ zadávání veřejné zakázky je vázán na veřejnou zakázku jako na celek. Právě řečené ostatně vyplývá z § 13 odst. 1 zákona, který upravuje předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. Podle citovaného ustanovení zákona je předpokládanou hodnotou veřejné zakázky myšlena předpokládaná výše peněžitého závazku vyplývající z plnění veřejné zakázky. Jinak řečeno, předpokládaná hodnota značí předpokládaný objem finančních prostředků, které budou za realizaci veřejné zakázky vítězným dodavatelem ze strany zadavatele vynaloženy. Jde tudíž o předpokládanou celkovou sumu financí, jež bude zadavatelem poskytnuta jako protiplnění za výkon předmětu veřejné zakázky jakožto celku. Podle § 13 odst. 1 zákona mají zadavatelé povinnost stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky již před zahájením zadávacího řízení. Od správného stanovení předpokládané hodnoty se přitom odvíjí např. i volba příslušného druhu zadávacího řízení, určení správné (zákonné) délky lhůty pro podání nabídek apod. Úřad v dalším konstatuje, že z § 13 odst. 4 zákona zcela jednoznačně vyplývá, že pokud je veřejná zakázka rozdělena na části, tzn. podle § 98 zákona, jako je tomu v šetřeném případě, je pro stanovení její předpokládané hodnoty rozhodující součet předpokládaných hodnot všech částí takto rozdělené veřejné zakázky. Ve světle shora popsaných závěrů tudíž Úřad uvádí, že jestliže zadavatel zamýšlí rozdělit podle § 98 odst. 1 zákona konkrétní veřejnou zakázku na více částí, musí při stanovení její předpokládané hodnoty postupovat podle § 13 odst. 4 zákona. Nemůže proto stanovit předpokládanou hodnotu pouze izolovaně pro každou dílčí část veřejné zakázky, nýbrž je povinen stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky jako celku. Úřad podotýká, že skutečnost, že na veřejnou zakázku musí být před zahájením zadávacího řízení nazíráno jako na celek, platí bez rozdílu, zda veřejná zakázka sestává z jednoho předmětu veřejné zakázky, či zda je tvořena více dílčími částmi. Úřad připouští, že pokud je veřejná zakázka podle § 98 odst. 1 zákona rozdělena na více částí, pak v průběhu zadávacího řízení se její dílčí části stávají de facto samostatnými veřejnými zakázkami, které mají do určité míry svůj samostatný osud – mohou do nich být podávány samostatné nabídky, může dojít ze zákonem aprobovaných důvodů k jejich zrušení apod. Onen popsaný „samostatný osud“ si však lze, Úřad zdůrazňuje, reálně představit až v průběhu zadávacího řízení. Před zahájením zadávacího řízení však veřejná zakázka, která bude zadavatelem podle § 98 odst. 1 zákona rozdělena na více částí, tvoří jednolitý celek, přičemž zadavatel je, Úřad podotýká, pro potřeby dalšího průběhu zadávacího řízení povinen stanovit předpokládanou hodnotu této veřejné zakázky v souladu s požadavky § 13 odst. 1 a odst. 4 zákona.

94. Úřad konstatuje, že jestliže z § 13 odst. 4 zákona explicitně vyplývá, že pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky rozdělené na části je rozhodný součet předpokládaných hodnot všech jejích dílčích částí, přičemž právě podle takto stanovené předpokládané hodnoty se rozlišuje, zda se např. jedná o nadlimitní veřejnou zakázku podle § 12 odst. 1 zákona, pak musí být, podle názoru Úřadu, zcela identicky postupováno i v otázce určení, zda se v konkrétním případě jedná o významnou veřejnou zakázku podle § 16a zákona či nikoliv. Úřad tudíž uvádí, že, vedle dalších podmínek, je jedním z klíčových hledisek pro konstatování, zda konkrétní veřejná zakázka spadá do kategorie významných veřejných zakázek podle § 16a zákona, výše předpokládané hodnoty této veřejné zakázky. Zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky č. 1 na částku 51 090 675,- Kč bez DPH (viz bod 47. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad opakuje, že § 16a písm. b) zákona považuje, při splnění dalších podmínek, jež se týkají existence osoby zadavatele podle § 2 odst. 2 písm. c) nebo písm. d) zákona, za významnou veřejnou zakázku takovou veřejnou zakázku, jejíž předpokládaná hodnota činí alespoň 50 000 000,- Kč bez DPH. Jinak řečeno, §16a písm. b) zákona nikterak nerozlišuje, zda konkrétní veřejná zakázka je tvořena z jedné části, či je předmět jejího plnění zadavatelem rozdělen podle § 98 odst. 1 zákona na více částí. Postačujícím pro konstatování, zda daná veřejná zakázka je významnou veřejnou zakázkou podle § 16a písm. b) zákona, je tudíž zjištění, zda je zadávána některým z kategorie zadavatelů, blíže definovaných v předmětném ustanovení zákona, a současně zjištění, zda předpokládaná hodnota takové veřejné zakázky dosahuje částky alespoň 50 000 000,- Kč bez DPH. Úřad na tomto místě odkazuje na § 98 odst. 4 zákona, z něhož lze bez nejmenších pochybností dovodit, že pokud zadavatel hodlá veřejnou zakázku rozdělit na více částí ve smyslu § 98 odst. 1 zákona, je povinen při stanovení její předpokládané hodnoty podle § 13 odst. 4 zákona sečíst hodnoty dílčích částí takto rozdělené veřejné zakázky. Úřad opakuje, že zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky č. 1 na částku 51 090 675,- Kč bez DPH. Uvedená hodnota v sobě tudíž zahrnovala součet předpokládaných hodnot všech 24 částí veřejné zakázky, na něž byla veřejná zakázka č. 1 rozdělena. Vzhledem ke skutečnosti, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky č. 1 (tj. 51 090 675,- Kč bez DPH) zcela evidentně přesahovala prahovou hodnotu vymezenou v § 16a písm. b) zákona, tzn. částku 50 000 000,- Kč bez DPH, přičemž byla v šetřeném případě splněna i podmínka vztahující se k osobě zadavatele (zadavatel spadal do kategorie veřejných zadavatelů podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona – viz výše), byla veřejná zakázka č. 1 bez nejmenších pochyb významnou veřejnou zakázkou podle § 16a písm. b) zákona.

95. Úřad uvádí, že na výše řečeném nemůže ničeho změnit ani fakt, že předměty plnění, poptávané v rámci veřejné zakázky č. 1, spolu, podle slov zadavatele, nikterak nesouvisely. Úřad předesílá, že zadavatel se z libovolných příčin rozhodl veřejnou zakázku č. 1 zadávat jako jednu veřejnou zakázku, byť ji podle § 98 odst. 1 zákona rozdělil na celkem 24 dílčích částí. Úřad opakuje, že zásadním pro konstatování, zda určitá veřejná zakázka je či není významnou veřejnou zakázkou podle § 16a zákona, je její předpokládaná hodnota. Úřadem bylo přitom zjištěno a prokázáno, že vzhledem k tomu, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky č. 1 činila 51 090 675,- Kč bez DPH, jednalo se o významnou veřejnou zakázku podle § 16a písm. b) zákona. Argument zadavatele, že spolu dílčí předměty plnění, poptávané v rámci veřejné zakázky č. 1, vnitřně nikterak nesouvisely, je tudíž argumentem zcela irelevantním. Obdobně musí Úřad odmítnout i ten argument zadavatele, jenž se týká tvrzení, že vysoutěžená cena veřejné zakázky č. 1 činila přibližně 36 milionů Kč, tudíž se o významnou veřejnou zakázku podle § 16a písm. b) zákona nejednalo (viz bod 21. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad v této souvislosti odkazuje na § 13 odst. 1 zákona, v němž je explicitně stanoveno, že zadavatel má povinnost stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky před zahájením zadávacího řízení. V šetřeném případě stanovil zadavatel předpokládanou hodnotu veřejné zakázky č. 1 na částku 51 090 675,- Kč bez DPH, tedy na částku přesahující hraniční limit pro významnou veřejnou zakázku podle § 16a písm. b) zákona, který činí 50 000 000,- Kč bez DPH. Skutečnost, že celková vysoutěžená cena veřejné zakázky č. 1 byla nakonec nižší než její předpokládaná hodnota, nemůže mít na závěr, že předmětná veřejná zakázka byla podle výše její předpokládané hodnoty významnou veřejnou zakázkou, žádný vliv. Úřad tudíž tuto část odůvodnění uzavírá s konstatováním, že má najisto postaveno, že veřejná zakázka č. 1 byla významnou veřejnou zakázkou podle ustanovení § 16a písm. b) zákona.

96. Úřad na tomto místě předesílá, že důvodem pro zjišťování, zda se v konkrétním případě jedná o významnou veřejnou zakázku, je zpřísnění povinností zadavatele při zadávání takovéto veřejné zakázky, zejména co se týče prodloužení délky lhůt pro podání žádostí o účast a pro podání nabídek, jež jsou upraveny v § 39 odst. 2 a odst. 3 zákona. Z dikce § 39 odst. 4 zákona totiž pro zadavatele plyne povinnost, aby v případě, kdy daná veřejná zakázka spadá do kategorie tzv. významných veřejných zakázek, prodloužil lhůty podle § 39 odst. 2 a odst. 3 zákona, tedy lhůty pro podání žádostí o účast, resp. nabídek, alespoň o polovinu.

97. Úřad uvádí, že § 39 odst. 3 zákona upravuje minimální délku lhůty pro podání nabídek v závislosti na druhu zadávacího řízení a kategorii veřejné zakázky podle výše její přepokládané hodnoty. Jak bylo Úřadem popsáno a prokázáno shora, veřejná zakázka č. 1 byla bez nejmenších pochyb významnou veřejnou zakázkou podle § 16a písm. b) zákona. Zadavatel byl tudíž, aby dostál požadavku § 39 odst. 4 zákona, povinen prodloužit lhůtu pro podání nabídek na předmětnou veřejnou zakázku alespoň o polovinu.

98. Má-li být Úřadem zjištěno, jakou délku lhůty pro podání nabídek měl zadavatel v šetřeném případě stanovit, resp. jakou zákonem požadovanou minimální délku lhůty pro podání nabídek měl zadavatel prodloužit alespoň o polovinu, jak mu ukládá ustanovení § 39 odst. 4 zákona, musí Úřad nejprve určit, o jaký druh zadávacího řízení a druh veřejné zakázky se podle výše její předpokládané hodnoty v případě veřejné zakázky č. 1 jednalo. Pokud jde o druh zadávacího řízení, pak z bodu IV.1.1) oznámení o zakázce č. 1 vyplývá, že tato byla zadávána v otevřeném řízení.

99. Ustanovení § 7 odst. 3 zákona kategorizuje veřejné zakázky podle výše jejich předpokládané hodnoty na nadlimitní veřejné zakázky, podlimitní veřejné zakázky a veřejné zakázky malého rozsahu. Podle § 12 odst. 1 zákona se nadlimitní veřejnou zakázkou rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota podle § 13 zákona bez daně z přidané hodnoty dosáhne nejméně finančního limitu stanoveného prováděcím právním předpisem pro jednotlivé kategorie zadavatelů, oblasti a druhy veřejných zakázek, případně kategorie dodávek nebo služeb. Tímto prováděcím právním předpisem je již zmiňované nařízení vlády č. 77/2008 Sb. (viz bod 42. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

100. Podle § 2 odst. 1 písm. b) bodu 1 nařízení vlády č. 77/2008 Sb., činí finanční limit podle § 12 odst. 1 zákona v případě veřejných zakázek na dodávky 5 244 000 Kč pro zadavatele uvedené v § 2 odst. 2 písm. c) nebo d) zákona.

101. Jak již bylo Úřadem prokázáno výše (viz bod 80. odůvodnění tohoto rozhodnutí), zadavatel byl při zadávání veřejné zakázky č. 1 veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona, přičemž předmětná veřejná zakázka byla veřejnou zakázkou na dodávky, jejíž předpokládaná hodnota činila 51 090 675,- Kč bez DPH (viz bod 83. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Ze shora uvedeného tak vyplývá, že veřejná zakázka č. 1 byla podle výše její předpokládané hodnoty nadlimitní veřejnou zakázkou ve smyslu § 12 odst. 1 zákona.

102. Na základě shora popsaného tudíž Úřad konstatuje, že veřejná zakázka č. 1 byla nadlimitní veřejnou zakázkou zadávanou v otevřeném řízení. Podle ustanovení § 39 odst. 3 písm. a) bodu 1. zákona, v němž jsou upraveny minimální délky lhůt pro podání nabídek u nadlimitních veřejných zakázek, platí, že délka lhůty pro podání nabídek nesmí být v případě těchto veřejných zakázek zadavatelem stanovena jako kratší než 52 dnů.

103. Úřad na tomto místě znovu opakuje, že u nadlimitních veřejných zakázek, jež jsou zadávány v otevřeném řízení, což veřejná zakázka č. 1, jak Úřad dovodil, zcela nepochybně byla, přikazuje § 39 odst. 3 písm. a) bod 1. zákona zadavateli stanovit lhůtu pro podání nabídek v minimální délce 52 dnů. Úřadem však bylo současně prokázáno, že veřejná zakázka č. 1 byla významnou veřejnou zakázkou ve smyslu § 16a písm. b) zákona. Úřad opětovně předesílá, že v souladu s § 39 odst. 4 zákona je zadavatel povinen u významných veřejných zakázek prodloužit lhůtu pro podání nabídek alespoň o polovinu. Při aplikaci právě řečeného na šetřený případ lze konstatovat, že lhůta pro podání nabídek na veřejnou zakázku č. 1 měla činit minimálně 78 dnů (52 dnů + prodloužení o polovinu, tj. o 26 dnů, jelikož se jednalo o významnou veřejnou zakázku).

104. Úřad uvádí, že se v dalším zabýval i skutečností, zda byl zadavatel oprávněn při zadávání veřejné zakázky č. 1 zkrátit lhůtu pro podání nabídek podle § 40 odst. 1 zákona. Z dikce citovaného ustanovení zákona vyplývá, že pokud zadavatel uveřejní na svém profilu zadávací dokumentaci v plném rozsahu již ode dne uveřejnění oznámení otevřeného řízení, může zkrátit lhůtu pro podání nabídek o 5 dnů. Z profilu zadavatele dostupného na webových stránkách https://ezak.nemcb.cz Úřad zjistil, že výše uvedená podmínka byla v případě veřejné zakázky č. 1 ze strany zadavatele splněna, čímž zadavateli bylo umožněno zkrácení lhůty pro podání nabídek podle § 40 odst. 1 zákona, tj. o 5 dnů. Vzhledem k této skutečnosti Úřad uvádí, že zadavatel měl povinnost stanovit lhůtu pro podání nabídek na veřejnou zakázku č. 1 v minimální délce 73 dnů. Jinými slovy řečeno, aby zadavatel při určení délky lhůty pro podání nabídek na veřejnou zakázku č. 1 postupoval v souladu se zákonem, musela by předmětná lhůta činit alespoň 73 dní.

105. Jestliže bylo Úřadem dovozeno, kolik dnů měla lhůta pro podání nabídek na veřejnou zakázku č. 1 minimálně činit, může být nyní přistoupeno ke zjištění, kolik dnů tato lhůta reálně činila.

106. Jak již bylo Úřadem uvedeno výše (viz bod 43. odůvodnění tohoto rozhodnutí), zadavatel zahájil podle § 26 zákona zadávací řízení na veřejnou zakázku č. 1 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení do Věstníku veřejných zakázek dne 18. 3. 2014, přičemž „původní“ lhůtu pro podání nabídek zadavatel stanovil na 12. 5. 2014. Podle § 39 odst. 6, věty druhé, zákona lhůta pro podání nabídek v případě otevřeného řízení začíná běžet dnem následujícím po dni zahájení zadávacího řízení. Zadávací řízení na veřejnou zakázku č. 1 bylo zahájeno dne 18. 3. 2014. Lhůta pro podání nabídek na předmětnou veřejnou zakázku tudíž začala běžet dne 19. 3. 2014. Vzhledem k právě řečenému Úřad konstatuje, že „původní“ délka lhůty pro podání nabídek byla zadavatelem stanovena v délce 55 dnů (tzn. od 19. 3. 2014 do 12. 5. 2014). Na základě dodatečných informací k zadávacím podmínkám č. 19 ze dne 7. 5. 2014 však zadavatel následně prodloužil „původní“ lhůtu pro podání nabídek, a to do 16. 5. 2014, tj. celkem o 4 dny (viz bod 48. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Délka lhůty pro podání nabídek na veřejnou zakázku č. 1 tudíž, v důsledku jejího prodloužení dodatečnými informacemi k zadávacím podmínkám č. 19 ze dne 7. 5. 2014, činila celkem 59 dnů (tzn. od 19. 3. 2014 do 16. 5. 2014).

107. Jestliže bylo Úřadem zjištěno a popsáno, že lhůta pro podání nabídek na veřejnou zakázku č. 1 měla činit minimálně 73 dnů, přičemž však reálně i po prodloužení činila pouze 59 dnů, pak je zřejmé, že předmětná lhůta nesplňovala zákonné požadavky. Zadavatel tak při jejím stanovení postupoval v rozporu s § 39 odst. 4 zákona, neboť neprodloužil lhůtu pro podání nabídek alespoň o polovinu lhůty vymezené v § 39 odst. 3 písm. a) bod. 1. zákona.

108. Pokud jde o argumentaci zadavatele, že lhůta pro podání nabídek na veřejnou zakázku č. 1 byla plně dostačující, neboť předmětná veřejná zakázka sestávala z dílčích plnění spolu zcela nesouvisejících, a tudíž nemohla být „komplexně“ plněna jedním dodavatelem, pak Úřad konstatuje následující. Výše v tomto rozhodnutí bylo Úřadem bez nejmenších pochyb prokázáno, že veřejná zakázka č. 1 byla významnou veřejnou zakázkou podle § 16a písm. b) zákona. Úřad opakuje, že § 39 odst. 4 zákona určuje zadavatelům prodloužit lhůty stanovené v § 39 odst. 2 a odst. 3 zákona alespoň o polovinu. Úřad zdůrazňuje, že tato povinnost musí být splněna zadavatelem bez výjimky, tzn. vždy, pokud veřejná zakázka, kterou tento zadavatel hodlá zadávat, spadá do kategorie významných veřejných zakázek. Nelze tudíž souhlasit s názorem zadavatele, že zákonodárce zamýšlel aplikovat § 39 odst. 4 zákona ryze na ty významné veřejné zakázky, jejichž realizace je technicky a organizačně náročná a tudíž se u těchto veřejných zakázek předpokládá jejich plnění jedním dodavatelem (viz bod 18. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad opětovně zdůrazňuje, že pokud je konkrétní veřejná zakázka významnou veřejnou zakázkou podle § 16a zákona, pak je zadavatel povinen při určení délky lhůt zakotvených v ustanoveních § 39 odst. 2 a odst. 3 zákona postupovat v souladu s § 39 odst. 4 zákona, tedy musí lhůty pro podání žádostí o účast, resp. lhůty pro podání nabídek, prodloužit alespoň o polovinu, a to bez rozdílu, zda tuto veřejnou zakázku tvoří jeden předmět plnění, či zda daná veřejná zakázka sestává z více dílčích plnění, jako tomu bylo v případě veřejné zakázky č. 1. Vzhledem k právě řečenému je proto třeba odmítnout tvrzení zadavatele, že v šetřeném případě objektivní potřeba prodloužit lhůtu pro podání nabídek podle § 39 odst. 4 zákona nevznikla, jelikož ani jeden z uchazečů nepřipravoval nabídku na všech 24 částí veřejné zakázky č. 1 (viz bod 23. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad opakuje, že povinnost postupovat v souladu s § 39 odst. 4 zákona stíhá zadavatele vždy, pokud je jím zadávaná veřejná zakázka významnou veřejnou zakázkou ve smyslu § 16a zákona. Úřad podotýká, že zadavatel se této povinnosti nemůže zprostit argumentem, že konkrétní veřejná zakázka byla natolik nesourodá, že nemohla být plněna jedním dodavatelem a tudíž u takovéto veřejné zakázky by bylo prodloužení lhůty pro podání nabídek alespoň o polovinu podle § 39 odst. 4 zákona zcela zbytečné, když pro zpracování nabídek by byla plně dostačující délka lhůty upravená v § 39 odst. 3 zákona. Na tomto místě je vhodné i podotknout, že zadavatel umožnil uchazečům podání nabídek do všech částí šetřené veřejné zakázky, tedy nevyloučil potenciální možnost, že by jedním dodavatelem bylo podáno 24 nabídek, tj. do každé dílčí části veřejné zakázky jedna nabídka. Úřad tudíž argumenty zadavatele, jejichž obsahem je přesvědčení, že aplikace § 39 odst. 4 zákona by byla při zadávání veřejné zakázky č. 1 ryze formalistickým počinem, považuje za argumenty zcela irelevantní.

109. Úřad v dalším předesílá, že se nelze ztotožnit s argumentem zadavatele, že délka lhůty pro podání nabídek na veřejnou zakázku č. 1 byla dostatečná, proto nebylo třeba její prodloužení podle § 39 odst. 4 zákona, i z toho důvodu, že, jak vyplývá z dokumentace o předmětné veřejné zakázce, na části č. 9, 12, 13, 17, 18 a 19 veřejné zakázky č. 1 obdržel zadavatel pouze jednu nabídku, na část 2 této veřejné zakázky pak dokonce žádnou nabídku (viz bod 52. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Je třeba si uvědomit, že zpracování nabídky je postupným procesem. Dodavatel, který zvažuje účast v konkrétním zadávacím řízení, zohledňuje, vedle svého obchodního zájmu a kvalifikačních požadavků zadavatele, zcela jistě i délku lhůty pro podání nabídky, lépe řečeno schopnost v zadavatelem určené lhůtě kvalifikovanou a konkurenceschopnou nabídku vůbec podat. Pokud tudíž potenciální dodavatelé veřejné zakázky č. 1 věděli, že mají na zpracování nabídky celkem 59 dní (resp. nejprve 55 dní, kdy 5 dnů před původním uplynutím lhůty pro podání nabídek zadavatel na základě dodatečných informací k zadávacím podmínkám č. 19 prodloužil lhůtu pro podání nabídek o 4 dny), ačkoliv tato lhůta měla činit minimálně 73 dnů, jak bylo Úřadem prokázáno, nelze vyloučit, že je takto zadavatelem určená lhůta mohla od podání nabídky odradit zcela, případně mohla mít za následek, že se tito dodavatelé „koncentrovali“ pouze na určitou část šetřené veřejné zakázky, do níž následně podali nabídku, byť by jinak byli reálně schopni plnit i více částí veřejné zakázky, avšak v důsledku nezákonně určené lhůty neměli dostatečný časový prostor pro „paralelní“ přípravu jejich nabídek. Nezákonný postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky č. 1, spočívající v neprodloužení lhůty pro podání nabídek podle § 39 odst. 4 zákona alespoň o polovinu, tak ve svém důsledku zcela prokazatelně mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky v jednotlivých dílčích částech předmětné veřejné zakázky.

110. K argumentaci zadavatele, že žádný z uchazečů nevznesl námitku, že by byla lhůta pro podání nabídek nedostatečná a neumožňovala tak ve svém důsledku řádnou přípravu nabídky (viz bod 20. odůvodnění tohoto rozhodnutí), Úřad konstatuje, že tato skutečnost na posouzení věci ničeho nemění. Úřad podotýká, že skutečnost, že proti postupu zadavatele v šetřeném zadávacím řízení, konkrétně proti jeho určení délky lhůty pro podání nabídek, nebyly podány námitky, neznamená, že zadavatel postupoval při určení délky lhůty pro podání nabídek v souladu se zákonem, a že tedy byla přezkoumávaná veřejná zakázka zadavatelem zadána v souladu se zákonem. Úřadem bylo bez nejmenších pochyb prokázáno, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 39 odst. 4 zákona, když neprodloužil lhůtu pro podání nabídek alespoň o polovinu lhůty vymezené v § 39 odst. 3 písm. a) bod. 1. zákona (viz bod 100. odůvodnění tohoto rozhodnutí), čímž mohl omezit okruh potenciálních dodavatelů, kteří se mohli ucházet o veřejnou zakázku a případně nabídnout výhodnější plnění pro zadavatele, přičemž tento nezákonný postup byl způsobilý ovlivnit i výběr nejvhodnější nabídky.

111. Rovněž doložení potvrzení a prohlášení uchazečů o veřejnou zakázku č. 1, že žádný z nich se necítí být postupem zadavatele nijak zkrácen či poškozen na svých právech (viz bod 24. odůvodnění tohoto rozhodnutí), nemůže automaticky deklarovat, že zadavatel postupoval v šetřeném zadávacím řízení správně a v souladu se zákonem. Úřad v tomto ohledu odkazuje např. na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 58/2010-159 ze dne 20. 3. 2012, v němž soud zdůraznil, že: „…k naplnění deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) ZVZ není nezbytně třeba, aby porušení ZVZ podstatně ovlivnilo výběr nejvhodnější nabídky, nýbrž zcela postačí, že k takovému ovlivnění mohlo dojít. Delikt je tedy naplněn i tehdy, pokud existuje pouhá možnost, že by v případě zadání zakázky v souladu se ZVZ byla podána ještě další nabídka, která by mohla být výhodnější.“ Z výše citovaného rozsudku tak vyplývá, že pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona postačí i existence potenciální možnosti, že by mohla být v případě dodržení zákonného postupu ze strany zadavatele podána nabídka další, která by se stala nabídkou vítěznou. Úřad uvádí, že správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona je zákonodárcem konstruován jako delikt ohrožovací. K naplnění jeho skutkové podstaty tudíž plně postačuje, že nezákonným postupem mohlo reálně dojít k ovlivnění výběru nejhodnější nabídky, nikoliv to, že k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky skutečně došlo. Při aplikaci shora předestřených závěrů na šetřený případ Úřad uvádí, že nelze vyloučit, že pokud by zadavatel postupoval v souladu se zákonem a stanovil dostatečnou délku lhůty pro podání nabídek, tedy pokud by postupoval v souladu s § 39 odst. 4 zákona, mohl obdržet nabídky od širšího okruhu dodavatelů, při jejichž konkurenci by zadavatel mohl obdržet pro něj výhodnější nabídky, než tomu bylo v šetřeném případě. Nezbývá tudíž než konstatovat, že shora nastíněný argument zadavatele je argumentem irelevantním, neboť nezákonný postup zadavatele byl zcela evidentně způsobilý ovlivnit okruh uchazečů o veřejnou zakázku a tím i výběr nejvhodnější nabídky.

112. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Úřad konstatuje, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky č. 1 nedodržel postup stanovený v § 39 odst. 4 zákona, když neprodloužil lhůtu pro podání nabídek vymezenou v § 39 odst. 3 písm. a) bodu 1. zákona alespoň o polovinu, čímž mohlo dojít k omezení účasti potenciálních dodavatelů v soutěži o šetřenou veřejnou zakázku. Nezákonný postup zadavatele tak mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, resp. nejvhodnějších nabídek na jednotlivé dílčí části veřejné zakázky č. 1, neboť nelze zcela vyloučit, že pokud by zadavatel stanovil lhůtu pro podání nabídek v souladu s § 39 odst. 4 zákona, mohl obdržet nabídky od širšího okruhu dodavatelů, kteří by mu mohli nabídnout výhodnější podmínky plnění, a v důsledku toho mohlo dojít k úspoře financí z veřejných zdrojů, což patří mezi stěžejní účely a cíle zákona.

113. Úřad proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, tedy že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

Ke správnímu deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona – povinnost uveřejnění odůvodnění veřejné zakázky

114. Úřad obecně k povinnosti uveřejňovat odůvodnění veřejné zakázky na profilu zadavatele nejprve uvádí, že stejně jako celý zadávací proces veřejných zakázek, resp. všechny kroky zadavatele učiněné v zadávacím řízení musí být průhledné a průkazné a zpětně zkontrolovatelné, tak i účelem ustanovení § 156 zákona je vnést do zadávacího řízení větší míru transparentnosti zadávacího procesu, přičemž povinnost uveřejňování odůvodnění veřejné zakázky je důležitá a účelná i z hlediska možnosti veřejné kontroly. Úřad uvádí, že § 156 odst. 1 zákona stanovuje zadavateli povinnost uveřejnit na svém profilu odůvodnění veřejné zakázky u nadlimitních a podlimitních veřejných zakázek, přičemž § 156 odst. 2 zákona určuje zadavateli k tomuto odůvodnění povinnou lhůtu tří pracovních dnů od uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení.

115. V šetřeném zadávacím řízení zadavatel odeslal oznámení o zahájení zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 2 do Věstníku veřejných zakázek dne 27. 6. 2014, přičemž ve Věstníku veřejných zakázek bylo předmětné oznámení uveřejněno dne 30. 6. 2014 (viz bod 1. odůvodnění tohoto rozhodnutí). S ohledem na zákonnou povinnost zadavatele uvedenou v § 156 odst. 2 zákona, tj. uveřejnit na svém profilu odůvodnění veřejné zakázky do tří pracovních dnů ode dne uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, byl zadavatel v šetřeném případě povinen uveřejnit na svém profilu odůvodnění veřejné zakázky č. 2 nejpozději dne 3. 7. 2014.

116. Jak již bylo uvedeno výše (viz bod 69. odůvodnění tohoto rozhodnutí), Úřadem bylo zjištěno, že odůvodnění veřejné zakázky č. 2 uveřejnil zadavatel na svém profilu (https://ezak.nemcb.cz) až dne 16. 10. 2014.

117. Z výše uvedených skutečností jednoznačně vyplývá, že povinnosti stanovené v § 156 odst. 2 zákona, tedy uveřejnit odůvodnění veřejné zakázky na profilu zadavatele ve lhůtě do tří pracovních dnů od uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, zadavatel v šetřeném případě nedostál. Uvedené pochybení zadavatele nelze zhojit ani dodatečným zveřejněním příslušného odůvodnění veřejné zakázky č. 2 na profilu zadavatele, neboť se tak stalo cca o tři a půl měsíce později než stanoví zákon. Úřad s ohledem k právě řečenému konstatuje, že výše uvedeným postupem zadavatele zcela evidentně došlo k porušení postupu vymezeného v § 156 odst. 2 zákona.

118. V této souvislosti považuje Úřad za vhodné uvést, že svoje pochybení spočívající v opožděném uveřejnění odůvodnění veřejné zakázky č. 2, tedy po lhůtě tří pracovních dnů od uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, fakticky potvrdil sám zadavatel, když uvedl, že fyzická osoba pověřená zveřejněním příslušných dokumentů na profilu zadavatele, opomněla odůvodnění uveřejnit v zákonem stanovené lhůtě (viz bod 25. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

119. Zadavatel ve svém stanovisku ze dne 25. 2. 2015 vyjadřuje názor, že výše uvedené administrativní pochybení nemělo vliv na podání nabídek na veřejnou zakázku č. 2, neboť v předmětné veřejné zakázce poptával ty dílčí části veřejné zakázky č. 1, které byl zadavatel nucen ze zákonných důvodů zrušit, a tudíž uchazeči o veřejnou zakázku č. 2 již byli s jejím odůvodněním fakticky seznámeni v rámci veřejné zakázky č. 1 (viz bod 25. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad k tomu podotýká, že každá veřejná zakázka, resp. zadávací řízení na danou veřejnou zakázku, je jedinečné a je třeba na něj nahlížet individuálně s ohledem na okolnosti konkrétního případu. Úřad konstatuje, že odůvodnění veřejné zakázky č. 2 se vztahuje na konkrétní případ, tedy na veřejnou zakázku č. 2, a proto se zadavatel nemůže zbavit odpovědnosti za dodržování zákona odvoláváním se na předchozí zadávací řízení. Úřadem bylo výše bez nejmenších pochyb prokázáno, že zadavatel v šetřeném případě nesplnil zákonem stanovenou povinnost, jelikož neuveřejnil odůvodnění veřejné zakázky č. 2 na svém profilu ve lhůtě tří pracovních dnů od uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, jak mu ukládá § 156 odst. 2 zákona. V této souvislosti proto považuje Úřad výše uvedený argument zadavatele za argument zcela irelevantní.

120. Nelze ani souhlasit s tvrzením zadavatele, že opožděné odůvodnění veřejné zakázky č. 2 na jeho profilu nemělo vliv na výběr nejvhodnější nabídky, jelikož na jednotlivé části veřejné zakázky č. 2 byla v osmi případech podána jen jedna nabídka a u zbylých dvou částí se uchazeči, kteří podali nabídku na předmětné části, účastnili již zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 1 (viz bod 25. odůvodnění tohoto rozhodnutí), neboť k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona postačí pouhé nesplnění konkrétní uveřejňovací povinnosti ukládané zákonem, bez ohledu na možný vliv na výběr nejvhodnější nabídky. K tomu Úřad uvádí následující.

121. Úřad v souvislosti se shora řečeným nejprve obecně uvádí, že jde-li o následky správního deliktu, trestněprávní doktrína je definuje, jako „ohrožení nebo porušení zájmu, které jsou jeho objektem, tj. zájmů, k jejichž ochraně zákonná skutková podstata správního deliktu slouží.“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 106/2012-45). Úřad konstatuje, že při úvaze o naplnění materiální stránky deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona není poměřován zájem chráněný zákonem, resp. jinými ustanoveními zákona, nýbrž zájem, který je chráněn předmětným ustanovením § 120 odst. 1 písm. b) zákona v návaznosti na § 156 zákona. V šetřeném případě lze za materiální stránku tohoto správního deliktu považovat ohrožení zájmu společnosti na seznámení se veřejnosti s odůvodněním veřejné zakázky, včetně všech zákonem stanovených povinných informací, ve stanovené lhůtě, nebo jinak řečeno, jde o ochranu principu veřejné publicity zadávacího řízení, přičemž uveřejnění odůvodnění veřejné zakázky je zároveň stěžejní pro kontrolu postupu zadavatele širokou veřejností.

122. Podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou zákonem, nebo nedodrží způsob uveřejnění stanovený zákonem. Na rozdíl od § 120 odst. 1 písm. a) zákona, kdy je potřeba k naplnění skutkové podstaty správního deliktu splnění tří kumulativních podmínek (nedodržení postupu podle zákona; tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a uzavření smlouvy), v případě deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona není třeba k naplnění skutkové podstaty žádné další zákonné podmínky, postačí pouhé neuveřejnění či nedodržení způsobu uveřejnění stanoveného zákonem, anebo uveřejnění po lhůtě stanovené zákonem. Z uvedeného je tedy zřejmé, že v souvislosti se spácháním správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona není potřeba zkoumat, zda např. pozdním zveřejněním byla dotčena práva některého z uchazečů, nebo jestli došlo k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky atd., neboť k naplnění skutkové podstaty tohoto deliktu dojde pouhým neuveřejněním, resp. uveřejněním v rozporu se zákonem.

123. Na základě výše uvedených skutečností Úřad konstatuje, že zadavatel se při zadávání veřejné zakázky č. 2 dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, tím, že nesplnil povinnost uveřejnění odůvodnění veřejné zakázky na profilu zadavatele ve lhůtě do 3 pracovních dnů od uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení stanovenou v ustanovení § 156 odst. 2 zákona, a proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

IV. K ULOŽENÍ POKUTY

124. Úřad posoudil postup zadavatele a vzhledem ke zjištěným správním deliktům přistoupil k uložení pokuty. Ke svému rozhodnutí uvádí následující.

125. Podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

126. Podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou tímto zákonem, nebo nedodrží způsob uveřejnění stanovený tímto zákonem.

127. Zadavatel se při zadávání veřejné zakázky č. 2 dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 156 odst. 2 zákona, když neuveřejnil na svém profilu odůvodnění předmětné veřejné zakázky ve lhůtě do tří pracovních dnů od uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, a při zadávání veřejné zakázky č. 1 správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 39 odst. 4 zákona, když neprodloužil lhůtu pro podání nabídek zakotvenou v § 39 odst. 3 písm. a) bodu 1. zákona alespoň o polovinu, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel smlouvu na plnění předmětné veřejné zakázky.

128. Podle § 121 odst. 3 zákona odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

129. V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správních deliktů dozvěděl z podnětů, které obdržel dne 21. 11. 2014. Ke spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona pak došlo v roce 2014, v němž byly uzavřeny smlouvy na jednotlivé části veřejné zakázky č. 1. Ke spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona došlo dne 4. 7. 2014, tj. marným uplynutím lhůty 3 pracovních dnů od uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 2, ve které byl zadavatel povinen uveřejnit odůvodnění této veřejné zakázky. Správní řízení z moci úřední ve věci spáchání správních deliktů byla shodně zahájena dne 28. 1. 2015. Z uvedených údajů tak vyplývá, že v šetřeném případě odpovědnost zadavatele za správní delikty nezanikla.

130. K uložení pokuty za spáchání správních deliktů uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí Úřad předně uvádí, že při stanovení výše sankce je nutné postupovat v souladu se zásadou absorpce, která se uplatní při postihu souběhu správních deliktů a jejíž podstata tkví v absorpci sazeb (poena maior absorbet minorem – tedy přísnější trest pohlcuje mírnější). Jak již v minulosti dovodil Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009 nebo v rozsudku č. j. 5 Afs 9/2008-328 ze dne 31. 10. 2008), při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat trestněprávní instituty i při trestání správním orgánem vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. Použití analogie ve správním trestání je v omezeném rozsahu přípustné tehdy, pokud právní předpis, který má být aplikován, určitou otázku vůbec neřeší, a nevede-li výklad za pomocí analogie ani k újmě účastníka řízení, ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 27/2008 – 67 ze dne 16. 4. 2008 a č. j. 8 As 17/2007 – 135 ze dne 31. 5. 2007). Pro ukládání trestů za správní delikty se proto musí uplatnit obdobné principy a pravidla jako pro ukládání trestů za trestné činy.

131. Úprava zákona o veřejných zakázkách je ve vztahu k trestání souběhu správních deliktů na rozdíl od úpravy trestněprávní neúplná. Zejména pak neřeší moment, do kdy je správní delikty možno považovat za sbíhající se, jakož ani důsledky, není-li z jakýchkoli důvodů vedeno společné řízení. Souhrnné či úhrnné tresty, jimiž se postihuje souběh trestných činů, přitom představují pro pachatele výhodnější postup, neboť je v nich zohledněna skutečnost, že pachatel se dopustil dalšího trestného činu, aniž byl varován odsuzujícím rozsudkem týkajícím se dřívějšího trestného činu.

132. S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že pro stanovení konkrétní výše uložené pokuty je nutné samostatně posuzovat jednotlivé sazby za uvedené správní delikty.

133. V souladu se zásadou absorpce v rámci správněprávního trestání Úřad ve správním řízení uloží pokutu podle přísněji trestného správního deliktu, proto se Úřad nejprve zabýval otázkou, jaký delikt je v šetřeném případě nejzávažnější, tj. za který je možno uložit nejpřísnější sankci (vyšší pokutu).

134. Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), c) nebo d).

135. Podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 20 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), e), f) nebo g).

136. Tím, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky č. 1 nedodržel postup stanovený v § 39 odst. 4 zákona, když neprodloužil lhůtu pro podání nabídek stanovenou v § 39 odst. 3 písm. a) bodu 1. zákona alespoň o polovinu, ačkoliv se jednalo o významnou veřejnou zakázku podle § 16a písm. b) zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a na tuto veřejnou zakázku uzavřel smlouvu, naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, kdy maximální výše pokuty je upravena v § 120 odst. 2 písm. a) zákona.

137. Zadavatel se dále dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, když nesplnil povinnost uveřejnit odůvodnění veřejné zakázky č. 2 na profilu zadavatele ve lhůtě do tří pracovních dnů od uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení stanovenou v ustanovení § 156 odst. 2 zákona. Horní hranice možné pokuty za správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tak činí 20 000 000,- Kč (viz bod 133. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

138. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že vyšší pokutu je možné zadavateli udělit za spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, neboť finanční hodnota uzavřených smluv a tedy možná horní sazba ukládané pokuty za správní delikt dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona nedosahuje takové výše, jako v případě správního deliktu ve smyslu § 120 odst. 1 písm. b) zákona. Tento správní delikt je tedy nutné brát jako závažnější a podle toho v předmětném správním řízení postupovat. Jelikož ke spáchání správního deliktu spočívajícího v nesplnění povinnosti uveřejnění není zapotřebí podstatné ovlivnění zadávacího řízení a následné uzavření smlouvy s vybraným uchazečem, Úřad bez dalšího konstatuje, že pochybení jako takové naplňuje znaky správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, k čemuž se Úřad dostatečně vyjádřil v odůvodnění tohoto rozhodnutí (viz bod 112. a následující odůvodnění tohoto rozhodnutí). K druhému ze spáchaných správních deliktů bude přihlédnuto v rámci přitěžujících okolností.

139. Podle § 121 odst. 2, věty první, zákona se při určení výměry pokuty zadavateli, který je právnickou osobou, přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

140. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 46/2011-78 ze dne 6. 12. 2012 vyplývá, že je-li výše uložené pokuty výsledkem správního uvážení Úřadu a rozhodnutí je vydáváno s využitím zákonem uložené diskrece, je povinností Úřadu zabývat se všemi hledisky, která jsou pro posouzení výše pokuty nezbytná, nadto musí zohlednit i další skutečnosti, jež mohou mít na konkrétní výši pokuty vliv. Klíčovou je pak podmínka, aby z rozhodnutí bylo seznatelné, jaké konkrétní úvahy vedly správní orgán k uložení pokuty v příslušné výši, a aby výše pokuty s ohledem na zvažovaná kritéria a zákonnou limitaci vyhověla podmínce přiměřenosti. S požadavky soudu na řádné odůvodnění pokuty, obsaženými ve výše citovaném rozsudku, se Úřad vypořádává následujícím způsobem.

141. Při stanovení výše pokuty vzal Úřad v první řadě v potaz závažnost správního deliktu, za který ukládá sankci. Úřad uvádí, že neuveřejnění odůvodnění veřejné zakázky na profilu zadavatele v zákonné lhůtě je nutno považovat za závažné pochybení zadavatele, neboť se jedná o povinnost uveřejnění stanovenou zákonem a naplnění tohoto požadavku nelze zhojit dodatečným splněním této zákonné povinnosti, ani žádným jiným úkonem zadavatele.

142. Co se týče způsobu a okolností spáchání správního deliktu, Úřad přihlédl k tvrzení zadavatele, že ke spáchání správního deliktu nedošlo úmyslně, ale administrativním pochybením, kdy osoba pověřená k tomuto úkonu odůvodnění veřejné zakázky č. 2 na profilu zadavatele opomenula uveřejnit ve lhůtě stanovené v § 156 odst. 2 zákona.

143. Z hlediska následků správního deliktu Úřad konstatuje, že zohlednil i charakter neuveřejněného dokumentu (odůvodnění veřejné zakázky), přičemž uvádí, že jeho neuveřejněním sice došlo do jisté míry k narušení možnosti veřejné kontroly postupu zadavatele, na druhou stranu však nelze předpokládat, že by v důsledku spáchání daného správního deliktu došlo k výraznému narušení hospodářské soutěže (jejíž ochrana je nepochybně sekundárním cílem zákonodárství v oblasti veřejných zakázek) či zásad zákazu diskriminace a rovného zacházení.

144. Jako polehčující okolnost při rozhodování o výši pokuty zohlednil Úřad fakt, že zadavatel fakticky připustil své pochybení, spočívající v neuveřejnění odůvodnění veřejné zakázky na svém profilu v zákonné lhůtě (viz bod 25. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

145. Za přitěžující okolnost pro výši pokuty je nutné považovat spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, v jehož důsledku mohlo dojít k omezení okruhu potenciálních uchazečů o veřejnou zakázku č. 1. Postup zadavatele v rozporu s § 39 odst. 4 zákona, tj. neprodloužení lhůty pro podání nabídek stanovené v § 39 odst. 3 písm. a) bodu 1. zákona alespoň o polovinu, ačkoliv se jednalo o významnou veřejnou zakázku podle § 16a písm. b) zákona, byl způsobilý narušit samotný princip zadávání veřejných zakázek, tedy zachování soutěžního prostředí, které má umožnit z co možná nejširšího okruhu podaných nabídek vybrat nejvhodnější plnění pro zadavatele. Popsaný nezákonný postup zadavatele přitom ve svém důsledku mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, resp. nabídek, na jednotlivé dílčí části veřejné zakázky č. 1.

146. Úřad dále přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Z údajů uvedených na webových stránkách zadavatele www.nemcb.cz, a to konkrétně z výroční zprávy za rok 2013, neboť ke dni zpracování tohoto rozhodnutí nebyla výroční zpráva za rok 2014 zadavatelem zveřejněna, vyplývá, že výsledek hospodaření zadavatele v tomto roce činil přes 52 mil. Kč. Vzhledem k této skutečnosti Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel v rámci svého rozpočtu disponuje, považovat za likvidační.

147. Při posuzování výše uložené pokuty vycházel Úřad z premisy, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, jež nelze oddělit, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Uložená pokuta musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Obdobně se vyjádřil i Krajský soud v rozsudku č. j. 62 Af 46/2011 ze dne 6. 12. 2012, ve kterém uvedl, že konkrétní forma postihu musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností (preventivní funkce) a zároveň musí být postih dostatečně znatelný v zadavatelově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro zadavatele likvidačním. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do sféry porušitele, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam.

148. Po zvážení všech okolností případu a uvážení všech argumentů zadavatele Úřad při určení výměry uložené pokuty dospěl k závěru, že výše pokuty stanovená v hodnotě 30 000 Kč naplňuje dostatečně obě shora uvedené funkce právní odpovědnosti.

149. Úřad posoudil postup zadavatele ze všech hledisek a vzhledem ke zjištěným správním deliktům zadavatele přistoupil k uložení pokuty zadavateli ve výši uvedené ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

150. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

otisk úředního razítka

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

Obdrží

Nemocnice České Budějovice, a.s., B. Němcové 585/54, 370 01 České Budějovice

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pozn.: Pokud je v textu rozhodnutí uveden odkaz na zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, jedná se vždy o znění účinné v době zahájení zadávání veřejné zakázky, pokud není výslovně uvedeno jinak.