číslo jednací: S1069/2014/VZ-6942/2015/551/OPa

• Instance: I.
• Věc: Zajištění vzdělávacích akcí pro akademické a ostatní pracovníky UJEP, studenty UJEP – 2013/0070
• Účastníci:
  1. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb.
• Rok: 2014
• Datum nabytí právní moci: 8. 4. 2015

Č. j.: ÚOHS-S1069/2014/VZ-6942/2015/551/OPa

23. března 2015

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 12. 12. 2014 z moci úřední, jehož účastníkem je

• zadavatel – Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, IČO 445 55 601, se sídlem Pasteurova 3544/1, 400 01 Ústí nad Labem, ve správním řízení zastoupený Mgr. Jiřím Schüllerem, advokátem, se sídlem Balbínova 408/24, 120 00 Praha 2, na základě plné moci ze dne 16. 1. 2015,

ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem v případě veřejné zakázky „Zajištění vzdělávacích akcí pro akademické a ostatní pracovníky UJEP, studenty UJEP – 2013/0070“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 27. 11. 2013 pod evidenčním číslem zakázky 374546,

rozhodl takto:

I.

Správní řízení v části vedené ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst.  1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem – Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, IČO 445 55 601, se sídlem Pasteurova 3544/1, 400 01 Ústí nad Labem, tím, že nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 83 odst. 1 citovaného zákona v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, když neodeslal k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek oznámení o výsledku zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Zajištění vzdělávacích akcí pro akademické a ostatní pracovníky UJEP, studenty UJEP – 2013/0070“, zadávanou ve zjednodušeném podlimitním řízení, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 27. 11. 2013 pod evidenčním číslem zakázky 374546, a to v zákonné lhůtě 15 dnů od uzavření smlouvy, se podle § 117a písm. d) citovaného zákona zastavuje,neboť ve správním řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 citovaného zákona.

II.

Správní řízení v části vedené ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem – Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, IČO 445 55 601, se sídlem Pasteurova 3544/1, 400 01 Ústí nad Labem, tím, že nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 85 odst. 4 citovaného zákona, když neuveřejnil na profilu zadavatele písemnou zprávu zadavatele o veřejné zakázce „Zajištění vzdělávacích akcí pro akademické a ostatní pracovníky UJEP, studenty UJEP – 2013/0070“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 27. 11. 2013 pod evidenčním číslem zakázky 374546, a to v zákonné lhůtě 15 dnů od ukončení zadávacího řízení, se podle § 117a písm. d) citovaného zákona zastavuje,neboť ve správním řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 citovaného zákona.

III.

Zadavatel – Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, IČO 445 55 601, se sídlem Pasteurova 3544/1, 400 01 Ústí nad Labem – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 147a odst. 2 citovaného zákona v návaznosti na § 147a odst. 1 písm. a) citovaného zákona, když neuveřejnil na profilu zadavatele smlouvuna veřejnou zakázku„Zajištění vzdělávacích akcí pro akademické a ostatní pracovníky UJEP, studenty UJEP – 2013/0070“, zadávanou ve zjednodušeném podlimitním řízení, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 27. 11. 2013 pod evidenčním číslem zakázky 374546, a to v zákonné lhůtě 15 dnů od uzavření smlouvy, když smlouva na předmětnou veřejnou zakázku byla s vybraným uchazečem Educa Team s.r.o., IČO 286 67 697, se sídlem Elišky Krásnohorské 1542/7, 400 01 Ústí nad Labem, uzavřena dne 9. 10. 2013 a zákonná lhůta pro její uveřejnění na profilu zadavatele marně uplynula dne 24. 10. 2013, přičemž zadavatel uveřejnil smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku na profilu zadavatele až dne 26. 11. 2013.

IV.

Za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku III. se zadavateli – Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, IČO 445 55 601, se sídlem Pasteurova 3544/1, 400 01 Ústí nad Labem – podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokuta ve výši 2 000 Kč (dva tisíce korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1.Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), příslušný k dohledu nad postupem zadavatele při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh a k projednání správních deliktů podle tohoto zákona, včetně ukládání sankce za jejich spáchání, obdržel podnět týkající se postupu zadavatele –Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, IČO 445 55 601, se sídlem Pasteurova 3544/1, 400 01 Ústí nad Labem (dále jen „zadavatel“) – v případě veřejné zakázky „Zajištění vzdělávacích akcí pro akademické a ostatní pracovníky UJEP, studenty UJEP – 2013/0070“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 27. 11. 2013 pod evidenčním číslem zakázky 374546 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.V podnětu bylo namítáno neodeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek podle § 83 odst. 1 zákona ve lhůtě stanovené zákonem, neuveřejnění písemné zprávy zadavatele na profilu zadavatele podle § 85 odst. 4 ve lhůtě stanovené zákonem a neuveřejnění smlouvy na předmětnou veřejnou zakázku na profilu zadavatele podle § 147a ve lhůtě stanovené zákonem.

3.Úřad si na základě skutečností uvedených v podnětu vyžádal od zadavatele vyjádření k obsahu podnětu a veškerou dokumentaci související se zadáním předmětné veřejné zakázky, přičemž z obdržené dokumentace, údajů dostupných na platném profilu zadavatele (https://ezak.ujep.cz), jež je ode dne 22. 4. 2011 registrován pod ev. č. 60059154 ve Věstníku veřejných zakázek (dále jen „profil zadavatele“), a z údajů dostupných ve Věstníku veřejných zakázek zjistil následující skutečnosti.

4.Předmětná veřejná zakázka byla zadávána ve zjednodušeném podlimitním řízení podle § 21 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 38 zákona, přičemž zadávací řízení bylo zahájeno výzvou k podání nabídek ze dne 17. 7. 2013 (dále jen „Výzva“).

5.Podle Výzvy a bodu 6. zadávací dokumentace činila předpokládaná hodnota veřejné zakázky 1 735 537,20 Kč bez DPH.

6.Jak vyplývá z Výzvy a z bodu 2.1. zadávací dokumentace, bylo předmětem veřejné zakázky „nalezení kvalitního dodavatele pro dodávku vzdělávacích akcí v rámci projektu OP VK ‚Univerzitní centrum podpory pro studenty se specifickými vzdělávacími potřebami (UCP SVP UJEP)‘, č. CZ.1.0.7/2.2.00/29.0023 pro cílovou skupinu akademičtí a ostatní pracovníci UJEP, studenti UJEP“, přičemž byl předmět plnění veřejné zakázky v bodu 2.1. zadávací dokumentace dále blíže rozveden.

7.Z protokolu o otevírání obálek ze dne 20. 8. 2013 vyplývá, že ve lhůtě pro podání nabídek zadavatel obdržel 2 nabídky na plnění veřejné zakázky. Téhož dne, tj. 20. 8. 2013, provedla hodnotící komise posouzení kvalifikace a posouzení a hodnocení nabídek a na základě doporučení hodnotící komise zadavatel dne 16. 9. 2013 rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky předložené uchazečem Educa Team s.r.o., IČO 286 67 697, se sídlem Elišky Krásnohorské 1542/7, 400 01 Ústí nad Labem (dále jen „vybraný uchazeč“), se kterým zadavatel uzavřel dne 9. 10. 2013 „Smlouvu o zajištění vzdělávacích akcí pro akademické, ostatní pracovníky a studenty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem“ (dále jen „smlouva“), přičemž cena sjednaná ve smlouvě činila 1 260 876 Kč bez DPH.

8.Zadavatel ukončil předmětné zadávací řízení dne 9. 10. 2013, když s vybraným uchazečem uzavřel smlouvu. Lhůta pro odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění a také pro uveřejnění písemné zprávy zadavatele a uzavřené smlouvy na předmětnou veřejnou zakázku na profilu zadavatele uplynula pro všechny tři dokumenty shodně, a to dne 24. 10. 2013.

9.Z dokumentace o veřejné zakázce vyplývá, že zadavatel odeslal formulář „Oznámení o zadání zakázky“, ev. č. formuláře 7303010074546, k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek dne 26. 11. 2013, tj. 33 dnů po uplynutí lhůty pro odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění (48 dnů po uzavření smlouvy).

10. Z informací uvedených na profilu zadavatele vyplývá, že na něm zadavatel uveřejnil písemnou zprávu zadavatele dne 26. 11. 2013, tj. 33 dnů po uplynutí lhůty pro uveřejnění písemné zprávy na profilu zadavatele (48 dnů po uzavření smlouvy).

11. Z profilu zadavatele dále vyplývá, že uzavřená smlouva na předmětnou veřejnou zakázku byla na tomto profilu zadavatele uveřejněna rovněž dne 26. 11. 2013, tj. 33 dnů po marném uplynutí lhůty pro uveřejnění uzavřené smlouvy na profilu zadavatele (48 dnů po uzavření smlouvy).

12. Na základě výše uvedených skutečností získal Úřad pochybnost, zda zadavatel neporušil zákon tím, že v případě veřejné zakázky nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 83 odst. 1 zákona v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) zákona, když neodeslal k uveřejnění oznámení o výsledku předmětného zadávacího řízení ve lhůtě 15 dnů od uzavření smlouvy, když smlouva s vybraným uchazečem byla uzavřena dne 9. 10. 2013 a zákonná lhůta pro odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění marně uplynula dne 24. 10. 2013, přičemž „Oznámení o zadání zakázky“ bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno k uveřejnění dne 26. 11. 2013.

13. Úřad dále získal pochybnost, zda zadavatel splnil povinnost uveřejnění v souladu s § 85  odst. 4 zákona, když neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele na profilu zadavatele do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení, když smlouva s vybraným uchazečem byla uzavřena dne 9. 10. 2013 a zákonná lhůta pro uveřejnění písemné zprávy zadavatele na profilu zadavatele marně uplynula dne 24. 10. 2013, přičemž zadavatel uveřejnil písemnou zprávu zadavatele na profilu zadavatele dne 26. 11. 2013.

14. Úřad zároveň získal pochybnost, zda zadavatel splnil povinnost uveřejnění v souladu s § 147a odst. 2 zákona v návaznosti na § 147a odst. 1 písm. a) zákona, když neuveřejnil na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou s vybraným uchazečem do 15 dnů od jejího uzavření, když předmětná smlouva byla uzavřena dne 9. 10. 2013 a zákonná lhůta pro uveřejnění smlouvy na profilu zadavatele marně uplynula dne 24. 10. 2013, přičemž zadavatel uveřejnil smlouvu na profilu zadavatele dne 26. 11. 2013.

15. Z uvedených důvodů zahájil Úřad správní řízení z moci úřední vedené pod sp. zn. S1069/2014/VZ.

I. Řízení před správním orgánem

16. Účastníkem správního řízení je podle § 116 zákona

·zadavatel.

17. Zahájení správního řízení ve věci možného spáchání správních deliktů oznámil Úřad zadavateli dopisem ze dne 12. 12. 2014, č. j. ÚOHS-S1069/2014/VZ-26341/2014/551/RHr, ve kterém Úřad seznámil zadavatele se zjištěnými skutečnostmi, které budou podkladem pro rozhodnutí. Současně Úřad usnesením ze dne 12. 12. 2014, č. j. ÚOHS-S1069/2014/VZ-26343/2014/551/RHr, stanovil účastníkovi řízení lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy či činit jiné návrhy, a lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

18. Správní řízení bylo zahájeno podle § 113 zákona dne 12. 12. 2014, tj. dnem, kdy bylo oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli.

19. Ke zjištěním Úřadu uvedeným v oznámení o zahájení správního řízení zaslal zadavatel vyjádření ze dne 16. 1. 2015.

II. Vyjádření zadavatele ze dne 16. 1. 2015

20. Zadavatel ve svém vyjádření uvedl, že je veřejnou vysokou školou, která s ohledem na velké množství svých potřeb realizuje každoročně stovky veřejných zakázek. Zadavatel si je vědom toho, že tato skutečnost sama o sobě nemůže představovat liberační důvod, na druhou stranu však vyjádřil přesvědčení, že by měl Úřad tento fakt při posuzování vytýkaného jednání zadavatele vzít v potaz.

21. Zadavatel dále poukázal na následující skutečnosti, které, jak vyplývá i z dosavadní (ustálené) rozhodovací praxe Úřadu, mají klíčový vliv na posouzení jednání zadavatele, jakož i na výši případné sankce udělené správním orgánem:

A) Zadavatel veškeré dokumenty dodatečně uveřejnil, čímž odstranil případný protiprávní stav.

B) Zadavatel na základě výše uvedeného zjištění správního orgánu významným způsobem zlepšil organizaci svého oddělení veřejných zakázek, jakož i dalších jeho částí, což by mělo resultovat ve vyloučení jakéhokoliv budoucího pochybení ze strany zadavatele.

C) Zadavatel se svým jednáním nedopustil omezení soutěžního prostředí, neboť k jednání zadavatele, které je ze strany správního orgánu prověřováno, došlo až ve fázi po uzavření smlouvy s vybraným uchazečem. Zadavatel v této souvislosti doplňuje, že jeho postup tudíž neměl žádný vliv na výběr dodavatele, ani nikterak neovlivnil výsledné pořadí či počet potenciálních uchazečů o předmětnou veřejnou zakázku.

D) Jednáním zadavatele nevznikla vybranému uchazeči, ostatním soutěžitelům, potenciálním zájemcům, či jakýmkoliv jiným osobám žádná újma.

Zadavatel je toho názoru, že i kdyby správní orgán dospěl k závěru, že bylo jeho jednání v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách, tak je nutné vycházet především z toho, že toto jednání zásadně nenarušilo samotný princip zadávání veřejných zakázek, tedy zachování soutěžního prostředí, které má umožnit z co možná nejširšího okruhu podaných nabídek vybrat nejvhodnější plnění pro zadavatele.

22. Zadavatel dále odkázal na § 121 odst. 2 zákona, podle kterého Úřad při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Podle zadavatele jsou v šetřeném případě dány důvody pro to, aby Úřad s ohledem na předmět správního řízení a i vzhledem ke svědomitému přístupu zadavatele k řešení situace vzniklé při realizaci veřejné zakázky, upustil od uložení sankce. Přitom zadavatel poukázal na rozhodnutí Úřadu ze dne 14. 2. 2011, č. j. ÚOHS-S398/2010/VZ-16684/2010/520/NGl, v němž Úřad v případě veřejné zakázky na dodávku ICT a technologií a rozšíření počítačových sítí upustil od uložení pokuty zadavateli, a to s ohledem na specifika daného případu, kdy vzal Úřad v úvahu především povahu předmětu veřejné zakázky (zasíťování pro potřeby výuky studentů), postavení zadavatele, kterým byla základní škola, která nemá mnoho možností navýšit příjmy svého rozpočtu, fakt, že se zadavatel takovéhoto pochybení dopustil poprvé, a skutečnost, že zadavatel potvrdil a dokumenty doložil, že předmětná veřejná zakázka byla řádně zrealizována ve smyslu všech obchodních podmínek stanovených zadavatelem.

23. Zadavatel současně navrhl Úřadu, aby provedl dokazování primárně obsahem správního spisu týkajícího se předmětné veřejné zakázky, přičemž pokud skutečnosti v něm uvedené nebudou postačovat pro vydání rozhodnutí, které by korespondovalo s návrhem zadavatele, tj. zastavením správního řízení nebo eventuálně upuštěním od uložení sankce, navrhuje zadavatel provést důkaz výslechem pana Ing. Lukáše Kožíška, zaměstnance zadavatele pověřeného administrací předmětné veřejné zakázky.

III. Doplnění vyjádření zadavatele ze dne 16. 1. 2015

24. Zadavatel podáním, doručeným do datové schránky Úřadu dne 21. 1. 2015, zopakoval některé skutečnosti uvedené v jeho vyjádření ze dne 16. 1. 2015, přičemž je doplnil o odkaz na rozhodnutí Úřadu ze dne 9. 10. 2014, č. j. ÚOHS-S648/2014/VZ-21382/2014/533/MOr/Hod, u něhož nabyl zadavatel přesvědčení, že se v podstatných rysech shoduje s případem právě projednávaným.

25. Zadavatel konstatoval, že Domov Magnolie, Ostrava – Vítkovice, příspěvková organizace (zadavatel figurující ve výše uvedeném rozhodnutí Úřadu ze dne 9. 10. 2014 – pozn. Úřadu) se dopustil správního deliktu, z jehož porušení je podezřelý i on sám (neuveřejnění dokumentů na profilu zadavatele). Zadavatel rovněž poukázal na předměty jednotlivých veřejných zakázek, kdy i v případě zakázky zadávané Domovem Magnolie byla jejím předmětem edukační činnost. Dále zadavatel upozornil na řádově velmi podobnou hodnotu jednotlivých veřejných zakázek, kdy celková konečná hodnota činila v případě zde šetřené veřejné zakázky 1 260 876 Kč bez DPH a u Domova Magnolie pak částku 900 000 Kč bez DPH.

26. Zásadní odlišnost mezi výše posuzovanými případy lze naopak spatřovat v délce prodlení s uveřejněním jednotlivých dokumentů na profilu zadavatele. Domov Magnolie uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem dne 19. 12. 2013, kdy posledním dnem lhůty pro uveřejnění uzavřené smlouvy na profilu zadavatele bylo 3. 1. 2014. Domov Magnolie však uzavřenou smlouvu uveřejnil na profilu zadavatele až dne 22. 4. 2014, kdy prodlení v daném případě činilo 109 dnů. Oproti tomu zadavateli je vytýkáno, že byl v prodlení v délce 33 dnů, kdy dle jeho názoru nedosahuje míra případného porušení právních předpisů takové intenzity, jako u Domova Magnolie.

27. Zadavatel je s ohledem na zásadu legitimního očekávání přesvědčen, že posouzení závažnosti případného protiprávního jednání z jeho strany s případem modelově totožným představuje jediný možný postup ze strany Úřadu. Zadavatel je v této souvislosti přesvědčen, že by případné neaplikování dosavadní rozhodovací praxe Úřadu na posuzovaný případ  odporovalo základním zásadám správního řízení.

28. Zadavatel současně uvedl, že je Úřad povinen zohlednit, jak intenzivní prostředek je nutný pro nápravu pachatele, resp. zda již samotné projednání správního deliktu bude mít dostatečný účinek.

IV. Závěry správního orgánu

29. Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, přičemž po zhodnocení všech podkladů, včetně vyjádření zadavatele, a na základě vlastního zjištění konstatuje, že zadavatel v případě výše specifikované veřejné zakázky nepostupoval v souladu se zákonem, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí, za což mu byla uložena sankce uvedená ve výroku IV. tohoto rozhodnutí, a dále, že se správní řízení z části zastavuje tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí.

K výroku I. a II. tohoto rozhodnutí

30. Podle § 10 odst. 1 zákona se veřejnou zakázkou na služby rozumí veřejná zakázka, která není veřejnou zakázkou na dodávky nebo veřejnou zakázkou na stavební práce.

31. Podle § 12 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 31. 12. 2013, se podlimitní veřejnou zakázkou rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota činí v případě veřejné zakázky na dodávky nebo veřejné zakázky na služby nejméně 1 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty nebo v případě veřejné zakázky na stavební práce nejméně 3 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty a nedosáhne finančního limitu podle § 12 odst. 1 zákona ve znění účinném do 31. 12. 2013.

32. Podle § 12 odst. 3 zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2013, se veřejnou zakázkou malého rozsahu rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosáhne v případě veřejné zakázky na dodávky nebo veřejné zakázky na služby 1 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty nebo v případě veřejné zakázky na stavební práce 3 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty.

33. Podle § 12 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném od 1. 1. 2014, se podlimitní veřejnou zakázkou rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota činí v případě veřejné zakázky na dodávky nebo veřejné zakázky na služby nejméně 2 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty nebo v případě veřejné zakázky na stavební práce nejméně 6 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty a nedosáhne finančního limitu podle § 12 odst. 1 zákona ve znění účinném od 1. 1. 2014.

34. Podle § 12 odst. 3 zákona, ve znění účinném od 1. 1. 2014, se veřejnou zakázkou malého rozsahu rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosáhne v případě veřejné zakázky na dodávky nebo veřejné zakázky na služby 2 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty nebo v případě veřejné zakázky na stavební práce 6 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty.

35. Podle § 18 odst. 5 zákona zadavatel není povinen zadávat podle tohoto zákona veřejné zakázky malého rozsahu; veřejný zadavatel je však povinen dodržet zásady uvedené v § 6 zákona.

36. Podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou tímto zákonem, nebo nedodrží způsob uveřejnění stanovený tímto zákonem.

37. Zákonným opatřením Senátu č. 341/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 55/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákonné opatření Senátu“), došlo ke zvýšení hranice předpokládané hodnoty pro veřejné zakázky malého rozsahu na služby z 1 000 000 Kč bez DPH na 2 000 000 Kč bez DPH, a to s účinností k 1. 1. 2014.

38. S ohledem na předmět veřejné zakázky specifikovaný ve Výzvě a rovněž i v bodu 2.1. zadávací dokumentace, tedy poskytnutí komplexních služeb spočívajících v zajištění vzdělávacích akcí pro akademické a ostatní pracovníky UJEP a studenty UJEP, včetně hodnocení, zkoušek účastníků vzdělávacích akcí, zajištění občerstvení a pronájmu prostor, Úřad konstatuje, že se jednalo o veřejnou zakázku na služby podle § 10 zákona.

39. Podle čl. II odst. 1 zákonného opatření Senátu zadávání veřejných zakázek, soutěže o návrh a řízení o přezkoumání úkonů zadavatele Úřadem, zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu a do tohoto dne neskončené, se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle zákona č. 137/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu.

40. Podle čl. II odst. 2 zákonného opatření Senátu v řízeních o přezkoumání úkonů zadavatele, která byla zahájena ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu a  do tohoto dne neskončená a která na zadávání veřejných zakázek nebo soutěž o návrh podle bodu 1 navazují, se postupuje podle zákona č. 137/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu.

41. Podle čl. 40 odst. 6 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.

42. Ústavní pravidlo zakotvené v  čl. 40 odst. 6 Listiny zakládá výjimku z jinak obecného zákazu retroaktivity trestních norem, která se uplatní v případě, kdy je pozdější právní úprava pro pachatele příznivější. Tato výjimka se dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu aplikuje rovněž v řízeních o sankci za správní delikty. Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 27. 10. 2004, č. j. 6 A 126/2002 – 27, dovodil, že „Ústavní záruka vyjádřená v článku 40 odst. 6 in fine Listiny základních práv a svobod a spočívající v přípustnosti trestání podle nového práva, jestliže je taková úprava pro pachatele výhodnější, platí i v řízení o sankci za správní delikty. Ve svých důsledcích znamená, že rozhodnutí, které za účinnosti nového práva ukládá trest podle práva starého, se musí ve svých důvodech vypořádat s otázkou, zda nové právo vůbec převzalo staré skutkové podstaty, a pokud ano, zda tresty za takové delikty ukládané jsou podle nového práva mírnější nebo přísnější než podle práva starého. Rozhodnutí, které se s touto otázkou vůbec nevypořádá a zcela ji pomine, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů“. Obdobně se Nejvyšší správní soud vyjádřil i v rozsudku ze dne 21. 3. 2012, č. j. 5 Afs  68/2011 – 99, či v rozsudku ze dne 12. 4. 2013, č. j. 2 Afs 64/2012 – 48.

43. V šetřeném případě zadavatel zahájil zadávací řízení na veřejnou zakázku výzvou k podání nabídek ze dne 17. 7. 2013 ve smyslu § 26 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 26 odst. 3 písm. b) zákona. Rozhodným pro posouzení skutečností, zda (ne)byl spáchán postupem zadavatele správní delikt by tak v souladu s  čl. II odst. 2 zákonného opatření Senátu měl být v šetřeném případě zákon ve znění účinném do 31. 12. 2013, tedy ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení. Podle § 12 odst. 3 zákona ve znění účinném do 31. 12. 2013 se veřejnou zakázkou malého rozsahu na služby rozuměla veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosáhla 1 000 000 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že předpokládanou hodnotu veřejné zakázky zadavatel stanovil ve Výzvě a v bodu 6. zadávací dokumentace ve výši 1 735 537,20 Kč bez DPH a předmětem veřejné zakázky byly s odkazem na bod 6 odůvodnění tohoto rozhodnutí služby, jednalo se v době zahájení předmětného zadávacího řízení o podlimitní veřejnou zakázku, a zadavatel měl tudíž povinnost řídit se zákonem ve znění účinném do 31. 12. 2013, tedy měl povinnost odeslat ve lhůtě do 15 dnů od uzavření smlouvy podle § 83 odst. 1 v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) zákona ve znění účinném do 31. 12. 2013 oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění, dále měl povinnost podle § 85 odst. 4 zákona ve znění účinném do 31. 12. 2013 uveřejnit písemnou zprávu zadavatele na profilu zadavatele do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení a měl současně i povinnost uveřejnit v souladu s § 147a odst. 2 v návaznosti na § 147a odst. 1 písm. a) zákona ve znění účinném do 31. 12. 2013 na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou s vybraným uchazečem do 15 dnů od jejího uzavření, přičemž všechny tyto povinnosti zůstaly i po novelizaci zákona účinné od 1. 1. 2014 a provedené zákonným opatřením Senátu beze změny zachovány.

44. Správní řízení bylo zahájeno podle § 113 zákona dne 12. 12. 2014, tj. dnem, kdy bylo oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli. V době zahájení tohoto správního řízení však již bylo v účinnosti zákonné opatření Senátu, v rámci kterého došlo k navýšení finančních limitů pro veřejné zakázky malého rozsahu. Podle § 12 odst. 3 zákona ve znění účinném od 1. 1. 2014 se tak veřejnou zakázkou malého rozsahu na služby rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosáhne 2 000 000 Kč bez DPH.

45. Úřad proto v šetřeném případě aplikoval výjimku zakotvenou v čl. 40  odst. 6 Listiny a posoudil případ podle pozdějšího zákona, tj. zákona ve znění účinném od 1. 1. 2014 (zákona účinného v době zahájení správního řízení), neboť došel k závěru, že je tato nová právní úprava pro zadavatele příznivější. Při zvažování příznivosti právní úpravy vycházel Úřad zejména ze skutečnosti, že zákon ve znění účinném od 1. 1. 2014 stanoví vyšší finanční limity pro veřejné zakázky malého rozsahu oproti dosavadní právní úpravě. Vzhledem k tomu, že v době zahájení správního řízení se veřejnou zakázkou malého rozsahu na služby rozuměla veřejná zakázka, jejíž hodnota nedosáhla 2 000 000 Kč bez DPH, a předpokládaná hodnota veřejné zakázky činila 1 735 537,20 Kč bez DPH, jedná se tak podle zákona ve znění účinném od 1. 1. 2014 o veřejnou zakázku malého rozsahu, na níž se povinnost odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění a rovněž i povinnost uveřejnit písemnou zprávu zadavatele na profilu zadavatele (viz blíže bod 43 odůvodnění tohoto rozhodnutí) nevztahuje. Jednání zadavatele v zadávacím řízení, při aplikaci výjimky zakotvené v čl. 40 odst. 6 Listiny, tak nemohlo být šetřeno z hlediska možného spáchání správního deliktu, neboť zadavatel by nebyl podle stávající právní úpravy povinen se řídit při zadávání předmětné veřejné zakázky zákonem, avšak byl by povinen dodržet zásady zakotvené v § 6 odst. 1 zákona. Naproti tomu v případě povinnosti uveřejnit na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou s vybraným uchazečem platí, že se tato povinnost na šetřenou veřejnou zakázku vztahuje, a to jak podle zákona ve znění účinném do 31. 12. 2013, tak i podle zákona ve znění účinném od 1. 1. 2014, tedy zákona účinného v době zahájení správního řízení. Cena za plnění veřejné zakázky byla ve smlouvě sjednána ve výši 1 260 876 Kč bez DPH, přičemž zadavatel musí uzavřenou smlouvu uveřejnit, pokud cena veřejné zakázky přesahuje částku 500 000 Kč bez DPH. Změna zákonné hranice pro vymezení veřejné zakázky malého rozsahu tak v tomto případě nehraje roli. V tomto smyslu Úřad dále odkazuje na níže uvedené odůvodnění k výroku III. tohoto rozhodnutí.

46. Vzhledem k tomu, že zadavatel by svým jednáním, tj. neodesláním oznámení o výsledku předmětného zadávacího řízení k uveřejnění ve lhůtě do 15 dnů od uzavření smlouvy a dále též neuveřejněním písemné zprávy zadavatele na profilu zadavatele do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení, v režimu zákona ve znění účinném od 1. 1. 2014 při aplikaci výjimky zakotvené v čl. 40 odst. 6 Listiny, neporušil povinnost stanovenou tímto zákonem, jelikož tato povinnost na veřejné zakázky malého rozsahu v režimu pozdějšího zákona nedopadá, nemůže tak nést odpovědnost za spáchání správních deliktů. Úřad tudíž ve správním řízení neshledal důvody pro uložení sankce podle § 120 zákona, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí.

K výroku III. tohoto rozhodnutí

47. Profilem zadavatele se podle § 17 písm. x) zákona rozumí elektronický nástroj, prostřednictvím kterého zadavatel podle tohoto zákona uveřejňuje informace a dokumenty ke svým veřejným zakázkám způsobem, který umožňuje neomezený a přímý dálkový přístup, a jehož internetová adresa je uveřejněna ve Věstníku veřejných zakázek; požadavky na náležitosti profilu zadavatele stanoví prováděcí právní předpis.

48. Podle § 147a odst. 1 písm. a) zákona, věty první, uveřejní veřejný zadavatel na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou na veřejnou zakázku včetně všech jejích změn a dodatků.

49. Podle § 147a odst. 2 zákona uveřejní veřejný zadavatel podle § 147a odst. 1 písm. a) zákona celé znění smlouvy nebo rámcové smlouvy do 15 dnů od jejího uzavření. Pokud veřejný zadavatel postupoval podle § 89 odst. 3 věty druhé zákona, uveřejní přílohy rámcové smlouvy do 15 dnů od skončení účinnosti rámcové smlouvy. Veřejný zadavatel neuveřejní informace, u kterých to vyžaduje ochrana informací a údajů podle zvláštních právních předpisů. Povinnost podle odstavce 1 písm. a) citovaného ustanovení zákona se nevztahuje na

a)smlouvy na veřejné zakázky malého rozsahu, jejichž cena nepřesáhne 500 000 Kč bez DPH,

b) smlouvy na veřejné zakázky, u nichž veřejný zadavatel postupoval v souladu s § 18 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a c), odst. 3 písm. e) a odst. 4 písm. d) zákona.

50. Podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou tímto zákonem, nebo nedodrží způsob uveřejnění stanovený tímto zákonem.

51. S ohledem na závěry učiněné v bodu 45 odůvodnění tohoto rozhodnutí Úřad k neuveřejnění smlouvy uzavřené s vybraným uchazečem na profilu zadavatele konstatuje následující.

52. Povinnost uveřejnit na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou na veřejnou zakázku byla do zákona nově zakotvena tzv. transparentní novelou, tj. zákonem č. 55/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 4. 2012. Nové povinnosti stanovené zadavatelům v § 147a zákona, vč. povinnosti uveřejnit na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou na veřejnou zakázku, mají za cíl posílit princip transparentnosti průběhu a výsledku zadávání veřejné zakázky a umožnit veřejný dohled nad hospodárností při nakládání s veřejnými prostředky (viz dále).

53. Zároveň je nutné poznamenat, že princip publicity smluv uzavřených na veřejnou zakázku zakotvený v § 147a odst. 1 písm. a) má složit především k seznámení se ze strany široké veřejnosti s obsahem uzavřené smlouvy na veřejnou zakázku, a to nejen s ohledem na výši ceny a údaje o tom, s kým byla smlouva uzavřena. Tento institut totiž dovoluje rovněž kontrolu uzavřené smlouvy komplexně – po její obsahové stránce, tj. zda je např. obsah smlouvy uzavřené s vybraným uchazečem v souladu se zadávacími podmínkami veřejné zakázky (koresponduje s nimi předmět veřejné zakázky, resp. smlouvy, jakož i další podmínky realizace veřejné zakázky). V rámci zadávacích podmínek je dále možné vzájemně porovnat i podmínky obchodní, za kterých má být veřejné zakázka realizována, tj. zda uzavřená smlouva s vybraným uchazečem neobsahuje jejich podstatné změny či doplnění oproti těm, které byly součástí zadávacích podmínek veřejné zakázky, a to ať již v podobě vzoru návrhu smlouvy, který byl připraven zadavatelem, nebo obchodních podmínek zadavatele, které mají být přeneseny do návrhu smlouvy uchazeči. Tato kontrola obsahu uzavřené smlouvy veřejností přitom nepochybně přispívá k transparentnosti samotného zadávání veřejné zakázky. Důležité samozřejmě je i uveřejňování všech dodatků a změn takové smlouvy, např. z důvodu, zda nedošlo k podstatné změně smlouvy apod. U veřejných zakázek malého rozsahu (v případě, že je uzavřena smlouva na plnění předmětu veřejné zakázky v ceně vyšší než 500 000 Kč bez DPH), které nejsou s odkazem na obecnou výjimku v § 18 odst. 5 zákona v jeho režimu zadávány, je uveřejnění konečného znění uzavřené smlouvy na veřejnou zakázku na profilu zadavatele (přičemž tato povinnost je v případě těchto veřejných zakázek malého rozsahu jedinou zákonnou povinností týkající se uveřejňování) pro výkon kontroly nad postupem zadavatele širokou veřejností stěžejní. Neuveřejnění smlouvy v zákonem požadované lhůtě na profilu zadavatele by totiž v takových případech mohlo způsobit pochybnosti některých subjektů, zda daná veřejná zakázka proběhla zcela transparentně.

54. Z dokumentace o veřejné zakázce Úřad zjistil, že zadavatel uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem dne 9. 10. 2013, přičemž z této smlouvy zároveň vyplývá, že cena za plnění veřejné zakázky byla sjednána ve výši 1 260 876 Kč bez DPH.

55. Úřad při posouzení věci vycházel z údajů dostupných na profilu zadavatele, z nichž vyplývá, že na něm smlouvu zadavatel uveřejnil dne 26. 11. 2013, tedy 48 dnů po uzavření smlouvy a 33 dnů po marném uplynutí zákonné lhůty k jejímu uveřejnění. Porušení povinnosti v této souvislosti připouští ve svém vyjádření ostatně i sám zadavatel.

56. Pro naplnění požadavků § 147a odst. 1 a 2 zákona je nezbytné kumulativní splnění několika podmínek, a to jednak podmínky samotného uveřejnění celého znění smlouvy na veřejnou zakázku (případně její změny či dodatku), jejíž cena je vyšší než 500 000 Kč bez DPH [nejedná-li se o některou z výjimek uvedených v § 147a odst. 2 písm. b) zákona], dále její uveřejnění na místě k tomu určeném, tedy na profilu zadavatele, a v poslední řadě její uveřejnění do 15 dnů od uzavření smlouvy (případně uzavření změny či dodatku smlouvy). Pokud tedy zadavatel nesplní veškeré uvedené podmínky, tak nedodrží povinnost stanovenou v § 147a odst. 1 psím. a) zákona v souvislosti s § 147 odst. 2 zákona. Jinými slovy, i nedodržení zákonem stanovené lhůty, jak tomu je v šetřeném případě,  má za následek porušení zákona.

57. Jelikož v šetřeném případě zadavatel uzavřel dne 9. 10. 2013 smlouvu na plnění veřejné zakázky v ceně vyšší než 500 000 Kč bez DPH, byl povinen příslušnou smlouvu na profilu zadavatele uveřejnit ve lhůtě do 24. 10. 2013.

58. Zákonodárce v zákoně jasně stanovil, jaké informace a dokumenty, v jakých případech, jakým způsobem a v jakých lhůtách jsou zadavatelé povinni uveřejňovat, přičemž splnění uveřejňovacích povinností považoval za natolik zásadní, že do zákona zakotvil skutkovou podstatu správního deliktu spočívající v nesplnění povinností uveřejnění, za jehož spáchání může být uložena pokuta až do výše 20 000 000 Kč [§ 120 odst. 2 písm. b) zákona]. Ze závěrů Úřadu učiněných k výroku III. tohoto rozhodnutí v jeho odůvodnění je dle názoru Úřadu zcela zřejmé, že zadavatel svým povinnostem při uveřejňování nedostál, čímž se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona.

59. Úřad přitom ve spojitosti s vyjádřením zadavatele zdůrazňuje, že odpovědnost za spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona je založena na objektivním principu, kde není třeba zkoumat zavinění. Pro posouzení, zda došlo ke spáchání správního deliktu či nikoliv, jsou proto rozhodující objektivní skutečnosti nezávislé na vůli jednající osoby, přičemž odpovědnosti se nelze u právnické osoby zbavit ani odkazem na lidský faktor, tj. na jednání jednotlivce. Z toho důvodu je objektivní odpovědnost zadavatele také označována jako odpovědnost za výsledek či odpovědnost za stav, který byl či mohl být způsoben. K tomu Úřad odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2007, č. j. 4 As 28/2006 - 65, ve kterém je uvedeno, že „pouze u subjektivní odpovědnosti posuzuje příslušný orgán subjektivní stránku deliktu (zavinění) a objektivní stránku deliktu (protiprávní jednání) konání či opomenutí, škodlivý následek a příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním a škodlivým následkem (kauzální nexus); v případě odpovědnosti objektivní se jedná o odpovědnost za výsledek, přičemž příslušný orgán nezkoumá jednotlivé prvky odpovědnosti uplatňující se u odpovědnosti subjektivní (…) zjišťování a dokazování zavinění v situaci, kdy porušení povinností právnickou osobou je často výsledkem činnosti řady jednotlivců, je velmi obtížné a prakticky nemožné“.

60. Zadavatel tedy nese plnou odpovědnost za nesplnění povinností stanovených zákonem, mj. i povinností spojených s uveřejňováním. Taková objektivní odpovědnost nemůže být a ani není odpovědností absolutní. V souladu s § 121 odst. 1 zákona je možné, aby se právnická osoba z této odpovědnosti liberovala, pokud prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Úřad však konstatuje, že z vyjádření zadavatele a dalších podkladů pro rozhodnutí žádné důvody, které by ho v předmětné věci zbavily odpovědnosti, nevyplývají. Nadto Úřad uvádí, že úkon zadavatele spočívající v uveřejnění smlouvy uzavřené s vybraným uchazečem v zákonem stanovené lhůtě není úkonem nijak složitým.

61. K vyjádření zadavatele Úřad dále v obecné rovině uvádí, že trestnost správních deliktů se řídí obdobnými principy jako trestnost trestných činů. Mezi znaky skutkové podstaty správního deliktu patří i společenská škodlivost činu, která představuje materiální znak správního deliktu. Ke spáchání deliktu může dojít pouze za současného splnění dvou podmínek a to podmínky formální a podmínky materiální: čin musí vykazovat znaky uvedené v zákoně a zároveň musí být v určitém minimálním stupni nebezpečný, škodlivý pro společnost (viz Prášková, H. Základy odpovědnosti za správní delikty.Praha: C. H. Beck, 2013. s. 197).

62. Úřad uvádí, že u správních deliktů vzhledem k absenci výslovné právní úpravy není materiální znak správního deliktu vyjádřen, nicméně jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2007, č. j. 8 As 17/2007-135, představují správní delikty ve srovnání s trestnými činy jinou formu protiprávního společensky nebezpečného jednání a pro jejich trestnost mají platit podobné principy a pravidla jako v případě trestných činů. Upravují-li zásady soudního trestání situaci, v níž formálně trestný skutek nelze považovat za trestný čin, je-li jeho společenská nebezpečnost nižší než nepatrná, musí obdobná pravidla platit i pro správní delikty. Podstatou správních deliktů je postih za jednání v rozporu s právem. K jeho trestnosti nepostačuje, že po formální stránce vykazuje znaky skutkové podstaty deliktu, pokud zároveň není jednáním společensky nebezpečným (škodlivým). Jinými slovy, aby mohlo být určité protiprávní jednání kvalifikováno jako správní delikt, musí být kromě formálních znaků deliktního jednání naplněna i materiální stránka deliktu, a jednání musí vykazovat určitou míru společenské nebezpečnosti ve vztahu k porušené povinnosti, stanovené zákonem na ochranu odpovídacích hodnot.

63. Kategorie správních deliktů je kategorií trestního práva v širším slova smyslu, tudíž se pro všechny správní delikty uplatní povinnost správního orgánu zkoumat nejen naplnění formálních znaků správního deliktu, ale také, zda jednání vykazuje daný stupeň společenské škodlivosti, tudíž materiální stránku správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008, č. j. 7 Afs 27/2008-46).

64. Úřad dále uvádí, že se rozeznává společenská škodlivost typová (vyjádřená obecnou skutkovou podstatou správního deliktu) a společenská škodlivost konkrétní v daném případě, přičemž je třeba hodnotit, zda se konkrétní společenská škodlivost jednání pachatele pohybuje v mezích typové společenské škodlivosti. V opačném případě nelze učinit závěr o odpovědnosti účastníka řízení za správní delikt.

65. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 9. 2012, č. j. 9 As 34/2012-28 konstatuje: „Podle judikatury zdejšího soudu zpravidla není nutno, aby se správní orgány otázkou naplnění materiální stránky daného správního deliktu explicitně zabývaly i v odůvodnění svých rozhodnutí. V zásadě totiž platí, že v případě správních deliktů je jejich materiální stránka dána již samotným naplněním skutkové podstaty deliktu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45, nebo rozsudek ze dne 30. 3. 2011, č. j. 1 Afs 14/2011-62). Až ve chvíli, kdy se jedná o případ, v němž je sporné, zda konkrétní společenská nebezpečnost dosahuje ani minimální hranice typové nebezpečnosti, je nezbytné, aby se správní orgán zabýval materiální stránkou správního deliktu i v odůvodnění svého rozhodnutí. (…) Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném rozsudku prvního senátu, obzvláště u správních deliktů, jejichž naplnění nevyžaduje zavinění, nebudou mít okolnosti obvykle zkoumané v souvislosti s konkrétní společenskou nebezpečností (míra zavinění, vztah pachatele k jednání, způsob spáchání atd.) žádný vliv na naplnění materiální stránky deliktu. Tyto zvláštní okolnosti daného případu však nezůstanou bez povšimnutí, ale budou správním orgánem hodnoceny při stanovení výše sankce. Obecně je přitom nutno vycházet z premisy, že  již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň společenské nebezpečnosti zpravidla vyšší než nepatrný (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. 1 Tzn 2/96).“.

66. Na základě již uvedeného lze tedy obecně vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za  správní delikt, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak správního deliktu, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Pokud se však k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty správního deliktu, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem, nedojde k naplnění materiálního znaku správního deliktu a takové jednání potom nemůže být označeno za správní delikt.

67. Zájem společnosti na seznámení se s konečným zněním smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku a na kontrole obsahu takové smlouvy a jeho souladu se zadávacími podmínkami veřejné zakázky, jakož i obecně zájem společnosti na ochraně principu veřejné publicity informací o průběhu a výsledku zadávání veřejných zakázek, jež jsou chráněny skutkovou podstatou správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona v návaznosti na § 147a odst. 1 zákona, resp. § 147a odst. 2 zákona, byl v šetřené věci ohrožen tím, že zadavatel porušil zákonnou povinnost uveřejnit smlouvu uzavřenou na veřejnou zakázku na profilu zadavatele do 15 dnů od jejího uzavření. V uvedeném případě tak učinil až 33. den po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty. Je přitom nutné zdůraznit, že se zde vyjádřený zájem netýká pouze řádného uveřejnění příslušných dokumentů, ale i jejich uveřejnění včasného, proto toto pochybení nelze zhojit ani dodatečným uveřejněním příslušné smlouvy.

68. Úřad je na základě uvedených skutečností toho názoru, že výše uvedeným postupem zadavatele došlo k naplnění jak formálních, tak i materiálních znaků správního deliktu, neboť Úřad v daném případě žádné významné okolnosti, které by vylučovaly, aby nebyl jednáním zadavatele porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem, a tedy že by nedošlo k naplnění materiálního znaku správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, neshledal, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

69. K argumentům zadavatele, vyjádřeným v bodu 21 odůvodnění tohoto rozhodnutí, Úřad uvádí, že podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou tímto zákonem, nebo nedodrží způsob uveřejnění stanovený tímto zákonem. Na rozdíl od § 120 odst. 1 písm. a) zákona, kdy je potřeba k naplnění skutkové podstaty správního deliktu splnění třech kumulativních podmínek (nedodržení postupu podle zákona, tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a uzavření smlouvy), v případě deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona není třeba k naplnění skutkové podstaty žádné další zákonné podmínky a postačí pouhé neuveřejnění či uveřejnění v rozporu se zákonem. Z uvedeného je tedy zřejmé, že v souvislosti se spácháním správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona v návaznosti na § 147a odst. 1 a 2 zákona není potřeba zkoumat, zda např. pozdním uveřejněním byla dotčena práva některého z uchazečů, nebo jestli došlo k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky atd.

70. Úřad dále konstatuje, že je nezbytné rozlišovat mezi následkem a účinkem správního deliktu. Následkem správního deliktu je ohrožení nebo porušení zájmů, které jsou jeho objektem, tj. zájmů, k jejichž ochraně zákonná skutková podstata správního deliktu slouží (v šetřeném případě viz výše). Účinkem je potom změna na hmotném předmětu útoku. Zatímco následek má každý správní delikt (byť není v zákoně výslovně vyjádřen), tak účinek má jenom takový správní delikt, u něhož je změna nebo alespoň možnost změny hmotného předmětu útoku součástí jeho skutkové podstaty. Součástí skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákonanení účinek, tj. způsobení škody. Znakem této skutkové podstaty není ani způsobení nemajetkové újmy, proto je vyjádření zadavatele, že jeho jednáním nevznikla vybranému uchazeči, ostatním soutěžitelům, potenciálním zájemcům, či jakýmkoliv jiným osobám žádná újma, nedůvodné.

71. Úřad dodává, že ačkoliv obecně neuveřejnění jednotlivých zákonem požadovaných dokumentů a informací po uzavření smlouvy není s to ovlivnit průběh nebo výsledek samotného zadávacího procesu a v přeneseném slova smyslu ani soutěž mezi dodavateli, nelze automaticky dospět k závěru, že v takovém případě jednáním zadavatele v rozporu se zákonem (tu opožděné uveřejnění smlouvy na veřejnou zakázku) nenarušilo některý z principů, na kterých veřejné zadávání a tedy i vynakládání veřejných finančních prostředků stojí. Transparentnost a následná kontrola procesu zadávání veřejných zakázek je možná pouze v případě, že veřejnosti bude poskytnuto co nevíce informací o jeho průběhu, kdy je jeho účelem vytvoření podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli. Zákonem definované uveřejňovací povinnosti mají za cíl především umožnit kontrolu dodržování principů hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti při nakládání s veřejnými zdroji (a tojak prostřednictvím kontroly prováděné k tomu příslušnými státními orgány a institucemi, tak i prostřednictvím kontroly občanů, tj. nejširší veřejností). Pakliže má být vynakládání veřejných prostředků podrobeno kontrole co možná nejširší veřejností, pak zadavatel svým postupem, když neuveřejnil smlouvu v zákonem stanovené lhůtě, takovouto kontrolu jednoznačně omezil.

72. K odkazu zadavatele na předešlé rozhodnutí Úřadu v obdobné věci, uvedenému v bodu 24 odůvodnění tohoto rozhodnutí, Úřad konstatuje, že lze se zadavatelem souhlasit v tom, že oba případy, tj. ten právě šetřený a ten, v němž v pozici zadavatele figuroval Domov Magnolie, vykazují jistou podobnost, nicméně nejsou zcela totožné, jelikož v případě Domova Magnolie Úřad dospěl k závěru, že je zadavatelem nezkušeným, což o zadavateli – Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem říci nelze, neboť je vzhledem k údajům z Věstníku veřejných zakázek zřejmé, že v roce 2013 v něm tento zadavatel uveřejnil 5 veřejných zakázek a v roce 2014 dokonce 9 veřejných zakázek, v každém z těchto období v celkovém finančním objemu v řádech desítek milionů korun. Úřad přitom zdůrazňuje, že všechny okolnosti doprovázející jednání Domova Magnolie neměly vliv na samotný výrok o tom, zda jím byl spáchán správní delikt, ale ovlivnily pouze konečnou výši sankce, přičemž Úřad ke všem okolnostem doprovázejícím jednání zadavatele v případě právě šetřeném (tedy i těm, uvedeným v jeho vyjádření) rovněž při svých úvahách o konečné výši sankce za spáchaný správní delikt přihlédl.

73. Ve vztahu k argumentaci zadavatele uvedené v bodech 22 a 27 odůvodnění tohoto rozhodnutí, ve které zadavatel mimo jiné odkazuje na zásadu legitimního očekávání, Úřad obecně uvádí, že posouzení postupu zadavatele je vždy nutné provádět s přihlédnutím k individuálním okolnostem každého konkrétního případu. Byť má tedy Úřad na zřeteli nutnost konzistence své rozhodovací praxe, tak jednotlivé závěry uvedené v konkrétním rozhodnutí není možné aplikovat bez dalšího na všechny zdánlivě obdobné případy. Úřad vždy posuzuje každou skutečnost samostatně a s plným zohledněním širšího kontextu případu. Rozhodovací praxe Úřadu se proto utváří vždy případ od případu, neboť jen tímto postupem se Úřad vyvaruje nebezpečí její simplifikace a přílišné schematičnosti. Obdobně jako tomu bylo výše v případě Domova Magnolie, i v rozhodnutí ze dne 14. 2. 2011, č. j. ÚOHS-S398/2010/VZ-16684/2010/520/NGl, Úřad při upuštění od uložení sankce přihlédl, krom jiného, ke zkušenostem zadavatele, kterým byla základní škola, kdy je v porovnání s ním (ač obě instituce provozují obecně edukační činnost a obě veřejné zakázky s ní svým předmětem souvisely) Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem zadavatelem nepochybně zkušenějším (viz předcházející bod odůvodnění tohoto rozhodnutí). Okolnosti právě šetřeného případu tak nejsou v porovnání s tím, na který zadavatel odkazuje, zcela totožné.

74. Vzhledem k výše uvedenému Úřad konstatuje, že zadavatel postupoval v rozporu s § 147a odst. 1 v návaznosti na § 147a odst. 2 zákona, neboť nesplnil povinnost uveřejnit smlouvu uzavřenou na předmětnou veřejnou zakázku na profilu zadavatele, a to do 15 dnů od jejího uzavření, a proto Úřad nemohl postupovat jinak, než konstatovat, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle §  120 odst. 1 písm. b) zákona, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

K návrhu zadavatele na provedení dalších důkazů

75. K zadavatelem navrhovaným důkazům (výslechu pana Ing. Lukáše Kožíška, zaměstnance zadavatele pověřeného administrací předmětné veřejné zakázky), Úřad uvádí, že další dokazování považuje za nadbytečné, neboť z dokumentace o veřejné zakázce a dále i z údajů dostupných na profilu zadavatele je skutkový stav Úřadu znám, přičemž z něj jednoznačně vyplývá, že zadavatel porušil zákon tím, že nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 147a odst. 2 zákona v návaznosti na § 147a odst. 1 písm. a) zákona, když neuveřejnil na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou s vybraným uchazečem do 15 dnů od jejího uzavření. Zmíněný výslech by tak v tomto ohledu dle názoru Úřadu nepřinesl žádné nové skutečnosti.

K výroku IV. tohoto rozhodnutí – uložení sankce

76. Podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou tímto zákonem, nebo nedodrží způsob uveřejnění stanovený tímto zákonem.

77. Zadavatel se dopustil správního deliktu tím, že nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 147a odst. 2 zákona v návaznosti na § 147a odst. 1 zákona, když neuveřejnil na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou na předmětnou veřejnou zakázku do 15 dnů od jejího uzavření, přičemž smlouva s vybraných uchazečem byla uzavřena dne 9. 10. 2013 a zákonná lhůta pro uveřejnění smlouvy na profilu zadavatele marně uplynula dne 24. 10. 2013, přičemž zadavatel uveřejnil smlouvu na profilu zadavatele dne 26. 11. 2013.

78. Podle § 121 odst. 3 zákona odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

79. V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. Úřad obdržel podnět týkající se předmětné veřejné zakázky dne 31. 7. 2014, přičemž správní řízení bylo zahájeno 12. 12. 2014. V šetřeném případě měl pak zadavatel povinnost stanovenou v § 147a odst. 2 v návaznosti na § 147a odst. 1 písm. a) zákona splnit nejpozději ke dni 24. 10. 2013, přičemž tak učinil až dne 26. 11. 2013. Z výše uvedeného vyplývá, že v šetřeném případě odpovědnost zadavatele za správní delikt nezanikla.

80. Úřad uvádí, že v šetřeném případě neshledal důvody k upuštění od uložení sankce za zadavatelem spáchaný správní delikt, nicméně ke všem relevantním okolnostem doprovázejícím postup zadavatele přihlédl jako k polehčujícím, či naopak přitěžujícím okolnostem určujícím konečnou výši sankce.

81. Podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 20 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. b), e), f) nebo g) zákona.

82. Podle § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, přičemž zákon demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán). Při zvažování závažnosti správního deliktu pak Úřad zohlednil následující skutečnosti.

83. Ke způsobu spáchání správního deliktu Úřad uvádí, že pro zadavatele z § 147a odst. 1 a 2 zákona explicitně vyplývá povinnost uveřejnit celé znění smlouvy uzavřené s vybraným uchazečem na profilu zadavatele do 15 dnů od jejího uzavření. Zadavatel tuto svou povinnost nesplnil, když smlouvu uzavřenou s vybraným uchazečem uveřejnil opožděně, tj. po marném uplynutí zákonné 15denní lhůty, přičemž odpovědnost za nesplnění této uveřejňovací povinnosti je odpovědností objektivní, tedy odpovědností bez ohledu na zavinění.

84. Následkem tohoto protiprávního jednání zadavatele bylo ohrožení zájmu společnosti na seznámení se, a to na seznámení včasném, s konečným zněním smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku a s tím související zájem na možnosti podrobit smlouvu veřejné kontrole, čímž byl omezen výkon kontroly širokou veřejností ohledně postupu zadavatele při nakládání s veřejnými prostředky prostřednictvím zadávání veřejných zakázek jako celku, tedy i jeho výsledku (viz také body 53 a 67 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Na této skutečnosti přitom nemění z povahy věci nic to, že neuveřejnění smlouvy nemělo na samotný průběh nebo výsledek zadávání veřejné zakázky jakýkoliv vliv. V daném případě zadavatel svým jednáním neomezil samotnou hospodářskou soutěž, ale omezil až následnou veřejnou kontrolu jejího průběhu v rámci zadávání veřejné zakázky.

85. Jako polehčující okolnost vzal Úřad v úvahu skutečnost, že ke spáchání správního deliktu došlo administrativním pochybením zadavatele, které bylo dle jeho vyjádření zapříčiněno velkým množstvím administrovaných veřejných zakázek, což míru závažnosti jeho jednání snižuje.

86. Úřad vzal dále v potaz jako polehčující okolnost tu skutečnost, že se jednalo o opomenutí zadavatele a že ten předmětnou smlouvu uveřejnil, byť se zpožděním, a to ještě dříve, než došlo k přezkumu postupu zadavatele ze strany Úřadu. Vzhledem k době, po kterou nebyla smlouva uveřejněna, v daném případě 33 dnů, se jedná o méně závažný delikt, než kdyby předmětná smlouva byla uveřejněna s prodlením převyšujícím mnohonásobně zákonnou lhůtu, nebo nebyla uveřejněna vůbec.

87. Jako polehčující okolnost Úřad zohlednil rovněž relativně malý objem finančních prostředků, který byl vynaložen při realizaci veřejné zakázky z veřejných zdrojů (1 260 876 Kč bez DPH), neboť zájem veřejnosti na kontrole vynakládání veřejných prostředků stoupá zejména ve vztahu k hodnotě dané veřejné zakázky (zpravidla platí, že čím vyšší je její hodnota, tím vyšší je zájem veřejnosti na veřejné kontrole).

88. K tvrzení zadavatele, že zlepšil organizaci svého oddělení veřejných zakázek, Úřad uvádí, že k této okolnosti při úvahách o výši sankce nepřihlédl, jelikož ji nelze ani potvrdit, ani ji nelze bez dalšího označit za nepravdivou.

89. Při určení výše pokuty Úřad přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“.Na základě údajů uvedených ve výroční zprávě o hospodaření za rok 2013 zveřejněné na internetových stránkách zadavatele (http://www.ujep.cz), a to konkrétně z výkazů zisků a ztrát pro rok 2013, Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel v rámci svého rozpočtu disponuje, považovat za likvidační.

90. Pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Po zvážení všech okolností případu a uvážení všech argumentů Úřad při určení výměry uložené pokuty posoudil stanovenou výši pokuty vzhledem k souvislostem případu jako dostačující. Úřad uložil pokutu ve výši 2 000 Kč, která naplňuje dostatečně vzhledem k okolnostem případu obě základní funkce právní odpovědnosti.

91. Po zvážení všech okolností případu a uvážení všech argumentů Úřad preferoval při stanovení pokuty preventivní charakter sankce, a proto zadavateli uložil pokutu u dolní hranice zákonné sazby. Je však současně třeba mít na paměti, že uložená pokuta musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu.

92. Na základě výše uvedených skutečností a po zhodnocení všech okolností Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

93. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu v Brně u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

otisk úředního razítka

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

Obdrží

Mgr. Jiří Schüller, Advokátní kancelář Schüller, Kordačová & Partners, Balbínova 408/24, 120 00 Praha 2

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy