číslo jednací: S32,33/2015/VZ-6938/2015/552/JŠk

• Instance: I.
• Věc: OPVK/2013: Zajištění on-line přístupu k archivům vědeckých časopisů vydavatelství Elsevier“ a „Zpřístupnění objektu tělesně postiženým osobám, PřF UP Olomouc, tř. 17. listopadu 50, Olomouc“
• Účastníci:
  1. Univerzita Palackého v Olomouci
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb.
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 8. 4. 2015

Č. j.: ÚOHS-S32,33/2015/VZ-6938/2015/552/JŠk

23. března 2015

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 16. 1. 2015 z moci úřední, jehož účastníkem je

• zadavatel – Univerzita Palackého v Olomouci, IČO 619 89 592, se sídlem Křížkovského 8, 771 47 Olomouc,

ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem v případě:

· veřejné zakázky „OPVK/2013: Zajištění on-line přístupu k archivům vědeckých časopisů vydavatelství Elsevier“, zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění na základě písemné výzvy k jednání ze dne 7. 10. 2013, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne  16. 4. 2014 pod evidenčním číslem zakázky 354048,a

· veřejné zakázky „Zpřístupnění objektu tělesně postiženým osobám, PřF UP Olomouc, tř. 17. listopadu 50, Olomouc“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne  2. 7. 2013 pod evidenčním číslem zakázky 359060,

rozhodl takto:

I.

Zadavatel – Univerzita Palackého v Olomouci, IČO 619 89 592, se sídlem Křížkovského 8, 771 47 Olomouc – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 147a odst. 2 citovaného zákona v návaznosti na § 147a odst. 1 citovaného zákona, když neuveřejnil na profilu zadavatele smlouvu na veřejnou zakázku „OPVK/2013: Zajištění on-line přístupu k archivům vědeckých časopisů vydavatelství Elsevier“,zadávanou v jednacím řízení bez uveřejnění na základě písemné výzvy k jednání ze dne 7. 10. 2013, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne  16. 4. 2014 pod evidenčním číslem zakázky 354048, a to v zákonné lhůtě 15 dnů od uzavření smlouvy, když smlouva na předmětnou veřejnou zakázku byla s vybraným uchazečem Elsevier B.V., VAT NO. 002967455B65, se sídlem Radarweg 29, 1043 NX Amsterdam, Holandsko, uzavřena dne 1. 12. 2013 a zákonná lhůta pro její uveřejnění na profilu zadavatele marně uplynula dne 16. 12. 2013, přičemž zadavatel uveřejnil smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku na profilu zadavatele až dne 20. 3. 2014.

II.

Zadavatel – Univerzita Palackého v Olomouci, IČO 619 89 592, se sídlem Křížkovského 8, 771 47 Olomouc – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 147a odst. 2 citovaného zákona v návaznosti na § 147a odst. 1 citovaného zákona, když neuveřejnil na profilu zadavatele smlouvu na veřejnou zakázku „Zpřístupnění objektu tělesně postiženým osobám, PřF UP Olomouc, tř. 17. listopadu 50, Olomouc“,zadávanou ve zjednodušeném podlimitním řízení, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne  2. 7. 2013 pod evidenčním číslem zakázky 359060, a to v zákonné lhůtě 15 dnů od uzavření smlouvy, když smlouva na předmětnou veřejnou zakázku byla s vybraným uchazečem GEDASS s.r.o., IČO 282 90 101, se sídlem Příkop 4, 602 00 Brno – Zábrdovice, uzavřena dne 25. 6. 2013 a zákonná lhůta pro její uveřejnění na profilu zadavatele marně uplynula dne 10. 7. 2013, přičemž zadavatel uveřejnil smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku na profilu zadavatele až dne 13. 8. 2013.

III.

Za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. se zadavateli – Univerzita Palackého v Olomouci, IČO 619 89 592, se sídlem Křížkovského 8, 771 47 Olomouc – podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokuta ve výši 5 000 Kč (pět tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), příslušný k dohledu nad postupem zadavatele při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh a k projednání správních deliktů podle tohoto zákona, včetně ukládání sankce za jejich spáchání, obdržel dva podněty týkající se postupu zadavatele – Univerzita Palackého v Olomouci, IČO 619 89 592, se sídlem Křížkovského 8, 771 47 Olomouc (dále jen „zadavatel“) –v případě:

- veřejné zakázky „OPVK/2013: Zajištění on-line přístupu k archivům vědeckých časopisů vydavatelství Elsevier“, zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění na základě písemné výzvy k jednání ze dne 7. 10. 2013, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne  16. 4. 2014 pod evidenčním číslem zakázky 354048 (dále jen „veřejná zakázka 1“), a

- veřejné zakázky „Zpřístupnění objektu tělesně postiženým osobám, PřF UP Olomouc, tř. 17. listopadu 50, Olomouc“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne  2. 7. 2013 pod evidenčním číslem zakázky 359060 (dále jen „veřejná zakázka 2“), (dále společně také „veřejné zakázky“).

2. Předkladatel podnětu uvedl, že zadavatel u předmětných veřejných zakázek neuveřejnil smlouvy s vybranými uchazeči v souladu § 147a odst. 2 zákona na profilu zadavatele do 15 dnů od jejich uzavření, tj. od ukončení zadávacích řízení.

3. Úřad si na základě skutečností uvedených v podnětech vyžádal od zadavatele vyjádření k obsahu podnětů a veškerou dokumentaci související se zadáním předmětných veřejných zakázek, přičemž z obdržených dokumentací, údajů dostupných na platném profilu zadavatele (https://zakazky.upol.cz/), jež je ode dne 16. 9. 2010 registrován pod ev. č. 60050144 ve Věstníku veřejných zakázek (dále jen „profil zadavatele“), a z údajů dostupných ve Věstníku veřejných zakázek zjistil následující skutečnosti.

4. Veřejná zakázka 1 byla zadávána v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona ve spojení s § 34 zákona. Dne 16. 05. 2013 odeslal zadavatel formulář „Oznámení předběžných informací“ k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek (pod ev. č. zakázky 354048) a zadávací řízení bylo zahájeno v souladu s § 26 odst. 3 písm. a) a § 34 zákona odesláním písemné výzvy k jednání ze dne 7. 10. 2013.

5. Pro zadání veřejné zakázky 2 zvolil zadavatel zjednodušené podlimitní řízení podle § 21 odst. 1 písm. f) zákona ve spojení s § 38 zákona. Zadávací řízení bylo zahájeno v souladu s § 26 odst. 1 písm. b) zákona a § 38 zákona odesláním písemné výzvy k podání nabídek dne 23. 5. 2013, a to 5 dodavatelům, což dokládají dodejky přiložené k výzvě k podání nabídek, a ve stejný den, kdy došlo k odeslání výzvy k podání nabídek, uveřejnil zadavatel v souladu s § 38 odst. 2 zákona na profilu zadavatele tuto výzvu společně se zadávací dokumentací a všemi jejími přílohami.

6. V bodu 4.1. písemné výzvy k jednání v rámci veřejné zakázky 1 vymezil zadavatel předmět veřejné zakázky 1 jako službu „spočívající v zajištění časově neomezených on-line přístupů pro Univerzitu Palackého v Olomouci do archivů vědeckých časopisů vydavatelství Elsevier: Organic Chemistry Collection. Součástí předmětu veřejné zakázky je i technická a provozní podpora pro zpřístupnění elektronického informačního zdroje oprávněným uživatelům po dobu trvání licence“.

7. Ve výzvě k podání nabídek a v bodu 2 zadávací dokumentace „Vymezení předmětu veřejné zakázky a technické podmínky“ veřejné zakázky 2 zadavatel vymezil předmět veřejné zakázky 2 jako „stavební úpravy související se zpřístupněním objektu tělesně postiženým osobám ve stávající budově Katedry optiky PřF UP Olomouc, tř. 17. Listopadu 50 na parcele p. č. 872/2, přístupové schodiště na p. č. 250/2 a 94/65 k. ú. Olomouc město. Předmět díla se skládá z a) Rekonstrukce výtahu s nosností 1600 kg, b) Bezbariérový přístup – zvedací plošina, c) Vybudování bezbariérového WC“, přičemž podrobné vymezení předmětu této veřejné zakázky bylo obsaženo v příloze č. 3 zadávací dokumentace veřejné zakázky 2.

8. V bodu 4.3. výzvy k jednání na veřejnou zakázku 1 zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky 1 ve výši 35 430 EUR bez DPH (v přepočtu cca 903 819 Kč bez DPH[1]).

9. Ve výzvě k podání nabídek a v bodu 2 zadávací dokumentace veřejné zakázky 2 zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky 2 ve výši 1 222 380 Kč bez DPH.

10. V rámci veřejné zakázky 1 obdržel zadavatel dle protokolu o otevírání obálek ze dne 27. 11. 2013 ve lhůtě pro podání nabídek nabídku jednoho uchazeče, a to Elsevier B.V., VAT NO. 002967455B65, se sídlem Radarweg 29, 1043 NX Amsterdam, Holandsko, jehož nabídka byla na základě rozhodnutí zadavatele ze dne 27. 11. 2013 vybrána jako nejvhodnější (dále jen „vybraný uchazeč 1“).

11. V rámci veřejné zakázky 2 obdržel zadavatel dle protokolu o otevírání obálek ze dne 10. 6. 2013 ve lhůtě pro podání nabídek 3 nabídky, přičemž následně na základě doporučení hodnotící komise rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky předložené uchazečem GEDASS s.r.o., IČO 282 90 101, se sídlem Příkop 4, 602 00 Brno – Zábrdovice (dále jen „vybraný uchazeč 2“).

12. Zadavatel s vybraným uchazečem 1 uzavřel dne 1. 12. 2013 smlouvu v anglickém jazyce, označenou jako „ELSEVIER SUBSCRIPTION AGREEMENT“ (dále jen „smlouva 1“). Cena sjednaná ve smlouvě 1 činila 35 430 EUR bez DPH (v přepočtu cca 970 428 Kč bez DPH[2]).

13. Zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem 2 dne 25. 6. 2013 smlouvu o dílo č. 160/OVZ/PJ/2013 (dále jen „smlouva 2“). Cena sjednaná ve smlouvě 2 činila 1 221 253,64 Kč bez DPH.

14. Z profilu zadavatele vyplývá, že na něm zadavatel uveřejnil smlouvu 1 dne 20. 3. 2014. Zákonem stanovená lhůta pro uveřejnění smlouvy 1 na profilu zadavatele uplynula dne 16. 12. 2013, tj. zadavatel uveřejnil smlouvu 1 na profilu zadavatele 94 dnů po marném uplynutí 15denní lhůty stanovené zákonem pro její uveřejnění.

15. Z profilu zadavatele dále vyplývá, že na něm zadavatel uveřejnil smlouvu 2 dne 13. 8. 2013. Zákonem stanovená lhůta pro uveřejnění smlouvy 2 na profilu zadavatele uplynula dne 10. 7. 2013., tj. zadavatel uveřejnil smlouvu 2 na profilu zadavatele 34 dnů po marném uplynutí 15denní lhůty stanovené zákonem pro její uveřejnění.

16. Na základě výše uvedených skutečností získal Úřad pochybnosti o tom, zda zadavatel neporušil zákon tím, že v případě veřejné zakázky 1 a 2 nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 147a odst. 2 zákona v návaznosti na § 147a odst. 1 zákona, když neuveřejnil na profilu zadavatele smlouvy 1 a 2 uzavřené s vybranými uchazeči 1 a 2 v zákonem stanovené lhůtě 15 dnů od jejich uzavření.

17. Z uvedených důvodů zahájil Úřad správní řízení z moci úřední vedená pod sp. zn. S32/2015/VZ a sp. zn. S33/2015/VZ.

I. Řízení před správním orgánem

18. Účastníkem správního řízení je podle § 116 zákona

· zadavatel.

19. Zahájení správního řízení ve věci možného spáchání správního deliktu oznámil Úřad zadavateli dopisy ze dne 16. 1. 2015, č. j. ÚOHS-S32/2015/VZ-1573/2015/552/JŠk a ÚOHS-S3/2015/VZ-1589/2015/552/JŠk, ve kterých Úřad seznámil zadavatele se zjištěnými skutečnostmi, které budou podkladem pro rozhodnutí.

20. Správní řízení byla zahájena podle § 113 zákona dne 16. 1. 2015, tj. dnem, kdy byla výše uvedená oznámení o zahájení správního řízení doručena zadavateli.

21. V zájmu dodržení zásady uvedené v § 6 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), podle které správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a vzhledem k tomu, že se obě správní řízení vedená u Úřadu pod sp. zn. S32/2015/VZ a sp. zn. S33/2015/VZ týkají přezkoumání úkonů téhož zadavatele, Úřad tato správní řízení usnesením ze dne 19. 1. 2015, č. j. ÚOHS-S32,33/2015/VZ-1767/2015/552/JŠk, spojil. Toto usnesení se podle § 140 odst. 4 správního řádu pouze poznamenalo do spisu.

22. Současně Úřad usnesením ze dne 19. 1. 2015, č. j. ÚOHS-S32,33/2015/VZ-1781/2015/552/JŠk, stanovil účastníkovi řízení lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy či činit jiné návrhy, a lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

23. Ke zjištěním Úřadu uvedeným v oznámení o zahájení správního řízení zaslal zadavatel vyjádření ze dne 28. 1. 2015, které bylo doručeno Úřadu téhož dne.

II. Vyjádření zadavatele ze dne 28. 1. 2015

24. Zadavatel v úvodu svého vyjádření zkonstatoval, že k prodlení s uveřejněním došlo nedopatřením, přičemž tato skutečnost dle jeho názoru neměla jakýkoliv vliv na ukončené zadávací řízení a výběr nejvhodnější nabídky jako takové, přičemž poté, co si zadavatel svou zákonnou povinnost uvědomil, provedl nápravu. Uvedené tak lze dle zadavatele považovat pouze za administrativní pochybení, které bylo obratem zhojeno. Současně podle zadavatele nebylo jakkoliv dotčeno právo jakéhokoliv subjektu požádat o poskytnutí příslušných informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím.

25. Zadavatel ve svém vyjádření k pozdnímu uveřejnění úplného znění uzavřené smlouvy 2 na profilu zadavatele dále uvedl, že do závazného návrhu smlouvy, která byla přílohou č. 2 zadávací dokumentace, uchazeči při podání nabídky pouze vepsali své identifikační údaje a nabídkovou cenu. Přílohou této smlouvy pak byla projektová dokumentace a soupis prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, které taktéž byly nedílnou součástí zadávacích podmínek, přičemž veškeré tyto dokumenty byly a jsou uveřejněny na profilu zadavatele. Zadavatel zdůraznil, že uveřejněné úplné znění uzavřené smlouvy 2 je zcela totožné s přílohou zadávací dokumentace k veřejné zakázce 2, pouze je doplněno o nabídkové ceny všech položek uchazeče. Zadavatel je tak toho názoru, že pakliže by jakýkoli potenciální dodavatel chtěl napadnout nabídkovou cenu jakékoliv položky výkazu výměr, mohl tak učinit a podat podnět na Úřad, což v daném případě nebylo učiněno.

26. Zadavatel se dále ve svém vyjádření odkázal na jinou jím zadávanou veřejnou zakázku s názvem „Zpřístupnění objektu tělesně postiženým osobám, FF UP Olomouc, tř. Svobody 26, Olomouc“, kdy u této veřejné zakázky byla uzavřena smlouva dne 21. 6. 2013 a veškeré povinně zveřejňované dokumenty byly také zveřejněny dne 1. 7. 2013. Z tohoto podle zadavatele prokazatelně plyne, že došlo k čistě administrativnímu pochybení, k čemuž zadavatel uvádí, že ze všech ostatních úkonů zadavatele je zřejmé, že zadavatel neměl v úmyslu povinně uveřejňované dokumenty neuveřejnit. Zadavatel dodal, že v rámci následné kontroly profilu zadavatele byl tento administrativní nedostatek zjištěn a zadavatelem napraven.

27. Zadavatel nepopřel, že k uveřejnění smluv na profilu zadavatele skutečně došlo později, než požaduje zákon, zároveň však upozorňuje na to, že základním předpokladem pro uložení sankce za správní delikt je existence protiprávního jednání právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, škodlivý následek a příčinná souvislost mezi jednáním a následkem. Zadavatel pokračuje, že je třeba zejména posoudit a zdůvodnit, zda jednáním byla způsobena škoda či jiná újma, např. ohrožen nebo porušen společenský zájem. Zadavatel konstatoval, že je nutno zkoumat, zda byla naplněna formální i materiální stránka (společenská nebezpečnost) sankcionovaného správního deliktu, přičemž uvedl, že materiální stránka správního deliktu se zkoumá zejména tam, kde je sice jednoznačné, že byla naplněna skutková podstata správního deliktu, přesto se jeví, že toto jednání postrádá společenskou nebezpečnost. V praxi se jedná zejména o delikty administrativního charakteru, a to za předpokladu splnění podmínky absence způsobené škody či újmy.

28. Skutečnost, že uzavřené smlouvy byly uveřejněny po 15denní zákonné pořádkové lhůtě, neměla podle zadavatele za následek ovlivnění výsledku zadávacího řízení, tím pádem ani vznik byť jen potenciální škody či újmy, ať už finanční nebo spočívající v nemožnosti účasti na zadávacím řízení. Podle zadavatele se jedná o čistě formální pochybení, které nastalo v důsledku velkého množství administrovaných zakázek a mnoha administrativně formálních úkonů, které zákon zadavateli stanovuje. Nadto zadavatel dále uvedl, že toto pochybení sám na základě vlastního zjištění zhojil a veškeré dokumenty řádně uveřejnil.

29. Závěrem zadavatel uvedl, že je nutné poukázat i na požadavek rozumné a smysluplné aplikace práva – viz např. nález Ústavního soudu II. ÚS 2221/07, podle něhož „právo musí být nástrojem spravedlnosti, nikoliv souborem právních předpisů, které jsou mechanicky a formalisticky aplikovány bez ohledu na smysl a účel toho kterého zájmu chráněného právní normou“.

30. Na základě výše uvedených skutečností je zadavatel přesvědčen, že se v rámci šetřených zadávacích řízení nedopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona. Z uvedeného důvodu navrhuje zastavení správního řízení v souladu s § 117a písm. d) zákona.

31. Zadavatel uvedl ve svém vyjádření rovněž další skutečnosti, které se však netýkají předmětu vedeného správního řízení, přičemž se jimi z tohoto důvodu Úřad nezabýval.

III. Závěry správního orgánu

32. Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, přičemž po zhodnocení všech podkladů, včetně vyjádření zadavatele, a na základě vlastního zjištění konstatuje, že zadavatel v případě výše specifikovaných veřejných zakázek nepostupoval v souladu se zákonem, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí, za což mu byla uložena sankce uvedená ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

K výroku I. a II. tohoto rozhodnutí

33. Podle § 12 odst. 2 zákona se podlimitní veřejnou zakázkou rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota činí v případě veřejné zakázky na dodávky nebo veřejné zakázky na služby nejméně 1 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty nebo v případě veřejné zakázky na stavební práce nejméně 3 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty a nedosáhne finančního limitu podle § 12 odst. 1 zákona.

34. Podle § 12 odst. 3 zákona[3] se veřejnou zakázkou malého rozsahu rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosáhne v případě veřejné zakázky na dodávky nebo veřejné zakázky na služby 1 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty nebo v případě veřejné zakázky na stavební práce 3 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty.

35. Profilem zadavatele se podle § 17 písm. x) zákona rozumí elektronický nástroj, prostřednictvím kterého zadavatel podle tohoto zákona uveřejňuje informace a dokumenty ke svým veřejným zakázkám způsobem, který umožňuje neomezený a přímý dálkový přístup, a jehož internetová adresa je uveřejněna ve Věstníku veřejných zakázek; požadavky na náležitosti profilu zadavatele stanoví prováděcí právní předpis.

36. Podle § 26 odst. 5 zákona, zahájí-li veřejný zadavatel zadávání podlimitní veřejné zakázky postupem platným pro zadávání nadlimitní veřejné zakázky, postupuje podle ustanovení platných pro zadávání nadlimitní veřejné zakázky. Zahájí-li veřejný zadavatel zadávání veřejné zakázky malého rozsahu (§ 12 odst. 3 zákona) postupem platným pro zadávání podlimitní veřejné zakázky, postupuje podle ustanovení platných pro zadávání podlimitní veřejné zakázky.

37. Podle § 147a odst. 1 písm. a) zákona uveřejní veřejný zadavatel na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou na veřejnou zakázku včetně všech jejích změn a dodatků.

38. Podle § 147a odst. 2 zákona veřejný zadavatel uveřejní podle § 147a odst. 1 písm. a) zákona celé znění smlouvy nebo rámcové smlouvy do 15 dnů od jejího uzavření. Pokud veřejný zadavatel postupoval podle § 89 odst. 3 věty druhé zákona, uveřejní přílohy rámcové smlouvy do 15 dnů od skončení účinnosti rámcové smlouvy. Veřejný zadavatel neuveřejní informace, u kterých to vyžaduje ochrana informací a údajů podle zvláštních právních předpisů. Povinnost podle odstavce 1 písm. a) citovaného ustanovení zákona se nevztahuje na

a) smlouvy na veřejné zakázky malého rozsahu, jejichž cena nepřesáhne 500 000 Kč bez DPH,

b) smlouvy na veřejné zakázky, u nichž veřejný zadavatel postupoval v souladu s § 18 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a c), odst. 3 písm. e) a odst. 4 písm. d) zákona.

39. Podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou tímto zákonem, nebo nedodrží způsob uveřejnění stanovený tímto zákonem.

40. Úřad nejprve uvádí, že povinnost uveřejnit na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou na veřejnou zakázku byla do zákona nově zakotvena tzv. transparentní novelou, tj. zákonem č. 55/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 4. 2012. Nové povinnosti stanovené zadavatelům v § 147a zákona, vč. povinnosti uveřejnit na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou na veřejnou zakázku, mají za cíl posílit princip transparentnosti průběhu a výsledku zadávání veřejných zakázek a umožnit veřejný dohled nad hospodárností při nakládání s veřejnými prostředky (viz dále).

41. V případě veřejné zakázky 1 byla její předpokládaná hodnota stanovena zadavatelem ve výši 35 430 EUR, tj. cca 903 819 Kč bez DPH (viz bod 8 odůvodnění tohoto rozhodnutí), a jejím předmětem byly služby (viz bod 6 odůvodnění tohoto rozhodnutí). S ohledem na tyto skutečnosti se tak jednalo o veřejnou zakázku malého rozsahu ve smyslu § 12 odst. 3 zákona, kterou však zadavatel v souladu s postupem podle § 26 odst. 5 zákona zadával v jednacím řízení bez uveřejnění.

42. V případě veřejné zakázky 2 byla její předpokládaná hodnota stanovena zadavatelem ve výši 1 222 380 Kč bez DPH (viz bod 9 odůvodnění tohoto rozhodnutí) a jejím předmětem byly, obdobně jako v případě veřejné zakázky 1, služby (viz bod 7 odůvodnění tohoto rozhodnutí). S ohledem na tyto skutečnosti se tak jednalo o podlimitní veřejnou zakázku podle § 12 odst. 2 zákona. Úřad pouze dodává, že podle znění zákona účinného od 1. 1. 2014, tedy podle aktuálně platné a účinné právní úpravy, by se jednalo s ohledem na zvýšené zákonné limity o veřejnou zakázku malého rozsahu.

43. Úřad konstatuje, že v šetřeném případě z dokumentace o veřejných zakázkách vyplývá, že zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku 1 s vybraným uchazečem 1 dne 1. 12. 2013. Ze smlouvy 1 vyplývá, že cena za plnění veřejné zakázky 1 byla sjednána ve výši 35 430 EUR bez DPH (tj. v přepočtu cca 970 428 Kč bez DPH). Na veřejnou zakázku 2 uzavřel zadavatel smlouvu s vybraným uchazečem 2 dne 25. 6. 2013, přičemž ze smlouvy 2 vyplývá, že cena za plnění veřejné zakázky 2 byla sjednána ve výši 1 221 253,64 Kč bez DPH.

44. Úřad při posouzení věci vycházel z údajů dostupných na profilu zadavatele, z nichž vyplývá, že smlouvu 1 zadavatel uveřejnil dne 20. 3. 2014, tzn. až 94 dnů po marném uplynutí lhůty stanovené zákonem pro uveřejnění uzavřené smlouvy 1, kdy zákonem stanovená lhůta pro uveřejnění smlouvy 1 na profilu zadavatele uplynula dne 16. 12. 2013. Z profilu zadavatele dále vyplývá, že smlouvu 2 zadavatel uveřejnil dne 13. 8. 2013, tj. 34 dnů po marném uplynutí lhůty stanovené zákonem pro uveřejnění uzavřené smlouvy 2 na profilu zadavatele, přičemž zákonem stanovená lhůta pro toto uveřejnění uplynula dne 10. 7. 2013. Porušení povinnosti přitom ve svém vyjádření připouští i sám zadavatel.

45. Pro naplnění požadavků § 147a odst. 1 a 2 zákona je nezbytné kumulativní splnění několika podmínek, a to jednak podmínky samotného uveřejnění celého znění smlouvy na veřejnou zakázku (případně její změny či dodatku), jejíž cena je vyšší než 500 000 Kč bez DPH [nejedná-li se o některou z výjimek uvedených v § 147a odst. 2 písm. b) zákona], dále její uveřejnění na místě k tomu určeném, tedy na profilu zadavatele, a v poslední řadě její uveřejnění do 15 dnů od uzavření smlouvy (případně uzavření změny či dodatku smlouvy). Pokud tedy zadavatel nesplní veškeré uvedené podmínky, tak nedodrží povinnost stanovenou v § 147a odst. 1 písm. a) zákona v souvislosti s § 147 odst. 2 zákona. Jinými slovy, i nedodržení zákonem stanovené lhůty, jak tomu je v šetřených případech,  má za následek porušení zákona.

46. Jelikož v šetřených případech zadavatel uzavřel dne 1. 12. 2013 smlouvu 1 na plnění veřejné zakázky 1 v ceně vyšší než 500 000 Kč bez DPH, byl povinen příslušnou smlouvu uveřejnit na profilu zadavatele ve lhůtě do 16. 12. 2013. Dále pokud zadavatel dne 25. 6. 2013 uzavřel smlouvu 2 na plnění veřejné zakázky 2 v ceně 1 221 253,64 Kč bez DPH, tedy opět v ceně vyšší než 500 000 Kč bez DPH, byl zadavatel i v tomto případě povinen příslušnou smlouvu na profilu zadavatele uveřejnit, tentokrát ve lhůtě do 10. 7. 2013. Lhůta 15 dnů pro uveřejnění uzavřené smlouvy na profilu zadavatele podle § 147a odst. 2 zákona přitom není lhůtou pořádkovou. Pro pořádkové lhůty totiž platí, že s jejich uplynutím zákon nespojuje žádný důsledek, což u lhůty podle § 147a odst. 2 zákona říci nelze, neboť u ní zákon s důsledkem počítá, a to vznikem právní odpovědnosti za správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona ve spojení § 147a odst. 2 zákona v návaznosti na § 147a odst. 1 zákona (k otázce povahy pořádkové lhůty dále viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2012, č. j. 9 As 114/2011-58).

47. Vzhledem k výše uvedenému Úřad konstatuje, že zadavatel postupoval v rozporu s § 147a odst. 2 zákona v návaznosti na § 147a odst. 1 zákona, čímž se dopustil v obou případech spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, neboť nesplnil povinnost uveřejnit smlouvy uzavřené na předmětné veřejné zakázky 1 a 2 na profilu zadavatele, a to do 15 dnů od jejich uzavření.

48. Úřad přitom ve spojitosti s vyjádřením zadavatele uvedeným v bodu 24 odůvodnění tohoto rozhodnutí zdůrazňuje, že odpovědnost za spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona je založena na objektivním principu, kde není třeba zkoumat zavinění. Pro posouzení, zda došlo ke spáchání správního deliktu či nikoliv, jsou proto rozhodující objektivní skutečnosti nezávislé na vůli jednající osoby, přičemž se této odpovědnosti v případě právnické osoby nelze zprostit odkazem na lidský faktor, tj. na jednání jednotlivce. Z toho důvodu je objektivní odpovědnost zadavatele také označována jako odpovědnost za výsledek či odpovědnost za stav, který byl či mohl být způsoben. K tomu Úřad odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2007, č. j. 4 As 28/2006 - 65, ve kterém je uvedeno, že „pouze u subjektivní odpovědnosti posuzuje příslušný orgán subjektivní stránku deliktu (zavinění) a objektivní stránku deliktu (protiprávní jednání) konání či opomenutí, škodlivý následek a příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním a škodlivým následkem (kauzální nexus); v případě odpovědnosti objektivní se jedná o odpovědnost za výsledek, přičemž příslušný orgán nezkoumá jednotlivé prvky odpovědnosti uplatňující se u odpovědnosti subjektivní (…) zjišťování a dokazování zavinění v situaci, kdy porušení povinností právnickou osobou je často výsledkem činnosti řady jednotlivců, je velmi obtížné a prakticky nemožné“.

49. Zadavatel tedy nese plnou odpovědnost za nesplnění zákonem stanovených povinností, mj. i povinností spojených s uveřejněním. Taková objektivní odpovědnost nemůže být a ani není odpovědností absolutní. V souladu s § 121 odst. 1 zákona je možné, aby se právnická osoba z této odpovědnosti liberovala, pokud prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Úřad však konstatuje, že z vyjádření zadavatele a dalších podkladů pro rozhodnutí žádné důvody, které by ho v předmětné věci zbavily odpovědnosti, nevyplývají. Nadto Úřad uvádí, že úkon zadavatele spočívající v uveřejnění smlouvy uzavřené s vybraným uchazečem v zákonem stanovené lhůtě není úkonem nijak složitým.

50. Ve vztahu k  argumentaci zadavatele Úřad dále obecně uvádí, že trestnost správních deliktů se řídí obdobnými principy jako trestnost trestných činů. Mezi znaky skutkové podstaty správního deliktu patří i společenská škodlivost činu, která představuje materiální znak správního deliktu. Ke spáchání deliktu může dojít pouze za současného splnění dvou podmínek, a to podmínky formální a podmínky materiální: čin musí vykazovat znaky uvedené v zákoně a zároveň musí být v určitém minimálním stupni nebezpečný, škodlivý pro společnost (viz Prášková, H. Základy odpovědnosti za správní delikty.Praha: C. H. Beck, 2013. s. 197).

51. Úřad dále uvádí, že u správních deliktů vzhledem k absenci výslovné právní úpravy není materiální znak správního deliktu vyjádřen, nicméně jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2007, č. j. 8 As 17/2007-135, představují správní delikty ve srovnání s trestnými činy jinou formu protiprávního společensky nebezpečného jednání a pro jejich trestnost mají platit podobné principy a pravidla jako v případě trestných činů. Upravují-li zásady soudního trestání situaci, v níž formálně trestný skutek nelze považovat za trestný čin, je-li jeho společenská nebezpečnost nižší než nepatrná, musí obdobná pravidla platit i pro správní delikty. Podstatou správních deliktů je postih za jednání v rozporu s právem. K jeho trestnosti nepostačuje, že po formální stránce vykazuje znaky skutkové podstaty deliktu, pokud zároveň není jednáním společensky nebezpečným (škodlivým). Jinými slovy, aby mohlo být určité protiprávní jednání kvalifikováno jako správní delikt, musí být kromě formálních znaků deliktního jednání naplněna i materiální stránka deliktu, a jednání musí vykazovat určitou míru společenské nebezpečnosti ve vztahu k porušené povinnosti stanovené zákonem na ochranu odpovídacích hodnot.

52. Kategorie správních deliktů je kategorií trestního práva v širším slova smyslu, tudíž se pro všechny správní delikty uplatní povinnost správního orgánu zkoumat nejen naplnění formálních znaků správního deliktu, ale také, zda jednání vykazuje daný stupeň společenské škodlivosti, tudíž materiální stránku správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008, č. j. 7 Afs 27/2008-46).

53. Úřad dále uvádí, že se rozeznává společenská škodlivost typová (vyjádřená obecnou skutkovou podstatou správního deliktu) a společenská škodlivost konkrétní v daném případě, přičemž je třeba hodnotit, zda se konkrétní společenská škodlivost jednání pachatele pohybuje v mezích typové společenské škodlivosti. V opačném případě nelze učinit závěr o odpovědnosti účastníka řízení za správní delikt.

54. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 9. 2012, č. j. 9 As 34/2012-28, konstatuje, že: „Podle judikatury zdejšího soudu zpravidla není nutno, aby se správní orgány otázkou naplnění materiální stránky daného správního deliktu explicitně zabývaly i v odůvodnění svých rozhodnutí. V zásadě totiž platí, že v případě správních deliktů je jejich materiální stránka dána již samotným naplněním skutkové podstaty deliktu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45, nebo rozsudek ze dne 30. 3. 2011, č. j. 1 Afs 14/2011-62). Až ve chvíli, kdy se jedná o případ, v němž je sporné, zda konkrétní společenská nebezpečnost dosahuje ani minimální hranice typové nebezpečnosti, je nezbytné, aby se správní orgán zabýval materiální stránkou správního deliktu i v odůvodnění svého rozhodnutí. (…) Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném rozsudku prvního senátu, obzvláště u správních deliktů, jejichž naplnění nevyžaduje zavinění, nebudou mít okolnosti obvykle zkoumané v souvislosti s konkrétní společenskou nebezpečností (míra zavinění, vztah pachatele k jednání, způsob spáchání atd.) žádný vliv na naplnění materiální stránky deliktu. Tyto zvláštní okolnosti daného případu však nezůstanou bez povšimnutí, ale budou správním orgánem hodnoceny při stanovení výše sankce. Obecně je přitom nutno vycházet z premisy, že  již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň společenské nebezpečnosti zpravidla vyšší než nepatrný (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. 1 Tzn 2/96)“.

55. Na základě již uvedeného lze tedy obecně vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za správní delikt, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak správního deliktu, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Pokud se však k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty správního deliktu, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem, nedojde k naplnění materiálního znaku správního deliktu a takové jednání potom nemůže být označeno za správní delikt.

56. Zadavatel ve svém vyjádření uvádí, že je přesvědčen, že uvedeným porušením zákona nedošlo k porušení společenského zájmu (jednání postrádá společenskou nebezpečnost) ani k ovlivnění výsledku zadávacího řízení, tím pádem ani ke vzniku byť jen potenciální škody či újmy, ať už finanční nebo spočívající v nemožnosti účasti na zadávacím řízení, tedy že pochybení zadavatele nedosahuje určitého minimálního stupně nebezpečnosti, který je nezbytný k naplnění materiální stránky deliktu. Úřad v souvislosti se shora uvedeným konstatuje, že jde-li o následky správního deliktu, trestněprávní doktrína je definuje jako „ohrožení nebo porušení zájmů, které jsou jeho objektem, tj. zájmů, k jejichž ochraně zákonná skutková podstata správního deliktu slouží“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs  106/2012-45). Úřad proto nesouhlasí s argumentací zadavatele a konstatuje, že při úvaze o naplnění materiální stránky deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona není poměřován zájem chráněný zákonem, resp. jinými ustanoveními zákona, nýbrž zájem, který je chráněn předmětným ustanovením § 120 odst. 1 písm. b) zákona v návaznosti na § 147a odst. 1 zákona, resp. § 147a odst. 2 zákona. V šetřeném případě tak lze za materiální stránku tohoto správního deliktu považovat ohrožení zájmu společnosti na seznámení se s konečným zněním smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku a na kontrole obsahu takové smlouvy a jeho souladu se zadávacími podmínkami veřejné zakázky, jakož i zájem společnosti na ochraně principu veřejné publicity výsledků zadávacího řízení, což je zároveň stěžejní pro kontrolu postupu zadavatele širokou veřejností. Je přitom nutné zdůraznit, že se zde vyjádřený zájem netýká pouze řádného uveřejnění příslušných dokumentů, ale i jejich uveřejnění včasného.

57. Úřad v daném případě neshledal žádné takové významné okolnosti, které by vylučovaly, aby nebyl jednáním zadavatele porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem, a tedy, že by nedošlo k naplnění materiálního znaku správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona. V souvislosti s uvedeným Úřad uzavírá, že skutečnosti, ve kterých zadavatel spatřuje důvody, pro které by neměla být v šetřené věci naplněna materiální stránka deliktu, mohou tedy být, jak plyne z výše uvedené judikatury, v šetřeném případě zohledněny toliko při stanovení výše sankce jako polehčující okolnosti spáchání správního deliktu.

58. Zájem společnosti na seznámení se s konečným zněním smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku a dálei zájem na ochraně principu veřejné publicity výsledků zadávacího řízení chráněný skutkovou podstatou daného správního deliktu byl v šetřené věci ohrožen tím, že zadavatel porušil zákonnou povinnost uveřejnit smlouvy na veřejné zakázky do 15 dnů po jejich uzavření na profilu zadavatele, přičemž tak učinil až 94 dnů po uzavření smlouvy 1 a 34 dnů po uzavření smlouvy 2. Ze strany zadavatele došlo tedy k více jak šestinásobnému překročení zákonem stanovené lhůty pro uveřejnění uzavřené smlouvy v případě veřejné zakázky 1 a k víc než dvojnásobnému překročení zákonem stanovené lhůty pro uveřejnění uzavřené smlouvy v případě veřejné zakázky 2, přičemž uvedené pochybení nelze zhojit ani dodatečným uveřejněním příslušných smluv. Z uvedeného vyplývá, že výše uvedeným postupem zadavatele došlo jednoznačně k naplnění formálních i materiálních znaků správního deliktu.

59. Úřad dodává, že je nezbytné rozlišovat mezi následkem a účinkem správního deliktu. Následkem správního deliktu je ohrožení nebo porušení zájmů, které jsou jeho objektem, tj. zájmů, k jejichž ochraně zákonná skutková podstata správního deliktu slouží. Účinkem je potom změna na hmotném předmětu útoku. Zatímco následek má každý správní delikt (byť není v zákoně výslovně vyjádřen), tak účinek má jenom takový správní delikt, u něhož je změna nebo alespoň možnost změny hmotného předmětu útoku součástí jeho skutkové podstaty. Součástí skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákonanení účinek, tj. způsobení škody. Znakem této skutkové podstaty není ani způsobení nemajetkové újmy, proto je vyjádření zadavatele, že jeho jednáním nedošlo ke vzniku byť jen potenciální škody či újmy, nedůvodné.

60. Podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou tímto zákonem, nebo nedodrží způsob uveřejnění stanovený tímto zákonem. Na rozdíl od § 120 odst. 1 písm. a) zákona, kdy je potřeba k naplnění skutkové podstaty správního deliktu splnění třech kumulativních podmínek (nedodržení postupu podle zákona, tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a uzavření smlouvy), v případě deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona není třeba k naplnění skutkové podstaty žádné další zákonné podmínky, postačí pouhé neuveřejnění či uveřejnění v rozporu se zákonem. Z uvedeného je tedy zřejmé, že v souvislosti se spácháním správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona v návaznosti na § 147a odst. 1 a 2 zákona není potřeba zkoumat, zda např. pozdním uveřejněním byla dotčena práva některého z uchazečů, nebo jestli došlo k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky atd.

61. K argumentaci zadavatele uvedené v bodu 25 odůvodnění tohoto rozhodnutí a týkající se veřejné zakázky 2, tj. že se smlouva uzavřená s vybraným uchazečem shodovala se závazným návrhem smlouvy tvořícím přílohu zadávací dokumentace (vyjma chybějících identifikačních údajů vybraného uchazeče a jeho nabídkové ceny), kterou zadavatel již při zahájení zadávacího řízení uveřejnil na profilu zadavatele, Úřad konstatuje, že princip publicity smluv uzavřených na veřejnou zakázku zakotvený v § 147a odst. 1 písm. a) zákona neslouží obecně pouze a jen k formální kontrole výše ceny veřejné zakázky (tj. zde jednoho z „vepsaných“ údajů, jak uvádí zadavatel), ale dovoluje rovněž kontrolu uzavřené smlouvy komplexně – po její obsahové stránce, tj. zda je obsah smlouvy uzavřené s vybraným uchazečem v souladu se zadávacími podmínkami veřejné zakázky (koresponduje s nimi předmět veřejné zakázky, resp. smlouvy, jakož i další podmínky realizace veřejné zakázky). V rámci zadávacích podmínek je dále možné vzájemně porovnat i podmínky obchodní, za kterých má být veřejné zakázka realizována, tj. zda uzavřená smlouva s vybraným uchazečem neobsahuje jejich podstatné změny či doplnění oproti těm, které byly součástí zadávacích podmínek veřejné zakázky, a to ať již v podobě vzoru návrhu smlouvy, který byl připraven zadavatelem, nebo obchodních podmínek zadavatele, které mají být přeneseny do návrhu smlouvy uchazeči. Tato kontrola obsahu uzavřené smlouvy veřejností přitom nepochybně přispívá k transparentnosti samotného zadávání veřejné zakázky.

62. U veřejných zakázek zadávaných v jednacím řízení bez uveřejnění, u nichž má být před uzavřením smlouvy uveřejněno v souladu se zákonem pouze předběžné oznámení [vyjma případů uvedených v § 86 odst. 3 písm. c) zákona] a odůvodnění veřejné zakázky [vyjma případů uvedených v § 156 odst. 6 písm. c) zákona] a po uzavření smlouvy oznámení o výsledku zadávacího řízení a písemná zpráva zadavatele, zpravidla není návrh smlouvy nebo jiný dokument, obsahující podmínky realizace veřejné zakázky včetně podmínek obchodních, předem veřejnosti znám a široká veřejnost tak nemá možnost, s ohledem na zákonné výjimky týkající se uveřejňovaných dokumentů v případě veřejných zakázek zadávaných v jednacím řízení bez uveřejnění, se se zadávacími podmínkami veřejné zakázky před uzavřením smlouvy seznámit. Včasně uveřejněná smlouva je tak v těchto případech prostředkem veřejné kontroly jak jejího obsahu a tedy nastavení podmínek realizace veřejné zakázky, tak i kontroly samotného zadávání veřejné zakázky.

63. K vyjádření zadavatele, že pakliže by jakýkoli potenciální dodavatel chtěl napadnout nabídkovou cenu jakékoliv položky výkazu výměr, mohl tak učinit a podat podnět na Úřad, což se v daném případě nestalo, Úřad uvádí, že tento argument nemá žádný vliv na posouzení spáchání správních deliktů zadavatelem, a proto se jím Úřad dále nezabýval pro jeho irelevantnost.

64. K vyjádření zadavatele v tom smyslu, že nebylo jeho postupem dotčeno právo jakéhokoliv subjektu požádat o poskytnutí příslušných informací dle zákonač. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“),Úřad sděluje, že podle § 112 odst. 1 zákona vykonává Úřad dohled nad postupem zadavatele při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh, při kterém mj. rozhoduje o tom, zda zadavatel při zadávání veřejné zakázky postupoval v souladu s tímto zákonem a dále podle § 112 odst. 2 zákona Úřad projednává správní delikty podle tohoto zákona a ukládá sankce za jejich spáchání, tj. šetří skutečnost, zda byl postup zadavatele souladný se zákonem. Úřad je toho názoru, že z odůvodnění tohoto rozhodnutí zcela jednoznačně vyplývá, že zadavatel nedodržel své povinnosti uveřejnění, které mu ukládá § 147a odst. 2 zákona v návaznosti na § 147a odst. 1 zákona, přičemž skutečnost, že se kdokoliv mohl k požadovaným informacím dostat i jiným způsobem, je v posuzovaném případě zcela irelevantní.

65. Úřad k tomu dále uvádí, že povinnost zadavatele uveřejňovat příslušné dokumenty a informace (zde uzavřené smlouvy na veřejnou zakázku) za účelem veřejné kontroly nad zadáváním veřejných zakázek je zakotvena přímo v zákoně (přičemž transparentní novelou byly „uveřejňovací“ povinnosti zadavatele ještě rozšířeny a postih za porušení těchto povinností se zpřísnil), z čehož dle názoru Úřadu jednoznačně vyplývá zájem zákonodárce na tom, aby přístup široké veřejnosti k informacím o veřejných zakázkách, na něž se zákonné uveřejňovací povinnosti vztahují, podléhal speciálnímu režimu, a to mimo zákon o svobodném přístupu k informacím, tj. aby přístup veřejnosti k příslušným dokumentům a informacím nebyl komplikován nutností podřídit se určitému formalizovanému postupu podle jiného zákona, nýbrž, aby tyto informace byly volně přístupné bez jakýchkoliv překážek každému, kdo se s nimi chce seznámit, a tím byla umožněna okamžitá zpětná kontrola postupu zadavatele ze strany široké veřejnosti.

66. K odkazu zadavatele na nález Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. II. ÚS 2221/07, podle něhož právo nemá být mechanicky a formalisticky aplikováno bez ohledu na smysl a účel toho kterého zájmu chráněného právní normou, Úřad uvádí, že uvedený nález Ústavního soudu zcela respektuje, nicméně z jeho obsahu je zřejmé, že postihuje odlišné skutkové okolnosti, a tudíž ho nelze na právě šetřený případ vztahovat. Úřad uvádí, že shora uvedený nález řeší situaci, kdy odvolací soud nesprávně vyšel ze skutkového stavu a nezabýval se ani všemi okolnostmi, které měl při svém rozhodování brát na zřetel. Proto Ústavní soud v daném případě zkonstatoval, že odvolací soud postupoval při aplikaci práva mechanicky. Naproti tomu v postupu Úřadu v právě šetřené věci nelze spatřovat pouhou mechanickou a formalistickou aplikaci práva, když o okolnostech spáchání správních deliktů zadavatelem, jež jsou v odůvodnění tohoto rozhodnutí shora Úřadem důkladně popsány a z nichž Úřad při svém rozhodování vycházel, není pochyb. Úřad je podle § 112 zákona nadán pravomocí projednat a uložit sankci za spáchání správního deliktu (viz také bod 64 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že k naplnění skutkové podstaty správních deliktů popsaných ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí postupem zadavatele v šetřeném případě došlo, přičemž právě konstatováním skutečnosti, že byl spáchán správní delikt a uložením pokuty za jeho spáchání Úřad přispívá k ochraně zájmů chráněných skutkovou podstatou správního deliktu.

67. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Úřad konstatuje, že se zadavatel dopustil správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 147a odst. 2 zákona v návaznosti na § 147a odst. 1 zákona, když neuveřejnil na profilu zadavatele smlouvy 1 a 2 do 15 dnů od jejích uzavření, pročež Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí.

K výroku III. tohoto rozhodnutí – uložení sankce

68. Podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou tímto zákonem, nebo nedodrží způsob uveřejnění stanovený tímto zákonem.

69. Jak konstatoval Úřad výše, zadavatel v šetřeném případě v rozporu s § 147a odst. 2 zákona v návaznosti na § 147a odst. 1 zákona neuveřejnil smlouvy 1 a 2 uzavřené s vybranými uchazeči 1 a 2 na předmětné veřejné zakázky do 15 dnů od jejich uzavření na profilu zadavatele, čímž naplnil v obou případech skutkovou podstatu správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona.

70. Podle § 121 odst. 3 zákona odpovědnost zadavatele, který je právnickou osobou, za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

71. V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. Úřad obdržel podněty týkající se předmětných veřejných zakázek dne 31. 7. 2014, přičemž správní řízení byla zahájena dne 16. 1. 2015. Zadavatel měl povinnosti stanovené v § 147a odst. 2 zákona v návaznosti na § 147a odst. 1 zákona splnit nejpozději ke dni 16. 12. 2013, přičemž tak učinil až dne 20. 3. 2014, resp. ke dni 10. 7. 2013, přičemž tak učinil až dne 13. 8. 2013. S ohledem na uvedené skutečnosti je zřejmé, že odpovědnost zadavatele za správní delikt podle zákona nezanikla.

72. K uložení pokuty za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí Úřad předně uvádí, že při stanovení výše sankce je nutné postupovat v souladu se zásadou absorpce, která se uplatní při postihu souběhu správních deliktů a jejíž podstata tkví v absorpci sazeb (poena maior absorbet minorem – tedy přísnější trest pohlcuje mírnější). Jak již v minulosti dovodil Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009-62, nebo v rozsudku ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Afs 9/2008-328), při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat trestněprávní instituty i při trestání správním orgánem vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. Použití analogie ve správním trestání je v omezeném rozsahu přípustné tehdy, pokud právní předpis, který má být aplikován, určitou otázku vůbec neřeší, a nevede-li výklad za pomocí analogie ani k újmě účastníka řízení, ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008-67, a ze dne 31. 5. 2007, č. j. 8 As 17/2007-135). Pro ukládání trestů za správní delikty se proto musí uplatnit obdobné principy a pravidla jako pro ukládání trestů za trestné činy.

73. S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že pro stanovení konkrétní výše uložené pokuty je nutné posuzovat jednotlivé správní delikty uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí samostatně.

74. V souladu s výše citovanou zásadou absorpce v rámci správně-právního trestání Úřad ve správním řízení uloží pokutu podle přísněji trestaného správního deliktu, proto se Úřad nejprve zabýval otázkou, jaký delikt je v šetřeném případě závažnější, tj. za který z nich je možno uložil přísnější sankci. Horní hranice sankce je ve vztahu k oběma posuzovaným deliktům totožná, neboť v obou případech se jedná o stejnou skutkovou podstatu vymezenou § 120 odst. 1 písm. b) zákona a pro účely určení výše sankce se tedy shodně aplikuje § 120 odst. 2 písm. b) zákona. V případě, že je u sbíhajících se správních deliktů stanovena sankce shodná (jako v tomto případě), pak platí, že správní orgán uloží jedinou sankci ve výměře podle některého z nich (při aplikaci zásady absorpce přitom Úřad zohlední, že účastník řízení se dopustil dalšího správního deliktu).

75. Úřad tedy přistoupil k uložení pokuty za spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí a ke správnímu deliktu uvedenému ve výroku II. tohoto rozhodnutí přihlédl s ohledem na použití zásady absorpce v rámci přitěžujících okolností. Důvodem pro toto rozhodnutí Úřadu je skutečnost, že smlouvu 1 zadavatel uveřejnil na profilu zadavatele až 94 dnů po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty, tedy po delší dobu (v porovnání se smlouvou 2) omezil možnost seznámení se s konečným zněním smlouvy 1 a kontrolu jejího obsahu ze strany široké veřejnosti (viz bod 58 odůvodnění tohoto rozhodnutí).

76. Podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 20 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), e), f) nebo g) zákona.

1. Podle § 121 odst. 2 zákona při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, přičemž zákon demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán). Při zvažování závažnosti správního deliktu pak Úřad zohlednil následující skutečnosti.

77. Ke způsobu spáchání správního deliktu Úřad uvádí, že pro zadavatele z § 147a odst. 1 a 2 zákona explicitně vyplývá povinnost uveřejnit celé znění smlouvy uzavřené s vybraným uchazečem na profilu zadavatele do 15 dnů od jejího uzavření. Zadavatel tuto svou povinnost nesplnil, když smlouvu uzavřenou s vybraným uchazečem uveřejnil opožděně, tj. po marném uplynutí zákonné 15denní lhůty, přičemž odpovědnost za nesplnění této uveřejňovací povinnosti je odpovědností objektivní, tedy odpovědností bez ohledu na zavinění.

78. Následkem tohoto protiprávního jednání zadavatele bylo ohrožení zájmu společnosti na seznámení se, a to na seznámení včasném, s konečným zněním smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku 1 a na kontrole obsahu takové smlouvy a jeho souladu se zadávacími podmínkami veřejné zakázky, jakož i obecně zájmu na ochraně principu veřejné publicity informací o průběhu a výsledku zadávání veřejné zakázky. Neuveřejnění smlouvy 1, resp. její opožděné uveřejnění, mohlo způsobit pochybnosti některých subjektů, zda zadávací řízení proběhlo zcela transparentně. Na této skutečnosti přitom nemění z povahy věci nic to, že neuveřejnění smlouvy 1 nemělo jakýkoliv vliv na samotný průběh nebo výsledek zadávacího řízení. V daném případě zadavatel svým jednáním neomezil samotnou hospodářskou soutěž, ale omezil až následnou veřejnou kontrolu jejího průběhu v rámci předmětné veřejné zakázky.

79. Skutečnost, že ke spáchání správního deliktu došlo administrativním pochybením zadavatele, jak vyplývá z jeho vyjádření, Úřad zohlednil jako polehčující okolnost, jelikož tato skutečnost snižuje míru závažnosti zadavatelova jednání.

80. Jako polehčující okolnost vzal Úřad v úvahu dále tu skutečnost, že zadavatel smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku na profilu zadavatele dodatečně dne 20. 3. 2014 uveřejnil, a to ještě dříve, než došlo k přezkumu postupu zadavatele ze strany Úřadu. Zadavatel navíc své dřívější administrativní pochybení uznal a nikterak jej nepopíral.

81. Jako polehčující okolnost Úřad zohlednil rovněž relativně malý objem finančních prostředků, který byl vynaložen při realizaci veřejné zakázky z veřejných zdrojů (v přepočtu 970 428 Kč bez DPH), neboť zájem veřejnosti na kontrole vynakládání veřejných prostředků stoupá zejména ve vztahu k hodnotě dané veřejné zakázky (zpravidla platí, že čím vyšší je její hodnota, tím vyšší je zájem veřejnosti na veřejné kontrole).

82. Jak je uvedeno v bodu 75 odůvodnění tohoto rozhodnutí, ke správnímu deliktu uvedenému ve výroku II. tohoto rozhodnutí Úřad přihlédl jako k přitěžující okolnosti.

83. Jako přitěžující okolnost Úřad dále zohlednil skutečnost, že zadavatel uveřejnil smlouvu uzavřenou na veřejnou zakázku 1 až 109. den po ukončení zadávacího řízení, resp. až 94. den po marném uplynutí zákonné 15denní lhůty pro uveřejnění. Ze strany zadavatele tedy došlo k více jak šestinásobnému překročení zákonem stanovené lhůty pro uveřejnění smlouvy 1 na profilu zadavatele.

84. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele. Z „Výroční zprávy o hospodaření za rok 2013“ zveřejněné na internetových stránkách zadavatele (http://www.upol.cz), z „Výkazu zisku a ztráty UP celkem“ Úřad zjistil, že zadavatel měl za rok 2013 výsledek hospodaření před zdaněním za hlavní a doplňkovou (hospodářskou) činnost ve výši 37 439 000 Kč. Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, kterými zadavatel disponuje, považovat za likvidační.

85. V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.

86. Úřad nad rámec uvedeného doplňuje, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do sféry porušitele, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam.

87. Na základě výše uvedených skutečností a po zhodnocení všech okolností Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

88. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu v Brně u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

otisk úředního razítka

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

Obdrží

Univerzita Palackého v Olomouci, Křížkovského 8, 771 47 Olomouc

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]Propočteno vzhledem k hodnotě devizového kurzu (1 EUR / 25, 510 CZK) vyhlášeného u České národní banky k datu zahájení zadávacího řízení, tj. dne 7. 10. 2013.

[2]Propočteno vzhledem k hodnotě devizového kurzu (1 EUR / 27, 390 CZK) vyhlášeného u České národní banky k datu uzavření smlouvy, tj. dne 1. 12. 2013.

[3] S účinností od 1. 1. 2014 došlo ke zvýšení zákonného limitu pro veřejné zakázky malého rozsahu, a to pro veřejné zakázky na dodávky a na služby z 1 000 000 Kč na 2 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty a pro veřejné zakázky na stavební práce z 3 000 000 Kč na 6 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty.