číslo jednací: R58/2014/VZ-10096/2015/322/LKo

Instance II.
Věc Rekonstrukce tělocvičny ZŠ na ulici Gajdošova
Účastníci
  1. statutární město Brno, městská část Brno - Židenice
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Výrok rozhodnutí zrušeno, řízení zastaveno
Rok 2014
Datum nabytí právní moci 24. 4. 2015
Dokumenty file icon 2014_R58.pdf 366 KB

 

Č. j.:ÚOHS-R58/2014/VZ-10096/2015/322/LKo

 

24. dubna 2015

 

V řízení o rozkladu ze dne 19. 2. 2014, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, podaném zadavatelem –

  • statutární město Brno, městská část Brno - Židenice, IČO 44992785, se sídlem Gajdošova 7, 615 00 Brno,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S591/2012/VZ-2445/2014/512/ABr ze dne 4. 2. 2014, vydanému ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky s názvem „Rekonstrukce tělocvičny ZŠ na ulici Gajdošova“ ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě písemné výzvy ze dne 18. 5. 2011,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S591/2012/VZ-2445/2014/512/ABr ze dne 4. 2. 2014

 

r u š í m

 

a věc

 

v r a c í m

 

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.

 

 

Odůvodnění

 

I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Dne 17. 12. 2012 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, zahájil z moci úřední správní řízení ve věci možného spáchání správních deliktů zadavatelem – statutární město Brno, městská část Brno - Židenice, IČO 44992785, se sídlem Gajdošova 7, 615 00 Brno (dále jen „zadavatel“), při zadávání veřejné zakázky s názvem „Rekonstrukce tělocvičny ZŠ na ulici Gajdošova“ ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě písemné výzvy ze dne 18. 5. 2011 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Dne 18. 5. 2011 zveřejnil zadavatel výzvu k podání nabídek a prokázání kvalifikace na své internetové stránce http://www.zidenice.cz/urad-mestske-casti/verejne-zakazky.

3. Zadavatel v zadávací dokumentaci v bodě 6.4. Technické kvalifikační předpoklady mimo jiné uvedl, že „k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů dodavatele pro plnění této veřejné zakázky na stavební práce podle § 56 odst. 3 písm. c) zákona požaduje předložení certifikátu systému managementu BOZP ČSN OHSAS 18001, případně rovnocenného dokladu vydaného v členském státě Evropské unie či jiného dokladu o rovnocenných opatřeních k zajištění jakosti, certifikát musí být vydán akreditovanou osobou“ (dále jen „certifikát systému managementu BOZP ČSN OHSAS 18001“).

4. Ve lhůtě pro podání nabídek obdržel zadavatel čtyři nabídky. Podle hodnocení nabídek se jako ekonomicky nejvýhodnější umístila nabídka uchazeče – DIRS Brno s. r. o., IČO 26255618, se sídlem Jihlavská 731/38, 642 00 Brno (dále jen „vybraný uchazeč“). Dne 11. 7. 2011 uzavřel zadavatel s vybraným uchazečem smlouvu o dílo.

II. Napadené rozhodnutí

5. Dne 4. 2. 2014 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S591/2012/VZ-2445/2014/512/ABr (dále jen „napadené rozhodnutí“). Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nezveřejnil písemnou výzvu k podání nabídky ve zjednodušeném podlimitním řízení na veřejnou zakázku vhodným způsobem po celou dobu trvání lhůty pro podání nabídek, tj. když neuveřejnil písemnou výzvu na svém profilu zadavatele, který by byl uveřejněn v informačním systému podle § 157 zákona.

6. Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v ustanovení § 50 odst. 3 zákona, neboť neomezil rozsah požadované kvalifikace na informace a doklady bezprostředně související s předmětem veřejné zakázky, když v zadávací dokumentaci na veřejnou zakázku požadoval ke splnění technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 3 písm. c) citovaného zákona předložení certifikátu managementu BOZP ČSN OHSAS 18001.

7. Za spáchání správních deliktů uvedených ve výroku I. a II. napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli výrokem III. téhož rozhodnutí pokutu ve výši 50 000 Kč.

8. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad dospěl k závěru, že § 38 odst. 2 zákona stanovuje povinnost uveřejnit výzvu vhodným způsobem, přičemž co se rozumí vhodným způsobem, vymezuje § 38 odst. 3 zákona. Tato ustanovení je dle závěrů Úřadu nutné chápat jako celek ve vzájemné souvislosti, neboť odst. 3 definuje způsob zveřejnění, kterým je povinnost podle odst. 2 naplněna. Účelem této právní úpravy je dle Úřadu docílení toho, aby informace o zahájených zjednodušených podlimitních řízeních byla dostupná co nejširšímu okruhu zájemců. Úřad je toho názoru, že nelze připustit jiný výklad, neboť „požadavek na zveřejnění profilu zadavatele v informačním systému zaručuje dodržení zásad § 6 zákona, neboť potencionální dodavatelé (nejen ti oslovení zadavatelem) mají jednoznačně zákonem identifikované místo, kde se o probíhajících zadávacích řízeních mohou dozvědět“.

9. Úřad v napadeném rozhodnutí uvedl, že „zadavatel však neprokázal, že svou splnil povinnost zveřejnit výzvu k podání nabídek vhodným způsobem po celou dobu trvání lhůty pro podání nabídek, neboť dle jeho tvrzení zveřejnil tuto výzvu na svých webových stránkách, tyto webové stránky však nezveřejnil jako svůj profil v informačním systému podle § 157 zákona. Ze zadavatelem předloženého printscreenu webových stránek zadavatele nevyplývá doba, po kterou byla výzva k podání nabídky zveřejněna.“

10. Úřad konstatoval, že „nelze předpokládat, že potenciální zájemci budou hledat informace o veřejných zakázkách na webových stránkách jednotlivých subjektů, kteří jsou nebo by mohli být veřejnými zadavateli. V šetřeném případě tento ‘vyhledávací proces’ sice podstoupilo pět potencionálních dodavatelů, ale nelze vyloučit, že by jich při řádném zveřejnění profilu zadavatele mohlo být více a že by zadavatel obdržel nabídky i od jiných uchazečů (…)“.

11. Jestliže zadavatel zveřejnil svůj profil ve Věstníku veřejných zakázek až poslední den lhůty pro podání nabídek a nikoliv již 18. 5. 2011, kdy bylo zahájeno zadávací řízení, dospěl Úřad k závěru, že zadavatel neprokázal, že písemnou výzvu k podání nabídky zveřejnil vhodným způsobem po celou dobu trvání lhůty pro podání nabídek. Tím zadavatel dle Úřadu nesplnil povinnost uveřejnění výzvy k podání nabídek stanovenou v ustanovení § 38 odst. 2 a 3 zákona.

12. K výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že ustanovení § 56 odst. 3 písm. c) zákona podle názoru Úřadu připouští, aby zadavatel k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů dodavatele pro plnění veřejné zakázky na stavební práce požadoval osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci dodavatele nebo vedoucích zaměstnanců dodavatele nebo osob v obdobném postavení a osob odpovědných za vedení realizace příslušných stavebních prací vyplývajících ze zvláštních zákonů.

13. Úřad dospěl k závěru, že zadavatelem požadovaný certifikát systému managementu BOZP ČSN OHSAS 18001 nelze považovat za osvědčení, které je nutné pro výkon určitých činností ve výstavbě podle zvláštních zákonů (§ 56 odst. 3 písm. c) zákona). Dále Úřad dospěl k závěru, že uvedený certifikát se netýká ani systému řízení jakosti ani ochrany životního prostředí (viz technický kvalifikační předpoklad § 56 odst. 4 a 5 zákona).

14. Vzhledem k tomu, že se nejedná ani o doklad podle § 56 odst. 3 písm. c) zákona ani o doklady podle § 56 odst. 4 a 5 zákona, nesouvisí dle závěrů Úřadu požadavek zadavatele na předložení certifikátu systému managementu BOZP ČSN OHSAS 18001 s předmětem veřejné zakázky. Jelikož zadavatel tento certifikát v zadávacím řízení po uchazečích požadoval, snížil tím dle závěrů Úřadu počet potenciálních možných zájemců o dodavatele, kteří nemají tento certifikát, a tím i počet potenciálních zájemců, kteří mohli podat nabídky.

15. K zadavatelem citovaným rozhodnutím Úřad konstatoval, že v odkazovaných případech se Úřad zabýval jiným věcným posouzením, a proto napadeným rozhodnutím nedošlo k narušení zásady předvídatelnosti a legitimního očekávání stanovené v § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

III. Námitky rozkladu

16. Dne 19. 2. 2014 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí v zákonné lhůtě rozklad zadavatele. Zadavatel v podaném rozkladu namítá, že zákonodárce v § 38 odst. 3 zákona stanovil, že za vhodný způsob uveřejnění lze považovat profil zadavatele, ale nevyloučil tak další možnosti vhodného uveřejnění, ani nestanovil, že uveřejnění na profilu je jedinou možností vhodného uveřejnění. Rozdíl výkladu zákonodárce od výkladu Úřadu dle zadavatele rovněž dokládá skutečnost, že zákonodárce změnil novelou zákona č. 55/2012 Sb. znění předmětného ustanovení tak, že povinnost zveřejnit výzvu na svém profilu vyplývala dle zadavatele až po této novele.

17. Zadavatel se neztotožňuje ani se závěry Úřadu ve vztahu k výroku II. napadeného rozhodnutí. Zadavatel je toho názoru, že jeho požadavek na předložení certifikátu systému managementu BOZP ČSN OHSAS 18001 je legitimní a zcela oprávněný ve vztahu k předmětu plnění, a to vzhledem k tomu, že předmět plnění veřejné zakázky spočívá ve stavebních pracích, jež se týkají tělocvičny a přilehlého prostoru základní školy, kde se pohybují děti. Proto je dle zadavatele nezbytné mít garantovanou míru bezpečnosti provádění stavebních prací, kterou v daném případě představuje požadovaný certifikát BOZP ČSN OHSAS 18001.

18. Zadavatel se dále domnívá, že z rozhodnutí č. j. ÚOHS-S8,11/2010/VZ-5502/2010/540/LZa ze dne 10. 6. 2010 vyplývá, že předložení uvedeného certifikátu není požadavek, který by zadavatel nebyl dle zákona oprávněn požadovat, pouze je nutné, aby byl tento požadavek opodstatněný předmětem plnění veřejné zakázky, což zadavatel dle svého názoru splnil. Vzhledem k tomu, že Úřad dle názoru zadavatele označil požadavek na předložení certifikátu systému managementu BOZP ČSN OHSAS 18001 za nezákonný, ačkoli z výše uvedeného rozhodnutí vyplývá, že takový požadavek legitimní je, dopustil se Úřad dle zadavatele rovněž porušení zásady předvídatelnosti a legitimního očekávání.

19. Jelikož zadavatel rozporuje, že se v předmětné věci dopustil spáchání správních deliktů, nesouhlasí také s výrokem III. napadeného rozhodnutí.

Závěr rozkladu

20. Na základě výše uvedeného zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí podle § 152 odst. 5 písm. a) správního řádu zrušil.

IV. Řízení o rozkladu

21. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu, a proto podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

22. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

23. Úřad tím, že výroky I. a II. napadeného rozhodnutí rozhodl o spáchání správních deliktů dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem, nerozhodl správně a v souladu se zákonem a správním řádem. Vzhledem k výše uvedenému a vzhledem k tomu, že výrok III. s výroky I. a II. napadeného rozhodnutí tvoří nedílný celek, zrušil jsem napadené rozhodnutí jako celek.

24. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a k vrácení věci Úřadu k novému projednání. Současně je v tomto rozhodnutí vysloven závazný právní názor, kterým je Úřad při dalším projednání věci vázán.

V. K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí

25. Podle § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

26. V přezkoumávaném případě jsem dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je ve vztahu k jeho výroku I. a II. nepřezkoumatelné, a tedy v rozporu s požadavkem stanoveným ve výše citovaném § 68 odst. 3 správního řádu, k čemuž dále uvádím následující.

K výroku I. napadeného rozhodnutí

27. Z dokumentace o veřejné zakázce vyplývá, že zadavatel zadával veřejnou zakázku ve zjednodušeném podlimitním řízení, v němž zadavatel vyzývá písemnou výzvou nejméně 5 zájemců k podání nabídky a k prokázání splnění kvalifikace. Dle § 38 odst. 2 zákona, účinného v době zahájení předmětného zadávacího řízení, byl zadavatel rovněž povinen uveřejnit písemnou výzvu podle § 38 odst. 1 zákona vhodným způsobem po celou dobu trvání lhůty pro podání nabídek.

28. Podle tehdy účinného § 38 odst. 3 zákona je povinnost podle § 38 odst. 2 zákona splněna, pokud veřejný zadavatel uveřejní písemnou výzvu na svém profilu zadavatele, který byl uveřejněn v informačním systému podle § 157 zákona.

29. V napadeném rozhodnutí Úřad dospěl k závěru, že § 38 odst. 2 a 3 zákona je nutné chápat jako celek ve vzájemné souvislosti, neboť odstavec 3 definuje způsob zveřejnění, kterým je povinnost podle odstavce 2 naplněna. Úřad je toho názoru, že nelze připustit jiný výklad, neboť požadavek na zveřejnění profilu zadavatele v informačním systému zaručuje dodržení zásad § 6 zákona, neboť potenciální dodavatelé (nejen ti oslovení zadavatelem) mají jednoznačně zákonem identifikované místo, kde se o probíhajících zadávacích řízeních mohou dozvědět. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že zadavatel neprokázal, že splnil svou povinnost zveřejnit výzvu k podání nabídek vhodným způsobem po celou dobu trvání lhůty pro podání nabídek, neboť dle jeho tvrzení zveřejnil tuto výzvu na svých webových stránkách, avšak tyto webové stránky nezveřejnil jako svůj profil v informačním systému podle § 157 zákona.

30. Zadavatel v rozkladu namítá jiný výklad § 38 odst. 2 a 3 zákona. Dle jeho soudu citovaná ustanovení nevylučovala, že by zadavatel nemohl splnit svou povinnost stanovenou v § 38 odst. 2 zákona jiným vhodným způsobem, tj. zákon dle zadavatele nevylučoval další možnosti vhodného uveřejnění, ani nestanovil, že uveřejnění na profilu je jedinou možností vhodného uveřejnění. Vzhledem k tomu, že zadavatel výzvu k podání nabídek dle svého tvrzení uveřejnil na svých internetových stránkách, kterýžto způsob zadavatel považoval za vhodné uveřejnění, zadavatel namítá, že povinnost stanovenou v § 38 odst. 2 zákona splnil.

31. Z výše uvedeného vyplývá, že Úřad přistoupil k odlišné interpretaci citovaných ustanovení § 38 odst. 2 a 3 zákona a tedy k odlišným závěrům, než k jakým dospěl zadavatel ve svém rozkladu. Pokud se týká jednoznačnosti interpretace uvedených ustanovení, rovněž komentář k zákonu v tehdejším znění (Janoušek, M.; Machurek, T.; Olík, M.; Podešva, V.; Stránský, J.; Šebesta, M.: Komentář k zákonu o veřejných zakázkách, 2. vydání, Praha: 2011) přestože se přiklonil k tomu, že zadavatelům vznikla povinnost uveřejnit výzvu na profilu zadavatele, současně připustil, že zákon „je v tomto bodě výkladově poněkud nejasný“.

32. O nepřesnosti formulace předmětných ustanovení, jež může ve svém důsledku způsobovat nejasnost výkladu (či může umožňovat výklad dvojí), může rovněž svědčit skutečnost, že předmětná ustanovení byla novelou zákona č. 55/2012 Sb. změněna a sloučena, přičemž slovní spojení „uveřejnit vhodným způsobem“ bylo z § 38 odst. 2 zákona zcela odstraněno.

33. Za této situace považuji za nezbytné připomenout ústavně právní zásadu in dubio mitius (v případě pochybností postupovat mírněji), již opakovaně judikoval Ústavní soud České republiky (dále jen „Ústavní soud“). Například ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 416/01 ze dne 2. 7. 2002 Ústavní soud judikoval, že „tam, kde zákon připouští dvojí výklad, je v intencích zásad spravedlivého procesu nezbytné dát při jeho aplikaci přednost tomu z nich, který je ve své interpretaci s ústavním pořádkem republiky co nejvíce souladný“. Z citovaného nálezu Ústavního soudu vyplývá, že v případech, kdy veřejnoprávní předpis umožňuje různé interpretace norem, je povinností všech státních orgánů provést jejich interpretaci ústavně konformním způsobem. Tam, kde zákon připouští dvojí výklad, je tak třeba upřednostnit ten, který je co nejvíce souladný s ústavním pořádkem. Uvedenou zásadu Ústavní soud dále rozvedl v nálezu IV. ÚS 666/02 ze dne 15. 12. 2003, dle kterého „za situace, kdy právo umožňuje dvojí výklad, nelze při řešení případu pominout, že na poli veřejného práva mohou státní orgány činit pouze to, co jim zákon výslovně umožňuje (na rozdíl od občanů, kteří mohou činit vše, co není zákonem zakázáno - čl. 2 odst. 3,4, Ústavy). Z této maximy pak plyne, že při ukládání a vymáhání daní dle zákona (čl. 11 odst. 5 Listiny), tedy při de facto odnětí části nabytého vlastnictví, jsou orgány veřejné moci povinny ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny šetřit podstatu a smysl základních práv a svobod. Jinak řečeno, v případě pochybností jsou povinny postupovat mírněji (in dubio mitius)“. Byť se posledně citovaný nález Ústavního soudu vztahuje k odlišné právní problematice, má platnost i pro právě šetřený případ, jelikož v řízeních vedených ve věci možného spáchání správního deliktu dochází k uložení sankce, tj. v přezkoumávaném případě sankce v podobě peněžité pokuty, a de facto tak dochází (stejně jako v případě ukládání a vymáhání daní) k zásahu do vlastnictví zadavatele. Právě proto nelze v případě pochybností o jednoznačnosti výkladu norem zákona rezignovat na vypořádání se s možnou nutností aplikace uvedené ústavněprávní zásady in dubio mitius.

34. Vzhledem k výše uvedenému jsem napadené rozhodnutí v části vztahující se k jeho výroku I. shledal nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, jelikož v ní Úřad dospěl k závěru, že jiný výklad § 38 odst. 2 a 3 zákona než jím předestřený, nelze připustit, avšak učinil tak bez zkoumání, zda citovaná ustanovení zákona připouštěla jiný (než Úřadem aplikovaný) výklad, a pokud takový dvojí výklad ustanovení existoval, Úřad v napadeném rozhodnutí neodůvodnil, proč nepřistoupil k interpretaci zákona ve smyslu výše uvedené zásady in dubio mitius nebo z jakého důvodu považuje svůj výklad za souladný s touto zásadou. Výše uvedený nedostatek (absence) odůvodnění má přitom vliv na výsledek řízení, jelikož případné užití jiné interpretace předmětných ustanovení by ve svém důsledku mohlo vést Úřad k odlišným právním závěrům.

35. Při novém projednání věci proto Úřad posoudí, zda ustanovení § 38 odst. 2 a 3 zákona připouštěla jiný výklad, než Úřadem v napadeném rozhodnutí předestřený. Pakliže Úřad při novém projednání věci dospěje k závěru, že lze připustit dvojí výklad citovaných ustanovení zákona, Úřad aplikuje na šetřený případ ten z výkladů zákona, jež je ústavně konformní a je v souladu s ústavněprávní zásadou in dubio mitius. V návaznosti na zvolený výklad Úřad posoudí, zda zadavatel zveřejnil výzvu k podání nabídek vhodným způsobem, a to po celou dobu trvání lhůty pro podání nabídek.

K výroku II. napadeného rozhodnutí

36. Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v ustanovení § 50 odst. 3 zákona, neboť neomezil rozsah požadované kvalifikace na informace a doklady bezprostředně související s předmětem veřejné zakázky, když v zadávací dokumentaci na veřejnou zakázku požadoval ke splnění technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 3 písm. c) citovaného zákona předložení certifikátu managementu BOZP ČSN OHSAS 18001.

37. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad podrobně rozvedl a analyzoval jednotlivé druhy technických kvalifikačních předpokladů a dospěl k závěru, že požadavek na předložení certifikátu managementu BOZP ČSN OHSAS 18001 není ani dokladem podle § 56 odst. 3 písm. c) zákona ani dokladem podle § 56 odst. 4 a 5 zákona, a proto nesouvisí s předmětem veřejné zakázky.

38. Takový závěr Úřadu považuji za nesprávný. Ustanovení § 50 odst. 3 zákona, jehož porušení Úřad dovodil, stanovuje, že veřejný zadavatel je povinen omezit rozsah požadované kvalifikace pouze na informace a doklady bezprostředně související s předmětem veřejné zakázky. Veřejný zadavatel tak není oprávněn po uchazečích požadovat takové informace a doklady, jež s předmětem veřejné zakázky (bezprostředně) nesouvisí. Dle rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 80/2012 – 65 ze dne 18. 9. 2014 „Toto ustanovení je přitom určující pro rozsah požadovaných kvalifikačních předpokladů bez ohledu na to, o jaký druh se jedná, tj. zda jde o kvalifikační předpoklady základní, profesní či technické. To znamená, že § 50 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách obsahuje obecné pravidlo pro nastavení všech kvalifikační předpokladů, jejichž rozsah (šíře) musí souviset s předmětem veřejné zakázky. S určitou mírou zjednodušení lze říci, že toto ustanovení postihuje případy excesu, vybočení z předmětu veřejné zakázky, tedy případy, kdy by zadavatel požadoval např. oprávnění k podnikání ve zcela jiném, nesouvisejícím oboru činnosti než je potřebný k realizaci předmětu veřejné zakázky (pokud by třeba v případě veřejné zakázky na projekční a inženýrské služby požadoval oprávnění k podnikání v oblasti účetnictví).“

39. Za předmět veřejné zakázky je přitom třeba považovat (ve smyslu § 7 a § 44 zákona) souhrn plnění, jež zadavatel poptává v rámci zadávacího řízení a jež je specifikován v zadávací dokumentaci veřejné zakázky. V předmětném případě je tímto předmětem veřejné zakázky dle bodu 3.1 zadávací dokumentace rekonstrukce tělocvičny ZŠ Brno, Gajdošova 3.

40. Z výše uvedeného však vyplývá, že jednotlivé dílčí závěry Úřadu v napadeném rozhodnutí směřují nikoli k posouzení, zda požadavek na předložení certifikátu managementu BOZP ČSN OHSAS 18001 souvisí s výše specifikovaným předmětem veřejné zakázky, ale spíše k posouzení, zda lze takový požadavek vůbec podřadit pod některý z technických kvalifikačních předpokladů, jež byl zadavatel oprávněn po uchazečích požadovat (ve smyslu § 56 odst. 6 zákona).

41. Jinými slovy, Úřad se v odůvodnění napadeného rozhodnutí posouzením předmětu veřejné zakázky vůbec nezabýval. Úřad v napadeném rozhodnutí neuvedl, z jakého důvodu nemá požadavek na předložení certifikátu managementu BOZP ČSN OHSAS 18001 bezprostřední souvislost s předmětem veřejné zakázky (jímž je rekonstrukce tělocvičny ZŠ Brno, Gajdošova 3), ani se nevypořádal s argumentem zadavatele, že souvislost s předmětem veřejné zakázky je v daném případě dána, jelikož stavební práce měly na objektu tělocvičny probíhat rovněž v době provozu školního zařízení, tj. za přítomnosti dětí, a tudíž zadavatel považoval za samozřejmé, že bude po budoucím zhotoviteli požadovat garantovanou míru bezpečnosti provádění stavebních prací, kterou představuje certifikace systému managementu BOZP ČSN OHSAS 18001.

42. Vzhledem k výše uvedenému jsem shledal, že napadené rozhodnutí je v části, jež se vztahuje k jeho výroku II., založeno na nesprávném právním posouzení věci, jelikož ze závěrů Úřadu, že certifikát managementu BOZP ČSN OHSAS 18001 není ani dokladem podle § 56 odst. 3 písm. c) zákona ani doklady podle § 56 odst. 4 a 5 zákona, nelze (bez dalšího) dovodit, že předmětný požadavek bezprostředně nesouvisí s předmětem přezkoumávané veřejné zakázky. K takovému závěru může Úřad dospět pouze za předpokladu, že posoudí, jaké plnění zadavatel v rámci přezkoumávané zakázky poptával, a zda ve vztahu k tomuto plnění existuje bezprostřední souvislost s požadavkem na certifikát managementu BOZP ČSN OHSAS 18001. To však Úřad v přezkoumávaném případě neučinil.

43. Současně jsem shledal, že napadené rozhodnutí je v uvedené části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jelikož v něm Úřad konstatoval, že požadavek na předložení certifikátu managementu BOZP ČSN OHSAS 18001 není odůvodněn předmětem veřejné zakázky, avšak z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by předmět veřejné zakázky ani jeho souvislost s uvedeným požadavkem (vůbec) nějakým způsobem zkoumal.

44. Vzhledem k tomu, že se Úřad v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu nevypořádal ani s námitkami zadavatele, v nichž tvrdil existenci této souvislosti (viz bod 41. odůvodnění tohoto rozhodnutí in fine), je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné rovněž z tohoto důvodu.

45. Ve vztahu k závěrům výroku II. napadeného rozhodnutí uvádím následující závazný právní názor. Vzhledem k dikci ustanovení § 56 odst. 6 zákona, dle něhož je zadavatel oprávněn požadovat pouze technické kvalifikační předpoklady taxativně stanovené v § 56 odst. 1 – 5 zákona, je nezbytné, aby posouzení, zda požadavek na certifikát systému managementu BOZP ČSN OHSAS 18001 souvisí s předmětem veřejné zakázky, předcházelo zjištění, zda lze takový požadavek vůbec podřadit pod některý z technických kvalifikačních předpokladů, jež byl zadavatel po uchazečích oprávněn požadovat. Pokud by totiž zadavatel takový požadavek nebyl oprávněn po uchazečích požadovat, jelikož jej nelze podřadit pod některý z technických kvalifikačních předpokladů v § 56 odst. 1 – 5 zákona, nebylo by účelné dále zjišťovat, zda takový požadavek souvisí s předmětem veřejné zakázky, neboť na konstatování nezákonnosti jeho stanovení by takové zjištění nemělo žádný vliv.

46. Vzhledem k tomu Úřad při novém projednaní věci nejdříve posoudí, zda lze požadavek na předložení certifikátu systému managementu BOZP ČSN OHSAS 18001 podřadit pod některý z technických kvalifikačních předpokladů, jež byl zadavatel po uchazečích oprávněn požadovat ve smyslu § 56 odst. 6 zákona. Pokud Úřad při novém projednání dospěje k závěru, že ano, posoudí dále, zda tento požadavek souvisí s předmětem veřejné zakázky, jímž je rekonstrukce tělocvičny ZŠ Brno, Gajdošova 3, a současně se vypořádá s argumenty zadavatele, jež se týkají této tvrzené souvislosti.

K výroku III. napadeného rozhodnutí

47. Vzhledem k tomu, že jsem dospěl k závěru, že Úřad výroky I. a II. napadeného rozhodnutí nerozhodl správně a v souladu se zákonem a správním řádem, a vzhledem k tomu, že výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli pokutu ve výši 50 000 Kč za spáchání výše uvedených správních deliktů, pak jsem musel přistoupit ke zrušení napadeného rozhodnutí rovněž v jeho výroku III., jelikož výrok III. s výroky I. a II. napadeného rozhodnutí tvoří nedílný celek. Bez rozhodnutí o vině (tj. o spáchání správních deliktů) je totiž výrok napadeného rozhodnutí o uložení sankce (tj. pokuty) nepřezkoumatelný (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 61/2007 ze dne 31. 10. 2008).

K námitkám rozkladu

48. Současně uvádím, že jsem z důvodu zjištěné nezákonnosti napadeného rozhodnutí nepřezkoumával jeho věcnou správnost v rozsahu všech námitek zadavatele uvedených v rozkladu, nýbrž jsem v rozhodnutí pouze poukázal na námitky zadavatele, které se vztahovaly ke zjištěné nezákonnosti a nesprávnosti rozhodnutí.  Vzhledem k výše uvedenému Úřad při novém projednání věci přihlédne k námitkám vzneseným v rozkladu zadavatele.

VI. Závěr

49. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad nepostupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí, a to z důvodů uvedených v tomto rozhodnutí.

50. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal důvody, pro které bylo nutno napadené rozhodnutí zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

 

POUČENÍ

 

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nelze dále odvolat.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

  

 

Obdrží

statutární město Brno, městská část Brno - Židenice, Gajdošova 7, 615 00 Brno

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]Pozn.: Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.gov.cz
cs | en