číslo jednací: R60/2014/VZ-11123/2015/323/RBu
Instance | II. |
---|---|
Věc | Rekonstrukce místních komunikací v centrální části města/Rekonstrukce místních komunikací v centrální části města – dodatečné stavební práce |
Účastníci |
|
Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
Výrok | změna výroku rozhodnutí I. stupně |
Rok | 2014 |
Datum nabytí právní moci | 12. 5. 2015 |
Související rozhodnutí | S590/2013/VZ-3210/2014/531/SPo R60/2014/VZ-11123/2015/323/RBu |
Dokumenty | ![]() |
Č. j.: ÚOHS-R60/2014/VZ-11123/2015/323/RBu |
|
12. května 2015 |
V řízení o rozkladu ze dne 24. 2. 2014, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 25. 2. 2014 zadavatelem –
·Město Bezdružice, IČO 00259705, se sídlem ČSA 196, 349 53 Bezdružice, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 7. 10. 2013 JUDr. Michalem Zsemlerem, advokátem, ev. č. ČAK 2504, se sídlem Kardinála Berana 967/8, 301 00 Plzeň,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S590/2013/VZ-3210/2014/531/SPo ze dne 12. 2. 2014 vydaném ve správním řízení vedeném
ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadání veřejné zakázky „Rekonstrukce místních komunikací v centrální části města“ zadané ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném odesláním výzvy dne 19. 6. 2008 k podání nabídky a k prokázání kvalifikace ve zjednodušeném podlimitním řízení dle § 26 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, na kterou byla dne 18. 8. 2008 uzavřena smlouva o dílo ve znění dodatku č. 1 ze dne 19. 8. 2009 se společností SWIETELSKY stavební s.r.o., IČO 480 35 599, se sídlem Pražská tř. 495/58, 370 04 České Budějovice, a při zadání navazující veřejné zakázky „Rekonstrukce místních komunikací v centrální části města – dodatečné stavební práce“ v jednacím řízení bez uveřejnění zahájeném dne 25. 9. 2008 odesláním výzvy k jednání podle § 26 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, v důsledku kterého byl dne 19. 8. 2009 uzavřen dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo ze dne 18. 8. 2008,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:
I.
Výrok I. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S590/2013/VZ-3210/2014/531/SPo ze dne 12. 2. 2014
podle § 152 odst. 5 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) téhož zákona
m ě n í m
takto:
„Zadavatel – Město Bezdružice, IČO 002 59 705, se sídlem ČSA 196, 349 53 Bezdružice – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, tím, že při zadání veřejné zakázky „Rekonstrukce místních komunikací v centrální části města – dodatečné stavební práce“ navazující na veřejnou zakázku „Rekonstrukce místních komunikací v centrální části města“ zadané ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném dne 19. 6. 2008 podle § 26 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, nedodržel postup stanovený v § 21 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, když tuto veřejnou zakázku zadal v jednacím řízení bez uveřejnění zahájeném dne 25. 9. 2008 odesláním výzvy k jednání podle § 26 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, aniž by byla splněna podmínka, že potřeba zadávaných stavebních prací vznikla v důsledku objektivně nepředvídaných okolností podle § 23 odst. 7 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, a uzavřel dne 19. 8. 2009 dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo ze dne 18. 8. 2008, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.“
II.
Výrok II. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S590/2013/VZ-3210/2014/531/SPo ze dne 12. 2. 2014
podle § 152 odst. 5 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) téhož zákona
m ě n í m
takto:
„Zadavatel – Město Bezdružice, IČO 002 59 705, se sídlem ČSA 196, 349 53 Bezdružice – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, tím, že při zadání veřejné zakázky „Rekonstrukce místních komunikací v centrální části města“ zadané ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném dne 19. 6. 2008 odesláním výzvy k podání nabídek podle § 26 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, nedodržel postup stanovený v ust. § 82 odst. 2 ve spojení s § 6 citovaného zákona, neboť uzavřel dne 19. 8. 2009 dodatek č. 1 smlouvy o dílo, jenž nebyl v souladu s návrhem smlouvy obsaženým v nabídce vybraného uchazeče, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nevhodnější nabídky.“
III.
Výrok III. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S590/2013/VZ-3210/2014/531/SPo ze dne 12. 2. 2014
podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení veřejné zakázky
1.Zadavatel – Město Bezdružice, IČO 00259705, se sídlem ČSA 196, 349 53 Bezdružice, zastoupené na základě plné moci ze dne 7. 10. 2013 JUDr. Michalem Zsemlerem, advokátem, ev. č. ČAK 2504, se sídlem Kardinála Berana 967/8, 301 00 Plzeň (dále jen „zadavatel“) – ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném odesláním výzvy dne 19. 6. 2008 k podání nabídky a k prokázání kvalifikace dle § 26 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení (dále jen „zákon“)[1], uzavřel dne 18. 8. 2008 smlouvu o dílo se společností SWIETELSKY stavební s.r.o., IČO 480 35 599, se sídlem Pražská tř. 495/58, 370 04 České Budějovice, na veřejnou zakázku s názvem „Rekonstrukce místních komunikací v centrální části města“ (dále jen „původní veřejná zakázka“).
2.Předmětem původní veřejné zakázky bylo zhotovení stavby s názvem „Rekonstrukce místních komunikací v centrální části města“, konkrétně šlo o komplexní rekonstrukci ulic v centru Města Bezdružice včetně odvodnění, přeložek vodovodu a instalace veřejného osvětlení.
3.Realizace stavby měla být provedena ve třech etapách dle finančních možností zadavatele, ve vzájemně odsouhlasených termínech v rozmezí 08/2008 – 11/2009. Základním hodnotícím kritériem pro zadání původní veřejné zakázky byla nejnižší nabídková cena.
4.Z protokolu o otevírání obálek ze dne 10. 7. 2008 je zřejmé, že zadavatel ve lhůtě pro podání nabídek obdržel nabídky od šesti uchazečů, přičemž byl z další účasti v zadávacím řízení na původní veřejnou zakázku vyloučen jeden uchazeč.
5.Dne 15. 7. 2008 zadavatel na základě § 81 zákona rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky předložené společností SWIETELSKY stavební s.r.o., IČO 480 35 599, se sídlem Pražská tř. 495/58, 370 04 České Budějovice (dále jen „vybraný uchazeč“).
6.Zadavatel s vybraným uchazečem uzavřel dne 18. 8. 2008 smlouvu o dílo na předmět původní veřejné zakázky v celkové finanční hodnotě 19 991 856 Kč včetně DPH (16 799 879 Kč bez DPH), a to v souladu s návrhem smlouvy obsaženém v nabídce vybraného uchazeče (dále jen „smlouva o dílo“).
7.Mimo jiné v návaznosti na jednání uskutečněné mezi zadavatelem a vybraným uchazečem dne 31. 7. 2008 zadavatel vyzval dopisem ze dne 25. 9. 2008 vybraného uchazeče k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění, jehož předmětem byly stavební práce s názvem „Rekonstrukce místních komunikací v centrální části města – dodatečné stavební práce“.
8.Zadavatel v rámci zadávání veřejné zakázky „Rekonstrukce místních komunikací v centrální části města – dodatečné stavební práce“ navazující na původní veřejnou zakázku na základě výsledku jednacího řízení bez uveřejnění zahájeném dne 25. 9. 2008 odesláním výzvy k jednání podle § 26 zákona (dále jen „veřejná zakázka“) uzavřel s vybraným uchazečem dne 19. 8. 2009 dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo (dále jen „dodatek“). Předmětem dodatku bylo jak vymezení prací a materiálu, které nebylo nutné plnit v rámci realizace původní veřejné zakázky (méněpráce), tak i zároveň uvedení prací, které nebyly předmětem původní zakázky (vícepráce), konkrétně pak změna skladeb konstrukčních vrstev ve větvích H, I, J, K, L, Lb, M, N, změna týkající se veřejného osvětlení a sloučení 2. a 3. etapy realizace díla.
9.Uzavřením dodatku došlo ke snížení ceny díla z částky 16 799 879 Kč bez DPH na částku 14 869 748 Kč bez DPH, a to z důvodu úpravy skladby konstrukčních vrstev komunikace. Rozdíl v ceně díla tedy činil 1 930 131 Kč bez DPH (2 296 856 Kč včetně DPH). Uzavřením předmětného dodatku rovněž došlo ke zkrácení doby plnění díla o dva a půl měsíce.
II. Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
10.Dne 15. 11. 2012 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) obdržel podnět na přezkoumání veřejné zakázky.
11.Dne 2. 10. 2013 Úřad jako orgán příslušný podle § 112 zákona k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, na základě posouzení obsahu podnětu a dokumentace zaslané zadavatelem doručením oznámení o zahájení správního řízení zahájil správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona v souvislosti se zadáním veřejné zakázky.
12.Dne 10. 10. 2013 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k zahájenému správnímu řízení. Zadavatel ve svém vyjádření uváděl, že v rámci použití jednacího řízení bez uveřejnění byly v daném případě splněny všechny podmínky a že postupoval nejen v souladu se zákonem, ale i souladu s metodickými oznámeními Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad účinnými v době realizace veřejné zakázky. Pro posouzení „podmínky vzniku v důsledku nepředvídaných okolností“ si zadavatel nechal zpracovat znalecký posudek.
13.Závěrem zadavatel sděluje, že celkový rozsah dodatečných stavebních prací nebo dodatečných služeb nepřekročil 20 % ceny původní veřejné zakázky a že byl proveden přepočet cen změn oproti původnímu rozpočtu a bylo zjištěno, že cena všech změn oproti původnímu projektu činí 2 566 907,60 Kč. Podle zadavatele byla původní veřejná zakázka sjednána na částku 16 799 879,- Kč, tudíž 20 % z původní zakázky představuje částku 3 359 975,80 Kč. Zadavatel se podle jeho názoru nedopustil pochybení při zadávání veřejné zakázky spočívajícího v nedodržení zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, a smlouvu o dílo uzavřel v souladu s návrhem smlouvy obsaženým v nabídce vybraného uchazeče. Ke změně obsahu smlouvy došlo až na základě dodatku uzavřeného rok po uzavření smlouvy o dílo, a to na základě potřeby vzniklé v důsledku objektivně nepředvídatelných okolností za současného splnění podmínek dle § 23 odst. 7 písm. a) zákona, což je dle zadavatele potvrzeno i shora uvedeným znaleckým posudkem.
III. Napadené rozhodnutí
14.Rozhodnutím č. j. ÚOHS-S590/2013/VZ-3210/2014/531/SPo ze dne 12. 2. 2014 (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl Úřad ve výroku I. tak, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona při zadání veřejné zakázky tím, že tuto veřejnou zakázku zadal v jednacím řízení bez uveřejnění zahájeném dne 25. 9. 2008 odesláním výzvy k jednání podle § 26, aniž by byla splněna podmínka, že potřeba zadávaných stavebních prací vznikla v důsledku objektivně nepředvídaných okolností podle § 23 odst. 7 písm. a) zákona, a uzavřel dne 19. 8. 2009 dodatek, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.
15.Ve výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl tak, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadání původní veřejné zakázky nepostupoval v souladu s § 6 zákona, když podstatným způsobem změnil dodatkem smlouvu o dílo ze dne 18. 8. 2008, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nevhodnější nabídky.
16.Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad zadavateli uložil za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. napadeného rozhodnutí podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona pokutu ve výši 40 000 Kč.
17.V odůvodnění výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad vycházel zejména ze skutečností týkajících se zadání veřejné zakázky navazující na původní veřejnou zakázku. Konkrétně Úřad vycházel zvláště z toho, že předmětem jednacího řízení bez uveřejnění byly stavební práce, které spočívaly ve změně skladeb konstrukčních vrstev, ve změně veřejného osvětlení a ve sloučení 2. a 3. etapy, a že na základě jednacího řízení bez uveřejnění došlo dne 19. 8. 2009 k podpisu dodatku.
18.Po právním posouzení rozhodných skutečností vzal Úřad v úvahu předchozí rozhodovací praxi, judikaturu správních soudů (týkající se použití jednacího bez uveřejnění) a rovněž vyjádření zadavatele a ohledně výroku I. napadeného rozhodnutí dospěl k následujícím závěrům.
19.Úřad dospěl k závěru, že v daném případě nebyly důvodem změny v prováděných pracích objektivně nepředvídané okolnosti ve smyslu zákona, ale realizace pro zadavatele úspornějšího a vhodnějšího řešení. Okolnost, že v daném případě mohlo být zvoleno případné provedení úspornějšího a pro zadavatele vhodnějšího řešení až poté, co se zadavatel fakticky seznámil se skutečným stavem podloží komunikace (tzn. v daném případě až po odkrytí původních vrstev), nelze považovat za objektivně nepředvídanou okolnost ve smyslu zákona. Úřad konstatoval, že stav podloží komunikace byl v daném případě z objektivního pohledu vždy znám a rovněž byl stejný a neměnný, a to jak v době přípravy zadávací dokumentace, tak i v době průběhu zadávacího řízení. Skutečnost, že stav podloží neznal zadavatel, je podle Úřadu skutečností subjektivního charakteru a nikoliv charakteru objektivního ve smyslu zákona.
20.Pro úplnost Úřad dodal, že projektová dokumentace je ve smyslu § 44 odst. 4 písm. a) zákona součástí zadávací dokumentace a jako taková musí být vypracována na základě reálně existujících podkladů, objektivně zjištěného stavu a musí vycházet z účelu a funkce stavby. Podle Úřadu nese plnou odpovědnost za správnost a úplnost zadávací dokumentace včetně zpracování projektové dokumentace právě zadavatel, a to bez ohledu na to, že zpracováním a přípravou těchto dokumentací pověří jinou osobu.
21.Co se týká zadavatelem předloženého znaleckého posudku, Úřad uvedl, že je to právě Úřad, který musí nejprve zjistit skutkový stav, tzn. vyšetřit, co bylo příčinou rozhodnutí o změně původního předmětu veřejné zakázky, které vyústilo k uzavírání dodatku ke smlouvě v rámci jednacího řízení bez uveřejnění, a právně zhodnotit, zda byly dány důvody pro tyto změny způsobené objektivně nepředvídanými okolnostmi. Podle Úřadu nelze právní zhodnocení skutkového stavu správnímu orgánu odejmout a odkazovat na to, jak činí zadavatel, že znalec dovozuje, že podmínka „objektivní nepředvídané okolnosti“ byla naplněna.
22.Při odůvodnění výroku II. napadeného vzal Úřad za rozhodné zejména skutečnosti, že v souvislosti s uzavřením dodatku došlo k navýšení ceny veřejného osvětlení o částku 210 666 Kč bez DPH, a dále že uzavřením dodatku došlo ke sloučení 2. a 3. etapy stavby, čímž se zkrátil čas realizace veřejné zakázky z původního termínu dokončení realizace veřejné zakázky z 30. 11. 2009 na nový termín dokončení realizace veřejné zakázky 15. 9. 2009.
23.Po posouzení případu v rámci zákonné právní úpravy a mj. i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci Pressetext Nachrichtenagentur GmbH proti Rakousku, sp. zn. C-454/06 ze dne 19. 6. 2008 (dále jen „rozsudek Pressetext“) Úřad dospěl k závěru, že v šetřeném případě zadavatel svým postupem de facto nově definoval předmět plnění veřejné zakázky a že podstatným způsobem změnil zadávací podmínky, na jejichž základě zájemci o předmětnou veřejnou zakázku vytvářeli své nabídky. Úřad tedy konstatoval, že zadavatel nepostupoval v souladu s § 6 zákona, neboť dodatkem podstatně změnil obsah původní smlouvy o dílo, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky při zadávání původní veřejné zakázky.
IV. Námitky rozkladu
24.Proti napadenému rozhodnutí podal zadavatel rozklad, který byl doručen Úřadu v zákonné lhůtě dne 25. 2. 2014, přičemž napadené rozhodnutí napadá v celém rozsahu. Dne 7. 3. 2014 Úřad obdržel odůvodnění rozkladu ze dne 12. 2. 2014.
25.Zadavatel se v bodu II. odůvodnění rozkladu neztotožňuje s výkladem Úřadu týkajícím se pojmu „vícepráce“. Dle názoru zadavatele jsou objektivně nepředvídané okolnosti i případy, kdy použití jednotlivých technologií a materiálů závisí na okolnosti, která se teprve projeví, když se odstraní vrstvy staré vozovky a zjistí se, jaké podloží se pod vozovkou nachází či zda nedošlo k narušení geologických vrstev např. spodními vodami či jinou činností člověka.
26.Dále zadavatel zpochybňuje závěr Úřadu, že skutečnost, že zadavatel neznal stav podloží vozovky, je subjektivního charakteru. Podle zadavatele Úřad své tvrzení o objektivní znalosti stavu podloží neuvedl jediný argument a důkaz, neboť takový podle zadavatele neexistuje. V odůvodnění rozkladu zadavatel objektivní znalost vztahuje k osobě nenadané mimořádných schopností, které by daná skutečnost měla být seznatelná při použití obvyklých metod a dostupných prostředků.
27.Se závěrem uvedeným v bodech 48. a 49. odůvodnění napadeného rozhodnutí zadavatel nesouhlasí, neboť se dle jeho názoru jedná pouze o obecné výtky, aniž by však bylo konkrétně uvedeno, co přesně zadavatel ve vztahu k posouzení projektové dokumentace porušil, v čem je projektová dokumentace chybná a neúplná.
28.Další námitkou zadavatele je, že vyhlásil původní veřejnou zakázku při svém nejlepším vědomí s vědomí a pokud by nechal dokončit zakázku v původní podobě, nebyl by vůbec sankcionován.
29.Mj. z časových a finančních důvodů zadavatel nesouhlasí s názorem Úřadu, že bylo povinností zadavatele nechat zpracovat geologický průzkum nebo vyhlásit veřejnou zakázku pro několik alternativ podle stavu podloží, až se jednoznačně zjistí jeho stav.
30.Proti argumentaci Úřadu v bodu 50. odůvodnění napadeného rozhodnutí namítá, že v posuzovaném případě nebyla dokumentace vadná a že zadavatel neuskutečnil vícepráce, ale naopak zrealizoval méněpráce.
31.Zadavatel nesouhlasí se závěrem Úřadu, že posouzení, zda byla v daném případě splněna podmínka „objektivně nepředvídatelné okolnosti“ je otázkou právní. Podle zadavatele jde o otázku skutkovou a rovněž je přesvědčen, že stav podloží nebyl objektivně zjistitelný dříve, než byly odstraněny vrstvy nad ním a že tuto otázku může posoudit jen znalec, který má mnohaleté zkušenosti v oboru, tj. znalec by se měl vyjádřit, zda to bylo objektivně zjistitelné a zda mohl zadavatel tuto okolnost objektivně předvídat.
32.Zadavatel dále nesouhlasí s výrokem II. napadeného rozhodnutí, přičemž uvádí podmínky pro realizaci nových prací téhož nebo podobného druhu jako v původní veřejné zakázce podle Metodického oznámení č. 11 Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad.
33.Zadavatel namítá, že k navýšení ceny za veřejné osvětlení došlo proto, že nový subdodavatel nabídl zadavateli energeticky úspornější variantu osvětlení a byl schopen dodržet původní harmonogram stavby. Zadavatel dále tvrdí, že veřejné osvětlení bylo součástí původní zakázky a bez něj nebylo možné zakázku dokončit. Vzhledem k tomu, že cena za tyto vícepráce nepřekročila cenu méněprací a tato skutečnost byla smluvně podchycena v dodatku, a zároveň v tomto případě byly dodrženy i metodické pokyny pro zápočet ceny víceprací a méněprací uveřejněné v Metodickém oznámení č. 11.
34.Závěrem zadavatel namítá, že zkrácení doby realizace veřejné zakázky rozhodně není podstatnou změnou, která by se mohla projevit v neprospěch vybraného uchazeče, ale právě naopak zvýhodnila zadavatele, a že pokud by nějaký uchazeč zvažoval účast ve veřejné zakázce jen z důvodu delšího termínu plnění, mohl by takový zájemce zakázku dokončit s předstihem oproti původnímu termínu a poté se věnovat jiné své zakázce.
Závěr rozkladu
35.Zadavatel s ohledem na výše uvedené navrhuje zrušit napadené rozhodnutí a správní řízení zastavit.
V. Řízení o rozkladu
36.Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
37.Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
38.Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je uvedeno výše, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Vzhledem k nedostatečně precizní formulaci těchto výroků jsem nicméně shledal nezbytným přistoupit v rámci správního řízení o rozkladu k jejich upřesnění formou změny těchto výroků rozhodnutí.
39.V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke změně uvedených výroků napadeného rozhodnutí. Předně je ovšem nutno předestřít, že ač jsem ve výrocích I. a II. napadeného rozhodnutí shledal jisté formální nepřesnosti, o kterých bude pojednáno v následujících pasážích odůvodnění tohoto rozhodnutí, závěry napadeného rozhodnutí a jeho odůvodnění, ve kterém Úřad srozumitelně a přezkoumatelně odůvodnil závěr, že se zadavatel dopustil výše uvedených správních deliktů, přičemž je z něj plně seznatelné, jakými skutečnostmi a úvahami se správní orgán při svém rozhodování řídil, považuji za správné a zákonné.
40.V tomto rozhodnutí o rozkladu jsem tedy přistoupil ke změně výroků I. a II. napadeného rozhodnutí, přičemž jsem provedl přezkum všech jeho částí ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu a zabýval se všemi námitkami podaného rozkladu. Změna rozhodnutí pak tedy představuje i ten výsledek řízení o rozkladu, jímž fakticky podaný rozklad z níže uvedených důvodů ve smyslu ustanovení § 152 odst. 5 písm. b) správního řádu zamítám.
VI. K námitkám rozkladu
Ke změně výroku I. napadeného rozhodnutí
41.Jak bylo již uvedeno výše, Úřad ve výroku I. napadeného rozhodnutí konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že veřejnou zakázku zadal v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 26, aniž by byly splněny zákonné podmínky pro jeho použití.
42.Obecně lze uvést, že obsahové náležitosti výroku správního rozhodnutí jsou zakotveny v ustanovení § 68 odst. 2 správního řádu, podle něhož ve výrokové části rozhodnutí správní orgán mimo jiné uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno a označení účastníků podle § 27 odst. 1 správního řádu. Z uvedeného vyplývá, že aby byly dodrženy požadavky na obsah výrokové části správního rozhodnutí, musí být jeho text dostatečně určitý, zejména co se týče řešení otázky, která je předmětem správního řízení, jinými slovy, že z něj musí být jednoznačně seznatelná vůle správního orgánu, který jej vydává. Jde tak nejen o jednoznačné explicitní vyjádření právních účinků, které má správní rozhodnutí prostřednictvím svých výroků vyvolat, ale i o jednoznačnou identifikaci skutkových či právních okolností, o kterých správní orgán rozhodnutí vydává. Takovýto závěr je možno podepřít i prostřednictvím soudní judikatury, kdy se k této otázce vyjádřil např. Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Ca 394/99 ze dne 8. 11. 2001, kde uvedl, že: „(…) výrok je náležitostí rozhodnutí, ve kterém správní orgán vyjadřuje, jakým způsobem v projednávané věci, jež byla předmětem řízení, rozhodl. Z uvedeného důvodu musí být výrok jasný, srozumitelný, přesný a určitý, neboť pouze tato část rozhodnutí je závazná, schopná právní moci a vykonatelnosti.“ K uvedenému lze podotknout, že nároky kladené na určitost, jednoznačnost a srozumitelnost správního rozhodnutí musí být o to přísnější, že s ohledem na ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů soud zruší rozhodnutí správního orgánu, které bylo napadeno správní žalobou pro nepřezkoumatelnost spočívající v jeho nesrozumitelnosti.
43.Judikatura Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), zejména rozhodnutí sp. zn. 3 Ads 21/2004 ze dne 23. 2. 2005 a rozhodnutí rozšířeného senátu NSS sp. zn. 2 As 34/2006 ze dne 15. 1. 2008 pak k této problematice uvádí, že: „výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku s uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným.“ Náležitosti výroku rozhodnutí, kterým správní orgán konstatuje, že byl spáchán správní delikt a požadavek na dostatečný popis skutku, kterým zadavatel nesplnil povinnost nebo porušil zákaz stanovený zákonem, je odůvodněn skutečností, že pouze výroková část správního rozhodnutí je schopna zasáhnout práva a povinnosti účastníků řízení a pouze výroková část rozhodnutí může nabýt právní moci. Pouze z výroku rozhodnutí lze zjistit, zda a jaká povinnost byla uložena. Výrok má význam při vyloučení překážky litispendence a posouzení existence překážky věci rozhodnuté a pouze výrok může být vynucen správní exekucí. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby výrok rozhodnutí obsahoval popis skutku, za který je sankce ukládána, způsobem vylučujícím jeho záměnu s jiným jednáním.
44.Výrok I. napadeného rozhodnutí zní následovně:
„Zadavatel – Město Bezdružice, IČO 002 59 705, se sídlem ČSA 196, 349 53 Bezdružice – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, tím, že při zadání veřejné zakázky navazující na veřejnou zakázku „Rekonstrukce místních komunikací v centrální části města“ zadané ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném dne 19. 6. 2008 podle § 26 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, nedodržel postup stanovený v § 21 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, když tuto veřejnou zakázku zadal v jednacím řízení bez uveřejnění zahájeném dne 25. 9. 2008 odesláním výzvy k jednání podle § 26 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, aniž by byla splněna podmínka, že potřeba zadávaných stavebních prací vznikla v důsledku objektivně nepředvídaných okolností podle § 23 odst. 7 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, a uzavřel dne 19. 8. 2009 dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo ze dne 18. 8. 2008, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.“
45.V rámci úvah o správnosti a zákonnosti výroku I. napadeného rozhodnutí a jeho odůvodnění jsem dospěl k závěru, že jakkoliv není pochyb o odpovědnosti zadavatele za spáchání výše uvedeného správního deliktu, tj. správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, který zadavatel při zadání veřejné zakázky spáchal tím, že tuto veřejnou zakázku zadal v jednacím řízení bez uveřejnění zahájeném dne 25. 9. 2008 odesláním výzvy k jednání podle § 26, aniž by byla splněna podmínka, že potřeba zadávaných stavebních prací vznikla v důsledku objektivně nepředvídaných okolností podle § 23 odst. 7 písm. a) zákona, a uzavřel dne 19. 8. 2009 dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo ze dne 18. 8. 2008, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, což ostatně Úřad jednoznačně prokázal v odůvodnění výroku I. napadeného rozhodnutí a v rámci vypořádání s rozkladovými námitkami zadavatele bude toto potvrzeno i níže v odůvodnění tohoto rozhodnutí, přistoupil jsem ke změně výroku I. napadeného rozhodnutí, protože jsem dospěl k závěru, že se Úřad při koncipování jeho textu dopustil nepřesné formulace, již bylo třeba doplnit tak, aby plně vyhovovala požadavkům určitosti, jednoznačnosti a srozumitelnosti výrokové části správního rozhodnutí.
46.Ve formulaci výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad navazující veřejnou zakázku identifikuje pouze takovým způsobem, že uvedl „… zadání veřejné zakázky navazující na veřejnou zakázku…“. Tímto způsobem koncipovaná identifikace veřejné zakázky nesplňuje požadavky určitosti, jednoznačnosti a srozumitelnosti výrokové části správního rozhodnutí, jelikož není zřejmé, že šlo o dodatečné stavební práce zadané zadavatelem v jednacím řízení bez uveřejnění a jelikož není vyloučeno, zda by nebylo veřejnou zakázku (na dodatečné stavební práce) zaměnit s jinou potenciální veřejnou zakázkou.
47.V kontextu výše uvedeného lze tedy uzavřít, že Úřad ve výroku I. napadeného rozhodnutí nedostatečně specifikoval veřejnou zakázku, v rámci které se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona. K uvedenému je třeba doplnit, že nepřesnost, která se projevila již ve výroku I. napadeného rozhodnutí, nelze bez dalšího zhojit ani precizním odůvodněním takovéhoto rozhodnutí, byť z něj protiprávní jednání zadavatele výslovně vyplývá a Úřad na tomto místě provádí dostatečný výklad svých úvah, které jej k vydání výroku vedly. Nakolik je však odůvodnění napadeného rozhodnutí vyčerpávající a lze se s ním jednoznačně ztotožnit, konstatuji, že i přes to, že napadené rozhodnutí ve výroku I. trpí formálním nedostatkem, nemá tento vliv na zákonnost a přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, přičemž jsem shledal podmínky pro to, aby bylo možno tuto nepřesnost napravit přímo v řízení o rozkladu postupem podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, a přistoupil jsem tedy ke změně výroku I. napadeného rozhodnutí Úřadu, jak je uvedeno výše, kdy vložení slov: „…Rekonstrukce místních komunikací v centrální části města – dodatečné stavební práce…“ do textu výroku I. napadeného rozhodnutí, představuje dostatečnou identifikaci, resp. upřesnění veřejné zakázky, v rámci které se zadavatel dopustil správního deliktu.
Ke změně výroku II. napadeného rozhodnutí
48.Jak bylo již uvedeno výše, Úřad ve výroku II. napadeného rozhodnutí konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadání původní veřejné zakázky nepostupoval v souladu s § 6 zákona, když podstatným způsobem změnil dodatkem č. 1 ze dne 19. 8. 2009 smlouvu o dílo ze dne 18. 8. 2008.
49.Výrok II. napadeného rozhodnutí zní následovně:
„Zadavatel – Město Bezdružice, IČO 002 59 705, se sídlem ČSA 196, 349 53 Bezdružice – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, tím, že při zadání veřejné zakázky „Rekonstrukce místních komunikací v centrální části města“ zadané ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném dne 19. 6. 2008 odesláním výzvy k podání nabídek podle § 26 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, nepostupoval v souladu s § 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, když podstatným způsobem změnil dodatkem č. 1 ze dne 19. 8. 2009 smlouvu o dílo ze dne 18. 8. 2008, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nevhodnější nabídky.“
50.Uvedený výrok II. napadeného rozhodnutí a jeho odůvodnění jsem podrobil stejným hlediskům, kterým byl podroben i výrok I. napadeného rozhodnutí, přičemž jsem dospěl k závěru, že formulace obsažená ve výroku II. napadeného rozhodnutí, tedy že zadavatel „nepostupoval v souladu s § 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, když podstatným způsobem změnil dodatkem č. 1 ze dne 19. 8. 2009 smlouvu o dílo ze dne 18. 8. 2008“, nepředstavuje dostatečně jednoznačnou a srozumitelnou formulaci tohoto výroku, která by vylučovala pochybnosti o jeho jednoznačnosti a určitosti.
51.Z dikce § 6 odst. 1 vyplývá pro zadavatele veřejných zakázek, při postupu podle zákona, obecná povinnost dodržovat základní zásady zadávání veřejných zakázek, tedy zásadu transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Povinností k dodržování základních zásad zde uvedených jsou ovšem zavázáni pouze zadavatelé veřejných zakázek tehdy, pokud postupují podle zákona (až na výjimky vyplývající z § 18 zákona).
52.Úřad tedy ve výroku II. napadeného rozhodnutí konstatoval porušení zákona zadavatelem pouze ve vztahu k § 6 zákona. U samotného výroku II. napadeného rozhodnutí lze tak shledat znaky nejednoznačnosti, neboť z něj není zřejmé a rozpoznatelné, jaké konkrétní ustanovení zákona (mimo § 6 zákona) zadavatel porušil. Lze tedy konstatovat, že výrok II. napadeného rozhodnutí tak, jak byl Úřadem formulován, zakládá pochybnosti o jednoznačnosti identifikace nesplněné povinnosti nebo porušení zákazu stanoveného zákonem, o kterých Úřad ve výroku rozhoduje.
53.Dále v odůvodnění výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad pro úplnost sděluje argument, že postup zadavatele pokládal zákonodárce za natolik společensky nežádoucí, když takový postup zakázal novelou zákona – zákonem č. 55/2012 Sb., kterým se mění zákon o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 4. 2012.
54.Z dikce § 82 odst. 7 zákona, ve znění účinném od 1. 4. 2012 vyplývá, že zadavatel nesmí umožnit podstatnou změnu práv a povinností vyplývajících ze smlouvy, kterou uzavřel s vybraným uchazečem. Za podstatnou se považuje taková změna, která by
a) rozšířila předmět veřejné zakázky; tím není dotčeno ustanovení § 23 odst. 5 písm. b) a § 23 odst. 7,
b) za použití v původním zadávacím řízení umožnila účast jiných dodavatelů,
c) za použití v původním zadávacím řízení mohla ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, nebo
d) měnila ekonomickou rovnováhu smlouvy ve prospěch vybraného uchazeče.
55.Ustanovení § 82 odst. 7 bylo do zákona včleněno novelou účinnou od 1. 4. 2012. Zadávací řízení na původní veřejnou zakázku bylo zahájeno odesláním výzvy dne 19. 6. 2008, tedy zcela jednoznačně v době, kdy takto explicitně nastavené podmínky zákazu podstatné změny smlouvy v zákoně neexistovaly.
56.Jestliže Úřad používá ustanovení § 82 odst. 7 zákona, účinného od 1. 4. 2012, lze s takovým argumentem souhlasit pouze jako s argumentem podpůrným. Skutkový stav v šetřeném případu však lze vztáhnout i k obecnějšímu ustanovení zákona účinného v době zahájení původní veřejné zakázky, a to k § 82 odst. 2 zákona.
57.Podle § 82 odst. 2 věty druhé uzavře zadavatel smlouvu v souladu s návrhem smlouvy obsaženým v nabídce vybraného uchazeče, popřípadě upraveným podle § 32.
58.Ustanovení § 82 odst. 7 zákona, které je významově rozšířením právě § 82 odst. 2 zákona, byl do zákona včleněn mj. i na základě judikatury Soudního dvora Evropské unie, konkrétně rozsudku Pressetext, jak správně uvádí Úřad v bodu 59. odůvodnění napadeného rozhodnutí.
59.I přes to, že Úřad v odůvodnění výroku II. napadeného rozhodnutí jednoznačně popsal jednání, kterým zadavatel naplnil skutkovou podstatu správního deliktu stanoveného výrokem II. napadeného rozhodnutí, tato skutečnost sama o sobě není způsobilá nejednoznačnost výroku zhojit. Nakolik je však odůvodnění napadeného rozhodnutí vyčerpávající a lze se s ním jednoznačně ztotožnit, dospěl jsem k závěru, že i přes to, že napadené rozhodnutí ve výroku II. trpí formálním nedostatkem, nemá tento vliv na zákonnost a přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, přičemž jsem shledal podmínky pro to, aby bylo možno tuto nejednoznačnost napravit v řízení o rozkladu postupem podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, a přistoupil jsem ke změně výroku II. napadeného rozhodnutí Úřadu, jak je uvedeno výše, kdy úpravou jeho znění a vložením věty: „…nedodržel postup stanovený v ust. § 82 odst. 2 ve spojení s § 6 citovaného zákona, neboť uzavřel dne 19. 8. 2009 dodatek č. 1 smlouvy o dílo, jenž nebyl v souladu s návrhem smlouvy obsaženým v nabídce vybraného uchazeče…“ do textu výroku II. napadeného rozhodnutí dojde k odstranění pouze obecného odkazu na § 6 zákona, který v šetřeném případě zakládá pochybnosti o jednoznačné identifikovatelnosti porušení konkrétní povinnosti vyplývající ze zákona.
K výroku I. napadeného rozhodnutí
60.V prvé řadě konstatuji, že se ztotožňuji s obecnými závěry Úřadu ohledně použití jednacího řízení bez uveřejnění podle § 23 odst. 7 písm. a) zákona, tedy, že podmínky pro použití tohoto druhu jednacího řízení je třeba naplnit objektivně a kumulativně.
61.K námitce zadavatele v bodu II. na str. 2–3 odůvodnění rozkladu, kdy se zadavatel nemůže ztotožnit s extenzivním výkladem Úřadu týkajícím se slovního spojení „objektivně nepředvídané okolnosti“, uvádím následující.
62.Úřad v bodu 43. odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, co obecně považuje za objektivně nepředvídané okolnosti. Tento závěr Úřadu je zcela v souladu s jeho dřívější rozhodovací praxí. V rozhodnutí Úřadu č. j. S195/2007-16456/2007/540-Der ze dne 7. 9. 2007, které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. R182,183/2007/02-20179/2007/310-Hr ze dne 5. 11. 2007, dospěl Úřad k závěru, že: „Stanovená podmínka předpokládá, že jednání či opomenutí zadavatele není v příčinné souvislosti s existencí krajně naléhavého případu. V tomto smyslu se tedy musí jednat o objektivně nepředvídatelné případy, vzniklé nezávisle na vůli zadavatele, jejichž vznik zadavatel nemohl předpokládat a ani je svým jednáním (případně opomenutím) nezpůsobil. Za nepředvídatelné případy tak nelze považovat situace, které vznikly v důsledku jednání zadavatele, nebo pro jejichž vznik zadavatel připravil podmínky.“
63.Dále v bodu II. odůvodnění rozkladu zadavatel jako příklady nepředvídatelných okolností uvádí případy, kdy použití jednotlivých technologií a materiálů závisí na okolnosti, která se teprve projeví, když se odstraní vrstvy staré vozovky a zjistí se, jaké podloží se pod vozovkou nachází či zda nedošlo k narušení geologických vrstev např. spodními vodami či jinou činností člověka.
64.S tímto tvrzením lze do jisté míry se zadavatelem souhlasit, ale pouze v takovém rozsahu, že např. v době od zahájení zadávacího řízení na původní veřejnou zakázku by došlo k narušení podloží komunikace spodními vodami takovým způsobem, že by nebylo možné dokončit původní veřejnou zakázku v rozsahu stanoveném předmětem původní veřejné zakázky. S tvrzením zadavatele však nelze souhlasit v rozsahu, kdy zadavatel, resp. projektant zpracuje projektovou dokumentaci a až v době odstranění staré vozovky se zjistí, že stav podloží neodpovídá projektové dokumentaci, přičemž zdůrazňuji, že se stav podloží od zahájení zadávacího řízení na veřejnou zakázku do provedení výkopových prací či odstranění staré vozovky fakticky nezměnil.
65.Zadavatel v odůvodnění rozkladu na str. 2 uvádí, že „[T]aková okolnost je dopředu nezjistitelná, dokud se neodstraní jednotlivé vrstvy nad podložím“. I sám zadavatel váže „nezjistitelnost“ stavu podloží komunikace na odstranění jednotlivých vrstev nad podložím. K odstranění vrstev nad podložím komunikace došlo v tomto případě lidskou činností v rámci plnění předmětu původní veřejné zakázky (výkopovými pracemi). Pokud by výklad objektivně nepředvídatelné okolnosti mohl být vázán pouze na skutečnost či činnost, která se bude provádět v rámci plnění předmětu samotné veřejné zakázky a na základě které se zadavatel dozví, že projektová dokumentace neodpovídá skutečnému stavu podloží, byl by takový výklad jdoucí proti smyslu a účelu ustanovení § 23 odst. 7 písm a) zákona. Výše uvedené tvrzení zadavatele mám za nedůvodné, neboť odstranění vrstev nad podložím provedené v rámci plnění předmětu veřejné zakázky (výkopovými pracemi) nelze chápat jako okolnost objektivní a nepředvídatelnou ve smyslu § 23 odst. 7 písm. a) zákona. Předmětnou okolnost nelze ve smyslu § 23 odst. 7 písm. a) zákona vnímat jako objektivně nepředvídatelnou i z hlediska toho, že sám zadavatel ve svém vyjádření ze dne 9. 10. 2013 připustil, že za určité časové a finanční náročnosti se stav podloží komunikace dal ověřit ještě před zahájením stavebních prací.
66.Závěr Úřadu v bodu 44. odůvodnění napadeného rozhodnutí má zadavatel za absurdní a tvrdí, že v důsledku logiky uvedené Úřadem by pak neexistovala žádná možnost pro aplikaci § 23 zákona, ani např. v případě povodní. Rovněž tento argument zadavatele považuji za nedůvodný. Závěr Úřadu v bodu 44. odůvodnění napadeného rozhodnutí, že: „Je vždy na zadavateli, aby řádně odůvodnil, zda dodatečné stavební práce vznikly v důsledku nepředvídaných okolností, tzn., zda v daném případě nastaly určité předem objektivně neodhadnutelné skutečnosti (rozhodnutí státního orgánu, přírodní katastrofy apod.), v důsledku kterých bylo nutné dodatečné stavební práce provést.“, pak považuji za správný.
67.V závorce citovaného bodu odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad jako příklad uvádí ty okolnosti, které označuje jako neodhadnutelné okolnosti a výslovně uvádí přírodní katastrofy. Přírodní katastrofou může být zajisté i povodeň, kterou argumentuje zadavatel. Zodůvodnění napadeného rozhodnutí (mj. i z bodu 44.) vyplývá, že pod nepředvídatelnou okolnost ve smyslu § 23 odst. 7 písm. a) zákona lze podřadit přírodní katastrofu (i povodně), a proto mám námitku zadavatele, že objektivně předvídatelnou okolností je i přírodní katastrofa, za nedůvodnou.
68.Dále zadavatel na straně 3 odůvodnění rozkladu zpochybňuje závěr Úřadu, že stav podloží komunikace byl stejný a neměnný (i v době přípravy zadávací dokumentace). Podle zadavatele Úřad své tvrzení o objektivní znalosti stavu podloží neuvedl jediný argument a důkaz, neboť takový podle zadavatele neexistuje. V rozkladu zadavatel objektivní znalost vztahuje k osobě nenadané mimořádných schopností, které by daná skutečnost měla být seznatelná při použití obvyklých metod a dostupných prostředků. K předmětným námitkám zadavatele uvádím, že v souladu s rozhodnutím Evropského soudního dvora (resp. v současné době Soudního dvora Evropské unie) ve věci C-385/02 ze dne 14. 9. 2004 je naplnění podmínek třeba vykládat restriktivně, přičemž důkazní břemeno nese ten, kdo se existence těchto podmínek dovolává (v přezkoumávaném případě zadavatel). Jinými slovy, zadavatel je povinen bez sebemenších pochybností prokázat, že objektivně současně naplnil všechny zákonné podmínky, jež jej opravňovaly k použití tohoto druhu zadávacího řízení. Podle uvedeného rozsudku Evropského soudního dvora tedy není na Úřadu, aby sám „z moci úřední“ vyhledával důkazy o tom, že zadavatel nedodržel podmínky podle § 23 odst. 7 písm. a) zákona, a proto ani není jeho povinností takové důkazy uvést. „Důkazem“, že zadavatel nedodržel podmínky podle § 23 odst. 7 písm. a) zákona je potom skutečnost, že zadavatel neprokázal, že dodržel všechny zákonné podmínky, resp. že zadavatel neunesl své důkazní břemeno. Vzhledem k výše uvedenému mám námitku zadavatele týkající se „objektivní neznalosti“ za nedůvodnou. V logické návaznosti mám za irelevantní i námitku týkající se osoby nenadané mimořádných schopností, neboť zadavatelem namítané skutečnosti nemají žádný vztah k posouzení správnosti a zákonnosti napadeného rozhodnutí.
69.K bodu 48. a 49. odůvodnění napadeného rozhodnutí zadavatel namítá, že se dle jeho názoru jedná pouze o obecné výtky, aniž by však bylo konkrétně uvedeno, co přesně zadavatel ve vztahu k posouzení projektové dokumentace porušil, v čem je projektová dokumentace chybná a neúplná. K tomu uvádím, že podle § 44 odst. 1 zákona je zadavatel odpovědný za úplnost a správnost zadávací dokumentace pro účely vymezení předmětu zakázky. K obsahu předmětné námitky zadavatele se správně a zcela dostatečně vyjadřuje Úřad v následujícím bodu 50. odůvodnění napadeného rozhodnutí, jehož závěry považuji za správné a zákonné. Správnost těchto závěrů je zcela souladná s dřívějším rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R56/2010/VZ-14509/2010/310/PMo ze dne 29. 9. 2010, v němž se uvádí, že „Projektová dokumentace u stavební veřejné zakázky musí být vypracována na základě reálně existujících podkladů, s ohledem na časové hledisko realizace díla a s tím souvisejícím počátkem doby jejího skutečného užívání a rovněž musí vycházet z účelu a funkce stavby.“
70.Výše uvedené vypořádání námitky je v souladu i se závěry správních soudů, na které správně odkazuje i Úřad ve zmiňovaném bodu 50. odůvodnění napadeného rozhodnutí. V rozsudku Krajského soud v Brně č. j. 62 Af 72/2010-138 ze dne 19. 1. 2012 soud v této konkrétní problematice uvádí, že „Jestliže měl zadavatel podle § 44 odst. 1 ZVZ povinnost souhrn požadavků vymezující předmět veřejné zakázky (tedy „co“, „jak“ a „za jakých podmínek“ má být pro žalobce plněno) vymezit v původní zadávací dokumentaci, pak jejich nedostatečné, nesprávné, neúplné či v době realizace plnění již „přežité“ vymezení nemůže být považováno za okolnost, jež by měla být považována za objektivně nepředvídanou. Žalobce měl tyto otázky předvídat již v době, kdy zpracovával zadávací dokumentaci (projektovou dokumentaci) k původní veřejné zakázce a kdy pokračování s kontraktací původní smlouvy v režimu ZVZ započínal. Jestliže důvody pro realizaci dodatečných stavebních prací byly dány již v okamžiku vypracování zadávací (projektové) dokumentace k původní veřejné zakázce, tedy v době před zadáním původní veřejné zakázky, pak shora vytčená podmínka č. 2 pro postup podle § 23 odst. 7 písm. a) ZVZ nemůže být splněna.“ Podobně se vyjadřuje k podstatě věci i NSS v rozsudku č. j. 1 Afs 23/2012-106 tak, že „V případě, že zadavatel připraví neúplnou či dokonce chybnou projektovou dokumentaci, nelze tuto chybu zhojit za pomocí postupu, který zákon umožňuje pouze v případě víceprací.“ Námitky zadavatele směřující proti bodům 48. a 49. odůvodnění napadeného rozhodnutí mám tedy ve světle výše uvedené rozhodovací praxe za nedůvodné.
71.Další námitkou rozkladu zadavatele je, že vyhlásil původní veřejnou zakázku při svém nejlepším vědomí s vědomí a pokud by nechal dokončit zakázku v původní podobě, nebyl by vůbec sankcionován. Domněnka zadavatele, že by nebyl sankcionován, pokud by nechal dokončit zakázku v původní podobě, však nemá žádný vztah k posouzení správnosti a zákonnosti napadeného rozhodnutí. K této námitce uvádím, že ji nelze považovat za námitku rozkladu podle § 82 odst. 2 v návaznosti na § 152 odst. 4 správního řádu, neboť nesměřuje vůči napadenému rozhodnutí jako takovému a ani vůči správnímu řízení, jež mu bezprostředně předcházelo, tedy správnímu řízení týkajícímu se napadeného rozhodnutí.
72.K námitce zadavatele na straně 4 odůvodnění rozkladu týkající se názoru Úřadu, že bylo povinností zadavatele nechat zpracovat geologický průzkum, vyhlásit veřejnou zakázku pro několik alternativ podle stavu podloží, až se jednoznačně zjistí jeho stav, či veřejnou zakázku odložit do doby ověření stavu podloží, uvádím, že takto explicitně zadavatelem uvedené názory Úřad v napadeném rozhodnutí na žádném místě nečiní. V rámci bodu 49. a 51. odůvodnění výroku I. Úřad pouze přiléhavě uvádí, že „… skutečnost …, že se nedostatečně seznámil se všemi okolnostmi nutnými pro řádné definování všech potřeb v daném místě a čase pro realizaci stavby, je pouze jeho odpovědností“ či „[Z]a nepředvídanou okolnost ve smyslu zákona nelze považovat situaci, kdy zadavatel při projektování a následném zadávání veřejné zakázky nezohlední veškeré pro něj relevantní skutečnosti, ačkoliv tak při vynaložení odborné péče učinit mohl a měl.“ K této námitce jsem opět nucen konstatovat, že ji nelze považovat za námitku rozkladu podle § 82 odst. 2 v návaznosti na § 152 odst. 4 správního řádu, neboť nesměřuje vůči napadenému rozhodnutí jako takovému a ani vůči správnímu řízení, jež jeho vydání předcházelo.
73.Proti argumentaci Úřadu v bodu 50. odůvodnění napadeného rozhodnutí zadavatel namítá, že v posuzovaném případě nebyla dokumentace vadná a že zadavatel neuskutečnil vícepráce, ale naopak zrealizoval méněpráce. Je pravdou, že Úřad v bodu 49. odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že „[S]kutečnost, že musel původní rozsah zakázky měnit, neboť tato dokumentace byla neúplná či chybná a že se nedostatečně seznámil se všemi okolnostmi nutnými pro řádné definování všech potřeb v daném místě a čase pro realizaci stavby, je pouze jeho odpovědností.“ Pokud tak Úřad uvádí, je jeho tvrzení správné a v souladu s judikaturou, na kterou Úřad výslovně odkazuje v bodu 50. odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž z ní cituje závěry správních soudů, jež jsou přiléhavé právě pro jeho závěry v bodu 49. odůvodnění napadeného rozhodnutí.
74.K námitce zadavatele, kdy tvrdí, že předmětné rozsudky správních soudů se zabývaly nutností provedení víceprací z důvodu chybné dokumentace, zatímco on žádné vícepráce nerealizoval, ale naopak realizoval méněpráce, uvádím následující. V bodu 45. odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad zcela jasně a srozumitelně konstatuje, v jakých položkách výkazu výměr, který byl přílohou dodatku, došlo uzavřením tohoto dodatku ke zvýšení plochy jednotlivých stavebních prací. Rovněž je správná úvaha Úřadu, že navýšením plochy u uvedených položek byly realizovány práce nad rámec původní veřejné zakázky. Je zřejmé, že Úřad jednoznačně identifikoval vícepráce, ohledně kterých ve výroku I. napadeného rozhodnutí konstatoval, že zadavatel postupoval v rozporu s § 23 odst. 7 písm. a) zákona, když veřejnou zakázku navazující na původní veřejnou zakázku zadal v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž byly splněny podmínky pro jeho aplikaci, a na tuto veřejnou zakázku uzavřel dne 19. 8. 2009 dodatek, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.
75.V rozkladu na straně 4 zadavatel dále nesouhlasí se závěrem Úřadu, že posouzení, zda byla v daném případě splněna podmínka „objektivně nepředvídatelné okolnosti“ je otázkou právní. Podle zadavatele jde o otázku skutkovou a rovněž je přesvědčen, že stav podloží nebyl objektivně zjistitelný dříve, než byly odstraněny vrstvy nad ním a že tuto otázku může posoudit jen znalec, který má mnohaleté zkušenosti v oboru, tj. znalec by se měl vyjádřit, zda to bylo objektivně zjistitelné a zda mohl zadavatel tuto okolnost objektivně předvídat. Posouzení otázky, zda posouzení splnění podmínky „objektivně nepředvídatelné okolnosti“ je otázkou právní či skutkovou, Úřad dostatečně rozvedl v bodech 52.–55. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Za stěžejní k této otázce považuji tu skutečnost, že Úřad při posouzení této otázky vycházel z rozsudku NSS č. j. 1 Afs 71/2009-113 ze dne 12. 5. 2010), ve kterém bylo dovozeno, že „znalci se ve správním nebo soudním řízení přibírají k tomu, aby jednak pozorovali skutečnosti, jejichž poznání předpokládá zvláštní odborné znalosti, jednak z takovýchto pozorování vyvozovali znalecké úsudky (posudky). Znalci se však nepřibírají, aby sdělovali úřadu nebo soudu své názory a úsudky v otázkách rázu právního (…)“ Uzavírám tedy, že posouzení, zda došlo či nedošlo ke splnění zákonné podmínky „objektivně nepředvídatelné okolnosti“, což by zadavatele opravňovalo postupovat podle § 23 odst. 7 písm. a) zákona, je otázkou právního charakteru. Zároveň dodávám, že ostatní závěry Úřadu týkající se znaleckého posudku, považuji za správné a zákonné.
76.K námitce zadavatele, že dodatečné stavební práce byly zadány formou dodatku smlouvy o dílo, což odpovídalo jak smluvním podmínkám uvedeným ve smlouvě o dílo tak i zadávacím podmínkám v čl. 5, kde si zadavatel vyhradil právo upravit rozsahu předmětu plnění do výše finančních prostředků, které má zadavatel k dispozici, se vyjadřuji také v rámci kapitoly VI. K námitkám rozkladů v části K výroku II. napadeného rozhodnutí.
K výroku II. napadeného rozhodnutí
77.V bodu III. odůvodnění rozkladu zadavatel nesouhlasí s výrokem II. napadeného rozhodnutí, přičemž uvádí podmínky pro realizaci nových prací téhož nebo podobného druhu jako v původní veřejné zakázce podle Metodického oznámení č. 11 Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad.
78.Co se týká přípustnosti, resp. nepřípustnosti změn smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku, vycházel Úřad v odůvodnění výroku II. napadeného rozhodnutí z rozsudku Pressetext. Soudní dvůr Evropské unie v uvedeném rozsudku konstatoval, že „nepřípustné jsou podstatné změny smlouvy, za něž lze považovat mj. změnu podmínek, která by umožnila, pokud by se vyskytovala v původním postupu při zadávání veřejné zakázky, připuštění jiných uchazečů než těch, kteří byli původně připuštěni, nebo pokud by umožnila přijmout jinou nabídku než tu, která byla původně přijata. Za podstatnou je dále třeba považovat takovou změnu smlouvy, která mění způsobem, který nebyl v původních podmínkách předpokládán, hospodářskou rovnováhu smlouvy ve prospěch poskytovatele, jemuž byla zakázka zadána.“
79.Úřad v odůvodnění výroku II. napadeného rozhodnutí rovněž upozornil na § 82 odst. 7 zákona, kterým byl s účinností od 1. 4. 2012 do zákona výslovně zakotven zákaz podstatné změny práv a povinností vyplývajících ze smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku.
80.Je zřejmé, že zákonodárce při formulaci tohoto ustanovení vycházel z definice podstatných změn smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku, jak byla vymezena Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku Pressetext. Z uvedeného tedy vyplývá, že posouzení postupu zadavatele při uzavírání dodatku podle pozdější právní úpravy by sice mělo vliv na právní kvalifikaci jednání zadavatele, které by bylo bývalo třeba kvalifikovat podle § 82 odst. 7 písm. c) a d) zákona, ve znění účinném po 1. 4. 2012, nikoliv však na trestnost jednání zadavatele či výši uložené sankce (ta by naopak dle pozdější právní úpravy mohla být uložena ve vyšší výměře, a to až do výše 10 % ceny zakázky). V posuzovaném případě tedy nejsou splněny podmínky pro aplikaci pozdější právní úpravy na přezkoumávané jednání zadavatele.
81.I přes absenci výslovné právní úpravy však byla otázka přípustnosti změny smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku v době zahájení předmětného zadávacího řízení vyřešena, a to rozsudkem Pressetext, z nějž Úřad cituje v odstavci 59. odůvodnění napadeného rozhodnutí. V době zahájení zadávacího řízení tedy bylo najisto postaveno, jaké změny smlouvy je třeba považovat za podstatné, a tedy nepřípustné.
82.Za situace, kdy Soudním dvorem Evropské unie byla konstatována nepřípustnost podstatných změn smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku, avšak ve vnitrostátním právu absentovala explicitní úprava, považuji Úřadem zvolenou právní kvalifikaci postupu zadavatele podle § 6 za správnou, přičemž ji doplňuji o právní kvalifikaci podle § 82 odst. 2 zákona (viz bod V. část Ke změně výroku II. napadeného rozhodnutí tohoto rozhodnutí).
83.Podle § 82 odst. 2 věty druhé zákona uzavře zadavatel smlouvu v souladu s návrhem smlouvy obsaženým v nabídce vybraného uchazeče, popřípadě upraveným podle § 32 zákona. Přestože dodatky ke smlouvě již ze své podstaty časově spadají do období po uzavření původní smlouvy, je třeba na dodatky nahlížet jako na nedílnou součást smlouvy, neboť ve znění následně uzavřených dodatků je nezbytné ustanovení smlouvy vykládat a dále platí, že dodatky zpravidla samy o sobě neobstojí, tzn., že nejsou sto – bez znění původní smlouvy – založit práva a povinnosti osob. Z tohoto důvodu mám za to, že povinnost zakotvená v § 82 odst. 2 věty druhé zákona se nevztahuje pouze na okamžik uzavření smlouvy na původní veřejnou zakázku, ale dopadá i na všechny následně uzavírané dodatky k předmětné smlouvě. V tomto smyslu je tedy třeba na uzavírání dodatků ke smlouvě na veřejnou zakázku nahlížet jako na jednotlivé, časově nespojité okamžiky, v nichž stejně tak dochází k ukončení zadávacího řízení uzavřením smlouvy. Z toho vyplývá, že postup zadavatele při uzavírání takových dodatků je součástí zadávání.
84.Připuštění opačného výkladu by vedlo k tomu, že by zadavatelé (před účinností § 82 odst. 7 zákona) byli oprávněni okamžitě po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku uzavírat dodatky, kterými by mohli podstatně modifikovat předmět veřejné zakázky, cenu plnění či jiné smluvní podmínky. Přitom by argumentovali tím, že původní smlouva byla uzavřena v souladu s návrhem smlouvy obsaženým v nabídce vybraného uchazeče, ačkoliv fakticky by veřejná zakázka nebyla realizována za původně vysoutěžených podmínek. Je zřejmé, že takový výklad je nepřípustný a příčí se zásadám zakotveným v § 6 zákona, jakož i účelu zadávání veřejných zakázek, kterým je hospodárnost, efektivnost a účelnost nakládání s veřejnými prostředky. Na základě výše uvedeného mám za nedůvodnou námitku zadavatele uvedenou v bodu 76. odůvodnění tohoto rozhodnutí, přičemž podotýkám, žes touto námitkou se již vypořádalo napadené rozhodnutí v bodu 64.
85.Zadavatel rovněž namítá, že k navýšení ceny za veřejné osvětlení došlo proto, že nový subdodavatel nabídl zadavateli energeticky úspornější variantu osvětlení a byl schopen dodržet původní harmonogram stavby. Zadavatel dále tvrdí, že veřejné osvětlení bylo součástí původní zakázky a bez něj nebylo možné zakázku dokončit. Vzhledem k tomu, že cena za tyto více práce nepřekročila cenu méně prací a tato skutečnost byla smluvně podchycena v dodatku, byly i v tomto případě podle zadavatele dodrženy metodické pokyny pro zápočet ceny víceprací a méněprací uveřejněné v Metodickém oznámení č. 11.
86.Je sice pravdou, že v době zadání zakázky nebyl k dispozici výklad zákona, dle něhož vícepráce a méněpráce nelze vzájemně započítat, avšak k tomu uvádím následující.
87.Skutečnost, že zadavatel neměl v době uzavírání dodatku ke smlouvě k dispozici výklad zákona, dle něhož pro účely stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky nelze vycházet ze vzájemného započítání méněprací a víceprací, byla Úřadem zohledněna při stanovení výše pokuty (viz bod 79. odůvodnění napadeného rozhodnutí).
88.Zdůrazňuji, že absence předmětného výkladu učiněného Úřadem nemá a nemůže mít vliv na protiprávní charakter jednání, kterého se zadavatel v souvislosti s nedodržením postupu vyplývajícího z ust. § 82 odst. 2 zákona v souvislosti s § 6 zákona dopustil, poněvadž předmětné jednání zakládá správní delikt dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, resp. naplňuje příslušné znaky skutkové podstaty tohoto deliktu. Nejedná se o relevantní liberační důvod, který by zadavatele zprošťoval jeho odpovědnosti za spáchání předmětného správního deliktu. S ohledem na tyto skutečnosti je tedy předmětná námitka neopodstatněná.
89.Závěrem zadavatel namítá, že zkrácení doby realizace veřejné zakázky rozhodně není podstatnou změnou, která by se mohla projevit v neprospěch vybraného uchazeče, ale právě naopak zadavatele zvýhodnila, a že pokud by nějaký uchazeč zvažoval účast ve veřejné zakázce jen z důvodu delšího termínu plnění, mohl by takový zájemce zakázku dokončit s předstihem oproti původnímu termínu a poté se věnovat jiné své zakázce.
90.K této námitce zadavatele uvádím, že důsledky sloučení druhé a třetí etapy stavby se Úřad zabýval v bodu 62. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Závěrem Úřadu, že zkrácení doby realizace původní veřejné zakázky o cca 2 a půl měsíce, z 30. 11. 2009 na nový termín dokončení realizace veřejné zakázky 15. 9. 2009, lze považovat za změnu podstatnou, když uvedl, že „[N]elze totiž vyloučit, že by zadavatel neobdržel i jinou ekonomicky výhodnější nabídku než tu, kterou obdržel od vybraného uchazeče, pokud by veřejnou zakázku zadával rovnou se sloučenou druhou a třetí etapou stavby.“, považuji za správný. Zadavatel v odůvodnění rozkladu v reakci na citovaný závěr Úřadu mj. uvádí, že „…žádný takový případ nenastal…“ Toto tvrzení zadavatele se jeví jako zcela nepřípadné, neboť zadavatel zadal veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění jen vybranému uchazeči a ostatní potenciální uchazeči tak ani neměli možnost podat nabídku do zadávacího řízení veřejné zakázky. Dodávám, že není rozhodující, zda zadavatel zkrácením doby zvýhodnil sám sebe, naopak rozhodující je právě ta skutečnost, že mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, když svým postupem omezil hospodářskou soutěž o veřejnou zakázku.
VII. Závěr
91.Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad ve výroku I. napadeného rozhodnutí rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, dále ve výroku specifikovaného, dospěl jsem k závěru, že Úřad postupoval při zjištění skutkového stavu a při právním posouzení věci správně a v souladu se zákonem. Avšak vzhledem k tomu, že Úřad výrokem I. napadeného rozhodnutí nedostatečně specifikoval veřejnou zakázku, v rámci které se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, dospěl jsem k závěru o nutnosti tento výrok upřesnit, a proto jsem přistoupil ke změně výroku I. napadeného rozhodnutí tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
92.Rovněž jsem po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad ve výroku II. napadeného rozhodnutí rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, dále ve výroku specifikovaného, dospěl k závěru, že Úřad postupoval při zjištění skutkového stavu a při právním posouzení věci správně a v souladu se zákonem. Avšak vzhledem k tomu, že Úřad výrokem II. napadeného rozhodnutí nedostatečně specifikoval výrok takovým způsobem, že u něj lze shledat znaky nejednoznačnosti, neboť z něj není zřejmé a rozpoznatelné, jaké konkrétní ustanovení zákona (mimo § 6 zákona) zadavatel porušil, dospěl jsem k závěru o nutnosti tento výrok upřesnit, a proto jsem přistoupil ke změně výroku II. napadeného rozhodnutí tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
93.Dále konstatuji, že Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když za spáchání správních deliktů podle výroku I. a II. napadeného rozhodnutí uložil zadavateli pokutu ve výši ve výroku III. napadeného rozhodnutí uvedené.
94.Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal důvody, pro které bylo nutno napadené rozhodnutí ve výrocích I. a II. změnit a ve výroku III. potvrdit, rozhodl jsem tak, jak je ve výrocích tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
JUDr. Michale Zsemler, Kardinála Berana 967/8, 301 00 Plzeň
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.