číslo jednací: R304/2014/VZ-17222/2015/322/IJu Brno

• Instance: II.
• Věc: Přestupní uzel, zastávka ČD Česká - Lelekovice
• Účastníci:
  1. Obec Lelekovice
  2. HOCHTIEF CZ a.s.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2014
• Datum nabytí právní moci: 13. 7. 2015
• Související rozhodnutí: S431/2014/VZ-17111/2014/522/ABt; R304/2014/VZ-17222/2015/322/IJu Brno

Č. j.:ÚOHS-R304/2014/VZ-17222/2015/322/IJu

10. července 2015

V řízení o rozkladu ze dne 27. 8. 2014 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem –

• HOCHTIEF CZ a.s., IČO 46678468, se sídlem Plzeňská 16/3217, 150 00 Praha 5, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 17. 10. 2012 Ing. Martinem Kovaříkem, IČO 14947757, s místem podnikání Adamovská 804/3, 140 00 Praha 4,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S431/2014/VZ-17111/2014/522/ABt ze dne 14. 8. 2014, vydanému ve správním řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –

• Obce Lelekovice, IČO 00281999, se sídlem Hlavní 75/7, 664 31 Lelekovice,

učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Přestupní uzel, zastávka ČD Česká - Lelekovice“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 18. 3. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 21. 3. 2014 pod ev. č. 483998,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S431/2014/VZ-17111/2014/522/ABt ze dne 14. 8. 2014

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I. Zadávací řízení veřejné zakázky

1. Dne 21. 3. 2014 zadavatel – obec Lelekovice, IČO 00281999, se sídlem Hlavní 75/7, 664 31 Lelekovice (dále jen „zadavatel“), uveřejnil podle § 27 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] ve Věstníku veřejných zakázek oznámení otevřeného řízení pod ev. č. 483998, za účelem zadání veřejné zakázky s názvem „Přestupní uzel, zastávka ČD Česká - Lelekovice“ (dále jen „veřejná zakázka“), a dne 28. 4. 2014 uveřejnil ve Věstníku veřejných zakázek oznámení o zrušení tohoto zadávacího řízení. Předmětem veřejné zakázky bylo provedení stavebních prací za účelem komplexní rekonstrukce zastávky ČD Česká – Lelekovice.

2. Zadávací dokumentace byla tvořena dokumentem označeným „Zadávací dokumentace k podlimitní zakázce na stavební práce s názvem „Přestupní uzel, zastávka ČD Česká – Lelekovice“ realizované v rámci projektu „Přestupní uzel, zastávka ČD Česká – Lelekovice“, reg. číslo CZ.1.11/1.2.00/23.01321 (dále jen „zadávací dokumentace“), k němuž se vázalo 6 příloh. Zadavatel ve stanovené lhůtě obdržel 4 nabídky, které vyhověly kontrole podle § 71 odst. 9 zákona, jak vyplývá z protokolu o otevírání obálek s nabídkami ze dne 14. 4. 2014. Hodnotící komise následně doporučila zadavateli zrušit zadávací řízení z důvodu nejasností v zadávací dokumentaci a z nich plynoucí nemožnosti transparentního posouzení a hodnocení nabídek.

3. Dne 23. 4. 2014 zadavatel rozhodl o zrušení zadávacího řízení dle § 84 odst. 2 písm. e) zákona. Rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení (dále jen „rozhodnutí o zrušení ZŘ“) zadavatel odůvodnil tím, že se v průběhu zadávacího řízení vyskytly důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž nelze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval. Společnost HOCHTIEF CZ a.s., IČO 46678468, se sídlem Plzeňská 16/3217, 150 00 Praha 5 (dále jen „navrhovatel“), podal dne 6. 5. 2014 zadavateli námitky proti rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení, v nichž uvedl, že pokládá rozhodnutí o zrušení ZŘ za nezákonné z důvodu nenaplnění zákonných důvodů umožňujících zrušení zadávacího řízení. Mimo jiné se zde vyjadřuje k charakteru důvodů hodných zvláštního zřetele dle § 84 odst. 2 písm. e) zákona.

4. Dne 14. 5. 2014 zadavatel rozhodl o námitkách navrhovatele nedatovaným rozhodnutím, které bylo navrhovateli doručeno téhož dne, a to tak, že jim nevyhověl. Toto rozhodnutí zadavatel odůvodnil tím, že předmět veřejné zakázky byl na různých místech zadávací dokumentace definován různě, což se projevilo v obsahu nabídek uchazečů. Z nich někteří stavební objekty SO 410 a SO 415 ve výkazu výměr ocenili a někteří nikoli.

II. Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

5. Dne 22. 5. 2014 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 112 zákona, k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, návrh na zahájení řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“) učiněných při zadávání veřejné zakázky. Navrhovatel se v návrhu domáhal, aby Úřad uložil zadavateli nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí o zrušení ZŘ.

III. Napadené rozhodnutí

6. Dne 14. 8. 2014 Úřad vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-S431/2014/VZ-17111/2014/522/ABt (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým zamítl návrh navrhovatele podle § 118 odst. 5 písm. a) zákona, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 zákona.

7. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že žádný z uchazečů v nabídce/ve výkazu výměr neocenil stavební objekt SO 406. Avšak co se týče ocenění stavebních objektů SO 410 a SO 415, uchazeči HABAU Hoch- und Tiefbau-gesellschaft m.b.H., se sídlem Greiner Strasse 63, 4320 Perg, Rakousko (dále jen „HABAU“) a Metrostav a.s., IČO 00014915, se sídlem Koželužská 2450/4, 180 00 Praha 8 (dále jen „Metrostav“) tyto objekty ocenili a zbývající dva uchazeči – navrhovatel a EUROVIA CS, a.s., OZ oblast Morava, závod Morava jih, IČO 45274924, se sídlem Vídeňská 104, 619 00 Brno (dále jen „EUROVIA“) je neocenili, resp. ve vztahu k nim ve výkazu výměr uvedli hodnotu nula. Zatímco v návrhu smlouvy o dílo je stanoveno, že dotčené stavební objekty součástí předmětu veřejné zakázky nejsou, text úvodního odstavce čl. 3 textové části zadávací dokumentace ve spojení s čl. 13 textové části zadávací dokumentace a s údaji uvedenými ve výkazu výměr lze dle Úřadu vyložit tak, že předmětem veřejné zakázky mají být všechny práce uvedené ve výkazu výměr, a tedy i realizace dotčených stavebních objektů. K otázce zahrnutí SO 410 a SO 415 do předmětu veřejné zakázky lze dle Úřadu z různých částí zadávací dokumentace dovodit jiný závěr.

8. Úřad se neztotožnil s tvrzením navrhovatele, že možnost různého výkladu zadávací dokumentace je v otázce zahrnutí stavebních objektů SO 410 a SO 415 vyloučena s odkazem na čl. I. odst. 5 návrhu smlouvy o dílo. Úřad konstatoval, že smlouva o dílo sice předmětné stavební objekty z předmětu veřejné zakázky vyjímá, současně je však jediným dokumentem v zadávací dokumentaci, kde je taková informace ve vztahu k těmto stavebním objektům uvedena.

9. Úřad dospěl k závěru, že zadávací dokumentace byla stanovena v rozporu s § 44 odst. 1 zákona, když z jejích jednotlivých částí vyplývají vzájemně rozporné údaje ve vztahu k otázce, zda stavební objekty SO 410 a SO 415 jsou součástí předmětu veřejné zakázky či nikoli. Tento stav vedl dle Úřadu k tomu, že uchazeči podali vzájemně neporovnatelné nabídky, neboť část z uchazečů předmětné stavební objekty ocenila a část z nich ne. Následně Úřad uvedl, že postup zadavatele vedl k tomu, že uchazeči podali vzájemně nesrovnatelné nabídky, neboť v nich ocenili rozdílný počet stavebních objektů. Úřad vyvodil závěr, že nejednoznačné vymezení předmětu veřejné zakázky mohlo ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Zadavatel po zjištění, že obdržel vzájemně nesrovnatelné nabídky, a že tento stav nastal v důsledku stanovení zadávací dokumentace v rozporu s § 44 odst. 1 zákona, dle Úřadu danou situaci správně vyhodnotil jako stav, který je nezbytné vyřešit zrušením zadávacího řízení.

IV. Rozklad navrhovatele

10. Dne 27. 8. 2014 obdržel Úřad rozklad navrhovatele směřující proti napadenému rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 14. 8. 2014, z čehož vyplývá, že rozklad byl podán v zákonné lhůtě. V rozkladu navrhovatel namítá zejména, že Úřad dospěl k nesprávnému závěru, že jednotlivé části zadávací dokumentace jsou ve vzájemném rozporu, a dále, že napadené rozhodnutí neodpovídá skutkovému stavu.

11. Navrhovatel odmítá názor Úřadu, že nejednoznačné vymezení předmětu veřejné zakázky mohlo ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. V této souvislosti navrhovatel nesouhlasí se závěrem Úřadu, že rozpor v zadávací dokumentaci mohl odradit další uchazeče od podání nabídky do zadávacího řízení veřejné zakázky. Dle názoru navrhovatele je takový závěr zcela absurdní, jelikož Úřad chrání neexistující subjekt a zvýhodňuje jej oproti navrhovateli.

12. Navrhovatel namítá, že s ohledem na konečné výše nabídkových cen jednotlivých uchazečů, je nesporné, že zahrnutí ceny sporných položek výkazu výměr do nabídkové ceny uchazečů Metrostav a HABAU nemohlo ovlivnit pořadí nabídek.

13. K tomu navrhovatel namítá, že jednotlivé části zadávací dokumentace dle navrhovatele nelze interpretovat izolovaně, ale pouze ve vzájemné souvislosti, jelikož jednotlivé části zadávací dokumentace se vzájemně doplňují. Dle navrhovatele byl návrh smlouvy zcela jednoznačný, a pokud by se uchazeči o veřejnou zakázku řádně seznámili se zadávací dokumentací, což bylo jejich povinností, nemohli by ocenit tři stavební objekty, jelikož návrh smlouvy dle navrhovatele jasně stanoví, co je předmětem veřejné zakázky.

14. Navrhovatel dále poukazuje na to, že Úřad návrh zamítl, aniž řádně přezkoumal, zda postup zadavatele mohl mít skutečně vliv na výběr nejvhodnější nabídky s tím, že v daném případě nelze dovodit byť jen teoretický vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Dle navrhovatele okolnost, kdy dva z uchazečů zahrnuli do svých nabídkových cen i cenu položek, které nebyly a neměly být předmětem plnění, neměla vliv na pořadí nabídek.

15. Navrhovatel namítá, že zadávací dokumentace nebyla objektivně vymezena v rozporu se zákonem, a že relevantní důvod pro zrušení zadávacího řízení. V této souvislosti navrhovatel zdůrazňuje, že by se muselo jednat o důvody stojící vně zadavatele a vlastní jednání či opomenutí zadavatele nelze považovat za důvod pro zrušení zadávacího řízení. Navrhovatel je toho názoru, že v této veřejné zakázce takové důvody nenastaly, čemuž nasvědčuje i skutkový stav, resp. rozhodnutí zadavatele o zrušení ZŘ, kde zadavatel uvedl, že k pochybení došlo při jeho činnosti, a to při stanovení zadávacích podmínek. Tuto svoji argumentaci navrhovatel opřel o rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 64/2009-109 ze dne 27. 1. 2010, kde Nejvyšší správní soud judikoval výklad důvodů zvláštního zřetele hodných.

16. Dále navrhovatel nesouhlasí se závěry Úřadu, že jím citovaná rozhodnutí se nevztahují na nyní řešený případ. Navrhovatel trvá na tom, že závěry jím uvedených rozhodnutí jsou zde přímo aplikovatelné a dokládají, že Úřad neposoudil postup zadavatele správně a v souladu se zákonem.

17. V rozkladu navrhovatel dále namítá, že Úřad tím, že návrh zamítl, nesplnil cíl výkonu dohledu dle § 112 odst. 1 písm. b) zákona a dále tím porušil zásady vedení správního řízení uvedené v § 2 odst. 4 a v § 7 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

Závěr rozkladu

18. Navrhovatel z výše uvedených důvodů navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

V. Řízení o rozkladu

19. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

20. Dne 2. 9. 2014 Úřad obdržel vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele, ve kterém se zadavatel ztotožnil s napadeným rozhodnutím a navrhl napadené rozhodnutí potvrdit a podaný rozklad navrhovatele zamítnout.

VI. Stanovisko předsedy Úřadu

21. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo s právními předpisy, a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise, jsem dospěl k následujícímu závěru.

22. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím zamítl návrh navrhovatele podle § 118 odst. 5 písm. a) zákona, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření dle § 118 odst. 1 zákona, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, na základě kterých jsem rozhodl potvrdit rozkladem napadené rozhodnutí a zadavatelem uplatněný rozklad zamítnout.

VII. K námitkám rozkladu

23. Navrhovatel v rozkladu namítá zčásti některé skutečnosti obsažené již v návrhu a v námitkách podaných proti rozhodnutí zadavatele, přičemž dále nesouhlasí se závěry, ke kterým Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl při jejich vypořádání, a považuje je za nesprávné.

24. K námitce navrhovatele, že Úřad návrh zamítl, aniž řádně přezkoumal, zda postup zadavatele mohl mít skutečně vliv na výběr nejvhodnější nabídky s tím, že v daném případě nelze dovodit byť jen teoretický vliv na výběr nejvhodnější nabídky, sděluji, že obdobnou námitku navrhovatel vznesl již v návrhu a Úřad se touto námitkou zabýval již v bodě 74. a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že rozhodující je skutečnost, že nejednoznačné vymezení předmětu veřejné zakázky mohlo ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. K tomu podotýkám, že zadavatelovo jednání, tj. nestanovení zadávací dokumentace v souladu s § 44 odst. 1 zákona, bylo způsobilé narušit základní princip zadávání veřejných zakázek, a to zachování soutěžního prostředí, které má umožnit z co možná nejširšího okruhu podaných nabídek vybrat pro zadavatele nabídku nejvhodnější, a ve spojitosti s tím tedy mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

25. Z důvodové zprávy k zákonu vyplývá, že „cílem zákona je zejména zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Tohoto cíle je dosahováno především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy hrazené z veřejných prostředků byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli“. K tomu dále poznamenávám, že není v souladu s cílem zákona, když zadavatel nejednoznačně vymezí předmět veřejné zakázky, tím způsobem, že ze zadávací dokumentace není zcela jasné, jaké stavební objekty mají uchazeči ocenit, čímž mohlo dojít k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, neboť není vyloučeno, že pokud by zadávací dokumentace byla stanovena v souladu s § 44 odst. 1 zákona, zadavatel mohl obdržet více nabídek. Proto závěr Úřadu, že nelze vyloučit, že existence rozporu v zadávací dokumentaci mohla odradit další uchazeče od podání nabídky, považuji za správný a učiněný v souladu se zákonem.

26. Pakliže navrhovatel odmítá názor Úřadu, že nejednoznačné vymezení předmětu veřejné zakázky mohlo ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, tak sděluji, že v případě textace zákona je ovlivnění nabídky v celém zákoně konstruováno jako již nastalé ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky (ve znění „ovlivnil“) nebo jako potenciální ovlivnění nabídky (v zákoně jako „mohl ovlivnit“). V žádném ustanovení zákona není přímo stanoveno, že skutečně musí dojít k ovlivnění, neboť stačí pouhá potencialita ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Již z dikce zákona tedy expressis verbis vyplývá, že postačuje i potencialita ovlivnění, přičemž není rozhodující, zda k ovlivnění skutečně došlo.

27. K dílčí námitce navrhovatele, že rozpor v zadávací dokumentaci nemohl odradit další uchazeče od podání nabídky do zadávacího řízení veřejné zakázky, přičemž dle názoru navrhovatele jsou závěry Úřadu zcela absurdní, sděluji následující. Obdobnou námitku navrhovatel vyjádřil již v návrhu a Úřad se s ní vypořádal v bodě 74. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Úřad uvedl, že z důvodu rozporu v zadávací dokumentaci, uchazeči podali vzájemně neporovnatelné nabídky, jelikož v nich ocenili rozdílný počet stavebních objektů. V této souvislosti Úřad správně dovodil, že rozhodující je skutečnost, že zadávací dokumentace nebyla jednoznačná, a proto nabídky vycházející z této zadávací dokumentace nebyly vzájemně porovnatelné, a proto nemohl zadavatel v zadávacím řízení pokračovat, aniž by nedošlo k porušení zásad uvedených v § 6 odst. 1 zákona, přičemž Úřad tedy shledal, že došlo k naplnění podmínek pro zrušení zadávacího řízení dle § 84 odst. 2 písm. e) zákona. Rozklad tak nepřinesl novou právní argumentaci, na základě níž by bylo možné dospět k odlišnému posouzení věci. Výše uvedené závěry Úřadu v odůvodnění napadeného rozhodnutí proto považuji za správné a námitku rozkladu zadavatele nepovažuji za opodstatněnou.

28. S tím souvisí i další navrhovatelova námitka, že s ohledem na konečné výše nabídkových cen jednotlivých uchazečů, je nesporné, že zahrnutí ceny předmětných položek do nabídkové ceny uchazečů Metrostav a HABAU nemohlo ovlivnit pořadí nabídek. Tuto námitku navrhovatele považuji vzhledem k výše uvedenému za vypořádanou, jelikož jak jsem již uvedl výše, v této veřejné zakázce je rozhodné, že v důsledku nejednoznačně stanovené dokumentace v rozporu s § 44 odst. 1 zákona, kde je stanoveno, že zadávací dokumentace je soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, a zároveň, že za správnost a úplnost zadávacích podmínek odpovídá zadavatel, zadavatel obdržel neporovnatelné nabídky, a tudíž nebylo možné na zadavateli považovat, aby v zadávacím řízení pokračoval.

29. Lze souhlasit s námitkou navrhovatele, že jednotlivé části zadávací dokumentace nelze interpretovat izolovaně, ale pouze ve vzájemné souvislosti, jelikož jednotlivé části zadávací dokumentace se vzájemně doplňují. Avšak při takové interpretaci nelze dojít k odlišným závěrům, než shledal Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a to, že právě z důvodu rozpornosti v jednotlivých částech zadávací dokumentace, uchazeči o veřejnou zakázku podali neporovnatelné nabídky, v důsledku čehož zadavatel zrušil zadávací řízení veřejné zakázky podle § 84 odst. 2 písm. e) zákona. V bodě 58. odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že „předmět veřejné zakázky však v daném případě není vymezen pouze návrhem smlouvy o dílo, ale i dalšími výše uvedenými částmi zadávací dokumentace, z nichž ve vztahu k předmětným stavebním objektům vyplývají informace rozdílné, přičemž nikde v zadávací dokumentaci není stanoveno, který z dokumentů má v případě rozporných informací přednost. Ani tak tomu však býti nemůže. Zadavatel měl povinnost stanovit a vymezit předmět plnění v zadávací dokumentaci a jejích přílohách (tj. i v předmětné smlouvě) jednoznačně a nikoli rozdílně, což by mohlo mít - a v dané věci mělo - za následek neporovnatelnost nabídek“.

30. V této souvislosti navrhovatel namítá, že návrh smlouvy je jednoznačný, a pokud by se uchazeči o veřejnou zakázku řádně seznámili se zadávací dokumentací, nemohli by ocenit tři stavební objekty, jelikož je povinností uchazeče řádně se seznámit se zadávací dokumentací. K této navrhovatelově námitce sděluji, že i když text uvedený v čl. I odst. 5 návrhu smlouvy o dílo byl jednoznačný, v čl. 3 zadávací dokumentace bylo stanoveno, že v případě stavebních objektů SO 406 – Přeložka venkovního vedení NN, SO 410 – Přeložka kabelu Telefónica O2 a SO 415 – Ochrana kabelu Telefónica O2 je nutná vzájemná koordinace provádění, z čehož nevyplývá, jestli tedy i tyto stavební objekty jsou předmětem veřejné zakázky či nikoli. Již tento rozpor v zadávací dokumentaci prokazuje, že zadavatel nedodržel zákonnou povinnost vyplývající z § 44 odst. 1 zákona, a to stanovit předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Nicméně nejednoznačné informace byly uvedeny i v dalších částech zadávací dokumentace, a to v čl. 8.2.6 souhrnné zprávy, jež je součástí projektové dokumentace (touto skutečností se Úřad zabýval v bodě 52. odůvodnění napadeného rozhodnutí). Závěry a úvahy Úřadu uvedené v bodě 52. a 58. odůvodnění napadeného rozhodnutí, proto považuji za správné, učiněné v souladu se zákonem a dostatečně odůvodněné.

31. Nadto blíže doplňuji, že i kdyby se uchazeči o veřejnou zakázku řádně seznámili se zadávací dokumentací, jak tvrdí navrhovatel, nebyli by stejně schopni podat porovnatelné nabídky, jelikož zadávací dokumentace byla stanovena nejednoznačně. Proto jsem dospěl k závěru, že nelze vyloučit, že tato nejednoznačnost v zadávací dokumentaci mohla odradit některé dodavatele od podání nabídek, když nebylo jasné, jaké stavební objekty mají ocenit a jaké nikoli, čímž de facto mohlo dojít ke snížení konkurence dodavatelů a tedy i možnosti vybrat nejvhodnější nabídku.

32. Neobstojí ani námitka navrhovatele, že na pořadí nabídek nemá vliv ani okolnost, kdy dva z uchazečů zahrnuli do svých nabídkových cen i cenu položek, které nebyly a neměly být předmětem plnění veřejné zakázky, jelikož právě skutečnost, že dva ze čtyř uchazečů ocenili i stavební objekty SO 410 a SO 415 svědčí o nejasnosti zadávací dokumentace a nepřesném vymezení předmětu veřejné zakázky. Jak jsem již uvedl výše, zadavatel je povinen vymezit předmět plnění v zadávací dokumentaci v podrobnostech nezbytných pro podání nabídky, tj. tak aby byl vymezen jasně a objektivně nepřipouštějící rozdílný výklad týkající se zadavatelových požadavků.

33. K námitce navrhovatele, že zadávací dokumentace nebyla objektivně vymezena v rozporu se zákonem, a že neexistuje relevantní důvod pro zrušení zadávacího řízení, přičemž v případě zrušení se musí jednat o důvody stojící vně zadavatele a vlastní jednání či opomenutí zadavatele nelze považovat za důvod pro zrušení zadávacího řízení, uvádím následující.

34. Splněním podmínek pro zrušení zadávacího řízení se Úřad zabýval v bodě 76. a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že tyto podmínky byly naplněny a zadavatel zrušil zadávací řízení veřejné zakázky v souladu se zákonem. K tomu dále poznamenávám, že podle § 84 odst. 2 písm. e) zákona, které bylo zadavatelem aplikováno, lze zadávací řízení zrušit tehdy, jestliže se v průběhu zadávacího řízení vyskytly důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval. Zadavatel zrušení zadávacího řízení veřejné zakázky odůvodnil tím, že v zadávací dokumentaci chyběla informace, že u stavebních objektů SO 410 a SO 415 uchazeči měli uvést nulovou hodnotu. V důsledku tohoto pochybení zadavatel obdržel neporovnatelné nabídky, a tudíž nemohl v zadávacím řízení pokračovat.

35. K tomu tedy shrnuji, že Úřad již v odůvodnění napadeného rozhodnutí přezkoumatelným způsobem (tj. v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu, uvedl úvahy, kterými se řídil, jakožto se i vypořádal se všemi návrhy navrhovatele) uvedl, že zadavatel stanovil předmět veřejné zakázky v rozporu s § 44 odst. 1 zákona, v důsledku čehož obdržel neporovnatelné nabídky.

36. Nadto blíže uvádím, že důvodem pro zrušení zadávacího řízení ve smyslu § 84 odst. 2 písm. e) zákona může být i porušení postupu předepsaného zákonem pro zadávání veřejných zakázek, které zadavatel sám zjistil. Přitom se musí jednat o takový případ, kdy zadavatel již nemá možnost přijmout opatření k nápravě podle § 111 odst. 6 zákona. Tento závěr dovodil i Úřad v bodě 67. odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že „z uvedeného rozsudku (pozn. předsedy: rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 64/2009-109 ze dne 27. 1. 2010) tedy jasně vyplývá, že důvodem hodným zvláštního zřetele může být za splnění dalších podmínek i porušení zákonného postupu pro zadávání veřejných zakázek zadavatelem, tedy nepochybně „vlastní“ jednání, resp. opomenutí zadavatele“.

37. Vzhledem k výše uvedenému považuji námitku navrhovatele, že v této veřejné zakázce nenastaly důvody pro zrušení zadávacího řízení, čemuž dle něj nasvědčuje i skutkový stav, resp. rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení, kde zadavatel uvedl, že k pochybení došlo při jeho činnosti, a to při stanovení zadávacích podmínek, za neopodstatněnou.

38. S navrhovatelem lze souhlasit v tom ohledu, že závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 64/2009-109 ze dne 27. 1. 2010 jsou pro šetření této veřejné zakázky přiléhavé. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku interpretoval § 84 odst. 2 písm. e) zákona, zejména co se týče pojmu „důvody zvláštního zřetele“, přičemž vyslovil názor, že „důvody zvláštního zřetele“ jsou typickým neurčitým právním pojmem, jehož definice není přímo v zákoně obsažena, a proto je nutné při jeho výkladu vycházet z povahy, smyslu a účelu zákona, tj. interpretace musí směřovat ku prospěchu efektivní a zákonné hospodářské soutěže a účelnému vynakládání veřejných prostředků. Výklad neurčitého právního pojmu je následně ponechán na úvaze správního orgánu s tím, že hranice pro jeho volné uvážení je nutno taktéž hledat v účelu a smyslu zákona.

39. Nejvyšší správní soud k tomu dále uvedl, že účelem zákona je vytvořit prostředí, v němž si zadavatel bude moci vybrat na základě transparentního postupu a předem definovaných kritérií nejvýhodnější nabídku a vytvořit mezi relevantními soutěžiteli nediskriminační konkurenční prostředí. Pokud budou zadávací podmínky nejasné nebo následně umožní více výkladů pro výběr nejvhodnější nabídky (kdy fakticky bude jen na zadavateli, aby libovolně prohlásil, který výklad je správný a kdo bude tedy vybrán), pak je postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky reálně nekontrolovatelným. Zrušení zadávacího musí být tedy vykládáno restriktivně, tak jak uvedl navrhovatel v námitkách, zejména tak, aby bylo zamezeno libovůli (svévoli) zadavatele, která by mohla vyústit v korupci či nepřípustnou veřejnou odplatu. K tomu podotýkám, že i z odborné literatury (Jurčík, R. Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 553 - 554) vyplývá, že důvodem pro zrušení zadávacího řízení ve smyslu § 84 odst. 2 písm. e) zákona může být tedy i porušení postupu předepsaného zákonem pro zadávání veřejných zakázek, které zadavatel sám zjistil, musí se přitom jednat o takový případ, kdy zadavatel již nemá možnost přijmout opatření k nápravě, kterým by uvedené porušení zákona (tedy rozpornost a nejednoznačnost) napravil, a při následném řízení o přezkoumání úkonů zadavatele by mohlo dojít k uložení nápravného opatření nebo pokuty za správní delikt.

40. K tomu tedy shrnuji, že porušení postupu předepsaného zákonem o veřejných zakázkách, které zadavatel sám zjistil a již nemá možnost je napravit, může být objektivním důvodem hodným zvláštního zřetele.

41. Co se týká změny zadávací dokumentace, resp. předmětu veřejné zakázky odkazuji na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 131/2007 – 131 ze dne 12. 5. 2008, kde je uveden závěr, že „zadávání veřejných zakázek je velmi formalizovaným procesem, který podléhá přísné kontrole. Standardním postupem při změně předmětu veřejné zakázky je zajisté zrušení stávajícího a vyhlášení nového zadávacího řízení. Tento postup je nutné přijmout z hlediska transparentnosti veřejné zakázky a zásady rovného zacházení, kdy musí být zcela zřejmé, co je předmětem veřejné zakázky již od samého počátku veřejné zakázky“. I s ohledem na tento názor Nejvyššího správního soudu, zadavatel tím, že zrušil zadávací řízení veřejné zakázky podle § 84 odst. 2 písm. e) zákona, postupoval správně a v souladu se zákonem, a proto považuji rozhodnutí Úřadu, jenž zamítl návrh navrhovatele, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření, za správné a zákonné. Nejvyšší správní v tomto rozsudku mj. uvedl, že v souladu se zásadou zákazu diskriminace je zadavatel v případě změny zadávací dokumentace povinen vyhlásit řízení nové, příp. oznámit změnu zadávací dokumentace, ovšem pouze za předpokladu, že tím nebudou diskriminování žádní dodavatelé.

42. Dále navrhovatel v rozkladu vyjádřil nesouhlas se závěry Úřadu, že jím citovaná rozhodnutí se nevztahují na nyní řešený případ. Navrhovatel trvá na tom, že závěry jím uvedených rozhodnutí jsou zde přímo aplikovatelné a dokládají, že Úřad neposoudil postup zadavatele správně a v souladu se zákonem. V této souvislosti musím konstatovat, že navrhovatel k této námitce neuvedl nad rámec jeho úvah obsažených již v návrhu žádné nové skutečnosti či námitky svědčící ve prospěch úvah navrhovatele. Rozklad tak nepřinesl novou právní argumentaci, na základě níž by bylo možné dospět k odlišnému posouzení navrhovatelem citovaných rozhodnutí. Závěry Úřadu uvedené v bodech 69., 70. a 71. odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se odlišností navrhovatelem citovaných rozhodnutí s posuzovanou veřejnou zakázkou, proto považuji za správné a námitku rozkladu zadavatele považuji za neopodstatněnou.

43. K námitce navrhovatele, že Úřad tím, že návrh zamítl, nesplnil cíl výkonu dohledu dle § 112 odst. 1 písm. b) zákona a dále tím porušil zásady vedení správního řízení uvedené v § 2 odst. 4 a v § 7 odst. 1 správního řádu, sděluji následující.

44. Podle § 112 odst. 1 písm. b) zákona Úřad vykonává dohled nad postupem zadavatele při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh, při kterém rozhoduje o tom, zda zadavatel při zadávání veřejné zakázky a soutěži o návrh postupoval v souladu s tímto zákonem. K tomu uvádím, že cílem výkonu dohledu je zabezpečit naplnění smyslu zadávacího řízení. Z odborné literatury (Jurčík, R. Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 653) vyplývá, že „účelem zadávacího řízení je zabezpečit vytváření konkurenčního prostředí zabraňujícího diskriminaci při zadávání veřejných zakázek, racionální rozdělení veřejných prostředků na základě výběru nejvhodnější nabídky, rovného a spravedlivého přístupu dodavatelů na trh veřejných zakázek, kde existují významné obchodní možnosti, a posílení konkurence mezi podnikateli“. Co se týče cíle výkonu dohledu, tak ten úzce souvisí se smyslem, cílem a účelem zákona, tak jak jsem jej uvedl v bodě 25. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

45. K zásadám vedení správního řízení uvádím, že v § 2 odst. 4 správního řádu je stanoveno, že správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Veřejným zájmem v otázkách týkajících se veřejných zakázek je ochrana veřejných prostředků, ve smyslu vytváření podmínek pro hospodárné, efektivní a účelné nakládání s veřejnými zdroji. Úřad svým rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem a správním řádem, když zamítl návrh navrhovatele, neboť pokud by navrhovateli vyhověl a zrušil by rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení, které bylo vydáno v souladu se zákonem, tak právě takovým rozhodnutím by se dopustil porušení základních zásad činnosti správního orgánu.

46. V § 7 odst. 1 správního řádu je uvedeno, že dotčené osoby mají při uplatňování svých procesních práv rovné postavení. Správní orgán postupuje vůči dotčeným osobám nestranně a vyžaduje od všech dotčených osob plnění jejich procesních povinností rovnou měrou. Námitku navrhovatele, že Úřad nepřípustně zvýhodňuje zadavatele, považuji za nedůvodnou, neboť ji nelze považovat za námitku rozkladu podle § 82 odst. 2 v návaznosti na § 152 odst. 4 správního řádu, neboť nesměřuje vůči napadenému rozhodnutí jako takovému a ani vůči správnímu řízení, jež mu bezprostředně předcházelo, tedy správnímu řízení týkajícímu se napadeného rozhodnutí.

VIII. Závěr

47. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

48. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

1. Obec Lelekovice, Hlavní 75/7, 664 31 Lelekovice

2. Ing. Martin Kovařík, Adamovská 804/3, 140 00 Praha 4

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.