číslo jednací: S0381/2015/VZ-23656/2015/512/MHr

• Instance: I.
• Věc: Přístrojové vybavení 10. část – CYKLERY, FOTOMETRY, ELEKTROPORÁTORY
• Účastníci:
  1. Masarykova univerzita
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 120 odst. 1 písm. a) zákona
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 4. 9. 2015

Č. j.: ÚOHS-S0381/2015/VZ-23656/2015/512/MHr

19. srpna 2015

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 30. 6. 2015 z moci úřední, jehož účastníkem je

• zadavatel – Masarykova univerzita, IČO 00216224, se sídlem Žerotínovo náměstí 617/9, 602 00 Brno – Brno-město,

ve věci možného spáchání správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) citovaného zákona zadavatelem při zadávání části 4. Elektroporátor, Bioanalyzátor, Elektroforézy veřejné zakázky „Přístrojové vybavení 10. část – CYKLERY, FOTOMETRY, ELEKTROPORÁTORY“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 4. 9. 2013 a bylo uveřejněno dne 6. 9. 2013 pod ev. č. 357948 a následně opraveno dne 29. 10. 2013 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 10. 9. 2013 pod ev. č. 2013/S 175-301807 a následně opraveno dne 29. 10. 2013, přičemž oznámení o zadání veřejné zakázky bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 7. 3. 2014,

rozhodl takto:

I.

Zadavatel – Masarykova univerzita, IČO 00216224, se sídlem Žerotínovo náměstí 617/9, 602 00 Brno – Brno-město – se dopustil správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že při zadávání části 4. Elektroporátor, Bioanalyzátor, Elektroforézy veřejné zakázky „Přístrojové vybavení 10. část – CYKLERY, FOTOMETRY, ELEKTROPORÁTORY“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 4. 9. 2013 a bylo uveřejněno dne 6. 9. 2013 pod ev. č. 357948 a následně opraveno dne 29. 10. 2013 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 10. 9. 2013 pod ev. č. 2013/S 175-301807 a následně opraveno dne 29. 10. 2013, nepostupoval v souladu se zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v ustanovení § 6 odst. 1 citovaného zákona, když v příloze č. 1 „Technická specifikace dodávky“ návrhu kupní smlouvy, jež je přílohou č. 1 zadávací dokumentace, v rámci vymezení obchodních podmínek stanovil požadavek – „[s]ervisní středisko uchazeče musí mít sídlo v České republice, odezva servisu nejpozději do 24 hodin od nahlášení závady“, čímž postupoval současně i v rozporu s ustanovením § 6 odst. 2 citovaného zákona, neboť tak omezil účast v zadávacím řízení těm dodavatelům, kteří mají sídlo nebo místo podnikání v členském státě Evropské unie a ostatních státech, které mají s Českou republikou či Evropskou unií uzavřenu mezinárodní smlouvu zaručující přístup dodavatelů z těchto států k zadávané části veřejné zakázky, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel dne 18. 2. 2014 uzavřel s vybraným uchazečem – BioTech a. s., IČO 25664018, se sídlem Tymiánová 619/14, 103 00 Praha 10, Kolovraty – kupní smlouvu na předmětnou část veřejné zakázky.

II.

Za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se zadavateli – Masarykova univerzita, IČO 00216224, se sídlem Žerotínovo náměstí 617/9, 602 00 Brno – Brno-město – ukládá podle ustanovení § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů,

pokuta ve výši 20 000,- Kč (dvacet tisíc korun českých),

která je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. Postup před zahájením správního řízení

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), příslušný k dohledu nad dodržováním tohoto zákona, obdržel dne 29. 10. 2014 podnět, na jehož základě si od zadavatele – Masarykova univerzita, IČO 00216224, se sídlem Žerotínovo náměstí 617/9, 602 00 Brno – Brno-město (dále jen „zadavatel“ nebo také „Masarykova univerzita“) – vyžádal dokumentaci k části 4. Elektroporátor, Bioanalyzátor, Elektroforézy veřejné zakázky „Přístrojové vybavení 10. část – CYKLERY, FOTOMETRY, ELEKTROPORÁTORY“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 4. 9. 2013 a bylo uveřejněno dne 6. 9. 2013 pod ev. č. 357948 a následně opraveno dne 29. 10. 2013 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 10. 9. 2013 pod ev. č. 2013/S 175-301807 a následně opraveno dne 29. 10. 2013 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Protože Úřad získal pochybnosti o souladu postupu zadavatele při zadávání předmětné veřejné zakázky se zákonem, zahájil v souladu s ustanovení § 113 zákona správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatele.

3. Zadavatel v čl. 2 zadávací dokumentace rozdělil předmět veřejné zakázky na 7 částí, přičemž v části 4. (článek 1., str. 4 zadávací dokumentace) požaduje zadavatel dodání „analyzátoru proteinů a nukleových kyselin (bioanalyzátor, pavilon A25), elektroforéz (2ks, pavilon A25), elektroporátoru (pavilon A25) a pulzní gelové elektroforézy (PFGE, pavilon A25)“.

4. Předpokládanou hodnotu veřejné zakázky stanovil zadavatel na 11 753 000 Kč bez DPH, přičemž na část 4. připadá částka 1 772 000 Kč bez DPH. Jako hodnotící kritérium stanovil zadavatel v článku 8. zadávací dokumentace nejnižší nabídkovou cenu.

5. V článku 2. (str. 4) zadávací dokumentace zadavatel uvádí, že „[t]echnická specifikace dodávky, která je předmětem plnění této části veřejné zakázky, je součástí návrhu [s]mlouvy, který tvoří přílohu č. 1 zadávací dokumentace.“

6. V článku 3. zadávací dokumentace nazvaném obchodní podmínky pak zadavatel stanovil, že „[z]ávazné obchodní podmínky ve smyslu § 44 odst. 3 písm. a) zákona jsou uvedeny v návrhu [s]mlouvy, který je přílohou č. 1 této zadávací dokumentace. Zadavatel požaduje, aby uchazeči při zpracování návrhu smlouvy použili předlohu návrhu smlouvy.“

7. Dále zadavatel v příloze č. 1 „Technická specifikace dodávky“ návrhu kupní smlouvy (který je přílohou č. 1 zadávací dokumentace) mimo jiné uvádí, že „[d]odávka, která je předmětem této smlouvy, splňuje následující minimální technické požadavky:

*“Dodavatel uvede ANO/NE. V případě, že je v technické specifikaci uvedena mezní hodnota rozměru nebo výkonu, je nutno uvést konkrétní hodnotu pro nabízený stroj. Dodavatel je oprávněn přiložit k této technické specifikaci i svou vlastní či svůj popis zařízení.“

8. Následně dne 18. 2. 2014 zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem – BioTech a. s., IČO 25664018, se sídlem Tymiánová 619/14, 103 00 Praha 10, Kolovraty (dále jen „vybraný uchazeč“) – kupní smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky, přičemž výše peněžitého závazku činí 2 140 490 Kč včetně DPH (1 769 000 Kč bez DPH).

9. Zadavatel dne 5. 3. 2014 odeslal do Věstníku veřejných zakázek informaci spočívající v oznámení zadání předmětné veřejné zakázky, která byla uveřejněna dne 7. 3. 2014.

II. Průběh správního řízení

10. Účastníkem správního řízení o správním deliktu je podle § 116 zákona osoba podezřelá z jeho spáchání, tj. zadavatel.

11. Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkovi řízení přípisem č. j. ÚOHS-S0381/2015/VZ-16224/2015/512/MHr ze dne 30. 6. 2015. Oznámení o zahájení správního řízení bylo zadavateli doručeno téhož dne, čímž bylo podle § 113 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zahájeno správní řízení z moci úřední.

12. K zajištění účelu správního řízení vydal Úřad usnesení č. j. ÚOHS-S0381/2015/VZ-16245/2015/512/MHr ze dne 30. 6. 2015, v němž stanovil zadavateli lhůtu, v níž byl oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, a vyjádřit v řízení své stanovisko.

Vyjádření zadavatele

13. Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 3. 7. 2015, které bylo Úřadu doručeno téhož dne, uvádí, že svým požadavkem „nikoho nediskriminoval, a tudíž neporušil § 6 ZVZ“. Také nesouhlasí s názorem, že mohl předmětným požadavkem omezit okruh potenciálních dodavatelů, neboť „doložil, že čtyři potenciální dodavatelé – BioTech a. s., SHIMADZU Handels GmbH-organizační složka, BIO-RAD spol. s r. o. a Bio-Consult Laboratories spol. s r. o. – mají servisní středisko mimo jiné i v České republice, tudíž zadavatel nemohl tímto požadavkem uchazeče diskriminovat a nemohl tak omezit počet uchazečů ani ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky“.

14. Rovněž zadavatel upozorňuje, že s ohledem na zákonná ustanovení nepožadoval v zadávacích podmínkách, aby „měl uchazeč podávající nabídku sídlo v České republice.“ Požadavek směřoval na sídlo servisního střediska, a proto mohl mít dodavatel vlastní servisní středisko nebo si jej mohl zajistit subdodavatelsky či společnou nabídkou s jiným dodavatelem.

15. Vzhledem k rozhodovací praxi zadavatel dodává, že z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 15/2009 ze dne 10. 2011 plyne, že je při posuzování nastavení zadávacích podmínek nezbytné zabývat se situací na daném trhu, včetně dopadů na dané dodavatele a příslušný závěr ohledně přiměřenosti „nemůže být výsledkem arbitrární úvahy abstrahující od podmínek trhu, na němž soutěž o získání veřejné zakázky má probíhat, ani od konkrétních důsledků, které takto stanovené zadávací podmínky s ohledem na podmínky panující na trhu mohou z pohledu účasti dodavatelů v soutěži o získání veřejné zakázky vyvolat“. Daný požadavek dle zadavatele vychází z následujících tří hledisek.

16. Za prvé zadavatel zmiňuje ekonomicko-časové hledisko, neboť servisní zásah „pro Moravu“ (rozumí se zřejmě v rámci Moravy) je levnější než zásah z Dánska zvládnutelný do 24 hodin.

17. Za druhé hledisko ekonomické a věcné, neboť lze sice nasmlouvat zásah z celého světa, ale za cenu neobvyklou v místě a čase plnění. Zadavatel má totiž zkušenost např. se sekvenátorem či RiboPrinterem, kdy zásah z Velké Británie nelze provést „v době kratší než 48 hodin“, přičemž je narušena výuka a cena za tento servis je více než 70 000 Kč“.

18. Jako třetí hledisko zadavatel uvádí jazykový požadavek, neboť obsluhující laboranti nehovoří anglicky a nejsou podle zákoníku práce povinni ovládat cizí jazyk.

19. Závěrem zadavatel dodává, že nadále trvá na tom, že svým postupem neporušil zásady uvedené ustanovení § 6 zákona.

Další postup ve správním řízení

20. Usnesením č. j. ÚOHS-S0381/2015/VZ-19159/2015/512/MHr ze dne 23. 7. 2015 Úřad určil účastníku správního řízení lhůtu, ve které měl možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

21. K usnesení ze dne 23. 7. 2015 se zadavatel ve stanovené lhůtě ani později nevyjádřil.

III. Závěry Úřadu

22. Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, vyjádření účastníka řízení a na základě vlastního zjištění rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání části 4. Elektroporátor, Bioanalyzátor, Elektroforézy veřejné zakázky „Přístrojové vybavení 10. část – CYKLERY, FOTOMETRY, ELEKTROPORÁTORY“ nepostupoval v souladu se zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v ustanovením § 6 odst. 1 zákona, když v příloze č. 1 „Technická specifikace dodávky“ návrhu kupní smlouvy, jež je přílohou č. 1 zadávací dokumentace, v rámci vymezení obchodních podmínek stanovil požadavek – „[s]ervisní středisko uchazeče musí mít sídlo v České republice, odezva servisu nejpozději do 24 hodin od nahlášení závady“, čímž postupoval současně i v rozporu s ustanovením § 6 odst. 2 zákona, neboť tak omezil účast v zadávacím řízení těm dodavatelům, kteří mají sídlo nebo místo podnikání v členském státě Evropské unie a ostatních státech, které mají s Českou republikou či Evropskou unií uzavřenu mezinárodní smlouvu zaručující přístup dodavatelů z těchto států k zadávané části veřejné zakázky, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel dne 18. 2. 2014 uzavřel s vybraným uchazečem kupní smlouvu na předmětnou část veřejné zakázky.

23. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K postavení zadavatele

24. Úřad se na prvním místě zabýval otázkou, zda Masarykova univerzita naplňuje zákonné znaky veřejného zadavatele.

25. Podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. d) zákona je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba, pokud

a. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

b. je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

26. Z ustanovení § 101 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“), ve spojení s přílohou č. 1 citovaného zákona vyplývá, že Masarykova univerzita je veřejnou vysokou školou podle citovaného zákona.

27. Podle ustanovení § 1 zákona o vysokých školách jsou vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti tím, že:

a) uchovávají a rozhojňují dosažené poznání a podle svého typu a zaměření pěstují činnost vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost,

b) umožňují v souladu s demokratickými principy přístup k vysokoškolskému vzdělání, získání odpovídající profesní kvalifikace a přípravu pro výzkumnou práci a další náročné odborné činnosti,

c) poskytují další formy vzdělávání a umožňují získávat, rozšiřovat, prohlubovat nebo obnovovat znalosti z různých oblastí poznání a kultury a podílejí se tak na celoživotním vzdělávání,

d) hrají aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění, při utváření občanské společnosti a přípravě mladých lidí pro život v ní,

e) přispívají k rozvoji na národní a regionální úrovni a spolupracují s různými stupni státní správy a samosprávy, s podnikovou a kulturní sférou,

f) rozvíjejí mezinárodní a zvláště evropskou spolupráci jako podstatný rozměr svých činností, podporují společné projekty s obdobnými institucemi v zahraničí, vzájemné uznávání studia a diplomů, výměnu akademických pracovníků a studentů.

28. Podle ustanovení § 18 odst. 2 písm. a) zákona o vysokých školách je příjmem rozpočtu veřejné vysoké školy zejména příspěvek ze státního rozpočtu na vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost.

29. V článku 8.2 dokumentu Výroční zpráva o činnosti 2014 Masarykovy univerzity[1] je mimo jiné uvedeno, že „[n]ormativní neinvestiční příspěvek MŠMT na vzdělávací činnost a dotace na instituciální podporu v roce 2014 činily 2 174 mil. Kč, což je 34 % z celkových výnosů“. Dále je zde uvedeno, že „[n]einvestiční dotace na výzkum a vývoj (normativní účelové) činily 1 604 mil. Kč (meziroční nárůst 10,8 %), z toho bylo 761 mil. Kč z kapitoly MŠMT (meziroční nárůst 1,5 %), 381 mil. Kč z ostatních kapitol státního rozpočtu a rozpočtů místní samosprávy (meziroční nárůst 10,6 %), 68 mil. Kč dotace na výzkum ze zahraničí (meziroční pokles o 33 %) a 397 mil. Kč dotace na OP VaVpI (nárůst 38 %). Podíl neinvestičních dotací na výzkum a vývoj k celkovým neinvestičním výnosům v roce 2014 tvořil 19 %.“

30. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že Masarykova univerzita je právnickou osobou, která byla zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem, neboť podíl příspěvků na vzdělávací činnost a dotací na výzkum a vývoj přesáhl hranici 50 % na celkových neinvestičních výnosech.

31. Úřad proto konstatuje, že má s ohledem na výše citované skutečnosti za prokázané, že došlo k naplnění podmínek uvedených v ustanovení § 2 odst. 2 písm. d) zákona, a pohlíží proto na Masarykovu univerzitu jako na veřejného zadavatele.

32. Dále Úřad přistoupil k prošetření předmětné věci.

K výroku I. rozhodnutí

Relevantní ustanovení zákona

33. Podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

34. Podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona nesmí zadavatel omezovat účast v zadávacím řízení těm dodavatelům, kteří mají sídlo nebo místo podnikání v členském státě Evropské unie a ostatních státech, které mají s Českou republikou či Evropskou unií uzavřenu mezinárodní smlouvu zaručující přístup dodavatelů z těchto států k zadávané veřejné zakázce.

35. Zadávací dokumentace je podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Za správnost a úplnost zadávacích podmínek odpovídá zadavatel.

36. Podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o veřejné zakázce

37. V šetřeném případě zadavatel požaduje dodání analyzátoru proteinů a nukleových kyselin, elektroporéz, elektroporátoru a pulzní gelové elektrporézy, a proto v článku 2. a 3. zadávací dokumentace stanovil, že technická specifikace dodávky a závazné obchodní podmínky (blíže viz bod 5. a 6. odůvodnění tohoto rozhodnutí) jsou uvedeny v návrhu kupní smlouvy, který je přílohou č. 1 zadávací dokumentace.

38. Dále pak v příloze č. 1 návrhu kupní smlouvy nazvané „Technická specifikace dodávky“ v části dodávky analyzátoru proteinů a nukleových kyselin (bioanalyzátor) zadavatel uvedl následující požadavek: „Servisní středisko uchazeče musí mít sídlo v České republice, odezva servisu nejpozději do 24 hodin od nahlášení závady“ (blíže bod 7. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

39. Místem plnění jsou dle článku 7.1 návrhu kupní smlouvy „prostory kupujícího [zadavatele], jím určené v areálu Univerzitního kampusu Bohunice v pavilonech Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity na ulici Kamenice v Brně“.

40. Z protokolu o otevírání obálek nabídkami ze dne 18. 12. 2013 je zřejmé, že zadavatel obdržel v šetřené 4. části veřejné zakázky celkem dvě nabídky, z nichž, jak vyplývá ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 7. 1. 2014, byla hodnotící komisí doporučena k výběru nabídka vybraného uchazeče, se kterým byla dne 18. 2. 2014 uzavřena kupní smlouva.

Právní posouzení

41. Úřad nejprve obecně předestírá, že zásadní význam ustanovení § 6 odst. 1 zákona, respektive zásady zákazu diskriminace, byl zdůrazněn např. rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 20/2008 ze dne 5. 6. 2008, případně nově 1 Afs 20/2013 ze dne 27. 6. 2013 (citované rozsudky Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu jsou dostupné online na www.nssoud.cz), ve kterém je mimo jiné konstatováno, že citované ustanovení zákona „v prvé řadě směřuje k cíli samotného zákona o veřejných zakázkách, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli… smysl a cíl zákazu diskriminace nutně vede interpreta § 6 ZVZ k závěru, že tento zákaz zahrnuje jednak zákaz diskriminace zjevné, tedy odlišného zacházení s jednotlivcem ve srovnání s celkem, jednak též zákaz diskriminace skryté, pokud tato vede v podstatě k obdobným právem zakázaným důsledkům (v oblasti práva veřejných zakázek tedy poškozování hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli).“

42. Dále Úřad doplňuje, že ke shora citovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu dodává Krajský soud v Brně (v rozsudku č. j. 62 Af 57/2011 ze dne 1. 11. 2012), že „tyto závěry, byť byly vysloveny k otázce diskriminace stanovením požadavků na kvalifikaci, jsou obecně aplikovatelné na veškeré postupy zadavatelů v zadávacích řízeních, tedy mimo jiné jak na stanovení kvalifikace, na stanovení způsobu hodnocení nabídek, na stanovení jiných (smluvních) podmínek, které musí být v případě uzavření smlouvy vybraným uchazečem plněny, tak na samotné vymezení předmětu veřejné zakázky. Dodržení zásad podle § 6 ZVZ, a tedy i zásady zákazu diskriminace, je pro zadavatele povinností základní a obecnou. Dodržet zásadu zákazu diskriminace podle § 6 ZVZ, včetně zákazu diskriminace skryté, je třeba v průběhu celého zadávacího řízení při jakémkoli úkonu zadavatele, jehož smyslem je dodržet konkrétní předepsaný postup podle ZVZ, a to bez ohledu na skutečnost, zda je obsahová a formální náplň takového úkonu ve všech jeho detailech popsána v dalších konkrétních ustanoveních ZVZ, jež takové úkony zadavatele upravují“.

43. K uvedeným citacím rozsudků soudů Úřad doplňuje, že další zásada zakotvená v ustanovení § 6 odst. 2 zákona posiluje princip zákazu diskriminace vůči dodavatelům, kteří mají sídlo v členském státě Evropské unie a ostatních státech, které mají s Českou republikou či Evropskou unií uzavřenu mezinárodní smlouvu, zaručující přístup dodavatelů z těchto států k zadávané veřejné zakázce.

44. Lze tedy shrnout, že podstatou zásady zákazu diskriminace je pravidlo, že žádný z potenciálních dodavatelů nesmí být přímo nebo nepřímo, vědomě nebo nevědomě zvýhodněn nebo znevýhodněn oproti jiným subjektům ve stejném postavení. Zadavatel tak například nesmí v zadávací dokumentaci vymezit předmět veřejné zakázky tak, že by to (bezdůvodně) vedlo ke zvýhodnění jednoho nebo více z potencionálních dodavatelů, přitom je nerozhodné, zda ke zvýhodnění dochází přímo, nebo nepřímo.

45. V šetřeném případě zadavatel stanovil v příloze č. 1 (Technická specifikace dodávky) návrhu kupní smlouvy závaznou podmínku, že „Servisní středisko uchazeče musí mít sídlo v České republice, odezva servisu nejpozději do 24 hodin od nahlášení závady“ (viz bod 7. a 38. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

46. Úřad opakovaně ve své rozhodovací praxi v minulosti u takto formulovaného požadavku na zajištění servisního střediska uchazeče na území České republice konstatoval, že zadavatel tímto postupem eliminoval možnost účastnit se daného zadávacího řízení pro dodavatele (tuzemské či zahraniční), kteří disponují vlastním servisním střediskem či ho mají smluvně nebo jiným způsobem zajištěno na území jiného státu než je Česká republika, přestože by např. dojezdová doba z takových servisních středisek byla objektivně kratší než např. ze servisního střediska umístěného v západních Čechách a tito dodavatelé by tak byli objektivně schopni plnit předmět veřejné zakázky (srov. např. rozhodnutí ve věci sp. zn. S61/2013/VZ ze dne 22. 8. 2013 či sp. zn. S762/2014/VZ ze dne 10. 12. 2014).

47. Stejně tak lze i v této věci plně odkázat na závěry pravomocného rozhodnutí Úřadu vydaného ve věci sp. zn. S61/2013/VZ, v němž uzavřel, že „pokud zadavatel požadoval po dodavateli, aby zabezpečil a zajistil servisní organizaci předmětu plnění se sídlem v České republice, pak tím nepochybně omezil počet dodavatelů, kteří se mohou o veřejnou zakázku ucházet. S ohledem na geografickou polohu statutárního města Brno, jakožto místa plnění předmětné veřejné zakázky, je totiž zjevné, že vzdálenost některých potencionálních zahraničních dodavatelů (především ze Slovenska a Rakouska) od místa plnění veřejné zakázky může být bližší než pro některé tuzemské dodavatele, proto je nutné takovou podmínku zadavatele vymezenou v zadávací dokumentaci považovat za diskriminační, odporující zásadám uvedeným v § 6 odst. 1 a 2 zákona, neboť někteří z dodavatelů mají v takovém případě předem znemožněnu účast v zadávacím řízení, byť by předmět veřejné zakázky mohli realizovat stejně úspěšně jako dodavatelé ostatní, a to i bez nutnosti zavedení dalších ekonomických a organizačních opatření, jak je ve svém vyjádření přesvědčen zadavatel.“

48. V návaznosti na shora uvedené Úřad konstatuje, že shledal prvek diskriminace u požadavku zadavatele, aby dodavatelé, kteří se chtěli zúčastnit předmětného zadávacího řízení, si zajistili existenci sídla servisního střediska na území České republiky. K tomuto Úřad dodává, že má za to, že s ohledem na geografickou polohu města Brna, tj. sídla zadavatele a místa plnění předmětné zakázky (viz bod 39. odůvodnění tohoto rozhodnutí), je totiž zjevné, že vzdálenost sídla (servisního střediska) některých potencionálních zahraničních dodavatelů (např. z Rakouska, ze Slovenska a případně i z Polska) od místa plnění veřejné zakázky může být kratší, než pro některé tuzemské dodavatele.

49. Z uvedeného důvodu pohlíží Úřad na takovou podmínku jako na bezdůvodnou a excesívní, neboť mohou existovat zahraniční či tuzemští (tuzemští dodavatelé, jež by měli sídlo servisního střediska v zahraničí) dodavatelé, kterým je v daném případě minimálně ztíženo zúčastnit se zadávacího řízení, byť by předmět veřejné zakázky mohli realizovat stejně úspěšně jako dodavatelé ostatní, a to i bez nutnosti zavedení dalších ekonomických a organizačních opatření, neboť jediné, co je pro podání nabídky v zadávacím řízení diskvalifikuje, je skutečnost, že nemají servisní středisko v lokalitě vymezené zadavatelem (území České republiky), nikoliv např. dojezdová vzdálenost či dojezdový čas (což jsou kategorie z hlediska zajištění servisu jistě legitimní, přičemž ponechávají způsob splnění na vůli samotného dodavatele).

50. Vzhledem k výše konstatovanému Úřad uzavírá, že zadavatel postupoval při stanovení požadavku sídla servisního střediska na území České republiky v rozporu s ustanovením § 6 odst. 1 a 2 zákona, neboť tak omezil účast v zadávacím řízení těm dodavatelům, kteří mají sídlo nebo místo podnikání v členském státě Evropské unie a ostatních státech, které mají s Českou republikou či Evropskou unií uzavřenu mezinárodní smlouvu zaručující přístup dodavatelů z těchto států k zadávané části veřejné zakázky, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel dne 18. 2. 2014 uzavřel s vybraným uchazečem kupní smlouvu.

51. K námitce zadavatele, že existují nejméně čtyři dodavatelé příslušného zboží, kteří mají servisní středisko na území České republiky, Úřad uvádí, že tuto skutečnost posoudil a její důsledky zohlednil níže (viz 71. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Nicméně na právní závěry uvedené Úřadem výše tato skutečnost nemá žádný vliv, neboť, jak již bylo konstatováno, mohli existovat (tuzemští i zahraniční) dodavatelé, pro které byl předmětný požadavek diskriminační, neboť mohli sice požadované zboží nabídnout, avšak nedisponovali servisním střediskem se sídlem na území České republiky.

52. Dále k argumentu zadavatele, že mohl dodavatel využít ke splnění šetřeného požadavku subdodavatele nebo podat nabídku s jiným dodavatelem (blíže bod 14. odůvodnění tohoto rozhodnutí), uvádí Úřad, že jej nelze přijmout, neboť jak je dovozeno například ve výše citovaném rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 57/2011 ze dne 1. 11. 2012, „podání společné nabídky, tak podání nabídky, v níž bude počítáno se subdodávkou, nemůže soutěžní prostředí zajišťovat způsobem srovnatelným, jako podání nabídek, které budou mezi sebou ve skutečnosti soutěžit.“ K tomuto Úřad dodává, že i nadále považuje šetřený požadavek zadavatele za diskriminační, neboť ani možnost subdodavatelského plnění diskriminační účinek na soutěžní prostředí, v němž se mají dodavatelé o zakázku ucházet, nikterak (s ohledem na citovaný rozsudek) neeliminuje.

53. Dále lze k této argumentaci odkázat na závěr uvedený v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 37/2011-92, ve kterém Nejvyšší správní soud konstatoval, že „na dodavatelích nelze spravedlivě požadovat, aby plnily požadavek, který je v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách, natož aby tak činili formou subdodavatelskou, která jim zpravidla zvyšuje náklady a snižuje zisk.“ Z citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu tedy vyplývá, že pokud zadavatel stanovil požadavek na plnění části veřejné zakázky v rozporu se zákonem, např. diskriminačně, nelze jeho pochybení zhojit odkazem na možnost dodavatelů prokazovat splnění tohoto požadavku pomocí subdodavatele, případně analogicky též prostřednictvím podání společné nabídky více dodavatelů.

54. Ve věci poslední námitky zadavatele, tj. nezbytnosti zabývat se situací na daném trhu a zohledněním hlediska ekonomicko-časového, věcného a jazykového (blíže bod 15., 16., 17. a 18. odůvodnění tohoto rozhodnutí) Úřad konstatuje, že při svém posouzení šetřené věci zohlednil i situaci na trhu s předmětným zbožím, avšak je nutné zdůraznit, že vnímání relevantního trhu nelze omezit pouze rozlohou České republiky, nýbrž je třeba pohlížet na okruh potenciálních dodavatelů v nejširším možném měřítku. To s ohledem na uveřejnění oznámení o předmětné zakázce v Úředním věstníku Evropské unie znamená jak v evropském, tak potažmo přes globální obchodní zastoupení i v celosvětovém soutěžním prostředí.

55. Pro úplnost Úřad doplňuje, že v šetřené věci má být pro zadavatele rozhodné, aby dodavatel nastoupil do určité doby (24 hodin od nahlášení závady) na realizaci záruční (či pozáruční) opravy v místě plnění předmětné zakázky. Je tomu tak proto, že zadavatel je veden legitimní potřebou zajistit funkčnost příslušného zboží, a proto je pro něj žádoucí, aby odezva servisu byla co nejrychlejší. Proto není rozhodující (a v tomto smyslu ani legitimní určovat), z jakého státu bude příslušný servisní technik vyjíždět, ale to, jestli dokáže operativně nastoupit ve vytyčeném čase na realizaci případné opravy.

56. Ve vztahu k nákladovosti případného pozáručního servisu je třeba dodat, že otázka, zda je servisní středisko umístěno v České republice, či v jiném členském státě Evropské unie, není v šetřeném případě z hlediska nákladů na pozáruční servis rozhodná, neboť nelze s jistotou tvrdit, že servis z  jiného státu bude dražší než servis z České republiky. Tato argumentace zadavatele je však v posuzované věci zcela irelevantní, neodůvodňující předmětný požadavek. Bylo-li totiž snahou zadavatele omezit (limitovat) cenu pozáručního servisu, měl tak učinit jiným způsobem než geografickým určením sídla servisního střediska (např. tím, že zahrne pozáruční servis do předmětu veřejné zakázky a jeho cenu do předmětu hodnocení, nebo že v návrhu smlouvy stanoví závazné nepřekročitelné ceny cestovného v rámci pozáručních servisů apod.). Pokud by pak cena za takový servis byla příliš vysoká, nešlo by o nabídku v souladu se zadávacími podmínkami nebo o vysoce kladně hodnocenou nabídku, kterou by snad zadavatel dokonce musel přijmout (tzn., že by šlo o vybraného uchazeče), jak se mylně zadavatel snaží konstruovat. Z uvedeného důvodu je třeba tuto argumentaci zadavatele odmítnout.

57. K hledisku jazykovému Úřad dodává, že považuje tuto argumentaci zadavatele za legitimní, nicméně nekorespondující se samotným požadavkem na sídlo servisního střediska v České republice, neboť nelze vyloučit, že např. dodavatelé se sídlem na území Polska, Slovenska či Rakouska disponují servisními techniky hovořícími česky, příp. provádí zaškolení či servis prostřednictvím materiálů v češtině. Zadavatel tak namísto předmětného požadavku na servisní středisko mohl tento jazykový požadavek promítnout do zadávací dokumentace, což však neučinil.

58. Úřad připomíná, že zadavatel je oprávněn s ohledem na své potřeby – kdy lze předpokládat, že existuje oprávněný zájem zadavatele na komunikaci v jazyce, který jeho zaměstnanci ovládají, resp. který je pro jeho zaměstnance jazykem mateřským – takovou zadávací podmínku (aby servisní technici, s nimiž však musí zadavatel v podrobnostech jednat /lhostejno, zda písemně či ústně/ a např. předávat jim předmět, který má být servisován, a současně osobně jim vysvětlit, v čem vada spočívá) stanovit. Neznamená to současně, že všichni technici, jež by pak výrobek opravovali a nepřijdou se zadavatelem do vůbec kontaktu, musí hovořit mateřským jazykem zadavatele. Současně platí, že není zapovězeno dodavateli, který např. přijímá od zadavatele osobně plnění a osobně má se zadavatelem komunikovat o vadách v češtině, aby přitom nemohl využít např. služeb tlumočníka apod.

59. Na základě výše uvedených skutečností Úřad rekapituluje, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání části 4. Elektroporátor, Bioanalyzátor, Elektroforézy veřejné zakázky „Přístrojové vybavení 10. část – CYKLERY, FOTOMETRY, ELEKTROPORÁTORY“ nepostupoval v souladu se zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v ustanovením § 6 odst. 1 zákona, když v příloze č. 1 „Technická specifikace dodávky“ návrhu kupní smlouvy, jež je přílohou č. 1 zadávací dokumentace, v rámci vymezení obchodních podmínek stanovil požadavek – „[s]ervisní středisko uchazeče musí mít sídlo v České republice, odezva servisu nejpozději do 24 hodin od nahlášení závady“, čímž zadavatel postupoval současně i v rozporu s ustanovením § 6 odst. 2 zákona, neboť tak omezil účast v zadávacím řízení těm dodavatelům, kteří mají sídlo nebo místo podnikání v členském státě Evropské unie a ostatních státech, které mají s Českou republikou či Evropskou unií uzavřenu mezinárodní smlouvu zaručující přístup dodavatelů z těchto států k zadávané části veřejné zakázky, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel dne 18. 2. 2014 uzavřel s vybraným uchazečem kupní smlouvu na předmětnou část veřejné zakázky.

60. Ze shora uvedených důvodů Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K bodu II. výroku – uložení pokuty

61. Podle ustanovení § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), c) nebo d).

62. Podle ustanovení § 121 odst. 3 zákona odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

63. V případě šetřené veřejné zakázky se zadavatel dopustil správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že stanovil v příloze č. 1 návrhu kupní smlouvy požadavek sídla servisního střediska na území České republiky.

64. Úřad se nejprve zabýval délkou subjektivní a objektivní lhůty pro zánik odpovědnosti zadavatele za spáchání správního deliktu a konstatuje následující. Podle ustanovení článku 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Ústavní pravidlo zakotvené v ustanovení článku 40 odst. 6 Listiny tak zakládá výjimku z jinak obecného zákazu retroaktivity trestních norem, která se uplatní v případě, kdy je pozdější právní úprava pro pachatele příznivější. Tato výjimka se dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu aplikuje rovněž v řízeních o sankci za správní delikty.

65. V nyní šetřeném případě došlo před zahájením správního řízení s účinností od 6. 3. 2015 ke změně ustanovení § 121 odst. 3 zákona, které nově uvádí, že „odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán“. Úřad proto v šetřeném případě aplikoval výjimku zakotvenou v ustanovení článku 40 odst. 6 Listiny a posoudil případ podle pozdějšího zákona (zákona účinného v době zahájení správního řízení), neboť došel k závěru, že je pro zadavatele příznivější. Při posuzování příznivosti právní úpravy vycházel Úřad zejména ze skutečnosti, že zákon účinný v době zahájení zadávacího řízení umožnoval oproti stávající právní úpravě zahájit správní řízení s delším časovým odstupem od okamžiku spáchání správního deliktu či od okamžiku, kdy se o něm Úřad dozvěděl.

66. V návaznosti na posledně citovaná ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správního deliktu dozvěděl na základě podnětu, který obdržel dne 29. 10. 2014. Zahájení správního řízení oznámil Úřad zadavateli dne 30. 6. 2015 a tímto dnem bylo správní řízení zahájeno. Ke spáchání správního deliktu došlo dne 18. 2. 2014, kdy zadavatel uzavřel kupní smlouvu s vybraným uchazečem. Z uvedených údajů vyplývá, že v šetřeném případě odpovědnost zadavatele za správní delikt nezanikla.

67. Podle bodu 8. odůvodnění tohoto rozhodnutí je konečná cena za plnění předmětu veřejné zakázky stanovena výši 2 140 490 Kč včetně DPH. Jak je uvedeno v § 120 odst. 2 písm. a) zákona, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), za správní delikt se uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, pokud cena zakázky nebyla nabídnuta. Cena veřejné zakázky, při které se zadavatel dopustil správního deliktu, je 2 140 490 Kč včetně DPH. Horní hranice možné pokuty (10 %) tedy činí částku ve výši 214 049 Kč.

68. Podle ustanovení § 121 odst. 2 věta první zákona se při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

69. Hlavním kritériem, které je dle citovaného ustanovení rozhodné pro určení výměry pokuty, je závažnost správního deliktu. Jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Zákon pak demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán). Úřad nad rámec uvedených kritérií pak může přihlédnout i k jiným okolnostem, pokud jsou svojí povahou podstatné pro posouzení závažnosti správního deliktu, a které by s ohledem na skutkové okolnosti konkrétního případu mohly být kvalifikovány jako polehčující či přitěžující

70. Co se týká závažnosti a způsobu spáchání správního deliktu, vzal Úřad v úvahu tu skutečnost, že jednání zadavatele narušilo samotný princip zadávání veřejných zakázek, tedy zachování nediskriminačního soutěžního prostředí, které má umožnit z co možná nejširšího okruhu podaných nabídek vybrat nejvhodnější plnění pro zadavatele. Z obecného pohledu tak lze označit jednání zadavatele spíše za závažné.

71. Při posouzení konkrétních okolností, za nichž byl správní delikt spáchán, a jeho následků, však vzal Úřad na druhou stranu v úvahu jako polehčující okolnost skutečnost, že byl zadavatel před stanovením požadavku na sídlo servisního střediska na území České republiky veden snahou zjistit skutečné možnosti několika vybraných potenciálních dodavatelů (viz bod 13. odůvodnění tohoto rozhodnutí), když si ověřoval umístění sídel servisních středisek těchto dodavatelů. To znamená, že zadavatel svým postupem úplně nerezignoval na princip zákazu diskriminace, neboť lze dovodit, že pro část zahraničních dodavatelů předmětné části veřejné zakázky se nejednalo o omezující požadavek. Lze proto konstatovat, že postupem zadavatele byla hospodářská soutěž narušena pouze do určitého, nikoli zcela zásadního stupně, což s sebou logicky nese i méně intenzivní zásah do hodnot chráněných prostřednictvím stanovení skutkové podstaty projednávaného správního deliktu.

72. Žádné další polehčující ani přitěžující okolnosti, za kterých byl správní delikt spáchán, Úřad nezjistil.

73. Úřad při stanovení výše pokuty zohlednil i finanční možnosti zadavatele a stanovenou pokutu posoudil vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel disponuje. Z dokumentů obsažených ve složce „Rozpočet Masarykovy univerzity pro rok 2015 /R2015/“[2] Úřad zjistil, že Masarykova univerzita přepokládá hospodařit s finančními prostředky v řádu miliard korun českých (investiční i neinvestiční část). Ukládanou výši pokuty tedy nelze shledat likvidační a v tomto smyslu „nespravedlivou“.

74. Při posuzování výše uložené pokuty vycházel Úřad z premisy, že pokuta uložená zadavateli za zjištěné porušení zákona má plnit všechny základní funkce správního trestání. Po zvážení všech okolností šetřeného případu Úřad při určení výměry uložené pokuty posoudil její výši stanovenou na 20 000,- Kč vzhledem k souvislostem případu a ve vztahu k výše uvedenému, a to zejména s ohledem na okolnosti, za nichž byl správní delikt spáchán a s ohledem na maximální možnou hranici pokuty ve výši 214 049 Kč, jako dostačující, přičemž uložená výše pokuty splňuje obě základní funkce uplatnění právní odpovědnosti, a to jak funkci represivní, tak preventivní.

75. Úřad posoudil postup zadavatele ze všech hledisek a vzhledem ke zjištěnému správnímu deliktu zadavatele přistoupil k uložení pokuty, neboť zadavatel již uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na plnění veřejné zakázky a nápravy již nelze dosáhnout. Z uvedeného důvodu uložil Úřad pokutu ve výši uvedené ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

76. Pokuta uložená zadavateli je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

otisk úředního razítka

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

Obdrží

Masarykova univerzita, Žerotínovo náměstí 617/9, 602 00 Brno – Brno-město

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Dostupná online http://www.muni.cz/general/public_reports.

[2] Dostupný na https://is.muni.cz/do/rect/normy/rozpocet/R2015/