číslo jednací: R364/2014/VZ-27114/2015/322/EDy
Instance | II. |
---|---|
Věc | ZŠ Svatoplukova 11 - tělocvična |
Účastníci |
|
Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
Rok | 2014 |
Datum nabytí právní moci | 8. 9. 2015 |
Související rozhodnutí | S702/2014/VZ-20968/2014/523/Krk R364/2014/VZ-27114/2015/322/EDy |
Dokumenty | ![]() |
Č. j.:ÚOHS-R364/2014/VZ-27114/2015/322/EDy |
|
8. září 2015 |
V řízení o rozkladu ze dne 16. 10. 2014, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, jenž podal zadavatel –
-
Statutární město Olomouc, IČO 00299308, se sídlem Horní náměstí 583, 779 00 Olomouc,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S702/2014/VZ-20968/2014/ 523/Krk ze dne 3. 10. 2014 ve věci možného spáchání správních deliktů zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky „ZŠ Svatoplukova 11 - tělocvična“, v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 9. 4. 2013 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 10. 4. 2013 pod ev. č. 342721, ve znění oprav uveřejněných dne 30. 4. 2013 a dne 10. 5. 2013 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 12. 4. 2013 pod ev. č. 2013/S 072-119697, ve znění oprav uveřejněných dne 2. 5. 2013 pod ev. č. 2013/S 085-143128 a dne 14. 5. 2013 pod ev. č. 2013/S 092-155626,
jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona a na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S702/2014/VZ-20968/2014/ 523/Krk ze dne 3. 10. 2014
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Dne 20. 5. 2014 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], podnět k přezkoumání úkonů zadavatele – statutárního města Olomouc, IČO 00299308, se sídlem Horní náměstí 583, 779 00 Olomouc (dále jen „zadavatel“), při zadávání veřejné zakázky s názvem „ZŠ Svatoplukova 11 – tělocvična“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 9. 4. 2013 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 10. 4. 2013 pod ev. č. 342721, ve znění oprav uveřejněných dne 30. 4. 2013 a dne 10. 5. 2013 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 12. 4. 2013 pod ev. č. 2013/S 072-119697, ve znění oprav uveřejněných dne 2. 5. 2013 pod ev. č. 2013/S 085-143128 a dne 14. 5. 2013 pod ev. č. 2013/S 092-155626 (dále jen „veřejná zakázka“). Dne 25. 8. 2014 Úřad zahájil správní řízení z moci úřední.
II. Napadené rozhodnutí
2. Dne 3. 10. 2014 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S702/2014/VZ-20968/2014/523/Krk (dále jen „napadené rozhodnutí“), které bylo zadavateli doručeno dne 4. 10. 2014. Ve výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky stanovil v rozporu s § 69 odst. 2 zákona a zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v ustanovení § 6 odst. 1 zákona v kvalifikační dokumentaci a pokynech pro uchazeče podmínku, podle níž dodavatel, který podal nabídku v zadávacím řízení, nesmí být současně subdodavatelem jiného dodavatele v šetřeném zadávacím řízení, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavřel dne 18. 11. 2013 smlouvu na veřejnou zakázku s vybraným uchazečem – Provádění staveb Olomouc, a.s., IČO 25385551, se sídlem tř. Kosmonautů 989/8, 772 11 Olomouc – Hodolany (dále jen „vybraný uchazeč“). Za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad uložil výrokem II. pokutu ve výši 90 000 Kč.
3. V rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad poukázal na diskriminační znění čl. 11 odst. 3 kvalifikační dokumentace a pokynů pro uchazeče (dále jen „kvalifikační dokumentace“), ve kterém zadavatel stanovil podmínku, že „[d]odavatel, který podal nabídku v zadávacím řízení, nesmí být současně subdodavatelem jiného dodavatele v tomtéž zadávacím řízení.“ Takovou podmínkou zadavatel nepřípustně rozšířil podmínku stanovenou v § 69 odst. 2 zákona a postupoval v rozporu se zásadou zákazu diskriminace, čímž se dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Své závěry o naplnění skutkové podstaty správního deliktu Úřad opřel rovněž o judikaturu Krajského soudu v Brně, když konstatoval, že k naplnění skutkové podstaty správního deliktu postačí pouhá potencialita podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, přičemž poukázal na skutečnost, že zadavatel mohl obdržet nabídky i jiných dodavatelů, kdyby kvalifikační dokumentace neobsahovala uvedenou diskriminační podmínku.
III. Rozklad zadavatele
4. Proti napadenému rozhodnutí podal zadavatel dne 16. 10. 2014 rozklad. V rámci včas podaného rozkladu uplatnil dále uvedené námitky.
Námitky rozkladu
5. Zadavatel je přesvědčen, že jeho postupem nedošlo k porušení zásad stanovených v § 6 odst. 1 zákona. Neměl v úmyslu jednat způsobem, který by omezil okruh uchazečů nad rámec stanovený v § 69 odst. 2 a 3 zákona. Připouští určité své pochybení ve formulaci čl. 11 odst. 3 kvalifikační dokumentace, ovšem zdůrazňuje, že na tento článek navazuje čl. 11 odst. 4 kvalifikační dokumentace, ve kterém jsou uvedeny možné sankce plynoucí z porušení čl. 11 odst. 3 a že tyto články je třeba vykládat ve vzájemném kontextu. Navíc poukazuje na skutečnost, že i když čl. 11 odst. 3 kvalifikačních předpokladů mohl způsobit podezření pro nepřípustné rozšíření § 69 odst. 2 zákona, je zřejmé, že se tak fakticky nestalo a hospodářská soutěž nebyla omezena. Uvedené dovozuje od počtu šesti podaných nabídek, který je dle zadavatele zcela obvyklý, resp. mírně nadprůměrný pro veřejnou zakázku takového rozsahu. Vzhledem k uvedenému zadavatel podotýká, že sankce není adekvátní rozsahu vytýkaného omezení hospodářské soutěže.
Závěr rozkladu
6. V závěru rozkladu zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil; event. pokud předseda Úřadu neshledá důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, žádá zadavatel o výrazné snížení uložené sankce.
IV. Řízení o rozkladu
7. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
8. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
9. Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když výrokem I. napadeného rozhodnutí rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nepřípustným způsobem omezil okruh uchazečů nad rámec stanovený v § 69 odst. 2 zákona a postupoval tak v rozporu se zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona. Rovněž pokuta vyměřená Úřadem byla stanovena v souladu se zákonem a je přiměřená. V následující části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech uvedeny důvody, pro které jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.
V. Přezkum napadeného rozhodnutí
10. Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu tím, že nedodržel postup stanovený tímto zákonem pro zadávání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku. Nezákonný postup zadavatele spatřoval v nepřípustném rozšíření podmínky stanovené § 69 odst. 2 zákona i na subdodavatele, jejichž prostřednictvím jiný dodavatel část své kvalifikace neprokazuje, a tím i porušení zásady zákazu diskriminace zakotvené v § 6 zákona. Nedodržení postupu stanoveného zákonem Úřad dovodil z čl. 11 odst. 3 kvalifikační dokumentace, přičemž se vzhledem ke stanovisku zadavatele vypořádal i s provázaností čl. 11 odst. 3 a čl. 11 odst. 4 kvalifikační dokumentace. Dále se Úřad zabýval otázkou možného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, přičemž dospěl k závěru, že i tento znak skutkové podstaty správního deliktu byl naplněn. Své úvahy přehledným způsobem vyložil a podložil judikaturou. Po zjištění naplnění všech znaků skutkové podstaty správního deliktu přistoupil k uložení sankce. Pokutu po uvážení všech zákonných kritérií uložil při spodní hranici zákonné sazby.
11. Pro další přezkum napadeného rozhodnutí je podstatný obsah čl. 11 odst. 3 a 4 kvalifikační dokumentace. V čl. 11 odst. 3 kvalifikační dokumentace je konkrétně stanoveno, že: „Dodavatel může podat pouze jednu nabídku. Dodavatel, který podal nabídku v zadávacím řízení, nesmí být současně subdodavatelem jiného dodavatele v tomtéž zadávacím řízení. Dodavatel, který podal nabídku v zadávacím řízení, nesmí být současně subdodavatelem, jehož prostřednictvím jiný dodavatel v tomto zadávacím řízení prokazuje kvalifikaci.“ V čl. 11 odst. 4 se podává: „Pokud dodavatel podá více nabídek samostatně nebo společně s dalšími dodavateli, nebo je subdodavatelem, jehož prostřednictvím jiný dodavatel v tomtéž zadávacím řízení prokazuje kvalifikaci, zadavatel všechny nabídky podané takovým dodavatelem vyřadí. Dodavatele, jehož nabídka byla vyřazena, zadavatel bezodkladně vyloučí z účasti v zadávacím řízení.“
K zásadě zákazu diskriminace a nepřípustnému rozšíření podmínky § 69 odst. 2 zákona
12. Podle odborné literatury podstatou zásady zákazu diskriminace je „[…] pravidlo, že žádný z dodavatelů, zájemců nebo uchazečů nesmí být přímo nebo nepřímo, vědomě nebo nevědomě zvýhodněn nebo znevýhodněn oproti jiným subjektům ve stejném postavení.“ (Srov.: RAUS, D., NERUDA, R. Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. 1. vydání. Praha: Linde Praha a.s., 2007). Tyto závěry odborné literatury přijal za své i Nejvyšší správní soud, když např. v rozsudku ze dne 12. 5. 2008, sp. zn. 5 Afs 131/2007 uvedl, že „[p]orušení zásady nediskriminace zadávacího řízení by nesporně nastalo, pokud by zadavatel v téže situaci a v týchž otázkách přistupoval k některým uchazečům o veřejnou zakázku procedurálně nebo obsahově jinak než ke zbylým, popř. pokud by v důsledku zadavatelova postupu bylo některým uchazečům objektivně znemožněno nebo ztíženo ucházet se o veřejnou zakázku za podmínek, za nichž se o ni mohou ucházet jiní uchazeči.“ Obdobně se vyjádřil Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 1 Afs 20/2008 citovaném Úřadem. V daném rozsudku se Nejvyšší správní soud zaobíral zejména podstatou tzv. skryté diskriminace, přičemž dospěl k závěru, že „shledání skryté diskriminace je přípustné tam, kde kvalifikační předpoklady jsou vskutku excesivní a jasně vybočují z oprávněných potřeb dané zakázky (srov. shora cit. Sdělení Komise k výkladovým otázkám -). Restriktivní výklad skryté diskriminace je dále podporován i tím, že - kromě podmínky zjevné nepřiměřenosti kvalifikačních předpokladů ve vztahu k velikosti, složitosti a technické náročnosti konkrétní veřejné zakázky - musí být též zřejmé, že v důsledku takto nastavených předpokladů mohou veřejnou zakázku splnit toliko někteří z potenciálních uchazečů, kteří by jinak (bez nepřiměřeně nastavených kvalifikačních předpokladů) byli bývali k plnění předmětu veřejné zakázky objektivně způsobilými. Takto nastavené kvalifikační předpoklady totiž již neplní jakoukoliv rozumnou ekonomickou funkci, ale v rozporu s cílem zákona o veřejných zakázkách brání konkurenčnímu prostředí mezi dodavateli. Jak totiž správně uvedl krajský soud, někteří z dodavatelů mají v takovém případě a priori znemožněnu účast v zadávacím řízení, byť by předmět veřejné zakázky mohli realizovat stejně úspěšně jako dodavatelé ostatní.“
13. Dle uvedené zásady zákazu diskriminace je tedy zadavatel povinen postupovat v průběhu veřejné zakázky vždy tak, aby jeho jednáním nedošlo k diskriminaci žádného z dodavatelů. Uvedl-li zadavatel v čl. 11 odst. 3 kvalifikační dokumentace mj. podmínku, že „[d]odavatel, který podal nabídku, nesmí být současně subdodavatelem jiného dodavatele v tomtéž zadávacím řízení“, pak se jedná o nezákonný požadavek zjevně vybočující z oprávněných potřeb veřejné zakázky, který nepřípustným způsobem rozšiřuje podmínku stanovenou § 69 odst. 2 zákona. Toto ustanovení zákona zamezuje podání nabídky pouze u těch subdodavatelů, prostřednictvím kterých jiný dodavatel prokazuje část své kvalifikace a nikoliv i těch subdodavatelů, kterými není kvalifikace prokazována.
14. Podmínka stanovená v čl. 11 odst. 3 kvalifikační dokumentace sice nediskriminuje určitého uchazeče, ale některým uchazečům objektivně znemožňuje ucházet se o veřejnou zakázku za podmínek, za nichž se o ni mohou ucházet jiní uchazeči. Jedná se konkrétně o uchazeče, kteří jsou subdodavateli jiného dodavatele, jejichž prostřednictvím ale tento dodavatel neprokazuje kvalifikaci. Dalším uchazečům ztěžuje možnost ucházet se o veřejnou zakázku za podmínek, za jakých se mohou ucházet jiní uchazeči. Jde o dodavatele, kteří chtěli plnit předmět veřejné zakázky pomocí subdodavatele, ovšem mohlo pro ně být dosti obtížné uzavřít s některým z dodavatelů subdodavatelskou smlouvu pro zadávací řízení, neboť by poté takový dodavatel v postavení subdodavatele nemohl sám v tomtéž zadávacím řízení podat jako uchazeč vlastní nabídku, i přestože by jím dodavatel neprokazoval kvalifikaci.
15. S ohledem na uvedené se ztotožňuji se závěry Úřadu, že čl. 11 odst. 3 kvalifikační dokumentace je nepřípustným rozšířením § 69 odst. 2 zákona a je současně v rozporu se zásadou zákazu diskriminace.
16. I samotný zadavatel v rozkladu připouští určité pochybení ve formulaci podmínek čl. 11 odst. 3 kvalifikační dokumentace. Namítá však, že daný odstavec je třeba vykládat ve spojitosti s čl. 11 odst. 4 kvalifikační dokumentace.
17. Je sice pravdou, že ze vzájemného kontextu čl. 11 odst. 3 a odst. 4 kvalifikační dokumentace explicitně nevyplývá, že uchazeč – dodavatel, který podal nabídku a je současně subdodavatelem jiného dodavatele v tomtéž zadávacím řízení, bude ze zadávacího řízení vyloučen. Obsah kvalifikační dokumentace je však třeba posoudit rovněž ve spojitosti s jednotlivými ustanoveními zákona, zejména s § 76 odst. 1 zákona. Dle tohoto ustanovení zákona hodnotící komise posuzuje nabídky uchazečů mimo jiné i z hlediska požadavků zadavatele uvedených v zadávacích podmínkách, přičemž nabídky, které tyto podmínky nesplňují, musejí být vyřazeny. Dodavatelé si tak po seznámení se s obsahem kvalifikační dokumentace nemohli být jisti, zda splní požadavky stanovené zadavatelem v zadávacím řízení, či budou jejich nabídky vyřazeny dle § 76 odst. 1 zákona pro nesplnění podmínky stanovené v čl. 11 odst. 3 kvalifikační dokumentace.
18. Na tomto místě připomínám, že volba vhodných kritérií pro hodnocení kvalifikace a jejich důsledná aplikace je předpokladem řádného průběhu dalších fází zadávacího řízení, a tím rovněž zajištění hlavního účelu zadávání veřejných zakázek, kterým je efektivní vynakládání veřejných prostředků a zajištění účinné soutěže. Vymezením kvalifikačních kritérií může zadavatel výrazným způsobem ovlivnit okruh dodavatelů, mezi jejichž nabídkami bude v závěrečné fázi zadávacího řízení vybírat. Byť je tedy volba kritérií pro hodnocení kvalifikace primárně na rozhodnutí zadavatele, musí zadavatel při stanovení kvalifikačních kritérií respektovat především zásadu nediskriminace, čemuž v daném zadávacím řízení zadavatel nedostál.
19. Namítá-li pak zadavatel, že neměl v úmyslu jednat způsobem, kterým by omezil okruh uchazečů nad rámec stanovený zákonem, pak tuto námitku neshledávám důvodnou. Dle § 44 odst. 1 zákona za správnost a úplnost zadávací dokumentace odpovídá zadavatel. Zadavatel je ten, kdo nese objektivní odpovědnost, tedy odpovědnost založenou bez ohledu na zavinění (srov. k tomu např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2006, č. j. 11 Ca 216/2005-41 a ze dne 23. 3. 2006, č. j. 8 Ca 8/2004-51). Uvedené závěry aproboval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 1 Afs 23/2012. Zavinění není ani znakem skutkové podstaty správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Samozřejmě ani objektivní odpovědnost není odpovědností absolutní a je možné se z této odpovědnosti dle § 121 odst. 1 zákona liberovat. Zadavatel by v takovém případě musel prokázat, že vynaložil veškeré možné úsilí, které bylo možné požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil. Žádné takové důvody ovšem zadavatel ve svém rozkladu neuvádí.
K možnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky
20. Zadavatel dále poukazuje na skutečnost, že nedošlo k faktickému omezení hospodářské soutěže, když obdržel počet nabídek obvyklý pro veřejné zakázky obdobného charakteru. K této námitce blíže uvádím následující. Podle § 120 odst. 1 písm. a) se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že správní delikt je spáchán též v případě, kdy potenciálně škodlivý následek předvídaný právní normou (možné ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky) i „jen“ hrozí a fakticky ani nastat nemusí. Tyto závěry potvrzuje např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. 9 Afs 78/2012, kde se Nejvyšší správní soud ztotožnil s názorem Krajského soudu v Brně publikovaným v rozsudku ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 31 Af 23/2012 a učinil závěr, že „je podstatné znění ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, dle něhož se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku. Ze zákonného znění přitom expressis verbis plyne, že ke spáchání deliktu dojde, i pokud porušením zákona zadavatel pouze mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Ze zákona je tedy zřejmé, že postačí pouhá potencialita podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky“. V daném případě možnost podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky spočívá ve skutečnosti, že zadavatel stanovil v kvalifikační dokumentaci podmínku, podle níž dodavatel, který podal nabídku v zadávacím řízení, nesmí být současně subdodavatelem jiného dodavatele v tomtéž zadávacím řízení. Je přitom pravděpodobné, že pokud by kvalifikační předpoklady neobsahovaly shora uvedenou diskriminační podmínku zužující množství potenciálních uchazečů, mohl zadavatel obdržet i nabídky jiných uchazečů - dodavatelů, s eventuálně výhodnějšími nabídkami, což vyplývá, už jen z toho, že zadávací dokumentaci si vyzvedlo celkem 17 uchazečů, přičemž zadavatel obdržel pouze 6 nabídek, na což poukázal Úřad již v napadeném rozhodnutí.
21. Na základě výše učiněných závěrů mám za to, že i naplnění tohoto znaku skutkové podstaty správního deliktu Úřad vyhodnotil správně a následně, při zjištění, že smlouva na veřejnou zakázku byla uzavřena, tak správně přistoupil k uložení sankce.
Přezkum uložené pokuty
22. Za spáchání správního deliktu Úřad uložil zadavateli pokutu ve výši 90 000 Kč. Tuto sankci považuje zadavatel za nepřiměřenou rozsahu vytýkaného omezení hospodářské soutěže.
23. Dle § 120 odst. 2 zákona se za správní delikt uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), c) nebo d).
24. Cena zakázky byla zjistitelná a horní hranice proto činila po zaokrouhlení 1 050 938 Kč. Z uvedeného vyplývá, že Úřad uložil pokutu při dolní hranici její maximální výše.
25. Při určení výměry pokuty Úřad přihlédl v souladu s § 121 odst. 2 zákona k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Vzal v úvahu veškeré skutečnosti, které vyšly ve správním řízení najevo, zejména posoudil zadavatelem předloženou dokumentaci o veřejné zakázce a učinil z ní správná zjištění. K závažnosti předmětného správního deliktu uvádím, že Úřad při ukládání výše sankce vycházel správně zejména z toho, že zadavatel svým postupem neumožnil účast dalších potenciálních dodavatelů v zadávacím řízení, čímž narušil hospodářskou soutěž o veřejnou zakázku. Na principu soutěže je přitom zadávání veřejných zakázek založeno, proto je jeho nezákonné omezení považováno za hrubé porušení zákona. Nedalo se ani vyloučit, že v případě zadavatelova souladného postupu se zákonem, mohl zadavatel obdržet i nabídky jiných dodavatelů s výhodnějšími podmínkami. Přitěžující okolnosti Úřad neshledal. Jako polehčující okolnost Úřad zohlednil, že soutěž byla byť omezeným způsobem zachována, když zadavatel obdržel nabídky 6 dodavatelů.
26. V souvislosti s úvahami o adekvátní výši pokuty Úřad rovněž akcentoval ve vztahu k zadavateli represivní i preventivní účinek uložené sankce. Pokud uvážím maximální možnou výši pokuty, která mohla být zadavateli uložena podle zákona, tedy částka přesahující 1 mil. Kč, pak nelze uloženou pokutu ve výši 90 000 Kč, která činí necelých 0,9 % z maximální možné výše, považovat za nepřiměřeně vysokou. V tomto směru připomínám, že každá peněžitá sankce představuje nepříznivý zásah do majetkové i jiné sféry povinného, a proto negativně dopadá na jeho další činnost, a tedy i na jeho rozvoj. S přihlédnutím k následkům spáchání správního deliktu, jímž je narušení soutěžního prostředí (v daném případě byla alespoň omezeně určitá soutěž zachována), které je ustáleně považováno za porušení závažného charakteru, a k nutnosti naplnění sankčních účinků, zejména předcházení budoucího porušování zákona, nelze výši sankčního postihu zcela minimalizovat. Po zjištění skutkového a právního stavu má Úřad na základě správního uvážení určit výši ukládané pokuty, a to striktně v mezích zákona, přičemž je zároveň vázán základními principy správního rozhodování. V tomto případě Úřad použil správní uvážení při stanovení výše pokuty zcela v mezích zákona.
27. Rovněž v souladu s judikaturou vážil, zda vyměřená pokuta není pro zadavatele likvidační. V tomto pro úplnost dodávám, že výše pokuty není likvidační ani vzhledem k předpokládaným příjmům zadavatele pro rok 2015, které by se i v tomto roce dle návrhu rozpočtu zveřejněného na webových stránkách zadavatele http://rozpocet.olomouc.eu měly pohybovat v řádech miliard Kč.
VI. Závěr
28. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí.
29. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
Statutární město Olomouc, Horní náměstí 583, 779 00 Olomouc
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pozn.: Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetření zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.