číslo jednací: R366/2014/VZ-32024/2015/322/KMr

• Instance: II.
• Věc: Komplexní hodnocení kvality v ITV s využitím EFQM Excellence Model
• Účastníci:
  1. Česká republika – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2014
• Datum nabytí právní moci: 7. 10. 2015
• Související rozhodnutí: S616/2014/VZ-20974/2014/543/JWe; R366/2014/VZ-32024/2015/322/KMr

Č. j.:ÚOHS-R366/2014/VZ-32024/2015/322/KMr

7. října 2015

V řízení o rozkladu ze dne 15. 10. 2014 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 17. 10. 2014 zadavatelem –

• Česká republika – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, IČO 00022985, se sídlem Karmelitská 7, 188 12 Praha 1,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j.ÚOHS-S616/2014/VZ-20974/2014/543/JWe ze dne 3. 10. 2014 vydanému ve správním řízení vedeném

ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů při zadávání podlimitní veřejné zakázky s názvem „Komplexní hodnocení kvality v ITV s využitím EFQM Excellence Model“, ve zjednodušeném podlimitním řízení, zahájeném dne 14. 6. 2012 odesláním výzvy k podání nabídek

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j.ÚOHS-S616/2014/VZ-20974/2014/543/JWe ze dne 3. 10. 2014

p o t v r z u j i

a rozklad zadavatele

z a m í t á m.

ODŮVODNĚNÍ

I. Zjištění Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže před zahájením správního řízení

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], příslušný k dohledu nad dodržováním zákona, obdržel podnět k přezkoumání postupu zadavatele – České republiky – Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, IČO 00022985, se sídlem Karmelitská 7, 188 12 Praha 1(dále jen „zadavatel“) při zadávání podlimitní veřejné zakázky s názvem „Komplexní hodnocení kvality v ITV s využitím EFQM Excellence Model“, ve zjednodušeném podlimitním řízení, zahájeném dne 14. 6. 2012 odesláním výzvy k podání nabídek (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Na základě podnětu si Úřad vyžádal od zadavatele dokumentaci o veřejné zakázce. Úřad z dokumentace o veřejné zakázce zjistil, že dne 7. 8. 2012 rozhodl zadavatel o výběru nejvhodnější nabídky uchazeče Sdružení pro oceňování kvality, z.s., IČO 45772657, se sídlem Novotného lávka 200/5, 110 00 Praha, Staré město (dále jen „vybraný uchazeč“).

3. Ze záznamu z jednání s vybraným uchazečem ze dne 10. 9. 2012 Úřad zjistil, že dne 7. 9. 2012 proběhlo jednání, na kterém měl vybraný uchazeč předložit originály nebo úředně ověřené kopie dokladů, které by prokazovaly splnění kvalifikace. V záznamu z jednání s vybraným uchazečem je uvedeno, že vybraný uchazeč předložil doklady, které prokazovaly splnění kvalifikace ke dni tohoto jednání. V záznamu z jednání s vybraným uchazečem je dále uvedeno, že podle § 52 odst. 1 zákona a podle požadavku zadavatele uvedeného v zadávací dokumentaci musí být kvalifikace prokázána ve lhůtě pro podání nabídek. V závěru záznamu z jednání s vybraným uchazečem je konstatováno, že vybraný uchazeč neposkytl řádnou součinnost k uzavření smlouvy podle § 82 odst. 4 zákona a smlouvu s ním nelze uzavřít.

4. Z výzvy k uzavření smlouvy ze dne 18. 9. 2012 Úřad zjistil, že dne 18. 9. 2012 zadavatel vyzval k uzavření smlouvy uchazeče – Česká společnost pro jakost, z.s., IČO 00417955, se sídlem Novotného lávka 200/5, 110 00 Praha, Staré město, který se umístil druhý v pořadí (dále jen „poskytovatel“). Dne 8. 11. 2012 uzavřel zadavatel s poskytovatelem smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky (dále jen „smlouva“).

II. Správní řízení vedené Úřadem

5. Po přezkoumání obsahu dokumentace o veřejné zakázce získal Úřad pochybnost, zda zadavatel postupoval v souladu s § 82 odst. 4 zákona, když posoudil předložení dokladů prokazujících splnění kvalifikace k datu 7. 9. 2012 ze strany vybraného uchazeče jako neposkytnutí řádné součinnosti k uzavření smlouvy ve smyslu § 82 odst. 4 zákona a následně uzavřel smlouvu s poskytovatelem. Z důvodu existence pochybnosti o tom, zda zadavatel v souvislosti s uzavřením smlouvy postupoval v souladu se zákonem, zahájil Úřad toto správní řízení z moci úřední.

6. Dne 6. 8. 2014 bylo zadavateli doručeno oznámení o zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele č. j. ÚOHS-S616/2014/VZ-16144/2014/543/JWe z téhož dne, čímž bylo podle § 113 zákona zahájeno toto správní řízení.

III. Napadené rozhodnutí

7. Dne 3. 10. 2014 vydal Úřad rozhodnutí č. j.ÚOHS-S616/2014/VZ-20974/2014/543/JWe (dále jen „napadené rozhodnutí“). Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 82 odst. 4 zákona, když uzavřel smlouvu s poskytovatelem, přestože vybraný uchazeč zadavateli poskytl řádnou součinnost potřebnou k uzavření smlouvy, přičemž tento postup měl podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

8. Výrok I. napadeného rozhodnutí Úřad odůvodnil tím, že zadavatel nesprávně vyhodnotil jako nesplnění povinnosti předložit zadavateli před uzavřením smlouvy originály nebo úředně ověřené kopie dokladů prokazujících splnění kvalifikace vybraným uchazečem předložené doklady prokazující splnění kvalifikačních předpokladů ke dni 7. 9. 2012, v důsledku čehož zadavatel vyhodnotil počínání vybraného uchazeče jako neposkytnutí součinnosti k uzavření smlouvy ve smyslu § 82 odst. 4 zákona a následně uzavřel dne 8. 11. 2012 smlouvu s poskytovatelem. Zadavatel tak uzavřel smlouvu s uchazečem, který se umístil jako druhý v pořadí a fakticky tak ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, neboť neuzavřel smlouvu s vybraným uchazečem, který splnil všechny zákonem i zadavatelem stanovené požadavky a jehož nabídka byla vybrána jako nejvhodnější. Tím, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 82 odst. 4 zákona, když v zadávacím řízení veřejné zakázky uzavřel smlouvu s poskytovatelem, přestože mu vybraný uchazeč poskytl řádnou součinnost k uzavření smlouvy, přičemž tento postup měl podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky, dopustil se zadavatel správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

9. Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí se zadavateli podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona ukládá pokuta ve výši 50 000 Kč, která je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci napadeného rozhodnutí.

10. Výrok II. napadeného rozhodnutí Úřad odůvodnil tím, že pokutu v dané výši zadavateli uložil po zvážení všech okolností případu a uvážení všech argumentů, zejména pak s přihlédnutím ke skutečnosti, že zadavatel se dopustil závažného správního deliktu a že následkem správního deliktu zadavatele bylo poškození vybraného uchazeče, přičemž se nesprávný postup zadavatele promítl rovněž v zadavatelově hospodaření. Jako polehčující okolnost Úřad zohlednil, že ke spáchání správního deliktu nedošlo v důsledku úmyslného obcházení zákona ze strany zadavatele. Úřad rovněž při stanovení výše pokuty výrazně upřednostnil preventivní funkci deliktní odpovědnosti.

IV. Rozklad zadavatele

11. Dne 17. 10. 2014 doručil zadavatel Úřadu rozklad ze dne 15. 10. 2014 proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 3. 10. 2014. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

12. Zadavatel v rozkladu namítá, že jeho protiprávní postup nebyl z hlediska subjektivní stránky deliktu ani nevědomou nedbalostí, jelikož s ohledem na tehdejší stav pramenů práva a s ohledem na dostupný výklad, nevěděl ani nemohl vědět, že se svým jednáním dopouští správního deliktu.

13. Zadavatel v rozkladu namítá, že vynaložil veškeré úsilí, které je objektivně možné požadovat vzhledem k okolnostem a dané situaci, aby porušení právní povinnosti zabránil. S ohledem na tuto skutečnost se zadavatel domnívá, že naplnil liberační důvod pro zproštění se odpovědnosti za správní delikt ve smyslu § 121 odst. 1 zákona. Zadavatel přitom v rozkladu nerozporuje, že za dodržování zákona nese objektivní odpovědnost.

14. Skutkové okolnosti, z nichž zadavatel vyvozuje naplnění liberačního důvodu podle § 121 odst. 1 zákona, podle zadavatele spočívají v tomto, že posouzení aplikace § 62 odst. 3 a § 52 odst. 1 zákona věnoval mimořádnou pozornost. Podle zadavatele byly problémy v aplikaci zákona zapříčiněny velice krátkou dobou účinnosti novelizace zákonem č. 55/2012 Sb., kdy podle zadavatele nemohl zadavatel ovlivnit konečnou podobu právní normy ani následný výklad a změny tohoto výkladu ze strany relevantních subjektů a kdy podle zadavatele nejednoznačnost a zásadně rozdílné interpretace ustanovení zákona přestavovala při neexistenci právně závazného výkladu objektivní překážku pro řádnou aplikaci právní normy. Zadavatel si byl vědom problematického stavu, a proto provedl důkladné šetření, zda neexistuje v dané věci pravomocné rozhodnutí Úřadu, resp. pravomocný rozsudek soudu, avšak neúspěšně. V důsledku absence soudního výkladu se zadavatel přiklonil k výkladu Ministerstva pro místní rozvoj (dále jen „MMR“), přestože si byl vědom, že výklad MMR není právně závazným.

15. Zadavatel v rozkladu namítá, že nesouhlasí s odůvodněním Úřadu uvedeným v bodě 51. napadeného rozhodnutí. Podle zadavatele je jakákoliv finanční sankce přesahující symbolickou částku v daném případě neopodstatněná a z hlediska funkce represivní se nejeví jako přiměřené, aby byl zadavatel postihován za své jednání, když veškeré úkony konal v dobré víře a s bdělostí ke stavu pramenů práva a z toho plynoucího legitimního očekávání. Podle zadavatele se ani z hlediska preventivní funkce nejeví udělená pokuta jako přiměřená, jelikož zadavatel věnuje i věnoval patřičnou pozornost tomu, aby postupoval v souladu se zákonem. Zadavatel rovněž zdůrazňuje, že byl finančně potrestán už tím, že byl v důsledku nesprávného postupu nucen akceptovat nabídku poskytovatele, jehož nabídková cena byla vyšší než nabídková cena vybraného uchazeče.

16. Zadavatel v rozkladu namítá, že Úřad nesprávně aplikoval § 121 odst. 2 zákona. Podle zadavatele způsob spáchání správního deliktu a okolnosti, za nichž byl spáchán, převažují následky, které posuzovaným jednáním zadavatele vznikly, a Úřad nepřiměřeně zohlednil represivní funkci právní odpovědnosti.

17. Zadavatel v rozkladu namítá, že odmítá tvrzení, že postupoval v rozporu s hlavním účelem zákona, jelikož veškerá svá jednání činil v souladu se základními zásadami pro zadávání veřejných zakázek. Zadavatel přitom uznává, že jeho postupem došlo k poškození vybraného uchazeče.

Závěr rozkladu

18. Zadavatel v rozkladu navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí. V případě že nebude možné zrušit rozhodnutí v plném rozsahu, navrhuje zadavatel změnu části rozhodnutí týkající se uložené pokuty a její minimalizaci.

V. Řízení o rozkladu

19. Úřad neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

20. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

21. V rámci přezkumu zákonnosti podle § 89 odst. 2 správního řádu jsem neshledal rozpor napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy.

22. Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když výrokem I. napadeného rozhodnutí rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 82 odst. 4 zákona, když uzavřel smlouvu s poskytovatelem, přestože vybraný uchazeč zadavateli poskytl řádnou součinnost potřebnou k uzavření smlouvy, přičemž tento postup měl podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

23. Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když výrokem II. napadeného rozhodnutí za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí uložil zadavateli podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona pokutu ve výši 50 000 Kč.

24. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou podrobně rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí.

VI. K námitkám rozkladu

25. K námitce zadavatele, že jeho protiprávní postup nebyl z hlediska subjektivní stránky deliktu ani nevědomou nedbalostí, jelikož s ohledem na tehdejší stav pramenů práva a s ohledem na dostupný výklad, nevěděl ani nemohl vědět, že se svým jednáním dopouští správního deliktu, uvádím následující.

26. Odpovědnost za správní delikty je založena na objektivním principu, tzn. že osoba, která svým jednáním naplnila znaky správního deliktu, odpovídá za škodlivý následek bez ohledu na zavinění. Zavinění coby vnitřní, psychický vztah pachatele k jeho jednání a ke spáchanému následku je pro vzniktohoto druhu odpovědnosti irelevantní a netvoří definiční znak skutkové podstaty správních deliktů zadavatelů dle § 120 odst. 1 zákona. Za správní delikty se ukládá pokuta bez ohledu na formu zavinění. Zavinění může být přitom toliko jednou ze zákonem předpokládaných okolností ve smyslu § 121 odst. 2 zákona, tj. výhradně ve vztahu k určení výměry pokuty. Úřad proto není oprávněn ani povinen vyhodnocovat právně významné skutkové okolnosti ve vztahu k samotnému vzniku deliktní odpovědnosti zadavatele a následně posuzovat, zda zadavatel při porušení zákona jednal úmyslně či z nedbalosti.

27. Skutečnost, zda se zadavatel protiprávního postupu dopustil úmyslně, z nedbalosti či zda protiprávní postup vůbec zavinil, tak nemůže mít vliv na jeho odpovědnost za spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Způsobem spáchání správního deliktu a okolnostmi, za nichž byl spáchán, se Úřad zabýval v rámci správního uvážení o výši sankce za nedodržení zákona. Při rozhodování o spáchání správního deliktu a o uložení pokuty za jeho spáchání (na rozdíl od určení výměry uložené pokuty) však Úřad k okolnostem podle § 121 odst. 2 zákona nepřihlíží.

28. Námitka zadavatele, že protiprávní postup nezavinil, tak není při rozhodování o odpovědnosti zadavatele za správní delikt a o tom, zda bude uložena pokuta za jeho spáchání právně relevantní.

29. K námitce zadavatele, že vynaložil veškeré úsilí, které je objektivně možné požadovat vzhledem k okolnostem a dané situaci, aby porušení právní povinnosti zabránil a že s ohledem na tuto skutečnost se domnívá, že naplnil liberační důvod pro zproštění se odpovědnosti za správní delikt ve smyslu § 121 odst. 1 zákona, uvádím následující.

30. Podle § 121 odst. 1 zákona právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

31. Podle § 6 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů pokud stát vystupuje jako účastník právních vztahů, je právnickou osobou.

32. Objektivní odpovědnost zadavatele za správní delikty není odpovědností absolutní, neboť za podmínek stanovených v § 121 odst. 1 zákona se lze odpovědnosti za správní delikt zprostit (liberovat). Prokázal-li by zadavatel, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil, zprostil by se odpovědnosti za správní delikt.

33. Zadavatel v rozkladu uvádí skutkové okolnosti, z nichž právě naplnění libračního důvod podle § 121 odst. 1 zákona vyvozuje. Tyto okolnosti zadavatel uvedl již ve svém vyjádření ze dne 26. 8. 2014. Úřad se tak v části „K výroku II. rozhodnutí“, v bodě 46. odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval posouzením postupu zadavatele, který se řídil výkladem MMR, jelikož podle zadavatele v září 2012 neexistoval jednotný a všeobecně akceptovaný výklad vztahující se k předmětným zákonným ustanovením. Úřad přitom dospěl k závěru, že je pouze na zadavateli, aby při zadávání veřejných zakázek postupoval v souladu se zákonem a že závazný právní výklad ustanovení zákona je možno nalézat v pravomocných rozhodnutích Úřadu nebo v pravomocných rozsudcích správních soudů, snaží-li se tedy zadavatel získat právní názor i z jiných zdrojů, musí vždy počítat s tím, že takový právní názor není pro Úřad při jeho rozhodování závazný. I přes tyto závěry Úřad v bodě 49. odůvodnění napadeného rozhodnutí zohlednil jako polehčující okolnost právě skutečnost, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky neměl k dispozici metodický pokyn Úřadu týkající se prokazování kvalifikace ve zjednodušeném podlimitním řízení po 1. 4. 2012 a že zadavatel postupoval v dobré víře, když se řídil právním názorem publikovaným na internetových stránkách provozovaných MMR. Úřad tak dospěl k závěru, že ke spáchání správního deliktu nedošlo v důsledku úmyslného obcházení zákona ze strany zadavatele, což zohlednil při stanovení výše pokuty, když výrazně upřednostnil preventivní funkci právní odpovědnosti.

34. Z výše uvedeného je zřejmé, že z obsahového hlediska zadavatel v rozkladu popisuje skutkové okolnosti, z nichž vyvozuje naplnění liberačního důvodu podle § 121 odst. 1 zákona, které již vznesl ve správním řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí, přičemž Úřad se s nimi vyčerpávajícím způsobem vypořádal v napadeném rozhodnutí. Zadavatel tak pouze rozvádí dříve vznesenou argumentaci ohledně zproštění se odpovědnosti za spáchání správního deliktu. Rozklad tedy, v zásadě, nepřináší novou právní argumentaci, na základě níž by bylo možné dospět k odlišnému posouzení věci.

35. Postup Úřadu, který skutkové okolnosti spáchání správního deliktu zadavatelem zohlednit ve vztahu k výši uložené pokuty, považuji za zákonný.

36. Nad rámec napadeného rozhodnutí uvádím, že zákonná úprava vedle ostatních typů zadávacích řízení obsahuje úpravu zjednodušeného podlimitního zadávacího řízení, a to za účelem zjednodušení zadávání podlimitních veřejných zakázek za podmínek podle § 25 zákona. Jedním ze specifik zjednodušeného podlimitního řízení, které „zjednodušuje“ zadávaní veřejných zakázek právě v tomto druhu zadávacího řízení, je mimo jiné to, když dodavatelé při prokazování kvalifikace ve lhůtě pro podání nabídek nemusí mít k dispozici všechny doklady osvědčující splnění kvalifikačních předpokladů, postačí, uvedou-li v čestném prohlášení, z jakých skutečností splnění kvalifikačních předpokladů vyvozují. K předložení originálů či úředně ověřených kopií dokladů, jimiž se osvědčuje pravdivost skutečností, uvedených v čestném prohlášení o splnění kvalifikačních předpokladů, dochází až před podpisem smlouvy. Dodavatelé tak nemusí mít v době podání nabídky k dispozici originály nebo úředně uvěřené kopie dokladů k prokázání kvalifikace, tyto dokumenty totiž předkládá pouze vítězný uchazeč před podpisem smlouvy na plnění předmětu veřejné zakázky a v rámci poskytnutí součinnosti k uzavření smlouvy tím prokazuje, že skutečnosti, jež uvedl v čestném prohlášení, byly již při podání nabídky pravdivé. Podle § 57 odst. 2 zákona nesmějí být doklady prokazující splnění základních kvalifikačních předpokladů a výpis z obchodního rejstříku v případě zjednodušeného podlimitního řízení starší 90 dnů ke dni podání nabídky.

37. Pro zjednodušené podlimitní řízení je charakteristické, že zadávání veřejných zakázek v tomto druhu zadávajícího řízení je oproštěno od některých, v otevřenějších druzích zadávacích řízení nezbytných úkonů, jako je např. povinnost uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení. Zadavatel se tak měl, nebyl-li si jist, k jakému dni mají být datovány doklady prokazující splnění kvalifikace, zda ke dni ve lhůtě pro podání nabídky, nebo zda můžou být datovány, se zřetelem na § 57 odst. 2 zákona, i ke dni pozdějšímu, kdy je vybraný uchazeč předložil zadavateli, aby prokázal pravdivost tvrzení, jež uvedl v čestném prohlášení o splnění kvalifikačních předpokladů, přiklonit k pro uchazeče „jednodušší“ variantě. Touto pro uchazeče „jednodušší“ variantou je bezesporu předložení dokladů datovaných ke dni po uplynutí lhůty pro podání nabídky, jelikož splnění kvalifikace takovými doklady prokazuje pouze uchazeč, se kterým má být uzavřena smlouva. Všichni uchazeči o veřejnou zakázku tak nemusí mít v době podání nabídek k dispozici doklady prokazující splnění jejich kvalifikace, postačí, když si takové doklady následně opatří pouze uchazeč, s nímž má být uzavřena smlouva. Bylo by přitom proti smyslu tohoto „zjednodušení“, kdyby zadavatele po uchazeči, s nímž hodlá uzavřít smlouvu, požadoval doklady prokazující splnění jeho kvalifikace datované ke dni před uplynutím lhůty pro podání nabídek. Postačí, prokáže-li uchazeč, s nímž má být uzavřena smlouva, že kvalifikační předpoklady splňuje, a to i doklady datovanými po lhůtě pro podání nabídek, v případě základních kvalifikačních předpokladů a výpisu z obchodního rejstříku ne však staršími 90 dnů ke dni podání nabídky.

38. Způsob prokazování kvalifikace ve zjednodušeném podlimitním řízení, tak byl z textu zákona zřejmý a měl-li zadavatel pochybnosti o aplikovatelnosti § 52 odst. 1 zákona, měl toto ustanovení zákona vyložit v kontextu celého zákona teleologickým výkladem. Dospěl by tak k závěru, že úmyslem zákonodárce při zakotvení zjednodušeného podlimitního řízení v zákoně bylo zavedení zvláštního zjednodušeného zadávacího řízení pro zadávání podlimitních zakázek za podmínek podle § 25 zákona a že by bylo proti smyslu úpravy zjednodušeného podlimitního řízení, vykládat ustanovení o prokazování kvalifikace v tomto typu zadávacího řízení způsobem pro uchazeče složitějším.

39. S ohledem na výše uvedené nelze mít za splněné, že zadavatel vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil, a že se tak podle § 121 odst. 1 zákona liberoval z objektivní odpovědnosti za spáchání správního deliktu. Úsilím zadavatele ve smyslu § 121 odst. 1 zákona lze přitom rozumět aktivní jednání, zaměřené na zabránění porušení právní povinnosti. Za takové jednání však nelze považovat nesprávný výklad zákona, byť prováděný po nedávné novelizaci zákona a s přihlédnutím ke stanovisku MMR.

40. Námitku zadavatele, že vynaložil veškeré úsilí, které je objektivně možné požadovat vzhledem k okolnostem a dané situaci, aby porušení právní povinnosti zabránil, s ohledem na výše uvedené považuji za nedůvodnou.

41. K námitce zadavatele, že Úřad nesprávně aplikovat § 121 odst. 2 zákona, kdy podle zadavatele způsob spáchání správního deliktu a okolnosti, za nichž byl spáchán, převažují následky, které posuzovaným jednáním zadavatele vznikly, uvádím následující.

42. Podle § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

43. Okolnosti, které jsou pro určení výměry pokuty rozhodné, jsou výslovně určeny v § 121 odst. 2 zákona. Zákon v tomto ustanovení vymezuje okruh těch skutkových okolností, které je Úřad povinen ve správním řízení zjistit a posoudit, přičemž hlavním kritériem podle výše citovaného ustanovení je samotná závažnost správního deliktu a „zákon pak demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán)“, jak konstatoval Nejvyšší správní soud v odůvodnění rozsudku sp. zn. 9 Afs 17/2012 ze dne 20. 3. 2013. Vzhledem k tomu, že tento zákonný výčet je demonstrativní, tak není bez dalšího nezákonným postupem správního orgánu, jestliže je vyhledáno další kritérium, které může odůvodnit výši uložené pokuty. Nejvyšší správní soud k tomu v rozsudku sp. zn. 6 A 96/2000 ze dne 21. 8. 2013 uvedl, že „respektoval-li správní orgán důsledně zákonná i tato další kritéria volného správního uvážení a jejich užití v důvodech vydaného rozhodnutí řádně a přesvědčivě zdůvodnil, nelze mu vytýkat překročení mezí správního uvážení.“

44. Úřad se okolnostmi rozhodnými pro určení výše pokuty zabýval v části „K výroku II. rozhodnutí“ odůvodnění napadeného rozhodnutí, a to způsobem spáchání správního deliktu v bodě 45., okolnostmi jeho spáchání v bodě 46. a následky jeho spáchání v bodě 48. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Úřad přitom v bodě 49. odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že okolnosti, za nichž došlo ke spáchání správního deliktu, a z nichž vyplývá, že ke spáchání správního deliktu nedošlo v důsledku úmyslného obcházení zákona ze strany zadavatele, zohlednil jako polehčující okolnost při stanovení výše pokuty. Úřad se tak zabýval okolnostmi, rozhodnými pro určení výměry pokuty, přitom přezkoumatelným způsobem podrobně vylíčil, jaká byla jeho skutková zjištění a jakými úvahami se při stanovování výše pokuty s přihlédnutím k okolnostem podle § 121 odst. 2 zákona řídil a k jakému výsledku dospěl ohledně konkrétní výše pokuty uložené zadavateli. Úřad tuto část napadeného rozhodnutí dostatečně, přezkoumatelně a přesvědčivě odůvodnil.

45. Určení konkrétní výše pokuty přitom spadá do diskreční pravomoci Úřadu, který při svém správním uvážení vychází z principů správního trestání v mezích vymezených zákonem. Správní uvážení je možné tehdy, poskytuje-li zákon volný prostor k rozhodování v hranicích, které stanoví (při určování výše pokuty za správní delikty to je v hranicích sankčních sazeb podle § 120 odst. 2 zákona). Subjektu vykonávajícímu veřejnou správu je tak ponechán určitý prostor pro formulaci vlastního řešení – rozhodnutí. Správní uvážení bylo v tomto správním řízení Úřadem aplikováno ke stanovení výše sankce za nedodržení zákona, tj. ke stanovení výše pokuty.

46. Při určení výměry pokuty tak bylo na správním uvážení Úřadu, jakým způsobem vyhodnotí absenci zavinění zadavatele při spáchání správního deliktu a okolnosti, za nichž byl správní delikt spáchán, vedle jeho následků a jaký vliv bude mít tato úvaha Úřadu na vyhodnocení závažnosti spáchaného správního deliktu. Úvahy Úřadu ohledně okolností podle § 121 odst. 2 zákona uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí, kterými se Úřad řídil při uložení pokuty, považuji za vyčerpávající a zákonné. Správní uvážení Úřadu při určení výměry pokuty s ohledem na § 121 odst. 2 zákona považuji za správné. Námitku zadavatele, že Úřad nesprávně aplikovat § 121 odst. 2 zákona proto považuji za nedůvodnou.

47. V souvislosti s určení výměry pokuty poukazuji na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 3/2002 ze dne 13. 8. 2002. Podle uvedeného nálezu je při ukládání pokut vyloučen takový zásah do majetku podnikatele, v důsledku kterého by byla „zničena“ majetková základna pro další podnikatelskou činnost. Nepřípustné jsou takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Ústavní soud se v nálezu Pl. ÚS 3/2002 ze dne 13. 8. 2002 zabýval ukládáním pokut právnickým a fyzickým osobám podnikajícím. Závěr o nepřípustnosti pokut likvidačního charakteru tedy není přímo aplikovatelný i na ukládání pokut ústředním orgánům státní správy, tj. v tomto případě zadavateli. Zadavatel je organizační složkou státu, není tedy zřízen nebo založen za účelem dosahování zisku podnikatelkou činností. Rozpočet zadavatele je napojen na státní rozpočet, přičemž podle Přílohy 3 Celkový přehled výdajů státního rozpočtu podle kapitol zákona č. 475/2013 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2014 výdaje státního rozpočtu na kapitolu číslo 333 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy přesahují 137 mld. Kč. V důsledku toho nemůže mít výše uložené pokuty likvidační charakter ve vztahu k podnikatelské činnosti ve smyslu nálezu Pl. ÚS 3/2002 ze dne 13. 8. 2002, potažmo ani k majetkové podstatě zadavatele coby organizační složky státu.

48. K námitce zadavatele, že nesouhlasí s odůvodněním Úřadu uvedeným v bodě 51. napadeného rozhodnutí, kdy podle zadavatele je jakákoliv finanční sankce přesahující symbolickou částku v daném případě neopodstatněná, přičemž z hlediska funkce represivní i preventivní se zadavateli nejeví jako přiměřené, aby byl postihován za své jednání, uvádím následující.

49. K určením výměry pokuty uvádím, že vedle represivní funkce právní odpovědnosti směřující individuálně vůči pachateli správního deliktu je důvodem pro uložení pokuty i funkce preventivní, a to jako individuální prevence vůči pachateli správního deliktu. Sankce má být proto ukládána v takové výši, aby měla odrazující účinek. Z tohoto předpokladu vyplývá, že pachatel správního deliktu má pokutu pocítit ve své majetkové sféře. Právě taková újma, která bude pro pachatele správního deliktu citelná, je vzhledem k povaze a následkům jeho jednání přiměřená a dostatečně odrazuje pachatele správního deliktu od jeho opakovaného spáchání.

50. Úřad v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že z hlediska stupně závažnosti správního deliktu, je správní delikt zadavatele deliktem závažným. Úřad přitom s ohledem na způsob spáchání a na okolnosti, za nichž byl správní delikt spáchán, při stanovení výše pokuty výrazně upřednostnil preventivní funkci deliktní odpovědnosti. Přesto však Úřad nemohl zadavateli uložit pokutu jen v symbolické výši, takovým postupem by totiž byla popřena generální preventivní funkce právní odpovědnosti.

51. Se závěry Úřadu uvedenými v bodě 51. odůvodnění napadeného rozhodnutí se s ohledem na výše uvedené ztotožňuji a námitku zadavatele, že jakákoliv finanční sankce přesahující symbolickou částku je v daném případě neopodstatněná, považuji za nedůvodnou.

52. K námitce zadavatele, že odmítá tvrzení, že postupoval v rozporu s hlavním účelem zákona, jelikož veškerá svá jednání činil v souladu se základními zásadami pro zadávání veřejných zakázek, přičemž zadavatel uznává, že jeho postupem došlo k poškození vybraného uchazeče, uvádím následující.

53. V důsledku spáchání správního deliktu zadavatelem nedošlo k uzavření smlouvy s vybraným uchazečem, přitom býval-li by nevyložil zadavatel zákon nesprávně, byla by bývala smlouva na plnění předmětu veřejné zakázky s vybraným uchazečem uzavřena. Nabídková cena vybraného uchazeče byla nižší o 239 000 Kč bez DPH. Důsledkem správního deliktu zadavatele tak bylo i zbytečné vynaložení veřejných prostředků zadavatelem, tedy postup v rozporu se základním účelem, resp. cílem zákona, který spočívá v zabezpečení hospodárnosti a efektivního vynakládání veřejných prostředků. Byť by byl zadavatel přesvědčen, že postupuje podle zákona, tedy i v souladu se zásadami postupu zadavatele podle § 6 zákona, nemůže toto zadavatelovo přesvědčení zhojit jeho faktické porušení postupu podle § 82 odst. 4 zákona.

54. Zadavatelova tvrzení, že veškerá svá jednání činil v souladu se základními zásadami pro zadávání veřejných zakázek a že uznává, že jeho postupem došlo k poškození vybraného uchazeče, si odporují. Mezi zásady postupu zadavatele podle § 6 zákona patří zásada zákazu diskriminace. Protizákonné neuzavření smlouvy s vybraným uchazečem, když i zadavatel uznává, že vybraného uchazeče poškodil, je přitom v rozporu se zásadou nediskriminace. Tato zásada totiž spočívá zejména v tom, že žádný z dodavatelů nesmí být zvýhodněn oproti jiným dodavatelům. Zadavatel přitom v přezkoumávaném případě jednoznačně zvýhodnil poskytovatele a znevýhodnil vybraného uchazeče, jelikož nebýt zadavatelova pochybení byla by bývala smlouva na plnění předmětu veřejné zakázky uzavřena s vybraným uchazečem nikoliv s poskytovatelem.

55. Zadavatelovu námitku, že nepostupoval v rozporu s hlavním účelem zákona, jelikož veškerá svá jednání činil v souladu se základními zásadami pro zadávání veřejných zakázek, s ohledem na výše uvedené považuji za nedůvodnou.

VII. Závěr

56. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

57. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadeného rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona, nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

1. Česká republika – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Karmelitská 7, 188 12 Praha 1

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.