číslo jednací: S0577/2015/VZ-35310/2015/532/MOn

• Instance: I.
• Věc: Dodávka notebooků a tiskáren pro ÚP ČR
• Účastníci:
  1. Česká republika – Úřad práce České republiky
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 120 odst. 1 písm. a) zákona
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 7. 11. 2015

Č. j.: ÚOHS-S0577/2015/VZ-35310/2015/532/MOn

22. října 2015

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném z moci úřední dne 7.9.2015, jehož účastníkem je

• zadavatel – Česká republika – Úřad práce České republiky, IČO 72496991, se sídlem Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha 7,

ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, zadavatelem – Česká republika – Úřad práce České republiky, IČO 72496991, se sídlem Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha 7 – při zadávání veřejné zakázky „Dodávka notebooků a tiskáren pro ÚP ČR“ ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídky ve zjednodušeném podlimitním ze dne 7.5.2013, přičemž oznámení o zadání zakázky bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 1.11.2013 a uveřejněno dne 4.11.2013,

rozhodl takto:

I.

Zadavatel – Česká republika – Úřad práce České republiky, IČO 72496991, se sídlem Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha 7 – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, tím, že při zadávání veřejné zakázky „Dodávka notebooků a tiskáren pro ÚP ČR“ ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídky ve zjednodušeném podlimitním ze dne 7.5.2013, přičemž oznámení o zadání zakázky bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 1.11.2013 a uveřejněno dne 4.11.2013, postupoval v rozporu s ustanovením § 78 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, ve spojení s § 6 odst. 1 citovaného zákona o veřejných zakázkách, když ve výzvě k podání nabídek stanovil pro zadání předmětné veřejné zakázky základní hodnotící kritérium „nejnižší nabídková cena“, které dále rozdělil na dílčí subkritéria „Tiskárna“ s váhou 30 %, „Notebook“ s váhou 50 %, „Multifunkční zařízení stand.“ s váhou 15 % a „Multifunkční zařízení“ s váhou 5 %, která však nejsou slučitelná s účelem základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, čímž zároveň došlo k porušení zásady transparentnosti, neboť zadávací řízení se tak stalo zcela nečitelným, nepřehledným a neobjektivním, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dne 11.10.2013 uzavřel rámcovou smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky, ve znění dodatku č. 1 ze dne 20.5.2013.

II.

Zadavatel – Česká republika – Úřad práce České republiky, IČO 72496991, se sídlem Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha 7 – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, tím,  že v rozporu s ustanovením § 44 odst. 11 citovaného zákona o veřejných zakázkách v zadávacích podmínkách veřejné zakázky „Dodávka notebooků a tiskáren pro ÚP ČR“ zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídky ve zjednodušeném podlimitním ze dne 7.5.2013, přičemž oznámení o zadání zakázky bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 1.11.2013 a uveřejněno dne 4.11.2013, použil ke specifikaci předmětu veřejné zakázky odkazy na specifické označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, když ve výzvě k podání nabídek v článku „Položky předmětu VZ“ v odstavci „Popis“ požadoval, aby dodávané notebooky byly vybaveny procesory „min. i3 2,2 GHz – 2 jádra“, aniž by to bylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky, což vedlo k vyloučení určitých dodavatelů, čímž zároveň došlo k porušení zásady zákazu diskriminace stanovené v § 6 odst. 1 citovaného zákona o veřejných zakázkách, neboť svoji nabídku nemohli podat ti dodavatelé, kteří by byli schopni nabídnout jiné adekvátní řešení, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dne 11.10.2013 uzavřel rámcovou smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky, ve znění dodatku č. 1 ze dne 20.5.2013.

III.

Za spáchání správních deliktů uvedených ve  výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí se podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, zadavateli – Česká republika – Úřad práce České republiky, IČO 72496991, se sídlem Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha 7 – ukládá,

pokuta ve výši 30 000 Kč (třicet tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

ODŮVODNĚNÍ

I. ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1. Na základě výzvy k podání nabídky ve zjednodušeném podlimitním ze dne 7.5.2013 zahájil zadavatel – Česká republika – Úřad práce České republiky, IČO 72496991, se sídlem Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha 7 (dále jen „zadavatel“) – zadávací řízení na veřejnou zakázku „Dodávka notebooků a tiskáren pro ÚP ČR“; oznámení o zadání zakázky bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 1.11.2013 a uveřejněno dne 4.11.2013 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Jako nejvhodnější byla zadavatelem vybrána nabídka uchazeče JP1 s.r.o., IČO 26076225, se sídlem Školská 694/32, 110 00 Praha 1[1] (dále jen „vybraný uchazeč“).

3. Rámcovou smlouvu na plnění veřejné zakázky zadavatel s vybraným uchazečem uzavřel dne 11.10.2013, ve znění dodatku č. 1 ze dne 20.5.2013 (zřejmě se jedná o nesprávné datum, pozn. Úřadu).

II. POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

4. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), obdržel dne 20.7.2015 podnět k přezkoumání postupu zadavatele při zadávání předmětné veřejné zakázky. Úřad s  obsahem podnětu seznámil zadavatele a současně si vyžádal dokumentaci k veřejné zakázce a stanovisko zadavatele k obsahu podnětu.

5. Úřad na základě obdrženého podnětu a po předběžném přezkoumání předložených podkladů získal pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem při zadávání předmětné veřejné zakázky.

III. PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

6. Účastníkem správního řízení podle § 116 zákona je zadavatel.

7. Správní řízení z moci úřední bylo zahájeno dne 7.9.2015, přičemž zahájení správního řízení Úřad účastníku řízení oznámil dopisem č. j. ÚOHS-S0577/2015/VZ-26626/2015/532/MOn ze dne 7.9.2015. Citovaným oznámením Úřad seznámil zadavatele se svými pochybnostmi o tom, zda zadavatel při zadávání předmětné veřejné zakázky postupoval v souladu s ust. § 78 odst. 1 písm. b) zákona, když pro zadání předmětné veřejné zakázky podle základního hodnotícího kritéria „nejnižší nabídková cena“ stanovil další dílčí kritéria hodnocení, která nejsou slučitelná s účelem základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny a zda zadavatel při zadávání předmětné veřejné zakázky postupoval v souladu s ust. § 44 odst. 11 zákona, když v zadávací dokumentaci uvedl odkazy na specifická označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, ačkoliv to nebylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky.

8. Usnesením č. j. ÚOHS-S0577/2015/VZ-27071/2015/532/MOn ze dne 8.9.2015 Úřad zadavateli stanovil lhůtu, ve které byl oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, resp. vyjádřit své stanovisko v řízení.

9. Usnesením č. j. ÚOHS-S0577/2015/VZ-28350/2015/532/MOn ze dne 17.9.2015 Úřad zadavateli stanovil lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření zadavatele ze dne 10.9.2015

10. Zadavatel uvádí, že pojmem „nabídková cena“ se rozumí celková cena za plnění celého předmětu veřejné zakázky vymezeného zadávací dokumentací.

11. V této souvislosti zadavatel odkazuje na právní závěry rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 43/2009 ze dne 16.8.2011, ve kterém soud judikoval „Stejně tak soud nesouhlasí s žalovaným ani v tom, že rozdělení nabídkové ceny do více hodnotících kritérií je zákonem zakázáno. Dle názoru soudu žádný takový zákaz zákon neobsahuje“. Zadavatel podle svého vyjádření hodnotí celkovou cenu za plnění celého předmětu veřejné zakázky, ovšem rozdělenou do více hodnotících kritérií, jak podle něj připouští výklad Krajského soudu v Brně.

12. Zadavatel uvádí, že váhu hodnotících kritérií stanovil na základě důležitosti, kterou jednotlivým položkám přisuzuje a pokud považoval za podstatnější pořízení tiskáren než multifunkcí, nelze takovému přístupu nic vytýkat. Nadto uchazeči podle zadavatele přesně věděli, jakým způsobem musí nabídkovou cenu konstruovat, aby jejich nabídka byla nejvýhodnější.

13. Zadavatel se domnívá, že z výše uvedeného důvodu není možné považovat rozdělení hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny do několika kritérií za porušení § 78 zákona, neboť podle zadavatele výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně podobný postup připouští.

14. Zadavatel uzavírá, že uvedením specifikace „procesor min. i3 2,2 GHz - 2 jádra“ dodávaného notebooku neporušil § 44 odst. 11 zákona, neboť výše uvedená technická specifikace poptávaného procesoru je stanovena jako minimální a žádným způsobem tak není omezena možnost předložení jiné specifikace v nabídkách uchazečů.

IV. ZÁVĚRY ÚŘADU

15. Úřad přezkoumal na základě § 112 a násl. ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o veřejné zakázce a vyjádření zadavatele konstatuje, že zadavatel při zadávání předmětné veřejné zakázky postupoval v rozporu s ustanovením § 78 odst. 1 písm. b) zákona, ve spojení s § 6 odst. 1 zákona, když ve výzvě k podání nabídek stanovil pro zadání předmětné veřejné zakázky základní hodnotící kritérium „nejnižší nabídková cena“, které dále rozdělil na dílčí subkritéria „Tiskárna“ s váhou 30 %, „Notebook“ s váhou 50 %, „Multifunkční zařízení stand.“ s váhou 15 % a „Multifunkční zařízení“ s váhou 5 %, která však nejsou slučitelná s účelem základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, čímž zároveň nedodržel zásadu transparentnosti, neboť zadávací řízení se tak stalo zcela nečitelným, nepřehledným a neobjektivním, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dne 11.10.2013 uzavřel rámcovou smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky, ve znění dodatku č. 1 ze dne 20.5.2013, čímž se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

16. Zadavatel rovněž nedodržel postup stanovený v § 44 odst. 11 zákona, když v zadávacích podmínkách předmětné veřejné zakázky použil ke specifikaci předmětu veřejné zakázky odkazy na specifické označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, aniž by to bylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky, což vedlo k vyloučení určitých dodavatelů, čímž zároveň došlo k porušení zásady zákazu diskriminace stanovené v § 6 odst. 1 zákona, neboť svoji nabídku nemohli podat ti dodavatelé, kteří by byli schopni nabídnout jiné adekvátní řešení, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dne 11.10.2013 uzavřel rámcovou smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky, ve znění dodatku č. 1 ze dne 20.5.2013, čímž se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

K právnímu postavení zadavatele

17. Úřad nejprve ověřil postavení zadavatele podle § 2 zákona.

18. Podle § 2 odst. 2 zákona veřejným zadavatelem je

a) Česká republika,

b) státní příspěvková organizace,

c) územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek,

d) jiná právnická osoba, pokud

1) byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2) je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

19. Na internetových stránkách zadavatele je mj. uvedeno: „Úřad práce České republiky (dále jen „Úřad práce ČR“) je správním úřadem s celostátní působností a je organizační složkou státu. Úřad práce ČR byl zřízen dnem 1. 4. 2011, zákonem č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů. Ministerstvo práce a sociálních věcí řídí Úřad práce ČR a je jeho nadřízeným správním úřadem“, přičemž totéž vyplývá rovněž ze zmíněného zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů.

20. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích“), jsou organizačními složkami státu ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon; obdobné postavení jako organizační složka státu má Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu.

21. Pokud stát vystupuje jako účastník právních vztahů, je podle § 6 zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích právnickou osobou.

22. Podle § 7 odst. 1 zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích činí jménem státu právní úkony vedoucí organizační složky, jíž se tyto právní úkony týkají, pokud zvláštní právní předpis nebo tento zákon (§ 28 odst. 2) nestanoví jinak.

23. Vzhledem ke skutečnosti, že zadavatel je organizační složkou státu, tedy vystupuje v právních vztazích jménem České republiky, je veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona, a tudíž byl povinen při zadávání předmětné veřejné zakázky postupovat podle zákona, respektive předmětnou veřejnou zakázku zadávat v zadávacím řízení.

Relevantní ustanovení zákona

24. Podle § 6 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

25. Ustanovení § 44 odst. 1 zákona stanoví, že zadávací dokumentace je soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Za správnost a úplnost zadávacích podmínek odpovídá zadavatel.

26. Podle § 44 odst. 11 zákona není-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky či nemá-li sektorový zadavatel na zboží či službu, která je součástí veřejné zakázky, uzavřenou rámcovou smlouvu dle tohoto zákona, nesmí zadávací podmínky, zejména technické podmínky, obsahovat požadavky nebo odkazy na obchodní firmy, názvy nebo jména a příjmení, specifická označení zboží a služeb, které platí pro určitou osobu, popřípadě její organizační složku za příznačné, patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, ochranné známky nebo označení původu, pokud by to vedlo ke zvýhodnění nebo vyloučení určitých dodavatelů nebo určitých výrobků. Takový odkaz lze výjimečně připustit, není-li popis předmětu veřejné zakázky provedený postupem podle § 45 a 46 zákona dostatečně přesný a srozumitelný. V případě stavebních prací lze takový odkaz připustit, pouze pokud nepovede k neodůvodněnému omezení hospodářské soutěže. Zadavatel v takových případech vždy výslovně umožní pro plnění veřejné zakázky použití i jiných, kvalitativně a technicky obdobných řešení.

27. Ustanovení § 78 odst. 1 zákona stanoví, že základním hodnotícím kritériem pro zadání veřejné zakázky je

a) ekonomická výhodnost nabídky, nebo

b) nejnižší nabídková cena.

28. Podle § 78 odst. 3 zákona zadavatel zvolí základní hodnotící kritérium podle druhu a složitosti veřejné zakázky a uvede je v oznámení nebo ve výzvě o zahájení zadávacího řízení.

29. Ustanovení § 78 odst. 4 zákona stanoví, že rozhodne-li se zadavatel pro zadání veřejné zakázky podle základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, stanoví vždy dílčí hodnotící kritéria tak, aby vyjadřovala vztah užitné hodnoty a ceny. Dílčí hodnotící kritéria se musí vztahovat k nabízenému plnění veřejné zakázky. Mohou jimi být zejména nabídková cena, kvalita, technická úroveň nabízeného plnění, estetické a funkční vlastnosti, vlastnosti plnění z hlediska vlivu na životní prostředí, vliv na zaměstnanost osob se zdravotním postižením, provozní náklady, návratnost nákladů, záruční a pozáruční servis, zabezpečení dodávek, dodací lhůta nebo lhůta pro dokončení. Dílčím hodnotícím kritériem nemohou být smluvní podmínky, jejichž účelem je zajištění povinností dodavatele, nebo platební podmínky.

30. Podle § 78 odst. 5 zákona, je-li základním hodnotícím kritériem ekonomická výhodnost nabídky, musí zadavatel jednotlivým dílčím hodnotícím kritériím stanovit váhu, kterou vyjádří v procentech, nebo stanoví jiný matematický vztah mez dílčími kritérii. Stanovená váha může být u jednotlivých dílčích hodnotících kritérií shodná.

31. Ustanovení § 79 odst. 4 zákona stanoví, že je-li základním hodnotícím kritériem nejnižší nabídková cena, stanoví hodnotící komise pořadí nabídek podle výše nabídkové ceny. Před stanovením pořadí úspěšnosti nabídek hodnotící komise posoudí nabídkové ceny podle § 77 zákona.

32. Podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

33. Ustanovení § 120 odst. 2 písm. a) zákona stanoví, že se za správní delikt uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle § 120 odstavce 1 písm. a), c) nebo d) zákona.

K výroku I. rozhodnutí

34. Ve výzvě k podání nabídek v části „Specifikace hodnotících kritérií a metody hodnocení“ zadavatel stanovil, že základním hodnotícím kritériem je nejnižší nabídková cena, přičemž k uvedenému základnímu kritériu hodnocení dále podřadil následující čtyři dílčí subkritéria hodnocení a jim odpovídající váhy:

• nabídková cena – tiskárna 30 %,
• nabídková cena – notebook 50 %,
• nabídková cena – multifunkční zařízení stand. 15 %,
• nabídková cena – multifunkční zařízení 5 %.

35. Z ustanovení § 78 zákona vyplývá, že zákonodárce dává zadavateli možnost zvolit mezi dvěma základními hodnotícími kritérii, a to kritériem ekonomické výhodnosti nabídky a kritériem nejnižší nabídkové ceny. Zatímco základní hodnotící kritérium ekonomické výhodnosti je kritériem vícesložkovým, kdy je zadavatel oprávněn stanovit dvě a více dílčích hodnotících kritérií, pak hodnotící kritérium nejnižší nabídkové ceny je kritériem jednosložkovým, kdy jsou nabídky „hodnoceny“ toliko z hlediska výše nabídkové ceny, a zadavatel tudíž nesmí vzít v potaz jiné vlastnosti nabídky.

36. V šetřeném případě zadavatel základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkové ceny dále rozdělil na jednotlivá cenová subkritéria hodnocení (viz bod 34. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

37. Obecně platí, že v případě, kdy by zadavatel zvolil jako základní hodnotící kritérium ekonomickou výhodnost nabídky, byl by povinen nabídky hodnotit podle více stanovených dílčích kritérií hodnocení, kterým by přidělil odpovídající váhy v procentech, případně by jiným matematickým vyjádřením stanovil závislost mezi těmito jednotlivými dílčími kritérii hodnocení.

38. V šetřeném případě však zadavatel jako základní hodnotící kritérium zvolil nejnižší nabídkovou cenu. Předmětem jeho zájmu tak měla být nabídka nejlevnější a výsledkem hodnocení musí být podle tohoto základního hodnotícího kritéria výběr nabídky se skutečně nejnižší nabídkovou cenou. Nejnižší nabídkovou cenou ve smyslu základního hodnotícího kritéria podle § 78 odst. 1 písm. b) zákona, je třeba rozumět celkovou nejnižší nabídkovou cenu, která vyjadřuje protiplnění, jež zadavatel vybranému uchazeči uhradí za poskytnuté plnění (za realizaci celého předmětu veřejné zakázky). Úřad v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j.: ÚOHS-R162/2012/VZ-2250/2012/310/MŠe ze dne 6.2.2013, které nabylo právní moci dne 7.2.2013, ve kterém je mj. řešena právě otázka možnosti stanovení subkritérií hodnocení u základního hodnotícího kritéria „nejnižší nabídková cena“.

39. Vzhledem k tomu, že zadavatel jako základní hodnotící kritérium zvolil nejnižší nabídkovou cenu ve smyslu § 78 odst. 1 písm. b) zákona a nikoli ekonomickou výhodnost nabídky ve smyslu § 78 odst. 1 písm. a) zákona, předurčil tím, co bude (respektive, co by mělo být) z jeho strany předmětem hodnocení. Pokud zadavatel zvolí jako základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkovou cenu, je nevyhnutelným důsledkem této volby skutečnost, že jako vítězná musí být vybrána nabídka, která splňuje požadavky, jež na obsah nabídek klade zákon a zadávací dokumentace, a která současně obsahuje nejnižší nabídkovou cenu ze všech hodnocených nabídek. Nejnižší nabídkovou cenou ve smyslu předchozí věty je nutno rozumět nejnižší celkovou cenu, tj. celkovou sumu, kterou bude muset zadavatel uhradit dodavateli v souvislosti s realizací předmětu veřejné zakázky. V případě, že celkovou nabídkovou cenu, která bude zadavatelem za předmět plnění veřejné zakázky uhrazena, nelze předem stanovit, jako je tomu např. v případě uzavření rámcové smlouvy (což je právě šetřený případ) musí zadavatel hodnotit cenu předpokládanou, popř. pro účely hodnocení stanovit určitý vzorec, podle něhož bude nabídková cena objektivně vypočtena, resp. stanovit tzv. modelovou cenu, podle které budou nabídky transparentním a objektivním způsobem hodnoceny.

40. V této souvislosti Úřad k argumentaci zadavatele, ve které zadavatel odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 43/2009-52 uvádí, že zadavatelem citovaný rozsudek se vztahuje na odlišnou situaci, neboť soud se v uvedeném rozsudku vyjadřuje k hodnocení nabídek v zadávacím řízení, u kterého zadavatel jako základní hodnotící kritérium zvolil kritérium „ekonomická výhodnost nabídky“, tedy vícekriteriální způsob hodnocení nabídek. V šetřeném případě však základním kritériem hodnocení je kritérium „nejnižší nabídková cena“. Z uvedeného důvodu tedy závěry Krajského soudu v Brně týkající se případného rozdělení hodnotícího kritéria „nabídková cena“ do více hodnotících kritérií na šetřený případ nedopadají.

41. Zadavatel je, ve smyslu § 78 odst. 3 zákona, povinen zvolit základní hodnotící kritérium podle druhu a složitosti veřejné zakázky. Volbu základního hodnotícího kritéria je zadavatel povinen uvést již v oznámení nebo výzvě o zahájení zadávacího řízení a touto volbou jsou zadavatel i hodnotící komise v průběhu zadávacího řízení vázáni. Pokud se zadavatel rozhodne pro základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkové ceny, musí věnovat dostatečnou pozornost co nejpreciznější formulaci zadávací dokumentace a specifikaci předmětu veřejné zakázky, čímž by mělo být v ideálním případě docíleno toho, že nabídky se budou lišit pouze v kritériu nabídkové ceny.

42. Pokud zadavatel v rámci předmětu veřejné zakázky hodlal uzavřít rámcovou smlouvu na nákup různých druhů hardwarového vybavení, které bude poptáváno ve vzájemně odlišném množství, kdy by součet jednotkových cen jednotlivých druhů poptávaného vybavení adekvátním způsobem nereflektoval (tj. nebyl přímo úměrný) celkové ceně veřejné zakázky a jako hlavní kritérium hodnocení bylo stanoveno kritérium „nabídková cena“, zadavatel měl pro stanovení nabídkové ceny požadovat buď ocenění celkového předpokládaného počtu všech jím poptávaných hardwarových zařízení, jejichž specifikaci a počet by uvedl v zadávacích podmínkách nebo měl požadovat ocenění jím stanoveného souboru těchto zařízení, u kterého by vzájemný poměr mezi počty jednotlivých druhů poptávaného zařízení přesně odpovídal vzájemnému poměru počtu kusů všech zařízení, která za celou dobu účinnosti rámcové smlouvy zadavatel hodlá nakoupit. Pouze takovýmto způsobem nastavení hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, mohl zadavatel naplnit účel zákona a vybrat nabídku s nejnižší nabídkovou cenou.

43. V obou výše uvedených případech by zadavatel obdržel „jedinou“ celkovou hodnotu nabídkové ceny, která by objektivním způsobem vyjadřovala, která z nabídek obsahuje nejnižší nabídkovou cenu, a to se zohledněním počtu zadavatelem poptávaného hardwarového vybavení dle jednotlivých zadavatelem stanovených druhů těchto zařízení.

44. Zadavatelem nastavený způsob hodnocení v šetřeném případě však jednak není slučitelný s účelem základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, neboť zadavatel na základě obdržených nabídek neobdrží „jedinou“ hodnotu nabízené ceny, nýbrž vždy čtyři hodnoty pro hodnocení nabídek ve čtyřech hodnotících kritériích a navíc způsob stanovení vah hodnotících subkritérií v daném případě nutně mohl vést k tomu, že by v konečném hodnocení nemusela být vybrána nabídka s celkovou nejnižší nabídkovou cenou, neboť součiny počtu poptávaných kusů jednotlivých zařízení a předpokládané hodnoty těchto zařízení u jednotlivých druhů poptávaných zařízení nejsou ve stejném poměru jako zadavatelem stanovené váhy hodnotících cenových subkritérií, a tudíž stanovené váhy nereflektují poměry mezi celkovými předpokládanými hodnotami poptávaných druhů hardwarového vybavení. Zadavatel tedy nestanovil dílčím subkritériím nabídkové ceny takové váhy, které by přímo úměrně odpovídaly (s ohledem na zadavatelem stanovené předpokládané ceny a počty kusů jednotlivých druhů poptávaných zařízení) jejich vlivu na výslednou nabídkovou cenu.

45. Z obsahu výzvy k podání nabídek a z obsahu odpovědi zadavatele ze dne 10.5.2013 na dotaz jednoho z dodavatelů vyplývá, že zadavatel předpokládá dodávku 70 ks tiskáren s předpokládanou hodnotou 1 912,- Kč bez DPH, 90 ks notebooků s předpokládanou hodnotou 11 850,- Kč bez DPH, 94 ks multifunkčních zařízení standardních s předpokládanou hodnotou 6 636,- Kč bez DPH a 37 ks multifunkčních zařízení s předpokládanou hodnotou 15 800,- Kč bez DPH. Součiny počtu kusů a předpokládané hodnoty 70 x 1 912; 90 x 11 850; 94 x 6 636 a 37 x 15 800 však nejsou vůči sobě ve stejném poměru jako zadavatelem stanovené váhy cenových hodnotících subkritérií pro jednotlivé druhy zařízení, které zadavatel stanovil v pořadí ve výši 30 %, 50 %, 15 % a 5 %, zadavatel tedy nestanovil dílčím subkritériím nabídkové ceny takové váhy, které by přímo úměrně odpovídaly jejich vlivu na výslednou nabídkovou cenu, a tudíž hodnocení nabídek podle cenových hodnotících subkritérií a jím stanovených vah v daném případě nemuselo vést k výběru nabídky s celkovou nejnižší nabídkovou cenou. Zadavatel tímto svým postupem zcela rezignoval na zákonem předpokládaný výsledek hodnocení nabídek podle základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, když výsledkem zadavatelem provedeného hodnocení nemusí být nabídka se skutečně nejnižší nabídkovou cenou.

46. V tomto kontextu tedy nelze postup zadavatele považovat za transparentní, neboť ačkoliv v zadávací dokumentaci zadavatel deklaroval, že bude hodnotit podle základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, v konečném důsledku za použití jím stanovených cenových hodnotících subkritérií vůbec nemusel takového výsledku dosáhnout.

47. K výše uvedenému Úřad dodává, že zásada transparentnosti zadávání veřejných zakázek je vedle zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace jednou ze základních zásad, jež musí být zadavatelem dodržena v průběhu celého zadávacího řízení. Zásada transparentnosti má zajistit, aby zadávání veřejných zakázek probíhalo průhledným, právně korektním a předvídatelným způsobem. Transparentnost procesu zadávání veřejných zakázek je nejen podmínkou existence účinné konkurence mezi dodavateli, nýbrž je také předpokladem účelného vynakládání veřejných prostředků.

48. Úřad doplňuje, že podrobně se otázkou dodržení zásady transparentnosti zabýval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 15.9.2010, č. j. 1 Afs 45/2010 – 159, který potvrzuje interpretaci Krajského soudu v rozsudku č. j. 62Ca31/2008-114 ze dne 19.1.2010 na požadavek transparentnosti tak, že tento není splněn tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele. Navíc je tento závěr rovněž plně v souladu s výkladem této zásady ze strany Soudního dvora Evropské unie; např. stanovisko generální advokátky Christine Stix-Hackl ze dne 12.4.2005 ve věci C-231/03 Coname, které shrnuje dosavadní judikaturu Soudního dvora, a k problému uvádí, že „transparentnost podle směrnic obsahuje více než pouhé aspekty spojené s publicitou konkrétních zadávacích řízení“. Kromě toho princip transparentnosti představuje naopak vůdčí zásadu pro celé zadávací řízení. K tomu patří rovněž například přezkoumatelnost rozhodnutí zadavatele a obecně objektivní postup během zadávacího řízení.

49. Skutečnost, že zadavatel stanovil pro zadání předmětné veřejné zakázky základní hodnotící kritérium „nejnižší nabídková cena“, které dále rozdělil na dílčí (váhová) subkritéria hodnocení „Tiskárna“ s váhou 30 %, „Notebook“ s váhou 50 %, „Multifunkční zařízení stand.“ s váhou 15 % a „Multifunkční zařízení“ s váhou 5 %, která nejsou slučitelná s účelem základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, svědčí o tom, že zadavatel v šetřeném případě porušil zásadu transparentnosti, neboť jím stanovený způsob hodnocení podle základního kritéria hodnocení „nejnižší nabídková cena“, při kterém místo zákonodárcem předpokládaného postupu faktického „seřazení“ nabídek podle jejich nabídkové ceny od nejnižší po nejvyšší, zadavatel stanovil, že nabídky budou hodnoceny ve čtyřech dílčích cenových subkritériích hodnocení se vzájemně odlišnou váhou kritérií, která nadto neodpovídala skutečnému stavu předpokládanému při plnění veřejné zakázky, stal se zadavatelem v zadávací dokumentaci popsaný postup hodnocení zcela nepřehledným a nečitelným. Ve svém důsledku je zadavatelem stanovený postup i neobjektivní, neboť hodnocení nabídek podle cenových hodnotících subkritérií a jím stanovených vah v daném případě nemuselo vést k výběru nabídky s celkovou nejnižší nabídkovou cenou. Úřad se nemůže ztotožnit s tvrzením zadavatele, že uchazeči přesně věděli, jakým způsobem musí nabídkovou cenu konstruovat, aby jejich nabídka byla nejvýhodnější, neboť nastavený způsob hodnocení zcela neodpovídal skutečnosti, že zadavatel hodlá vybrat nabídku s nejnižší nabídkovou cenu, resp. uchazeči pravděpodobně byli schopni určit, jak nabídku konstruovat, aby jejich cena byla nejnižší, nicméně tato cena pak nemohla odpovídat skutečnému stavu a reálným požadavkům zadavatele.

50. K tvrzení zadavatele, že váhu hodnotících kritérií stanovil na základě důležitosti, kterou jednotlivým položkám přisuzuje, Úřad uvádí, že v případě, že zadavatel hodlal pořídit předmětné hardwarové vybavení za nejnižší cenu, měl povinnost konstruovat hodnotící kritérium, resp. cenu, která bude hodnocena, takovým způsobem, který by odpovídal počtu kusů a předpokládaným hodnotám stanoveným pro jednotlivé položky předmětu plnění. Úřadu není znám důvod, proč by mělo být pro zadavatele důležitější, aby pořídil výhodněji 70 ks tiskáren s předpokládanou hodnotou 1 912,- Kč bez DPH, kterým stanovil váhu 30%, než 94 ks multifunkčních zařízení standardních s předpokládanou hodnotou 6 636,- Kč bez DPH, kterým stanovil váhu 15%, když položka „multifunkční zařízení standardní“ očividně tvoří větší a zároveň nákladnější část předmětu plnění. Takový postup zadavatele zároveň vzbuzuje pochybnosti o pravých důvodech takového postupu zadavatele, čímž dochází k flagrantnímu porušení zásady transparentnosti.

51. Svým postupem zadavatel mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť v zadávacích podmínkách informoval o nejednoznačném způsobu hodnocení, když uvedl, že základním hodnotícím kritériem bude „nejnižší nabídková cena“, avšak, jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí, ve své podstatě se v šetřeném případě o hodnotící kritérium „nejnižší nabídková cena“ nejednalo. Zadavatel takto svým postupem mohl odradit potenciální uchazeče, kteří z důvodu nejednoznačného a vzájemně protichůdného stanovení způsobu hodnocení nabídek, svoji nabídku v tomto zadávacím řízení vůbec nepodali. Pokud by zadavatel důsledně dodržel způsob stanovení hodnocení nabídek podle kritéria hodnocení „nejnižší nabídková cena“, jak stanoví zákon, mohla být vybrána jako nejvhodnější taková nabídka, která by obsahovala pro zadavatele výhodnější podmínky, než ty které zadavateli v šetřeném případě nabídl vybraný uchazeč.

52. Jak již uvedl předseda Úřadu ve svém rozhodnutí sp. zn. R128/2014, zákon nevyžaduje prokázání vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, postačí takové jednání zadavatele, které mohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Jak rovněž konstatoval Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Af 58/2010-159 ze dne 20.3.2012 „Pro naplnění skutkové podstaty deliktu je přitom takováto možnost zcela postačující a soudu tedy nezbývá než uzavřít s tím, že žalobce nevyvrátil, že by existovala možnost, že by v případě řádného zadání veřejné zakázky byla podána nabídka další, přičemž nelze vyloučit alespoň potenciální možnost, že by se taková nabídka stala nabídkou vítěznou…K tomu je třeba poukázat na to, že se jedná toliko o možnost (hypotézu), kterou není možné jakkoli prokazovat“. Zadavatel svým jednáním tak naplnil všechny znaky skutkové podstaty správního deliktu. Obdobně pak v rozhodnutí sp. zn. R406/2013 předseda Úřadu konstatoval, že „v tomto kontextu je třeba poukázat na znění ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, dle něhož postačuje pouhá možnost podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, což vyplývá z formulace tohoto ustanovení zákona, cit.: „…nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku“. V rozhodnutí č. j. ÚOHS-R180/2008/VZ-1837/2009/310/ASc ze dne 12.2.2009 již předseda konstatoval, že „Skutková podstata správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona je navíc naplněna, i pokud jednání zadavatele má pouze potenciál podstatně ovlivnit výběr nabídky, tedy je pouze schopno tohoto ovlivnění, aniž by k němu nutně došlo. Z dikce zákona jasně plyne, že slovo „podstatně“ se vztahuje jak na skutečné ovlivnění (ovlivnil) tak i na potenciální možnost ovlivnění (mohl ovlivnit) výběru nabídky. …k uložení pokuty Úřadem postačí pouze potenciální možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Úřad tedy není nucen zkoumat, zda k ovlivnění skutečně došlo či nedošlo, neboť z hlediska ustanovení § 120 zákona stačí pouhá možnost tohoto ovlivnění“. Je tedy zřejmé, že není nezbytné prokázat, že ke skutečnému podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky fakticky došlo, ale postačí „pouhá“ eventualita, resp. potencialita, podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 7.10.2011 č. j. 62 Af 41/2010-72, dovodil, že „pro spáchání správního deliktu podle tohoto ustanovení [Pozn. Úřadu: § 120 odst. 1 písm. a)] (a pro uložení pokuty podle § 120 odst. 2 ZVZ) musí být prokázáno, že zadavatel porušil ZVZ, přitom k porušení ZVZ ze strany zadavatele došlo kvalifikovaným způsobem. Tento kvalifikovaný způsob porušení ZVZ (závažnější, „nebezpečnější“ porušení ZVZ) je dán tehdy, pokud kromě samotného nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ již došlo k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku a zároveň pokud samotné nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ buď podstatně ovlivnilo, nebo mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky“.

53. Krajský soud v Brně pak v rozsudku č. j. 31 Af 23/2012-40 ze dne 26.9.2012 k materiální stránce deliktu uvedl, že „z dikce „podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit“ vyplývá, že může jít o poruchový nebo i ohrožovací správní delikt. Zákonodárce tedy (za běžných okolností) spatřuje společenskou škodlivost již v tom, že mohlo dojít, nikoli nutně muselo, k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Není tedy pravdou, že nedošlo k naplnění materiálního znaku správního deliktu….již pouhá existence takové možnosti je společensky škodlivá, a došlo tedy k naplnění materiálního znaku (společenské škodlivosti) správního deliktu uvedeného v ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách“.

54. V návaznosti na výše uvedené Úřad konstatuje, že zadavatel postupoval v rozporu s ustanovením § 78 odst. 1 písm. b) zákona ve spojení s § 6 odst. 1 zákona, když stanovil pro zadání předmětné veřejné zakázky podle základního hodnotícího kritéria „nejnižší nabídková cena“ dílčí subkritéria hodnocení a jim odpovídající váhy: nabídková cena – tiskárna 30 %, nabídková cena – notebook 50 %, nabídková cena – multifunkční zařízení stand. 15 % a nabídková cena – multifunkční zařízení 5 %, která nejsou slučitelná s účelem základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, čímž nedodržel zásadu transparentnosti, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dne 11.10.2013 uzavřel rámcovou smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky, ve znění dodatku č. 1 ze dne 20.5.2013.

K výroku II. rozhodnutí

55. Ve výzvě k podání nabídek, v článku „Položky předmětu VZ“, v odstavci „Popis“ k poptávaným notebookům zadavatel stanovil následující specifikaci procesoru. „Procesor min. i3 2,2 GHz – 2 jádra“, což je specifikace procesoru konkrétního výrobce Intel Corporation. Z obsahu odpovědi zadavatele ze dne 10.5.2013 na dotaz jednoho z dodavatelů vyplývá, že zadavatel mj. předpokládá dodávku 90 ks notebooků s takto specifikovanými procesory.

56. K výše uvedenému Úřad uvádí následující. Jak vyplývá z ustanovení § 44 odst. 11 zákona, pokud to není předmětem veřejné zakázky odůvodněno, nesmí zadávací dokumentace obsahovat odkazy nebo specifická označení výrobků, které platí pro určitou osobu za příznačné, pokud by to vedlo ke zvýhodnění nebo vyloučení určitých dodavatelů nebo určitých výrobků. Takový odkaz nebo název lze připustit pouze výjimečně v případě, že by vymezení předmětu veřejné zakázky provedené technickým popisem nebylo dostatečně přesné a srozumitelné. V  takovém případě však zadavatel musí pro plnění veřejné zakázky připustit použití i jiných, kvalitativně a technicky obdobných řešení. Uvedené ustanovení zákona je transpozicí čl. 23 odst. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, podle kterého technické specifikace nesmějí – není-li to odůvodněno předmětem zakázky – odkazovat na určitou výrobu nebo zdroj nebo na konkrétní postup nebo na obchodní značky, patenty, typy nebo určitý původ či výrobu, což by mělo za důsledek zvýhodnění nebo vyloučení určitých podniků nebo určitých výrobků. Takový odkaz je výjimečně povolen, pokud není možný dostatečně přesný a srozumitelný popis předmětu zakázky podle odst. 3 a 4 téhož článku směrnice; a musí být doprovázen slovy „nebo rovnocenný“.

57. Z  textů obou právních norem v souvislosti s šetřeným případem vyplývá, že položky zadávací dokumentace, specifikující předmět veřejné zakázky:

1) je-li to odůvodněno předmětem, mohou obsahovat odkaz nebo název; zadavatel však v takovém případě musí s ohledem na § 45 odst. 3 zákona (podle kterého nesmí být technické podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely neodůvodněné překážky hospodářské soutěži) připustit technicky a kvalitativně obdobné řešení – pokud je to možné,

2) výjimečně, pokud zadavatel není schopen předmět veřejné zakázky specifikovat pomocí technických podmínek ve smyslu §§ 45 a 46 zákona, mohou obsahovat odkaz nebo název, zadavatel v takovém případě musí u těchto položek připustit použití i jiných kvalitativně a technicky obdobných řešení,

3) v ostatních případech zadavatel musí k jejich specifikaci použít pouze technické podmínky ve smyslu §§ 45 a 46 zákona (tj. např. požadavky na výkon, funkci, vlastnosti, apod.), odkaz nebo název v takovém případě použít nemůže, protože by to vedlo nebo mohlo vést ke zvýhodnění nebo vyloučení určitých dodavatelů nebo výrobků, zadavatel v této souvislosti nemůže jako „pomůcku“ připustit ani obdobné řešení, neboť to je podle zákona vázáno pouze na situaci popsanou výše pod bodem 2). V této souvislosti Úřad uvádí, že Krajský soud v Brně ve svém rozsudku č. j. 62 Ca 27/2009-117 ze dne 28.4.2011 judikoval, že v těchto ostatních případech, kdy v plném rozsahu předmět veřejné zakázky lze specifikovat pomocí technických podmínek ve smyslu §§ 45 a 46 zákona nepostačuje použití dovětku „nebo ekvivalentní“, nýbrž předmět veřejné zakázky pomocí odkazu nebo názvu nelze specifikovat vůbec.

58. Úřad předně uvádí, že smyslem ustanovení § 44 odst. 11 zákona je obecně vyvarování se použití odkazů na specifické označení zboží a služeb v zadávací dokumentaci s cílem zabránit omezení hospodářské soutěže a tím nehospodárnému využití veřejných prostředků. V souvislosti s výše uvedeným proto zadavatel musí v souladu s tímto ustanovením zákona směřovat veškeré kroky související s přípravou zadávací dokumentace, zejména pak technických podmínek, k tomu, aby se specifického označení zboží či služeb a ostatních odkazů citovaných v předmětném ustanovení zákona vyvaroval. V této souvislosti Úřad opětovně odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28.4.2011 č. j. 62 Ca 27/2009-117, v němž je konstatováno, že zadavatel je „povinen vymezit předmět veřejné zakázky přesně, úplně a srozumitelně, nicméně za použití natolik obecného popisu a technických podmínek, aby neodkazoval na určité identifikační znaky jiných dodavatelů, pokud to pro jasnou identifikaci poptávaného plnění není nezbytně nutné“. V uvedeném rozsudku je dále stanoveno, že „smyslem tohoto ustanovení (myšleno ustanovení § 44 odst. 11 zákona – pozn. Úřadu) je … zabránit tomu, aby zadávací podmínky byly skrytým nástrojem či prostředkem diskriminace dodavatelů“.

59. Výkladem předmětného ustanovení se dále zabýval Krajský soud v Brně ve svém rozsudku č. j. 62 Af 30/2010-53 ze dne 4.8.2011, kde uvádí: „Zákaz vyjádřený v § 44 odst. 9 zákona (§ 44 odst. 11 zákona, ve znění pozdějších předpisů, pozn. Úřadu) je pravidlem bránícím používání skrytých nástrojů a prostředků diskriminace dodavatelů. Jednou ze součástí samotného účelu ZVZ je snaha o umožnění co nejširší skutečné soutěže v boji o získání veřejné zakázky, což se promítá kodifikací zásad, jež zadávací řízení musí respektovat a jež jsou podávány v § 6 ZVZ“. V předmětném rozsudku soud dále uvádí, že „zadavatel by se tak, pokud je to objektivně možné a pokud to nezpůsobuje nejednoznačnost zadávacích podmínek, měl vyvarovat odkazů na konkrétní obchodní firmy, názvy nebo jména a příjmení a specifická označení zboží a služeb, které platí pro určitou osobu za příznačné“. I přesto, že se uvedený rozsudek vztahuje k předchozí právní úpravě, lze jeho závěry bez dalšího aplikovat, neboť obsahově nedoznalo ustanovení § 44 odst. 9, resp. § 44 odst. 11 zákona žádných změn.

60. V šetřeném případě zadávací dokumentace obsahuje označení procesorů vyráběných konkrétním výrobcem hardwarových komponent, a to společností Intel Corporation, jak je uvedeno v bodě 55. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

61. Pokud Úřad vychází ze zásady transparentnosti zadávacího řízení uvedené v § 6 odst. 1 zákona, resp. s ohledem na možnost případného přezkumu úkonů zadavatele, Úřad konstatuje, že specifikaci předmětu veřejné zakázky postupy uvedenými pod body 1) a 2) bodu 57. odůvodnění tohoto rozhodnutí musí být zadavatel také schopen (nejlépe v dokumentaci o veřejné zakázce) odůvodnit a doložit.

62. Úřad konstatuje, že použití této formy specifikace procesorů zadavatelem poptávaných notebooků nebylo předmětem veřejné zakázky relevantně odůvodněno. Relevantní důvody pro použití označení jednotlivých hardwarových komponent vyráběných konkrétním výrobcem hardwarových komponent neobsahuje ani zadávací dokumentace a nedoložil ji zadavatel ani později v rámci zahájeného správního řízení.

63. Pro úplnost Úřad ve vztahu k zadavatelem poptávaným procesorům uvádí, že skutečnost, že zadavatel v souvislosti s požadavkem na procesor minimálně Intel Core i3 výslovně neuvedl výrobce „Intel“ podle Úřadu ničeho nemění na učiněných závěrech o porušení zákona zadavatelem, neboť specifikaci procesoru za použití označení „i3“ je nutno považovat za příznačné označení právě pro výrobce Intel Corporation. Výše jmenovaný výrobce Intel Corporation má právě jednu ze svých produktových řad procesorů označenou písmenem „i“ a podle technických parametrů daného procesoru je k tomuto přiřazována vzestupná řada lichých čísel (např. Intel Core i3, Intel Core i5, Intel Core i7). Podle názoru Úřadu je tato skutečnost notoricky známa i laické veřejnosti, resp. uživatelům notebooků, počítačů či obdobných technických zařízení, a je tudíž i dobře známá dodavatelům ICT.

64. Nelze přisvědčit ani argumentaci zadavatele, že tím, že v zadávacích podmínkách při specifikaci procesorů k poptávaným notebookům navíc uvedl, že se jedná o minimální konfiguraci, nemohl odkazem na označení procesoru konkrétního výrobce omezit „předložení jiné specifikace v nabídkách uchazečů“. S uvedenou argumentací se nelze ztotožnit, neboť zadavatel neměl žádný relevantní důvod v zadávacích podmínkách uvádět požadavek na dodávku procesoru s označením příznačným pro konkrétního výrobce těchto procesorů – společnosti Intel Corporation, pokud nechtěl omezit soutěž na procesory od tohoto konkrétního výrobce, neboť procesor je součástí každého dodávaného PC, je snadno jej definovat pomocí výkonových parametrů a dodavatelům tudíž není zapotřebí z důvodu případné zaměnitelnosti uvádět odkaz na standardní označení těchto výrobků, které je příznačné pro konkrétního výrobce tohoto hardware. Ačkoliv zadavatel při definici konfigurace procesoru uvádí, že se jedná o konfiguraci minimální, odkaz na označení procesoru příznačné pro jediného výrobce v dodavatelích mohl nepochybně vyvolat oprávněný dojem, že zadavatel hodlá pořídit notebooky s konkrétním typem procesoru od výrobce Intel Corporation, popř. procesor o vyšší konfiguraci, ale rovněž od téhož výrobce. Z předmětného požadavku zadavatele totiž pouhým jazykovým výkladem plyne, že hodlá pořídit notebook s procesorem značky Intel Corporation, který má parametry min. procesoru i3, popř. procesoru tohoto výrobce vyšší řady.

65. Tento postup zadavatele je nepochybně v rozporu se základním smyslem a účelem zákona, neboť takový postup zcela zásadním způsobem omezuje konkurenci mezi dodavateli, neboť diskriminuje ty dodavatele, kteří by byli schopni předmět plnění veřejné zakázky za adekvátních podmínek splnit, avšak pomocí komponent (procesorů) od jiných výrobců, než od výrobce, jehož procesory zadavatel požaduje, přičemž tyto procesory by v plném rozsahu splňovaly zadavatelem stanovené výkonové parametry.

66. Zadavatel svým postupem de facto zcela uměle vytváří účelové omezení pro dodavatele hardware, a to, že poptávané notebooky mají být vybaveny procesorem od výrobce Intel Corporation, což nejen že přímo ovlivňuje, jakým procesorem má být notebook osazen, ale v širším pojetí tento požadavek může ovlivňovat i okruh dodavatelů, kteří by byli schopni předmět plnění v plném rozsahu zajistit. Obecně totiž platí, že dodavatelé, ať už v jakémkoliv odvětví, zpravidla či výlučně dodávají hardwarové vybavení od  konkrétních globálních výrobců hardwarového vybavení (a jsou tedy specializováni na dodávky od konkrétních, jimi prověřených výrobců), přičemž jsou schopni zajistit dodávku požadovaného hardware od těchto „svých“  výrobců, jejichž výrobky běžně dodávají svým zákazníkům, avšak nemusí dodávat hardwarové produkty právě od zadavatelem požadovaného výrobce procesorů, neboť produkt se stejnými technickými vlastnostmi mají zajištěn od jiného výrobce.

67. Úřad v této souvislosti navíc uvádí, že zadavatel v zadávací dokumentaci ani výslovně nepřipustil použití obdobných řešení (byť ani v  takovém případě by odkaz na označení procesoru vyráběného konkrétním výrobcem nebyl oprávněn v dokumentaci použít, neboť v šetřeném případě byl schopen jednotlivé položky zadávací dokumentace vymezit pomocí technických podmínek), přestože výše uvedená zadavatelem poptávaná hardwarová komponenta je objektivně velmi dobře popsatelná způsobem stanoveným v §§ 45 a 46 zákona, a to např. pomocí výkonu a funkce.

68. Pro úplnost Úřad uvádí, že pokud by zadavatel v zadávacích podmínkách neuvedl odkaz na označení procesoru příznačné pro jediného konkrétního výrobce, mohl obdržet i adekvátní nabídky od těch dodavatelů, kteří dodávají procesory (respektive procesory jako součásti počítačových sestav) od jiného než od zadavatelem požadovaného výrobce, není vyloučeno, že jimi nabídnuté podmínky mohou být pro zadavatele nejen srovnatelné podmínkám, které mu nabídl v šetřeném případě vybraný uchazeč, ale dokonce i výrazně lepší.

69. Tím, že zadavatel v zadávacích podmínkách stanovil požadavek na dodávku procesorů pro notebooky od konkrétního výrobce, nedodržel zásadu zákazu diskriminace stanovenou v § 6 odst. 1 zákona. Zadavatel tímto svým postupem diskriminoval ostatní dodavatele, kteří by byli schopni podat svoji nabídku na plnění veřejné zakázky, pokud by v zadávacích podmínkách zadavatel neomezil dodávku procesorů pro notebooky na výrobky konkrétního výrobce.

70. Problematiku dodržování zásady zákazu diskriminace zohledňuje např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 20/2008 ze dne 5.6.2008, ze kterého vyplývá, že smysl ustanovení § 6 zákona „v prvé řadě směřuje k cíli samotného zákona, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli“. Dále Nejvyšší správní soud zdůraznil, „že smysl a cíl zákazu diskriminace nutně vede interpreta § 6 ZVZ k závěru, že tento zákaz zahrnuje jednak zákaz diskriminace zjevné (přímé), tedy odlišného zacházení s jednotlivcem ve srovnání s celkem, jednak též zákaz diskriminace skryté (nepřímé), pokud tato vede v podstatě k obdobným právem zakázaným důsledkům (v oblasti práva veřejných zakázek tedy poškozování hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli)“.

71. Stejně tak nelze opominout skutečnost, že uchazeči, kteří nabídku v rámci předmětného zadávacího řízení podali, i přes takto diskriminačně nastavené zadávací podmínky, v případě, že by zadavatel stanovil zadávací podmínky v souladu se zákonem, mohli v rámci svých nabídek nabízet výrobky se stejnými výkonnostními parametry, avšak od jiných výrobců a tedy i nabízená cena za dodání požadovaného plnění mohla být od těchto uchazečů nižší, zejména s ohledem na skutečnost, že zadavatel jako hodnotící kritérium zvolil nejnižší nabídkovou cenu.

72. Svým postupem zadavatel mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť pokud by v zadávacích podmínkách nestanovil nezákonný požadavek na dodávku procesorů pro notebooky od konkrétního výrobce, mohl obdržet nabídky i od jiných dodavatelů než od dodavatelů dodávajících procesory konkrétního výrobce, jak zadavatel stanovil ve výzvě k podání nabídek, a tedy i nabídku, která by obsahovala pro zadavatele výhodnější podmínky, než ty které zadavateli v šetřeném případě nabídl vybraný uchazeč.

73. V souvislosti s otázkou možnosti podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky Úřad odkazuje na body 52. a 53. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

74. Tím, že zadavatel ve výzvě k podání nabídek v rozporu s § 44 odst. 11 zákona použil ke specifikaci části předmětu veřejné zakázky odkazy na specifické označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, aniž by to bylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky, což vedlo k vyloučení určitých dodavatelů a zároveň tím došlo k porušení zásady zákazu diskriminace stanovené v § 6 odst. 1 zákona, neboť svoji nabídku nemohli podat ti dodavatelé, kteří by byli schopni nabídnout jiné adekvátní řešení, přičemž uvedený postup zadavatele mohl podstatným způsobem ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky a dne 11.10.2013 uzavřel rámcovou smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky, ve znění dodatku č. 1 ze dne 20.5.2013, dopustil se zadavatel správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

K výroku III. rozhodnutí

75. Podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

76. V šetřeném případě se zadavatel dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že postupoval v rozporu s § 78 odst. 1 písm. b) zákona, ve spojení s § 6 odst. 1 zákona, když ve výzvě k podání nabídek pro zadání předmětné veřejné zakázky podle základního hodnotícího kritéria „nejnižší nabídková cena“ stanovil dílčí (váhová) subkritéria hodnocení „Tiskárna“ s váhou 30 %, „Notebook“ s váhou 50 %, „Multifunkční zařízení stand.“ s váhou 15 % a „Multifunkční zařízení“ s váhou 5 %, která nejsou slučitelná s účelem základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, čímž nedodržel zásadu transparentnosti, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dne 11.10.2013 uzavřel rámcovou smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky, ve znění dodatku č. 1 ze dne 20.5.2013.

77. Zadavatel se rovněž dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že v rozporu s ustanovením § 44 odst. 11 cit. zákona o veřejných zakázkách v zadávacích podmínkách veřejné zakázky použil ke specifikaci předmětu veřejné zakázky odkazy na specifické označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, aniž by to bylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky, což vedlo k vyloučení určitých dodavatelů, čímž zároveň došlo k porušení zásady zákazu diskriminace stanovené v § 6 odst. 1 zákona, neboť svoji nabídku nemohli podat ti dodavatelé, kteří by byli schopni nabídnout jiné adekvátní řešení, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dne 11.10.2013 uzavřel rámcovou smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky, ve znění dodatku č. 1 ze dne 20.5.2013.

78. Vzhledem ke zjištěným správním deliktům Úřad přistoupil k uložení pokuty, neboť veřejná zakázka již byla zadána a nápravy tak nelze dosáhnout.

79. Podle § 121 odst. 3 zákona odpovědnost zadavatele, který je právnickou osobou, za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán. Podle § 121 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

80. V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správních deliktů dozvěděl na základě podnětu, který obdržel dne 20.7.2015. Ke spáchání správních deliktů došlo uzavřením smlouvy dne 11.10.2013. Z výše uvedeného je zřejmé, že v šetřeném případě odpovědnost zadavatele za správní delikty nezanikla.

81. K uložení pokuty za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí Úřad předně uvádí, že při stanovení výše sankce je nutné postupovat v souladu se zásadou absorpce, která se uplatní při postihu souběhu správních deliktů a jejíž podstata tkví v absorpci sazeb (poena maior absorbet minorem – tedy přísnější trest pohlcuje mírnější). Jak již v minulosti několikráte dovodil Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18 6 2009 nebo v rozsudku č. j. 5 Afs 9/2008-328 ze dne 31.10.2008), při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat trestněprávní instituty i při trestání správním orgánem vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. Použití analogie ve správním trestání je v omezeném rozsahu přípustné tehdy, pokud právní předpis, který má být aplikován, určitou otázku vůbec neřeší, a nevede-li výklad za pomocí analogie ani k újmě účastníka řízení, ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 27/2008 – 67 ze dne 16.4.2008 a č. j. 8 As 17/2007 – 135 ze dne 31.5.2007). Pro ukládání trestů za správní delikty se proto musí uplatnit obdobné principy a pravidla jako pro ukládání trestů za trestné činy.

82. Úprava zákona o veřejných zakázkách je ve vztahu k trestání souběhu správních deliktů na rozdíl od úpravy trestněprávní neúplná. Zejména pak neřeší moment, do kdy je správní delikty možno považovat za sbíhající se, jakož ani důsledky, není-li z jakýchkoli důvodů vedeno společné řízení. Souhrnné či úhrnné tresty, jimiž se postihuje souběh trestných činů, přitom představují pro pachatele výhodnější postup, neboť je v nich zohledněna skutečnost, že pachatel se dopustil dalšího trestného činu, aniž byl varován odsuzujícím rozsudkem týkajícím se dřívějšího trestného činu.

83. V souladu s výše citovanou zásadou absorpce v rámci správněprávního trestání Úřad ve správním řízení uloží pokutu podle přísněji trestného správního deliktu, proto se Úřad nejprve zabýval otázkou, jaký delikt je v šetřeném případě závažnější, tj. za který z nich je možno uložit přísnější sankci (vyšší pokutu).

84. V daném případě se zadavatel dopustil dvou správních deliktů podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Za každý z uvedených správních deliktů lze v souladu s citovaným ust. § 120 odst. 2 písm. a) zákona uložit pokutu do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a), c) nebo d) zákona.

85. V daném případě jsou oba zadavatelem spáchané správní delikty z hlediska výše možné sankce stejně závažné.

86. V souladu se zásadou absorpce tak Úřad ukládá sankci za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí a ke správnímu deliktu uvedenému ve výroku I. tohoto rozhodnutí přihlédl v rámci přitěžujících okolností.

87. Cena veřejné zakázky, při jejímž zadání se zadavatel dopustil správního deliktu, a za kterou může být zadavateli uložena pokuta, v šetřeném případě činí 3 225 998,- Kč bez DPH, tj. 3 903 457,58 Kč vč. DPH. Horní hranice možné pokuty (10 % z ceny veřejné zakázky) tedy činí částku ve výši 390 345,76 Kč.

88. Podle § 121 odst. 2 zákona při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

89. Při stanovení výše pokuty vzal Úřad v úvahu povahu spáchaného správního deliktu, který spočíval v tom, že zadavatel v zadávacích podmínkách použil ke specifikaci podstatné části předmětu veřejné zakázky odkazy na specifické označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, aniž by to bylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky, čímž mohlo dojít k podstatnému ovlivnění okruhu potenciálních dodavatelů, a tedy i k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. V této souvislosti Úřad rovněž odkazuje na body 52. a 53. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

90. Skutečnost, kdy zadavatel po uchazečích požaduje dodávku výrobků od konkrétního dodavatele nebo skupiny dodavatelů, kdy tato skutečnost může mít podstatný vliv na okruh uchazečů a tímto postupem de facto dochází k omezení soutěže mezi uchazeči, Úřad v celkovém kontextu považuje za závažné porušení zákona. Následkem postupu zadavatele fakticky bylo, že zadavatel mohl obdržet toliko nabídky od těch dodavatelů, kteří mohli podat svoji nabídku, která obsahuje toliko notebooky s procesory od konkrétního zadavatelem požadované výrobce, aniž by byly akceptovány nabídky i od těch dodavatelů, kteří by byli schopni zadavateli nabídnout jiné adekvátní technické řešení.

91. Z výše uvedeného vyplývá, že postup zadavatele narušil soutěž o předmětnou veřejnou zakázku a omezil soutěžní prostředí, neboť uchazeči nebyli vystaveni odpovídající konkurenci, přičemž právě v tomto následku spočívá závažnost spáchaného správního deliktu.

92. Jako výraznou polehčující okolnost vzal Úřad při stanovení výše pokuty v úvahu skutečnost, že diskriminační vymezení zadávacích podmínek se nevztahuje na celý předmět veřejné zakázky, nýbrž pouze na jeho část, která souvisí s dodávkou notebooků. Vzhledem k zadavatelem stanoveným předpokládaným hodnotám dílčích částí předmětu veřejné zakázky, jež byly podrobeny přezkumu Úřadem, lze usuzovat, že diskriminační vymezení zadávacích podmínek se blíže vztahuje pouze k části veřejné zakázky týkající se dodávky notebooků, což odpovídá cca 44 % celkového jejího rozsahu.

93. Jako přitěžující okolnost Úřad posoudil skutečnost, že zadavatel se dopustil dalšího správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí (viz bod 86. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

94. Při určení výše pokuty vzal Úřad v úvahu i ekonomickou situaci zadavatele, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Z rozpočtu zadavatele na rok 2014, upravenému ke dni 30.9.2014 (dostupné http://portal.mpsv.cz/upcr/gr/rozpocet), je zřejmé, že zadavatel v roce 2014 plánuje hospodařit s celkovými rozpočtovými výdaji cca 102,8 mld. Kč, tj. zadavatel hospodaří s výdaji, kterou jsou o více než šest řádů vyšší, než je uložená pokuta. Úřad v této souvislosti konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel v rámci svého rozpočtu disponuje, považovat za likvidační či „nespravedlivou“.

95. Úřad nad rámec uvedeného doplňuje, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do sféry porušitele, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Kromě toho může zadavatel, nemůže-li uhradit pokutu z rozpočtových zdrojů, využít jiné právní nástroje, např. ty, které vyplývají z pracovního práva a odpovědnosti konkrétní osoby za protiprávní stav.

96. Pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu.

97. Po zvážení všech okolností případu a uvážení všech argumentů Úřad stanovil výměru pokuty při spodní hranici zákonné sazby, a to ve výši 30 000 Kč. Vzhledem k souvislostem případu považuje Úřad uloženou sankci za dostačující, poněvadž naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.

98. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

otisk úředního razítka

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

Obdrží:

Česká republika – Úřad práce České republiky, Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha 7

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] V současnosti je sídlo uchazeče – JP1 s.r.o., IČO 26076225, se sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00 Praha 4.