číslo jednací: R0204/2017/VZ-01532/2018/322/JSu

Instance II.
Věc Zvýšení zabezpečení železničního přejezdu Chlumec nad Cidlinou – Trutnov v km 35,774 a 36,284 a 36,548
Účastníci
  1. Správa železniční dopravní cesty, státní organizace
  2. AŽD Praha s.r.o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Výrok rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí
Rok 2017
Datum nabytí právní moci 18. 1. 2018
Dokumenty file icon 2017_R0204.pdf 352 KB

Č. j.: ÚOHS-R0204/2017/VZ-01532/2018/322/JSu

 

Brno: 17. ledna 2018

 

 

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 6. 11. 2017 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem –

  • AŽD Praha s.r.o., IČO 48029483, se sídlem Žirovnická 3146/2, 106 00 Praha 10, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 24. 4. 2017 JUDr. Vilémem Podešvou, LL.M., advokátem, ev. č. ČAK 11323, ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., IČO 28468414, se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4,

proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 20. 10. 2017, č. j. ÚOHS-S0207/2017/VZ-29889/2017/523/ASo vydanému ve správním řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –

  • Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha,

učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Zvýšení zabezpečení železničního přejezdu Chlumec nad Cidlinou – Trutnov v km 35,774 a 36,284 a 36,548“ postupem mimo zadávací řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 28. 2. 2017,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:

 

 

Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 20. 10. 2017, č. j. ÚOHS-S0207/2017/VZ-29889/2017/523/ASo

r u š í m

a věc

v r a c í m

 

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.

 

Odůvodnění

I.               Zadávání veřejné zakázky a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Při zadávání podlimitní sektorové veřejné zakázky s názvem „Zvýšení zabezpečení železničního přejezdu Chlumec nad Cidlinou – Trutnov v km 35,774 a 36,284 a 36,548“ zadávané na základě výzvy k podání nabídek ze dne 28. 2. 2017 (dále jako „veřejná zakázka“) došlo ze strany navrhovatele – obchodní společnosti AŽD Praha, s.r.o., IČO 48029483, se sídlem Žirovnická 3164/2, 106 00 Praha 10, ve správním řízení zastoupené na základě plné moci ze dne 24. 4. 2017 JUDr. Vilémem Podešvou, LL.M., advokátem, ev. č. ČAK 11323, ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., IČO 28468414, se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4 (dále jako „navrhovatel“) – k podání námitek proti rozhodnutí o výběru dodavatele ze dne 28. 4. 2017, které byly zadavateli – Správě železniční dopravní cesty, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha (dále jako „zadavatel“) doručeny téhož dne. O těchto námitkách rozhodl zadavatel dne 12. 5. 2017, kdy svým rozhodnutím tyto námitky odmítl pro jejich opožděnost.

2.             Dne 25. 5. 2017 byl Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), správnímu orgánu příslušnému podle ustanovení § 248 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „zákon[1]), k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, doručen návrh navrhovatele z téhož dne na zahájení správního řízení ve věci přezkumu úkonů zadavatele směřujících k uzavření smlouvy na podlimitní sektorovou veřejnou zakázku postupem mimo zadávací řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 28. 2. 2017 (dále jako „návrh“). Téhož dne Úřad dle ustanovení § 249 zákona ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „správní řád“) zahájil na základě návrhu navrhovatele správní řízení ve věci přezkumu postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky postupem mimo zadávací řízení.

II.             Prvostupňové usnesení

3.             Dne 20. 6. 2017 vydal Úřad usnesení č. j. ÚOHS-S0207/2017/VZ-16846/2017/523/ASo, kterým Úřad dle § 257 písm. h) zákona zastavil správní řízení z toho důvodu, že podání návrhu ze strany navrhovatele, nepředcházelo řádné a včasné podání námitek (dále jako „prvostupňové usnesení“).

III.           Rozklad ze dne 30. 6. 2017

4.             Dne 30. 6. 2017 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne proti prvostupňovému usnesení. Navrhovatel ve svém rozkladu poukazuje na několik vad, které spatřuje v postupu Úřadu, který vyústil ve vydání prvostupňového usnesení.

IV.          Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 20. 9. 2017

5.             Druhostupňovým rozhodnutím ze dne 20. 9. 2017, č. j. ÚOHS-R0107/2017/VZ-27111/2017/322/JSu předseda Úřadu prvostupňové rozhodnutí v celém rozsahu pro jeho nezákonnost zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

6.             Předseda Úřadu ve svém rozhodnutí vytýká procesu tvorby rozhodnutí Úřadu zejména to, že nepostavil najisto, že zadavatel je veřejným zadavatelem, který zadává podlimitní sektorovou veřejnou zakázku. S ohledem na to, že pro podlimitní sektorovou veřejnou zakázku platí výjimka dle § 158 odst. 1 zákona, na základě které nemusí zadavatel takové veřejné zakázky postupovat v zadávacím řízení, směřuje další výtka předsedy Úřadu k tomu, že Úřad nesprávně posoudil to, zda lze navrhovatelem podané námitky posoudit – dle jejich obsahu – jako námitky ve smyslu § 241 odst. 2 zákona. Předseda Úřadu dále uvedl, že pro posouzení toho, zda byly námitky podány řádně a včas, je právě nejprve nutno posoudit to, zda v daném případě vůbec jde o námitky ve smyslu zákona.

7.             Dle závěrečného názoru předsedy Úřadu měl Úřad při novém projednání věci nejprve najisto postavit to, zda lze na zadavatele nahlížet jako na veřejného zadavatele, který zadává podlimitní sektorovou veřejnou zakázku. Dále měl Úřad posoudit to, zda podal navrhovatel námitky ve smyslu § 241 zákona a zda se mohl podáním námitek proti namítanému postupu zadavatele bránit. Na základě výše uvedených zjištění měl Úřad dále posoudit to, zda skutečně existují důvody pro zastavení správního řízení ve smyslu § 257 zákona, nebo zda existují důvody pro vyhovění návrhu nebo pro jeho zamítnutí ve smyslu § 265 zákona. Při tomto posouzení měl Úřad zohlednit i to, jaké povinnosti veřejnému zadavateli zadávajícímu podlimitní sektorovou veřejnou zakázku zákon ukládá a zda návrh navrhovatele směřuje právě proti takové porušení takové povinnosti, případně takových povinností.

V.            Nové projednání věci Úřadem

8.             Úřad přípisem ze dne 25. 9. 2017, č. j. ÚOHS-S0207/2017/VZ-27770/2017/523/ASo vyrozuměl účastníky správního řízení o jeho pokračování.

9.             Usnesením ze dne 25. 9. 2017, č. j. ÚOHS-S0207/2017/VZ-27771/2017/523/ASo Úřad určil účastníkům správního řízení lhůtu, ve které mohli navrhnout důkazy, činit jiné návrhy, případně vyjádřit v řízení své stanovisko.

VI.          Napadené usnesení

10.         Dne 20. 10. 2017 vydal Úřad usnesení č. j. ÚOHS-S0207/2017/VZ-29889/2017/523/ASo, kterým opětovně zastavil probíhající správní řízení ve smyslu § 257 odst. h) zákona, jelikož seznal, že podání návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky (dále jako „napadené usnesení“).

11.         Úřad nejprve v napadeném usnesení prokázal, že na zadavatele lze nahlížet jako na veřejného zadavatele, který zadává podlimitní sektorovou veřejnou zakázku, a že na základě § 158 odst. 1 zákona nemá povinnost postupovat při zadávání veřejné zakázky v zadávacím řízení a tento postup si ani sám dobrovolně nezvolil ve smyslu § 4 odst. 4 zákona.

12.         Úřad dále specifikoval charakter námitek navrhovatele a seznal, že tyto námitky jednoznačně směřují proti zadávacím podmínkám předmětné veřejné zakázky, tedy že jde o námitky ve smyslu § 241 odst. 2 písm. a) zákona. Úřad dále konstatovat, že námitky ve smyslu § 241 odst. 2 písm. a) lze podat pouze proti postupu zadavatele v zadávacím řízení. S ohledem na to, že zadavatel v řešeném případě v zadávacím řízení nepostupoval, došel Úřad k závěru, že námitky ve smyslu § 241 odst. 2 písm. a) zákona v tomto konkrétním případě podat nelze a na námitky navrhovatele tedy nelze nahlížet jako na námitky ve smyslu zákona.

13.         Jelikož navrhovatel tedy nepodal námitky ve smyslu zákona, dospěl Úřad k závěru, že takové neexistentní námitky nemohly být podány řádně a včas a je tedy naplněn důvod pro zastavení správního řízení ve smyslu § 257 písm. h) zákona.

VII.        Rozklad navrhovatele ze dne 6. 11. 2017

14.         Dne 6. 11. 2017 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne proti napadenému usnesení (dále jako „rozklad“). Ze správního spisu je patrné, že napadené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 20. 10. 2017, navrhovatel tak podal rozklad v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

15.         Rozklad navrhovatele obsahuje dvě stěžejní námitky. První námitka navrhovatele směřuje proti – dle jeho názoru – nesprávnému postupu Úřadu, kdy tento odmítl navrhovatelem podané námitky subsumovat pod námitky dle § 241 odst. 2 písm. c) zákona. Navrhovatel nesouhlasí se závěrem Úřadu, že by tyto námitky dle § 241 odst. 2 písm. c) zákona bylo možno podat pouze proti tomu postupu zadavatele, na základě kterého tento dovodil, že může postupovat mimo zadávací řízení, avšak navrhovatel se domnívá, že tak učinit nemohl. Na základě jazykového výkladu tohoto ustanovení zákona navrhovatel totiž dovozuje, že námitky dle § 241 odst. 2 písm. c) zákona lze podat proti jakémukoliv postupu zadavatele, který zadává veřejnou zakázku postupem mimo zadávací řízení, a dopustí se porušení zákona.

16.         Druhou námitkou navrhovatel poukazuje na to, že Úřad nepostupoval správně, když zastavil správní řízení dle § 257 písm. h) zákona z důvodu, že podání návrhu nepředcházelo řádné a včasné podání námitek. Dle navrhovatele lze správní řízení podle § 257 písm. h) zákona zastavit pouze za situace, kdy podání návrhu skutečně mohlo předcházet i podání námitek – tedy navrhovatel byl oprávněn námitky podat. Navrhovatel dále poukazuje na to, že Úřad sám dovodil, že navrhovatel nemohl proti namítanému postupu zadavatele brojit podáním námitek, a zastavení správního řízení ve smyslu § 257 písm. h) zákona tedy není na místě.

Závěr rozkladu

17.         Navrhovatel s ohledem na své rozkladové námitky předsedovi Úřadu navrhuje, aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

VIII.      Řízení o rozkladu

18.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 téhož zákona předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

19.         Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení a řízení, které vydání usnesení předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

20.         Úřad tím, že napadeným usnesením rozhodl tak, jak je shora uvedeno, nerozhodl správně a v souladu s právními předpisy. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem přistoupil ke zrušení napadeného usnesení a vrácení věci Úřadu k novému projednání. Současně je v tomto rozhodnutí vysloven i právní názor, kterým je Úřad v dalším projednání věci vázán.

K důvodům zrušení napadeného usnesení

21.         Ve smyslu § 152 odst. 5 správního řádu platí pro řízení o rozkladu příslušná ustanovení správního řádu, které upravují institut odvolání, pokud takové použití nevylučuje povaha věci.

22.         Rozsah přezkumu správnosti napadených rozhodnutí (případně napadených usnesení, jak je tomu v tomto případě) vymezuje odvolacímu správnímu orgánu § 89 odst. 2 správního řádu. Dle tohoto ustanovení správního řádu přezkoumává odvolací správní orgán správnost napadeného rozhodnutí v intencích rozkladových námitek. Zákonnost napadeného rozhodnutí a postupu správního orgánu a priori vydání takového rozhodnutí přezkoumává odvolací orgán i nad rámec rozkladových námitek.

23.         Pokud odvolací orgán dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí není souladné s právními předpisy, případně dojde k závěru, že takové rozhodnutí je nesprávné ve smyslu § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí správnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal, k novému projednání věci. Odvolací orgán ve svém rozhodnutí dále uvede právní názor, kterým je správní orgán prvního stupně vázán.

 

 

Ke zrušení výroku napadeného usnesení

24.         Úřad výrokem napadeného usnesení zastavil ve smyslu § 257 písm. h) zákona předmětné správní řízení, jelikož návrhu na zahájení správního řízení ve věci přezkumu postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky nepředcházely řádně a včas podané námitky. Úřad toto své rozhodnutí odůvodnil tak, že ze strany navrhovatele nedošlo k podání námitek ve smyslu § 241 odst. 2 zákona, jelikož jím podané námitky nelze subsumovat pod jednotlivé ‚druhy námitek‘, jak jsou uvedeny v písmenech a) až c) výše uvedeného odstavce ustanovení zákona. Jelikož tedy navrhovatel nepodal námitky, které lze označit za námitky ve smyslu zákona, Úřad dovodil, že podání návrhu nepředcházelo řádné a včasné podání námitek a jsou tedy naplněny důvody pro zastavení správního řízení ve smyslu § 257 písm. h) zákona.

25.         Zprvu je nutno poukázat na to, že Úřad řádně a správně prokázal, že zadavatel naplňuje definiční znaky ve smyslu § 2 zákona a jde na něj tedy nahlížet jako na veřejného zadavatele. Dále Úřad dovodil, že zadavatel zadává veřejnou zakázku v rámci výkonu relevantní činnost ve smyslu § 153 zákona a jde tedy o sektorovou veřejnou zakázku. Již v prvostupňovém usnesení Úřad vzal v potaz hodnotu veřejné zakázky a dospěl k závěru, že jde podlimitní veřejnou zakázku. Úřad tedy v napadeném usnesení najisto postavil, že v dané věci zadává veřejný zadavatel podlimitní sektorovou veřejnou zakázku, s čímž je spojena výjimka ve smyslu § 158 odst. 1 zákona, kterou Úřad taktéž vzal v potaz a dospěl ke správnému závěru, že zadavatel není zákonem nucen postupovat v zadávacím řízení a nic nenasvědčuje tomu, že by se pro tento postup sám dobrovolně rozhodl ve smyslu § 4 odst. 4 zákona. Nad rámec je možno poukázat na to, že výše uvedené závěry nejsou ani navrhovatelem, ani zadavatelem rozporovány.

26.         Úřad dále zaměřil svou pozornost na posouzení toho, o jaké námitky ve smyslu § 241 odst. 2 písm. a) až c) v daném případě jde a dospěl ke správnému závěru, že námitky navrhovatele svým obsahem odpovídají námitkám ve smyslu písm. a). Jde tedy o námitky: … proti a) všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté, včetně stanovení zadávacích podmínek“. Úřad se dále zabýval tím, jaký vliv má fakt, že zadavatel postupuje mimo zadávací řízení, na posouzení navrhovatelem podaných námitek. Úřad seznal, že konkrétní vytýkaný postup zadavatele (tedy znění zadávacích podmínek) nelze v daném případě napadnout námitkami dle § 241 odst. 2 písm. a) zákona, jelikož tento nepostupuje v zadávacím řízení. Úřad se také zabýval tím, zda nelze námitky navrhovatele subsumovat pod další z písmen výše uvedeného odstavce ustanovení zákona a dospěl k závěru, že nelze. Tato úvaha je patrná například z bodu 54. odůvodnění napadeného usnesení, kde Úřad uvádí, že předmětné námitky navrhovatele nelze označit za námitky ve smyslu § 241 odst. 2 písm. c), jelikož obsahem námitek navrhovatele není jeho argumentace brojící proti tomu, že zadavatel v tomto konkrétním případě postupuje mimo zadávací řízení. Výše uvedená úvaha vedla Úřad k učinění závěru, že na námitky navrhovatele tedy nelze nahlížet jako na námitky ve smyslu zákona a navrhovatel tedy žádné námitky ve smyslu zákona nepodal.

27.         K zastavení správního řízení došlo z důvodu, že podání návrhu nepředcházelo řádné a včasné podání námitek. Vodítko k tomu, co lze označit za ‚řádně‘ a ‚včas‘ podané námitky nabízí znění zákona spolu s komentářovou literaturou. Za ‚řádně‘ podané námitky lze označit takové, které splňují podmínky dle § 244 zákona (Macek, I., Derková, R., Bartoň, D., Košťál, K., Marečková, E., Zatloukal, P.: Zákon o zadávání veřejných zakázek. Praktický komentář s judikaturou. Praha: Leges, 2017, s. 762). Jde tedy o námitky, ve kterých je obecně uvedeno, kdo je podává, v čem je spatřováno porušení zákona na straně zadavatele a čeho se stěžovatel domáhá. Pokud jde o námitky ve smyslu § 244 odst. 3 zákona, tedy o námitky směřující například proti zadávacím podmínkám, musí v nich být uvedena i újma, která stěžovateli vznikla nebo mu svým vznikem hrozí. Za ‚včasně‘ podané námitky lze označit pak takové námitky, které jsou podány ve lhůtě ve smyslu § 242 zákona. Toto ustanovení zákona zakládá obecné pravidlo, kdy je nutno, aby byly námitky doručeny zadavateli do 15 dnů ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o domnělém porušení zákona, odst. 2. až 5. tohoto ustanovení pak upravují lhůty pro podání námitek v předem definovaných typových situacích. Na tomto místě lze tedy konstatovat, že zastavení správního řízení dle § 257 písm. h) zákona lze použit tam, kde došlo k podání námitek po příslušné lhůtě, nebo tam, kde došlo k podání námitek, které neobsahují veškeré zákonem předepsané náležitosti. Tento důvod pro zastavení správního řízení již ale není použitelný v situaci, kdy zde neexistuje objektivní možnost navrhovatele námitky brojící proti konkrétnímu postupu zadavatele vůbec podat. Je tedy možno konstatovat, že zastavení správního řízení z důvodu, že podání návrhu nepředcházelo řádné a včasné podání námitek není v tomto konkrétním případě možno použít a Úřad tedy nepostupoval v souladu s právními předpisy, pokud tak učinil. Je dlužno uvést, že na typově obdobné situace pamatuje § 265 písm. c) zákona, dle kterého Úřad zamítne návrh, pokud tento směřuje proti postupu zadavatele, který zadavatel není povinen dle zákona dodržovat.

28.         Na tomto místě je nutno upozornit na fakt, že ze strany zadavatele došlo ke zrušení výběrového řízení, jak je ostatně patrné z rozhodnutí a oznámení zadavatele o zrušení výběrového řízení ze dne 22. 11. 2017, které bylo Úřadu doručeno dne 5. 1. 2018.

29.         Je nutno si uvědomit, že předmětem řízení o rozkladu je posouzení toho, zda Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když zastavil správní řízení ve smyslu § 257 písm. h) zákona z důvodu, že podání návrhu nepředcházelo řádné a včasné podání námitek. S ohledem na to, že zákon a způsoby zastavení správního řízení v něm obsažené představují pro způsoby zastavení správního řízení dle správního řádu lex specialis (k tomu viz: „Komentované ustanovení obsahuje taxativní výčet případů, kdy ÚOHS zastavuje vedené správní řízení. Jedná se tak o případy, kdy není vydáno meritorní rozhodnutí, ale jsou naplněny podmínky pro zastavení správního řízení z procesních důvodů. Komentované ustanovení tak představuje zvláštní právní úpravu k obecné právní úpravě zastavování správních řízení z procesních důvodů, jak je obsažena v § 66 spr. řádu.“ Podešva, V., Sommer, L., Votrubec, J., Flaškár, M., Harnach, J., Měkota, J., Janoušek, M.: Zákon o zadávání veřejných zakázek. Zákon o registru smluv. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 937), je logický závěr, že zastavení správního řízení dle zákona je postup, který předchází zastavení správního řízení pro bezpředmětnost dle správního řádu. Na tomto místě je nutno opětovně poukázat na to, že veřejný zadavatel zadává podlimitní sektorovou veřejnou zakázku, a tedy nemusí dle § 158 odst. 1 zákona postupovat v zadávacím řízení. Nemusí tedy zadat veřejnou zakázku jedním ze způsobů, které taxativně vymezuje § 3 zákona. Dle § 4 odst. 4 zákona ovšem takovému zadavateli není zapovězeno zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, avšak pro zadání veřejné zakázky v zadávacím řízení se tento zadavatel musí sám dobrovolně rozhodnout. Zde lze poukázat na to, že Úřad v napadeném usnesení správně dovodil, že zadavatel si postup dle § 4 odst. 4 zákona nezvolil a je tedy postaveno najisto, že zadavatel nepostupuje v zadávacím řízení. Byť zákon uznává zrušení zadávacího řízení za jeden z důvodů, pro které lze podle § 257 (v tomto případě jde o písm. g) tohoto ustanovení) zákona zastavit správní řízení, je nutno mít na vědomí fakt, že v tomto případě zadavatel nepostupuje v zadávacím řízení, a tento postup tedy není na místě. Rozhodnutí zadavatele o zrušení výběrového řízení je tedy nutno považovat za popud ke zvážení zastavení správního řízení dle § 66 písm. g) správního řádu pro bezpředmětnost podaného návrhu. Za přijetí závěru, že mezi správním řádem a zákone je ve vztahu k zastavení správního řízení vztah lex generalis – lex specialis, je nutno seznat, že zastavení správního řízení dle zákona má procesní prvenství, a pokud je tento postup napaden rozkladem a předseda Úřadu dojde k závěru, že Úřad nepostupoval v souladu se zákonem, je nutno se s touto nezákonností vypořádat před posouzením toho, zda se návrh navrhovatele stal ve smyslu § 66 písm. g) správního řádu bezpředmětným.

30.         Úřad v novém projednání věci nejprve posoudí to, jaký dopad má rozhodnutí a oznámení zadavatele o zrušení výběrového řízení na stav věci, kdy při tomto posouzení Úřad zohlední to, že zadavatel nepostupuje v zadávacím řízení. V případě, že by Úřad dospěl k závěru, že výše uvedené rozhodnutí zadavatele nemá vliv na posouzení věci, bude dále vycházet z vlastních skutkových zjištění – tedy, že v předmětné věci zadává veřejný zadavatel podlimitní sektorovou veřejnou zakázku mimo zadávací řízení, avšak zohlední fakt, že proti postupu zadavatele, který je mu navrhovatelem v návrhu a námitkách vytýkán, nelze podat námitky ve smyslu zákona a zastavení správního řízení z důvodu dle § 257 písm. h) zákona není na místě. Úřad poté zamítne návrh navrhovatele ve smyslu § 265 písm. c) zákona z důvodu, že návrh navrhovatel nesměřuje proti postupu, který je zadavatel povinen dodržovat podle zákona.

IX.           Závěr

31.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad ve chvíli, kdy rozhodl napadeným usnesením, nepostupoval v souladu se zákonem, jsem dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro zrušení napadeného usnesení a vrácení věci k novému projednání Úřadem.

32.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal, že nastaly zákonné podmínky pro zrušení napadeného usnesení a vrácení věci Úřadu k novému projednání, jsem rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.


Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

Obdrží:

1.             JUDr. Vilém Podešva, advokát, Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4

2.             Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení v daném případě ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 zákona v návaznosti na ustanovení § 273 zákona.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.gov.cz
cs | en