číslo jednací: 05579/2020/820/LPě
spisová značka: S0454/2018/KD

Instance I.
Věc Uzavírání a plnění zakázaných dohod
Účastníci
  1. BABY DIREKT, s. r. o.
Typ správního řízení Dohody
Výrok § 22a odst. 1 písm. b) zákona č. 143/2001 Sb.
Rok 2018
Datum nabytí právní moci 6. 3. 2020
Dokumenty file icon 2018_S0454.pdf 692 KB

 

 

Spisová značka:

 

 

ÚOHS-S0454/2018/KD

 

 

Číslo jednací:

 

 

ÚOHS-05579/2020/820/LPě

 

Brno 19. února 2020

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve správním řízení sp. zn. ÚOHS-S0454/2018/KD zahájeném dne 6. 11. 2018 z moci úřední dle § 78 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve spojení s § 46 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a dle § 21 odst. 1, jakož i § 1 odst. 4, § 20a odst. 1 a § 21h odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů a/nebo článku 101 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, jehož účastníkem je společnost

BABY DIREKT s.r.o., se sídlem Masarykova 118, 664 42 Modřice, IČO 46995170, zastoupená na základě plné moci ze dne 6. 11. 2019 advokátem JUDr. Jiřím Kindlem, M.Jur., Ph.D., se sídlem a adresou pro doručování Skils s.r.o. advokátní kancelář, Křižovnické nám. 193/2, Praha 1, PSČ 110 00,

vydává v souladu s § 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů toto

ROZHODNUTÍ:

I.

Účastník řízení, společnost BABY DIREKT s.r.o., se sídlem Masarykova 118, 664 42 Modřice, IČO 46995170, tím, že

v období od […obchodní tajemství…] do 6. 11. 2018 se svými odběrateli uzavíral a plnil kupní smlouvy upravující podmínky nákupu a prodeje dětského zboží, jež obsahovaly ustanovení, dle kterého byli odběratelé zavázáni dětské zboží dodávané účastníkem řízení (i) prodávat pouze konečným spotřebitelům a současně (ii) jej nevyvézt mimo území vyhrazené kupní smlouvou, přičemž společným záměrem uvedeného ustanovení kupní smlouvy bylo, aby odběratelé další prodej dětského zboží realizovali pouze konečným spotřebitelům na vymezeném území,

uzavíral a plnil se svými odběrateli zakázané dohody s cílem narušit hospodářskou soutěž formou omezení dalšího prodeje dětského zboží dodávaného účastníkem řízení pouze konečným spotřebitelům a na vyhrazeném území, které byly způsobilé narušit hospodářskou soutěž na relevantních trzích kočárků, autosedaček, dětského nábytku, vozítek a produktů denní péče na území České republiky a rovněž ovlivnit obchod mezi členskými státy Evropské unie,

čímž porušil v období od […obchodní tajemství…] do 6. 11. 2018 zákaz stanovený v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů a zákaz stanovený v článku 101 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie,

a tím se v uvedeném období dopustil přestupku dle § 22a odst. 1 písm. b) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů a porušení článku 101 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.

II.

Podle § 7 odst. 1 ve spojení s § 21h odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů se účastníku řízení,společnosti BABY DIREKT s.r.o., se sídlem Masarykova 118, 664 42 Modřice, IČO 46995170, plnění dohod popsaných ve výroku I. tohoto rozhodnutí do budoucna zakazuje.

III.

Dle § 22a odst. 2 ve spojení s § 21h odst. 5 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů se účastníku řízení, společnosti BABY DIREKT s.r.o., se sídlem Masarykova 118, 664 42 Modřice, IČO 46995170, za porušení § 3 odst. 1 téhož zákona a porušení článku 101 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie popsaná ve výroku I. tohoto rozhodnutí pokuta neukládá, neboť účastníku řízení byla za spáchání jiného přestupku ve vícečinném souběhu stejnorodém uložena v sankčním prvostupňovém rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0385/2018/KD-29711/2019/820/LPě ze dne 30. 10. 2019 pokuta v maximální možné výši na horní zákonné hranici.

IV.

Dle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a ve spojení s § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů se účastníku řízení, společnostiBABY DIREKT s.r.o., se sídlem Masarykova 118, 664 42 Modřice, IČO 46995170, ukládá povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou

3 500 Kč (slovy: tři tisíce pět set korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

 

ODŮVODNĚNÍ

I.      Zahájení a dosavadní průběh správního řízení

1.    Dne 6. 11. 2018 zahájil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) se společností BABY DIREKT s.r.o., se sídlem Masarykova 118, 664 42 Modřice, IČO 46995170 (dále též „BABY DIREKT“ nebo „účastník řízení“), správní řízení sp. zn. ÚOHS-S0454/2018/KD pro možné porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon“) a/nebo článku 101 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále též „SFEU“) – dále též „správní řízení“, jež spatřoval v uzavírání a plnění zakázaných dohod o omezení okruhu osob, jimž je odběratel oprávněn zboží dále dodávat, a dohod o zákazu exportu, sjednávaných v obou případech mezi účastníkem řízení a jeho odběrateli, přičemž zbožím tvořícím předmět uvedených dohod je dětské zboží (kočárky, autosedačky, dětský nábytek, vozítka, produkty denní péče). Cílem nebo výsledkem uvedeného jednání účastníka řízení mohlo být narušení hospodářské soutěže na trhu/trzích daného zboží a toto jednání mohlo být rovněž způsobilé ovlivnit v uvedené oblasti obchod mezi členskými státy Evropské unie (dále též „EU“).[1]

2.    Úřad přistoupil k zahájení správního řízení z moci úřední poté, co v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0385/2018/KD se společností BABY DIREKT (dále též „správní řízení S385/2018“) prověřil kupní smlouvy účastníka řízení uzavírané s jeho odběrateli a převzaté při šetření na místě uskutečněném ve dnech 2. a 3. 10. 2018 v obchodních prostorách společnosti BABY DIREKT na adrese jejího sídla (viz dokumenty označené jako D1 až D19 v protokolu č. j. ÚOHS-S0385/2018/KD-28576/2018/820/LPě ze dne 3. 10. 2018)[2].

3.    V rámci správního řízení vyžádal Úřad podklady a informace od účastníka řízení, jeho odběratelů a konkurentů v České republice (dále též „ČR“) a Slovenské republice (dále též „SR“). Úřad tak shromáždil podklady a informace o podmínkách stanovených společností BABY DIREKT pro další prodej dětského zboží, o jejích hospodářských výkonech, o vymezení relevantních trhů a tržních podílech účastníka řízení, jakož i o skutečnostech týkajících se namítaného jednání.

4.    V průběhu správního řízení podal účastník řízení návrh na jeho zastavení z důvodu ukončení Úřadem namítaného jednání, přičemž rovněž předložil kopie výpovědí kupních smluv uzavřených s odběrateli společnosti BABY DIREKT, jež obsahovaly v tomto správním řízení šetřená protisoutěžní ustanovení, s tím, že uvedené mělo svědčit obnovení účinné hospodářské soutěže.[3] Protože nyní posuzované jednání účastníka řízení představuje dohody, jejichž cílem je narušení hospodářské soutěže[4], neshledal Úřad naplnění zákonných podmínek pro vydání rozhodnutí o závazcích, a proto v souladu s § 7 odst. 2 in fine zákona pokračoval ve správním řízení[5].

5.    Dne 6. 11. 2019 sdělil Úřad společnosti BABY DIREKT výhrady shrnující základní skutkové okolnosti šetřeného případu, jejich právní hodnocení a odkazy na hlavní důkazy o nich, obsažené ve spise správního řízení, včetně informace o výši pokuty, kterou hodlá uložit (dále též „Sdělení výhrad“). Účastníku řízení bylo po jejich vydání umožněno seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim, případně navrhnout další dokazování (k vyjádření účastníka řízení – viz část VI. tohoto rozhodnutí).

II.    Charakteristika účastníka správního řízení

6.      Společnost BABY DIREKT je obchodní společností zapsanou do obchodního rejstříku vedeného u Krajského soudu v Brně (dále též „KS“), oddíl C, vložka 8860, a to dne 20. 1. 1993. Předmětem podnikání je mj. výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Zabývá se především prodejem dětského zboží.

7.    Společnost BABY DIREKT je právnickou osobou, jejímiž jednateli a společníky jsou Ivana Fialová, Ing. Jiří Fiala a Lukáš Fiala. Jménem společnosti jedná a podepisuje kterýkoliv z jednatelů. Na základním kapitálu společnosti BABY DIREKT se podílí Ivana Fialová obchodním podílem 45 %, Ing. Jiří Fiala obchodním podílem 45 % a Lukáš Fiala obchodním podílem 10 %.

8.    Účastník řízení prodává dětské zboží k dalšímu prodeji rovněž odběratelům na území SR. Společnost BABY DIREKT také sama provozuje internetový obchod a dvě kamenné prodejny pro prodej dětského zboží konečným spotřebitelům.

9.    Z pohledu § 2 odst. 2 zákona společnost BABY DIREKT naplňuje definici soutěžitele.

III.      Zjištěné skutečnosti

III.1.     Obchodní podmínky společnosti BABY DIREKT

10.    Úřad zjistil, že společnost BABY DIREKT […obchodní tajemství…] uzavírá kupní smlouvy upravující podmínky nákupu a prodeje dětského zboží dodávaného účastníkem řízení (dále též „dotčené zboží“). […Obchodní tajemství…]. Dotčené zboží nakupovali odběratelé společnosti BABY DIREKT […obchodní tajemství…] do svého vlastnictví, nesli tak finanční a obchodní rizika spojená s nákupem a dalším prodejem zboží; z hlediska soutěžního práva nyní posuzované jednání účastníka řízení spadá do působnosti soutěžněprávních předpisů.[6] Společnost BABY DIREKT také potvrdila, že sama určuje svou obchodní politiku při dalším prodeji dotčeného zboží na území ČR a SR.[7] Dotčené zboží dodávané účastníkem řízení lze členit do několika kategorií, jimiž jsou zejména (i) kočárky, (ii) autosedačky, (iii) dětský nábytek, (iv) vozítka a (v) produkty denní péče.

III.2.     Posuzované smlouvy

11.    Úřad v rámci šetření na místě převzal kopie […obchodní tajemství…] kupních smluv sjednávaných společností BABY DIREKT s jejími odběrateli […obchodní tajemství…][8] a týkajících se prodeje dotčeného zboží (dále též „kupní smlouvy“). Kupní smlouvy byly společností BABY DIREKT uzavírány jak s českými, tak i slovenskými odběrateli.

12.    […Obchodní tajemství…] kupních smluv obsahovalo obdobné znění závazků […obchodní tajemství…]. […Obchodní tajemství…] kupních smluv[9] uzavřených se […obchodní tajemství…] odběrateli obsahovalo pro prodej dotčeného zboží na území ČR […obchodní tajemství…][10].

13.    V […obchodní tajemství…] kupní smlouvě […obchodní tajemství…] účastníka řízení do stejného ustanovení […obchodní tajemství…][11] […Obchodní tajemství…]. V kupní smlouvě pro prodej dotčeného zboží […obchodní tajemství…].[12]

14.    […Obchodní tajemství…] kupních smluv obsahujících výše citované znění (případně jeho modifikaci) bylo uzavíráno účastníkem řízení s jeho odběrateli […obchodní tajemství…].

15.    Společnost BABY DIREKT […obchodní tajemství…] uzavřela rovněž kupní smlouvu […obchodní tajemství…]. Tato kupní smlouva byla podepsána smluvními stranami […obchodní tajemství…] a byla uzavřena […obchodní tajemství…], a to […obchodní tajemství…].[13]

III.3.     Informace od oslovených odběratelů

16.    Odběratelé, jež mají uzavřeny kupní smlouvy obsahující omezení dalšího prodeje dotčeného zboží, potvrdili existenci uvedeného omezení ve svých smlouvách[14]. Všichni odběratelé však uvedli, že restrikce dalšího prodeje dotčeného zboží nepovažují za omezující. Z poskytnutých odpovědí dále vyplývá, že tito odběratelé dotčené zboží prodávají pouze konečným spotřebitelům na území ČR, příp. SR. Úřad disponuje však i odpověďmi odběratelů, že dotčené zboží prodávají na území celé EU.[15]

17.    Tito odběratelé shodně sdělili, že společnost BABY DIREKT smluvní závazky omezující další prodej dotčeného zboží nijak nevynucovala a jejich nedodržení nikdy nesankcionovala, a také, že neměli v úmyslu prodávat dotčené zboží třetím osobám k jejich dalšímu prodeji či ho vyvážet mimo vyhrazené území.

18.    Další oslovení odběratelé, v jejichž kupní smlouvě […obchodní tajemství…], většinou uváděli, že prodávají pouze konečným spotřebitelům převážně na území ČR, příp. na území SR, a pouze výjimečně dodávají na jiná území. Hlavní překážkou prodeje dotčeného zboží mimo území ČR, příp. SR je dle jejich vyjádření výše přepravného pro konečného spotřebitele, problémy s reklamacemi či absence popisků v cizím jazyce.

III.4.     Informace od účastníka řízení

19.    Účastník řízení dle svého vyjádření používá pro dodávky dětského zboží svým odběratelům […obchodní tajemství…].[16]

20.    K omezení dalšího prodeje dotčeného zboží ve vztahu k okruhu zákazníků (konečných spotřebitelů) účastník řízení ve svém vyjádření dále uvedl, […obchodní tajemství…]. K omezení prodeje dotčeného zboží mimo vymezené území účastník řízení sdělil, […obchodní tajemství…].[17]

21.    Společnost BABY DIREKT také sdělila, že […obchodní tajemství…], a to na základě skutečností, jež se negativně dotkly ekonomické kondice účastníka řízení. […obchodní tajemství…].[18]

22.    K závazkům omezujícím další prodej dotčeného zboží společnost BABY DIREKT dále tvrdila, že nikdy a žádným způsobem jejich dodržování nekontrolovala, nepostihovala a ani žádným způsobem nevymáhala. K žádné kontrole ani sankci tedy ze strany společnosti BABY DIREKT nikdy nedošlo.

III.5.     Shrnutí jednání společnosti BABY DIREKT a hodnocení zjištěných skutečností

23.    Úřad konstatuje, že na ustanovení obsažená v kupních smlouvách omezující další prodej dotčeného zboží pouze konečným spotřebitelům nahlíží jako na závazek o omezení okruhu zákazníků, jimž je odběratel oprávněn zboží dále dodávat (dále též „omezení okruhu zákazníků“). Na ustanovení omezující další prodej dotčeného zboží pouze na vymezeném území, na kterém odběratel může toto zboží dále prodávat, pak jako na závazek o zákazu exportu. […Obchodní tajemství…] uzavírány s odběrateli účastníka řízení působícími jak na území ČR (srov. odst. 12), tak na území SR (srov. odst. 13).

24.    Výše uvedený popis dílčích jednání účastníka řízení (uzavírání a plnění závazků o omezení okruhu zákazníků a závazků o zákazu exportu) byl časově provázaný, směřoval vůči stejným subjektům a sledoval shodný cíl, tedy omezit další prodej dotčeného zboží pouze konečným spotřebitelům bez možnosti jeho vývozu mimo vymezené území. Úřad na takové jednání společnosti BABY DIREKT nahlíží jako na komplexní jednání vedoucí k oslabení konkurenčního prostředí[19] na vymezeném území při prodeji dotčeného zboží. V dalším textu rozhodnutí bude Úřad pro toto komplexní jednání společnosti BABY DIREKT užívat označení posuzované omezení.

25.    Úřad má za prokázané, že […obchodní tajemství…] kupních smluv obsahujících posuzované omezení (srov. odst. 12–14) bylo od data podpisu plněno, když odběratelé jejich uzavření nepopírají či nijak nerozporují (srov. odst. 16). […Obchodní tajemství…].[20] Toto datum Úřad považuje za počátek protisoutěžního jednání společnosti BABY DIREKT.[21] Za ukončení protisoutěžního jednání pak Úřad považuje datum sdělení obvinění (oznámení o zahájení řízení), tedy 6. 11. 2018.

IV.   Vymezení relevantních trhů a stanovení tržních podílů společnosti BABY DIREKT

26.    Z hlediska posouzení dané věci a podmínek řádného fungování hospodářské soutěže ve smyslu soutěžního práva je potřebné vymezit relevantní trh[22], na kterém se projevují účinky jednání společnosti BABY DIREKT. Relevantní trh je vymezován z hlediska věcného a geografického, přičemž vyjít je třeba z výchozího produktu, jímž je společností BABY DIREKT nabízené zboží, tj. dětské zboží, které je dodáváno konečným spotřebitelům přímo, nebo nepřímo prostřednictvím odběratelů účastníka řízení.

27.    Společnost BABY DIREKT nabízí kompletní sortiment zboží pro děti, péči o ně a pro pohodlí rodičů. Společnost BABY DIREKT rozděluje dětské zboží do několika kategorií, a to kočárky, autosedačky, BIO produkty, cestovní postýlky, denní péče, do auta, krmení, maminkám, na doma, nosiče, na zahradu, na kolo, oblečení, plavání, bazénky, vozítka. Tato společnost spolupracuje s desítkami světoznámých značek, je výhradním distributorem značky Britax/Römer na území ČR a SR a taktéž vyvíjí vlastní značku pod označením ZOPA (pod touto značkou je nabízeno kojenecké a dětské zboží do 3 let věku dítěte, mj. kočárky, autosedačky, cestovní postýlky, židličky, odrážedla, chodítka, fusaky, podložky, deky apod.).

IV.1.     Definice relevantních trhů

28.    V rámci úvah o vymezení relevantních trhů přihlížel Úřad k podkladům a informacím získaným v nyní šetřené věci nejen od samotné společnosti BABY DIREKT, ale také od jejích odběratelů a konkurentů.

29.    Dětské zboží nabízené účastníkem řízení zahrnuje širokou škálu produktů, které mají různé funkce a nejsou zcela vzájemně zastupitelné pro konečného spotřebitele. Z tohoto důvodu Úřad rozdělil dětské zboží do pěti kategorií, rámcově shodujících se s vymezením kategorií dětského zboží uváděných společností BABY DIREKT. Dětské zboží bylo tedy segmentováno na (i) kočárky (hluboké, sportovní, golfové, kombinované, včetně příslušenství), (ii) autosedačky (určené pro děti od 0 kg do 36 kg a výšky 150 cm, včetně příslušenství), (iii) dětský nábytek (postýlky, přebalovací stoly, ohrádky, komody, židličky), (iv) vozítka (odrážedla, tříkolky, chodítka) a (v) produkty denní péče (nočníky, zavinovačky, vaničky, věci na krmení, koupání, přebalování a hygienu). I když by bylo možné dané kategorie dále dělit dle dalšího účelu použití, věku dítěte apod. (např. hluboký kočárek nemusí být z pohledu konečného spotřebitele zastupitelný s kočárkem sportovním[23], postýlka s židličkou atd.), není další segmentace nezbytná, neboť dle zjištění Úřadu existuje v rámci jednotlivých kategorií zastupitelnost na straně nabídky, což potvrzuje i účastník řízení.[24]

30.    Taktéž většina konkurentů i odběratelů účastníka řízení, které Úřad oslovil mj. i pro řešení otázky vymezení relevantního trhu, se vyjádřila v tom smyslu, že dětské zboží zařazené do jednotlivých výše uvedených kategorií lze v rámci dané kategorie považovat za zastupitelné.[25] Ze shromážděných podkladů rovněž vyplynulo, že dětské zboží prodávané společností BABY DIREKT je nahraditelné produkty jiných dodavatelů/výrobců a lze u nich najít adekvátní náhradu, a to v rámci každé shora zmíněné kategorie.

31.    Uvedených pět kategorií však není komplexním výčtem všech případných trhů, jež by bylo možné v rámci dětského zboží vymezit. Do dětského zboží lze zahrnout další kategorie, jako např. kojenecký textil, kojenecká výživa, bezpečnost, hračky atd., které by mohly samy o sobě představovat další samostatné relevantní trhy. Další možné vymezení relevantních trhů v oblasti dětského zboží však Úřad nepokládá za nezbytné, neboť účastník řízení by na nich, pokud vůbec, dosahoval nepatrných podílů (působí zejména na trzích výše uvedených).[26]

32.    K územnímu vymezení relevantního trhu se často oslovení odběratelé účastníka řízení vyjadřovali ve smyslu, že díky vzestupující tendenci internetového obchodování a možnosti doručení dětského zboží téměř kamkoliv není důvod se omezovat oblastí zahrnující pouze ČR, ale trh může být širší (minimálně však zahrnující území ČR a SR). Část oslovených odběratelů považuje podmínky na území ČR a SR za homogenní.[27] Další část odběratelů (většina) však obchoduje s dětským zbožím pouze na území ČR[28], tedy dodává dětské zboží spotřebitelům v místě svého působení. Za důvody takového postupu byly označeny vyšší přepravní náklady, znesnadnění reklamačního řízení a jazykové bariéry (srov. odst. 18). Z uvedeného tak plyne, že zahraniční odběratelé nevytváří na tuzemské odběratele dostatečný soutěžní tlak, který by mohl zapříčinit homogenitu podmínek v rámci území přesahujícího ČR (v tomto případě souhrnně území ČR a SR či širšího území).

33.    Oslovení konkurenti převážně poukazovali na vymezení geografického relevantního trhu územím ČR a SR.[29] K tomu Úřad ovšem uvádí, že i samotní výrobci si pro distribuci svého zboží ve většině případů volí svého zástupce pro každý stát zvlášť či v případě volby zástupce současně pro ČR i SR mívá takovýto zástupce český a slovenský trh v rámci své podnikové struktury rozdělen. Ostatně i sám účastník řízení v kupních smlouvách obsahujících posuzovaná omezení rozlišoval území ČR a SR.

34.    K nehomogenitě podmínek na území ČR a území dalších států pak svědčí další případné odlišnosti, např. kurzové rozdíly, odlišné sazby daní, náklady na dopravu, nákupní chování spotřebitelů či jejich preference, povědomí spotřebitelů o značce, jazykové bariéry, reklamační řízení atd. Úřad se tak na základě výše uvedeného přiklonil k vymezení trhu dle jednotlivých států, tj. k existenci samostatných trhů ČR a SR.

35.    Lze tedy shrnout, že výsledky šetření v nyní vedeném správním řízení spíše odůvodňují vymezení samostatných výrobkových trhů zahrnujících výše uvedených pět kategorií dětského zboží na národních úrovních ČR a SR, které byly dotčeny šetřeným jednáním účastníka řízení. Na tomto místě Úřad také podotýká, že účel vymezení relevantního trhu musí být odvozen od typu přestupku, jenž je v daném správním řízení stíhán. V případě cílových dohod je situace odlišná od dohod účinkových, neboť účelem cílových dohod je právě narušení hospodářské soutěže, pročež skutečný dopad na soutěž nemusí být prokazován. Pak jsou samozřejmě také nároky na přesnost vymezení relevantního trhu nižší, protože jeho význam spočívá primárně v uchopení ekonomického a právního kontextu zakázané dohody. K tomuto dlouhodoběpotvrzovanému závěru přitom dospěly nejen tuzemské soudy, ale také soudy unijní.[30] Jakkoli úžeji vymezený relevantní by tedy neměl vliv na posouzení protisoutěžního charakteru jednání účastníka řízení, jelikož toto jednání naplňuje znaky právě dohod cílových (srov. dále odst. 83).

36.    Pro účely nyní vedeného správního řízení a s ohledem na výše popsané skutečnosti vymezuje Úřad z hlediska věcného tyto samostatné relevantní trhy: trh (i) kočárků, (ii) autosedaček, (iii) dětského nábytku, (iv) vozítek a (v) produktů denní péče.

37.    Z hlediska geografického lze vymezit uvedené výrobkové trhy na národní úrovni, v daném případě tedy územím ČR, neboť na tomto území probíhá vztah nabídky a poptávky za homogenních podmínek, ale současně dostatečně odlišných od podmínek panujících v místech mimo toto území (viz výše).

38.    Jak již Úřad uvedl výše, společnost BABY DIREKT uzavírala kupní smlouvy obsahující posuzované omezení i na území SR a na tomto území se rovněž dopouštěla nyní šetřeného jednání (srov. odst. 23). Dle podkladů shromážděných v rámci tohoto správního řízení by se i v případě území SR mohlo jednat o národní úroveň výše uvedených samostatně výrobkově vymezených relevantních trhů.[31]

IV.2.     Tržní podíly společnosti BABY DIREKT

39.    V souvislosti s vymezením tržních podílů účastníka řízení byly zjišťovány rovněž celkové hodnoty prodejů dotčeného zboží. Úřad vycházel z údajů získaných od společnosti BABY DIREKT, jejích konkurentů, odběratelů a z veřejně dostupných zdrojů. Zde je však nutné konstatovat, že jak účastník řízení, tak většina dalších Úřadem oslovených subjektů nebyla schopna poskytnout relevantní data pro jednotlivě vymezené kategorie dětského zboží (struktura jimi užívaných dat takovému členění užívanému Úřadem neodpovídala či vůbec nebyly schopny tržní podíly účastníka řízení odhadnout). Většinou tedy poskytnutá data zachycovala pouze celkový objem trhu dětského zboží a případně odhadované tržní podíly účastníka řízení byly dovozovány pro celý segment dětského zboží.

40.    Účastník řízení odhadl celkový objem prodejů dětského zboží na území ČR na základě předpokladu průměrných výdajů na dítě v jeho prvním až čtvrtém roce, které následně vynásobil průměrným počtem narozených dětí v každém roce. Dospěl k závěru, že roční hodnoty maloobchodních prodejů[32] na území ČR činí cca 12,2 mld. Kč, na území SR pak cca 6 mld. Kč.[33] Takový odhad však může být dle názoru Úřadu poměrně nadhodnocený, neboť ne pro každé dítě je pořizováno zcela nové vybavení, jako je kočárek, autosedačka, nábytek apod., ale často je převzato od starších sourozenců, předává se v rámci rodiny nebo je nakupováno již použité.

41.    Konkurenti společnosti BABY DIREKT odhadovali velikost velkoobchodního trhu s dětským zbožím na území ČR velmi rozdílně, a to od jedné miliardy Kč ročně[34] až po řádově jednotky miliard Kč ročně[35].

42.    K objemu prodejů dětského zboží na výše uvedených relevantních trzích mírně přesahujícímu jednu miliardu Kč dospěl i Úřad při svém výpočtu, ve kterém vycházel z obratů poskytnutých oslovenými konkurenty účastníka řízení a dále z uveřejněných účetních závěrek dalších konkurentů zabývajících se prodejem dětského zboží v kategoriích shodných s dotčeným zbožím účastníka řízení (u nichž prodej např. jednorázových dětských plen, výživy apod. rovněž netvoří významnou položku na jejich celkových prodejích).[36]

43.    Úřadem oslovené subjekty dovozovaly tržní podíl účastníka řízení na trhu veškerého dětského zboží v různé výši; hodnoty byly uváděny od 5 %[37] do 25 %[38].

44.    Jelikož finanční vyjádření objemu trhu dotčeného zboží a jeho kategorií poskytnuté oslovenými subjekty vykazovala značný rozptyl, přiklonil se Úřad k vymezení tržních podílů účastníka řízení na základě odhadů získaných v procentním vyjádření. Vycházel přitom z informací obdržených od jednoho z významnějších odběratelů účastníka řízení, který dovozoval tržní podíl společnosti BABY DIREKT a dalších dodavatelů pro každou kategorii dětského zboží zvlášť na území ČR a SR.[39] Další podpůrnou indicií pro kvalifikovaný odhad tržních podílů dosahovaných společností BABY DIREKT na jednotlivě vymezených relevantních trzích byly informace od subjektů, které údaje předložily jen pro některé z kategorií dětského zboží[40] nebo pro kategorie jimi jinak vymezené[41].

45.    Jak bylo uvedeno výše, neexistují přesná data o jednotlivých trzích, na kterých účastník řízení působí, neboť tato nejsou nijak veřejně sledována, nedisponují jimi oslovené subjekty, ani k žádosti Úřadu nebyla zmíněna existence jakýchkoli studií či průzkumů, které by se dané oblasti věnovaly. Úřad tedy na základě kvalifikovaného odhadu a dle podkladů a informací shromážděných v rámci správního řízení dovozuje tržní podíly společnosti BABY DIREKT v roce 2017 v rámci jednotlivě vymezených relevantních trhů ve výši do:

 

Trhy

kočárky

autosedačky

dětský nábytek

vozítka

produkty denní péče

Území

ČR

[…obchodní tajemství…] %

[…obchodní tajemství…] %

[…obchodní tajemství…] %

[…obchodní tajemství…] %

[…obchodní tajemství…] %

SR

[…obchodní tajemství…] %

[…obchodní tajemství…] %

 […obchodní tajemství…] %

[…obchodní tajemství…] %

[…obchodní tajemství…] %

46.    […Obchodní tajemství…] prodejů dětského zboží dosahuje účastník řízení zejména na relevantních trzích autosedaček a kočárků a zaujímá na nich […obchodní tajemství…] tržní podíly. Obrat nejbližšího konkurenta společnosti BABY DIREKT na trzích kočárků a autosedaček v ČR, kterým je nepochybně společnost ags 92, s.r.o., dosahoval oproti společnosti BABY DIREKT na obou trzích […obchodní tajemství…]. Byť další významný konkurent účastníka řízení – společnost KENYO, spol. s r.o. – byl schopen poskytnout pouze celkový obrat za prodej dětského zboží, se zohledněním údajů dalších menších soutěžitelů, kteří poskytli obraty k jednotlivým trhům kočárků a autosedaček v ČR, nelze Úřadem kvalifikovaně odhadnuté výše tržních podílů účastníka řízení na relevantních trzích kočárků a autosedaček v ČR pokládat za jakkoli nadhodnocené. 

V.       Právní hodnocení

47.    Z hmotněprávního hlediska je protiprávnost jednání účastníka řízení posuzována podle zákona o ochraně hospodářské soutěže v jeho aktuálním znění, tj. ve znění novely provedené zákonem č. 262/2017 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 9. 2017, tedy byl účinný v době spáchání přestupku (tj. 6. 11. 2018)[42]; zákonná úprava skutkové podstaty dohod zakázaných a neplatných dle § 3 odst. 1 zákona (ani výše sankce za ni) přitom nedoznala po dobu trvání jednání účastníka řízení (tj. od […obchodní tajemství…] do 6. 11. 2018) posuzovaného v tomto správním řízení žádných změn. V otázkách neupravených tímto zákonem se postupuje s výjimkou ustanovení vyloučených v rámci § 22b odst. 8 zákona dle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále též „přestupkový zákon“), ve znění zákona účinném do 30. 11. 2018.[43]

48.    Z hlediska procesního je správní řízení vedeno podle procesních ustanovení rovněž současného znění zákona. S výjimkou ustanovení vyloučených v rámci § 22b odst. 8 zákona se postupuje také podle přestupkového zákona, ve znění zákona č. 285/2018 Sb. (který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2019) a coby obecného procesního předpisu i zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 12/2020 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 2. 2020 (dále též „správní řád“).

49.    Pokud jde o řízení s unijním prvkem, Úřad dle § 21h odst. 1 zákona, jestliže zahájí řízení o porušení článku 101 nebo 102 SFEU, postupuje při vedení řízení a provádění šetření podle ustanovení hlavy VI zákona a při rozhodování podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 2 až 5 zákona.

V.1.  Dohody dle § 3 odst. 1 zákona, resp. článku 101 odst. 1 SFEU

50.    Zákon v § 1 upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení mj. dohodami soutěžitelů (§ 3 odst. 1 zákona). Dle § 2 odst. 1 zákona se soutěžiteli rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli.

51.    Podle § 3 odst. 1 zákona jsou dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále též „dohody“), jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže, zakázané a neplatné, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad nepovolí prováděcím právním předpisem z tohoto zákazu výjimku.

52.    Zakázané jsou především dohody výslovně uvedené v § 3 odst. 2 písm. a) až f) zákona, jako např. dohody o omezení nebo kontrole výroby, odbytu či o rozdělení trhu apod. Zákaz dohod dle zákona dopadá přitom jak na horizontální, tak i vertikální dohody soutěžitelů, kdy za horizontální dohody jsou dle § 5 odst. 1 zákona považovány dohody soutěžitelů, kteří působí na stejné úrovni trhu zboží, a za vertikální dohody dle odst. 2 téhož ustanovení zákona pak dohody uzavírané mezi soutěžiteli, kteří působí na různých úrovních trhu zboží.

53.    Obdobně jako na národní úrovni je zákaz dohod upraven v článku 101 odst. 1 SFEU, dle kterého jsou s vnitřním trhem neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, zejména ty, které např. přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo prodejní ceny anebo jiné obchodní podmínky či rozdělují trhy.

54.    Dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný, nejsou považovány za zakázané. Kritéria zanedbatelného dopadu dohod na hospodářskou soutěž stanoví Oznámení Úřadu o dohodách, jejichž dopad na soutěž je zanedbatelný (dále též „Oznámení de minimis“)[44], resp. na unijní úrovni Sdělení o dohodách menšího významu, které výrazně neomezují hospodářskou soutěž podle čl. 101 odst. 1 SFEU (dále též „Sdělení de minimis“)[45].

Dohody o omezení okruhu zákazníků

55.    Dohody o omezení okruhu zákazníků, jimž je odběratel oprávněn zboží dále dodávat, představují jak na národní, tak unijní úrovni závažné formy zakázaných dohod, jejichž negativní dopad na hospodářskou soutěž na trhu se, s ohledem na podstatu těchto dohod, presumuje. Jejich předmětem je totiž úplný zákaz nejen aktivního, ale i pasivního prodeje[46] mezi odběrateli. Jinými slovy, cílem těchto dohod je zabránit dodávkám mezi samotnými odběrateli, a tím naprosto vyloučit horizontální obchod mezi nimi. Toto vyloučení dodávek mezi odběrateli (maloobchodníky) znatelně brání hospodářské svobodě odběratelů, a proto omezuje hospodářskou soutěž.[47]

56.    Vertikální dohody, jejichž účelem je omezení okruhu zákazníků, kterým kupující, který je stranou dohody, může prodávat zboží, jsou na národní úrovni považovány za dohody obsahující tzv. tvrdá omezení; jedná se o dohody, jejichž cílem je narušit hospodářskou soutěž /viz bod 4.4. odst. (ii) písm. h) Oznámení de minimis/. Takovéto vertikální dohody jsou jako tzv. tvrdá omezení výslovně označeny i na unijní úrovni; viz čl. 4 písm. b) Nařízení Komise (EU) č. 330/2010 ze dne 20. dubna 2010, o použití článku 101 odst. 3 SFEU na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě.[48] Dohody o omezení okruhu zákazníků proto představují jak na národní, tak na unijní úrovni dohody cílící na narušení hospodářské soutěže; svým charakterem tedy představují dohody cílové.

57.    Vertikální dohody o omezení okruhu zákazníků, jimž je odběratel oprávněn zboží dále dodávat, jsou tedy dle § 3 odst. 1 zákona dohodami zakázanými a neplatnými, resp. dle článku 101 odst. 1 SFEU neslučitelnými s vnitřním trhem, a tedy zakázanými, pokud současně ovlivňují obchod mezi členskými státy.

Dohody o zákazu exportu

58.    Obecně dohody o zákazu exportu (zahrnující zákaz jak aktivního, tak i pasivního prodeje) představují závažnou protisoutěžní praktiku, neboť na unijní úrovni přispívají k parcelaci trhů; takové dohody mohou mít také negativní dopad na hospodářskou soutěž na tuzemském trhu a tím naplňovat skutkovou podstatu zakázaných dohod dle zákona.

59.    Hlavním negativním účinkem dohod o zákazu exportu na vertikální úrovni je omezení soutěže v rámci značky, které dodavateli umožňuje trh dělit. Na základě dohody o zákazu exportu jsou distributoři zboží omezeni ve výběru konečného zákazníka, což se zpětně negativně odráží na konečných spotřebitelích, kteří nemohou poptávat zboží od některých prodávajících. Dohody o zákazu exportu tak přispívají k uzavření trhu, resp. brání jeho integraci. Snížená konkurence v rámci značky pak s sebou může přinášet i zeslabení cenové soutěže v důsledku vyloučení soutěže mezi distributory působícími na území různých států.

60.    Z hlediska unijního práva představuje udržení jednotného vnitřního trhu významnou hodnotu chráněnou v EU. V tomto ohledu Soudní dvůr EU konstantně judikoval, že dohoda, která by směřovala k obnovení oddělování vnitrostátních trhů v obchodě mezi členskými státy, je v rozporu se snahou o vytvoření a zachování jednotného vnitřního trhu. Soudní dvůr EU tak opakovaně kvalifikoval dohody směřující k oddělování vnitrostátních trhů podle vnitrostátních hranic nebo ke ztěžování vzájemného prolínání vnitrostátních trhů jako dohody, jejichž cílem je omezení hospodářské soutěže ve smyslu článku 101 odst. 1 SFEU.[49] U dohod o zákazu exportu z jednoho členského státu do jiných je nepochybné, že ze své podstaty k výše uvedenému rozdělování vnitřního trhu EU směřují[50], tedy mají negativní dopad na obchod mezi členskými státy, tj. na hospodářskou soutěž na vnitřním trhu EU.[51]

61.    Narušení hospodářské soutěže na tuzemském trhu v důsledku dohod o zákazu exportu lze spatřovat ve znevýhodnění odběratelů, kterým je bráněno v rozšíření jejich podnikatelské činnosti (mimo vymezené území ČR) a získávání dalších zdrojů pro zkvalitnění jejich služeb a tím i zlepšování jejich postavení v soutěži na tuzemském trhu. Tím jsou takové dohody způsobilé mít potenciální negativní dopad na hospodářskou soutěž na tuzemském trhu, a to snižováním soutěže v rámci značky a dokonce i omezováním soutěže odběratelů na tuzemském trhu v rámci značky za rovných podmínek, pokud nejsou všichni odběratelé takto omezeni. Jestliže jsou dohody o zákazu exportu dále doplněny např. sankčním ustanovením, dochází ke znevýhodnění prodeje na vývoz oproti vnitrostátnímu prodeji. V souhrnu uvedených podmínek cílí dohody o zákazu exportu svým charakterem na narušení hospodářské soutěže i na tuzemském trhu, představují proto i na národní úrovni dohody cílové.[52]

62.    Vertikální dohody o zákazu exportu spadají mezi tzv. tvrdá omezení dle čl. 4 písm. b) unijní blokové výjimky, neboť omezují území, na kterém kupující (strana dohody) může prodávat smluvní zboží; obdobně jsou jako tzv. tvrdá omezení chápaná i na národní úrovni /srov. bod 4.4. odst. (ii) písm. h) Oznámení de minimis/ – k omezení pasivních prodejů – srov. výše.

63.    Vertikální dohody o zákazu exportu (omezující území, na kterém může odběratel prodávat zboží) jsou tedy dle § 3 odst. 1 zákona dohodami zakázanými a neplatnými, resp. dle článku 101 odst. 1 SFEU neslučitelnými s vnitřním trhem, a tedy zakázanými, pokud současně ovlivňují obchod mezi členskými státy.

V.2.  Aplikace článku 101 SFEU

64.    V případě protisoutěžního jednání, jež má podstatný vliv na obchod mezi členskými státy, tzn. je u něho splněna podmínka existence unijního prvku, aplikuje Úřad hmotné právo podle SFEU.[53]Platí přitom, že dohody, které pokrývají více členských států, a dohody, které se týkají dovozů nebo vývozů, jsou téměř ve všech případech ze své samotné podstaty způsobilé mít dopad na obchod mezi členskými státy. Tak je tomu i v případě vertikálních dohod o omezení okruhu zákazníků, které pokrývají dva či více členských států EU, a vertikálních dohod o zákazu exportu; tyto dohody jsou uzavírány přímo se záměrem omezit tok zboží mezi členskými státy a na unijní úrovni tak přispívají k parcelaci trhů, čímž ovlivňují průběh obchodu. Současně platí, že pokud je zakázaná dohoda ze své samotné podstaty způsobilá ovlivnit obchod mezi členskými státy, existuje vyvratitelná pozitivní domněnka, že dopady těchto dohod na obchod mezi členskými státy jsou znatelné, pokud obrat stran týkající se výrobku pokrytého dohodou překračuje 40 milionů EUR nebo pokud souhrnný tržní podíl stran na jakémkoli relevantním trhu, který je ovlivněn dohodou, přesahuje 5 %.[54]

V.3.  Skutkové a právní posouzení jednání společnosti BABY DIREKT

65.    Úřad má za prokázané, že společnost BABY DIREKT uzavírala a plnila se svými odběrateli kupní smlouvy, jež obsahovaly ustanovení o omezení okruhu zákazníků a o zákazu exportu (tedy o omezení území, na kterém odběratel může prodávat dotčené zboží). Jak bylo uvedeno výše, Úřad na tato dílčí jednání účastníka řízení nahlíží jako na komplexní jednání, tedy na jednání společně omezující další prodej dotčeného zboží pouze konečným spotřebitelům bez možnosti jeho vývozu mimo vymezené území. Uvedené komplexní jednání účastníka řízení naplňuje ve smyslu § 3 odst. 1 zákona a článku 101 odst. 1 SFEU znaky zakázaných dohod uzavíraných ve vertikálním vztahu, přičemž tyto dohody společnost BABY DIREKT se svými odběrateli uzavírala a plnila v období od […obchodní tajemství…] do 6. 11. 2018 (srov. odst. 23–25).

66.    Úřad takto popsané dohody omezující další prodej dotčeného zboží pouze konečným spotřebitelům bez možnosti jeho vývozu mimo vymezené území sjednané v […obchodní tajemství…] účastníkem řízení s jeho odběrateli působícími na území ČR a SR dále v tomto textu označuje jako posuzované dohody.

67.    Za prokázané Úřad současně považuje, že obchod s dotčeným zbožím mezi členskými státy EU existoval a že mohl být protisoutěžním jednáním účastníka řízení ovlivněn, neboť odběratelé společnosti BABY DIREKT prodávali na základě kupních smluv obsahujících posuzované dohody dotčené zboží konečným spotřebitelům jak na území ČR, tak i na území SR, čímž mohlo dojít k ovlivnění soutěžní struktury na dotčených územích.

68.    Pro nyní posuzované jednání společnosti BABY DIREKT je dále podstatné, že jí aplikované protisoutěžní jednání pokrývalo území dvou členských států EU, resp. týkalo se zákazu exportu; ze své samotné podstaty tedy mohlo být způsobilé mít dopady na obchod mezi členskými státy. Po celou dobu protisoutěžního jednání společnosti BABY DIREKT spočívajícího v uzavírání kupních smluv obsahujících posuzované dohody, naplňující dle článku 101 odst. 1 SFEU znaky zakázaných dohod, lze z hlediska naplnění kvantitativní podmínky (výše tržního podílu přesahující 5% hranici)hovořit o citelném dopadu na obchod mezi členskými státy EU, čímž je splněna podmínka existence unijního prvku a na jednání společnosti BABY DIREKT je možné aplikovat SFEU.K závěru o znatelném dopadu na obchod mezi členskými státy totiž postačuje, jak bylo uvedeno výše (srov. odst. 64), alternativní naplnění jedné z podmínek.[55]

69.    Úřad protisoutěžní jednání společnosti BABY DIREKT v období od […obchodní tajemství…] do 6. 11. 2018 kvalifikuje jako jednočinný souběh dvou pokračujících přestupků[56] (k pokračování v přestupku srov. níže odst. 91–96) představujících porušení zákazu stanoveného v § 3 odst. 1 zákona a v článku 101 odst. 1 SFEU.

V.4.  Formální stránka zakázaných dohod

70.    Vertikální dohody narušující hospodářskou soutěž lze po formální stránce uzavřít různým způsobem – např. písemně, ústně či neformálním návrhem ze strany jednoho soutěžitele a jeho akceptací ze strany druhého soutěžitele. Vždy je však nezbytnou podmínkou zakázané dohody „shoda vůle“ obou stran, kdy tyto musí výslovně či konkludentně participovat na uzavření a plnění dohody.[57] Jinými slovy, pro naplnění znaků zakázané dohody je třeba explicitního či tacitního srozumění obou smluvních stran.

71.    Vzhledem k písemné formě posuzovaných dohod obsažených v kupních smlouvách není pochyb o vyjádření shodné vůle stran, a tedy naplnění konsensu nutného k uzavření dohody. Odběratelé společnosti BABY DIREKT podpisem kupních smluv obsahujících posuzované dohody, tedy jejich akceptací, souhlasili (pro plnění kupních smluv) s tím, že jim dodané dotčené zboží není předmětem dodávek mimo vymezené území (tedy vývoz z ČR či SR) a jiným zákazníkům než konečným spotřebitelům. Jinými slovy, odběratelé společnosti BABY DIREKT se podpisem kupních smluv obsahujících posuzované dohody zavázali k tomu, že dotčené zboží nevyvezou z vyhrazeného území ani neprodají jiným než konečným spotřebitelům. Pokud smluvní strany uzavírají smlouvu určitého obsahu, lze totiž důvodně předpokládat, že tuto smlouvu budou dodržovat a budou v souladu s jejím obsahem vystupovat na trhu (tj. v duchu zásady pacta sunt servanda).

72.    Shora uvedené protisoutěžní ustanovení bylo v kupních smlouvách také doplněno […obchodní tajemství…], z čehož lze dovozovat, že ujednání omezující další prodej dotčeného zboží pouze konečným spotřebitelům na vymezeném území byla pro smluvní strany závazná a záměr účastníka řízení takto omezit své odběratele při dalším prodeji je nezpochybnitelný. […Obchodní tajemství…] určité povinnosti […obchodní tajemství…] totiž svědčí o tom, že tato povinnost není do smlouvy vložena „jen tak mimochodem“, ale že plnění takové povinnosti je pro smluvní strany důležité. Z formálního hlediska se tedy jedná o ustanovení, která smluvní strany formulovaly jako závazná a vynutitelná.

73.    Úřad s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že posuzované dohody uzavírané a plněné účastníkem řízení a jeho odběrateli naplňují podle § 3 odst. 1 zákona a podle článku 101 odst. 1 SFEU formální stránku zakázaných dohod.

V.5.  Materiální stránka zakázaných dohod

74.    K tomu, aby určitá dohoda (largo sensu) byla považována za zakázanou, musí být kromě formálních znaků naplněny i materiální podmínky protisoutěžního charakteru dohody, tzn. narušení hospodářské soutěže či alespoň možnost jejího narušení ve smyslu zákona či SFEU.[58]

75.    Zákon chrání hospodářskou soutěž nejen před faktickým narušením, ale i před potenciálním narušením. Z národní judikatury v případě výkladu zákazu dohod ve smyslu § 3 odst. 1 zákona plyne, že tyto dohody lze typově zařadit mezi přestupky ohrožovací, u nichž k naplnění skutkové stránky přestupku postačí reálné nebezpečí ohrožení zájmu chráněného zákonem (zákon je založen na principu potenciální soutěže). Potencialita narušení hospodářské soutěže se přitom vztahuje jak k protisoutěžnímu cíli dohod, tak k jejich protisoutěžnímu následku. Zakázané jsou tedy takové dohody, které majíza cíl narušení soutěže (aniž by takového cíle bylo třeba byť jen částečně dosaženo), a dohody, které mají nebo mohou mít protisoutěžní následek (a to zásadně bez ohledu na to, zda byl takový následek stranami zamýšlen). Kritérii, na jejichž základě lze dovodit předpoklad protisoutěžního cíle, jsou přitom obsah a účel uzavřené dohody a hospodářské a právní souvislosti, za kterých k uzavření dohody došlo.[59] U dohod majících protisoutěžní cíl již ze své podstaty není zapotřebí pro naplnění materiální stránky přestupku zkoumat jejich skutečné účinky na trhu.[60]

76.    S obdobným přístupem na unijní úrovni počítá i Soudní dvůr EU, který připomněl, že podle ustálené judikatury je zkoumání konkrétních účinků dohody pro účely uplatnění článku 101 odst. 1 SFEU nadbytečné, pokud je jejím cílem vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže. V této souvislosti Soudní dvůr EU zdůraznil, že rozlišování mezi protisoutěžním cílem a následkem dohod vychází ze skutečnosti, že některé formy koluzí mezi podniky mohou být již ze své povahy považovány za škodlivé pro řádné fungování hospodářské soutěže. Soudní dvůr EU tedy učinil závěr, že dohoda, která může ovlivnit obchod mezi členskými státy EU a která má protisoutěžní cíl, představuje svou povahou a nezávisle na jakémkoliv jejím skutečném účinku výrazné omezení hospodářské soutěže.[61]

77.    Úřad předně uvádí, že účastníkem řízení sjednávané posuzované dohody tím, že omezovaly odběratele ve svobodném výběru území, na kterém mohli dotčené zboží dále prodávat, bránily rozšíření podnikatelské činnosti odběratelů a získávání dalších zdrojů pro zkvalitnění jejich služeb a tím i zlepšování jejich postavení v soutěži na tuzemském trhu. Tím byly dohody o zákazu exportu způsobilé mít potenciální negativní dopad na hospodářskou soutěž na tuzemském trhu, a to snižováním soutěže v rámci značky i omezováním soutěže odběratelů na daných trzích v rámci značky za rovných podmínek, […obchodní tajemství…] (srov. odst. 19). Doplnění dohod o zákazu exportu […obchodní tajemství…] pak nutně znamená, že účastník řízení znevýhodňoval prodej dotčeného zboží na vývoz oproti vnitrostátnímu prodeji. Nadto účastník řízení současně dohodami, kterými omezoval své odběratele ve svobodném výběru zákazníků, kterým mohou dotčené zboží dále prodávat (přičemž toto omezení dopadalo především na další distributory, kteří by dotčené zboží mohli dále nabízet na trhu konečným spotřebitelům), vyloučil obchod mezi některými svými odběrateli na horizontální úrovni trhu.

78.    Z výše uvedeného je zřejmé, že posuzované dohody nesou v sobě natolik zjevné prvky své škodlivosti pro hospodářskou soutěž na tuzemském trhu, že s ohledem na svoji povahu, celkový hospodářský a právní kontext uzavíraných dohod naplňují charakter jednání cílového, jež mohlo být způsobilé ve smyslu § 3 odst. 1 zákona narušit hospodářskou soutěž na tuzemském trhu.[62]

79.    Rovněž není pochyb o tom, že společnost BABY DIREKT omezovala posuzovanými dohodami své odběratele ve vývozu dotčeného zboží mimo jim vyhrazené území a také ve výběru zákazníka, kterému dotčené zboží mohli na vyhrazeném území dále prodat (prodej byl umožněn jen konečným spotřebitelům), čímž mohla být na zahraničních trzích oslabena soutěž v rámci značky (intra-brand soutěž) a mohlo dojít k umělému oddělování členských států v rámci vnitřního trhu EU. Omezení odběratelů ve výběru/uspokojení poptávky zahraničního zákazníka se zpětně mohlo negativně odrazit na konečných spotřebitelích v zahraničí, kteří neměli možnost výběru dotčeného zboží od více dodavatelů za konkurenčních podmínek. Posuzované dohody tedy na unijní úrovni jednoznačně představují cílové dohody ve smyslu článku 101 odst. 1 SFEU.

80.    Úřad na tomto místě doplňuje, že neprokázal, že by společnost BABY DIREKT dodržování posuzovaných dohod kontrolovala, vymáhala či jejich nedodržení sankcionovala. Navzdory tomu však mohlo dojít k omezení rozhodovací autonomie odběratelů při výběru zákazníka, kterému, resp. území, na kterém budou tito dodávat. Skutečnost, že oslovení odběratelé necítili předmětné závazky jako omezující, lze dle názoru Úřadu považovat za vyjádření souhlasu těchto odběratelů s plněním posuzovaných dohod. Navíc ve většině případů byly dohody odběrateli dobrovolně či spontánně dodržovány, což nevyžadovalo kontrolu ze strany účastníka řízení. Skutečnost, že účastník řízení tato ustanovení v praxi nevymáhá, však nemůže být důvodem k závěru, že tyto dohody nemají potenciál hospodářskou soutěž narušit či ovlivnit obchod mezi členskými státy, když tato ujednání mohou vytvořit „vizuální a psychologické“ („visual and psychological“) pozadí, které v konečném důsledku přispívák omezení okruhu zákazníků a rozdělení trhu.[63]

81.    K danému Úřad dále dodává, že omezení odběratelů účastníka řízení v dalším prodeji dotčeného zboží je v nyní posuzovaných kupních smlouvách formulováno jako komplexní, čímž zahrnuje zákaz nejen aktivního, ale rovněž i pasivního prodeje (reakce na nevyžádané objednávky subjektů jiných, než konečných spotřebitelů, stejně jako reakce na nevyžádané objednávky subjektů působících mimo území ČR). Jinými slovy, z ničeho nevyplývá, že zákaz exportu či omezení okruhu zákazníků by se měl týkat jen tzv. aktivních prodejů. Za podstatné v nyní řešené věci Úřad pokládá dále to, že na tuzemském trhu se mohly projevit i účinky dohod uzavíraných účastníkem řízení s jeho odběrateli, které se týkaly zákazu vývozu dotčeného zboží z území SR, tedy i do ČR.

82.    S ohledem na prokázanou cílovost posuzovaných dohod nebylo tedy nutné, dle závěrů konstantní judikatury (srov. shora), dále zkoumat skutečné dopady takových dohod na hospodářskou soutěž. Stejně tak nebylo nutné prokazovat, zda společnost BABY DIREKT dodržování posuzovaných dohod svými odběrateli kontrolovala či vymáhala; tato skutečnost není náležitostí skutkové podstaty zakázané dohody dle § 3 odst. 1 zákona a dle článku 101 odst. 1 SFEU. Ze znění kupních smluv je však úmysl společnosti BABY DIREKT zajistit plnění jí sledovaného cíle cestou smluvního závazku […obchodní tajemství…] jednoznačně patrný.

83.    Lze shrnout, že účastníkem řízení uzavírané a plněné posuzované dohody (omezující okruh zákazníků, kterým, a území, na kterém lze dotčené zboží dále prodávat) jsou dohodami vyvolávajícími výrazné omezení hospodářské soutěže, tedy dohodami, která mají protisoutěžní cíl již ze své podstaty.

84.    Úřad tedy konstatuje, že na posuzované dohody uzavírané a plněné společností BABY DIREKT s jejími odběrateli a hodnocené v tomto správním řízení lze nahlížet jako na dohody zakázané již pro svůj cíl, tj. již ze své podstaty způsobující přinejmenším potenciální narušení hospodářské soutěže a mající negativní dopad na kvalitu a intenzitu soutěžního prostředí. Pro jejich samotný charakter je současně nelze považovat za dohody bagatelní, tj. ve smyslu § 3 odst. 1 zákona či článku 101 odst. 1 SFEU za dohody se zanedbatelným dopadem na soutěž (a to i když by jinak byla splněna kritéria tržního podílu stanovená v Oznámení de minimis či ve Sdělení de minimis). Úřad tak má za prokázané, že posuzované dohody uzavírané a plněné společností BABY DIREKT s jejími odběrateli naplňují podle § 3 odst. 1 zákona a článku 101 odst. 1 SFEU nejen formální, ale také materiální stránku zakázaných dohod.

V.6.  Další podmínky pro posouzení dohod, resp. jednání účastníka řízení

Absence podmínek pro vynětí ze zákazu

85.    Po zhodnocení, že posuzované dohody spadají pod zákaz dohod dle § 3 odst. 1 zákona, resp. článku 101 odst. 1 SFEU, se Úřad dále zabýval tím, zda tyto dohody nelze vyjmout ze zákazu dohod (vyjma z důvodu zanedbatelného dopadu na hospodářskou soutěž – k danému srov. odst. 84).

86.    Důkazní břemeno v této záležitosti leží na účastníkovi řízení, který je ve věci zakázaných dohod povinen ve smyslu § 21d odst. 1 zákona navrhnout důkazy k prokázání, že podmínky pro použití výjimky podle § 3 odst. 4 nebo § 4 zákona jsou splněny, pokud tvrdí, že se na něj výjimka vztahuje.

87.    K danému je potřeba uvést, že dle § 3 odst. 4 zákona (obdobně článku 101 odst. 3 SFEU) se zákaz dohod podle § 3 odst. 1 zákona (obdobně článku 101 odst. 1 SFEU) nevztahuje na dohody, které a) přispějí ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického či hospodářského rozvoje a vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho plynoucích, b) neuloží soutěžitelům omezení, která nejsou nezbytná k dosažení cílů podle písmene a), c) neumožní soutěžitelům vyloučit hospodářskou soutěž na podstatné části trhu zboží, jehož dodávka nebo nákup je předmětem dohody. Aplikace uvedeného ustanovení zákona (či SFEU) vyžaduje kumulativní splnění vyjmenovaných podmínek, přičemž nesplnění byť jediné vede k nutnosti zamítnout žádost o výjimku.

88.    K argumentu účastníka řízení, který se týkal zajištění pohledávky v případě insolvenčního řízení jednoho z odběratelů či omezení kontroly pohybu dotčeného zboží v případě komisního prodeje (srov. odst. 21), Úřad uvádí, že k ochraně zájmů soutěžitele nelze použít protisoutěžní prostředky. Úřad je dále toho názoru, že účastník řízení by jen stěží bez určitého záměru různě modifikoval závadné ustanovení s ohledem na konkrétního odběratele v průběhu více let.

89.    Účastník řízení však netvrdil ani nedoložil žádné další skutečnosti, jimiž by prokazoval zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo podporu technického či hospodářského rozvoje při současném vyhrazení přiměřeného podílu na výhodách z omezení plynoucích spotřebitelům. Úřad tedy neshledal, že by byly naplněny podmínky pro uplatnění vynětí ze zákazu dohod dle § 3 odst. 4 zákona, resp. článku 101 odst. 3 SFEU.

90.    Na zakázané dohody uzavírané a plněné společností BABY DIREKT s jejími odběrateli Úřad vylučuje také použití § 4 odst. 1 zákona, zakotvujícího na národní úrovni přímou aplikovatelnost obecných výjimek vydaných na unijní úrovni i pro vztahy bez unijního prvku. Unijní bloková výjimka se totiž nevztahuje na vertikální dohody, které omezují okruh zákazníků, kterým kupující, který je stranou dohody, může prodávat smluvní zboží, a které omezují území, na kterém kupující, který je stranou dohody, může prodávat smluvní zboží; taková omezení, bez ohledu na výši podílu dodavatele na relevantním trhu nemohou požívat výhody unijní blokové výjimky.[64]

Pokračování v přestupku

91.    Účastník řízení jednotlivé zakázané dohody uzavíral a plnil postupně. Každá taková dohoda by byla schopná samostatně naplnit skutkovou podstatu zakázané dohody, avšak uvedené jednání je při splnění podmínek stanovených v § 7 přestupkového zákona považováno za pokračování v přestupku. Dle § 7 přestupkového zákona se pokračováním v přestupku rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují skutkovou podstatu stejného přestupku, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.

92.    V nyní posuzovaném případě jsou dle Úřadu naplněny všechny podmínky pro kvalifikaci vytýkaného jednání jako dvou pokračujících přestupků. První podmínka vyplývající z § 7 přestupkového zákona, tj. že jednotlivé dílčí útoky musí naplňovat skutkovou podstatu stejného přestupku, je splněna. Jednotlivé dílčí útoky prováděné uzavíráním a plněním posuzovaných dohod s cílem narušit hospodářskou soutěž naplňují skutkovou podstatu téhož přestupku, a to porušení § 3 odst. 1 zákona. Současně jednotlivé dílčí útoky naplňují rovněž skutkovou podstatu téhož porušení, a to čl. 101 odst. 1 SFEU. Jednání pokračujícího charakteru se přitom posuzuje jako jediný skutek de iure (tj. bez ohledu na počet dílčích útoků v něm zahrnutých).

93.    I druhá podmínka subjektivní souvislosti, podle níž dílčí útoky musí být vedeny jednotným záměrem, je dle Úřadu splněna. Subjektivní souvislost tu spočívá v postupném uskutečňování jednotného záměru (implementace posuzovaných dohod do kupních smluv s cílem zajistit prodej dotčeného zboží odběrateli společnosti BABY DIREKT pouze konečným spotřebitelům na stanoveném území), který zde musí být již na počátku pokračování v přestupku, tj. při prvním dílčím útoku. Přitom platí, že jednotlivé útoky jsou po subjektivní stránce spojeny jedním a týmž záměrem v tom smyslu, že delikvent již od počátku zamýšlí aspoň v nejhrubších rysech i další útoky a že po objektivní stránce se tyto jednotlivé útoky jeví jako postupné realizování tohoto jediného záměru, kterým je zajistit prodej dotčeného zboží odběrateli společnosti BABY DIREKT pouze konečným spotřebitelům na stanoveném území.[65]

94.    Z provedeného dokazování lze také jednoznačně dovodit, že posuzované jednání představuje stejnorodý způsob jednání. Proto lze důvodně předpokládat, že společnost BABY DIREKT byla již od počátku svého jednání vedena (přinejmenším v hrubých rysech) jednotným záměrem, a to zakázat svým odběratelům přeprodej a vývoz jí dodaného zboží do zahraničí. Tomuto závěru svědčí mj. skutečnost, že společnost BABY DIREKT posuzované dohody zakotvila do kupních smluv. Drobné nuance ve znění závazků v jednotlivých smlouvách, přičemž jejich podstata byla stejná, nemají na naplnění této podmínky žádný vliv. Třetí znak je tak rovněž naplněn.

95.    Poslední podmínkou je blízká časová souvislost a souvislost v předmětu útoku. Blízká časová souvislost jednotlivých dílčích útoků je dána tím, že tyto byly páchány při uzavírání kupních smluv a plněny kontinuálně od […obchodní tajemství…] do 6. 11. 2018. Podmínka blízké souvislosti v předmětu útoku je pak naplněna tím, že útoky v případě uvedeného skutku dopadaly zejména na primární odběratele účastníka řízení na vymezených relevantních trzích.

96.    Úřad tedy shrnuje, že posuzované dohody uzavírané a plněné společností BABY DIREKT s jejími odběrateli v období od […obchodní tajemství…] do 6. 11. 2018 s potenciálními dopady jednání jak na tuzemském, tak na zahraničním trhu a za současného možného ovlivnění obchodu mezi členskými státy EU představují dva pokračující přestupky spáchané v jednočinném souběhu. Prvním přestupkem je porušení zákazu stanoveného v § 3 odst. 1 zákona, druhý přestupek Úřad vymezuje jako porušení článku 101 odst. 1 SFEU.

Subjektivní stránka přestupku

97.    Odpovědnost za protisoutěžní jednání spočívající v uzavření zakázané dohody, jejímž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže, je konstruována jako odpovědnost objektivní. I když znění zákona ani přestupkového zákona Úřadu nestanoví povinnost při ukládání pokut zkoumat a rozlišovat subjektivní stránku přestupku, je Úřad, v souladu s judikaturou správních soudů, oprávněn při vyměření pokuty zohlednit úmyslné porušení zákona.[66]

98.    I v soutěžním právu se tedy rozlišují dvě základní formy zavinění – úmysl a nedbalost. Při posouzení se vychází z intelektuální a volní složky k objektu přestupku, jímž je právem chráněný zájem, proti kterému jednání směřuje, a tím je v případě soutěžního práva férová hospodářská soutěž pro všechny účastníky trhu. V případě úmyslu se vychází z toho, že jednající nejenže věděl, ale také chtěl porušit či ohrozit zájem chráněný zákonem (úmysl přímý); v případě úmyslu nepřímého jednající ví, že může zákonem chráněný zájem porušit či ohrozit, a pro případ, že se tak stane, je s tím srozuměn. V případě vědomé nedbalosti jednající věděl, že může porušit či ohrozit zákonem chráněný zájem, ale bez přiměřených důvodů spoléhá, že jej neporuší; při nevědomé nedbalosti pak jednající nevěděl, že svým jednáním může porušit či ohrozit zájem chráněný zákonem, ač vzhledem k okolnostem a svým poměrům vědět měl a mohl.

99.         Při hodnocení subjektivní stránky popsaných přestupků (srov. odst. 96) vzal Úřad v úvahu skutečnost, že zakázané dohody byly uzavírány […obchodní tajemství…] (srov. odst. 65). Společnost BABY DIREKT si dle názoru Úřadu musela být vědoma toho, že posuzované dohody ovlivňují (ovlivní) prodej dotčeného zboží ve vztahu ke konečným spotřebitelům (tato skutečnost totiž vyplývá ze samotné povahy dohod a z účelu, který sledují) a že tato ujednání snižují soutěž mezi jejími odběrateli (soutěž v rámci značky), neboť zbavují odběratele možnosti přeprodávat dotčené zboží dalším odběratelům či soutěžit o zákazníky mimo stanovené území. Umělé zadržování dotčeného zboží na odběratelům vyhrazeném území cílí na narušení hospodářské soutěže spočívající v parcelaci vnitřního trhu EU. Účastník řízení si dle Úřadu dále musel být vědom toho, že odstraněním soutěže mezi odběrateli naruší soutěž na relevantních trzích, resp. byl dle Úřadu srozuměn s tím, že uzavření a plnění posuzovaných dohod může hospodářskou soutěž narušit. Vědomostní a volní složka zavinění se tak vztahuje i ke způsobilosti jím uzavíraných zakázaných dohod narušit hospodářskou soutěž. Úřad proto dospěl k závěru, že účastník řízení jednal při uzavírání posuzovaných dohod zaviněně ve formě úmyslu.

100.     Při posuzování formy zavinění Úřad též přihlédl k judikatuře českých[67] a unijních soudů[68], ze které vyplývá, že pro konstataci úmyslného porušení soutěžních pravidel není nezbytné, aby si soutěžitel byl vědom toho, že porušuje konkrétní zákaz stanovený soutěžními pravidly.

Posouzení zproštění odpovědnosti účastníka řízení za přestupek

101.     Podle § 21 odst. 1 přestupkového zákona právnická osoba za přestupek neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. Jedná se o obecný liberační důvod. Právnická osoba se tedy zprostí odpovědnosti v případě, jestliže prokáže realizaci všech možných opatření, kterými sama zabezpečila splnění dotčené povinnosti. Vynaložení veškerého úsilí je nutno posuzovat objektivně, a nikoli subjektivně, liberační důvod proto nebude dopadat na případy subjektivních hospodářských potíží, na případy, kdy překážky nesplnění povinnosti byla odpovědná osoba povinna překonat nebo odstranit (např. nedostatek úředního povolení) apod.[69]

102.     Úřad v průběhu správního řízení nezjistil, že by v době vytýkaného protisoutěžního jednání existovala na trhu objektivní skutečnost, která by si vynutila, aby účastník řízení jednal protiprávně, která jej nutila porušovat jeho právní povinnost a v důsledku které účastník řízení nemohl porušování povinnosti zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které bylo možné požadovat.

103.     Úřad tak neshledal žádnou objektivní situaci, pro kterou by účastník řízení byl nucen jednat protiprávně, resp. v jejímž důsledku by neměl jinou možnost než jednat protiprávně. Lze proto uzavřít, že účastník řízení nemůže být zproštěn odpovědnosti za přestupek podle § 21 odst. 1 přestupkového zákona, neboť na trhu nebyly dány žádné objektivní skutečnosti či překážky, jež by mu bránily chovat se v souladu se zákonem a SFEU.

V.7.       Závěry právního posouzení

104.     Úřad má postaveno najisto, že společnost BABY DIREKT v době od […obchodní tajemství…] do 6. 11. 2018 se svými odběrateli uzavírala a plnila zakázané dohody (omezující okruh zákazníků, kterým, a území, na kterém lze dotčené zboží dále prodávat), které byly obsaženy v […obchodní tajemství…] kupních smlouvách.

105.     Zakázané dohody je třeba ve smyslu § 3 odst. 1 zákona a článku 101 odst. 1 SFEU posuzovat jako dohody, jejichž cílem je narušení hospodářské soutěže, a jsou tedy zakázané by object. S ohledem na charakter dohod (jejichž cílem je narušení soutěže) nelze na zakázané dohody uzavírané společností BABY DIREKT s jejími odběrateli aplikovat pravidlo de minimis (jak na národní, tak unijní úrovni), tedy nahlížet na předmětné dohody jako na dohody se zanedbatelným dopadem na hospodářskou soutěž. Úřad dále ověřil, že zakázané dohody nelze vyjmout z působnosti § 3 odst. 1 zákona a článku 101 odst. 1 SFEU ani na základě unijní blokové výjimky dle § 4 odst. 1 zákona ani na základě aplikace § 3 odst. 4 zákona a článku 101 odst. 3 SFEU.

106.     V rámci správního řízení však Úřad neprokázal, že by společnost BABY DIREKT dodržování zakázaných dohod odběrateli kontrolovala či jejich dodržování vymáhala. Zakázané dohody byly uzavřeny pouze […obchodní tajemství…] odběratelů společnosti BABY DIREKT a protisoutěžní jednání […obchodní tajemství…].

107.     Úřad uzavírá, že posuzované jednání společnosti BABY DIREKT, tj. uzavírání a plnění zakázaných dohod představuje jednočinný souběh dvou pokračujících přestupků, tj. porušení zákazu stanoveného v § 3 odst. 1 zákona a zákazu stanoveného v článku 101 odst. 1 SFEU.

VI.          Využívání procesních práv

108.     Účastník řízení měl po celou dobu vedení předmětného správního řízení v souladu se správním řádem možnost využívat svá procesní práva, zejména práva nahlížet do spisu a vyjadřovat v řízení svá stanoviska. Současně mu bylo ve smyslu § 21b zákona umožněno seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim před jeho vydáním, a to opakovaně poté, co Úřad doplnil správní spis o další důkazy, resp. podklady pro toto rozhodnutí, a také kopii spisu dříve šetřeného podnětu pod sp. zn. ÚOHS-P7/2014/KD. Účastník řízení ve stanovených lhůtách svých práv v obou případech využil, přičemž k závěrům učiněným Úřadem ve Sdělení výhrad vznesl dne 2. 12. 2019 námitky, ve kterých uvedl, že Úřad své závěry postavil prakticky výlučně na dokumentech, jež opatřil při místním šetření, které účastník řízení považuje za nezákonné, a důvody pro své tvrzení dále rozvádí. Úřad údajně dále pochybil při provádění soutěžně-právní analýzy, vymezení relevantních trhů, a to jak po produktové, tak i geografické stránce, při stanovení tržních podílů účastníka řízení, nesprávně zjistil skutkový stav věci a chyboval i při aplikaci zákona a SFEU, přičemž nezohlednil jejich rozdílné cíle. Úřad se zároveň měl zabývat aplikací výjimky dle § 3 odst. 4 zákona, potažmo dle čl. 101 odst. 3 SFEU. Úřad měl také pochybit v souvislosti s aplikací konceptu tzv. pokračování v přestupku, když přesně neidentifikoval jednotlivé dílčí útoky dle § 7 přestupkového zákona.

109.     Dle vyjádření účastníka řízení Úřad rovněž nesprávně posoudil jeho jednání jako úmyslné při hodnocení subjektivní stránky přestupku, dopustil se řady procesních pochybení, kdy mimo jiné neprovedl řádně dokazování, když za tímto účelem nenařídil ústní jednání, a pochybil údajně i tím, že mu nezpřístupnil úplný správní spis, a to ani v režimu dle § 21c odst. 3 zákona, resp. § 38 odst. 6 správního řádu. V této souvislosti také dovozuje, že Úřad nepostupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo, resp. in dubio mitius při hodnocení odpovědí oslovených odběratelů účastníka řízení, které vyvracejí, že byly zakázané dohody plněny. Dále tvrdí, že nelze uvažovat o uložení sankce, neboť jeho jednání není protiprávní. Dosavadní postup Úřadu má být údajně nepřezkoumatelný, vnitřně rozporný a v konečném důsledku i zmatečný. Účastník řízení v rámci svého prvního vyjádření k podkladům rozhodnutí předložil i nové návrhy na doplnění dokazování.

110.     Dne 20. 1. 2020 Úřad obdržel druhé vyjádření účastníka řízení k podkladům rozhodnutí, s nimiž byl seznámen dne 6. 1. 2020. V tomto vyjádření účastník řízení nevznesl žádné další námitky, pouze odkázal na své předchozí vyjádření.

Vyjádření Úřadu k námitkám účastníka řízeníAd písm. A námitek:

111.     K námitce účastníka řízení, že místní šetření bylo provedeno nezákonně, Úřad uvádí, že účastník řízení proti provedení místního šetření nepodal v zákonné lhůtě žalobu, ani v průběhu místního šetření do protokolu nenamítal důvody či způsob jeho provedení. Zásahová žaloba byla podána u soudu až po vydání sankčního prvostupňového rozhodnutí v rámci souběžně vedeného správního řízení S385/2018 s účastníkem řízení (v době vydání tohoto rozhodnutí se jedná o druhostupňové řízení o jím podaném rozkladu) ve věci uzavírání a plnění zakázaných dohod o přímém nebo nepřímém určení cen dětského zboží pro další prodej (dále též „cenové dohody“). Zásahová žaloba se týká určení, že zadržování dokumentů převzatých ze strany Úřadu při místním šetření je nezákonným zásahem, avšak fakticky se tato žaloba zabývá pouze otázkou zákonnosti provedeného místního šetření.

112.     K otázce zákonnosti provedeného místního šetření Úřad uvádí, že aby obstálo v rámci soudního přezkumu, musí splnit následující tři podmínky plynoucí z judikatury správních soudů: podmínku zákonnosti stricto sensu, soulad s legitimním cílem a podmínku nezbytnosti (přiměřenosti), která je zkoumána pomocí testu vhodnosti, testu délky a testu rozsahu. Podmínku zákonnosti stricto sensu a podmínku souladu s legitimním zájmem Úřad považuje za splněnou, neboť se šetření na místě konalo v režimu podle § 21f zákona a bylo v souladu s legitimním zájmem chránit hospodářskou soutěž, což odpovídá závěrům plynoucím z ustálené judikatury KS[70]. Úřad je rovněž přesvědčen, že i třetí podmínka zákonnosti místního šetření byla splněna, neboť má za to, že provedené místní šetření obstojí v testu vhodnosti, testu délky i v testu rozsahu. Toto posouzení však přísluší pouze příslušnému soudu a Úřad mu k uvedené zásahové žalobě poskytl své podrobné vyjádření.

113.     Úřad je tedy toho názoru, že místní šetření bylo provedeno legálně, a to na základě důvodného podezření týkajícího se uzavírání a plnění cenových dohod, přičemž jeho časové vymezení, právní důvod i účel byly specifikovány jak v pověření předsedy Úřadu, tak i v sepsaném protokolu o jeho průběhu[71]. Úřad postupoval s přihlédnutím ke značnému množství prověřených a převzatých materiálů maximálně efektivně, a to tak, aby účastníka řízení co nejméně zatížil a omezil všechny šetřené zaměstnance pouze po nezbytně nutnou dobu.

114.     Z výše uvedených důvodů pokládá Úřad námitky týkající se nezákonnosti místního šetření a držení převzatých dokumentů pro posouzení daného případu za irelevantní.

Ad písm. B a částečně písm. D námitek:

115.     Co se týče provedení soutěžně-právní analýzy, účastník řízení namítá, že Úřad postupoval metodicky nesprávně, když pominul, že analýza, zda určité jednání je či není možné považovat za tzv. jednání s cílem narušit hospodářskou soutěž, má několik stupňů a nelze ji zjednodušit tak, jak to učinil Úřad. Účastník řízení rozporuje i odhad tržních podílů a domnívá se, že měl Úřad v daném případě aplikovat pravidlo de minimis či tzv. blokovou výjimku. V této souvislosti Úřad předně odkazuje na odst. 56, 60–62 a 74–84 rozhodnutí, ve kterých dospěl k závěru, že posuzované dohody jsou dohodami s cílem narušit hospodářskou soutěž, tedy zakázané per se; uvedené ostatně potvrzuje i konstantní judikatura českých soudů či rozhodovací praxe Úřadu i jeho předsedy[72]. S tím v daném případě, a to bez ohledu na výši tržního podílu dosaženého soutěžitelem na vymezeném relevantním trhu, souvisí i nemožnost aplikace doktríny de minimis (viz odst. 84 rozhodnutí) či unijní blokové výjimky dle § 4 odst. 1 zákona (viz odst. 85–90 rozhodnutí). Pokud se účastník řízení odvolává na nezahájení správního řízení ve věci zákazů exportů s pivovary v roce 2007, Úřad uvádí, že posouzení každého případu a vhodnosti jeho řešení je vždy individuální s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem a závažnosti. Důvody řešení zákazů exportů s pivovary formou tzv. soutěžní advokacie jsou popsány v informačním listu Úřadu z roku 2007[73]. Skutečnost, že Úřad dohody o zákazu exportu či dohody o omezení okruhu zákazníků, jimž je odběratel oprávněn zboží dále prodávat, řeší, stejně jako v případě účastníka řízení, formou správního řízení, dokládá již výše zmíněná rozhodovací praxe Úřadu a jeho předsedy.

Ad písm. C námitek:

116.     Úřad měl dále pochybit při vymezování relevantního trhu, a to jak geografického, tak i produktového, neboť Úřad nepoužil žádný standardně využívaný ekonometrický nástroj (jako např. SSNIP test nebo spotřebitelský průzkum, resp. průzkum mezi zákazníky velkoobchodního trhu). K této námitce Úřad uvádí, že nároky na přesnost vymezení relevantního trhu nejsou v případě cílových vertikálních dohod takové, jako v případě dohod účinkových, protože jeho význam spočívá primárně v uchopení ekonomického a právního kontextu zakázané dohody (srov. odst. 35 rozhodnutí). Provedení SSNIP testu či spotřebitelského průzkumu pro detailnější vymezení relevantního trhu nepovažuje Úřad s ohledem na výše uvedené a zásadu procesní ekonomie a hospodárnosti řízení za potřebné.

117.     Další námitka směřuje k opomenutí Úřadu zabývat se velkoobchodní úrovní trhu. K této námitce Úřad uvádí, že v rámci šetření nebyly zjištěny indicie, které by naznačovaly existenci samostatných relevantních trhů na úrovni velkoobchodu a maloobchodu, resp. že by podmínky na velkoobchodní a maloobchodní úrovni byly zřetelně odlišitelné zvláště za situace, kdy značná část soutěžitelů působí na obou segmentech trhu. I v případě existence samostatných relevantních trhů dle velkoobchodní a maloobchodní úrovně (kterou však Úřad z níže uvedených důvodů nezastává) by musela velkoobchodní úroveň trhu věcně i geograficky odpovídat maloobchodní úrovni, a to z následujících důvodů. Účastník řízení namítá, že by se produktový trh na velkoobchodě lišil od produktového trhu na maloobchodě, když uvádí, že pokud např. nemůže velkoobchodník odebírat kočárky, může více odebírat autosedačky, které jsou z jeho pohledu ekvivalentní, neboť uspokojuje jinou poptávku, než tu spotřebitelskou, a sice poptávku jiných obchodníků, kteří teprve na maloobchodní úrovni nabízí různou skladbu produktů konečným spotřebitelům. Hledisko konečného spotřebitele je však důležité i na velkoobchodní úrovni trhu. Spotřebitelé obecně nejsou schopni nahradit výrobky spadající např. do relevantního trhu kočárků výrobky z jiného relevantního trhu, např. autosedaček (s tímto je obecně vzhledem k úvaze o rozdílném produktovém vymezení jednotlivých trhů srozuměn i účastník řízení). Pokud budou koneční spotřebitelé poptávat kočárky u maloobchodníků, budou tito poptávat kočárky u velkoobchodníků, kteří tuto poptávku po kočárcích nebudou moci nahradit zvýšenou nabídkou autosedaček. Poptávka maloobchodníků tudíž pouze odráží poptávku konečných spotřebitelů. Zmíněná nemožnost odběru kočárků a přesun na zvýšený odběr autosedaček by tudíž mohl znamenat pouze zintenzivnění soutěže na trhu autosedaček (vzhledem ke vstupu či zvýšení aktivity soutěžitele) a snížení intenzity soutěže na trhu kočárků, tj. těžko lze hovořit o tom, že by např. segmenty kočárků a autosedaček mohly na velkoobchodním trhu představovat jeden homogenní relevantní trh.

118.     Účastník řízení dále rozporuje způsob, jakým Úřad vymezil samotné jednotlivé relevantní trhy. K uvedenému se Úřad již vyjádřil v odst. 29 rozhodnutí, ve kterém uvedl, že např. trh kočárků by bylo možné dále dělit, avšak současně odkázal na rozhodnutí norského soutěžního úřadu, který taktéž dospěl k názoru, že další členění tohoto trhu není nezbytné. Dále lze i znovu uvést možnou nabídkovou substituci, již potvrdil i sám účastník řízení či další konkurent[74], či vyjádření některých konkurentů, kteří uváděli, že výrobky v rámci dané kategorie mohou být zastupitelné, napříč kategoriemi však ne[75]. Tutéž úvahu lze vztáhnout i k relevantnímu trhu autosedaček či ke zbývajícím trhům. K relevantnímu trhu s vozítky, u kterého účastník řízení rozporuje, že vozítka tvoří samostatný trh, neboť je mohou nahradit jiné hračky či sportovní vybavení, např. koloběžka nebo jízdní kolo, popř. další produkty určené pro sportovní využití dětí jako jsou lyže, sáňky, brusle, lze uvést, že vozítka, jak je definoval Úřad, jsou primárně určena pro malé děti k usnadnění jejich pohybu či přepravy. Tento typ vozítek se tedy používá v dřívější fázi rozvoje dítěte oproti jinému účastníkem řízení uváděnému sportovnímu vybavení. Úřad tak nepřisvědčil námitce účastníka řízení týkající se samostatného vymezení jednotlivých relevantních trhů.

119.     K výtce účastníka řízení, že není zřejmé, jakého či jakých relevantních trhů se má jednání účastníka řízení týkat, Úřad uvádí, že kupní smlouvy uzavírané účastníkem řízení s jeho odběrateli obsahující mimo jiné i posuzované dohody nespecifikují, kterého konkrétního zboží se týkají, pouze obecně zmiňují zboží. Lze tudíž dovodit, že se vztahují na veškeré účastníkem řízení dodávané dotčené zboží. Dle názoru Úřadu pak není rozhodující skutečnost, jestli tito odběratelé odebírali veškeré dotčené zboží či nikoli, neboť vždy měli možnost jej odebírat začít. Pokud by chtěl účastník řízení omezit své odběratele pouze na odběr některého zboží, tak by tak jistě v uzavíraných kupních smlouvách učinil. Pro vyvrácení pochybností však Úřad doplnil dokazování a zkoumal, jaké zboží bylo na základě smluv obsahujících závazky dodáváno. Z informací získaných Úřadem z veřejně dostupných zdrojů, příp. z cenového srovnání, lze dovodit, že minimálně jeden český[76] a jeden slovenský[77] odběratel s uzavřenou kupní smlouvou obsahující posuzované dohody nabízí/nabízel zboží náležející do každého z Úřadem vymezených relevantních trhů.

120.     K námitce týkající se geografického vymezení relevantních trhů Úřad odkazuje na odst. 33rozhodnutí. Informace uvedené v tomto odstavci jsou platné i u případné úvahy o samostatném relevantním trhu v oblasti velkoobchodu. Ani na základě této námitky však Úřad nepovažuje za vhodné rozlišovat samostatné relevantní trhy na úrovni velkoobchodu a maloobchodu.

Ad písm. D námitek:

121.     K námitce, že Úřad při stanovení tržních podílů účastníka řízení měl v nyní posuzovaném případě vycházet z velkoobchodní úrovně trhu, lze odkázat na výše uvedené vyjádření týkající se dělení trhů na maloobchodní a velkoobchodní úroveň. Dle účastníka řízení Úřad dále nesprávně vycházel z odpovědí odběratelů, kteří jeho podíl odhadovali pouze na maloobchodní úrovni. K danému Úřad uvádí, že pokud by některé z tržních podílů mohly být s ohledem na nedostatek podkladů a informací určitým způsobem nadhodnocené (např. u dětského nábytku, kde účastník řízení poukázal na prodeje realizované v této oblasti obchodním domem IKEA či u produktů denní péče), na relevantních trzích autosedaček a kočárků v ČR tržní podíly účastníka řízení s jistotou překračují […obchodní tajemství…] hranici, tzn. je zde splněna podmínka pro aplikaci SFEU, tedy znatelnosti dopadu dohod na obchod mezi členskými státy (srov. odst. 64 rozhodnutí).[78] Podrobnější zjišťování a doplňování dokazování pro určení přesných tržních podílů i na ostatních relevantních trzích by znamenalo neúměrné zatížení oslovovaných subjektů, přičemž by nebylo v nyní posuzované věci účelné, neboť by nevedlo k jiným závěrům, než Úřad učinil v rámci tohoto rozhodnutí.

122.     Účastník řízení dále mylně interpretuje odpověď jednoho Úřadem osloveného subjektu, když tvrdí, že tento odhadl tržní podíl účastníka řízení nepřevyšující […obchodní tajemství…] %, […obchodní tajemství…] a Úřad z tohoto odhadu měl vyjít. K této námitce Úřad uvádí, že oslovený subjekt odhadoval sice tržní podíl ve výši […obchodní tajemství…] %, avšak ne jako tržní podíl účastníka řízení, nýbrž jako svůj podíl na trhu.[79] K tomu je nutno podotknout, že oslovený subjekt dosahuje na velkoobchodní úrovni […obchodní tajemství…] než účastník řízení.

Ad písm. E námitek:

123.     Účastník řízení dále namítá, že Úřad nesprávně zjistil skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a nepřihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, jakož ani nevyhodnotil skutečnosti ve prospěch účastníka řízení, čím porušil příslušná ustanovení správního řádu. Jako první z připomínek účastník řízení uvádí, že dohody nebyly v praxi plněny, neboť jejich účinnost popírají samotní odběratelé. V této souvislosti Úřad primárně odkazuje na odst. 80 rozhodnutí. Skutečnost, že nedocházelo ke kontrole, vymáhání a sankcionování odběratelů, automaticky neznamená, že zakázané dohody nebyly plněny. Již samotné uzavření dohody předpokládá vůli k jejímu plnění, z čehož plyne potencialita narušit hospodářskou soutěž či ovlivnit obchod mezi členskými státy. Účastník řízení se dále domnívá, že Úřad mylně interpretuje závadné ustanovení kupní smlouvy a […obchodní tajemství…]. Dle přesné textace závazků […obchodní tajemství…]. Úřad tedy setrvává na svém stanovisku, že se jedná o dva závazky omezující jak okruh zákazníků, kterým odběratel může dodávat, tak i vývoz, potažmo komplexní jednání účastníka řízení představující cílové dohody. Z uvedeného vyplývá potenciální dopad na hospodářskou soutěž jak na tuzemském trhu, tak i trzích zahraničních, resp. vnitřním trhu EU. Skutečnost, že šlo o nízký počet smluv s nevýznamnou částí odběratelů, nemůže změnit nic na hodnocení vytýkaného jednání účastníka řízení jako zakázané cílové dohody. K věcnému aspektu údajného protiprávního jednání, když Úřad neuvádí, kterých trhů se namítané jednání týká, Úřad odkazuje na odst. 35 a 119 rozhodnutí, z nichž plyne, že se jedná o všechny Úřadem vymezené relevantní trhy na území ČR a SR. K časovému aspektu, že Úřad mohl postihnout účastníka řízení nejvýše […obchodní tajemství…], Úřad s ohledem na trvající charakter přestupku uvádí, že k jeho dokonání došlo až dne 6. 11. 2018, kdy bylo zahájeno předmětné správní řízení.

Ad písm. F a G námitek:

124.     Další námitkou je tvrzení účastníka řízení, že Úřad chybně aplikoval zákon a SFEU a nezohlednil jejich odlišné cíle. Důvodem má být ta skutečnost, že se v daném případě nejednalo o komplexní jednání, ale pouze o ujednání o zákazu exportu, z čehož účastník řízení vyvozuje existenci účinků výlučně na zahraničních trzích. Ke komplexnímu jednání se Úřad vyjádřil již v odst. 123 rozhodnutí, a proto nepovažuje další argumentaci účastníka řízení týkající se výlučně exportního ujednání za důvodnou. K odlišení cílů národního a unijního soutěžního práva Úřad odkazuje na odst. 74–84 rozhodnutí, ve kterých se dané problematice podrobně věnoval. K námitce údajného nenaplnění podmínek pro aplikaci SFEU v souvislosti s odhadem tržních podílů na jednotlivých relevantních trzích se Úřad již také vyjádřil (srov. odst. 121 rozhodnutí).

Ad písm. H námitek:

125.     K aplikaci výjimky dle § 3 odst. 4 zákona, resp. článku 101 odst. 3 SFEU účastník řízení nově uvádí skutečnosti, které v dosud vedeném správním řízení neuplatnil, mj. poukazuje na spotřebitelsky citlivou oblast prodeje, neboť při prodeji dotčeného zboží jde často o zdraví a bezpečnost dětí. Zejména pak zdůraznil nároky na řádné skladování a odbornou manipulaci s dětskými autosedačkami a kočárky v souvislosti s ovlivněním jejich bezpečnostních parametrů. Aby tedy mohl účastník řízení garantovat, že jím distribuované zboží je bezvadné a bezpečnostně nezávadné, uzavřel ve smlouvách s některými odběrateli ujednání omezující další prodej zboží, neboť jinak by nemohl zaručit odpovídající stupeň kvality skladování a manipulace se zbožím u jiných osob, než jsou jeho smluvní odběratelé. Účastník řízení tedy údajně sledoval legitimní cíl směřující k zajištění bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti výrobků pro děti.

126.     Důkazní břemeno je v této otázce přeneseno na účastníka řízení, avšak jím tvrzené důvody pro aplikaci výjimky nejsou nijak podložené např. doložením záznamů o provádění kontrol skladovacích prostor odběratelů či odborném proškolení jejich zaměstnanců a nelze k nim tedy přihlížet. Úřadu rovněž není zřejmé, z jakých důvodů by účastník řízení k těmto opatřením přistupoval pouze u některých vybraných odběratelů, kterých, jak sám uvádí, byl velmi nízký počet. Dle názoru Úřadu lze navíc tvrzených cílů dosáhnout i vhodnějšími prostředky, např. prostřednictvím jiných a z pohledu soutěžního práva méně závažných vertikálních restrikcí, např. zavedením selektivního distribučního systému či přidělením statutu autorizovaného prodejce konkrétní značky těm odběratelům, kteří by požadavky na zajištění bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti výrobků prokazatelně splnili. Ostatně uvedenému závěru svědčí i existence dokumentů převzatých při místním šetření, které jsou označeny jako […obchodní tajemství…][80]. […Obchodní tajemství…].[81] […Obchodní tajemství…]. Účastníkem řízení uváděné informace jsou tedy poměrně rozporné a do jisté míry zmatečné a Úřad neshledává, že by účastník řízení pro aplikaci výjimky dle zákona, resp. SFEU unesl ohledně svých nových tvrzení důkazní břemeno.

Ad písm. I námitek:

127.     Mezi účastníkem řízení vznesené námitky patří i nesprávná aplikace konceptu tzv. pokračování v přestupku, když Úřad přesně neidentifikoval jednotlivé dílčí útoky, jak mu údajně ukládá přestupkový zákon.

128.     Úřad je toho názoru, že uzavírání a plnění posuzovaných dohod obsažených v jednotlivých kupních smlouvách představuje jednotlivé dílčí útoky pokračujícího přestupku. Úřad dále uvádí, že tzv. princip pokračování je obecným principem trestání přestupků, a to do jisté míry přirozeným pohledem na jednání účastníka řízení. Jeho přípustnost plyne jak z rozhodovací praxe Úřadu a jeho předsedy[82], tak i judikatury tuzemských soudů ohledně kvalifikace soutěžních přestupků (dříve deliktů) jako pokračujících, v níž bylo např. uzavírání dohod o zákazu zpětného dovozu vyhodnoceno jako dílčí útoky pokračujícího deliktu[83]. Princip pokračování je v souladu i se zněním nyní aplikovaného § 7 přestupkového zákona.

129.     Úřad tedy v této souvislosti plně odkazuje na odst. 91–96 rozhodnutí a setrvává na svých závěrech, které se týkají komplexního jednání (srov. odst. 65, 81–84 a rozhodnutí) a vymezení věcného a časového aspektu (srov. odst. 92, 119 a 123 rozhodnutí).

Ad písm. J námitek:

130.     Účastník řízení tvrdí, že Úřad neprokázal zavinění ve formě úmyslu v souvislosti s hodnocením subjektivní stránky přestupku. Dále uvedl že, při předpokladu plné znalosti norem soutěžního práva si společnost BABY DIREKT mohla být nejvýše vědoma, že uzavírání ujednání o exportu může být v určitém, nikoliv bagatelním, rozsahu protiprávní. Nemohla si však nikdy být vědoma toho, že Úřad bude postihovat […obchodní tajemství…] smluv, které se týkají […obchodní tajemství…] množství zboží na trhu, jehož celkový roční objem činí několik miliard Kč. Společnost BABY DIREKT tak údajně nemohla jednat úmyslně.

131.     K uvedenému Úřad uvádí, že účastník řízení na jedné straně argumentuje svou neznalostí soutěžního práva a popírá úmyslné spáchání přestupku, na druhou stranu však tvrdí, že si nemohl být vědom toho, že bude Úřad stíhat uzavření a plnění dohod, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je dle jeho názoru zjevně zanedbatelný. K údajné neznalosti soutěžního práva Úřad dále doplňuje, že jednání účastníka řízení […obchodní tajemství…] a pro více informací odkázal na své stanovisko k dané problematice obsažené v Informačním listu č. 2/2009 nazvaném Dohody o určování cen pro další prodej. Zde jsou uvedeny a popsány vybrané vertikální cenové dohody řešené Úřadem, mj. i případ Albatros, který se navíc týkal i uzavírání a plnění zakázaných dohod o omezení okruhu osob, jimž je odběratel oprávněn zboží dále dodávat[84]. Účastník řízení měl tedy již […obchodní tajemství…], tj. před uzavřením všech nyní posuzovaných zakázaných dohod, možnost se s pravidly hospodářské soutěže důkladněji seznámit.

Ad písm. K námitek:

132.     Námitky na procesní pochybení Úřadu směřují zejména na nenařízení ústního jednání za účelem provedení dokazování za osobní přítomnosti právního zástupce účastníka řízení, nezpřístupnění v rámci seznámení se s podklady rozhodnutí skutečností tvořících předmět obchodního tajemství, kterými nebyl prováděn důkaz, a opět provedení místního šetření, ke kterému se již Úřad vyjádřil v odst. 111–114 rozhodnutí. Zástupce účastníka řízení při prvním seznámení se s podklady rozhodnutí namítal, že mu nebyly zpřístupněny některé dokumenty, z nichž Úřad musel logicky vycházet ve Sdělení výhrad, a to ani v režimu dle § 38 odst. 6 správního řádu, resp. § 21c odst. 3 zákona. Úřad této námitce vyhověl, když při opakovaném seznámení se s podklady rozhodnutí byla účastníku řízení nově v uvedeném omezeném režimu zpřístupněna vyjádření Úřadem oslovených subjektů[85]; současně byl účastník řízení informován, že žádnou další skutečností tvořící předmět obchodního tajemství třetích osob či důvěrnou informací, než které mu byly zpřístupněny, důkaz prováděn nebyl. Z uvedeného důvodu mu s těmito částmi spisu nebylo umožněno se seznámit a na svém stanovisku Úřad i nadále trvá.

133.     K žádosti účastníka řízení o nařízení ústního jednání za účelem provedení dokazování Úřad uvádí, že veškeré dokumenty, kterými Úřad prováděl důkazy, resp. podklady pro vydání rozhodnutí v dané věci, označil ve Sdělení výhrad a nyní i v rozhodnutí, a to konkrétně odkazem na čísla listů správního spisu, kde se nachází. Všechny tyto dokumenty jsou od jejich vložení do správního spisu trvale jeho součástí (tj. žádný z nich nebyl vyňat) a účastníku řízení bylo po celou dobu vedení správního řízení umožněno nahlížet do něj, seznamovat se s dokumenty v něm obsaženými, předkládat další podklady a informace či se vyjadřovat k již zjištěným skutečnostem. Z těchto důvodů se Úřad domnívá, že nařízení ústního jednání za účelem provádění dokazování ve smyslu § 51 odst. 2 či § 53 odst. 6 správního řádu ani sepsání protokolu dle § 18 odst. 1 správního řádu není v této věci nezbytné; jeho nenařízení současně nepokládá za omezení či zkrácení procesních práv účastníka řízení.

134.     V této souvislosti Úřad odkazuje na rozsudek NSS č. j. 2 As 33/2016-53 ze dne 29. 6. 2016, v němž bylo mj. konstatováno, že „…zásadní je, zda se účastník řízení mohl s daným důkazem seznámit a vyjádřit se k němu, nikoliv otázka, zda byl ryze formalisticky dodržen postup stanovený správním řádem (viz např. rozsudek ze dne 8. 2. 2012, č. j. 3 As 29/2011 – 51, nebo ze dne 21. 8. 2014, č. j. 10 As 16/2014 – 25, ze dne 12. 4. 2012, č. j. 9 As 107/2011 nebo ze dne 22. 10. 2008, č. j. 6 As 51/2007 – 228). Nejvyšší správní soud dále např. v rozsudcích ze dne 11. 1. 2012, č. j. 1 As 125/2011 – 163, a ze dne 8. 2. 2012, č. j. 3 As 29/2011 – 51, dospěl k závěru, že pokud správní orgán splní dvě podmínky, kterými jsou: (i) založení listiny do spisu podle § 17 odst. 1 správního řádu a (ii) účastník řízení má možnost se s těmito listinami seznámit při nahlížení do spisu podle § 36 odst. 3 správního řádu, lze provádět dokazování i jednoduše tím, že je listina vložena do spisu.“.

135.     Co se týče uplatnění zásady in dubio pro reo, resp. in dubio mitius při hodnocení odpovědí oslovených odběratelů účastníka řízení, které vyvracejí, že byly zakázané dohody plněny, opět odkazuje Úřad na odst. 80 rozhodnutí a dále doplňuje, že z jeho dozorové činnosti je mu známo, že vyjádření těch odběratelů, kteří mají zájem o udržení aktivní spolupráce s šetřeným soutěžitelem, jejíž ztráta by mohla vést k oslabení či dokonce ukončení jejich profitabilní obchodní činnosti, mohou být zkreslená. Naopak ochota potvrzovat informace o protisoutěžním jednání je dána většinou ze strany bývalých či již neaktivních odběratelů. V daném případě by se mohlo jednat o dva odběratele[86]; tito však nereagovali z důvodu likvidace společnosti či nedoručení žádosti Úřadu. K odhadům tržních podílů se Úřad vyjádřil již v odst. 121–122 rozhodnutí.

Ad písm. L námitek:

136.     Účastník řízení s ohledem na své tvrzení, že se žádného protiprávního jednání nedopustil, navrhuje, aby Úřad předmětné správní řízení zastavil. Dále doplňuje, že je v případě sankčního správního rozhodnutí Úřad povinen v samostatném výroku deklarovat, že se sankce neukládá. K danému Úřad uvádí, že s ohledem na provedené dokazování a právní hodnocení uvedené v tomto rozhodnutí neshledal důvody pro zastavení předmětného správního řízení ve věci zakázaných dohod. Bez ohledu na doplnění účastníka řízení Úřad ve výroku III. tohoto rozhodnutí rozhodl, že pokutu neukládá, a to z důvodu tam (a níže dále) uvedených.

Ad písm. M námitek:

137.     Úřad se neztotožňuje s tvrzením účastníka řízení, že jeho dosavadní postup je nepřezkoumatelný, vnitřně rozporný, a tudíž zmatečný. K jednotlivým bodům námitek, na které účastník řízení v této souvislosti poukázal, se Úřad již vyjádřil v rámci jejich vypořádání (viz odst. 111–136 rozhodnutí).

Ad část III. námitek:

138.     K účastníkem řízení navrhovanému doplnění dokazování na základě provedení SSNIP testu nebo spotřebitelského průzkumu či dotázáním dalších subjektů Úřad odkazuje na odst. 116–117 rozhodnutí, kde se důvodům, pro něž nepovažuje jejich provedení k prošetření věci a prokázání plnění zakázaných dohod za nezbytné, již podrobně věnoval.

VII.        Stanovení pokuty

139.     Podle § 22a odst. 1 písm. b) zákona se právnická nebo podnikající fyzická osoba jako soutěžitel dopustí přestupku tím, že uzavře dohodu v rozporu s § 3 odst. 1 zákona. Dle § 22a odst. 2 zákona se za přestupek podle odst. 1 písm. b) téhož ustanovení zákona uloží pokuta do 10 000 000 Kč nebo 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období. Při ukládání pokut v řízeních s unijním prvkem postupuje Úřad dle § 21h odst. 5 zákona.

140.     Úřad na tomto místě uvádí, že s účastníkem řízení je souběžně vedeno další správní řízení S385/2018 ve věci cenových dohod (srov. odst. 111 rozhodnutí), v jehož rámci bylo dne 30. 10. 2019 vydáno sankční prvostupňové rozhodnutí, ve kterém byla společnosti BABY DIREKT za uzavírání a plnění cenových dohod uložena pokuta.

141.     Provedeným dokazováním v obou správních řízeních bylo tedy shledáno, že se společnost BABY DIREKT dopustila více protisoutěžních přestupků ve vícečinném souběhu stejnorodém, což by mělo být promítnuto do celkové výše pokuty, a to v souladu s tzv. absorpční zásadou (vyměření pokuty za ten ze sbíhajících se přestupků, který je nejpřísněji trestný, a zvýšení takto vyměřené pokuty s ohledem na to, že bylo spácháno více přestupků).[87]

142.     Z procesního hlediska přitom není nutné vedení společného řízení o všech přestupcích, jež mají pro zohlednění a naplnění absorpční zásady význam.[88]Skutečnost, že Úřad vede o přestupcích téhož soutěžitele více řízení, však nesmí být takovému soutěžiteli při stanovení pokuty k tíži.[89]

143.     Pokuta vyměřená Úřadem účastníku řízení v rozhodnutí vydaném ve správním řízení S385/2018 dosahovala zákonem stanovenou maximální hranici 10 % z čistého obratu dosaženého společností BABY DIREKT za poslední ukončené účetní období (viz – §22a odst. 2 zákona).[90]

144.     Další navyšování pokuty společnosti BABY DIREKT za nyní prokázané spáchání dalších protisoutěžních přestupků (v souladu s absorpční zásadou) je tudíž vyloučeno. Z toho důvodu pokládá Úřad v tomto správním řízení za nadbytečné se zabývat dalšími úvahami o stanovení výše pokuty za nyní prokázané plnění a uzavírání posuzovaných dohod, neboť Úřad za protizákonné jednání účastníka řízení posuzované v nyní vedeném správním řízení pokutu neukládá.

VIII. Náklady řízení

145.     Vzhledem k tomu, že Úřad v rámci správního řízení dospěl k závěru, že účastník řízení vytýkaným jednáním porušil § 3 odst. 1 zákona a článek 101 odst. 1 SFEU, jsou splněny zákonné podmínky dané § 95 odst. 1 přestupkového zákona, v návaznosti na § 79 odst. 5 správního řádu, k uložení náhrady nákladů správního řízení účastníku řízení. S ohledem na rozsah prováděného dokazování má Úřad za to, že se jednalo o zvlášť složitý případ, a proto dle § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů určil paušální částku nákladů řízení, jež je povinen účastník řízení uhradit, ve výši 3 500 Kč.

146.     Náklady řízení je účastník řízení povinen uhradit ve lhůtě do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Úhrada se provede na účet Úřadu vedený u České národní banky v Brně, číslo účtu 19-24825621/0710, konstantní symbol 1148, variabilní symbol 2018000454.

IX.      Závěr

147.     Ze všech shora uvedených důvodů Úřad konstatuje, že účastníku řízení bylo prokázáno spáchání přestupku dle § 22a odst. 1 písm. b) zákona a porušení SFEU tím, že v rozporu s § 3 odst. 1 zákona a článkem 101 odst. 1 SFEU v období od […obchodní tajemství…] do 6. 11. 2018 uzavíral a plnil zakázané dohody, jež mohly být způsobilé narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy EU. Úřad společnosti BABY DIREKT plnění těchto dohod do budoucna zakázal. S ohledem na dosažení horní zákonné hranice pro uložení pokuty za spáchání jiného přestupku ve vícečinném souběhu stejnorodém, o kterém bylo rozhodnuto ve správním řízení S385/2018, Úřad účastníku řízení nenavyšoval pokutu za přestupek posuzovaný v tomto správním řízení. Úřad tedy rozhodl v souladu s § 67 odst. 1 správního řádu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

 

POUČENÍ

 

Proti tomuto rozhodnutí může účastník řízení dle § 152 odst. 1, ve spojení s § 83 odst. 1 správního řádu podat do 15 dnů od jeho doručení rozklad, o kterém rozhoduje předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Rozklad se podává u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Včas podaný a přípustný rozklad má odkladný účinek.

 

 

Otisk úředního razítka

 

 

 

 

JUDr. Hynek Brom

I. místopředseda Úřadu

 

 

 

Obdrží:

Vážený pan

JUDr. Jiří Kindl, M.Jur., Ph.D.

Skils s.r.o. advokátní kancelář

Křížovnické nám. 193/2

110 00 Praha 1

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy


[1]     Viz listy č. 1–2 spisu správního řízení.

[2]    Viz listy č. 1/1–1/57 spisu správního řízení.

[3]     Viz listy č. 478–485 spisu správního řízení.

[4]     Srov. bod 31 Oznámení Úřadu ze dne 8. 11. 2013 o alternativním řešení soutěžních problémů a o odložení věci, dostupné na https://www.uohs.cz/download.php?q=Legislativa/HS/SoftLaw/arsp-k-publikaci.pdf.

[5]     O uvedené skutečnosti byl účastník řízení Úřadem vyrozuměn, viz list č. 487 spisu správního řízení.

[6]     Dohody uzavírané společností BABY DIREKTs jejími odběrateli a posuzované v tomto správním řízení představují tzv. nepravé dohody o obchodním zastoupení (non-genuine agency agreement).

[7]    Viz list č. 164 spisu správního řízení.

[8]    […Obchodní tajemství…].

[9]    Viz listy č. 1/17, 1/20, 1/24, 1/26, 1/28, 1/32, 1/35 spisu správního řízení.

[10]   Text upraven Úřadem v souladu s pravidly českého pravopisu.

[11]    Viz list č. 1/43 spisu správního řízení.

[12]    Viz list č. 1/55 spisu správního řízení.

[13]    Viz list č. 1/57 spisu správního řízení.

[14]    Vyjma […obchodní tajemství…] odběratelů. […Obchodní tajemství…] (viz list č. 124 spisu správního řízení), […obchodní tajemství…] (viz list č. 295 spisu správního řízení). […Obchodní tajemství…] (viz listy č. 1/32–1/33 a 1/42–1/43 spisu správního řízení).

[15]    Viz listy č. 35, 124, 126, 227, 263 a 295 spisu správního řízení.

[16]    Viz list č. 161 spisu správního řízení.

[17]    Viz list č. 161 spisu správního řízení.

[18]    Viz list č. 162 spisu správního řízení.

[19]    Na velkoobchodní úrovni trhu s dopady na maloobchodní úrovni trhu.

[20]    Viz listy č. 1/20–1/21 spisu správního řízení.

[21]    […Obchodní tajemství…].

[22]   Srov. § 2 odst. 2 zákona.

[23]   Obdobný závěr nastiňuje i norský soutěžní úřad ve svém rozhodnutí (V2001-26) o fúzi dvou společností, který dochází k závěru, že kočárky jsou samostatný trh, avšak není nutné jejich další dělení, neboť předmětný výrobce bude čelit konkurenci prakticky stejných dodavatelů při prodeji všech typů kočárků. Dále zmiňuje, že spotřebitel nakupuje kočárky pouze několikrát v životě a často zakládá svůj nákup na zkušenostech jiných spotřebitelů.

[24]   Viz např. listy 103, 154, 183 spisu správního řízení; k zastupitelnosti na straně nabídky se blíže vyjadřuje Evropská komise (dále též „Komise“) – viz Sdělení Komise o definici relevantního trhu, odst. 20.

[25]    Viz např. listy č. 46, 84, 123, 124, 126, 130, 140, 148, 243 spisu správního řízení.

[26]   Nelze zcela vyloučit, že nyní posuzované jednání by se mohlo projevit i na dalších takto vymezených relevantních trzích dětského zboží, neboť dotčené zboží nabízené účastníkem řízení a prodávané jeho odběratelům na základě nyní šetřených podmínek obsažených v kupních smlouvách mohlo do některého z těchto trhů náležet. […Obchodní tajemství…] než ve shora vymezených kategoriích, a proto se Úřad případnými dopady na těchto dalších segmentech trhu dále nezabýval; uvedené svědčí ve prospěch účastníka řízení.

[27]   Viz např. listy č. 51, 107, 285 spisu správního řízení.

[28]   Viz např. listy č. 221, 270, 275 spisu správního řízení.

[29]   Viz např. listy č. 103, 214, 306 spisu správního řízení.

[30]    Např. rozsudek KS č. j. 62 Af75/2010 – 318 ze dne 23. 2. 2012 („Pokud žalovaný dovodil, že dohoda je zakázanou pro svůj protisoutěžní cíl, má úvaha v tom směru, že v takovém případě je standard přesného vymezení relevantního trhu nižší, než v případě dohod zakázaných pro svůj protisoutěžní účinek, v napadeném rozhodnutí svého místa.“) nebo rozsudek Tribunálu č. T-216/13 ze dne 28. 6. 2016 ve věci Telefonica („V rámci čl. 101 odst. 1 SFEU předchozí vymezení relevantního trhu není nutné v případě, že samotná sporná dohoda má protisoutěžní účel, tedy pokud Komise mohla správně dojít k závěru, bez předchozího vymezení trhu, že dotčená dohoda narušuje hospodářskou soutěž a může citelně ovlivnit obchod mezi členskými státy…“).

[31]   Viz např. listy č. 257, 464 spisu správního řízení.

[32]   Objem trhu na maloobchodě je však oproti velkoobchodu vyšší, neboť na maloobchodě je započítána i marže maloobchodního prodejce.

[33]   Srov. list č. 158 spisu správního řízení.

[34]   Srov. list č. 140 spisu správního řízení.

[35]   Srov. list č. 148 spisu správního řízení.

[36]   Srov. list č. 477 spisu správního řízení.

[37]   Srov. list č. 46 spisu správního řízení.

[38]   Srov. list č. 143 spisu správního řízení.

[39]   Srov. list č. 61 spisu správního řízení.

[40]   Srov. list č. 95 spisu správního řízení.

[41]   Srov. např. list č. 59 spisu správního řízení.

[42]    V případě pokračujícího přestupku se použije zákon účinný v době, kdy došlo k poslednímu dílčímu útoku.

[43]   Po spáchání přestupku nabyly účinnosti dvě novely přestupkového zákona, a to zákony č. 173/2018 Sb. a č. 285/2018 Sb. Úřad po posouzení veškerých aspektů a pro účastníka řízení výhodnosti znění uvedených novelizací přestupkového zákona dospěl k závěru, že při hmotněprávním posouzení protiprávního jednání není žádná z pozdějších novel příznivější.

[46]   Aktivním prodejem se rozumí aktivní přístup k jednotlivým zákazníkům, např. prostřednictvím přímé poštovní reklamy, včetně nevyžádaných e-mailů, nebo návštěv; pasivním prodejem se rozumí reagování na nevyžádané požadavky jednotlivých zákazníků včetně dodávky zboží nebo služeb těmto zákazníkům.

[47]    Srov. rozhodnutí Komise C/37975 ze dne 16. 7. 2003 ve věci Yamaha.

[48]   Dále též „unijní bloková výjimka“;

      viz https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32010R0330&from=EN.

[49]   Srov. např. rozsudek Soudního dvora EU 96/82 až 102/82, 104/82, 105/82, 108/82 a 110/82 ze dne 8. 11. 1983 ve věci IAZ International Belgium a další v. Komise, body 23 až 27.

[50]   Viz rozsudek Soudního dvora EU 32/78, 36/78 až 82/78 ze dne 12. 7. 1979 ve věci BMW Belgium SA a další v. Komise, bod 31–32.; rozsudek Tribunálu T-176/95 ze dne 19. 5. 1999 ve věci Accinauto, bod 104.

[51]   Srov. např. rozhodnutí Komise IV/29.702 ze dne 25. 11. 1980 ve věci Johnson & Johnson, publikováno v Úředním věstníku ES 1980/L 377/16; rozsudek Tribunálu T-43/91 ve věci Dunlop Slazenger International Ltd., ze dne 7. 7. 1994 [1994] ECR II-441 či rozhodnutí Komise IV/32.725 ze dne 15. 7. 1992 ve věci Viho/Parker Pen, publikováno v Úředním věstníku ES 1992/L 233/27.

[52]    Na podporu výše uvedeného srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) č. j. 5 Afs 3/2012-131 ze dne 20. 12. 2013 ve věci Sokolovská uhelná, právní nástupce (dále též „rozsudek NSS – Sokolovská uhelná“), odst. 45.

[53]    Srov. článek 3 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy, dle kterého použije-li orgán pro hospodářskou soutěž členského státu vnitrostátní právní předpisy na dohody ve smyslu článku 81 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu uvedeného ustanovení, použije také článek 81 Smlouvy na takové dohody (tj. nyní článek 101 SFEU).

[54]    Viz Pokyny k pojmu ovlivnění obchodu podle článků 81 a 82 Smlouvy;

      http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2004:101:0081:0096:EN:PDF.

[55]   Viz rozsudek NSS – Sokolovská uhelná.

[56]    Ačkoliv se u porušení článku 101 odst. 1 SFEU nejedná o přestupky stricto sensu, s ohledem na zmocňovací ustanovení § 21h zákona postupuje Úřad u řízení s unijním prvkem obdobně a za tato porušení je ukládána pokuta jako za přestupky.

[57]   Srov. rozsudky Soudního dvora EU C-2/01 a C-3/01 ze dne 6. 1. 2004 ve věci Bayer nebo C-74/04P ze dne 13. 7. 2006 ve věci Volkswagen II.

[58]   Srov. např. rozsudek NSS č. j. 9 Afs 109/2009-180 ze dne 21. 4. 2010.

[59]    Srov. rozsudek NSS – Sokolovská uhelná.

[60]    Srov. např. rozsudek KS č. j. 62 Afs 67/2010-140 ze dne 15. 12. 2011 ve věci Sokolovská uhelná, právní nástupce.

[61]    Srov. rozsudek Soudního dvora EU C-226/11 ze dne 13. 12. 2012 ve věci Expedia.

[62]    K ekonomickému a právnímu kontextu dohod jako dohod cílových srov. rozsudek Soudního dvora EU C-67/13P ze dne 11. 9. 2014 ve věci Groupement des Cartes Bancaires v Commission.

[63]   Srov. rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0009/2017/HS-16569/2018/310/MHf ve věci Severočeské doly (dále též „rozhodnutí Severočeské doly“).

[64]    Srov. čl. 4 písm. b) unijní blokové výjimky.

[65]   Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR č. j. 2 Tzf 3/71 ze dne 7. 12. 1971.

[66]    Srov. rozsudek KS v Brně sp. zn. 31 Ca 133/2005 ze dne 30. 11. 2006 ve věci SAZKA, potvrzený rozsudkem NSS sp. zn. 7 Afs 40/2007 ze dne 3. 10. 2008.

[67]    Srov. rozsudek KS v Brně sp. zn. 62 Af 71/2012 ze dne 20. 9. 2012 ve věci DELTA PEKÁRNY a další.

[68]    Srov. např. rozsudek Soudu prvního stupně T-65/89 ze dne 1. 4. 1993 ve věci BPB Industries and British Gypsum v. Commission, [1993] ECR II-389.

[69]    Viz důvodová zpráva k zákonu č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

[70]   Srov. rozsudek KS č. j. 62 A 63/2019-140 ze dne 26. 9. 2019 nebo rozsudek KS č. j. 62 A 77/2019-202 ze dne 3. 10. 2019.

[71]   Srov. listy č. 1/1 – 1/16 spisu správního řízení.

[72]    Srov. rozsudek KS č. j. 31 Af 13/2014-97 ze dne 31. 3. 2016 ve věci CANDY, potvrzený rozsudkem NSS č. j. 3 As 110/2016-90 ze dne 21. 6. 2017, rozhodnutí Úřadu č. j. S147/2008/KD-16672/2009/820 ze dne 23. 12. 2009 ve věci KMV (dále též „rozhodnutí KMV“), rozhodnutí Severočeské doly, či rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0208/2018/HS-26745/2019/310/MDo ze dne 1. 10. 2019 ve věci TCM Herbs.

[73]   Viz https://www.uohs.cz/download/Informacni_listy/2007/Infolist_4_07_pivo.pdf.

[74]   Viz list č. 216 spisu správního řízení.

[75]   Viz listy č. 140 a 148 spisu správního řízení.

[76]   Viz listy č. 619–623 spisu správního řízení.

[77]   Viz listy č. 603–614 spisu správního řízení.

[78]   Účastník řízení ve svých námitkách především rozporuje tržní podíly u dětského nábytku a produktů denní péče, v žádném bodě však nerozporuje výši tržního podílu na trzích autosedaček či kočárků.

[79]   Viz list č. 216 spisu správního řízení.

[80]   Viz listy č. 1/49–1/53 spisu správního řízení. Dokumenty byly zajištěny při místním šetření v rámci prověřování obchodních záznamů ve fyzické podobě a nacházely se v šanonech společně s převzatými kupními smlouvami uzavíranými účastníkem řízení a jeho odběrateli.

[81]   Viz list č. 163 spisu správního řízení.

[82]   Viz např. rozhodnutí Severočeské doly a rozhodnutí KMV.

[83]   Viz např. rozsudek NSS č. j. 8 Afs 17/2007-100 ze dne 23. 10. 2008.

[84]   Srov. rozhodnutí Úřadu č. j. S114/2008/KD-466/2009/830 ze dne 15. 1. 2009 ve věci Albatros.

[85]   Viz protokol o průběhu seznámení se s podklady rozhodnutí ze dne 6. 1. 2020, založený na listu č. 669 správního spisu.

[86]   Viz list č. 12 spisu správního řízení.

[87]    Srov. rozsudek NSS sp. zn. 5 Afs 9/2008 ze dne 31. 10. 2008.

[88]    Srov. rozsudek NSS sp. zn. 1 As 28/2009 ze dne 18. 6. 2009.

[89]    Srov. rozsudek NSS sp. zn. 5 Afs 9/2008 ze dne 31. 10. 2008.

[90]    Při stanovení pokuty má Úřad dle § 22a odst. 2 zákona vycházet z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období, jímž je v nyní vedeném řízení rok 2019. Vzhledem ke skutečnosti, že rozhodnutí je vydáváno ve druhém měsíci roku 2020, nemá Úřad k dispozici veškerá potřebná data zachycující obraty a další nezbytné finanční ukazatele účastníka řízení vztahující se k roku 2019; účastníku řízení současně neuplynula lhůta pro odevzdání příslušných účetních výkazů za rok 2019. Z těchto objektivních důvodů nemohl Úřad v současnosti spolehlivě a jednoznačně zajistit všechny relevantní podklady zachycující potřebné finanční údaje vztahující se k roku 2019. Jejich zjišťování a ověření by však vedlo k prodloužení tohoto řízení, což by bylo v neprospěch účastníka řízení. Současně, pokud by na základě finančních ukazatelů vztahujících se k roku 2019 byla provedena nově kalkulace pokuty (nelze vyloučit i její možné zvýšení), bylo by uvedené v rozporu s legitimním očekáváním účastníka řízení, kterému Úřad ve Sdělení výhrad ze dne 6. 11. 2019 indikoval, že pokuta nebude ukládána z důvodu, že sankce uložená v rozhodnutí ve správním řízení S385/2018 dosáhla maximální hranice 10 % z čistého obratu dosaženého společností BABY DIREKT za poslední ukončené účetní období, tedy rok 2018.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.gov.cz