číslo jednací: 38802/2025/164
spisová značka: R0092/2025/DI
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Možné porušení zákona podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Zneužití dominantního postavení |
| Výrok | rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 31. 10. 2025 |
| Dokumenty |  2025_R0092.pdf 436 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0092/2025/DI Číslo jednací: ÚOHS-38802/2025/164 |
|
Brno 31. 10. 2025 |
V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0124/2025/PR, č. j. ÚOHS-23392/2025/400 ze dne 24. 6. 2025 podal účastník řízení, obviněný – společnost T-PORT, spol. s r.o., se sídlem nábřeží Jankovcova 1627/16a, Holešovice, 170 00 Praha 7, IČO 65413865, jsem podle § 152 odst. 6 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na návrh rozkladové komise,
rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0124/2025/PR, č. j. ÚOHS-23392/2025/400 ze dne 24. 6. 2025 r u š í m a v ě c v r a c í m Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.
Odůvodnění
I. Napadené rozhodnutí
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) vydal dne 24. 6. 2025 rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0124/2025/PR, č. j. ÚOHS-23392/2025/400 (dále též „napadené rozhodnutí“).
2. Ve výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se účastník řízení, společnost T-PORT, spol. s r.o., se sídlem nábřeží Jankovcova 1627/16a, Holešovice, 170 00 Praha 7, IČO 65413865 (dále též „účastník řízení“) dopustil přestupku podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 183/2017 Sb., když jako prodávající po dobu od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 nevedl nebo neuchovával evidenci o cenách uplatňovaných při prodeji, pokud jde o ceny podléhající věcnému usměrňování cen podle § 11 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 183/2017 Sb., za užití služeb poskytovaných prostřednictvím zařízení služeb – překladiště kombinované dopravy T-PORT Terminál Pardubice na adrese Holandská 528, 533 01 Pardubice, neboť v rámci řízení o cenové kontrole sp. zn. ÚOHS-S0559/2024/CK nepředložil jako prodávající svou evidenci o cenách uplatňovaných při prodeji, pokud jde o ceny podléhající věcnému usměrňování cen s odůvodněním, že povinnost disponovat takovou evidencí nemá.
3. Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad uložil účastníkovi řízení podle § 16 odst. 4 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. (dále též „zákon o cenách“) pokutu ve výši 160 000 Kč.
4. Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad účastníkovi řízení uložil podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o odpovědnosti za přestupky“), ve spojení s § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004, správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 2 500 Kč.
II. Rozklad
5. Dne 9. 7. 2025 byl Úřadu v rámci lhůty pro podání opravného prostředku doručen rozklad účastníka řízení, kterým napadá napadené rozhodnutí v plném rozsahu, jenž byl doplněn podáním ze dne 25. 7. 2025.
6. Účastník řízení je toho názoru, že napadené rozhodnutí je nezákonné. Pro toto své tvrzení uplatňuje námitky, které jsou níže stručně shrnuty.
Rozkladové námitky
7. Účastník řízení nesouhlasí se závěrem Úřadu uvedeném v napadeném rozhodnutí, a sice že pojem „uplatňování ceny“ i před novelou zákona o cenách účinnou od 1. 1. 2025 bylo nutno vykládat tak, že zahrnuje i její „nabízení“.
8. Uvedené je dle účastníka řízení v rozporu s úmyslem zákonodárce, který v souvislosti s pojmy „cena“ a „uplatňování“ jednoznačně avizuje vůli rozšířit jejich definice, nikoliv je pouze upřesnit, jak Úřad nesprávně dovozuje. K tomu doplňuje, že zákon o cenách účinný od 1. 1. 2025 v § 1 odst. 2 písm. b) nově zakotvuje definici ceny tak, že cenou se rozumí „peněžní částka uplatňovaná při nákupu a prodeji zboží podle § 2 až 13.“ Uplatňováním ceny se pak podle § 1 odst. 2 písm. c) zákona o cenách rozumí „její nabízení, sjednávání nebo požadování“. Optikou této nové definice tedy od 1. 1. 2025 uplatňování ceny zahrnuje i její nabízení. To však do 31. 12. 2024 neplatilo.
9. Úřad sice v napadeném rozhodnutí co do výkladu pojmu „uplatňování ceny“ ve znění zákona o cenách účinného do 31. 12. 2024 odkazuje na recentní rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2025, č. j. 9 A 6/2023-41, avšak tento rozsudek dle účastníka řízení nemůže obstát. Městský soud v Praze se v tomto rozsudku komplexně nezabýval výkladem daného pojmu a vůbec nepřistoupil k analýze novely zákona o cenách a její důvodové zprávy.
10. V rámci řízení o cenové kontrole nebyla prováděna ani žádná kontrola na místě a komunikace probíhala pouze písemnou formou. Účastník řízení nebyl v průběhu kontrolního řízení konfrontován s úředními osobami a nemohl s nimi vést diskuzi o tom, jaké konkrétní podklady Úřad bude považovat za dostatečné, resp. jaké další podklady Úřad potřebuje.
11. Účastník řízení je dále přesvědčen, že řádně vedl cenovou evidenci a uchovával cenové kalkulace nabízených věcně usměrňovaných cen, a to pouze preventivně pro případ, kdy by k jejich uplatnění vůči dopravci v roce 2023 skutečně došlo, což se však nestalo.
12. Účastník řízení předložil plánovanou/výchozí kalkulaci věcně usměrňovaných cen se všemi náležitostmi požadovanými právními předpisy připravenou před začátkem kalkulačního období kalendářního roku 2023 na základě odhadovaného množství poskytovaných služeb a odhadovaných ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku. Současně předložil vlastní směrnici, z níž vyplývá, jakým způsobem při sestavování cenových kalkulací a kalkulaci cen samotných účastník řízení postupuje. Účastník řízení tedy předložil podklady pro kontrolované období roku 2023 v takovém rozsahu, ze kterého Úřad byl schopen ověřit, zda byly ceny uplatňované při prodeji zboží zkalkulovány správně.
13. O výslednou cenovou kalkulaci pak Úřad v rámci kontrolního řízení výslovně nepožádal. Účastník řízení ji však za rok 2023 ve vztahu k neregulovaným službám přesto poskytl v rámci doplnění podkladů současně s podanými námitkami proti kontrolnímu protokolu.
14. Pokud nebyly pro Úřad tyto podklady dostatečné k prokázání určitých skutečností, měl Úřad účastníkovi řízení sdělit, jaké konkrétní skutečnosti nemá za prokázané a není schopen ověřit a umožnit mu jejich doložení. To však Úřad v kontrolním řízení neučinil a není to jasné ani z napadeného rozhodnutí, ani z žádné z výzev v rámci kontrolního řízení.
15. Dle § 11 odst. 2 zákona o cenách ve znění účinném do 31. 12. 2024 prodávající jsou povinni uchovávat (i) evidenci o cenách a (ii) kalkulace cen v případě věcně usměrňovaných cen a dodržení pravidel regulace tři roky po skončení platnosti ceny zboží. Vzhledem k tomu, že Úřad účastníka řízení nikdy nevyzval k doložení cenové evidence jako celku, základ skutkové podstaty vytýkaného přestupku nemá oporu v kontrolních zjištěních učiněných v rámci kontrolního řízení.
16. Úřad se dle účastníka řízení nevypořádal s jeho argumentací v rámci předmětného správního řízení či se k ní vyjádřil nedostatečně, což způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.
17. Závěrem účastník řízení namítá, že výše pokuty byla Úřadem stanovena nepřezkoumatelným způsobem a rovněž je nepřiměřená.
Petit rozkladu
18. Na základě výše uvedených skutečností účastník řízení předsedovi Úřadu navrhuje, aby napadené rozhodnutí zrušil a předmětné správní řízení zastavil.
III. Řízení o rozkladu
19. Prvostupňový orgán neshledal důvody pro postup dle § 87 správního řádu, a proto v souladu s § 88 odst. 1 téhož zákona předal spis spolu se svým stanoviskem orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
20. Podle ustanovení § 98 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky jsem přezkoumal v celém rozsahu soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, přičemž jsem dospěl k závěrům uvedeným v dalších částech odůvodnění tohoto rozhodnutí.
IV. Použití právních norem
21. Ve vztahu k probíhajícímu správnímu řízení je třeba nejprve upřesnit, které právní normy, resp. jejich znění se na věc aplikují v rovině hmotněprávní a procesněprávní.
22. Na tomto místě se tak budu stručně věnovat ex offo přezkumu zákonnosti správné aplikace právních norem prvostupňovým orgánem, ačkoli účastník řízení nevznáší proti aplikaci právních norem žádnou námitku. V tomto směru rovněž odkazuji na napadené rozhodnutí, s jehož závěry týkající se aplikace právních norem se plně ztotožňuji.
23. Právní úprava aplikovaná v posuzované věci je rozdělena do několika právních předpisů, konkrétně do zákona o odpovědnosti za přestupky, zákona o cenách a správního řádu.
Hmotněprávní úprava
24. Dle výroku I. napadeného rozhodnutí je rozhodné období spáchání přestupku stanoveno od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023. Datum 31. 12. 2023 je tak rozhodné pro určení znění právních předpisů účinných v době spáchání přestupku. Základním východiskem pro aplikaci hmotněprávních předpisů je pravidlo, že protiprávní jednání se posuzuje podle právních předpisů účinných v okamžiku jeho spáchání, pozdější právní úpravu je možno aplikovat pouze v případě, že je to pro pachatele příznivější.
25. V době spáchání přestupku byl účinný zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 183/2017 Sb., účinný od 1. 7. 2017. Od spáchání projednávaného přestupku byl však tento zákon čtyřikrát novelizován, a to zákonem č. 277/2019 Sb., účinným od 1. 1. 2024, zákonem č. 265/2024 Sb., účinným od 1. 1. 2025, zákonem č. 462/2024 Sb., účinným od 1. 1. 2025 a zákonem č. 218/2025 Sb., účinným od 1. 7. 2025. Správní orgán se v rámci prvních tří novel v bodech 16 a násl. napadeného rozhodnutí věnoval posouzení, zda některá z uvedených novel zákona o cenách není pro účastníka řízení příznivější, přičemž shledal, že vzhledem ke zvýšení pokut za nyní projednávaný přestupek novelou zákona o cenách č. 265/2024 Sb., tomu tak není. Po přezkumu těchto novel se s tímto závěrem ztotožňuji. Co se pak týká zákona č. 218/2025 Sb., lze konstatovat, že ani tato novela není pro účastníka řízení příznivější, a proto je v rámci řízení o rozkladu z hmotněprávního hlediska postupováno podle zákona o cenách ve znění novely provedené zákonem č. 183/2017, účinné do 31. 12. 2023.
26. V době spáchání přestupku byl rovněž účinný zákon o odpovědnosti za přestupky ve znění novely provedené zákonem č. 417/2022 Sb. Tento zákon byl následně novelizován zákony č. 349/2023 Sb. a č. 427/2023 Sb., účinnými od 1. 1. 2025 a následně zákonem č. 78/2025 Sb., účinným od 1. 7. 2025, avšak jimi provedené změny nemají na předmětné řízení o přestupku vliv, a tudíž ani nemohou být pro účastníka řízení příznivější. Z hlediska hmotněprávního se proto bude postupovat dle zákona o odpovědnosti za přestupky ve znění jeho novely provedené zákonem č. 417/2022 Sb.
Procesněprávní úprava
27. Správní řízení bylo zahájeno dne 21. 3. 2025, napadené rozhodnutí bylo následně vydáno dne 24. 6. 2025. Aplikace procesních předpisů se odvíjí od okamžiku zahájení správního řízení, přičemž u novelizací procesních předpisů se postupuje podle jejich přechodných ustanovení. Pokud přechodná ustanovení neobsahují zvláštní úpravu, novelizace jsou aplikovány.
28. Z procesněprávního hlediska se pak bude v rámci rozkladového řízení postupovat podle správního řádu ve znění jeho poslední novely č. 218/2025, neboť tato neobsahuje žádná přechodná ustanovení.
29. Co se pak týká zákona o odpovědnosti za přestupky, použije se ve znění jeho novelizací provedených zákony č. 349/2023 Sb. a č. 427/2023 Sb., neboť tyto rovněž neobsahují ve vztahu k aplikovaným normám žádná přechodná ustanovení.
V. Přezkum napadeného rozhodnutí
Shrnutí skutkového stavu
30. Úřad zahájil dne 1. 8. 2024 u účastníka řízení cenovou kontrolu vedenou pod sp. zn. ÚOHS-S0559/2024/CK, a to doručením oznámení o zahájení cenové kontroly č. j. ÚOHS-29434/2024/452 do datové schránky účastníka řízení (dále též „cenová kontrola“).
31. Cenová kontrola byla zaměřena na kontrolu dodržování podmínek zákona o cenách, zejména podmínek pro stanovení věcně usměrňovaných cen za užití zařízení služeb ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách a vedení cenové evidence podle § 11 téhož zákona. Kontrolované období bylo stanoveno od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023.
32. O průběhu kontroly a kontrolních zjištěních byl sepsán protokol ze dne 18. 12. 2024, č. j. ÚOHS-49031/2024/452 (dále též „protokol“),[1] který byl účastníkovi řízení téhož dne doručen.
33. Kontrolní zjištění obsažená v protokolu Úřad shrnul v bodě 54 protokolu, kde uvedl, že „kontrolní orgán uzavírá, že provedenou cenovou kontrolou bylo zjištěno, že kontrolovaná osoba v kontrolovaném období od 1. 1. 2023 - 31. 12. 2023 při kalkulaci a uplatňování věcně usměrňovaných cen za užití zařízení služeb bezprostředně souvisejících s provozováním drážní dopravy: nevedla evidenci o cenách uplatňovaných při prodeji v kontrolovaném období, a tím nesplnila povinnost uloženou v § 11 odst. 1 písm. b) zákona o cenách a § 1 odst. 1 vyhlášky č. 450/2009.“
34. Na základě skutečností zjištěných v rámci řízení o cenové kontrole vedené Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0559/2024/CK zahájil Úřad dne 21. 3. 2025 z moci úřední řízení ve věci možného spáchání přestupku podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o cenách, když účastník řízení nevedl nebo neuchovával cenovou evidenci podle § 11 u zboží podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o cenách. V rámci tohoto správního řízení vydal napadené rozhodnutí, kde konstatoval, že účastník řízení se uvedeného přestupku dopustil a za to mu byla uložena pokuta ve výši 160 000 Kč.
Uplatňování ceny a povinnost vést cenovou evidenci
35. První otázkou, která je v posuzované věci klíčová, je samotný dopad povinností dle § 11 zákona o cenách a § 1 vyhlášky č. 450/2009 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb., o cenách (dále též „vyhláška č. 450“) na účastníka řízení – tj. dopad dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2023. Zákon o cenách v § 11 odst. 1 hovoří o cenách „uplatňovaných při prodeji,“ přičemž § 1 odst. 2 definuje cenu jako peněžní částku sjednanou při nákupu a prodeji zboží podle § 2 až 13 zákona o cenách. Z toho účastník řízení dovozuje, že jelikož za kontrolované období neprodal ani jednu službu skrze jím provozované zařízení služeb dopravcům dle § 2 odst. 4 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZoD“), nemůže se na něj vztahovat povinnost vést cenovou evidenci dle § 11 zákona o cenách, neboť tyto ceny oficiálně neuplatňoval.
36. Popsané znění zákona o cenách účastník řízení na podporu svého stanoviska dává do kontrastu s jeho pozdějším zněním účinným od 1. 1. 2025, podle něhož § 11 odst. 1 zákona o cenách hovoří pouze o „uplatňovaných cenách“, přičemž pojem uplatňovaní ceny definuje v § 1 odst. 2 písm. c) jako její „nabízení, sjednávání nebo požadování.“ Opírá se tak o jazykový výklad doplněný vlastní interpretací důvodové zprávy k novele zákona o cenách účinné od 1. 1. 2025.
37. Správní orgán prvního stupně tuto otázku řešil již v průběhu správního řízení o cenové kontrole, přičemž okolnost, že účastníkem řízení nebyla v kontrolovaném období fakticky poskytnuta železničním dopravcům žádná služba skrze předmětné zařízení služeb, byla i tvrzeným důvodem pro neposkytnutí Úřadem požadovaných podkladů v rámci dané cenové kontroly ze strany účastníka řízení. Otázka rozsahu povinností účastníka řízení podle § 11 zákona o cenách byla Úřadem zevrubně zodpovězena také v napadeném rozhodnutí, na které nyní odkazuji. Úřad své závěry založil na jasných a srozumitelných důvodech podložených judikaturou správních soudů, z nichž jednoznačně plyne, že povinnost vést cenovou evidenci dle § 11 zákona o cenách v rámci nabízení služeb skrze zařízení služeb dle § 23d ZoD se vztahuje na provozovatele těchto zařízení, bez ohledu na skutečnost, zda byla tato služba reálně poskytnuta.
38. Dle § 2 odst. 9 ZoD zařízením služeb se rozumí železniční stanice, zastávka, odstavné koleje, čerpací stanice a jiná technická zařízení, která jsou jejich provozovatelem zvláště určena k poskytování služeb bezprostředně souvisejících s provozováním drážní dopravy na dráze celostátní nebo regionální anebo na veřejně přístupné vlečce.
39. Dle § 23d odst. 1 ZoD provozovatel zařízení služeb poskytuje dopravcům prostřednictvím tohoto zařízení služby bezprostředně související s provozováním drážní dopravy nediskriminačním způsobem za cenu sjednanou podle cenových předpisů. Cena za služby bezprostředně související s provozováním drážní dopravy nesmí být diskriminační; jde-li o dodávky trakční elektrické energie, zohlední provozovatel zařízení služeb při návrhu ceny rovněž způsob provozování drážní dopravy, zejména rychlost jízdy a četnost zastavení drážních vozidel.
40. Pokud jsou pak zařízení služeb či jejich provozní součásti způsobilé poskytovat některou ze služeb uvedených ve vyhlášce č. 76/2017 Sb., o obsahu a rozsahu služeb poskytovaných dopravci provozovatelem dráhy a provozovatelem zařízení služeb, je jejich provozovatel dle čl. 4 odst. 1 prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/2177 o přístupu k zařízením služeb a k službám souvisejícím s železniční dopravou (dále též „nařízení 2177“) povinen uvést tuto provozní součást ve svém popisu zařízení služeb a tuto veřejně nabídnout dopravcům za cenu sjednanou dle cenových přepisů.
41. Princip transparentnosti a nediskriminačního přístupu ohledně podmínek přístupu k zařízení služeb pak plyne i z bodu 4. preambule nařízení 2177, kde je uvedeno, že „Transparentnost ohledně podmínek pro přístup k zařízením služeb a službám souvisejícím s železniční dopravou a informacím o poplatcích je předpokladem pro umožnění přístupu všech žadatelů k zařízením služeb a službám poskytovaným v těchto zařízeních nediskriminačním způsobem.“
42. Obecně jsou pak tyto principy vyjádřeny právní úpravou upravující přístup k zařízení služeb, ze které lze dovodit, že provozovatelé zařízení služeb na sebe přebírají určité břemeno poskytovat tyto služby za předem stanovených podmínek, mezi které patří i zákonem regulovaná cena. Je tomu tak z toho důvodu, že zařízení služeb mají poskytovat veřejně přístupné služby, které mají být za nediskriminačních podmínek zpřístupněny všem dopravcům, provozujícím služby bezprostředně související s provozováním drážní dopravy. Uvedené má za cíl nastolit rovné podmínky pro jednotlivé dopravce, bez ohledu na jejich velikost, a podpořit tak hospodářskou soutěž v tomto odvětví. Tyto závěry potvrzuje i judikatura správních soudů.[2]
43. Právní úprava přístupu k zařízení služeb tak reaguje na jedinečnost drážní infrastruktury (resp. samotné dráhy ve smyslu § 2 odst. 1 ZoD), jejíž rozsah (kapacita) nemůže být neomezený a je třeba stanovit transparentní pravidla pro užívání infrastruktury na tuto dráhu napojenou. Z tohoto důvodu jsou tato pravidla týkající se přístupu a rovněž ceny za užití daného zařízení služeb regulována.
44. Tímto je chráněn veřejný zájem na funkčnosti systému služeb drážní dopravy, jehož předpokladem je rovněž umožnění přístupu všech žadatelů (dopravců) k zařízení služeb. Daným přístupem je rovněž zajištěna spravedlivá hospodářská soutěž mezi jednotlivými dopravci, kterážto má pak přímý dopad na kvalitu služeb těmito dopravci poskytovaných. Tento účel se pak promítá i do smyslu právní úpravy usměrňování cen, rozsahu povinností daných cenovými předpisy i tomu odpovídajících kontrolních oprávnění odpovědných subjektů.
45. V rámci předmětného správního řízení o spáchání přestupku nebylo účastníkem řízení rozporováno, že předmětné překladiště je zařízením služeb ve smyslu § 23d ZoD, neboť jej účastník řízení jako takové uvádí i na svých internetových stránkách,[3] prostřednictvím zveřejněného popisu zařízení služeb, kde se rovněž nachází i eurový ceník za užití nabízených služeb.
46. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že pokud je předmětné překladiště zařízením služeb a účastník řízení je jeho provozovatelem, tak je cena za jeho užití regulována způsobem, který Úřad vylíčil v bodech 24 a násl. napadeného rozhodnutí a na který odkazuji.
47. Pokud jsou pak ceny, za které je možné služby prostřednictvím daného zařízení služeb poskytovat, regulovány z důvodu veřejného zájmu a podléhají uvedeným principům transparentnosti a nediskriminace, je rovněž namístě kontrola jejich dodržování ze strany příslušného kontrolního orgánu, neboť jinak by tato úprava pozbývala smysl (nebyla by v praxi vynucována). Cena za užití zařízení služeb totiž musí odpovídat zákonem stanoveným požadavkům, vycházejícím z právní úpravy (viz níže), které mimo jiné zahrnují provozovatelem vynaložené oprávněné náklady vzniklé při poskytování regulovaných služeb, a jako takové je zákonem o cenách ve spojení s kontrolním řádem pravomocí příslušných správních orgánů a rovněž i veřejným zájmem tyto ceny kontrolovat.
48. Nejvyšší správní soud ke kontrole věcně usměrňovaných cen uvedl, že je to právě kalkulace cen jako součást cenové evidence dle § 11 zákona o cenách, která je způsobilá prokázat dodržení věcně usměrňovaných cen. Tento typ regulace se totiž nezaměřuje na určení konkrétní částky, ale spíše nastavuje pravidla a limity, jakými se při tvorbě cen musí řídit jednotliví prodávající, a tito pak nastavují výslednou cenu. Z toho vyplývá, že pokud by nebylo možné řádně ověřit dodržování věcně usměrňovaných cen, cenová regulace by postrádala smysl.[4]
49. Argumentace účastníka řízení týkající se nemožnosti vztahování povinností dle § 11 zákona o cenách na služby, které sice nabízí (za konkrétní cenu), ale z důvodu, že žádné služby ze strany dopravců nakonec objednány nebyly, tak nemůže obstát.
50. Ceny za využití těchto služeb mají totiž být jejich provozovatelem nabízeny veřejně, tedy předem (transparentním způsobem), což plyne z čl. 4 odst. 2 písm. m) nařízení 2177, kde je uvedeno, že součástí popisu zařízení služeb, který se vydává na následující období platnosti jízdního řádu, je i poplatek, který je provozovatelem za užití zařízení služeb účtován. Vzhledem k tomu, že účastník řízení tuto cenu veřejně nabízí (ne sjednává, neboť tato okolnost by byla v rozporu s právní úpravou poskytování zařízení služeb), je pak v souladu s uvedenou regulací, že tuto cenu musel předem stanoveným způsobem vypočítat na základě svých reálných (oprávněných) nákladů na poskytování této služby.
51. Skutečnost, že u účastníka řízení nebyla tato služba ze strany dopravců během kontrolovaného období zakoupena, jej nezbavuje povinnosti, jakožto provozovatele daného zařízení služeb, uveřejnit cenu, za kterou tyto služby nabízí, a způsobem doložitelným z účetnictví prokázat, že tato byla stanovena v souladu s pravidly cenové regulace. Je pak pravomocí a povinností Úřadu ceny služeb nabízených ze strany provozovatelů zařízení služeb kontrolovat a v případě jejich stanovení v rozporu s pravidly cenové regulace pokutovat daného prodávajícího (srov. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách, kdy se přestupku dopustí ten, kdo „sjedná nebo požaduje cenu, jejíž výše nebo kalkulace není v souladu s podmínkami věcného usměrňování cen podle § 6 odst. 1.“).
52. Co se pak týká polemiky účastníka řízení ohledně rozdílů mezi pojmy uplatňování a sjednávání ceny dle zákona o cenách a jeho odkazu na důvodovou zprávu k zákonu o cenách, je třeba souhlasit se správním orgánem prvního stupně, když v napadeném rozhodnutí s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2025, č. j. 9 A 6/2023-41 cituje usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 8 Afs 48/2009-80, kde tento soud dospěl k závěru, že pojem uplatňování cen při prodeji je nadřazený pojmu nabízení zboží, což vyplývá i z § 1 odst. 1 vyhlášky č. 450. Vzhledem ke zde použité formulaci je zřejmé, že nejde o konkrétní okamžik, kterým byla uzavřena smlouva s konkrétním dopravcem, ale o celé období, po které se zboží za danou cenu nabízelo – prodávalo – tedy o období, v rámci kterého byla tato cena uplatňována.
53. Správní orgán prvního stupně pak správně dodává, že rozsudek Městského soudu v Praze a konečně i citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu bylo vydáno a vztahuje se na dobu před účinností zákona o cenách v jeho aktuální podobě účinné od 1. 1. 2025. Intepretace uvedených pojmů ze strany Nejvyššího správního soudu proto odpovídá nyní projednávanému skutkovému stavu a rovněž odpovídá účelu jak zákona o cenách, tak právní úpravě poskytování služeb skrze zařízení služeb, kde je zohledněn výše uvedený veřejný zájem na jejich regulaci.
54. Je pak třeba dodat, že uvedený rozsudek Městského soudu v Praze byl potvrzen recentním rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2025, č. j. 4 As 74/2025-45. V tomto rozsudku tento soud aprobuje, že je nelogické, „aby se povinnost vést cenovou evidenci, jejímž účelem je prokázání dodržení pravidel cenové regulace, vztahovala pouze k cenám, za něž bylo zboží skutečně prodáno. V takovém případě by nebylo podstatné, za jakou cenu bylo zboží nabízeno, jakkoliv by tato cena neodpovídala pravidlům cenové regulace. Z ceny, za niž je zboží nabízeno, by se tak de facto stala cena neregulovaná. Ze samotného smyslu a účelu cenové regulace je přitom zřejmý zájem na tom, aby v souladu s podmínkami pro sjednání cen stanovenými cenovými předpisy byly veškeré uplatňované ceny zboží podléhajícího cenové regulaci.“
55. Z tohoto důvodu nelze přistoupit na argumentaci účastníka řízení, že novela zákona o cenách, resp. důvodová zpráva k ní, fakticky mění pohled na tuto problematiku, když je z jejího znění patrné, že zákonodárce nabízení dané ceny staví na roveň jejímu uplatňování či sjednávání. Správná proto nemůže být ani argumentace účastníka řízení, že se na něj neuplatňuje povinnost vést cenovou evidenci dle § 11 zákona o cenách.
56. Uzavírám tedy, že celý výše uvedený námitkový okruh účastníka řízení tak musím odmítnout a potvrdit závěr prvostupňového orgánu, že účastník řízení je adresátem předmětné normy, tedy je povinen se řídit pravidly cenové regulace dle § 11 zákona o cenách. Nedodržení těchto pravidel je pak posuzováno jako přestupek dle zákona o cenách.
Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu nedostatečné určitosti výroku I.
57. Jelikož je nyní postaveno najisto, že povinnost podle § 11 zákona o cenách na účastníka řízení v rozhodném období dopadala, přistoupím nyní k problematice spáchání přestupku spočívajícího v jeho potenciálním nesplnění, a k vyhodnocení přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.
58. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí a znění jeho výroku I. jsem dospěl k závěru, že tento trpí vadou nepřezkoumatelnosti, neboť z něj nelze přesně vyčíst, jakým způsobem účastník řízení naplnil skutkovou podstatu předmětného přestupku dle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o cenách.
59. Úřad totiž použil k identifikaci daného přestupku (k popisu skutkového děje) ve výroku I. napadeného rozhodnutí doslovnou citaci textu uvedeného v zákoně o cenách. Vlastní konkrétní skutkový děj, kterým došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku, tak v předmětném výroku materiálně popsán není, což však vede k jeho neurčitosti a nepřezkoumatelnosti.
60. Znění výroku I. napadeného rozhodnutí odkazuje na dva alternativní možné způsoby spáchání projednávaného přestupku (tak jak je přestupek vymezen v § 16 odst. 1 písm. g) zákona o cenách). První způsob spočívá v nevedení cenové evidence dle § 11 zákona o cenách, který ve svém odst. 1 písm. b) přímo stanovuje povinnost prodávajícím zboží či služeb, jejichž ceny musí být v souladu s pravidly věcného usměrňování cen dle § 6 zákona o cenách, vést evidenci o cenách uplatňovaných při prodeji. Druhý způsob pojednává o jejím neuchovávání, což souvisí s povinností uvedenou v § 11 odst. 2 zákona o cenách, tj. uchovávat evidenci o cenách uplatňovaných při prodeji a kalkulaci těchto cen prokazujících dodržení pravidel regulace tři roky po skončení platnosti ceny zboží. Jde tedy o dvě různé povinnosti, k jejichž (ne)dodržení přestupek směřuje.
61. Pokud tedy Úřad ve výroku I. napadeného rozhodnutí uvádí, že daný přestupek spočívá v nevedení nebo neuchovávání cenové evidence dle § 11 zákona o cenách, nemůže být tento výrok shledán dostatečně určitým. Použití spojky „nebo“ bez čárky totiž popisuje situaci, kdy mohla nastat jen jedna z možností, ale také obě zároveň.
62. Správní soudy ve své judikatuře dovodily, že výrok rozhodnutí o přestupku musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Popis skutku musí obsahovat zákonné znaky skutkové podstaty přestupku, a to natolik zřetelně a srozumitelně, aby z tohoto popisu mohl i účastník řízení jednoznačně zjistit, o jaký skutek se jednalo.[5]
63. A proto pokud z napadeného rozhodnutí nelze dovodit, jakým způsobem byla naplněna skutková podstata přestupku dle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o cenách, je namístě napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit orgánu prvního stupně k novému projednání z důvodu nedostatečné určitosti výroku, který způsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí.
64. V rámci nového posouzení ze strany Úřadu je třeba, aby se správní orgán prvního stupně opětovně zabýval okolností, jakým způsobem byla naplněna skutková podstata vytýkaného přestupku, kdy lze v této souvislosti odkázat na protokol z kontrolního řízení, kde učinil Úřad závěr, že účastník řízení cenovou evidenci nevedl (viz níže).
65. Dále je třeba k výroku I. napadeného rozhodnutí uvést, že jako neurčitý (či příliš obecný) se jeví i závěr Úřadu, že daný přestupek byl spáchán nepředložením evidence o cenách uplatňovaných při prodeji.
66. Dle § 11 zákona o cenách s nadpisem „Cenová evidence“ jeho odstavce 2,[6] jsou prodávající povinni uchovávat (1.) evidenci o cenách podle odstavce 1, (2.) návrhy pro stanovení cen podle odstavce 1 písm. a) a (3.) kalkulace cen uvedených v odstavci 1 písm. b) prokazující dodržení pravidel regulace tři roky po skončení platnosti ceny zboží. Prováděcí právní předpis stanoví rozsah údajů prokazujících výši a dobu uplatňování cen a u zboží podléhajícího věcnému usměrňování ceny strukturu kalkulace ceny.
67. Je tedy třeba z pohledu § 11 zákona o cenách rozlišovat dva typy podkladů, které tvoří cenovou evidenci a které musí povinný subjekt vést a uchovávat. Prvním z nich je evidence o cenách uplatňovaných při prodeji dle § 11 odst. 1 zákona o cenách, kterou dle judikatury Nejvyššího správního soudu představuje samotný ceník nabízeného zboží (služeb),[7] který je dle nařízení 2177 provozovatel zařízení služeb povinen uveřejnit. Tento dokument musí obsahovat ceny, za které byly tyto služby fakticky nabízeny a rovněž období platnosti těchto cen.
68. Druhým typem podkladů v rámci poskytování služeb podléhajících věcnému usměrňování cen je kalkulace cen prokazující dodržení pravidel této regulace.Uvedené plyne ze shora citované věty druhé § 11 odst. 2 zákona o cenách.
69. Obdobně vyhláška č. 450, na kterou je zákonem o cenách odkazováno, vymezuje ve svém § 1 odst. 1 a 2 dva typy podkladů náležejících do cenové evidence, přičemž podrobněji rozpracovává, co musí obsahovat evidence cen (ceník) a kalkulace cen.
70. Lze tak shrnout, že pojem cenová evidence dle § 11 zákona o cenách v případě věcně usměrňovaných cen zahrnuje evidenci o cenách (evidence cen dle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 450) uplatňovaných při prodeji (ceník) a kalkulaci nabízené ceny, prokazující dodržení pravidel regulace. To podporuje i komentářová literatura k tomuto ustanovení: „U zboží podléhajícímu věcnému usměrňování cen se vzhledem k odstavci 4 vede cenová evidence v rozšířené podobě a stejně jako u zboží podléhajícímu úředně stanovené ceně jsou součástí evidence i podklady prokazující dodržení pravidel regulace cen. Nejčastějším podkladem je kalkulace ceny a s ní související dokumenty, které prokazují dodržení pravidel regulace cen. Pokud je do kalkulace ceny zboží podléhajícího věcnému usměrňování ceny zahrnut náklad, pak musí být uchovány podklady, které prokazují, že se jedná o ekonomicky oprávněný náklad.“[8]
71. Jak je patrné ze shora uvedeného, zákonodárce operuje s terminologií poněkud nepřehledným způsobem. Shrnu-li to, co vyplývá ze shora citované judikatury i komentářové literatury, tak pojem „evidence o cenách“ může nabývat v různých kontextech dvou různých významů. Může být užit v kontextu s § 1 odst. 1 vyhlášky č. 450 a referovat tak o povinnosti vést „ceník,“ nebo může být užit v obecnějším slova smyslu a zahrnovat veškeré povinnosti spojené s cenovou evidencí, tj. v případě věcně usměrněných cen ceník a kalkulaci nabízené ceny prokazující dodržení pravidel regulace. Skutková podstata přestupku dle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o cenách pak právě s obecnějším významem pojmu evidence o cenách pracuje.[9] V tomto rozhodnutí za účelem rozlišení významů pro označení veškerých povinností vyplývajících z § 11 zákona o cenách a souvisejících předpisů používám spíše pojmu „cenová evidence,“ kterým je tento paragraf zákonodárcem nadepsán (viz shora provedený rozbor ustanovení § 11 zákona o cenách).
72. Pokud je tedy ve výroku I. napadeného rozhodnutí uvedeno, že účastník řízení nepředložil jako prodávající svou evidenci o cenách uplatňovaných při prodeji bez podrobnějšího popisu faktického skutkového děje, není použitý pojem přesný (ve vztahu k tomu, co konkrétně účastník řízení Úřadu v rámci cenové kontroly nedoložil). Ze správního spisu totiž plyne, že účastník řízení v rámci průběhu správního řízení o cenové kontrole předložil ceník poskytovaných služeb, jehož obsah odpovídá vyhlášce č. 450. Pokud by tedy pojem „evidence o cenách“ měl být chápán v užším slova smyslu a odpovídal evidenci cen ve smyslu § 1 odst. 1 vyhlášky č. 450, pak by to odporovalo zjištěnému skutkovému stavu[10]. Naopak pokud by byl užit v obecnějším významu, pak bez další konkretizace nejde o dostatečně určitý popis skutkového děje. Jednalo by se opět o citaci zákonného znění skutkové podstaty, nikoli o popis konkrétního skutku tak, jak byl zjištěn v rámci správního řízení. Ani v této části proto výrok I. napadeného rozhodnutí nepopisuje dostatečně (i s ohledem na obsah odůvodnění) způsob spáchání vytýkaného přestupku.
73. Pro účely dalšího řízení je vhodné ještě vyjasnit, co vše zahrnuje kalkulace cen prokazující dodržení pravidel regulace, tedy druhý podklad, ze kterého se skládá cenová evidence dle § 11 zákona o cenách. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že účastník řízení sice předložil kalkulaci ve formátu předvídaném vyhláškou č. 450, nicméně ji nepředložil v takové podobě, která by prokazovala dodržení pravidel regulace u služeb, které podléhají věcně usměrňovaným cenám. Obsah kalkulace předložené účastníkem řízení nebyl dle Úřadu v souladu s Výměrem MF č. 01/2023 ze dne 15. prosince 2022, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami (dále též „výměr MF“).
74. V této souvislosti je namístě zdůraznit účel cenové kontroly k uvedenému zařízení služeb, přičemž tato je zaměřena na posouzení, zda je nabízená cena za užití zařízení služeb vypočítána na základě zákonem stanovených pravidel a odpovídá tak věcně usměrněné ceně, která se mimo jiné stanovuje na základě oprávněných nákladů započítaných do výsledné ceny, což potvrzuje Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 19. 9. 2024, č. j. 1 As 239/2023‑40: „Jak uvedl stěžovatel v napadeném rozhodnutí, žalobkyně byla uznána vinnou za to, že neuchovávala evidenci o cenách, což vedlo k tomu, že stěžovatel nemohl zkoumat oprávněnost nákladů započítaných do ceny, tedy zda prodávající nezískal nepřiměřený majetkový prospěch. Mohl-li by jej zkoumat, předmětem posouzení by bylo, zda položky, které žalobkyně zahrnula do ceny spolu s regulovanou položkou, jsou položkami podle § 2 odst. 1 zákona o cenách, resp. ekonomicky oprávněnými náklady. Přestupek nevedení evidence je tak „subsidiárním“ vůči výše uvedeným dvěma přestupkům, neboť postihuje prodávající za to, že u nich nelze vůbec či s velkými obtížemi posoudit splnění pravidel cenové regulace, zde postupu při tvorbě ceny. O tom svědčí také to, že jsou za něj stanoveny mírnější sankce, resp. nižší maximální hranice pokuty [1 000 000 Kč podle § 16 odst. 4 písm. a) zákona o cenách oproti 10 000 000 Kč, resp. násobku nepřiměřeného majetkového prospěchu podle § 16 odst. 4 písm. b) a c) zákona o cenách]. Opačný výklad by vedl k situaci, kdy by správní orgány nebyly s to dodržování cenové regulace vůbec vynutit, neboť by se prodávající mohl nevedením cenové evidence vždy zcela vyhnout odpovědnosti za porušení vlastních povinností uložených touto regulací.“[11]
75. Je tedy zřejmé, že účel cenové kontroly u subjektu uplatňujícího věcně usměrňované ceny slouží k prokázání, zda si do nabízené ceny tento subjekt nezaúčtoval ekonomicky neoprávněné náklady, které by tuto cenu mohly navzdory její regulaci zvýšit a působit tak diskriminačně. Cíl této kontroly je proto možné splnit jen za předpokladu, že kontrolovaný subjekt předloží na žádost kontrolního orgánu kalkulaci, která dodržení cen uvedených v evidenci o cenách při prodeji prokazuje. Nejde tak jen o popis postupu kalkulace, ale také o vysvětlení a doložení vzniku konkrétních čísel, která do kalkulace vstupovala. Aby bylo možné provést kontrolu, je tak nutné doložit, jaké vstupy vedly ke konkrétnímu číslu. To je však možné učinit pouze za pomoci údajů z účetnictví daného subjektu.
76. Uvedené má odraz v části II. výměru MF, kde je uveden seznam zboží, u něhož se uplatňují věcně usměrňované ceny, do kterého patří i položka č. 5 Užití zařízení služeb a poskytování služby pro účely bezprostředně související s provozováním drážní dopravy.
77. Dle části II. výměru MF „do ceny zboží v položkách uvedených v této části lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady pořízení, zpracování a oběhu zboží doložitelné z účetnictví související výlučně s regulovaným zbožím, přiměřený zisk, daň a případně uplatněné clo podle jiných právních předpisů, není-li dále stanoveno jinak. Pro účely tohoto výměru se za ekonomicky oprávněné náklady považují pouze náklady, které byly vynaloženy hospodárně, efektivně a účelně; byly vynaloženy s péčí řádného hospodáře; byly vynaloženy v souvislosti s pořízením, zpracováním a oběhem zboží v odpovídajícím množství a požadované kvalitě; bez jejichž vynaložení by předmětné zboží nebylo dodáno; nebyly uhrazeny z jiných zdrojů např. dotací, tržeb za jiné zboží; a jsou evidovány v účetnictví podle právních předpisů upravujících účetnictví.“
78. Lze tedy uzavřít, že dle § 11 zákona o cenách je subjekt, který uplatňuje věcně usměrňované ceny, povinen vést evidenci o cenách, která obsahuje oba výše uvedené podklady, tedy ceník a kalkulaci prokazující dodržení věcně usměrňovaných cen, která je doložená z účetnictví. Její nevedení či případné neuchování pak může naplnit skutkovou podstatu přestupku ve smyslu § 16 odst. 1 písm. g) zákona o cenách.
79. V této souvislosti je však třeba poukázat na to, že Úřad v bodě 42 napadeného rozhodnutí uvádí, že účastník řízení Úřadu na jeho výzvu předložil zde specifikované dokumenty, ke kterým však pouze dodává, že tyto nejsou dostačující pro účely cenové kontroly, avšak již blíže nerozvádí, z jakého důvodu tomu tak je. Nelze přitom přehlédnout, že mezi těmito podklady je i dokument s názvem Kalkulace věcně usměrňovaných cen za užití zařízení služeb, platných v období od 1. 1. 2023 (Obchodní tajemství). Nicméně není zřejmé, z jakého konkrétního důvodu tato „kalkulace“ dle prvostupňového orgánu nesplňuje výše uvedené podmínky cenové evidence dle § 11 zákona o cenách, neboť další úvahy týkající se této okolnosti v napadeném rozhodnutí uvedeny nejsou. Pokud tedy z napadeného rozhodnutí plyne, že účastník řízení předložil svůj ceník a dokument označený jako „kalkulaci“ týkající se jím nabízených služeb za věcně usměrňované ceny, nelze bez dalšího usoudit, že skutková podstata přestupku dle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o cenách byla naplněna. V řízení o přestupku je úkolem prvostupňového orgánu postavit v rozhodnutí najisto, že se přestupek stal.
80. Jestliže tedy správní orgán prvního stupně uvádí, že předložené podklady nejsou pro účely cenové kontroly dostačující, je pak z hlediska přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí nutné vysvětlit jak účel cenové kontroly, tak i zřetelně objasnit důvod, proč předložené podklady nejsou pro její potřeby dostačující, tedy vysvětlit, proč materiálně předložené podklady nebyly tím, co má dle zákona o cenách prodávající za povinnost v rámci cenové kontroly předložit. Uvedená okolnost proto zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a je nutné jej pro tuto vadu zrušit a věc vrátit prvostupňovému orgánu k novému projednání.
81. V této souvislosti je ještě třeba uvést, že nedostatečná určitost identifikace doložených podkladů má svůj odraz i ve výroku I. napadeného rozhodnutí, kde je účastníku řízení vytýkán přestupek, který byl spáchán nepředložením nebo neuchováním (viz výše) evidence o cenách uplatňovaných při prodeji, přičemž jeho odůvodnění de facto pojednává o nepředložení kalkulace prokazující dodržení pravidel regulace věcně usměrňovaných cen.
82. Jak již bylo vysvětleno, zákonodárce v dané oblasti používá obtížně rozlišitelnou terminologii. Svědčí o tom i shora citované rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2024, č. j. 1 As 239/2023‑40 a ze dne 26. 9. 2023, č. j. 2 As 253/2022–90. To, co je ovšem v rámci výkladu právních předpisů jednoznačné, je to, že povinnost účastníka řízení zahrnovala vedení evidence ve vztahu k oběma shora vymezeným typům podkladů.
83. Jelikož požadavkem na vymezení skutku ve výroku rozhodnutí o přestupku je jeho nezaměnitelnost, je třeba v obdobné terminologicky nepřehledné situaci skutek popsat detailněji. V posuzovaném případě popis „nevedení nebo neuchovávání evidence o cenách“ skutečně může znamenat více věcí, včetně toho, že účastník řízení nevedl ani tzv. ceník. I tato skutečnost způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Výroku I. lze rozumět i tak, že by mohl být i v rozporu s jeho odůvodněním. To je důvodem pro zrušení výroku I. i na něj navázaných výroků II. a III. napadeného rozhodnutí.
84. Správní orgán prvního stupně by tak měl v rámci nového projednání předmětného přestupku jednoznačně vyhodnotit a vymezit, jaké podklady, které zahrnovala povinnost účastníka řízení vést cenovou evidenci dle § 11 zákona o cenách, byly Úřadu účastníkem řízení doloženy, a které nikoliv. To následně promítnout do případného výroku o přestupku v rámci popisu skutku, tj. vymezit konkrétní jednání, kterým došlo k naplnění skutkové podstaty.
Nepřezkoumatelnost uložené pokuty
85. Závěrem považuji za potřebné se rovněž vyjádřit k odůvodnění pokuty, který byla účastníku řízení uložena napadeným rozhodnutím, byť zrušením výroku o vině postrádá opodstatnění i výrok o trestu, nicméně pro další řízení mohou být následující úvahy relevantní. O samotné výši uložené pokuty je Úřadem pojednáno v bodech 83 až 85 napadeného rozhodnutí, přičemž úvahy zde uvedené jsou velmi stručné a omezené na konstatování, že Úřad vzal v potaz § 37 až § 40 zákona o přestupcích, přičemž doplňující úvahy v této části odůvodnění uvedeny nejsou.
86. Řádné odůvodnění ukládané sankce v případě správního trestání je základním předpokladem pro přezkoumatelnost úvahy, kterou byl správní orgán při svém rozhodování veden. V Úřadem uváděných ustanoveních zákona o přestupcích je obsažen výčet hledisek, ke kterým je správní orgán povinen přihlédnout při stanovení druhu a výměry sankce. Správní orgán je povinen se při svých úvahách o konkrétní výši ukládané sankce těmito hledisky zabývat a srozumitelně a jednoznačně formulovat úvahy, které jej ke stanovení konkrétní výše sankce vedly. Pak bude odůvodnění ukládané sankce přezkoumatelné.[12]
87. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2019, č. j. 9 As 56/2019-28, z nějž plyne, že není dostatečné, pokud správní orgán pouze formálně vyjmenuje veškerá zákonná kritéria, ale je nutné tato kritéria individualizovat na posuzovanou věc, což se musí náležitě odrazit v odůvodnění správního rozhodnutí v části věnující se uloženému trestu a jeho výši. V nyní projednávaném případě odůvodnění tvoří odkaz na paragrafové znění (bod 83), popis jedné polehčující okolnosti (bod 84) a uvedení vlastní částky pokuty (bod 85). V rámci nového projednávání věci je tak třeba v případném odůvodnění výše sankce uvést konkrétní okolnosti posuzované věci, které v dané věci nastaly a které by správní orgán prvního stupně dle svých zákonných povinností bral v úvahu a vyhodnotit jejich vliv ve vztahu k individualizaci výše trestu (tedy popsat provedené správní uvážení).[13]
VI. Závěr
88. Na základě výše uvedených skutečností shrnuji své závěry. Z přezkumu napadeného rozhodnutí vyplývá, že výrok I., jímž byla účastníkovi řízení vyslovena vina za spáchání posuzovaného přestupku, nelze považovat za přezkoumatelný, jelikož postrádá dostatečnou určitost, co se týká způsobu spáchání daného přestupku a naplnění jeho skutkové podstaty.
89. Je rovněž třeba konstatovat, že výrok I. napadeného rozhodnutí popisuje skutek neurčitě, tedy jako nedoložení evidence cen ve smyslu § 1 odst. 1 vyhlášky č. 450. Avšak odůvodnění napadeného rozhodnutí pojednává pouze o nedoložení kalkulace prokazující dodržení pravidel regulace věcně usměrňovaných cen, aniž by však Úřadu blíže rozvedl důvody, proč kalkulace předložená účastníkem řízení nesplňuje podmínky dle § 11 zákona o cenách. Nelze tak přezkoumat, zda výrok I. napadeného rozhodnutí skutečně odpovídá odůvodnění a zjištěným skutečnostem.
90. Na závěr je třeba upozornit na to, že požadavkům přezkoumatelnosti by nevyhovělo ani odůvodnění uložené pokuty, neboť v něm nejsou uvedeny individualizované úvahy, které vedly Úřad k uložení předmětné pokuty.
91. Výše uvedené skutečnosti tak zakládají nezákonnost napadeného rozhodnutí ve výroku o vině, a proto je namístě jej zrušit, včetně na něj navázaných výroků, a věc vrátit Úřadu k novému projednání.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář
Na Florenci 2116/15
110 00 Praha
(právní zástupce T-PORT, spol. s r. o.)
Datovou schránkou
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Viz příloha 1. dokumentu č. 3 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0124/2025/PR.
[2] Viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2024, č. j. 6 A 99/2023‑ 57, kde bylo judikováno, že „Oblast drážní dopravy je odvětví silně harmonizované unijním právem. Obecným cílem unijní úpravy jednotného evropského železničního prostoru je zejména zajištění spravedlivé hospodářské soutěže mezi železničními podniky (dopravci) a plné transparentnosti a nediskriminačního přístupu ke službám (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 6. 2023, čj. 5 As 116/2021-111, bod 38). S tím souvisí i jisté omezení vlastnického práva k zařízení služeb a oprávnění vlastníků disponovat s nimi volně podle svého uvážení. Provozovatele zařízení služeb tak mají ex lege povinnost zajistit přístup k zařízení služeb pro každé zařízení, a to za cenu podle cenových předpisů (§ 23d odst. 1 zákona o dráhách).“
[3] Dostupné na: https://www.ceskepristavy.cz/index.php?typ=CBA&showid=113.
[4] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2018, č. j. 10 As 330/2017-75: „bez přesné a přehledné kalkulace nelze ověřit, zda byla cena stanovena správně, a tím pádem chybí i potřebná transparentnost. Právě na to upozorňuje i důvodová zpráva k § 6 zákona o cenách, která konstatuje, že tento způsob regulace je hůře kontrolovatelný, a proto je nutné klást velký důraz na správný výpočet ceny.“ Nebo rozsudek téhož soudu ze dne 19. 9. 2024, č. j. 1 As 239/2023–40.
[5] Viz např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006-73 nebo nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 583/2003 ze dne 21. 7. 2004.
[6] Srov. § 11 odst. 1 písm. b) zákona o cenách: „Prodávající jsou povinni vést evidenci o cenách uplatňovaných při prodeji, pokud jde o zboží s cenou podléhající věcnému usměrňování cen.“
[7] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2023, č. j. 2 As 253/2022–90.
[8] NAISER, T., JANEČKOVÁ, M., SVOBODOVÁ, D., KLOUČEK, J. Zákon o cenách. Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025-9-15]. ASPI_ID KO526_1990CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.
[9] Například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2024, č. j. 1 As 239/2023-40 výslovně potvrzuje zahrnutí nejen cenové kalkulace, ale také jejích podkladů pod přestupek dle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o cenách, stejně tak ani rozsudek téhož soudu ze dne 26. 9. 2023, č. j. 2 As 253/2022–90, který se týká dvou přestupků podle § § 16 odst. 1 písm. g) zákona o cenách, kde Nejvyšší správní soud v nejmenším nerozporuje to, že uvedené ustanovení dopadá na všechny složky cenové evidence (zde opět šlo o podklady pro cenovou kalkulaci). Ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) zákona o cenách tak nepochybně zajišťuje plnění všech povinností vyplývajících z § 11 zákona o cenách.
[10] Viz příloha dokumentu č. 6 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0124/2025/PR, s názvem CENI_K_PR_EKLADIS_TE_T_Pardubice_od_1_2_2023.
[11] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2024, č. j. 1 As 239/2023–40.
[12] Viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2017, č. j. 2 As 323/2016-45.
[13] Bod 85 napadeného rozhodnutí naznačuje, že byly brány v úvahu okolnosti přednesené na ústním jednání – zde by bylo například vhodné popsat, jaké z těchto okolností má Úřad na mysli a jak je hodnotil ve vztahu k individualizaci trestu.