Místní šetření u soutěžitelů pokračují, následná soudní ochrana je dostatečná

V říjnu roku 2014 vydal Evropský soud pro lidská práva (ESLP) rozsudek ve věci DELTA PEKÁRNY, v němž uvedl, že v případě šetření na místě v tzv. obchodních prostorách soutěžitelů, které Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (Úřad) provedl v roce 2003 v sídle této společnosti, došlo k porušení jejího práva na ochranu obydlí zaručeného Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva), neboť soudní kontrola postupu Úřadu nebyla podle ESLP dostačující.

ESLP tak zaujal odlišné stanovisko než Krajský soud v Brně, Nejvyšší správní soud i Ústavní soud, které postup Úřadu přezkoumaly a provedené šetření shledaly zákonným. Úřad následně pozastavil provádění nových šetření na místě, aby mohl rozsudek ESLP a jeho dopady náležitě vyhodnotit. Tuto právní analýzu Úřad ukončil v únoru roku 2015 s tím, že k zajištění požadavků ESLP není nezbytná žádná legislativní změna, a praxi provádění šetření v obchodních prostorách soutěžitelů znovu obnovil.

Pokud není šetření na místě prováděno na základě předchozího povolení soudu, vyžaduje ESLP jeho dostatečnou následnou soudní kontrolu. Za právní nástroj takové kontroly byla v České republice v minulosti považována žaloba na ochranu před nezákonným zásahem ze strany veřejného orgánu podle soudního řádu správního, což ve věci DELTA PEKÁRNY uvedl i Nejvyšší správní soud. Následná soudní praxe se však vyvíjela odlišně a Nejvyšší správní soud došel počátkem roku 2014 – tedy před vydáním rozsudku ESLP ve věci DELTA PEKÁRNY – v jiné věci k závěru, že ve vztahu k šetření na místě není možné tuto žalobu použít. ESLP vycházel ve věci DELTA PEKÁRNY již z tohoto pozměněného přístupu českých soudů, a právě absence této žaloby jako možného nástroje bezprostřední soudní kontroly šetření na místě byla pro ESLP důležitým argumentem pro závěr, že Česká republika porušila své závazky z Úmluvy.

Úřad má za to, že závěr českých soudů o nepřípustnosti využití žaloby na ochranu před nezákonným zásahem jako nástroje kontroly šetření na místě může – a měl by být – pod vlivem judikatury ESLP přehodnocen. Národní právo musí být jako celek vykládáno tak, aby byly splněny závazky vyplývající z mezinárodních smluv, včetně Úmluvy a jejího výkladu podaného ESLP. Pokud tedy Úmluva vyžaduje následný soudní přezkum šetření na místě a platná legislativa takový nástroj v podobě žaloby na ochranu před nezákonným zásahem obsahuje, je povinností soudů vykládat příslušnou legislativu tak, aby byl požadavek Úmluvy naplněn. Na základě ustanovení článku  1 odstavce 2 Ústavy je Česká republika povinna dodržovat závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva; takovým závazkem je bezesporu též Úmluva, a soudy tak musí v rámci své pravomoci učinit vše, aby vnitrostátní právo bylo kompatibilní s lidskoprávními požadavky Úmluvy.

Úřad tedy zastává stanovisko, že pokud provede šetření na místě, podléhá jeho zákonnost bezprostřední soudní kontrole, neboť se soutěžitelé mohou bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, a to bez ohledu na českou judikaturu vydanou před rozhodnutím ESLP ve věci DELTA PEKÁRNY. Úřad je současně přesvědčen, že možnost takové soudní kontroly je dostatečným naplněním požadavků ESLP.

Účastníci řízení nadto mohou napadnout šetření na místě a jeho průběh v rozkladu proti rozhodnutí Úřadu ve věci samé a následně v žalobě proti takovému rozhodnutí. Úřad je připraven se s takovými námitkami podrobně vypořádat a jeho postup tak bude i v tomto případě podroben soudní kontrole.

Odbor mezinárodní a vnějších vztahů ÚOHS
15/016/HS007