Inspekce Úřadu ve společnosti Gorenje odpovídala zákonu, konstatoval Nejvyšší správní soud

Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže proti rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla prohlášena za nezákonnou část místního šetření provedeného u soutěžitele GORENJE spol. s r.o. Rozsudek krajského soudu je tak zrušen a Úřad bude moci použít zajištěné důkazy pro prokázání protisoutěžního jednání.

Naopak kasační stížnost společnosti GORENJE spol. s r. o. (dále jen GORENJE) byla zamítnuta jako nedůvodná.

Společnost GORENJE podala žalobu proti údajně nezákonnému zásahu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kterým bylo místní šetření uskutečněné u této společnosti kvůli podezření na zakázanou dohodu v březnu 2024. Krajský soud žalobě částečně vyhověl, když v září 2024 rozhodl, že důkazy o protisoutěžním jednání spadající do období před rokem 2020 a také důkazy týkající se slovenského trhu byly zajištěny neoprávněně, protože přesahovaly rozsah místního šetření vymezený v pověření předsedy ÚOHS.

Nejvyšší správní soud  (dále jen NSS) nyní vyhověl námitkám ÚOHS a zákonnost místního šetření v převážné části potvrdil. NSS konstatoval, že Úřad mohl jako prvotní indicie možného protisoutěžního jednání využít dokumenty získané při šetření jiného případu, tedy tzv. předměty na očích, přičemž si podezření následně ještě ověřil z dalších zdrojů. Kasační soud rovněž zopakoval, že podmínkou pro provedení místního šetření není jistota správního orgánu o tom, že byl delikt spáchán, ale pouze důvodné podezření.

Ve vztahu k překročení časového rámce pověření NSS řekl, že ÚOHS je při místním šetření oprávněn zajistit pouze ty dokumenty, které souvisejí s jeho původním podezřením odůvodněným předchozími zjištěními, což platí také pro časový rámec prověřovaných skutečností, kdy ÚOHS nemůže bezbřeze do minulosti vyšetřovat podezřelé protisoutěžní chování. V pověření k místnímu šetření však nemusí být časové vymezení domnělého protisoutěžního jednání obsaženo, protože nejde o nezbytnou charakteristiku pro individualizaci skutku.

Časový okamžik, k němuž se vztahuje skutková indicie, však nemůže podle soudu představovat pomyslnou dělicí čáru, oddělující část domnělého protisoutěžního jednání, kterou je možno vyšetřovat, a část, kterou již vyšetřovat nelze. Stále se totiž jedná o jedno a totéž jednání, které samo o sobě také nemusí být dělitelné. V dané věci bylo z indicií patrné, že šlo o zavedené jednání dlouhodobějšího charakteru, proto lze předpokládat, že mohlo trvat i před únorem 2020, z něhož pocházela první indicie. NSS vyčetl krajskému soudu, že jeho přístup nereflektuje realitu stran trvajícího protisoutěžního jednání.

Místní šetření je pro ÚOHS často jedinou a zpravidla neopakovatelnou možností, jak získat důkazy o protisoutěžním jednání, které způsobuje někdy i miliardové škody české ekonomice. Úřad proto vítá rozsudky, které nastavují jednoznačná pravidla, za nichž je možno inspekce provádět, a jež sjednocují dosavadní méně konzistentní judikaturu o této problematice.

Tiskové oddělení ÚOHS
25/101