Nehledejme transparentnost ÚOHS v telefonních číslech na zaměstnance

Po úterním setkání prezidenta republiky s předsedou vlády, na němž se mimo jiné řešilo fungování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se objevilo velké množství článků a komentářů, které se snaží Úřad vylíčit jako neprůhlednou a nefungující instituci. Řada těchto textů však pouze dokazuje, že jejich autoři se nikdy o činnost úřadu nezajímali, nečetli jediné jeho rozhodnutí a chtějí se pouze přiživit na současné vlně negativní publicity o ÚOHS.

Příkladem jsou především neustále opakované a zcela nesprávné informace o délce správních řízení. Přestože už 5 let se Úřadu daří každoročně zkracovat lhůty pro vydání rozhodnutí o veřejných zakázkách, až na dnešních přibližně 35 dnů v prvním stupni a 55 dnů ve stupni druhém, média tvrdošíjně opakují smyšlenku o ročním rozhodování. Úřad přitom rozhoduje v podstatě nejrychleji za celou dobu existence ÚOHS. Nadto rozhodnutí vydávaná v dnešní době jsou kvalitativně i rozsahově zcela nesrovnatelná s rozhodnutími vydávanými například kolem roku 2005. Stačí namátkou nahlédnout do sbírek rozhodnutí.

Podobně je často zveličována údajná netransparentnost Úřadu. Přitom, na rozdíl od řady jiných správních orgánů, Úřad zveřejňuje každé svoje pravomocné meritorní rozhodnutí a každý se může podrobně seznámit s tím, jaké důvody k rozhodnutí vedly. Úřad pod vlivem judikatury správních soudů musí svá rozhodnutí stále podrobněji a precizněji odůvodňovat, současně musí přísně dbát na zásady spravedlivého procesu. V současné době mají standardně rozhodnutí týkající se veřejných zakázek několik desítek stran, rozhodnutí z hospodářské soutěže (kromě spojování soutěžitelů) nezřídka 100 až 200 stran. Jakou větší transparentnost rozhodování by si kritici Úřadu představovali, když už nyní je v rozhodnutích podrobně rozebrána každá jednotlivá premisa a myšlenkový postup, který k finálnímu rozhodnutí vedl? Je však nutno přiznat, že řada případů řešených Úřadem je tak odborného charakteru, že jejich pochopení vyžaduje rozsáhlé právní znalosti a části veřejnosti mohou skutečně připadat nesrozumitelné.

Vydávat za důkaz netransparentnosti to, že Úřad nemá zveřejněna telefonní čísla na všechny zaměstnance, je zcela nelogické. Účastníci řízení kontakt na příslušné úřední osoby mají a veřejnost se může vždy obrátit na podatelnu nebo tiskové oddělení Úřadu. Nadto Úřad komunikuje s odbornou veřejností na konferencích, provádí školení zadavatelů veřejných zakázek i malých soutěžitelů a vydává metodické materiály.

Současná mediální kampaň, která v mnoha případech šmahem odsuzuje vše, co Úřad za téměř třicet let své existence udělal, tak zcela neprávem poškozuje práci špičkových právníků i ekonomů, kteří na Úřadě pracovali nebo pracují.

Tiskové oddělení ÚOHS