Analýza činnosti Úřadu v oblasti veřejných zakázek vychází ze starých dat

Dnes zveřejněná analýza spolku EconLab s názvem „Rozhodovací praxe ÚOHS – mýty a fakta“ pracuje se souborem starých dat a ve svém důsledku tedy již neodpovídá skutečnosti. Uvedená studie zpracovává data z let 2012 – 2015, přichází tedy se zpožděním a nezachycuje současný stav rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v oblasti veřejných zakázek.

Prezentované jedno číslo lhůty u Úřadu je zprůměrované za cca 5 let. Zcela se přitom odhlíží od toho, že současný stav rozhodování u Úřadu je již odlišný. Ostatně autoři studie sami uvádějí, že v posledních letech probíhá rozhodování u Úřadu jako prvostupňového orgánu zcela v zákonem stanovených lhůtách a došlo k výraznému zlepšení.  Přitom ještě – ať již z jakýchkoli důvodů – autoři připočítávají dny, kdy lhůta pro vydání rozhodnutí neběží, poněvadž Úřad např. nemá od zadavatele podklady, takže o nich logicky nemůže rozhodnout. Je tak zřejmé, že  lhůta pro vydání rozhodnutí Úřadu jako prvostupňového orgánu je reálně mnohem kratší než lhůta zákonná.

Převážná většina případů je v současné době ukončena po vydání prvostupňového rozhodnutí, v němž Úřad rozhoduje v průměrné lhůtě pro vydání rozhodnutí okolo 30 dní. A to bez započtení příkazů, které jsou prvním rozhodnutím o věci a které vedly od roku 2015 k výraznému zrychlení deliktních věcí. K výraznému zkrácení lhůty došlo také  v rozkladovém řízení, kde průměrná délka řízení v současné době odpovídá požadavkům kladeným právním řádem na obdobně skutkově obtížná řízení.

Úřad přijal v minulých letech celou řadu legislativních, organizačních a personálních opatření, jejichž výsledkem bylo výrazné zrychlení činnosti v oblasti veřejných zakázek. Tuto skutečnost ostatně jasně potvrzuje i vyjádření autorů studie. Úřad je také v současné době za rychlost rozhodování oceňován ze strany odborné veřejnosti či profesních sdružení.

O výsledcích své činnosti Úřad podrobně a pravidelně informuje prezidenta republiky, vládu i obě komory Parlamentu. Výroční zprávy a další informační materiály jsou k dispozici široké veřejnosti na internetových stránkách ÚOHS, stejně jako všechna pravomocná rozhodnutí.

Co se týče tvrzení, že zákon by měl umožnit ex-post napadení JŘBU, pak k tomu nezbývá než dodat, že autoři zřejmě přehlédli fakt, že zákon samozřejmě toto umožňuje, a to prostřednictvím návrhu na uložení zákazu plnění ze smlouvy. Byla-li smlouva v JŘBU uzavřena v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách, pak má každý dodavatel, který měl či má zájem na získání veřejné zakázky právo podat návrh, na jehož základě by Úřad uložil zákaz plnění napadené veřejné zakázky. Takto ostatně Úřad opakovaně činí a média o tom pravidelně též informují.

Úřad v této souvislosti dlouhodobě poukazoval na možnosti lepšího legislativního zakotvení tohoto institutu tak, aby mohl být ze zákona v nápravě těchto stavů efektivnější. Právě na základě impulsů Úřadu zákonodárce přijal v novém zákoně o zadávání veřejných zakázek úpravu, kdy již není nutné po podání návrhu vést další řízení o deliktu (Úřad tedy musel vést řízení dvě), což bylo dle úpravy účinné do 1. 10. 2016 nezbytné. Úřad přispěl k zefektivnění tohoto institutu, který mohou dodavatelé od 1. 10. 2016 využívat. 

Tiskové oddělení ÚOHS
17/008/VZ002