Odmítnuté rozklady byly přezkoumány, škoda nevznikla

Lidové noviny v článku „Antimonopolní úřad dostal lekci od soudu“ (LN, 12. 12. 2017, s. 4) tendenčním a v některých ohledech nepravdivým způsobem informovaly o postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v případech rozkladů podaných přes datové schránky, které nebyly podepsány zaručeným elektronickým podpisem.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v minulém roce odmítl celkem 36 rozkladů (Lidové noviny hovoří zcela nesprávně o podnětech), které byly podány prostřednictvím datové schránky, a to z důvodu, že nebyly podepsány zaručeným elektronickým podpisem. Úřad se v daných případech striktně držel znění zákona o veřejných zakázkách, který v § 117c odstavci 1 jednoznačně uváděl, že „v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem se činí: a) podání účastníků v řízeních o přezkoumání úkonů zadavatele zahájených z moci úřední, b) rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu.“

Podle právního názoru Úřadu pouze rozklad opatřený uznávaným elektronickým podpisem, a to i v případě podání prostřednictvím datové schránky, splňuje nejpřísnější nároky z hlediska autentizace a bezpečnosti. Zákon v tomto případě nijak nerozlišuje, jakým způsobem byl rozklad učiněn, pouze hovoří o dvou podmínkách – musí být učiněn v elektronické podobě, což podání učiněné datovou schránkou splňuje a druhou – musí být podepsán elektronicky. Nejvyšší správní soud však zaujal k této problematice odlišné stanovisko, když řekl, že podání učiněné prostřednictvím datové schránky nemusí být podepsáno zaručeným elektronickým podpisem, a to i přes speciální úpravu, kterou zákon v § 117c odst. 1 má ve vztahu ke správnímu řádu. Soud svým rozsudkem de facto zneplatnil požadavek na elektronický podpis ve vztahu k datovým schránkám a v podstatě konstatoval, že podání prostřednictvím datové schránky stojí mimo kategorii elektronického podání. Úřad se s tímto názorem sice zcela neztotožňuje, avšak plně jej respektuje a v současné době dle něho postupuje ve své rozhodovací praxi.

Úřad byl samozřejmě obeznámen s rozsáhlou judikaturou týkající se doručování do datových schránek, avšak ta se nikdy netýkala výše uvedeného speciálního ustanovení o doručování, které bylo obsaženo v zákoně o veřejných zakázkách.

Zcela nepravdivé je tvrzení, že postupem Úřadu byl někdo z účastníků poškozen. Ještě předtím, než o věci rozhodly správní soudy, totiž předseda ÚOHS v souladu s principy dobré správy podrobil všechny případy, u nichž došlo k odmítnutí rozkladu, předběžnému posouzení, zda zde nejsou dány důvody pro zahájení přezkumného řízení z moci úřední. Pokud získal jakékoliv pochybnosti o zákonnosti prvostupňového rozhodnutí, zahájil přezkumné řízení a vrátil věc k opětovnému projednání do I. instance. Dále, po vydání rozsudku NSS předseda Úřadu neprodleně předmětné rozklady vyřídil a ke dnešnímu dni již jsou všechny tyto případy vyřízené a rozhodnutí o nich jsou zveřejněna ve sbírce rozhodnutí Úřadu.

Tiskové oddělení ÚOHS

07/072