Propadlá bankovní záruka je důvodem k vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení

Předseda ÚOHS Petr Rafaj zamítl rozklad Dopravního podniku hlavního města Prahy (DPP) ve věci nadlimitní veřejné zakázky na zajištění fyzické ostrahy objektů zadavatele a potvrdil tak prvoinstanční rozhodnutí Úřadu, v němž byla DPP uložena pokuta ve výši 100 tisíc korun za přestupek spočívající v nevyřazení nabídky společnosti CENTR GROUP, a. s., která nezajistila platnost bankovní záruky po celou dobu zadávací lhůty. Zadavatel tak svým postupem podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky. DPP vyhodnotil nabídku společnosti CENTR GROUP za nejvhodnější a s vybraným uchazečem uzavřel rámcovou smlouvu o zajištění fyzické ostrahy objektů. Rozhodnutí prvního i druhého stupně jsou pravomocná a jsou zveřejněna na webu Úřadu.

Po té, co zadavatel zjistil, že uchazeč nesplňuje zadávací podmínky (tedy že bankovní záruka uchazeče již neplatí po celou zadávací lhůtu, neboť lhůta byla v průběhu zadávacího řízení prodloužena), byl povinen uchazeče vyloučit. Zákon nedává zadavateli v tomto případě možnost volby ohledně vyloučení či nevyloučení uchazeče, ale striktně uvádí, že nabídky, které nesplňují požadavky zadavatele, musí být vyřazeny. V šetřeném případě hodnotící komise dokonce zadavateli doporučila vyloučení uchazeče z důvodu nedostatečné bankovní záruky, ale zadavatel se tímto doporučením neřídil, neboť považoval tento postup za příliš formalistický a upřednostňoval aplikaci teleologického výkladu zákona nad výkladem gramatickým. Úřad však ve svém rozhodnutí připomíná, že zadávací řízení je striktně formalizovaný proces a zadavatelé jsou na rozdíl od soukromoprávní kontraktace při uzavírání smluv limitováni především zákazy a omezeními vyplývajícími z ustanovení zákona. I když si uchazeč bankovní záruku dodatečně prodloužil, měl být stejně vyloučen, neboť se dostal do rozporu se zadávacími podmínkami tím, že nedoložil doklad o existenci (prodloužení) bankovní záruky zadavateli. Samotné zřízení bankovní záruky totiž nestačí a vyžaduje se, aby zadavatel bankovní zárukou (resp. listinou prokazující její existenci) disponoval, což v daném případě nenastalo. Nevyloučením uchazeče naplnil zadavatel skutkovou podstatu uvedeného přestupku.

Předmětná veřejná zakázka byla zadávána v době účinnosti zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (ZVZ), a podle stejného zákona byla Úřadem i posuzována. Vzhledem k tomu, že přestupek byl spáchán v době účinnosti zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ), a řízení o přestupku tak bylo zahájeno v době platnosti této nové právní normy, zohlednil Úřad rovněž novou právní úpravu v ZZVZ. V případě, kdy je pozdější právní úprava pro pachatele příznivější, je totiž uplatňována výjimka z obecně platného zákazu retroaktivity trestních norem. V této souvislosti Úřad ve svém rozhodnutí konstatoval, že jednání obviněného je přestupkem podle obou právních předpisů a obviněnému by při ukládání sankce podle ZZVZ hrozila stejně vysoká pokuta jako podle právní úpravy aplikované v šetřeném případě. Úpravu obsaženou v ZZVZ tedy Úřad neshledal pro pachatele příznivější.

 

Tiskové oddělení ÚOHS
18/032/VZ007 – R0020/2018, S0445/2017