ÚOHS důrazně popírá, že by ve správních řízeních jakkoliv stranil společnosti BusLine

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže musí reagovat na řadu nesprávných a účelových tvrzení, která se objevila v článku „Podivné pletky firmy BusLine“ v deníku MF Dnes zveřejněném 21. 6. 2019 v regionální mutaci pro Liberecký kraj. Jestliže někdo obviňuje ÚOHS, že straní některému z účastníků řízení, měl by si alespoň zjistit správné údaje a seznámit se s konkrétními rozhodnutími, která Úřad v těchto věcech vydal.

Text se rozsáhle věnuje zejména zadávacímu řízení města Česká Lípa na „Zajištění provozu MAD v České Lípě na období 10 let“, v němž zaznívají z úst zástupců sdružení Oživení zcela mylné informace. V daném případě nelze přehlédnout, že proti této veřejné zakázce nepodal návrh žádný z dodavatelů působících na relevantním trhu. Podnět obdržel ÚOHS od Sdružení Oživení a Transparency International. Úřad se veškerými namítanými skutečnostmi zabýval a posuzoval, zda jsou dány důvody pro zahájení správního řízení z moci úřední. Krátce po obdržení podnětu však zadavatel uzavřel smlouvu. Za takové situace, i pokud by Úřad shledal pochybení na straně zadavatele, neměl zákonnou možnost v rámci správního řízení zasáhnout do výběru dodavatele.

Zcela nepravdivé je tvrzení, že se Úřad „…nezabýval některými argumenty, například požadavkem na kryté stání autobusů“ a že tedy rozhodl v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí (případ Třebíč). Česká Lípa totiž krytá stání vůbec nepožadovala a podmínky této veřejné zakázky tedy nelze vůbec srovnávat se skutkovým stavem v uvedeném případě Třebíč, kde požadavek na krytá stání byl a Úřad jej posoudil jako nezákonný.

V rámci podnětu byl naopak šetřen požadavek zadavatele na „Zázemí pro vozidla“, když zadavatel stanovil, že bude hodnotit „zda účastník bude mít od zahájení plnění veřejné zakázky zajištěno odstavování všech vozidel, které bude mít k dispozici pro plnění veřejné zakázky, mimo dálnice, silnice, místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace“. Úřad v této souvislosti zjistil, že dodavatelé měli možnost zajistit si vhodné pozemky, ba dokonce měli možnost využít nabídky zadavatele a pronajmout si od něj vhodné plochy, které by sloužily pro odstavování vozidel, popř. i nebytové prostory, které by mohly sloužit jako zázemí pro řidiče, což bylo dalším kritériem hodnocení.

Úřad se rovněž v rámci šetření tohoto podnětu zabýval požadavky zadavatele spočívající v předložení seznamu osob podílejících se na plnění veřejné zakázky a zajištění akce s historickými autobusy. Úřad však dané podmínky nepovažuje za nezákonné.

Seznam řidičů zadavatel požadoval v rámci technické kvalifikace, přičemž zákon zadavateli umožňuje požadovat seznam osob podílejících se na plnění veřejné zakázky. Je legitimním zájmem zadavatele vybrat takového dodavatele, který bude objektivně schopen předmět veřejné zakázky řádně, včas a v odpovídající kvalitě splnit, tedy zda je dodavatel schopen pro plnění veřejné zakázky zajistit dostatečný počet řidičů.

V případě požadavku na akci s historickými autobusy se nejednalo o povinné plnění pro dodavatele. Uvedený požadavek tedy žádnému z dodavatelů nebránil v účasti v zadávacím řízení. Zadavatel na naplnění tohoto kritéria hodnocení ani nevznesl žádné kvalitativní požadavky. Dodavatelům tak byla ponechána volnost, jakým způsobem budou propagovat jimi provozovanou městskou autobusovou dopravu a úměrně tomu tyto náklady, pakliže se k takovému plnění zaváží, zohlední v jejich nabídkové ceně.

Úřad určité pochybnosti o zákonnosti postupu zadavatele shledal pouze v otázce nastavení kvalifikace dodavatelů a zahájil proto správní řízení, v jehož rámci nicméně nakonec porušení zákona neshledal. Proti prvostupňovému rozhodnutí nebyl podán rozklad a je tak zcela irelevantní hledat senzaci v tom, že právní zástupce České Lípy je rovněž členem rozkladové komise předsedy ÚOHS. Do druhého stupně a tedy k rozkladové komisi se toto řízení vůbec nedostalo.

Není rovněž pravdou, že by ÚOHS liknavě rozhodoval ve věci „čtyřmiliardového tendru Libereckého kraje na autobusovou dopravu“. To, že se ÚOHS otevřeným řízením „Výběr dopravců pro uzavření smluv o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové osobní dopravě k zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro období od roku 2014 do roku 2024“ několikrát opakovaně zabýval, bylo zejména proto, že mu byly v různých fázích zadávacího řízení podány návrhy na zahájení řízení třemi různými navrhovateli (ARRIVA holding Česká republika s.r.o., Bítešská dopravní společnost, spol. s r.o., BusLine,a.s.), a to ve dnech 23. 8. 2012, 12. 12. 2013 a 17. 10. 2014. Pokud návrh na zahájení řízení splňuje formální náležitosti, ÚOHS se věcí musí zabývat vždy. Lze pochopit, že v takovém případě se jedná vždy o situaci, která je pro každého zadavatele nepříjemná, rozhodně z ní však nelze vinit ÚOHS, který jen plní svou zákonnou povinnost.

Není dále pravdou, že by ÚOHS „posvěcoval na Liberecku zakázky získané BusLine za velmi podezřelých okolností“. O zcela opačném postupu ÚOHS svědčí například rozhodnutí o zakázkách na přechodné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti v různých oblastech. Zadavateli Liberecký kraj v něm Úřad uložil zákaz plnění již uzavřené smlouvy se společností BusLine a.s. Uvedená smlouva z 31. 5. 2017 byla podle rozhodnutí Úřadu uzavřena bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení nebo předběžného oznámení, ačkoliv byl zadavatel povinen toto oznámení nebo předběžné oznámení uveřejnit.

Zcela pravdivé není ani tvrzení, že by ÚOHS „napadl krok Libereckého kraje, který se se rozhodl koupit akcie ČSAD Liberec“. Úřad se pořízením podílu v obchodní společnosti a koupí závodu či jeho části zabýval proto, že navrhovatel BusLine a.s. podal návrh na zahájení správního řízení. Podle pravomocného rozhodnutí z 26. 6. 2018 zadavatel Liberecký kraj v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek směřoval k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení, ačkoliv byl povinen předmětnou veřejnou zakázku zadat v některém z druhů zadávacích řízení uvedených zákoně. V dané věci ÚOHS řešil z odborného pohledu velmi spornou a dosud neřešenou precedenční právní otázku, zda dle českého zákona o zadávání veřejných zakázek pořízení podílu v obchodní společnosti či koupě závodu či jeho části představuje zadání veřejné zakázky či nikoliv. Přes složitost této problematiky si je Úřad jist správností tohoto rozhodnutí a jeho souladu s jazykovým výkladem českých právních předpisů.

Pro úplnost Úřad dodává statistiku šetření podnětů a správních řízení, v nichž jako stěžovatel či vybraný uchazeč figurovala společnost BusLine. Z celkem 30 návrhů a podnětů skončilo 9 ve prospěch společnosti BusLine, 12 v neprospěch a v 9 případech bylo řízení zastaveno.

Tiskové oddělení ÚOHS

19/059