Soudní dvůr EU se vyjádřil k problematice jednacího řízení bez uveřejnění

V minulém týdnu rozhodl Soudní dvůr Evropské unie (dále jen SDEU) v řízení o předběžné otázce C-578/23 týkající se sporu o rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Úřad v dotčeném případě uložil pokutu zadavateli České republice – Generálnímu finančnímu ředitelství, který v roce 2016 zahájil jednací řízení bez uveřejnění na údržbu informačního systému ADIS pro správu daní a zakázku zadal společnosti IBM. Ta systém vytvořila a udržovala od r. 1992 na základě tehdejší smlouvy s Ministerstvem financí.

Úřad dospěl k závěru, že zadavatel neprokázal, že by z technických důvodů musel veřejnou zakázku plnit jen tento konkrétní dodavatel. Hlavní důvod pro zadání zakázky stávající společnosti byla ochrana jejích výhradních (autorských) práv k programu založená smlouvou z roku 1992, proto nemůže být důvodem pro zákonné použití daného typu zadávacího řízení. Krajský soud rozhodnutí Úřadu potvrdil.

Nejvyšší správní soud, který ve věci rozhodoval na základě kasační stížnosti zadavatele, předložil SDEU předběžnou otázku, zda má být při posouzení exkluzivity společnosti IBM zohledněno, za jakých právních a skutkových okolností byla uzavřena smlouva na původní plnění.

SDEU na položenou otázku odpověděl uvedeným rozsudkem tak, že čl. 31 bod 1 písm. b) směrnice 2004/18 musí být vykládán v tom smyslu, že veřejný zadavatel nemůže použití jednacího řízení bez uveřejnění odůvodnit ochranou výhradních práv, pokud je důvod takové ochrany přičitatelný jemu.

Tato přičitatelnost se posuzuje nejen na základě okolností, za jakých byla uzavřena původní smlouva, ale rovněž na základě všech okolností charakteristických pro období mezi datem uzavření této smlouvy a datem, kdy zadavatel zvolí řízení, které má být použito pro zadání navazující veřejné zakázky.

Zadavatel je povinen učinit vše, co od něj lze rozumně očekávat, aby se vyhnul použití jednacího řízení bez uveřejnění z důvodu stavu exkluzivity. Pokud zadavatel měl v mezidobí k dispozici skutečné a z finančního hlediska přiměřené prostředky k tomu, aby takový stav ukončil, nemohl jednací řízení bez uveřejnění použít.

Zda se zadavatel reálně mohl ze stavu exkluzivity v mezidobí vyvázat, nyní bude posuzovat Nejvyšší správní soud, který bude ze závěrů rozsudku SDEU vycházet.

Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 9. 1. 2025 k předběžné otázce C-578/23

Rozhodnutí předsedy Úřadu v dané věci

Tiskové oddělení ÚOHS
25/009