číslo jednací: R37/2012/VZ-10178/2013/310/PSe
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Úklidové služby |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | § 152 odst. 5 písm. b) sř - rozklad zamítnut |
| Rok | 2012 |
| Datum nabytí právní moci | 5. 6. 2013 |
| Související rozhodnutí | S564/2011/VZ-2616/2012/540/IMa R37/2012/VZ-10178/2013/310/PSe |
| Dokumenty |  2012_R037.pdf 261 KB |
|
Č. j.: ÚOHS-R37/2012/VZ-10178/2013/310/PSe |
|
3. června 2013 |
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 22. 2. 2012 navrhovatelem –
· společností SaJ a.s., IČ 25643169, se sídlem Novodvorská 1010/14, 142 01 Praha 4,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S564/2011/VZ-2616/2012/540/IMa ze dne 9. 2. 2012 vydanému ve správním řízení o přezkoumání úkonů zadavatele –
· České pošty, s.p., IČ 47114983, se sídlem Politických vězňů 909/4, 225 99 Praha,
učiněných v části 3 „Úklidové služby – region Západní Čechy“, v části 4 „Úklidové služby – region Severní Čechy“, v části 5 „Úklidové služby – region Východní Čechy“, v části 6 „Úklidové služby – region Jižní Morava“, v části 7 „Úklidové služby – region Severní Morava“ a v části 8 „Úklidové služby – region Praha“ veřejné zakázky „Úklidové služby“ zadávané v jednacím řízení s uveřejněním podle § 29 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, jehož oznámení bylo v Informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 14. 9. 2010 pod ev. č. 60050060, ve znění oprav ze dne 5. 10. 2010 a ze dne 7. 10. 2010, a v Ústředním věstníku Evropské unie dne 18. 9. 2010 pod ev. č. 2011/S 182-278366,
jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S564/2011/VZ-2616/2012/540/IMa ze dne 9. 2. 2012
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Dne 18. 11. 2011 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh společnosti SaJ, a.s., IČ 25643169, se sídlem Novodvorská 1010/14, 142 01 Praha 4, (dále jen „navrhovatel“), na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – České pošty, s.p., IČ 47114983, se sídlem Politických vězňů 909/4, 225 99 Praha (dále jen „zadavatel“), při zadávání nadlimitní veřejné zakázky „Úklidové služby“ zadávané v jednacím řízení s uveřejněním podle § 29 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], jehož oznámení bylo v Informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 14. 9. 2010 pod ev. č. 60050060, ve znění oprav ze dne 5. 10. 2010 a ze dne 7. 10. 2010, a v Ústředním věstníku Evropské unie dne 18. 9. 2010 pod ev. č. 2011/S 182-278366, (dále jen „veřejná zakázka“).
2. Veřejná zakázka byla zadavatelem rozdělena na tyto části:
o část 1 veřejné zakázky – Úklidové služby – region Střední Čechy
o část 2 veřejné zakázky – Úklidové služby – region Jižní Čechy
o část 3 veřejné zakázky – Úklidové služby – region Západní Čechy (dále jen „část 3“)
o část 4 veřejné zakázky – Úklidové služby – region Severní Čechy (dále jen „část 4“)
o část 5 veřejné zakázky – Úklidové služby – region Východní Čechy (dále jen „část 5“)
o část 6 veřejné zakázky – Úklidové služby – region Jižní Morava (dále jen „část 6“)
o část 7 veřejné zakázky – Úklidové služby – region Severní Morava (dále jen „část 7“)
o část 8 veřejné zakázky – Úklidové služby – region Praha (dále jen „část 8“).
3. V oznámení zadávacího řízení zadavatel stanovil, že předpokládá uzavření rámcové smlouvy se třemi uchazeči v každé části veřejné zakázky na období 48 měsíců. Lhůtu pro podání žádostí o účast stanovil zadavatel zájemcům do 22. 10. 2010.
4. V bodě 5 kvalifikační dokumentace veřejné zakázky zadavatel stanovil, že počet zájemců vyzvaných k podání nabídky nebude omezovat. Výzvou k podání nabídky měli být osloveni všichni zájemci, kteří splnili kvalifikační předpoklady stanovené zadavatelem.
5. V bodě 2.5. zadávací dokumentace veřejné zakázky zadavatel stanovil požadavek na způsob zpracování nabídkové ceny na základě tabulky pro kalkulaci nabídkové ceny, která tvoří přílohu smlouvy č. 3 a, b, c, d, e, f, g, h. Přílohu návrhu rámcové smlouvy č. 3 a, b, c, d, e, f, g, h tvořily jednotlivé tabulky pro kalkulaci nabídkové ceny v jednotlivých částech veřejné zakázky, v nichž jednotliví dodavatelé mínili podat svou nabídku. Jednotlivé tabulky pro kalkulaci nabídkové ceny v jednotlivých částech veřejné zakázky obsahovaly specifikace objektů v jednotlivých regionech, v nichž byly úklidové služby poptávány, a příslušely v abecedním pořadí k číselnému pořadí jednotlivých částí veřejné zakázky.
6. V bodě 6.1. zadávací dokumentace veřejné zakázky zadavatel stanovil jako základní hodnotící kritérium pro zadání veřejné zakázky ekonomickou výhodnost nabídky. Dílčí hodnotící kritéria ekonomické výhodnosti byla stanovena následovně:
o Nabídková cena bez DPH (váha 85 %),
o Sankce za neprovedení služeb ve sjednaném rozsahu a kvalitě (váha 10 %),
o Sankce za neprovedení služeb ve sjednaných četnostech (váha 5 %).
7. V bodě 8.4. zadávací dokumentace veřejné zakázky zadavatel stanovil způsob omezení počtu uchazečů tak, že si vyhrazuje právo jednat pouze s uchazeči, jež se po předběžném hodnocení nabídek umístili v rámci každé části veřejné zakázky na 1. až 8. místě v pořadí uchazečů.
8. Z protokolů o posouzení nabídek v části 6, části 7 a části 8 veřejné zakázky ze dne 16. 9. 2011 vyplývá, že zadavatel při posuzování kompletnosti nabídek v části 6, části 7 a části 8 veřejné zakázky dospěl k závěru, že navrhovatel ve svých nabídkách v části 6, části 7 a části 8 veřejné zakázky neuvedl kompletní cenové nabídky tak, jak byly zadavatelem stanoveny v zadávací dokumentaci ve znění dodatečných informací k zadávacím podmínkám.
9. Zadavatel proto rozhodnul o vyloučení navrhovatele v části 6, části 7 a části 8 veřejné zakázky jednotlivými rozhodnutími ze dne 12. 10. 2011. Jednotlivými dopisy ze dne 14. 10. 2011 pak zadavatel oznámil navrhovateli jeho vyloučení ze zadávacího řízení v části 6, části 7 a části 8 veřejné zakázky.
10. Proti rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení v části 6, části 7 a části 8 veřejné zakázky podal navrhovatel jednotlivými dopisy ze dnů 31. 10. 2011 a 27. 10. 2011 námitky, které následně jednotlivými dopisy ze dne 1. 11. 2011 doplnil. Zadavatel námitkám podaným v části 6, části 7 a části 8 veřejné zakázky samostatnými rozhodnutími v těchto částech veřejné zakázky ze dne 9. 11. 2011 nevyhověl.
11. Z protokolů o posouzeních a předběžných hodnoceních nabídek v části 3, části 4 a části 5 veřejné zakázky ze dne 17. 10. 2011 vyplývá, že se navrhovatel umístil vždy jako čtvrtý v pořadí uchazečů, a tudíž byl jednotlivými dopisy ze dne 26. 10. 2011 pozván k jednání o nabídkách v těchto částech veřejné zakázky.
12. Proti postupu zadavatele v části 3, části 4 a části 5 veřejné zakázky podal navrhovatel jednotlivými dopisy ze dne 1. 11. 2011 námitky, které byly zadavateli doručeny dne 2. 11. 2011. Námitky podané v těchto částech veřejné zakázky zadavatel jednotlivými dopisy ze dne 14. 11. 2011 odmítnul s tím, že nebyly doručeny v zákonné lhůtě.
13. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval jednotlivá rozhodnutí zadavatele o námitkách v částech 3 až 8 veřejné zakázky za učiněná v souladu se zákonem, podal Úřadu dne 18. 11. 2011 návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných v části 3, části 4, části 5, části 6, části 7 a v části 8 veřejné zakázky (dále jen „návrh“). S podaným návrhem složil navrhovatel na účet Úřadu kauci ve výši 100 000,- Kč.
14. V návrhu navrhovatel namítá, že zadavatel provedl nesprávné zadání veřejné zakázky, když při použití jednacího řízení s uveřejněním není možné omezit počet uchazečů, se kterými bude zadavatel jednat o nabídkových cenách, na základě kritérií nabídkové ceny a nabídnutých výší smluvních sankcí. Dle navrhovatele lze pro omezení počtu uchazečů použít pouze los nebo objektivní kritérium odpovídající některému nebo některým z požadavků na kvalifikaci týkajících se finanční, ekonomické nebo technické způsobilosti uchazeče. Omezení počtu uchazečů na základě nabídkových cen, kdy v první fázi jednacího řízení s uveřejněním ještě není jasně a konečně stanoven rozsah požadovaných služeb, považuje navrhovatel za postup v rozporu se zákonem. Dále podle navrhovatele postupoval zadavatel v rozporu se zákonem, když v části 7 veřejné zakázky neoprávněně měnil zadávací podmínky formou dodatečných informací ve smyslu § 49 zákona.
15. Navrhovatel ve svém návrhu rovněž namítal, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když navrhovatele vyloučil ze zadávacího řízení z toho důvodu, že ve své nabídce uvedl nabídkové ceny za některé objekty v nulové výši. Dle názoru navrhovatele nebylo v rámci veřejné zakázky nepřípustné nabízet nulovou nabídkovou cenu a navrhovatel tak ve skutečnosti nabídku ceny provedl. Závěrem navrhovatel uváděl, že zadavatel postupuje v rozporu se zásadami transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, když postupoval formalistickým přístupem a omezování počtu uchazečů v zadávacím řízení bylo objektivně neopodstatněné a neúčelné.
16. Z výše uvedených důvodů navrhovatel navrhoval, aby byla rozhodnutí zadavatele ohledně vyloučení navrhovatele z částí 6, 7 a 8 veřejné zakázky zrušena, a současně požadoval, aby byla zrušena oznámení předběžných výsledků hodnocení nabídek a pozvání na jednání o nabídkách minimálně co se týče částí 3, 4 a 5 veřejné zakázky. Dále navrhovatel navrhoval, aby byl v částech 3 až 8 veřejné zakázky opakován proces podávání a hodnocení nabídek a jednání o nabídkách. Podaným návrhem se navrhovatel ve vztahu k částem 3, 4 a 5 veřejné zakázky domáhal zrušení těch úkonů zadavatele, které v době podání návrhu již byly zadavatelem učiněny, tj. toliko zrušení posouzení a předběžného hodnocení nabídek v části 3, části 4 a části 5 veřejné zakázky.
17. Proti úkonům výběru nejvhodnějších nabídek v části 3, 4 a 5 veřejné zakázky, jež zadavatel učinil následně, navrhovatel brojil dalšími pozdějšími návrhy. Rozšíření návrhu ve vztahu k částem 4 a 5 veřejné zakázky Úřad projednal v samostatném správním řízení o přezkoumání úkonů zadavatele sp. zn. S179/2012 a rozšíření návrhu ve vztahu k části 3 veřejné zakázky Úřad projednal v samostatném správním řízení o přezkoumání úkonů zadavatele sp. zn. S240/2012.
18. Dne 24. 11. 2011 obdržel Úřad podání navrhovatele ze dne 22. 11. 2011, jehož obsahem bylo doplnění návrhu. Navrhovatel spatřoval další pochybení zadavatele v tom, že námitky navrhovatele v částech 3, 4 a 5 veřejné zakázky nebyly vyřízeny v souladu se zákonem, neboť dle navrhovatele odmítl zadavatel předmětné námitky neoprávněně. Dle navrhovatele měla protiprávnost napadaného úkonu zadavatele sice základ v chybně nastavených zadávacích podmínkách, ale plně se projevila právě až ve fázi hodnocení nabídek a zahájení jednání o nabídkách. Navrhovatel rovněž namítal, že zadavatel nedodržel zákonnou lhůtu k vydání rozhodnutí o námitkách.
19. Dne 13. 12. 2011 obdržel Úřad podání zadavatele, ve kterém podrobně vysvětluje, jakým způsobem navrhovatel nesplnil zadávací podmínky veřejné zakázky. S ohledem na obsah svého vyjádření zadavatel žádá, aby Úřad návrh zamítnul.
20. Dne 21. 12. 2011 vydal Úřad usnesení č. j. ÚOHS-S564/2011/VZ-20320/2011/540/IMa (dále jen „předcházející usnesení“). Navrhovateli Úřad výrokem 3. předcházejícího usnesení určil podle § 39 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 117a písm. b) zákona lhůtu pět dnů ode dne doručení předcházejícího usnesení k provedení úkonu – doplnění návrhu o doklad o složení kauce na účet Úřadu. Navrhovateli nebylo předcházející usnesení nikdy doručeno. Přesto, po seznámení se s jeho obsahem, podal navrhovatel proti výrokům 1. až 3. předcházejícího usnesení rozklad sp. zn. R13/2012/VZ.
21. Doručením usnesení č. j. ÚOHS-S564/2012/VZ-68/2012/540/IMa ze dne 2. 1. 2012 (dále jen „usnesení k provedení úkonu“). Navrhovateli Úřad výrokem 3. usnesení k provedení úkonu určil podle § 39 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 117a písm. b) zákona lhůtu pět dnů ode dne doručení usnesení k provedení úkonu – doplnění návrhu o doklad o složení kauce na účet Úřadu. Proti výrokům 1. až 3. usnesení k provedení úkonu podal navrhovatel v zákonné lhůtě rozklad sp. zn. R9/2012/VZ.
22. Dne 10. 1. 2012 Úřad obdržel podání navrhovatele ze dne 9. 1. 2012 (dále jen „oznámení o složení kauce“). Oznámením o složení kauce navrhovatel Úřadu oznámil, že ačkoli zcela nesouhlasí s oprávněností požadavku na úhradu kauce ve výši, jak je uvedeno v usnesení k provedení úkonu, přesto z důvodu procesní opatrnosti na účet úřadu složil jako kauci částku celkem 288 436 Kč. Navrhovatel v oznámení o složení kauce dále výslovně uvedl, že pokud Úřad uložil složení kauce v procentuální výši z částek uvedených v usnesení k provedení úkonu a pro řízení týkající se každé jednotlivé části veřejné zakázky, pak byla tato kauce složena pro řízení týkající se části 3 a části 8 veřejné zakázky.
23. Doručením dopisu č. j. ÚOHS-S564/2011/VZ-906/2012/540/IMa ze dne 12. 1. 2012 (dále jen „seznámení s novými skutečnostmi“) seznámil Úřad účastníky řízení s novými skutečnostmi, které v rámci správního řízení vyšly nově najevo.
24. Doručením usnesení č. j. ÚOHS-S564/2011/VZ-910/2012/540/IMa rovněž ze dne 12. 1. 2012 stanovil Úřad účastníkům řízení lhůtu do 19. 1. 2012, ve které se mohou vyjádřit k podkladům rozhodnutí, které byly účastníkům řízení oznámeny seznámením s novými skutečnostmi.
25. V reakci na seznámení s novými skutečnostmi obdržel Úřad vyjádření navrhovatele ze dne 18. 1. 2012 (dále jen „vyjádření“). Ve vyjádření navrhovatel po věcné stránce uvedl, že zcela nesouhlasí se závěry Úřadu týkajícími se požadované kauce a že navrhovatel podal rozklad proti usnesení k provedení úkonu. Ve vyjádření dále navrhovatel zopakoval, že částku celkem 288 436 Kč složil jako kauci na účet Úřadu pouze z důvodu procesní opatrnosti. Navrhovatel podle svého tvrzení provedl určení využití finančních prostředků k úhradě kauce pro řízení toliko ohledně části 3 a části 8 veřejné zakázky pouze pro případ, že by jím podanému rozkladu nebylo vyhověno a Úřad trval na svých závěrech usnesení k provedení úkonu. Navrhovatel dále uvedl, že neučinil žádné částečné zpětvzetí návrhu a že řízení i nadále pokračuje v celém rozsahu dle jeho návrhu. Co se týče nesprávnosti závěrů Úřadu ohledně kauce, navrhovatel se odkázal na jeho argumentaci v rozkladu sp. zn. R9/2012/VZ.
26. Dne 9. 2. 2012 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S564/2011/VZ-2491/2012/540/IMa (dále jen „rozhodnutí v autoremeduře“), kterým plně vyhověl navrhovatelově rozkladu R13/2012/VZ a postupem podle § 87 správního řádu rozhodnul o zrušení celého předcházejícího usnesení.
27. Dne 31. 5. 2012 bylo vydáno rozhodnutí o rozkladu č. j. ÚOHS-R9/2012/VZ-9001/2012/310/IPs ze dne 30. 5. 2012, jímž byly výroky 1. až 3. usnesení k provedení úkonu potvrzeny jako správné a zákonné a rozklad sp. zn. R9/2012/VZ byl z tohoto důvodu zamítnut.
II. Napadené rozhodnutí
28. Dne 9. 2. 2012 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S564/2011/VZ-2616/2012/540/IMa (dále jen „napadené rozhodnutí“). Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodnul, že se návrh v části, která se týká postupu zadavatele při posouzení nulové nabídkové ceny v nabídce navrhovatele v části 8 veřejné zakázky, podle § 118 odst. 4 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření dle § 118 odst. 1 a 2 zákona.
29. Výrok I. napadeného rozhodnutí Úřad opřel o zjištění, že v nabídce navrhovatele, v příloze č. 3 rámcové smlouvy o poskytování úklidových služeb, je u objektu P67 Aviatická uvedena cena „0,00“. Úřad v tomto postupu zadavatele neshledal rozpor se zákonem, když nabídku navrhovatele v části 8 veřejné zakázky podle § 76 odst. 1 zákona ze zadávacího řízení vyřadil.
30. Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodnul, že se návrh v části 3 veřejné zakázky a v části návrhu, která se týká postupu zadavatele při stanovení podmínek zadání v části 8 veřejné zakázky, podle § 118 odst. 4 písm. c) zákona zamítá, neboť návrh nebyl podán oprávněnou osobou.
31. Výrok II. napadeného rozhodnutí Úřad opřel o zjištění, že návrh v části 3 veřejné zakázky a v části návrhu, která se týká postupu zadavatele při stanovení zadávacích podmínek v části 8 veřejné zakázky, směřuje proti zadávacím podmínkám, aniž by vůči tomuto postupu zadavatele předcházelo včasné podání námitek.
32. Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodnul, že se správní řízení v části 4, v části 5, v části 6 a v části 7 veřejné zakázky, podle § 117a písm. b) zákona zastavuje, neboť navrhovatel nesložil s podáním návrhu kauci ve výši podle § 115 odst. 1 zákona a nesložil ji ani v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem.
33. Výrok III. napadeného rozhodnutí Úřad opřel o zjištění, že navrhovatel s podáním návrhu ani později nedoložil doklad o složení kauce na účet Úřadu ve výši podle § 115 odst. 1 zákona jakožto předpoklad vedení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných v části 4, v části 5, v části 6 a v části 7 veřejné zakázky.
III. Námitky rozkladu
34. Proti napadenému rozhodnutí podal navrhovatel rozklad, který Úřad obdržel dne 24. 2. 2012. Navrhovatel v rozkladu v prvé řadě uvádí námitku, že řízení ohledně částí 4, 5, 6 a 7 veřejné zakázky nemělo být zastaveno, neboť k tomuto postupu nebyl právní důvod, když kauce ve smyslu § 115 zákona byla navrhovatelem složena na účet Úřadu v zákonné výši. Navrhovatel k tomu blíže namítá, že současně s podáním návrhu složil kauci ve výši 100 000 Kč, jelikož dle jeho názoru zadávací řízení proběhlo tak, že nebylo možné určit konkrétní a objektivní nabídkovou cenu uchazečů, když výčet objektů, které zadavatel určil k ocenění v nich plánovaných úklidových prací, nebyl stanoven konečně a závazně. Navrhovatel dále namítá, že jediným objektivním a neměnným ukazatelem nabídkových cen proto byly ceny jednotkové, a z toho důvodu měla být hrazena kauce ve výši 100 000 Kč. Navrhovatel k tomu dodává, že z důvodu procesní opatrnosti na výzvu Úřadu složil na účet Úřadu navýšení kauce na celkovou částku 288 436 Kč.
35. Navrhovatel v rozkladu namítá, že trvá na tom, že kauce neměla být požadována v procentuální výši z údajných nabídkových cen navrhovatele resp. absolutního součtu ocenění úklidových prací v orientačně stanovených nemovitostech, když nabídky uchazečů obsahovaly neměnné a objektivně posouditelné nabídkové ceny toliko co se týče jednotkových cen úklidových prací. Z nabídek uchazečů tedy nebylo možné jakkoliv dovodit, jaká bude absolutní cena všech úklidových prací v nemovitostech, ve kterých budou úklidové práce nakonec skutečně prováděny.
36. Navrhovatel k tomu dále namítá, že právní názor Úřadu týkající se kauce vyslovený v usnesení k provedení úkonu a v napadeném rozhodnutí přitom zcela odporuje požadavku na dodržení zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, když v důsledku jeho uplatňování v praxi by byl zadavatelům z pozice státního kontrolního orgánu posvěcen postup, aby při obdobných zadávacích řízeních stanovovali předmět veřejných zakázek vždy pouze orientačně, čímž by bylo znemožněno objektivní posouzení skutečných nabídkových cen a znemožněna soutěž uchazečů o veřejnou zakázku na základě absolutních a neměnných částek, které pak budou v rámci realizace veřejných zakázek skutečně vyplaceny.
37. Navrhovatel další námitkou rozkladu tvrdí, že aplikací popsaného výkladu dochází k popření celého smyslu zákona, jímž je zajištění co nejobjektivnějšího a nejspravedlivějšího zadání veřejné zakázky uchazeči, který nabízí pro zadavatele skutečně nejvýhodnější podmínky, co se realizace veřejné zakázky týče, a je umožněno vytvoření pouhého administrativního zdání nejvýhodnější nabídky, přičemž nakonec zadavatel ve skutečnosti zaplatí za realizaci veřejné zakázky zcela odlišnou cenu.
38. Navrhovatel dále namítá, že nesouhlasí s názorem Úřadu na výši požadované kauce v tom ohledu, že by mělo být dle zákona nutné skládat kauci samostatně za řízení o každé jednotlivé části veřejné zakázky v případě, kdy byla veřejná zakázka rozdělena na části, a to ještě zřejmě v rozporu se zákonem za účelem znemožnění uchazečům iniciovat řízení o přezkoumání úkonů zadavatele v zadávacím řízení.
39. Navrhovatel k tomu blíže namítá, že dle § 98 zákona může zadavatel rozdělit veřejnou zakázku na části, připouští-li to povaha předmětu veřejné zakázky. Je zřejmé, že touto povahou předmětu veřejné zakázky se v souladu se zásadami ovládajícími zadávací řízení a s ohledem na jeho účelnost mysli například rozdělení zadávacího řízení na jednotlivé části, když předmětem každé jednotlivé části veřejné zakázky má být plnění, které je technologicky, odborně či jinak značně odlišné od částí ostatních. V posuzovaném případě však evidentně nejde o popisovaný případ.
40. Další námitkou rozkladu navrhovatel namítá, že účelem kauce nepochybně je odradit účastníky zadávacích řízení od iniciace nedůvodných řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Navrhovatel tvrdí, že kauce však zároveň nemůže být nástrojem, který by byl nepřímo využíván zadavateli k bránění možnosti uchazečů domáhat se přezkoumání úkonů zadavatelů v zadávacím řízení u Úřadu. Pokud by samotné rozděleni veřejné zakázky, které je v převážné míře subjektivním nikoli objektivním úkonem zadavatele, mělo znamenat "zmnožení kauce" podle zadavatelem určených jednotlivých části předmětného zadávacího řízení, pak by ze strany Úřadu vyslovený právní názor znamenal posvěcení postupu zadavatelů, kdy by tito mohli veřejné zakázky účelově rozdělovat jen proto, aby v případě protiprávních postupů v zadávacích řízeních byly vyžadovány od jejich účastníků kauce v mnohem vyšších hodnotách, než bylo záměrem zákona. Navrhovatel k tomu dodává, že tím by pak byla znemožněna účinná obrana těchto účastníků proti protiprávním postupům zadavatelů. Podle navrhovatele to přitom platí i tehdy, pokud by byla uplatňována maximální hranice kauce 2 mil Kč, neboť rozdělení veřejné zakázky na části v takovém případě při aplikaci právního výkladu Úřadu zastávaného v usnesení k provedení úkonu zcela zjevné způsobí razantní navýšení kauce. Jinými slovy, pokud nedojde k aplikaci ustanovení o maximální výši kauce 2 000 000 Kč, tím znatelnější účinek bude mít rozděleni veřejné zakázky na navýšení požadované kauce.
41. Navrhovatel v další námitce rozkladu namítá, že by tak v důsledku právní výklad Úřadu způsobil, že by v řízeních o přezkoumání úkonů zadavatelů bylo uchazečům neodůvodněně a nad rámec stanovený zákonem bráněno v možnosti přezkumu postupu zadavatelů správním orgánem, čímž by jím bylo upíráno právo na spravedlivý proces, které je zaručeno i samotným ústavním pořádkem České republiky. Přitom je obecnou právní zásadou, že zákonné i podzákonné právní předpisy je nutné vždy vykládat ústavně konformním způsobem. Navrhovatel namítá, že i Ústavní soud České republiky v mnoha svých rozhodnutích judikoval, že požadavek ústavně konformního výkladu právních předpisů je základním předpokladem právního státu a není možné jej obcházet. V rámci usnesení k provedení úkonu však byla zásada ústavně konformního výkladu evidentně porušena a vydáním usnesení k provedení úkonu tak bylo navrhovateli odepřeno jeho právo na spravedlivý proces.
42. Navrhovatel v rozkladu dále uvádí námitku, že výrok III. napadeného rozhodnutí je kromě výše uvedeného nesprávný také z toho důvodu, že zastavit řízení z důvodu nesložení kauce ve smyslu § 117a písm. b) zákona je možné pouze v případě, že navrhovatel kauci nesloží ani v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem. Navrhovatel tvrdí, že není pravda, že by se tak v rámci řízení skutečně stalo. Navrhovatel k tomu blíže namítá, že mu totiž byla usnesením k provedení úkonu v rámci jeho výroku 3. určena lhůta pouze k „provedení úkonu - doplnění návrhu o doklad o složení kauce". Navrhovatel namítá, že kromě toho, že je dle jeho názoru takový výrok nevykonatelný a tudíž právně nicotný, byla navrhovateli určena lhůta toliko k doplnění jeho návrhu, nikoliv ke složení kauce.
43. K usnesení k provedení úkonu navrhovatel dále namítá, že je navíc zmatečné, když v něm ani není uvedeno, zda je dle názoru Úřadu nutné skládat kauci ve výši 100 000 Kč za řízení o každé jednotlivé části veřejné zakázky, či zda by měla být složena kauce v procentuální výši z částek, které měly být „nabídkovými cenami" navrhovatele v rámci zadávacího řízení.
44. K usnesení k provedení úkonu navrhovatel ještě namítá, že je zmatečné i v tom ohledu, že jím měla být dle údajů obsažených v jeho odůvodnění prodloužena již jednou stanovená lhůta dle předcházejícího usnesení, které však nebylo navrhovateli nejenom do doby obdržení usnesení k provedení úkonu, ale ani posléze doručeno. Přitom tento fakt nekoresponduje ani s výrokovou částí usnesení k provedení úkonu, což jej dle navrhovatele činí nejen zmatečným, ale také nepřezkoumatelným. Vzhledem k uvedenému tedy navrhovatel tvrdí, že mu nebyla stanovena dodatečná lhůta ke složení tvrzené kauce.
45. Navrhovatel v rozkladu dále namítá, že ani z procesního hlediska nemohlo být řízení ohledně částí 4 až 7 veřejné zakázky zastaveno. Navrhovatel je přesvědčen, že napadené rozhodnutí nemělo být vydáno, pokud nenabylo právní moci usnesení k provedení úkonu, neboť řeší otázky pro řízení zcela zásadní.
46. K výroku II. napadeného rozhodnutí navrhovatel v rozkladu namítá, že v částech 3 a 8 veřejné zakázky nemělo být správní řízení zastaveno z důvodu, že návrh nebyl podán oprávněnou osobou. Návrhem a jemu předcházejícími námitkami v rámci částí 3 a 8 veřejné zakázky byly dle navrhovatele napadány úkony zadavatele spočívající v hodnocení podaných nabídek a pozvání uchazečů k jednání o nabídkách. Protiprávnost napadených úkonů zadavatele tak dle navrhovatele měla sice základ v chybně nastavených zadávacích podmínkách, ale plně se projevila až ve fázi hodnocení nabídek a dříve tuto skutečnost nebylo možné předvídat. Dle navrhovatele byly samostatné úkony zadavatele spočívající v hodnocení podaných nabídek a pozvání uchazečů na jednání o nabídkách námitkami napadeny v zákonné lhůtě a plně v souladu se zákonem.
47. Námitkou rozkladu směřující proti výroku I. napadeného rozhodnutí navrhovatel nesouhlasí se zamítnutím návrhu části 8 veřejné zakázky při posouzení nulové nabídkové ceny v nabídce navrhovatele. Navrhovatel namítá, že splnil veškeré své povinnosti, které mu vyplývaly ze zákona i zadávací dokumentace k veřejné zakázce. Navrhovatel nesouhlasí se závěry Úřadu o tom, že nesplnil zadávací podmínky, když v nabídce bylo uvedeno číslo „0,00“. Navrhovatel trvá na tom, že byl ze zadávacího řízení vyloučen neoprávněně, neboť nejasnost zadání způsobil zadavatel svým vlastním administrativním postupem, a proto si měl vyžádat ve vztahu k nulové nabídkové ceně u některých položek nabídky navrhovatele vysvětlení, nikoli jej okamžitě vyloučit.
48. Ke správnímu řízení vedenému Úřadem navrhovatel v rozkladu namítá, že bylo stiženo procesními pochybeními, která vedla k tomu, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s platným právem. Navrhovatel namítá, že v průběhu správního řízení bylo dne 21. 12. 2011 vydáno předcházející usnesení, které nebylo navrhovateli nikdy doručeno a jeho existence navrhovateli vyplynula až z jiného usnesení ve věci.
Závěr rozkladu
49. S ohledem na výše uvedené navrhovatel navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno.
Vyjádření zadavatele
50. Dopisem ze dne 14. 3. 2012 se k námitkám uvedeným v rozkladu navrhovatele vyjádřil zadavatel. K námitce tykající se nemožnosti stanovit nabídkovou cenu zadavatel uvedl, že nemožnost stanovení nabídkové ceny může být spojena toliko s případy, kdy nabídka ještě podána nebyla, popř. byla podána nabídka, ale návrh na přezkoumání úkonů zadavatele podal dodavatel, který nabídku ještě neučinil. Jestliže navrhovatel nabídkovou cenu v nabídce určil, je nepochybné, že nabídkovou cenu bylo možno stanovit. Z takto stanovené nabídkové ceny bylo podle zadavatele rovněž nutno vycházení při výpočtu kauce. Zadavatel, dále uvedl, že způsob vymezení nabídkové ceny jakož i soupis objektů pro účely podání nabídek byl v zadávací dokumentaci k veřejné zakázce stanoven jasně, jednoznačně a pro všechny uchazeče shodně.
51. K námitce tykající se rozdělení veřejné zakázky na části a stanovení výše kauce zadavatel uvedl, že právní teorie i soudní praxe se shodují v tom, že zakázku lze rozdělit na části ve smyslu § 98 zákona typicky v případech, kdy má byt předmětem zakázky poskytnutí shodného plnění pro různé provozovny zadavatele (regionální dělení na části). Zadavatel uvedl, že veřejná zakázka s ohledem na její předmět nejen, že rozdělení na části umožňuje, ale s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2010, ve věci vedené pod sp. zn. 62 Af 57/2010 vyjádřil i názor, že toto rozdělení je plně v souladu cíli, které jsou rozdělení veřejné zakázky na části přisuzovány v rámci rozhodovací praxe českých soudů.
52. K námitce ohledně určení výše kauce zadavatel zdůraznil, že je povinností navrhovatele vypočítat výši kauce a tuto uhradit na účet Úřadu. Úřad není podle zadavatele povinen navrhovateli sdělovat jakékoliv údaje o výši kauce, která má být složena. Výše kauce se podle zadavatele odvíjí plně od nabídkových cen navrhovatele uvedených v nabídce. Navrhovatel však provedl vypočet a úhradu kauce výlučně ve vztahu k částem 3 a 8 veřejné zakázky. Zadavatel dále shrnuje, že s ohledem na skutečnost, že ve vztahu ke zbývajícím částem veřejné zakázky navrhovatel úhradu kauce neprovedl, bylo povinností Úřadu řízení ve vztahu k těmto částem veřejné zakázky v souladu s § 117a písm. b) zákona zastavit.
53. K námitce tykající se údajného nedostatku stanovení dodatečné lhůty ke složení kauce zadavatel uvedl, že usnesení obsahuje zcela jasnou výzvu navrhovateli ke splnění závazku dle § 117a písm. b) zákona včetně poučení o následcích nesplnění závazku plynoucího z předmětného ustanovení. Usnesení explicitně odkazuje na úpravu obsaženou v ust. § 117a písm. b) zákona. Zadavatel dodal, že o tom, co bylo obsahem výzvy dle usnesení nelze mít žádných pochyb.
54. K námitkám proti procesnímu postupu Úřadu zadavatel uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že rozklad navrhovatele proti usnesení nemá odkladný účinek, lze dále uzavřít, že vydání napadeného rozhodnutí v části výroku III. bylo zcela po právu bez ohledu na právní moc usnesení.
IV. Řízení o rozkladu
55. Úřad neshledal důvody pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí v rámci autoremedury podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu věc postoupil odvolacímu správnímu orgánu.
Stanovisko předsedy Úřadu
56. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.
57. Úřad tím, že výrokem I. napadeného rozhodnutí podle § 118 odst. 4 písm. a) zákona zamítnul návrh v části, která se týká postupu zadavatele při posouzení nulové nabídkové ceny v nabídce navrhovatele v části 8 veřejné zakázky, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 a 2 zákona, postupoval správně a v souladu se zákonem.
58. Úřad dále tím, že výrokem II. napadeného rozhodnutí podle § 118 odst. 4 písm. c) zákona zamítnul návrh v části 3 veřejné zakázky a v části návrhu, která se týká postupu zadavatele při stanovení podmínek zadání v části 8 veřejné zakázky, neboť návrh nebyl podán oprávněnou osobou, postupoval správně a v souladu se zákonem.
59. Úřad rovněž tím, že výrokem III. napadeného rozhodnutí podle § 117a písm. b) zákona zastavil správní řízení v části 4, v části 5, v části 6 a v části 7 veřejné zakázky, neboť navrhovatel nesložil s podáním návrhu kauci ve výši podle § 115 odst. 1 zákona a nesložil ji ani v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem, postupoval správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.
V. K námitkám proti výroku I.
60. Námitku rozkladu proti výroku I. napadeného rozhodnutí navrhovatel směřuje proti zamítnutí návrhu v části 8 veřejné zakázky při posouzení nulové nabídkové ceny v nabídce navrhovatele. K tvrzení navrhovatele, že nesouhlasí se závěry Úřadu ohledně nesplnění zadávacích podmínek, uvádím následující.
61. Úřad v bodech 58 až 60 odůvodnění napadeného rozhodnutí (dále jen „odůvodnění“) správně a přezkoumatelným způsobem podrobně vylíčil skutková zjištění ohledně požadavků stanovených zadavatelem v čl. 2.5 zadávací dokumentace na způsob zpracování nabídkové ceny. V bodech 61, 62 a 65 odůvodnění Úřad správně a přezkoumatelným způsobem podrobně vylíčil, jakými úvahami se při posuzování existence důvodů pro uložení nápravného opatření v části 8 veřejné zakázky řídil a k jakému závěru dospěl. Úřad část napadeného rozhodnutí týkající se zadavatelova posouzení nulové nabídkové ceny v nabídce navrhovatele dostatečně, přezkoumatelně a přesvědčivě odůvodnil.
62. Námitkou rozkladu navrhovatel nesouhlasí se závěry Úřadu o tom, že nesplnil zadávací podmínky, když v jeho nabídce bylo uvedeno číslo „0,00“. K vypořádání této námitky odkazuji na závěry Úřadu, že při ocenění služby za objekt P67 Aviatická navrhovatel nesplnil zadávací podmínky čl. 2.5. zadávací dokumentace. Zadavatel v článku 2.5. zadávací dokumentace stanovil povinnost uchazečů vyplnit přílohy zadávací dokumentace tak, aby nabídková cena obsahovala veškeré náklady dodavatele nezbytné pro řádnou a včasnou realizaci předmětu plnění veřejné zakázky, včetně nákladů souvisejících (např. poplatky, vedlejší náklady, předpokládaná rizika spojená s realizací předmětu plnění veřejné zakázky, příp. cestovní náklady apod.).
63. Závěr Úřadu, že ocenění nabízených služeb částkou 0,00 Kč u objektu P67 Aviatická v nabídce navrhovatele, bylo navrhovatelem učiněno v rozporu se zadávacími podmínkami, a tudíž byl zadavatel oprávněn navrhovatele vyloučit ze zadávacího řízení v části 8 veřejné zakázky pro nedodržení zadávacích podmínek, považuji za správný a souladný se zákonem.
64. Tento závěr obstojí i z hlediska skutečnosti, že navrhovatel v průběhu správního řízení uvedl, že nulová cena za plnění v objektu P67 Aviatická odpovídala jeho vůli nabízet úklidové služby zdarma. Rozhodujícím totiž v tomto případě není eventuální možnost nabízet nějaké dílčí plnění předmětu veřejné zakázky, které není předmětem hodnocení, zdarma, nýbrž jednoznačný požadavek zadávacích podmínek veřejné zakázky na způsob zpracování nabídkové ceny a všech jednotkových cen, které musely obsahovat veškeré náklady dodavatele nezbytné pro řádnou a včasnou realizaci předmětu. Poskytnutí jakékoli dílčí části předmětu plnění veřejné zakázky zdarma tomuto požadavku zadávacích podmínek neodpovídalo. K objektivní nemožnosti poskytovat služby s nulovými náklady na straně dodavatele se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ve věci vedené pod sp. zn. 9 Afs 69/2010, na který Úřad v bodě 64 odůvodnění přiléhavě odkazuje.
65. K rozkladové námitce navrhovatele, že nejasnost zadání způsobil zadavatel svým vlastním administrativním postupem, a proto si měl vyžádat ve vztahu k nulové nabídkové ceně některých položek nabídky vysvětlení, nikoli jej okamžitě vyloučit, uvádím následující.
66. Podle § 76 odst. 3 zákona může hodnotící komise v případě nejasností požádat uchazeče o písemné vysvětlení nabídky. Zadavatel však vyloučil navrhovatele z důvodu nekompletnosti jeho cenové nabídky v části 8 veřejné zakázky, jelikož zadavatel v jeho nabídkách neocenil poskytování poptávaných služeb u objektu P67 Aviatická. Zadavatel tedy v části 8 veřejné zakázky nevyloučil navrhovatele z důvodu nejasnosti jeho nabídky v části 8 veřejné zakázky, nýbrž z důvodu nedodržení zadávacích podmínek veřejné zakázky. Eventuální nutnost požádat v případě nejasností navrhovatele o písemné vysvětlení jeho nabídky ve smyslu § 76 odst. 3 zákona tedy zadavateli vůbec nenastala. Důvod vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení v části 8 veřejné zakázky byl zcela odlišný, než na který navrhovatel v této námitce rozkladu odkazuje. Z tohoto důvodu považuji tuto námitku rozkladu za zcela nesouvisející s podstatou věci.
VI. K námitkám proti výroku II.
67. K námitce rozkladu směřující vůči výroku II. napadeného rozhodnutí, že nemělo dojít k zamítnutí návrhu v částech 3 a 8 veřejné zakázky z důvodu, že návrh nebyl podán oprávněnou osobou, uvádím následující.
68. K tvrzení navrhovatele, že protiprávnost hodnocení podaných nabídek a pozvání uchazečů k jednání o nabídkách měla sice základ v chybně nastavených zadávacích podmínkách, ale plně se projevila až ve fázi hodnocení nabídek a dříve tuto skutečnost nebylo možné předvídat, konstatuji, že postup omezování uchazečů v jednacím řízení včetně pozvání uchazečů k jednání o nabídkách v průběhu zadávacího řízení byl zadavatelem v zadávací dokumentaci stanoven srozumitelně a v souladu s požadavky § 44 zákona.
69. Navrhovatel měl možnost využít svého práva podat námitky proti postupu zadavatele při stanovení zadávacích podmínek, resp. proti příslušným ustanovením zadávacích podmínek podle § 110 odst. 1 zákona, a to ve lhůtě podle § 110 odst. 3 zákona. Je pouze otázkou autonomie jeho vůle, že tak neučinil. Vzhledem k tomu není možné přitakat tvrzení navrhovatele, že jím spatřovanou protiprávnost postupu zadavatele spočívající v chybně nastavených zadávacích podmínkách by nebylo možné předvídat dříve než ve fázi hodnocení nabídek.
70. Dílčí závěr Úřadu, že části doplněného návrhu odpovídající ve smyslu § 110 odst. 7 zákona jednotlivým námitkám navrhovatele ve vztahu k části 3 a 8 veřejné zakázky věcně směřují proti zadávacím podmínkám, vyjádřený v bodech 66 až 72 odůvodnění, považuji vzhledem k výše uvedenému za správný a zákonný. Stejně tak považuji za správné zjištění Úřadu, že navrhovatel nepodal námitky směřující proti zadávacím podmínkám ve vztahu k částem 3 a 8 veřejné zakázky včas.
71. Navrhovatel podal zadavateli námitky věcně směřující proti zadávacím podmínkám, které stanovovaly způsob omezení počtu dodavatelů pozvaných k jednání o nabídkách, dne 1. 11. 2011 ve vztahu k části 3 a dne 30. 10. 2011, resp. 1. 11. 2011 ve vztahu k části 8 veřejné zakázky. Toto podání námitek proti zadávacím podmínkám navrhovatel spojil s podáním námitek směřujícím proti postupu zadavatele spočívajícím v předběžném hodnocení podaných nabídek a pozvání uchazečů k jednání o nabídkách. Lhůta pro podání námitek směřujícím proti zadávacím podmínkám však uběhla již dne 8. 8. 2011.
72. Podle § 110 odst. 7 zákona je řádné a včasné podání námitek podmínkou pro podání návrhu na přezkoumání postupu zadavatele ve stejné věci. Podle výše uvedeného Úřadem prokázaného stavu věci nepodal navrhovatel námitky proti zadávacím podmínkám ve vztahu k částem 3 a 8 veřejné zakázky včas. Přesto se navrhovatel návrhem mj. ve vztahu k částem 3 a 8 veřejné zakázky domáhal uvedení zadávacích podmínek do souladu se zákonem.
73. Namítané tvrzení navrhovatele, že jeho námitkami i pozdějším návrhem byly v rámci částí 3 a 8 veřejné zakázky napadány úkony zadavatele spočívající v hodnocení podaných nabídek a pozvání uchazečů k jednání, neodpovídá výše uvedenému zjištěnému stavu věci. Námitkami i pozdějším návrhem byly v rámci částí 3 a 8 veřejné zakázky navrhovatelem napadány samotné zadávací podmínky stanovící postup zadavatele při předběžném hodnocení podaných nabídek a při pozvání uchazečů k jednání o nabídkách.
74. V důsledku výše uvedených závěrů a zjištění považuji postup Úřadu, kterým návrh v části 3 veřejné zakázky a v části návrhu, která se týká postupu zadavatele při stanovení podmínek zadání v části 8 veřejné zakázky, zamítnul, neboť návrh v těchto částech nebyl podán oprávněnou osobou, za správný a zákonný.
VII. K námitkám proti výroku III.
75. Navrhovatel v rozkladu uplatnil několik námitek směřujících proti výroku III. napadeného rozhodnutí. Z rozkladu je patrné, že se některé námitky v rozkladu navrhovatele na různých místech opakují a některé z námitek navrhovatele se míjejí s důvody, pro které Úřad napadené rozhodnutí vydal. Vypořádání všech námitek uvedených v rozkladu je proto provedeno v pořadí odpovídajícím podstatě věci výroku III. napadeného rozhodnutí.
K dovolenosti rozdělení veřejné zakázky na části
76. K námitce rozkladu, že v případě veřejné zakázky evidentně nejde o takovou povahou předmětu veřejné zakázky, která by připouštěla její rozdělení ve smyslu § 98 zákona, odkazuji v první řadě přímo na znění zákona. Podle § 98 odst. 1 zákona může zadavatel rozdělit veřejnou zakázku na části, připouští-li to povaha předmětu veřejné zakázky. Účelem dělení veřejné zakázky na části je v obecné rovině vyhnutí se skrytému diskriminačnímu jednání zadavatele stanovením příliš širokého předmětu plnění, resp. příliš širokých kvalifikačních předpokladů ve vztahu k předmětu plnění.
77. Krajský soud v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 62 Af 7/2010 ve vztahu k § 98 odst. 1 zákona totiž judikoval, že „pokud by zadavatel předmět veřejné zakázky vymezil příliš široce, a v důsledku toho by se o zakázku mohli ucházet jen někteří dodavatelé, mohl by porušit jednu ze základních zásad zadávání veřejných zakázek zakotvených v § 6 zákona, a to zásadu diskriminace“.
78. Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 62 Af 56/2010 „je pak zadavatel oprávněn rozhodnout, že celkový předmět veřejné zakázky spočívající v témže nebo obdobném plnění ze strany dodavatele bude plněn po částech, které budou uskutečňovány v jiné době, za jiných podmínek i odlišnými dodavateli. V této věci se pak uplatní možnost plnění jednotlivých částí různými dodavateli, přičemž některý z dodavatelů může mít zájem podat svou nabídku pouze v jedné části, a to té, která je mu místně nejbližší, zatímco jiný dodavatel může mít zájem na podání nabídek do více částí“. Krajský soudu v Brně zde současně dovodil, že takovéto rozdělení nesmí mít vliv na možnost přezkumu postupu zadavatele před správním orgánem.
79. Zadavatelem poptávaný předmět plnění veřejné zakázky byl rozdělen podle regionů. Poptávané úklidové služby měly totiž být realizovány na různých místech v rámci celé České republiky. Právě rozdělením veřejné zakázky na části umožnil zadavatel účast širšímu okruhu dodavatelů, kteří se mínili účastnit hospodářské soutěže a případně realizovat předmět plnění veřejné zakázky jen ve vztahu k některým regionům, než by tomu bylo v případě jejího nerozdělení. Rozdělením veřejné zakázky na části se zadavatel zároveň vyhnul diskriminačnímu jednání vůči těm dodavatelům, kteří by nebyli schopni ani samotné účasti na transparentní, rovné a nediskriminační hospodářské soutěže o veřejnou zakázku z důvodu prostorově velmi široce vymezeného poptávaného předmětu plnění, a sice současně na různých místech v rámci celé České republiky. V případě této veřejné zakázky není možné mít za to, že by konkrétní rozdělení veřejné zakázky na části podle regionů, v nichž bylo zadavatelem požadováno plnění, bylo dělením, které by bylo v rozporu se zákonem, anebo které by mohlo mít vliv na možnost přezkumu postupu zadavatele před správním orgánem.
80. Vzhledem k výše uvedenému není možné přitakat námitce rozkladu, že povaha předmětu plnění veřejné zakázky neumožňovala její rozdělení na části. Rozdělení veřejné zakázky na části bylo jednáním zadavatele nejen dovoleným, ale v tomto případě i vhodným.
K existenci nabídkových cen navrhovatele
81. K námitce rozkladu, že nabídkové ceny nebyly nabídkovými cenami ve smyslu zákona, když nebylo možné z těchto částek určit, jaká bude celková cena skutečně realizované veřejné zakázky, uvádím následující.
82. Podle navrhovatele proběhlo zadávací řízení tak, že nebylo možné určit konkrétní a objektivní nabídkovou cenu uchazečů, když výčet objektů, které zadavatel určil k ocenění v nich plánovaných úklidových prací, nebyl stanoven konečně a závazně. Jediným objektivním a neměnným ukazatelem nabídkových cen proto byly ceny jednotkové.
83. Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 62 Ca 11/2009, v obdobné věci, „nemůže být přijatelný takový postup, aby nabídková cena byla vypočtena podle jedněch pravidel a kauce (vycházející podle § 115 odst. 1 zákona právě z nabídkové ceny) podle pravidel jiných“. Soud v této věci dále rozhodnul, že „nabídkovou cenu žalobce bylo možné stanovit; kauce byla totiž splatná v době po podání nabídek obsahujících nabídkové ceny, tedy v době, když žalobce již svoji nabídkovou cenu znal. Nepřicházel proto v úvahu postup podle druhé věty § 115 odst. 1 zákona“. Tímto judikátem soud potvrdil, že z hlediska kauce je fakt existence či neexistence nabídkové ceny zásadní pro naplnění hypotézy § 115 odst. 1 zákona.
84. Pravidla pro výpočet nabídkové ceny stanovil zadavatel v bodě 2.5. zadávací dokumentace veřejné zakázky. Podle těchto pravidel byl navrhovatel povinen „stanovit nabídkovou cenu za celý předmět každé části veřejné zakázky, na kterou podává nabídku“. Zadavatel tamtéž stanovil, že stanovení nabídkové ceny mělo být provedeno „na základě tabulky pro kalkulaci nabídkové ceny, která tvoří přílohu smlouvy č. 3 a, b, c, d, e, f, g, h“. Dalším pravidlem ve smyslu výše uvedené judikatury, které tamtéž zadavatel stanovil, bylo, že „nabídková cena bude uvedena na krycím listu nabídky“. Stejně tak v bodě 6.1. zadávací dokumentace veřejné zakázky zadavatel stanovil jako dílčí hodnotící kritérium ekonomické výhodnosti „nabídkovou cenu“ a v bodě 6.2. zadavatel stanovil, že „dodavatel ve své nabídce navrhne nabídkovou cenu v souladu se zadávacími podmínkami“.
85. Příloha č. 3 rámcové smlouvy tvořila cenovou kalkulaci úklidových služeb jednotlivých objektů ve vztahu k jejich podlahové ploše a bezprostředně sloužila ke stanovení součtu jednotkových cen za jeden rok poskytování předmětu plnění veřejné zakázky ve smyslu bodu 2.5. zadávací dokumentace veřejné zakázky. Takto vypočtené ceny v navrhovatelových nabídkách byly součástmi jím podepsaných návrhů smluv, jež byly nedílnou součástí podaných nabídek navrhovatele.
86. Z výše uvedeného je zřejmé, že nabídkové ceny navrhovatele v jednotlivých částech veřejné zakázky vypočtené podle pravidel stanovených zadavatelem v zadávací dokumentaci, existovaly již v okamžicích podání jeho nabídek jak v návrzích rámcových smluv v příslušných částech veřejné zakázky, tak v krycích listech navrhovatelových nabídek. Stejně tak to byly právě nabídkové ceny v příslušných částech veřejné zakázky, které následně byly zadavatelem hodnoceny, resp. s váhou 85 % porovnávány s nabídkami ostatních dodavatelů v rámci předběžného hodnocení.
87. Takto stanovené nabídkové ceny navrhovatele v jednotlivých částech veřejné zakázky byly určující i pro výpočet kauce ve vztahu k části návrhu proti postupu zadavatele v částech 3 až 8 veřejné zakázky.
88. Úřad ve světle výše uvedeného při vydávání napadeného rozhodnutí správně dovodil, že nabídkové ceny navrhovatele v částech 3 až 8 veřejné zakázky bylo možné ve smyslu § 115 odst. 1 zákona, při podání návrhu stanovit.
89. Dílčí námitka rozkladu, že nabídky obsahovaly neměnné a objektivně posouditelné nabídkové ceny toliko, co se týče jednotkových cen úklidových prací, je právě vzhledem k výše uvedenému způsobu konstrukce nabídkové ceny stanovenému zadavatelem z pohledu správnosti úvahy Úřadu o existenci nabídkových cen, resp. z pohledu způsobu stanovení výše kauce, irelevantní.
90. Na správnosti úvahy Úřadu ve vztahu k existenci nabídkových cen v částech 3 až 8 veřejné zakázky nic nemění ani výše namítaná možnost, že z nabídek nebylo možné dovodit, jaká bude absolutní cena všech úklidových prací v nemovitostech, ve kterých budou úklidové práce nakonec skutečně prováděny. Existence nabídkových cen pro účely výpočtu kauce je totiž zásadně posuzována k okamžiku podání návrhu. Eventuální změny ceny předmětu plnění veřejné zakázky v budoucnosti nemají na existenci nabídkové ceny k okamžiku podání návrhu žádný vliv.
91. Podobně se námitka navrhovatele, že by zadavatelům byl z pozice státního kontrolního orgánu posvěcen postup, aby při obdobných zadávacích řízeních stanovovali předmět veřejných zakázek vždy pouze orientačně, čímž by bylo znemožněno objektivní posouzení skutečných nabídkových cen a znemožněna soutěž uchazečů o veřejnou zakázku na základě absolutních a neměnných částek, které pak budou v rámci realizace veřejných zakázek skutečně vyplaceny, míjí s důvody, pro které Úřad napadené rozhodnutí vydal. Předmětem rozhodování Úřadu ve výroku III. napadeného rozhodnutí nebylo meritorní posuzování správnosti postupu zadavatele, nýbrž posuzování předpokladů vedení správního řízení v intencích výroku III. napadeného rozhodnutí. Tato námitka rozkladu nijak na správnost či zákonnost výroku III. napadeného rozhodnutí nedopadá.
92. Nelze se tedy ztotožnit s navrhovatelem namítanou nesprávností postupu Úřadu za situace, kdy navrhovatel před podáním návrhu již podal nabídky s nabídkovými cenami vypočítanými podle pravidel zadavatelem stanovenými v zadávací dokumentaci.
Ke způsobu určení kauce
93. Navrhovatel v rozkladu namítá, že kauce neměla být požadována v procentuální výši z údajných nabídkových cen navrhovatele resp. absolutního součtu ocenění úklidových prací v orientačně stanovených nemovitostech. Navrhovatel k tomu dále namítá, že by za řízení ohledně všech částí veřejné zakázky měla být požadována kauce toliko jednou, a to ve výši 100 000 Kč.
94. Zásadním pro vypořádání této námitky rozkladu je posouzení, zda byl navrhovatel ve smyslu § 115 odst. 1 zákona povinen složit na účet Úřadu mimo jiné kauci ve výši 1 % z nabídkových cen ve vztahu k částem 3 až 8 veřejné zakázky (resp. ve vztahu ke každé z částí veřejné zakázky, vůči nimž navrhovatelův návrh směřoval), nebo ve výši 100 000 Kč pro všechny části veřejné zakázky, vůči nimž navrhovatelův návrh směřoval.
95. Podle § 115 odst. 1 zákona je s podáním návrhu navrhovatel povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele, nejméně však ve výši 50 000 Kč, nejvýše ve výši 2 000 000 Kč. V případě, že není možné stanovit nabídkovou cenu navrhovatele, nebo že nabídková cena, která je předmětem hodnocení, je při zadávání rámcové smlouvy stanovena pouze jako cena za jednotku plnění nebo v případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy, je navrhovatel povinen složit 100 000 Kč.
96. Jak jsem podrobně vylíčil výše, nabídkové ceny navrhovatele mj. ve vztahu k částem 3 až 8 veřejné zakázky již existovaly v době před podáním návrhu. Bylo je tedy možné ve smyslu § 115 odst. 1 věty první zákona v době podání návrhu stanovit. Hypotéza § 115 odst. 1 věty druhé zákona tak nemohla být naplněna a navrhovatel nemohl jednat podle její dispozice, tj. složit na účet Úřadu kauci toliko ve výši 100 000 Kč.
97. Závěr Úřadu, že při stanovení výše kauce ve vztahu k částem 3 až 8 veřejné zakázky měl navrhovatel vycházet z nabídkových cen uvedených v jeho nabídkách v částech 3 až 8 veřejné zakázky a že z takto zjištěných cen byl navrhovatel povinen ve vztahu k částem 3 až 8 veřejné zakázky složit na účet Úřadu kauci v procentuální výši, považuji za správný a zákonný.
K povinnosti složit kauci ve vztahu k částem 3 až 8
98. Navrhovatel v rozkladu namítá, že nesouhlasí s názorem Úřadu na výši požadované kauce v tom ohledu, že by mělo být dle zákona nutné skládat kauci samostatně za řízení o každé jednotlivé části veřejné zakázky v případě, kdy byla veřejná zakázka rozdělena na části.
99. Pro vypořádání této části námitky rozkladu odkazuji na § 98 odst. 4 zákona. Ten stanoví, že je-li veřejná zakázka rozdělena na části, vztahují se ustanovení zákona týkající se mj. práv a povinností dodavatele na každou jednotlivou část, nevyplývá-li z tohoto zákona jinak. Podle tohoto ustanovení zákona byl navrhovatel povinen mj. složit kauci ve vztahu ke každé z částí veřejné zakázky, vůči nimž navrhovatelův návrh směřoval. Ve vztahu k částem 4 až 7 veřejné zakázky tak však navrhovatel neučinil.
100. Postup Úřadu při posuzování splnění povinnosti složit kauci mj. ve vztahu k částem 4 až 7 veřejné zakázky (resp. při posuzování správnosti výše kauce uhrazené na účet Úřadu v době podání návrhu), je plně souladný se závěry rozsudku Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 62 Af 57/2010, který v obdobné věci rozhodnul, že při výpočtu kauce navrhovatel přednostně vychází z nabídkové ceny podle nabídky, kterou podal. Soud zde dále uvádí, že „byla-li veřejná zakázka důvodně a v souladu se zákonem rozdělena na několik částí a byla-li nabídka navrhovatele podána ve vztahu k některé části veřejné zakázky, pak navrhovatel vychází z nabídkové ceny, která se vztahuje k příslušné části veřejné zakázky“.
101. Ustanovení § 115 odst. 1 zákona váže povinnost složit kauci „s podáním návrhu“, a ustanovení § 98 odst. 4 zákona vztahuje povinnost složit kauci na každou jednotlivou část veřejné zakázky, je-li na části rozdělena. Zákon naopak nijak neváže povinnost složit kauci k okolnosti, kolik správních řízení Úřad na základě návrhu vede. Počet správních řízení vedených Úřadem ve věci a povinnost navrhovatele s podáním návrhu složit kauci mj. ve vztahu k částem 3 až 8 veřejné zakázky jsou v tomto smyslu skutečnostmi vůči sobě do značné míry irelevantními. Každá z těchto skutečností je ovládána jinou právní regulací s jiným smyslem. Neplatí mezi nimi souvztažnost uvedená v navrhovatelově námitce a v postupu Úřadu nelze její aplikaci coby namítanou nezákonnost vysledovat.
102. Smyslem zákonem stanovené povinnosti s podáním návrhu složit kauci je omezit zahajování správních řízení o přezkoumání úkonů zadavatelů na základě účelových či šikanózních návrhů. Oproti tomu zákonná úprava vedení správních řízení v jednotlivých věcech s eventualitou jejich oddělenosti, či naopak spojování je odrazem obecných zásad vedení správního řízení zejména ve smyslu § 6 a § 8 správního řádu.
103. Podání návrhu a složení kauce ve vztahu k právě těm částem veřejné zakázky, při jejichž zadávání došlo k úkonům, jež mají být předmětem přezkumu ze strany Úřadu, je předpokladem vedení správního řízení. Kolik samostatných správních řízení ve věci zahájené na základě jednoho návrhu Úřad povede, je otázkou zejména konkrétního odrazu zásady procesní ekonomie v závislosti na konkrétních okolnostech případu. Je-li na základě jednoho návrhu Úřadem vedeno více správních řízení, je současně dán předpoklad vedení všech takových správních řízení jedním splněním povinnosti složit kauci (pochopitelně ve správné výši, resp. ve vztahu k dotčeným částem veřejné zakázky). Jinými slovy jde pak o jeden a tentýž předpoklad relevantní pro všechna řízení vedená na základě konkrétní věci vymezené návrhem. Jedním složením kauce ve správné výši je splněn předpoklad pro vedení blíže neurčitého počtu správních řízení, vždy však v intencích konkrétní věci návrhu.
104. Závěr Úřadu, že při složení kauce mj. ve vztahu k částem 3 až 8 veřejné zakázky byl navrhovatel povinen složit kauci na účet Úřadu i ve vztahu k částem 4, 5, 6 a 7 veřejné zakázky, považuji za správný a zákonný.
K výpočtu výše kauce
105. K námitce rozkladu, že správní řízení v částech 4, 5, 6 a 7 veřejné zakázky nemělo být zastaveno z důvodu nesložení kauce navrhovatelem ve výši podle § 115 odst. 1 zákona, jelikož s jeho podáními byla na účet Úřadu složena kauce o celkové výši 288 436 Kč, kterou přitom složil z důvodu své právní opatrnosti, uvádím následující.
106. K postupu navrhovatele při výpočtu výše kauce se Krajský soud v Brně vyslovil již jednou citovaným rozsudkem v obdobné věci vedené pod sp. zn. 62 Af 57/2010. Soud zde stanovil způsob výkladu § 115 odst. 1 věty první zákona tak, že „byla-li veřejná zakázka důvodně a v souladu se zákonem rozdělena na části a byla-li nabídka navrhovatele podána ve vztahu k některé části veřejné zakázky, pak navrhovatel vychází z nabídkové ceny, která se vztahuje k příslušné části veřejné zakázky. Podal-li navrhovatel nabídku ve vztahu k více částem veřejné zakázky, pak sečte jednotlivé nabídkové ceny týkající se jednotlivých částí veřejné zakázky, ve vztahu k nimž podal nabídku, a při výpočtu kauce (1%) vychází ze součtu takových nabídkových cen; vždy je přitom limitován rozmezím nejméně 50 000 Kč a nejvýše 2 000 000 Kč“.
107. Navrhovatel podal nabídky ve vztahu ke všem částem veřejné zakázky, konkrétně ve vztahu k částem 1 až 8 veřejné zakázky. Navrhovatel podal návrh nejprve ve vztahu k částem 3 až 8 veřejné zakázky. Při výpočtu výše kauce byl tedy povinen postupovat tak, že měl sečíst jednotlivé nabídkové ceny v těch částech veřejné zakázky, ve vztahu k nimž podal návrh, a při výpočtu výše kauce měl z tohoto součtu vypočítat částku odpovídající jednomu procentu. Takto vypočtenou částku byl povinen s podáním jeho návrhu ve vztahu k částem 3 až 8 veřejné zakázky složit, eventuálně následně doplatit na účet Úřadu v dodatečně stanovené lhůtě.
108. S podáním návrhu složil navrhovatel na účet Úřadu částku celkem 100 000 Kč. V dalším průběhu správního řízení o částech 3 až 8 složil navrhovatel na účet Úřadu další částku 188 436 Kč. Oznámením o složení kauce navrhovatel Úřadu mimo jiné oznámil, že tato kauce byla složena pro řízení týkající se toliko části 3 a části 8 veřejné zakázky.
109. Z navrhovatelova oznámení o složení kauce a z faktu složení další částky 188 436 Kč na účet Úřadu, předložení dokladu o tomto složení a uvedení, ke kterým částem veřejné zakázky se složená kauce vztahuje, je zřejmé, že navrhovatel si byl vědom své povinnosti složit s návrhem kauci v celkové procentuální výši z nabídkových cen uvedených v usnesení k provedení úkonu, a to ve vztahu ke každé z částí 3 až 8 veřejné zakázky, vůči nimž navrhovatelův návrh tehdy směřoval. Toto navrhovatelovo jednání podporuje závěr o správnosti postupu Úřadu i přes navrhovatelem proklamovaný názorový nesouhlas. Výše uvedená pozdější prvořadá námitka rozkladu se jeví jako účelová a nesouladná s dřívějším faktickým jednáním navrhovatele v průběhu správního řízení o částech 3 až 8 veřejné zakázky. Závěr Úřadu o nesložení kauce navrhovatelem ve výši podle § 115 odst. 1 zákona, a to ve vztahu k částem 4, 5, 6 a 7 veřejné zakázky, považuji za správný a zákonný.
110. Ve vztahu k výpočtu výše kauce je na tomto místě třeba dodat, že povinnost navrhovatele složit s podáním návrhu kauci je podle § 115 odst. 1 zákona limitována maximální částkou 2 000 000 Kč. Úřad při jeho postupu v řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, sledoval ve smyslu výše uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 62 Af 57/2010 i to, zda celková výše kauce vypočtená ve vztahu ke všem částem veřejné zakázky, vůči nimž návrh navrhovatele směřoval, byla či nebyla omezena částkou 2 000 000 Kč.
111. Maximální hranice 2 000 000 Kč je dle § 115 odst. 1 zákona vázána k návrhu. Uplatnění stejného návrhu v několika různých částech veřejné zakázky obsah návrhu nijak nemění. Hranice 2 000 000 Kč tak platí jako maximální ve vztahu k obsahu návrhu, nikoli ve vztahu ke každé jednotlivé části veřejné zakázky, v níž je uplatněn, nebo snad ve vztahu k jednotlivému správnímu řízení vedenému ve věci.
112. Navrhovatel návrhem vedeným Úřadem pod sp. zn. S564/2011/VZ brojil proti rozhodnutí zadavatele o jeho vyloučení ze zadávacího řízení v části 6, 7 a 8 veřejné zakázky, rozšířením návrhu vedeným Úřadem pod sp. zn. S85/2012/VZ proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky v částech 1 a 2 veřejné zakázky, rozšířením návrhu vedeným Úřadem pod sp. zn. S179/2012/VZ proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky v části 3 veřejné zakázky a rozšířením návrhu vedeným Úřadem pod sp. zn. S240/2012/VZ proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky v částech 4 a 5 veřejné zakázky.
113. Takto postupně rozšiřovaným návrhem se navrhovatel ve vztahu ke všem částem veřejné zakázky domáhal, aby byla zrušena všechna rozhodnutí zadavatele, vůči nimž návrhem, resp. jeho rozšířeními brojil a dále aby byly zadávací podmínky dány do souladu se zákonem a aby byl opakován proces podávání a hodnocení nabídek a jednání o nabídkách. Jako eventuální petit navrhovatel ve vztahu ke všem částem veřejné zakázky vždy navrhnul, aby bylo celé zadávací řízení ohledně veřejné zakázky zrušeno. Návrh navrhovatele i jednotlivá rozšíření návrhu sice směřovala proti jednání zadavatele v různých částech veřejné zakázky, nota bene postupně, nicméně se stále jednalo o jeden návrh ve smyslu specifické právní úpravy pro maximální možnou výši kauce dle § 115 odst. 1 zákona.
114. Právní úprava maximální hranice kauce dle § 115 odst. 1 zákona je totiž specifickou právní úpravou zákona, jejímž smyslem je absolutní limitace omezení práva podat návrh. Pokud by samotné omezení práva podat návrh nemělo své vlastní meze, byl by účel institutu kauce spočívající v omezení podávání účelových či šikanózních návrhů postupně vytěsňován efektem úplné pozitivní diskriminace výhradně kapitálově nejsilnějších dodavatelů. Účel právní úpravy maximální hranice kauce je tedy zcela specifický a zákonodárcem stanovená maximální hranice kauce ve výši 2 000 000 Kč je finančním vyjádřením maximální přípustné míry omezení práva dodavatelů podat návrh, která ještě sleduje svůj původní, zákonodárcem stanovený, účel. Proto je i obsah pojmu návrh v ustanovení § 115 odst. 1 zákona vykládat takovým způsobem, aby nebyl popřen specifický účel zákona ohledně maximální hranice kauce navrhovatele. Tento výklad se však smí vázat výhradně ke specifickému účelu zákona ohledně maximální hranice kauce a nelze jej zaměňovat s výkladem pojmu návrh ve smyslu § 114 odst. 3 zákona.
115. Závěr Úřadu, že i eventuální omezení kauce částkou 2 000 000 Kč je třeba poměřovat k výši kauce vypočtené z nabídkových cen navrhovatele ve všech částech veřejné zakázky, vůči nimž navrhovatelův (rozšiřovaný) návrh směřoval, považuji za správný a zákonný.
K bránění v možnosti přezkumu nad rámec zákona
116. Co se týče námitky rozkladu, že pokud by samotné rozdělení veřejné zakázky na části mělo znamenat zmnožení kauce podle zadavatelem určených jednotlivých částí, pak by postup Úřadu znamenal posvěcení postupu zadavatelů, kdy by tito mohli veřejné zakázky účelově rozdělovat jen proto, aby v případě protiprávních postupů zadavatelů byly vyžadovány kauce ve vyšších hodnotách, než bylo záměrem zákona, konstatuji následující.
117. Navrhovatel k této námitce dále opakovaně namítá, že zmnožení kauce účelovým rozdělením veřejné zakázky na části nemůže být nástrojem, jímž by bylo znemožněno iniciovat řízení o přezkoumání úkonů zadavatele a který by tak byl nepřímo využíván zadavateli k bránění možnosti uchazečů domáhat se u Úřadu přezkoumání jejich úkonů v zadávacím řízení.
118. Zákon upravuje možnost obrany proti protiprávním úkonům zadavatelů mj. oprávněním podat Úřadu návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele podle § 113 a násl. zákona. Současně s tím zákon v § 98 odst. 4 stanoví, že je-li veřejná zakázka rozdělena na části, vztahují se ustanovení zákona týkající se mj. práv a povinností dodavatele na každou jednotlivou část. Z těchto dvou ustanovení zákona vyplývá, že navrhovatel je oprávněn podat návrh ve vztahu ke každé části veřejné zakázky je-li rozdělena. Jelikož zákon v § 114 odst. 3 stanoví, že součástí návrhu je mj. doklad o složení kauce podle § 115, je nepochybné, že povinnost opatřit návrh dokladem o složení kauce platí i v případech návrhů ve vztahu k jednotlivým částem rozdělené veřejné zakázky. Vzhledem k výše uvedenému není možné dovodit záměr zákona odpovídající navrhovatelově argumentaci vyjádřené v této námitce rozkladu.
119. Je zřejmé, že navrhovatelova argumentace vyvěrá z přesvědčení o možnosti zadavatele ovlivnit celkovou výši kauce rozdělením zakázky nad zákonem předpokládanou výši. V tomto směru zdůrazňuji, že je to přímo normativní text zákona, který současně stanoví několik povinností vázaných k právu podat Úřadu návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Z kombinace těchto povinností, které pak zákon vždy přímo svým normativním textem stanoví, vyplývá konkrétní výše kauce jakožto zákonem předpokládaná.
K eventuálnímu navýšení kauce
120. K dílčí námitce rozkladu, že znemožnění účinné obrany proti protiprávním postupům zadavatelů v důsledku rozdělení veřejné zakázky na části, platí i tehdy, pokud nedojde k aplikaci ustanovení o maximální výši kauce 2 000 000 Kč a že právě tehdy bude mít rozdělení veřejné zakázky na navýšení požadované kauce tím znatelnější účinek, uvádím následující.
121. Zákon váže povinnost opatřit návrh dokladem o složení kauce podle § 115 zákona bez ohledu na rozdělení či nerozdělení veřejné zakázky. Podle § 115 odst. 1 zákona je navrhovatel povinen s podáním návrhu složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky, nejméně však ve výši 50 000 Kč, nejvýše ve výši 2 000 000 Kč.
122. Ze samotné povahy této definice výpočtu výše kauce pojmově nemůže v důsledku rozdělení veřejné zakázky na části docházet k navyšování kauce. Celková výše procentuálního podílu z výší nabídkových cen v jednotlivých částech veřejné zakázky se až na výjimky vždy rovná celkové výši procentuálního podílu z nabídkové ceny veřejné zakázky, pokud by na části dělena nebyla.
123. K dílčí námitce rozkladu, že rozdělení zakázky na části způsobí navýšení kauce, podotýkám, že navýšení celkové výše kauce je teoreticky pojmově možné toliko v případě, kdy by kauce vypočtená z nabídkové ceny v některé části veřejné zakázky (eventuálně i jako součet kauce za více částí) nedosahovala částky 50 000 Kč. Pak by eventuálně mohlo docházet k navýšení celkové výše kauce. Celková výše kauce by pak eventuálně narůstala o rozdíl mezi výší procentního podílu z nabídkové ceny v konkrétní části veřejné zakázky a částkou 50 000 Kč ve smyslu § 115 odst. 1 zákona.
124. Způsob výpočtu kauce ve smyslu rozsudku Krajského soudu v Brně v obdobné věci vedené pod sp. zn. 62 Af 57/2010 však opět pojmově vylučuje takové eventuální navyšování kauce o rozdíl mezi výší procentního podílu z nabídkové ceny v konkrétní části veřejné zakázky a částkou 50 000 Kč, které by nastávalo současně ve vztahu ke každé jednotlivé části veřejné zakázky. Výše kauce by tak mohla být eventuálně navýšena toliko jednou, a to až následně po sečtení všech nabídkových cen navrhovatele a vypočtení procentuální částky.
125. Nicméně i v takovém případě by se jednalo o zcela legální způsob výpočtu kauce, který je v souladu s normativním textem zákona. V šetřeném případě však tento eventuální způsob stanovení konkrétní výše kauce uplatněn nebyl a kauce vztahu k částem 3 až 8 veřejné zakázky měla dosahovat jednoprocentního podílu ze součtu nabídkových cen navrhovatele v částech 3 až 8 veřejné zakázky.
K ústavní konformitě výkladu zákona a k právu na spravedlivý proces
126. K námitce rozkladu, že právní výklad Úřadu zastávaný v napadeném rozhodnutí by způsobil neodůvodněnou a nezákonnou zábranu v možnosti přezkumu postupu zadavatelů správním orgánem a že by jim bylo upíráno právo na spravedlivý proces zaručené ústavním pořádkem České republiky a byla by tak porušena zásada ústavně konformního výkladu zákona, uvádím následující.
127. Navrhovatel k této námitce rozkladu dále dodává, že je obecnou právní zásadou, že zákonné i podzákonné právní předpisy je nutné vždy vykládat ústavně konformním způsobem. V rámci výkladu Úřadu však byla zásada ústavně konformního výkladu evidentně porušena a vydáním napadeného rozhodnutí bylo navrhovateli odepřeno právo na spravedlivý proces.
128. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“) se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle čl. 36 odst. 4 LZPS upravuje podmínky a podrobnosti zákon. Jak je uvedeno výše, podmínky a podrobnosti práva podat Úřadu návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele upravuje zákon o veřejných zakázkách. Stejně tak je zákonem upraven institut kauce, způsob stanovení její konkrétní výše, stejně jako předpoklady, za nichž má navrhovatel povinnost prokázat Úřadu její složení. Zákon současně výslovně upravuje i rozsah práv a povinností navrhovatele pro případ rozdělené veřejné zakázky na části.
129. Úřad v rámci této zákonné regulace nerozhoduje o právech a povinnostech navrhovatele, tj. neuplatňuje žádné správní uvážení, v rámci něhož by prováděl nějaký výklad zákona. Úřad v rámci zákonné regulace pouze sleduje, zda navrhovatel prokázal složení kauce ve výši podle § 115 odst. 1 věty první zákona.
130. Jak jsem popsal výše, rozdělení zakázky na části v případě, že byly nabídkové ceny dány, na celkovou výši kauce vliv nemá. I výše popsaná výjimka navýšení kauce však má bezprostřední oporu v normativním textu zákona a jí stanovenou kauci jakožto nejnižší možnou je třeba nutně považovat za kauci zákonem předpokládanou, tj. kauci ve správné výši.
131. Postup Úřadu v tomto správním řízení včetně závěrů, ke kterým v odůvodnění dospěl, považuji za zákonný a správný. Z pohledu čl. 36 a násl. LZPS považuji postup a závěry Úřadu za souladný s ústavním pořádkem České republiky odkazujícím na podmínky a podrobnosti zákona. Úřad se v tomto správním řízení při výkladu zákona nedopustil ani interpretace, která by nebyla souladná s ústavními zásadami.
K předpokladům zastavení správního řízení
132. Další námitkou rozkladu navrhovatel namítá nesprávnost výroku napadeného rozhodnutí z důvodu, že zastavení správního řízení podle § 117a písm. b) zákona je možné pouze za předpokladu nesložení kauce navrhovatelem ani v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem. Navrhovatel k tomu blíže namítá, že mu byla usnesením k provedení úkonu pouze stanovena lhůta k provedení úkonu – doplnění návrhu o doklad o složení kauce, nikoliv ke složení kauce.
133. Úřad v průběhu správního řízení dospěl ke zjištění, že navrhovatel s podáním návrhu složil na účet Úřadu částku 100 000 Kč. Vzhledem k výše uvedenému zjištění a současně vzhledem k závěru Úřadu, že navrhovatel byl povinen s podáním návrhu složit kauci ve výši 1% z nabídkových cen ve vztahu k částem 3 až 8 veřejné zakázky, určil Úřad navrhovateli výrokem 3. usnesení k provedení úkonu lhůtu pět dnů ode dne doručení usnesení k provedení úkonu – doplnění návrhu o doklad o složení kauce na účet Úřadu.
134. Oznámením o složení kauce navrhovatel Úřadu oznámil, že ačkoli zcela nesouhlasí s oprávněností požadavku na úhradu kauce ve výši, jak je uvedeno v usnesení k provedení úkonu, přesto z důvodu procesní opatrnosti na účet úřadu složil jako kauci částku celkem 288 436 Kč. Navrhovatel v oznámení o složení kauce dále výslovně uvedl, že pokud Úřad uložil složení kauce v procentuální výši z částek uvedených v usnesení k provedení úkonu a pro řízení týkající se každé jednotlivé části veřejné zakázky, pak byla tato kauce složena pro řízení týkající se části 3 a části 8 veřejné zakázky.
135. Zásadním pro posouzení výše uvedené námitky rozkladu je fakt, že navrhovateli lhůta ke složení kauce samotné poskytnuta byla a že byla z výše uvedené povahy věci vymezena dobou mezi doručením usnesením k provedení úkonu a koncem lhůty pro doplnění dokladu o jejím složení. Pokud Úřad navrhovateli usnesením k provedení úkonu stanovil toliko lhůtu k provedení úkonu – doplnění návrhu o doklad o složení kauce, ponechal na uvážení navrhovatele nejen, zda takový doklad doloží, či nikoli, ale zároveň i to, zda samotnou kauci ve výši podle § 115 složí, či nesloží.
136. Tento postup Úřadu ponechal navrhovateli větší míru dispozice s předmětem správního řízení, než pokud by Úřad navrhovateli stanovoval jak dodatečnou lhůtu k doplnění náležitostí návrhu podle § 117a písm. a) zákona, tak dodatečnou lhůtu ke složení kauce ve správné výši podle § 117a písm. b) zákona. Nutným předpokladem existence dokladu o složení kauce je z povahy věci samozřejmě složení kauce samotné. Stanovením lhůty k provedení úkonu tak Úřad zároveň navrhovateli stanovil i lhůtu k samotnému složení kauce, neboť bez jejího složení se navrhovatel dokladu o jejím složení dobrat nemohl. Postup Úřadu byl v souladu se zákonem a nemohl být jakkoli k tíži právům navrhovatele.
137. Povinnost správní řízení zastavit plyne Úřadu v případě nedoplnění náležitosti návrhu nebo nesložení kauce ve stanovené lhůtě jak z § 117a písm. a) zákona, tak z § 117a písm. b) zákona. Jestliže Úřad zastavil správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele v částech 4, 5, 6 a 7 veřejné zakázky na základě zjištění stavu věci, že navrhovatel ve stanovené lhůtě ani nedoplnil součást návrhu ani nesložil kauci ve správné výši, byl k zastavení řízení ve smyslu námitky rozkladu „oprávněn“, resp. měl podle § 117a zákona takovou povinnost.
138. Když Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že marným uplynutím dodatečně stanovené lhůty ve vztahu k částem 4, 5, 6 a 7 veřejné zakázky došlo k naplnění jednoho z předpokladů stanovených § 117a písm. b) zákona pro zastavení řízení ve vztahu k částem 4, 5, 6 a 7 veřejné zakázky, jelikož navrhovatel nesložil s podáním návrhu kauci ve výši podle § 115 odst. 1 zákona a navrhovatel kauci nesložil ani v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem, postupoval správně a v souladu se zákonem.
139. Vzhledem k výše uvedenému vypořádání navrhovatelových námitek ohledně naplnění předpokladů pro zastavení správního řízení v částech 4, 5, 6 a 7 veřejné zakázky nemohu postup Úřadu považovat ani za postup v rozporu se zákonem ani za postup v rozporu s účelem existence řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, jak namítá navrhovatel. Veřejná zakázka byla na části rozdělena dovoleným způsobem. Navrhovatel nebyl postupem Úřadu krácen na jeho právech podat návrhy na přezkum úkonů zadavatele v jednotlivých částech veřejné zakázky. S podáním návrhů v jednotlivých částech veřejné zakázky však byla spjata povinnost složit kauci ve vztahu ke každé z částí veřejné zakázky, vůči nimž navrhovatelův návrh směřoval. Nabídkové ceny v nabídkách navrhovatele byly dány. Výše kauce tak měla být odvozena v procentuální výši od nabídkových cen navrhovatele. Povinnost prokázat složení kauce však navrhovatel ve vztahu k částem 4, 5, 6 a 7 veřejné zakázky nesplnil, ačkoli mu k tomu Úřad stanovil dodatečnou lhůtu. Za této procesní situace Úřadu nezbylo, než správní řízení o návrhu v té části jeho věci, u níž nebyly splněny podmínky vedení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ve smyslu § 117a písm. b) zákona, zastavit.
VIII. K námitkám proti postupu Úřadu v řízení
K náležitostem usnesení k provedení úkonu
140. Usnesení k provedení úkonu považuje navrhovatel námitkou rozkladu za zmatečné, když v něm ani není uvedeno, zda je dle názoru Úřadu nutné skládat kauci ve výši 100 000 Kč za řízení o každé jednotlivé části veřejné zakázky, či zda by měla být kauce složena v procentuální výši z částek, které měly být nabídkovými cenami navrhovatele v rámci zadávacího řízení.
141. K této námitce rozkladu uvádím, že povinnost složit kauci ve správné výši s podáním návrhu, eventuálně v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem, plyne navrhovateli přímo z § 115 odst. 1 zákona. Stejně tak přímo z textu § 114 odst. 3 zákona plyne, že doklad o složení kauce je součástí návrhu. K této námitce rozkladu dodávám, že podle rozsudku Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 62 Ca 11/2009 si osoba, jíž povinnost složit kauci svědčí (tj. osoba, která podává návrh na přezkum úkonů zadavatele) výši kauce vypočítá sama podle své nabídkové ceny. Vzhledem k výše uvedenému není možné přitakat námitce rozkladu, že by usnesení k provedení úkonu bylo zmatečné.
142. Pro úplnost uvádím, že tatáž námitka rozkladu byla již jednou vypořádána v odůvodnění rozhodnutí o rozkladu proti usnesení k provedení úkonu, č. j. ÚOHS-R9/2012/VZ-9001/2012/310/IPs ze dne 30. 5. 2012. Výše uvedená námitka zde byla vypořádána v tom smyslu, že Úřad do povinnosti navrhovatele složit kauci v zákonem stanovené výši nezasahoval, ani mu svým postupem nijak neznemožnil její splnění, naopak mu stanovil dodatečnou lhůtu ke splnění této jeho zákonné povinnosti. V podrobnostech odkazuji na vypořádání této námitky v odůvodnění rozhodnutí č. j. ÚOHS-R9/2012/VZ-9001/2012/310/IPs ze dne 30. 5. 2012.
Ke stanovení dodatečné lhůty pro složení kauce
143. K usnesení k provedení úkonu navrhovatel ještě namítá, že je zmatečné i v tom ohledu, že jím měla být dle údajů obsažených v jeho odůvodnění prodloužena již jednou stanovená lhůta dle předcházejícího usnesení, které však nebylo navrhovateli nejenom do doby obdržení usnesení k provedení úkonu, ale ani posléze doručeno. Navrhovatel k tomu tvrdí, že tento fakt přitom nekoresponduje ani s výrokovou částí usnesení k provedení úkonu, což jej dle navrhovatele činí nejen zmatečným, ale také nepřezkoumatelným. Vzhledem k uvedenému tedy navrhovatel tvrdí, že mu nebyla stanovena dodatečná lhůta ke složení tvrzené kauce.
144. Úřad v rámci správního řízení vydal dne 21. 12. 2011 předcházející usnesení. Výrokem 1. předcházejícího usnesení Úřad účastníkům řízení stanovil podle § 39 odst. 1 zákona správního řádu lhůtu do 4. 1. 2012, ve které byli oprávněni podle § 36 odst. 1 navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 vyjádřit v řízení své stanovisko. Výrokem 2. předcházejícího usnesení Úřad účastníkům řízení stanovil podle § 39 odst. 1 správního řádu lhůtu do 6. 1. 2012, ve které se podle § 36 odst. 3 správního řádu mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Navrhovateli Úřad výrokem 3. předcházejícího usnesení určil podle § 39 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 117a písm. b) zákona lhůtu pět dnů ode dne doručení tohoto usnesení k provedení úkonu – doplnění návrhu o doklad o složení kauce na účet Úřadu. Navrhovateli nebylo předcházející usnesení nikdy doručeno.
145. Dne 2. 1. 2012 pak Úřad vydal usnesení k provedení úkonu. Analogicky k předcházejícímu usnesení Úřad výrokem 1. usnesení k provedení úkonu stanovil účastníkům řízení podle § 39 odst. 1 správního řádu lhůtu nově do 11. 1. 2012, ve které byli oprávněni podle § 36 odst. 1 správního řádu navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu vyjádřit v řízení své stanovisko. Výrokem 2. usnesení k provedení úkonu Úřad účastníkům řízení stanovil podle § 39 odst. 1 správního řádu účastníkům řízení lhůtu nově do 13. 1. 2012, ve které se podle § 36 odst. 3 správního řádu mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Navrhovateli Úřad výrokem 3. usnesení k provedení úkonu určil podle § 39 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 117a písm. b) zákona lhůtu nově pět dnů ode dne doručení k provedení úkonu – doplnění návrhu o doklad o složení kauce na účet Úřadu. Navrhovateli bylo usnesení k provedení úkonu doručeno dne 3. 1. 2012.
146. Dne 13. 1. 2012 podal navrhovatel proti výrokům 1. až 3. usnesení k provedení úkonu rozklad. Rozhodnutím o rozkladu č. j. ÚOHS-R9/2012/VZ-9001/2012/310/IPs ze dne 30. 5. 2012 jsem rozhodnul o potvrzení výroků 1. až 3. usnesení k provedení úkonu. Toto rozhodnutí o rozkladu nabylo právní moci.
147. Z výše uvedeného je zřejmé, že ke správnému a zákonnému stanovení dodatečné lhůty Úřadem navrhovateli pro složení kauce ve výši podle § 115 odst. 1 zákona došlo doručením usnesení k provedení úkonu navrhovateli. Není proto možné přitakat námitce navrhovatele, že mu nebyla stanovena dodatečná lhůta ke složení kauce.
K nedoručení předcházejícího usnesení
148. K závěrečné námitce rozkladu, že správní řízení vedené Úřadem bylo stiženo procesními pochybeními, která vedla k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s platným právem, uvádím následující.
149. Navrhovatel namítá, že v průběhu správního řízení bylo dne 21. 12. 2011 vydáno předcházející usnesení, které nebylo navrhovateli nikdy doručeno a jeho existence navrhovateli vyplynula až z jiného usnesení ve věci.
150. Ze spisu ve věci je nepochybné, že navrhovateli nebylo předcházející usnesení nikdy doručeno. Přesto, po seznámení se s jeho obsahem, podal navrhovatel proti jeho výrokům 1. až 3. dne 13. 1. 2012 rozklad.
151. Dne 9. 2. 2012 vydal Úřad rozhodnutí v autoremeduře, kterým plně vyhověl navrhovatelově rozkladu proti předcházejícímu usnesení a postupem podle § 87 správního řádu rozhodnul o zrušení celého předcházejícího usnesení. Rozhodnutí v autoremeduře nabylo právní moci.
152. Podle § 89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán při přezkoumáváni souladu napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy nepřihlíží k vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost.
153. Nedoručení předcházejícího usnesení navrhovateli (dále jen „vada řízení“) pochopitelně bylo vadou řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeného na návrh navrhovatele. Vadu řízení jsem ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal, zda mohla mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost.
154. Navrhovateli byly lhůty podle § 39 správního řádu k uplatnění procesních práv podle § 36 správního řádu v důsledku vady řízení vůbec poprvé Úřadem určeny až doručením usnesení k provedení úkonu dne 3. 1. 2012. Do té doby neměl navrhovatel procesní práva podle § 36 správního řádu nijak omezena lhůtami k jejich uplatnění za účelem koncentrace správního řízení. Jak je zřejmé z rozhodnutí o rozkladu č. j. ÚOHS-R9/2012/VZ-9001/2012/310/IPs ze dne 30. 5. 2012, byly lhůty podle § 39 správního řádu k uplatnění procesních práv podle § 36 správního řádu po dni 3. 1. 2012 stanoveny správně a zákonným způsobem. Není proto možné dovodit vůbec jakoukoli újmu na procesních právech navrhovatele podle § 36 správního řádu ani v důsledku nedoručení předcházejícího usnesení, ani v důsledku usnesení k provedení úkonu.
155. K právu navrhovatele vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu dále konstatuji, že nemohlo dojít ani k vadě řízení spočívající ve faktickém znemožnění uplatnění tohoto práva chybějící součinností Úřadu. Doručením usnesení k provedení úkonu dal Úřad navrhovateli jasně najevo, že podklady rozhodnutí shromáždil a ve lhůtě do 13. 1. 2012 navrhovateli umožnil účastníkům správního řízení se k nim vyjádřit. V tomto směru dal Úřad navrhovateli možnost vyjádřit se i k dalším nově shromážděným podkladům rozhodnutí doručením usnesení č. j. ÚOHS-S564/2011/VZ-910/2012/540/IMa ze dne 12. 1. 2012, kde Úřad stanovil účastníkům řízení další lhůtu do 19. 1. 2012.
156. Navrhovateli nemohla vzniknout žádná újma na jeho právech v důsledku vady řízení spočívající v nedoručení předcházejícího usnesení. Odůvodnění napadeného rozhodnutí se zásadně opírá o skutková zjištění ve vztahu ke lhůtám stanoveným správným a zákonným způsobem usnesením k provedení úkonu.
157. V rámci přezkumu zákonnosti dodávám, že ani postup, kterým bylo vydáno rozhodnutí v autoremeduře, neznamenal zásah do práv navrhovatele, natož takový, který mohl mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost.
158. Ve správním řízení sice byla učiněna vada řízení nedoručením předcházejícího usnesení navrhovateli, tato vada řízení však v rámci tohoto správního řízení nestojí sama o sobě. Vedle vady řízení učinil Úřad v tomto správním řízení takové další úkony, jež účinky vady řízení na procesní práva navrhovatele i na naplnění jednoho z předpokladů stanovených § 117a písm. b) zákona odstranily. Úřadem bylo vydáno řádně doručené usnesení k provedení úkonu, kterým byly navrhovateli stanoveny nové lhůty k eventuálnímu naplnění všech jeho procesních práv. Proto výše uvedená vada řízení nemohla mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu.
K vydání napadeného rozhodnutí
159. K dílčí námitce navrhovatele, že pokud nenabylo právní moci usnesení k provedení úkonu, nemělo být vydáno napadené rozhodnutí zastavující řízení ohledně částí 4 až 7 veřejné zakázky, neboť řeší otázky pro řízení zcela zásadní, uvádím následující.
160. Odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správní řád nijak neomezuje možnosti rozhodování odvolacího správního orgánu v řízení o rozkladu ve vazbě na vydání či na nabytí právní moci jiných rozhodnutí ve věci, a to ani ve vazbě na vydání meritorního rozhodnutí ve věci. Pokud odvolací správní orgán zruší či změní některé z úkonů upravujících vedení řízení, mohlo by to samozřejmě eventuálně mít i takový důsledek, že následně vydané, a třeba i pravomocné meritorní rozhodnutí ve věci, by mohlo přestat mít oporu ve zjištěném stavu věci či ve svém odůvodnění. V takovém případě by se meritorní rozhodnutí eventuálně stalo nabytím právní moci rozhodnutí o rozkladu proti úkonu upravujícímu vedení řízení nezákonným a byl by dán předpoklad jeho zrušení v přezkumném řízení z moci úřední podle § 94 a násl. správního řádu. V takovém případě by pak k provedení přezkumného řízení mohl dát podnět i navrhovatel, resp. kterýkoli účastník správního řízení. Tato procesní eventualita však sama o sobě nevytváří překážku dalšího vedení správního řízení Úřadem, a to třeba i v podobě vydání meritorního rozhodnutí ve věci. Z výše uvedeného je tedy patrné, že není a priori nesprávným postupem, pokud Úřad vydal meritorní rozhodnutí před nabytím právní moci úkonu upravujícího vedení řízení.
161. Z hlediska správnosti zvoleného procesního postupu Úřadu dlužno podotknout, že výše uvedená eventualita přezkumného řízení v tomto správním řízení nenastala, jelikož výroky 1. až 3. usnesení k provedení úkonu byly rozhodnutím o rozkladu č. j. ÚOHS-R9/2012/VZ-9001/2012/310/IPs ze dne 30. 5. 2012 potvrzeny jako správné a zákonné. Vzhledem k výše uvedenému tak není možné přitakat námitce rozkladu o nesprávnosti procesního postupu Úřadu spočívající ve vydání napadeného rozhodnutí.
162. Z hlediska zákonnosti jsem se zvoleným procesním postupem Úřadu zabýval nad rámec námitkou tvrzené nesprávnosti. Podle § 76 odst. 5 správního řádu nemá odvolání proti usnesení odkladný účinek. Podle § 152 odst. 4 nevylučuje-li to povaha věci, platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání. Rozklad podaný proti usnesení k provedení úkonu tedy neměl odkladný účinek, a Úřad proto neměl žádnou zákonnou překážku dalšího vedení správní řízení včetně vydání napadeného rozhodnutí ve věci. Zvolený postup Úřadu vedoucí k vydání napadeného rozhodnutí tedy byl v souladu se správním řádem i zákonem.
IX. Závěr
163. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech jeho vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.
164. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. SaJ a.s., Novodvorská 1010/14, 142 01 Praha 4
2. Česká pošta, s.p., Politických vězňů 909/4, 225 99 Praha
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pozn.: Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.