číslo jednací: S0311/2015/VZ-18347/2015/523/LSt

• Instance: I.
• Věc: Liberalizovaný poštovní trh – metodika sběru dat, evidence subjektů a stanovení parametrů dostupnosti služeb
• Účastníci:
  1. Česká republika –Český telekomunikační úřad
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 120 odst. 1 písm. a) zákona
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 4. 8. 2015

Č. j.: ÚOHS-S0311/2015/VZ-18347/2015/523/LSt

2015

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném z moci úřední dne 25. 5. 2015, jehož účastníkem je

• zadavatel – Česká republika –Český telekomunikační úřad, IČO 70106975, se sídlem Sokolovská 58/219, 190 00 Praha,

ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání částí 1 a 2 veřejné zakázky „Liberalizovaný poštovní trh – metodika sběru dat, evidence subjektů a stanovení parametrů dostupnosti služeb“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 12. 2011 a uveřejněno v informačním systému o veřejných zakázkách dne 23. 12. 2011 pod ev. č. 104055, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 1. 2012 pod ev. č. 2012/S 1-001779,

rozhodl takto:

I.

Zadavatel – Česká republika –Český telekomunikační úřad, IČO 70106975, se sídlem Sokolovská 58/219, 190 00 Praha – se dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že při zadávání části 1 veřejné zakázky „Liberalizovaný poštovní trh – metodika sběru dat, evidence subjektů a stanovení parametrů dostupnosti služeb“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 12. 2011 a uveřejněno v informačním systému o veřejných zakázkách dne 23. 12. 2011 pod ev. č. 104055, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 1. 2012 pod ev. č. 2012/S 1-001779, postupoval v rozporu s ust § 39 odst. 3 písm. a) bod 1. zákona ve spojení s ust. § 40 odst. 2 písm. a) a § 40 odst. 3 zákona, když v oznámení o zahájení zadávacího řízení stanovil pro podání nabídek lhůtu v délce 38 dní a 16 hodin, ačkoli ji byl povinen stanovit po jejím zkrácení alespoň v délce 40 dnů, přičemž uvedený postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel dne 6. 3. 2012 uzavřel se společností Ernst & Young, s.r.o., IČO 26705338, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, smlouvu na veřejnou zakázku.

II.

Zadavatel – Česká republika –Český telekomunikační úřad, IČO 70106975, se sídlem Sokolovská 58/219, 190 00 Praha – se dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že při zadávání části 2 veřejné zakázky „Liberalizovaný poštovní trh – metodika sběru dat, evidence subjektů a stanovení parametrů dostupnosti služeb“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 12. 2011 a uveřejněno v informačním systému o veřejných zakázkách dne 23. 12. 2011 pod ev. č. 104055, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 1. 2012 pod ev. č. 2012/S 1-001779, postupoval v rozporu s ust § 39 odst. 3 písm. a) bod 1. zákona ve spojení s ust. § 40 odst. 2 písm. a) a § 40 odst. 3 zákona, když v oznámení o zahájení zadávacího řízení stanovil pro podání nabídek lhůtu v délce 38 dní a 16 hodin, ačkoli ji byl povinen stanovit po jejím zkrácení alespoň v délce 40 dnů, přičemž uvedený postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel dne 6. 3. 2012 uzavřel se společností Ernst & Young, s.r.o., IČO 26705338, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, smlouvu na veřejnou zakázku.

III.

Za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí se zadavateli – Česká republika –Český telekomunikační úřad, IČO 70106975, se sídlem Sokolovská 58/219, 190 00 Praha – podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokuta ve výši 10 000,- Kč (deset tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ A POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

1. Zadavatel – Česká republika –Český telekomunikační úřad, IČO 70106975, se sídlem Sokolovská 58/219, 190 00 Praha (dále jen „zadavatel“) – zahájil podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), dne 23. 12. 2011 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Liberalizovaný poštovní trh – metodika sběru dat, evidence subjektů a stanovení parametrů dostupnosti služeb“, přičemž toto oznámení bylo uveřejněno v informačním systému o veřejných zakázkách dne 23. 12. 2011 pod ev. č. 104055, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 1. 2012 pod ev. č. 2012/S 1-001779 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Zadavatel má v případě zadávání veřejné zakázky postavení veřejného zadavatele podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona, neboť je organizační složkou státu ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č.219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a byl zřízen zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem.

3. V zadávacím řízení se zadavatel při výkonu práv a povinností podle zákona souvisejících se zadávacím řízením nechal zastoupit společností AQE advisors, a.s., IČO 26954770, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 1944/31, 602 00 Brno (dále jen „mandatář“).

4. Ve věci výše uvedené veřejné zakázky obdržel Úřad podání, jehož obsahem byl podnět k přezkoumání postupu zadavatele při jejím zadávání, a proto si Úřad od zadavatele vyžádal vyjádření a dokumentaci o předmětné veřejné zakázce. 

5. Zadavatel v části II.1.5 oznámení o zakázce vymezil předmět plnění takto: „Předmět veřejné zakázky je v souladu s § 98 ZVZ [zákona]rozdělen na tyto dvě části: 1. Část 1: Srovnávací analýza a vytvoření metodiky sběru dat pro sledování poštovního trhu 2. Část 2: Metodika evidence subjektů působících na poštovním trhu a metodika sledování definovaného souboru parametrů dostupnosti poštovních služeb Blíže viz zadávací dokumentace“. Předpokládaná hodnota byla zadavatelem v části II.2.1 oznámení o zakázce a v části 5. 6 zadávací dokumentace stanovena ve výši 5 135 000,- Kč bez DPH.

6. Po přezkoumání obsahu dokumentace o veřejné zakázce získal Úřad pochybnosti, zda zadavatel při zadávání částí 1 a 2 veřejné zakázky postupoval v souladu s ust. § 39 odst. 3 písm. a) bod 1. zákona, když zadávací řízení bylo zahájeno odesláním oznámení o zahájení k uveřejnění dne 23. 12. 2011 a lhůta pro doručení nabídek byla stanovena do 31. 1. 2012 v 16:00 hod, a zda se proto zadavatel nedopustil správních deliktů dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, když dne 6. 3. 2012 uzavřel se společností Ernst & Young, s.r.o., IČO 26705338, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 (dále jen „vybraný uchazeč“), smlouvy na veřejnou zakázku.

II. PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

7. Účastníkem správního řízení podle § 116 zákona je zadavatel.

8. Zahájení správního řízení oznámil Úřad zadavateli dopisem č. j. ÚOHS-S0311/2015/VZ-12327/2015/523/LSt ze dne 25. 5. 2015, který byl doručen téhož dne; tímto dnem bylo dle § 113 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), správní řízení zahájeno.

9. Úřad zadavateli usnesením č. j. ÚOHS-S0311/2015/VZ-12335/2015/523/LSt ze dne 25. 5. 2015 stanovil lhůtu, ve které byl oprávněn navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko. Zadavatel se v řízení vyjádřil dopisem ze dne 29. 5. 2015 doručeným Úřadu dne 1. 6. 2015.

10. Usnesením č. j. ÚOHS-S0311/2015/VZ-13272/2015/523/LSt ze dne 4. 6. 2015 stanovil Úřad zadavateli lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Zadavatel se k podkladům rozhodnutí vyjádřil dopisem ze dne 11. 6. 2015 doručeným Úřadu téhož dne.

Stanovisko zadavatele ze dne 29. 5. 2015

11. Zadavatel uvádí, že k možnosti zkrácení lhůty pro podání nabídek přistoupil i s ohledem na předmět veřejné zakázky, kdy dle jeho názoru bylo možné zpracování odpovídajících nabídek bez nutnosti využití zákonem stanovené obecné lhůty pro podání nabídek u nadlimitních veřejných zakázek podle § 39 odst. 3 písm. a) bod 1 zákona. Zadavatel dále uvádí, že současně nad rámec zákonných povinností uveřejnil informaci o zahájení zadávacího řízení na vlastních webových stránkách a současně na webových stránkách www.esfcr.cz.

12. Zadavatel vysvětluje, že v rámci administrace zadávacího řízení mandatářem došlo na jeho straně k technickoadministrativnímu pochybení, kdy při odesílání příslušného formuláře do Informačního systému veřejných zakázek byl den zahájení zadávacího řízení (tj. den odeslání příslušného formuláře) započítán do lhůty pro podání nabídek.

13. Zadavatel namítá, že k uvedenému pochybení došlo v rámci úkonu, který v souladu s uzavřenou mandátní smlouvou činil mandatář a zadavatel v daný okamžik neměl faktickou možnost pochybení předejít (opožděné odeslání připraveného formuláře bez přizpůsobení lhůty pro podání nabídek). Uvedené pochybení bylo dle zadavatele zjištěno až v okamžiku, kdy již nemohl přijmout opatření k jeho nápravě podle § 111 odst. 6 zákona, např. v podobě stanovení nové lhůty pro podání nabídek v délce, která by naplňovala požadavky zákona.

14. Zadavatel dále namítá, že toto neúmyslné pochybení neovlivnilo, ani nebylo způsobilé ovlivnit podstatným způsobem, okruh potencionálních dodavatelů a následně výběr nejvhodnější nabídky.

15. Zadavatel dále uvádí, že vzhledem ke specifickému předmětu veřejné zakázky byl okruh potencionálních dodavatelů s ohledem na technické kvalifikační předpoklady, požadované z důvodu snahy získat nabídky pouze odborně kvalifikovaných uchazečů, objektivně omezen.

16. Zadavatel dále namítá, že neobdržel žádnou námitku směřující proti stanovené lhůtě pro podání nabídek, ani neobdržel žádnou opožděně podanou nabídku, přestože otevírání obálek s nabídkami se v souladu se zadávacími podmínkami uskutečnilo až den následující po skončení lhůty pro podání nabídek, tj. 40. den po dni zahájení zadávacího řízení.

17. Zadavatel dále požaduje zohlednit skutečnost, že se jednalo o zcela neúmyslné jednání, které bylo v daný okamžik mimo sféru vlivu zadavatele, s tím, že nebyl podstatným způsobem ovlivněn výběr nejvhodnější nabídky.

Stanovisko zadavatele ze dne 11. 6. 2015

18. Zadavatel v návaznosti na vyjádření mandatáře požaduje zohlednit skutečnost, že kompletní zadávací podmínky veřejné zakázky byly uveřejněny na profilu zadavatele dne 23. 12. 2011 v 12:09:39 hod., tj. dle jeho názoru byl tímto dodavatelům umožněn přístup k zadávacím podmínkám a potencionální uchazeči tak fakticky měli možnost zpracovat a podat nabídky v průběhu 40 kalendářních dnů.

19. Zadavatel dále uvádí, že přestože byla veřejná zakázka zadávána v návaznosti na stanovenou předpokládanou hodnotu (na základě v rozhodné době zadavateli dostupných informací) jako veřejná zakázka nadlimitní, z cenových nabídek obou uchazečů je zřejmé, že předmětná veřejná zakázka mohla být zadávána jako veřejná zakázka podlimitní, tj. v režimu, v rámci kterého zákon stanovoval podstatně kratší minimální délku lhůty pro podání nabídek (22 dnů), a které by zadavatel v rámci předmětného zadávacího řízení bezezbytku vyhověl.

20. Zadavatel závěrem požaduje, aby v rámci správního řízení byly výše uvedené skutečnosti zohledněny, neboť se jednalo o zcela výjimečný případ, vyplývající z neúmyslného jednání, které bylo v daný okamžik mimo sféru vlivu zadavatele, a již byla přijata organizační opatření na straně zadavatele ve snaze podobným pochybením při zadávání veřejných zakázek předcházet.

III. ZÁVĚRY ÚŘADU

21. Úřad přezkoumal na základě § 112 a násl. ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o veřejné zakázce, vyjádření zadavatele, a na základě vlastního zjištění konstatuje, že zadavatel při zadávání šetřené veřejné zakázky nepostupoval v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

22. Podle ust. § 12 odst. 1 zákona nadlimitní veřejnou zakázkou se rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota podle § 13 zákona bez daně z přidané hodnoty dosáhne nejméně finančního limitu stanoveného prováděcím právním předpisem pro jednotlivé kategorie zadavatelů, oblasti a druhy veřejných zakázek, případně kategorie dodávek nebo služeb. Tento prováděcí právní předpis stanoví rovněž seznam zboží pořizovaného Českou republikou - Ministerstvem obrany, pro které platí zvláštní finanční limit, a výši tohoto limitu.

23. Podle ust. § 26 odst. 1 zákona zadávací řízení zahajuje zadavatel odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění.

24. Podle ust. § 39 odst. 1 zákona veškeré lhůty určené veřejným zadavatelem musí být stanoveny s ohledem na předmět veřejné zakázky.

25. Podle ust. § 39 odst. 3 písm. a) bod 1. zákona lhůta pro podání nabídek nesmí být u nadlimitních veřejných zakázek v otevřeném řízení kratší než 52 dny.

26. Podle ust. § 39 odst. 5 zákona lhůty začínají běžet dnem následujícím po dni zahájení zadávacího řízení.

27. Podle ust. § 40 odst. 2 písm. a) zákona pokud je oznámení zadávacího řízení odesláno elektronickými prostředky (§ 149 zákona), je veřejný zadavatel oprávněn zkrátit o 7 dnů lhůty podle § 39 odst. 2 písm. a) bod 1 zákona, § 39 odst. 3 písm. a) bod 1 zákona a lhůty uvedené v § 40 odst. 1 zákona v případě otevřeného řízení.

28. Podle ust. § 40 odst. 3 zákona pokud veřejný zadavatel umožní neomezený a přímý dálkový přístup k zadávací dokumentaci v plném rozsahu již ode dne uveřejnění oznámení otevřeného řízení nebo užšího řízení, ve kterém je uvedena internetová adresa, kde je možno získat přístup k zadávací dokumentaci, může veřejný zadavatel zkrátit lhůtu pro podání nabídek o 5 dnů.

29. Podle ust. § 40 odst. 4 zákona zkrácení lhůt podle § 40 odst. 1 až 3 zákona lze sčítat.

30. Podle ust. § 98 odst. 1 zákona zadavatel může rozdělit veřejnou zakázku na části, připouští-li to povaha předmětu veřejné zakázky.

31. Podle ust. § 98 odst. 4 zákona je-li veřejná zakázka rozdělena na části, vztahují se ustanovení tohoto zákona týkající se postupů zadavatele v zadávacím řízení či práv a povinností dodavatele na každou jednotlivou část, nevyplývá-li z tohoto zákona jinak. Ustanovení § 13 odst. 4 zákona tím není dotčeno.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o veřejné zakázce

32. Jak již bylo uvedeno v bodu 5. odůvodnění tohoto rozhodnutí, jedná se v šetřeném případě o veřejnou zakázku, u které zadavatel využil zákonné možnosti stanovené v § 98 odst. 1 zákona, a veřejnou zakázku rozdělil na části ve smyslu výše citovaného ustanovení zákona.

33. Obecně Úřad ve vztahu k  veřejné zakázce rozdělené na části ve smyslu § 98 odst. 1 zákona uvádí, že je nutno reflektovat zákonnou úpravu ustanovení § 98 odst. 4 zákona, ze kterého vyplývá, že u veřejných zakázek rozdělených na části se povinnosti zadavatele vztahují na každou jednotlivou část veřejné zakázky samostatně. Z právě uvedeného je nutno vyvodit závěr, že v případě porušení povinností zadavatele dojde k porušení zákona vzhledem ke každé jednotlivé části veřejné zakázky samostatně.

34. Úřad se proto bude dále vyjadřovat k oběma výrokům tohoto rozhodnutí souhrnně, neboť v obou případech byla naplněna tatáž skutková podstata správního deliktu. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky byla zadavatelem v části II.2.1 oznámení o zakázce a v části 5. 6 zadávací dokumentace stanovena ve výši 5 135 000,- Kč bez DPH, přičemž dle § 12 odst. 1 zákona v návaznosti na § 2 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 77/2008 Sb., o stanovení finančních limitů pro účely zákona o veřejných zakázkách, o vymezení zboží pořizovaného Českou republikou - Ministerstvem obrany, pro které platí zvláštní finanční limit, a o přepočtech částek stanovených v zákoně o veřejných zakázkách v eurech na českou měnu, ve znění pozdějších předpisů, se jedná o nadlimitní veřejnou zakázku, neboť finanční limit v případě veřejných zakázek na služby činí 3 236 000,- Kč bez daně z přidané hodnoty.

35. Z výše uvedeného plyne, že zadavatel byl povinen v případě nadlimitní veřejné zakázky na služby v souladu s § 39 odst. 3 písm. a) bod 1. zákona stanovit lhůtu pro podání nabídek, která v otevřeném řízení nesmí být kratší než 52 dny.

36. Zadavatel využil možnosti zkrátit lhůtu pro podání nabídek dle § 40 odst. 2 písm. a) zákona o 7 dnů a dle § 40 odst. 3 zákona o dalších 5 dnů, celkem tedy o 12 dnů.

37. Oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo do informačního systému o veřejných zakázkách odesláno dne 23. 12. 2011. V části IV.3.4) oznámení o zakázce a v části 14. zadávací dokumentace stanovil zadavatel lhůtu pro doručení nabídek do 31. 1. 2012 do 16:00 hod. Lhůta pro podání nabídek u předmětné veřejné zakázky tedy činila 38 dní a 16 hodin.

Ke stanovení lhůty pro podání nabídek

38. Úřad předně uvádí, že zákonem vymezené lhůty pro podání nabídek jsou stanoveny jako minimální, přičemž je třeba brát v úvahu ust. § 39 odst. 1 zákona, podle něhož je zadavatel povinen stanovit veškeré lhůty s ohledem na předmět veřejné zakázky. Z uvedeného plyne, že lhůta pro podání nabídek může dle charakteru předmětu veřejné zakázky a z toho plynoucí náročnosti zpracování nabídky být i delší než lhůta stanovená zákonem jako minimální. Je pravděpodobné, že u složitých zakázek by stanovení minimální, byť zákonné lhůty mohlo být pokládáno za porušení zákona, protože minimální lhůta by neumožnila zpracování odpovídající nabídky. Úřad dále uvádí, že stanovení délky lhůty pro podání nabídky významnou měrou ovlivňuje další průběh zadávacího řízení, neboť od její dostatečné délky se může odvíjet i počet nabídek obdržených v daném zadávacím řízení a také kvalita zpracování nabídek. Uchazeči se totiž potřebují nejprve o zahájeném zadávacím řízení dovědět, získat doklady ke splnění kvalifikačních předpokladů a připravit nabídky, jež budou splňovat zákonem a zadavatelem stanovené podmínky, přičemž nelze pominout nezbytný čas na rozhodovací procesy v rámci organizačních struktur dodavatelů. Z uvedeného důvodu jsou délky lhůt pro podání nabídek (a to délky minimální) stanoveny kogentním ustanovením § 39 odst. 2 a 3 zákona, přičemž význam dodržení těchto ustanovení zdůraznil zákonodárce výrazem „nesmí být kratší“. Zadavatel tedy musí při stanovení lhůty pro podání nabídek u nadlimitní veřejné zakázky v otevřeném řízení dle § 39 odst. 3 písm. a) bod 1. zákona dodržet alespoň její zákonem stanovenou délku 52 dnů, pokud z povahy předmětu veřejné zakázky neplyne potřeba stanovit lhůtu delší.

39. Z dokumentace o veřejné zakázce vyplývá, že zadavatel využil možnosti zkrátit lhůtu pro podání nabídek dle § 40 odst. 2 písm. a) zákona o 7 dnů, když oznámení zadávacího řízení odeslal elektronickými prostředky dle § 149 zákona. Dle oznámení o zakázce bylo oznámení o zahájení zadávacího řízení odesláno k uveřejnění dne 23. 12. 2011 a v informačním systému o veřejných zakázkách bylo uveřejněno ještě týž den. Z dokumentace o veřejné zakázce dále vyplývá, že zadavatel využil rovněž možnosti zkrátit lhůtu pro podání nabídek dle § 40 odst. 3 zákona o dalších 5 dnů, když umožnil neomezený a přímý dálkový přístup k zadávací dokumentaci v plném rozsahu již ode dne uveřejnění oznámení otevřeného řízení. Zadavatel v souladu s naposledy citovaným ustanovením zákona v oznámení o zahájení zadávacího řízení uvedl internetovou adresu, kde bylo možno získat přístup k zadávací dokumentaci, přičemž zadávací dokumentace v plném rozsahu byla na uvedené adrese profilu zadavatele k dispozici ode dne 23. 12. 2011.

40. Z výše uvedeného plyne, že v šetřeném případě zákonem aprobované zkrácení minimální lhůty pro podání nabídek činilo 12 dnů a minimální lhůtu 52 dnů pro podání nabídek mohl zadavatel zkrátit v souladu se zákonem na 40 dnů. Pro úplnost Úřad dodává, že v souladu s ust. § 40 odst. 4 zákona lze zkrácení lhůt podle § 40 odst. 1 až 3 zákona sčítat.

41. Podle ust. § 26 odst. 1 zákona zadávací řízení zahajuje zadavatel odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění. Z dokumentace o veřejné zakázce vyplývá, že oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo do informačního systému o veřejných zakázkách odesláno dne 23. 12. 2011, přičemž podle ust. § 39 odst. 5 zákona lhůta pro podání nabídek začíná běžet dnem následujícím po dni zahájení zadávacího řízení. Z výše uvedeného plyne, že lhůta pro podání nabídek začala plynout ode dne 24. 12. 2011. Lhůta pro doručení nabídek skončila v zadavatelem uvedeném termínu dne 31. 1. 2012 v 16:00 hod.

42. Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání nabídek u nadlimitních veřejných zakázek v otevřeném řízení nesmí být kratší než 52 dnů a zadavatel využil možnosti pro zkrácení této minimální lhůty o 12 dnů, tj. byl v posuzovaném případě povinen lhůtu stanovit alespoň v délce 40 dnů, čemuž by odpovídalo stanovení lhůty pro podání nabídek nejdříve v průběhu dne 2. 2. 2012. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že zadavatel stanovil u předmětné veřejné zakázky lhůtu pro podání nabídek kratší než 40 dní. Konkrétně se jednalo o její stanovení v délce pouze 38 dní a 16 hodin, ačkoli tato lhůta měla činit alespoň 40 dnů a více.

43. Ačkoliv by se mohlo jevit zkrácení lhůty pro podání nabídek o jeden den a 8 hodin jako zanedbatelné, nelze tolerovat jakoukoliv odchylku ve stanovení předmětné lhůty spočívající v jejím zkrácení, neboť zákon v ustanovení § 39 odst. 3 písm. a) bodu 1. obligatorně ukládá zadavatelům stanovit předmětnou lhůtu v minimální délce 52 dnů, resp. po jejím zkrácení alespoň v délce 40 dnů, neboť již tato zákonem stanovená lhůta je koncipována jako minimální. Její další zkracování, byť by šlo o jednotky dnů či hodin, může mít na průběh zadávacího řízení výrazně negativní dopad.

44. Úřad dále zároveň podotýká, že pokud by připustil další zkrácení zákonem stanovených minimálních lhůt, mohlo by tím současně dojít k vytvoření prostředí právní nejistoty při zadávání veřejných zakázek, což by bylo v rozporu se základními zásadami zákona, zejména pak zásadou transparentnosti. Úřad doplňuje, že stejně jako zadavatel v šetřeném případě argumentuje při zkrácení minimální zákonné lhůty pro podání nabídky pouhým 1 dnem a 8 hodinami, stejně tak by mohl jiný zadavatel v jiném případě argumentovat v případě zkrácení lhůty o dva dny, příp. tři dny atd. V návaznosti na zkrácení lhůt pro podání nabídek nelze odhlédnou od skutečnosti, že zadavatel k zahájení zadávání přistoupil v době těsně před vánočními svátky a přicházejícím Novým rokem, tedy v době, kdy nelze předpokládat příliš aktivní činnost dodavatelů (v průběhu vánočních svátků bývá obvyklé čerpání dovolené většího počtu zaměstnanců). Za této situace nabývá o to více na významu prakticky jakékoli zkrácení lhůty pro podání nabídky.

45. V tomto kontextu je nutné zdůraznit, že zákon označuje za správní delikt nejen jednání, které podstatně ovlivnilo výběr nejvhodnější nabídky, ale i takové jednání, které pouze mělo potenciál takového ovlivnění. Stanovením alespoň minimální zákonné lhůty pro podání nabídek mohl zadavatel docílit obdržení nabídek od širšího okruhu dodavatelů, nebo příp. „kvalitnějších“ nabídek od uchazečů, jež nabídku podali, přičemž nelze vyloučit, že by některá z těchto nabídek byla ekonomicky výhodnější. Vzhledem ke skutečnosti, že nabídku na obě části veřejné zakázky podali pouze dva uchazeči, nelze zcela vyloučit, že existovali další dodavatelé, kteří neměli na přípravu a předložení nabídek dostatek času, a také z toho důvodu nemuseli podat nabídku.

46. Výše popsaný postup zadavatele tak mohl mít podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky, neboť k vlivu na výběr nejvhodnější nabídky postačí i pouhá potenciální možnost ovlivnění takového výběru. V této souvislosti Úřad odkazuje na rozsudek Krajského soudu sp. zn.  62 Af 14/2011 ze dne 19. 7. 2012, v němž soud uvedl „z uvedeného ustanovení [120 odst. 1 písm. a) zákona] je zřejmé, že se deliktu dopustí již ten zadavatel, který nedodrží ZVZ [zákon], přičemž tím pouze hypoteticky ovlivní výběr nejvhodnější nabídky“. Úřad proto konstatuje, že zadavatel naplnil tento znak skutkové podstaty správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, a nemůže tak přisvědčit námitce zadavatele, že jeho pochybení neovlivnilo, ani nebylo způsobilé ovlivnit podstatným způsobem, okruh potencionálních dodavatelů a následně výběr nejvhodnější nabídky.

K argumentům zadavatele z vyjádření ze dne 29. 5. 2015

47. K námitce zadavatele, že nad rámec zákonných povinností uveřejnil informaci o zahájení zadávacího řízení na vlastních webových stránkách a současně na webových stránkách poskytovatele dotace www.esfcr.cz Úřad uvádí, že tyto skutečnosti na porušení právní povinnosti spočívající v nedodržení minimální lhůty pro podání nabídky nemají žádný dopad, ale Úřad k nim přihlédne při stanovení výše pokuty. V této souvislosti však Úřad konstatuje, že ani v těchto případech nepovinného zveřejnění by zadavatel požadovanou minimální lhůtu pro podání nabídek nesplnil, neboť informace týkající se zadávacího řízení na těchto webových stránkách byly dle dokumentace o veřejné zakázce zveřejněny až dne 27. 12. 2011.

48. Zadavatel dále namítá, že jeho pochybení bylo neúmyslné a technicko-administrativního rázu a došlo k němu v rámci úkonu zastupující společnosti (mandatáře), přičemž zadavatel v daný okamžik neměl faktickou možnost pochybení předejít. Uvedené pochybení bylo dle zadavatele zjištěno až v okamžiku, kdy již nemohl přijmout opatření k jeho nápravě podle § 111 odst. 6 zákona, např. v podobě stanovení nové lhůty pro podání nabídek v délce, která by naplňovala požadavky zákona. Úřad k námitce předně uvádí, že za postup v zadávacím řízení odpovídá plně zadavatel, byť by se v celém zadávacím řízení nechal zastoupit (srov. § 151  odst. 3 zákona, dle něhož v případě zastoupení zadavatele při výkonu práv a povinností v zadávacím řízení není dotčena jeho odpovědnost za dodržování zákona). Úřad dále připomíná, že odpovědnost za spáchání správního deliktu dle zákona je objektivní (tj. odpovědnost za protiprávní stav bez ohledu na zavinění), přičemž zákon připouští liberační důvody v ust. § 121 odst. 1. Zadavatel však neprokázal, že by vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti v souladu s naposledy citovaným ustanovením zákona zabránil. Úřad proto konstatuje, že dobrá víra zadavatele v odbornost zastupující společnosti není důvodem pro vyloučení odpovědnosti a je na zadavateli, zda v návaznosti na uloženou sankci využije i jiné právní nástroje, např. ty, které vyplývají z odpovědnosti konkrétní osoby za protiprávní stav.

49. K námitce, že zadavatel již nemohl přijmout opatření k nápravě, Úřad uvádí, že v případě, kdy zadavatel uvedené pochybení mandatáře zjistil ještě před skončením lhůty pro podání nabídek, měl možnost po zjištění výše uvedené skutečnosti (tj. že lhůta pro podání nabídek nesplňuje minimální zákonný požadavek), postupovat dle § 49 odst. 4 zákona a v rámci dodatečných informací k zadávacím podmínkám stanovit novou lhůtu pro podání nabídek, přičemž tuto změnu by musel dále oznámit stejnou formou, jakou bylo zadávací řízení vyhlášeno, tj. uveřejnit ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie, které jsou pro dodavatele klíčovým zdrojem základních informací o veřejné zakázce. V případě, kdy zadavatel uvedené pochybení mandatáře zjistil až po otevření obálek s nabídkami nebo po ukončení celého zadávacího řízení, tedy v situaci, kdy už jej reálně nemohl napravit, pak ani zde namítaná skutečnost nemůže zadavatele odpovědnosti zprostit. Pozdní zjištění pochybení mandatáře by naopak vypovídalo o skutečnosti, že potřebné úsilí k zabránění porušení zadavatel nevynaložil (srov. § 121 odst. 1 zákona).

50. Zadavatel k možnosti vlivu na výběr nejvhodnější nabídky dále namítá, že s ohledem na specifický předmět veřejné zakázky (díky němuž dle svého tvrzení využil zákonného zkrácení lhůty pro podání nabídek) byl okruh potencionálních dodavatelů s ohledem na technické kvalifikační předpoklady, požadované z důvodu snahy získat nabídky pouze odborně kvalifikovaných uchazečů, objektivně omezen. Úřad již výše vysvětlil, že vliv na výběr nejvhodnější nabídky je v souladu s naposledy citovanou judikaturou Krajského soudu postačující i v potenciální rovině a nadto zadavatel nijak tvrzené skutečnosti o specifičnosti předmětu veřejné zakázky nedoložil. Uvedená argumentace zadavatele týkající se předmětu veřejné zakázky, který byl současně dle zadavatele důvodem pro zkrácení lhůty pro podání nabídek, je dle názoru Úřadu nepřiléhavá, neboť na kompletaci nabídky u veřejné zakázky se specifickým charakterem předmětu veřejné zakázky, která je navíc zadavatelem zadávána jako nadlimitní, by zpravidla dodavatelé naopak potřebovali více času. V této souvislosti a také v kontextu využití zákonného zkrácení lhůt by tak mohlo být spíše sporné, zda byla lhůta pro podání nabídek stanovena s ohledem na předmět veřejné zakázky (viz bod 34. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

51. K námitce zadavatele, že neobdržel žádnou námitku směřující proti stanovené lhůtě pro podání nabídek, Úřad uvádí, že za správnost a úplnost zadávacích podmínek dle § 44 odst. 1 zákona odpovídá zadavatel a nemůže tuto odpovědnost přenášet na dodavatele. Nepodání námitek nelze vykládat tak, že nemohlo dojít k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, neboť mj. pomíjí výše uvedenou potenciální rovinu vlivu na výběr, ale hlavně nemůže zhojit nesplnění minimálních zákonných požadavků. Ani ze skutečnosti, že zadavatel neobdržel žádnou opožděně podanou nabídku nelze ve vztahu k nedodržení minimální zákonné lhůty pro podání nabídek v šetřeném případě dovozovat relevantní závěry. Skutečnost, že otevírání obálek s nabídkami se dle termínu stanoveného zadavatelem v zadávací dokumentaci (v souladu s § 71 odst. 4 zákona, ve znění účinném do 31. 3. 2012) uskutečnilo až den následující po skončení lhůty pro podání nabídek, tj. 40. den po dni zahájení zadávacího řízení, rovněž na splnění minimální zákonné lhůty nemá žádný dopad, neboť uchazeči již v té době nabídky podávat nemohli. Nadto Úřad podotýká, že přes výše uvedené ani následující den tj. 1. 2. 2012 v 9:00 hod, kdy byly nabídky otevřeny, by minimální lhůta pro podání nabídek nebyla splněna, neboť tato lhůta by se naplnila až půlnocí téhož dne.

K argumentům zadavatele z vyjádření ze dne 11. 6. 2015

52. K námitce zadavatele, že dodavatelům byl umožněn přístup k zadávacím podmínkám jejich uveřejněním na profilu zadavatele již dne 23. 12. 2011 v 12:09:39 hod, z čehož dovozuje, že potenciální uchazeči tak fakticky měli možnost zpracovat a podat nabídky v průběhu 40 kalendářních dnů, Úřad uvádí, že zadavatel na základě uveřejnění zadávací dokumentace na profilu využil zákonem dovolené zkrácení lhůty pro podání nabídek dle § 40 odst. 3 zákona a další zkrácení z tohoto důvodu zákon neumožňuje. Zadavatel tak ke splnění podmínky zkrácení lhůty pro podání nabídek o 5 dnů neomezený a dálkový přístup k zadávací dokumentaci v plném rozsahu již ode dne uveřejnění oznámení otevřeného řízení umožnit musel, tj. ode dne 23. 12. 2011 (viz bod 35. a 36. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Tvrzení, že uvedeným uveřejněním se dodavatelé již fakticky mohli se zadávacími podmínkami seznámit a zadavatel by tak lhůtu pro podání nabídek splňoval nelze akceptovat, neboť zákon v § 39 odst. 5 stanoví pro počítání lhůt jasná pravidla (viz bod 37. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Lhůta pro podání nabídek tak začíná plynout dnem následujícím (24. 12. 2011) po dni zahájení zadávacího řízení (23. 12. 2011). Jiný výklad naposledy citovaného ustanovení by byl v rozporu s právní jistotou dodavatelů.

53. K námitce zadavatele, že předmětná veřejná zakázka mohla být na základě cenových nabídek zadána jako veřejná zakázka podlimitní, tj. v režimu, v rámci kterého zákon stanovoval podstatně kratší minimální délku lhůty pro podání nabídek (22 dnů), Úřad uvádí, že zadavatel je v souladu s § 13 odst. 1 zákona povinen stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky před zahájením zadávacího řízení. V návaznosti na její stanovení pak volí odpovídací druh zadávacího řízení, přičemž v posuzovaném případě se s ohledem na výši předpokládané hodnoty jednalo o nadlimitní veřejnou zakázku (viz bod 30. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Pokud následně byly podány cenové nabídky nižší, než je finanční limit pro nadlimitní veřejnou zakázku, na postup při zadávání nadlimitní veřejné zakázky tato skutečnost nemůže mít vliv, neboť zadavatel je vždy povinen řídit se procesními pravidly platnými pro konkrétní druh zadávacího řízení po celou dobu běhu zadávacího řízení Skutečnost, že zadavatel postupoval dle tehdy dostupných informací, na základě nichž zvolil při zahájení zadávacího řízení předpokládanou hodnotu odpovídající nadlimitní veřejné zakázce, není důvodem pro pozdější změnu postupu, a to ani za situace, kdy jsou podány nabídky obsahující ceny odpovídající finančnímu limitu pro podlimitní veřejné zakázky. Změna procesních pravidel v průběhu zadávacího řízení by v rozporu se základními zásadami zákona oslabovala právní jistotu dodavatelů. Nad rámec výše uvedeného Úřad konstatuje, že v šetřeném případě se tak nejedná o aplikaci § 26 odst. 5 zákona, jímž by zadavatel zahájil zadávání podlimitní veřejné zakázky postupem platným pro zadávání nadlimitní veřejné zakázky, neboť zahájení zadávání nadlimitní veřejné zakázky zadavatelem nebylo  dobrovolnou volbou „přísnějšího“ postupu, kterou by zadavatel umožnil „otevřenější“ soutěž, ale povinností takto postupovat na základě stanovené předpokládané hodnoty.

54. Úřad posuzoval zadavatelem stanovenou lhůtu pro podání nabídek ve světle výše uvedených požadavků zákona a dospěl k závěru, že zadavatel minimální zákonné požadavky nenaplnil. V šetřeném případě zadavatel při zadávání částí 1 a 2 veřejné zakázky nevymezil dostatečně dlouhou lhůtu pro podání nabídek a dopustil se spáchání správních deliktů podle ust. § 120 odst. 1 písm. a), neboť postupoval v rozporu s ust § 39 odst. 3 písm. a) bod 1. zákona ve spojení s ust. § 40 odst. 2 písm. a) a § 40 odst. 3 zákona, když v oznámení o zahájení zadávacího řízení stanovil pro podání nabídek lhůtu v délce 38 dní a 16 hodin, ačkoli ji byl povinen stanovit po jejím zkrácení alespoň v délce 40 dnů, přičemž uvedený postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel dne 6. 3. 2012 uzavřel s vybraným uchazečem smlouvy na veřejnou zakázku. Proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí.

K uložení sankce

55. Podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

56. V případě předmětné veřejné zakázky Úřad konstatoval ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí, že zadavatel se správních deliktů dopustil tím, že při zadávání částí 1 a 2 veřejné zakázky postupoval v rozporu s ust § 39 odst. 3 písm. a) bod 1. zákona ve spojení s ust. § 40 odst. 2 písm. a) a § 40 odst. 3 zákona, když v oznámení o zahájení zadávacího řízení stanovil pro podání nabídek lhůtu v délce 38 dní a 16 hodin, ačkoli ji byl povinen stanovit po jejím zkrácení alespoň v délce 40 dnů, přičemž uvedený postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel dne 6. 3. 2012 uzavřel s vybraným uchazečem smlouvy na veřejnou zakázku.

57. Podle § 121 odst. 3 zákona – ve znění účinném ke dni zahájení zadávacího řízení –odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

58. Podle ust. čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Ústavní pravidlo zakotvené v ust. čl. 40 odst. 6 Listiny, které stanoví, že trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán a pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější, zakládá výjimku z jinak obecného zákazu retroaktivity trestních norem, která se uplatní v případě, kdy je pozdější právní úprava pro pachatele příznivější. Tato výjimka se dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu aplikuje rovněž v řízeních o sankci za správní delikty.

59. V tomto případě došlo před zahájením správního řízení s účinností ke dni 6. 3. 2015 ke změně ustanovení § 121 odst. 3 zákona, který nově uvádí, že „odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán“. Úřad proto v šetřeném případě aplikoval výjimku zakotvenou v ust. čl. 40 odst. 6 Listiny a posoudil případ podle pozdějšího zákona (zákona účinného v době zahájení správního řízení), neboť došel k závěru, že je pro zadavatele příznivější. Při posuzování příznivosti právní úpravy vycházel Úřad zejména ze skutečnosti, že zákon účinný v době zahájení zadávacího řízení umožnoval oproti stávající právní úpravě zahájit správní řízení s delším odstupem od okamžiku spáchání správního deliktu či od okamžiku, kdy se o něm Úřad dozvěděl.

60. V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona (ve znění účinném ke dni zahájení správního řízení). V šetřeném případě se Úřad o spáchání správního deliktu dozvěděl na základě podnětu, který obdržel dne 12. 3. 2015. K uzavření smluv s vybraným uchazečem došlo dne 6. 3. 2012, přičemž správní řízení bylo zahájeno dne 25. 5. 2015. Z uvedených údajů vyplývá, že v šetřeném případě odpovědnost zadavatele za správní delikt nezanikla.

61. K uložení pokuty za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí Úřad předně uvádí, že při stanovení výše sankce je nutné postupovat v souladu se zásadou absorpce, která se uplatní při postihu souběhu správních deliktů a jejíž podstata tkví v absorpci sazeb (poena maior absorbet minorem – tedy přísnější trest pohlcuje mírnější). Jak již v minulosti několikráte dovodil Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku sp. zn. 1 As 28/2009 ze dne 18. 6. 2009 nebo v rozsudku sp. zn. 5 Afs 9/2008-328 ze dne 31. 10. 2008), při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat trestněprávní instituty i při trestání správním orgánem vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. Použití analogie ve správním trestání je v omezeném rozsahu přípustné tehdy, pokud právní předpis, který má být aplikován, určitou otázku vůbec neřeší, a nevede-li výklad za pomocí analogie ani k újmě účastníka řízení, ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 27/2008 ze dne 16. 4. 2008 a sp. zn. 8 As 17/2007 ze dne 31. 5. 2007). Pro ukládání trestů za správní delikty se proto musí uplatnit obdobné principy a pravidla jako pro ukládání trestů za trestné činy.

62. Úprava zákona o veřejných zakázkách je ve vztahu k trestání souběhu správních deliktů na rozdíl od úpravy trestněprávní neúplná. Zejména pak neřeší moment, do kdy je správní delikty možno považovat za sbíhající se, jakož ani důsledky, není-li z jakýchkoli důvodů vedeno společné řízení. Souhrnné či úhrnné tresty, jimiž se postihuje souběh trestných činů, přitom představují pro pachatele výhodnější postup, neboť je v nich zohledněna skutečnost, že pachatel se dopustil dalšího trestného činu, aniž byl varován odsuzujícím rozsudkem týkajícím se dřívějšího trestného činu.

63. V souladu s výše citovanou zásadou absorpce v rámci správně-právního trestání Úřad ve správním řízení uloží pokutu podle přísněji trestného správního deliktu, a proto se Úřad nejprve zabýval otázkou, jaký správní delikt je v šetřeném případě možné považovat za závažnější, tj. za který z nich je možno uložit přísnější sankci (vyšší pokutu).

64. Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 5 % ceny zakázky nebo do 10 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a), c) nebo d) zákona.

65. V daném případě se zadavatel dopustil spáchání dvou správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, přičemž za spáchání každého z nich lze podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona uložit pokutu do 5 % ceny zakázky. Cena části 1 veřejné zakázky, při jejímž zadání se zadavatel dopustil správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí a za kterou mu může být uložena pokuta, činí dle smlouvy o dílo ze dne 6. 3. 2012 částku ve výši 1 006 800,- Kč včetně DPH. Horní hranice možné pokuty (5 % z ceny veřejné zakázky) tedy představuje částku ve výši 50 340,- Kč. Cena části 2 veřejné zakázky, při jejímž zadání se zadavatel dopustil správního deliktu uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí a za kterou mu může být uložena pokuta, činí dle smlouvy o dílo ze dne 6. 3. 2012 částku ve výši 2 082 000,- Kč včetně DPH. Horní hranice možné pokuty (5 % z ceny veřejné zakázky) tedy představuje částku ve výši 104 100,- Kč. Úřad konstatuje, že v šetřeném případě je závažnější správní delikt uvedený ve výroku II. tohoto rozhodnutí, neboť za něj lze uložit vyšší sankci. S ohledem na tuto skutečnost Úřad v souladu se zásadou absorpce ukládá sankci za závažnější ze spáchaných deliktů, tedy za správní delikt uvedený ve výroku II. tohoto rozhodnutí, a k druhému přihlédne v rámci přitěžujících okolností.

66. Podle § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

67. Hlavním kritériem, které je dle citovaného ustanovení rozhodné pro určení výměry pokuty, je závažnost správního deliktu. Jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Zákon pak demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán). Úřad nad rámec uvedených kritérií pak může přihlédnout i k jiným okolnostem, pokud jsou svojí povahou podstatné pro posouzení závažnosti správního deliktu, a které by s ohledem na skutkové okolnosti konkrétního případu mohly být kvalifikovány jako polehčující či přitěžující.

68. Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost správního deliktu,“ Úřad dále uvádí, že stupeň společenské škodlivosti správního deliktu (tedy závažnosti) je dán především konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty deliktu. Při posuzování závažnosti správního deliktu není hlavním kritériem skutková podstata správního deliktu, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je dále nutno hodnotit nejen jaké následky byly správním deliktem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

69. V posuzovaném případě je objektem správního deliktu zájem, aby zadavatel respektoval minimální lhůtu pro podání nabídek u nadlimitní veřejné zakázky zadávané v otevřeném řízení a uchazeči se mohli o zadávacím řízení dovědět, měli dostatek času na získání dokladů ke splnění kvalifikačních předpokladů a přípravě nabídek, přičemž nelze pominout potřebný čas na rozhodovací procesy v rámci organizačních struktur dodavatelů. Tímto zájmem je v širším smyslu zajištění dostatečně širokého a kvalifikovaného okruhu subjektů soutěžících o veřejnou zakázku a předložení nabídek, jež budou splňovat zákonem a zadavatelem stanovené podmínky.  Součástí tohoto zájmu je rovněž požadavek, aby postupem zadavatele nedocházelo k podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, a to ani v potenciální rovině.

70. Podle výkladové praxe Úřadu obecně dosahuje nejzávažnějšího stupně intenzity porušení zákona postup zadavatele spočívající v úplné ignoraci ustanovení zákona, neboť takový postup by zcela vylučoval soutěžní prostředí. Ke konkrétní závažnosti Úřad uvádí, že zadavatel v šetřeném případě nepostupoval zcela mimo režim zákona, nelze však odhlédnout od skutečnosti, že výše popsaný zájem chráněný normami zákona byl narušen protiprávním stavem, když zadavatel předpoklad minimální zákonem stanovené lhůty pro podání nabídek nezajistil.

71. Úřad z hlediska způsobu spáchání správního deliktu uvádí, že k postupu zadavatele v rozporu se zákonem došlo již při stanovení lhůty pro podání nabídek, tedy na samém počátku zadávacího řízení, jehož následkem pak mohlo dojít k omezení okruhu subjektů soutěžících o veřejnou zakázku a hospodárnosti při zadávání. Postup zadavatele v rozporu se zákonem je nevratný, když zadávací řízení bylo ukončeno výběrem nejvhodnější nabídky a uzavřením smlouvy. Úřad z hlediska způsobu spáchání správního deliktu přihlédl ke skutečnosti, že minimální lhůta pro podání nabídek nebyla dodržena „pouze“ o 1 den a 8 hodin. Tuto skutečnost sice nelze považovat za okolnost, která by uvedené porušení zákona mohla zhojit, ale Úřad k ní přihlédl při zvažování výše sankce jako k významné polehčující okolnosti.

72. Úřad dále přihlédl k okolnosti, že zadavatel nad rámec zákona dne 27. 12. 2011 uveřejnil informaci o zahájení zadávacího řízení na vlastních webových stránkách a současně na webových stránkách poskytovatele dotace www.esfcr.cz, přičemž Úřad považuje tuto okolnost za polehčující při stanovení výše pokuty, neboť zadavatel mohl zvýšit pravděpodobnost, aby se dodavatelé o zadávacím řízení dověděli, třebaže ani zde by minimální zákonem stanovená lhůta nebyla dodržena.

73. Úřad na základě výše uvedeného konstatuje, že možnost podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky sice zůstává v potenciální rovině, ale z hlediska následků správního deliktu však již nelze vyloučit, že v případě postupu zadavatele v souladu se zákonem mohl obdržet nabídky s odlišnými údaji od uchazečů, kteří se zadávacího řízení skutečně zúčastnili, jakož i další nabídky od dalších dodavatelů. Nelze proto vyloučit, že tak mohl být vybrán jiný dodavatel s nižší nabídkovou cenou.

74. Úřad z hlediska intenzity ohrožení právem chráněného zájmu a intenzity následků správního deliktu konstatuje, že vzhledem k relativně malému rozsahu nedodržení minimální lhůty pro podání nabídek a pouze potenciální rovině možného vlivu na výběr nejvhodnější nabídky došlo ke spáchání méně závažného správního deliktu s nízkou intenzitou jeho následků.

75. Přitěžující okolnost však Úřad shledává ve skutečnosti, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky v její části 1 dopustil spáchání dalšího správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

76. Úřad ke konkrétnímu významu „závažnosti správního deliktu“ v šetřeném případě shrnuje, že posoudil způsob, následky a okolnosti spáchání správního deliktu, včetně intenzity ohrožení právem chráněného zájmu a intenzity následků, které byly správním deliktem způsobeny, přičemž stupeň společenské škodlivosti správního deliktu (tedy závažnosti) označuje jako spíše nízký. 

77. Při stanovení výše pokuty Úřad rovněž zvažoval, zda uložená pokuta nemůže nepříznivě ovlivnit hospodaření zadavatele, neboť v určitém případě se pokuta může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Úřad dospěl k závěru, že pokuta uložená v této výši není způsobilá negativně ovlivnit působení zadavatele, který je organizační složkou České republiky.

78. Úřad k pokutě uložené zadavateli za zjištěné porušení zákona dále uvádí, že má splnit především dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je v souladu se zákonem. Úřad dále konstatuje, že nemůže zcela minimalizovat výši pokuty, a proto při jejím stanovení dále zohlednil skutečnost, že uložená pokuta musí být natolik intenzívní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Po zvážení všech okolností případu a závažnosti správního deliktu, zejména způsobu jeho spáchání, intenzitě ohrožení právem chráněného zájmu, intenzitě následků, které byly správním deliktem způsobeny, a s přihlédnutím k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem, Úřad uložil pokutu těsně pod hranicí jedné desetiny její maximální zákonné výše. Uložená sankce je vzhledem k závažnosti spáchaného správního deliktu přiměřená a naplňuje dostatečně obě funkce právní odpovědnosti.

79. Úřad posoudil postup zadavatele ze všech hledisek a vzhledem ke zjištěnému správnímu deliktu zadavatele rozhodl o uložení pokuty ve výši uvedené ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

80. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

otisk úředního razítka

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

Obdrží

Česká republika –Český telekomunikační úřad, Sokolovská 58/219, 190 00 Praha

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy