číslo jednací: S0334/2015/VZ-19386/2015/532/ZČa

• Instance: I.
• Věc: CNC technologie obrábění a CNC frézovací obráběcí centrum pro lehce obrobitelné materiály
• Účastníci:
  1. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 120 odst. 1 písm. a) zákona
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 12. 8. 2015

Č. j.: ÚOHS-S0334/2015/VZ-19386/2015/532/ZČa

23.7.2015

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 15. 6. 2015 z moci úřední, jehož účastníkem je:

• zadavatel – Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, IČO 61989100, se sídlem 17. listopadu 2172/15, 708 00 Ostrava – Poruba,

ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání části 1 „CNC technologie obrábění“ veřejné zakázky „CNC technologie obrábění a CNC frézovací obráběcí centrum pro lehce obrobitelné materiály“ formou otevřeného řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 11. 4. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 4. 2014, pod ev. č. 483024 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 17. 4. 2014 pod ev. č. 2014/S 076-131440,

rozhodl takto: 

I.

Zadavatel – Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, IČO 61989100, se sídlem 17. listopadu 2172/15, 708 00 Ostrava – Poruba – se při zadávání části 1 „CNC technologie obrábění“ veřejné zakázky „CNC technologie obrábění a CNC frézovací obráběcí centrum pro lehce obrobitelné materiály“ formou otevřeného řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 11. 4. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 4. 2014, pod ev. č. 483024 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 17. 4. 2014 pod ev. č. 2014/S 076-131440, dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, tím, že nedodržel postup stanovený v § 60 odst. 1 citovaného zákona, když uchazeče – CIM Group, a.s., IČO 27908984, se sídlem Michelská 3/9, 140 00 Praha –Michle – nevyloučil z účasti v zadávacím řízení, ačkoliv jmenovaný uchazeč neprokázal splnění základního kvalifikačního předpokladu podle § 53 odst. 1 písm. f) citovaného zákona, přičemž tento postup podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, a dne 17. 7. 2014 uzavřel zadavatel na předmětnou část veřejné zakázky smlouvu se shora jmenovaným uchazečem.

II.

Za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se zadavateli – Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, IČO 61989100, se sídlem 17. listopadu 2172/15, 708 00 Ostrava – Poruba – podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokuta ve výši 50 000,- Kč (padesát tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1. Zadavatel – Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, IČO 61989100, se sídlem 17. listopadu 2172/15, 708 00 Ostrava – Poruba (dále jen „zadavatel“) – uveřejnil ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 4. 2014, pod ev. č. 483024 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 17. 4. 2014 pod ev. č. 2014/S 076-131440 oznámení otevřeného zadávacího řízení veřejné zakázky „CNC technologie obrábění a CNC frézovací obráběcí centrum pro lehce obrobitelné materiály“ (dále jen „veřejná zakázka“). Oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo zadavatelem do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 11. 4. 2014 a tímto dnem bylo podle § 26 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), zahájeno zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku.

2. Zadavatel v bodu II.1.5) oznámení o zakázce uvedl, že předmětem plnění veřejné zakázky je „výběr dodavatelů na základě nabídkové ceny, kteří budou realizovat dodávky CNC technologie obrábění v projektu Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace  a dodávky CNC technologie obrábění pro lehce obrobitelné materiály v projektu Vybudování výzkumně výukové laboratoře moderních technologií víceosého obrábění pro technologie přípravy kompozitních materiálů, design a prototypové technologie stavby vozidel, realizované v rámci VŠB – TUO Fakulty metalurgie a materiálového inženýrství. Zadávací řízení je rozděleno na dvě části.“

3. Zadavatel v bodu II.1.8) oznámení o zakázce uvedl, že předmětnou veřejnou zakázku rozdělil na části.

4. Zadavatel stanovil v příloze B „Informace o částech zakázky“ oznámení o zakázce předpokládanou hodnotu části 1 „CNC technologie obrábění“ veřejné zakázky (dále jen „část 1 veřejné zakázky“) ve výši 7 000 000 Kč bez DPH a části 2 veřejné zakázky ve výši 4 500 000 Kč bez DPH.

5. Zadavatel v bodě IV.1.1) oznámení o zakázce dále určil, že předmětná veřejná zakázka bude zadávána v otevřeném řízení. Lhůtu pro podání nabídek stanovil zadavatel v bodě IV.3.4) oznámení o zakázce na den 12. 6. 2014.

6. Z protokolu o 2. jednání hodnotící komise ze dne 19. 6. 2014 vyplývá, že zadavatel ve stanovené lhůtě obdržel celkem 4 nabídky na plnění veřejné zakázky, z čehož 2 nabídky do předmětné části 1 veřejné zakázky, přičemž všechny podané nabídky vyhověly požadavkům zadavatele podle § 71 odst. 9 zákona.

7. Z protokolu o 3. jednání hodnotící komise ze dne 3. 7. 2014 vyplývá, že komise konstatovala, že obě nabídky podané pro část 1 veřejné zakázky splnily všechny kvalifikační předpoklady v požadovaném rozsahu. Komise dále konstatovala, že obě nabídky splňují také všechny zákonné požadavky a požadavky zadavatele uvedené v zadávacích podmínkách. Komise zároveň konstatovala, že nabídky neobsahují mimořádně nízkou nabídkovou cenu.

8. Jak vyplývá ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 3. 7. 2014, žádná nabídka uchazečů podaná pro část 1 veřejné zakázky nebyla vyřazena. Hodnotící komise tedy hodnotila v této části dvě nabídky, včetně nabídky podané uchazečem – CIM Group, a.s., IČO 27908984, se sídlem Michelská 3/9, 140 00 Praha – Michle (dále jen „vybraný uchazeč“).

9. Dne 7. 7. 2014 zadavatel rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky a následně dne 17. 7. 2014 uzavřel zadavatel na realizaci veřejné zakázky kupní smlouvu (dále jen „smlouva“) s vybraným uchazečem. Podle čl. IV. předmětné smlouvy cena za předmět plnění veřejné zakázky činila 6 707 355 Kč bez DPH, tj. 8 115 900 Kč vč. DPH. Oznámení o zadání šetřené veřejné zakázky bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno k uveřejnění dne 29. 7. 2014 a uveřejněno dne 30. 7. 2014, pod ev. č. 483024.

POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

10. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, příslušný k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, obdržel podnět týkající se postupu zadavatele při zadávání předmětné veřejné zakázky.

11. Za účelem prověření skutečností obsažených v podnětu si Úřad vyžádal od zadavatele dokumentaci o předmětné části veřejné zakázky. Po přezkoumání předložené dokumentace získal Úřad pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem při zadávání části 1 veřejné zakázky a z tohoto důvodu zahájil Úřad správní řízení z moci úřední.

PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

12. Účastníkem správního řízení vedeného pod sp. zn. S0329/2015/VZ je podle § 116 zákona zadavatel.

13. Zahájení správního řízení oznámil Úřad zadavateli pod č. j. ÚOHS-S0334/2015/VZ-13633/2015/532/ZČa ze dne 12. 6. 2015. Citovaným oznámením Úřad seznámil zadavatele se svými pochybnostmi o tom, zda zadavatel při zadávání předmětné části veřejné zakázky postupoval v souladu s § 60 odst. 1 zákona, když při posouzení kvalifikace nevyloučil vybraného uchazeče ze zadávacího řízení z důvodu neprokázání splnění základního kvalifikačního předpokladu podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona, a zda tím zadavatel podstatně neovlivnil výběr nejvhodnější nabídky. Úřad tedy získal pochybnost, zda se v této souvislosti zadavatel nedopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

14. Dnem 15. 6. 2015, kdy bylo oznámení o zahájení správního řízení doručeno účastníkovi řízení, bylo podle § 113 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení z moci úřední.

15. Usnesením č. j. ÚOHS-S0334/2015/VZ-13634/2015/532/ZČa ze dne 12. 6. 2015 Úřad stanovil podle § 39 odst. 1 správního řádu zadavateli lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

16. Usnesením č. j. ÚOHS-S0334/2015/VZ-14400/2015/532/ZČa ze dne 23. 6. 2015 Úřad stanovil podle § 39 odst. 1 správního řádu zadavateli lhůtu, ve které se podle § 36 odst. 3 správního řádu mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Stanovisko zadavatele ze dne 19. 6. 2015

17. Dne 22. 6. 2015 obdržel Úřad stanovisko zadavatele, v němž v úvodu odkazuje na své dřívější stanovisko ze dne 27. 4. 2015, zaslané Úřadu v rámci šetření podnětu.

18. Úřad k výše uvedenému poznamenává, že odkazované stanovisko ze dne 27. 4. 2015 učinil také podkladem tohoto rozhodnutí, nicméně dodává, že argumenty zadavatele popsané v obou stanoviscích se shodují a tudíž Úřad přistoupil k jejich stručnému shrnutí v následujících odstavcích tohoto rozhodnutí.

19. Zadavatel v úvodu popisuje, že vybraný uchazeč v rámci prokazování splnění základních kvalifikačních předpokladů předložil potvrzení příslušného finančního úřadu o stavu osobního daňového účtu, ze kterého vyplývá, že ke dni 30. 4. 2014 činil přeplatek na dani z přidané hodnoty 994 Kč a současně je zde evidováno posečkání/splátkování přiznané daně za období od 1. 2. 2014 – 28. 2. 2014 ve výši – 829 847 Kč. Datum splatnosti této částky byl stanoven na 25. 3. 2014, nicméně došlo k posečkání daně do 30. 9. 2014.

20. Zadavatel dále uvádí svůj názor, že pokud zákon v § 53 odst. 1 písm. f) stanoví, že předmětnou kvalifikaci splňuje dodavatel, který nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, a to jak v České republice, tak v zemi sídla, místa podnikání či bydliště dodavatele, postupoval zadavatel tak, že posečkání/splátkování daně nevyhodnotil jako rozpor s touto podmínkou zákona.

21. Zadavatel zároveň podotýká, že místně příslušný finanční úřad zadavatele nepovažuje posečkání nebo splátkování přiznané daně za nedoplatek ve smyslu zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a proto zadavatel postupoval tak, že posoudil kvalifikaci uchazeče za řádně splněnou. Zadavatel má za to, že není možné vykládat ustanovení zákona takovým způsobem, aby byla pravidla pro prokazování kvalifikace nastavena tvrději, než je běžný přístup věcně příslušného orgánu státní správy, který v tomto případě odpovídá za dohled nad odvodem daní příslušné právnické osoby, která je uchazečem v zadávacím řízení. Zadavatel naopak sděluje, že není orgánem státní moci a musí se tak při výkladu obecně závazných norem řídit stanoviskem odpovědných státních institucí.

22. Zadavatel dále upozorňuje na zásadu zákazu diskriminace a považuje svůj postup za správný, neboť nelze zamezit uchazečům v přístupu k veřejným prostředkům na základě skutečnosti, která není v rozporu s konkrétním speciálním právním předpisem, tedy v tomto případě daňovým řádem, přičemž rozpor postupu daného uchazeče při plnění daňových povinností je řešen příslušným správcem daně v případném správním řízení, které však v tomto případě nebylo s uchazečem vedeno. Zadavatel má tedy za to, že pokud nemá uchazeč nedoplatek na dani podle zvláštního právního předpisu, tedy daňového řádu, není možné, aby měl nedoplatek na dani ve smyslu zákona o veřejných zakázkách.

23. V souvislosti s uvedeným zadavatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2011, č. j. 2 Afs 42/2011 – 57, který mimo jiné uvádí: „Soud zde zdůraznil, že smlouvu tvořil odborný aparát státu, který v žádném případě svými nejasnými formulacemi nemůže uvést příjemce finanční částky („slabší stranu sporu“) do situace, že z důsledků své nejasné smluvní formulace dovodí v podstatě sankční dopad na příjemce. (...) Podstatným pro danou věc je závěr, že hodlá-li stát (či jeho složka) zavázat příjemce finanční výpomoci poskytnuté ze státního rozpočtu ke speciálním podmínkám, v důsledku jejichž porušení by mohlo dojít pro porušení rozpočtové kázně ke zpětnému odvodu a úhradě penále z neoprávněně užívané částky, musí tyto podmínky (jež nejsou jako samostatně formulovány v zákoně) formulovat zcela přesně, výstižně a tak, aby nemohlo dojít k jejich záměně. V opačném případě nemůže takový nedostatek jít na úkor příjemce finančních prostředků s důsledkem v podstatě sankčního charakteru.“

24. Zadavatel konstatuje, že při zadávání veřejné zakázky postupoval v souladu se zákonem a se zásadami vymezenými v § 6 zákona a zdůrazňuje, že při zadávání veřejné zakázky postupoval s péčí řádného hospodáře a v souladu s principy hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti. Zadavatel má tudíž za to, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona a navrhuje, aby bylo předmětné správní řízení v souladu s § 66 správního řáduzastaveno.

ZÁVĚRY ÚŘADU

25. Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona, případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o předmětné části veřejné zakázky, vyjádření předloženého účastníkem řízení a na základě vlastního zjištění dospěl k závěru, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, ženedodržel postup stanovený v § 60 odst. 1 zákona, když vybraného uchazeče nevyloučil z účasti v zadávacím řízení, ačkoliv neprokázal splnění základního kvalifikačního předpokladu podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona, přičemž tento postup podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K právnímu postavení zadavatele

26. V šetřeném případě Úřad nejprve ověřil postavení zadavatele podle § 2 zákona. Ustanovení § 2 odst. 2 zákona taxativně vymezuje čtyři skupiny subjektů, které spadají pod definici „veřejného zadavatele“. Jedním z těchto subjektů je podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona i tzv. jiná právnická osoba.

27. Podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba, pokud

1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2. je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

28. Úřad doplňuje, že k tomu, aby bylo možné konkrétní právnickou osobu považovat za veřejného zadavatele ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona, musí být obě výše popsané podmínky splněny kumulativně.

29. Z výroční zprávy zadavatele o hospodaření za rok 2014 vyplývá, že zadavatel je veřejnou vysokou školou zřízenou na základě zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“).Za účelem zjištění, zda zadavatel uspokojuje potřeby veřejného zájmu, vycházel tudíž Úřad, mimo jiné, i ze zákona o vysokých školách.

30. Podle § 1 zákona o vysokých školách jsou vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti tím, že

a) uchovávají a rozhojňují dosažené poznání a podle svého typu a zaměření pěstují činnost vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost,

b) umožňují v souladu s demokratickými principy přístup k vysokoškolskému vzdělání, získání odpovídající profesní kvalifikace a přípravu pro výzkumnou práci a další náročné odborné činnosti,

c) poskytují další formy vzdělávání a umožňují získávat, rozšiřovat, prohlubovat nebo obnovovat znalosti z různých oblastí poznání a kultury a podílejí se tak na celoživotním vzdělávání,

d) hrají aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění, při utváření občanské společnosti a přípravě mladých lidí pro život v ní,

e) přispívají k rozvoji na národní a regionální úrovni a spolupracují s různými stupni státní správy a samosprávy, s podnikovou a kulturní sférou,

f) rozvíjejí mezinárodní a zvláště evropskou spolupráci jako podstatný rozměr svých činností, podporují společné projekty s obdobnými institucemi v zahraničí, vzájemné uznávání studia a diplomů, výměnu akademických pracovníků a studentů.

31. Jestliže jde o naplnění první ze shora předestřených podmínek v šetřeném případě, tj. že daná právnická osoba musí být založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, pak je třeba konstatovat, že zákon nikterak blíže nespecifikuje, co se míní uspokojováním potřeb veřejného zájmu nemající průmyslovou nebo obchodní povahu. Za účelem objasnění předmětné definice je tudíž nutné vycházet z relevantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), ze které lze dovodit, že potřeby veřejného zájmu jsou takové potřeby, jejichž uspokojování slouží širšímu okruhu subjektů a bezpochyby k nim náleží i potřeby vztahující se ke sféře vzdělávání. Jestliže vysoké školy svou činností, resp. poskytováním svých služeb, směřují k uspokojení potřeb společnosti v oblasti vědecké, kulturní, sociální a v neposlední řadě rovněž v oblasti ekonomické, nemůže být sporu o tom, že jsou zakládány za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, neboť poskytování vzdělávacích služeb je jedním ze základních předpokladů hospodářského, politického i společenského rozvoje společnosti.

32. Vzhledem k právě řečenému a současně vzhledem k tomu, že zadavatel, coby vysoká škola, má naplňovat poslání, jehož obsahová stránka je vymezena v § 1 zákona o vysokých školách, je možné konstatovat, že zadavatel byl založen za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu (a sice za účelem poskytování vzdělání), které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu. Úřad má tudíž za prokázané, že zadavatel naplňuje podmínku vymezenou v § 2 odst. 2 písm. d) bodu 1. zákona.

33. K tomu, aby bylo možné zadavatele v šetřeném případě označit za veřejného zadavatele podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona, je dále podstatné ověřit, zda je splněna i druhá z podmínek předvídaných v citovaném ustanovení zákona. Jak vyplývá z výroční zprávy zadavatele o hospodaření za rok 2014, zadavateli bylo v roce 2014 z veřejných zdrojů České republiky a ze zahraničí poskytnuto 2 149 294 000 Kč, z toho 2 106 288 000 Kč tvořily prostředky plynoucí z veřejných rozpočtů České republiky a 43 006 000 Kč tvořily veřejné prostředky ze zahraničí. Normativní prostředky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy byly poskytnuty ve výši 1 952 191 000 Kč. Z výroční zprávy dále plyne, že celkové výnosy zadavatele ke dni 31. 12. 2014 činily částku ve výši 2 642 985 000 Kč.

34. Vzhledem k právě řečenému má Úřad tudíž za prokázané, že v předmětném roce (tj. v roce 2014) byl subjektem, jenž zadavatele převážně financoval, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, coby veřejný zadavatel podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona, a tudíž je bez dalšího splněna i druhá z podmínek, které jsou uvedeny v § 2 odst. 2 písm. d) zákona.

35. Z výše uvedeného je zřejmé, že zadavatel je právnická osoba, která byla zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu a je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem. Úřad konstatuje, že zadavatel je tak veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona, pročež se na něj vztahuje zákon o veřejných zakázkách.

Relevantní ustanovení zákona

36. Podle § 6 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

37. Podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona je kvalifikovaným pro plnění veřejné zakázky dodavatel, který splní základní kvalifikační předpoklady podle § 53.

38. Podle § 50 odst. 2 zákona požadavky na prokázání splnění kvalifikace stanoví veřejný zadavatel v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení. Podrobná specifikace těchto požadavků může být uvedena v kvalifikační či zadávací dokumentaci.

39. Podle § 51 odst. 1 zákona je veřejný zadavatel povinen požadovat prokázání splnění kvalifikace dodavatele, nestanoví-li tento zákon jinak.

40. Podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona základní kvalifikační předpoklady splňuje dodavatel, který nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, a to jak v České republice, tak v zemi sídla, místa podnikání či bydliště dodavatele.

41. Podle § 53 odst. 3 zákona prokazuje dodavatel splnění základních kvalifikačních předpokladů podle § 53 odstavců 1 a 2 zákona předložením

a) výpisu z evidence Rejstříku trestů [§ 53 odstavec 1 písm. a) a b) a odstavec 2 písm. b) zákona],

b) potvrzení příslušného finančního úřadu a ve vztahu ke spotřební dani čestného prohlášení [§ 53 odstavec 1 písm. f) zákona],

c) potvrzení příslušného orgánu či instituce [§ 53 odstavec 1 písm. h) zákona],

d) čestného prohlášení [§ 53 odstavec 1 písm. c) až e) a g), i) až k) zákona].

42. Podle § 59 odst. 1 zákona posoudí veřejný zadavatel prokázání splnění kvalifikace dodavatele z hlediska požadavků stanovených v souladu s tímto zákonem.

43. Podle § 60 odst. 1 zákona dodavatel, který nesplní kvalifikaci v požadovaném rozsahu nebo nesplní povinnost stanovenou v § 58 zákona, musí být veřejným zadavatelem vyloučen z účasti v zadávacím řízení.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o veřejné zakázce

44. Z dokumentace o veřejné zakázce Úřad zjistil, že zadavatel v čl. X „Prokázání kvalifikačních předpokladů“ zadávací dokumentace mimo jiné stanovil, že „kvalifikovaným pro plnění veřejné zakázky je dodavatel, který splní základní kvalifikační předpoklady podle ust. § 53 zákona.“

45. Zadavatel dále v čl. X zadávací dokumentace vymezil, že „základní kvalifikační předpoklady splňuje dodavatel, který nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, a to jak v České republice, tak v zemi sídla, místa podnikání či bydliště dodavatele (stanovené v § 53 odst. 1 písm. f) zákona).“

46. Zadavatel v tomto článku mimo jiné dále určil, že splnění základního kvalifikačního předpokladu podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona dodavatel prokazuje „potvrzením příslušného finančního úřadu a ve vztahu ke spotřební dani čestným prohlášením“.

47. Z nabídky podané vybraným uchazečem Úřad zjistil, že vybraný uchazeč na straně 31 – 32 nabídky předložil čestné prohlášení o splnění základních kvalifikačních předpokladů ze dne 23. 5. 2014, v němž, mimo jiné, prohlašuje, že nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky.

48. Na straně 28 nabídky vybraný uchazeč předložil zadavateli za účelem prokázání splnění základních kvalifikačních předpokladů ve smyslu § 53 odst. 1 písm. f) zákona „Potvrzení o stavu osobního daňového účtu“ vydané Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 4, se sídlem Budějovická 409/1, 140 00 Praha 4 ze dne 30. 4. 2014 (dále jen „potvrzení“).

49. V předmětném potvrzení je uvedeno:

„Shora uvedený správce daně na základě žádosti výše uvedeného daňového subjektu zaevidované dne 07.05.2014 pod č.j. 3373882/14/2004-24903-104113,

podle § 151 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) sděluje stav osobního daňového účtu ke dni 30.04.2014

Osobní daňový účet v Kč Den splat.   Posečkáno do

Neuhrazená/posečkaná daň

Daň z přidané hodnoty

Zůstatek: 994.00

Zůstatek slovy: Přeplatek DEVĚTSETDEVADESÁTČTYŘI Kč.

Posečkání/splátkování

přiznaná daň

ZO: 01.02.2014 – 28.02.2014 - 829 847.00 25.03.2014   30.09.2014

50. Jak je zřejmé z protokolu o 3. jednání hodnotící komise ze dne 3. 7. 2014, komise konstatovala, že vybraný uchazeč prokázal splnění kvalifikace v požadovaném rozsahu, načež předmětná nabídka vybraného uchazeče postoupila do další fáze posouzení nabídek dle § 76 zákona a dále do fáze hodnocení nabídek dle § 79 zákona a následně byla tato nabídka zadavatelem vybrána jako nabídka nejvhodnější.

Právní posouzení

51. Úřad v obecné rovině nejprve konstatuje, že význam prokazování kvalifikace spočívá ve snaze zajistit, aby se o přidělení veřejné zakázky ucházeli pouze ti dodavatelé, kteří jsou objektivně schopni konkrétní veřejnou zakázku řádně a včas splnit; jinými slovy výhradně ti dodavatelé, jež splňují predispozice pro její řádnou realizaci. Platí, že splnění základních kvalifikačních předpokladů musí být prokázáno každým dodavatelem, jenž se účastní zadávacího řízení na veřejnou zakázku. Splnění základních kvalifikačních předpokladů je přitom nezbytným předpokladem pro další účast daného dodavatele v zadávacím řízení. Úřad v dalším podotýká, že způsob prokázání základních kvalifikačních předpokladů vyplývá přímo ze zákona, přičemž obsah a rozsah základních kvalifikačních předpokladů nemůže být zadavatelem nikterak měněn.

52. Jak bylo uvedeno již výše (viz bod 45 odůvodnění tohoto rozhodnutí), zadavatel stanovil požadavek na prokázání základních kvalifikačních předpokladů dle § 53 odst. 1 písm. f) zákona v článku X. zadávací dokumentace, v němž uvedl, že tento základní kvalifikační předpoklad splňuje dodavatel, který nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, a to jak v České republice, tak v zemi sídla, místa podnikání či bydliště dodavatele.

53. Pokud jde o způsob prokázání základního kvalifikačního předpokladu podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona ve vztahu k území České republiky, pak Úřad uvádí, že základní kvalifikační předpoklad podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona je prokazován prostřednictvím potvrzení příslušného finančního úřadu a ve vztahu ke spotřební dani formou čestného prohlášení (viz § 53 odst. 3 písm. b) zákona).

54. Jak již Úřad uvedl v bodu 48 odůvodnění tohoto rozhodnutí, vybraný uchazeč ve své nabídce předložil zadavateli za účelem prokázání splnění základních kvalifikačních předpokladů ve smyslu § 53 odst. 1 písm. f) zákona potvrzení příslušného finančního úřadu o stavu jeho osobního daňového účtu ke dni 30. 4. 2014. Z předmětného potvrzení jednoznačně vyplývá, že se zaplacením daně z přidané hodnoty za období od 1. 2. 2014 – 28. 2. 2014 ve výši 829 847 Kč je u vybraného uchazeče posečkáno do 30. 9. 2014, přičemž tato částka byla splatná dne 25. 3. 2014.

55. Úřad ve věci předně uvádí, že problematikou posečkání se splatností daně se již zabýval Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Ca 18/2008-78 ze dne 24. 3. 2009. Krajský soud v tomto rozsudku konstatoval, že má-li dodavatel v okamžiku posuzování splnění kvalifikace evidován daňový nedoplatek, kvalifikaci nesplňuje, jeho nabídka je vyřazena a tento dodavatel je ze zadávacího řízení vyloučen (§ 60 odst. 1 zákona). Na existenci daňového nedoplatku přitom nic nemění skutečnost, že správce daně rozhodl o posečkání daně (resp. rozhodl o povolení splátkového kalendáře). V uvedeném rozsudku Krajský soud judikoval, že: „Daňovým dlužníkem je totiž ten, kdo má daňový nedoplatek. Nepřestává-li být konkrétní subjekt daňovým dlužníkem (neboť byl podle zvláštního zákona povinen platit daň nebo vybranou a sraženou daň odvádět a na tom děje následné, tu vydání rozhodnutí o posečkání daně, ničeho nezměnilo), nemůže zaniknout jeho daňový nedoplatek (který vznikl s povinností platit daň nebo vybranou a sraženou daň odvádět); totéž platí i opačně. Pak by tedy platil obdobný závěr, k jakému soud dospěl shora ohledně „daňového dlužníka“, tedy že daňový nedoplatek nezaniká rozhodnutím o posečkání daně, nejvýše se ten daňový dlužník, jehož daňový nedoplatek tíží a který disponuje rozhodnutím o posečkání daně, může nacházet v příznivějším postavení, a sice tehdy, pokud správce daně ve smyslu § 60 odst. 4 daňového řádu nerozhodne, že v neprospěch takového daňového dlužníka bude i přes rozhodnutí o posečkání daně narůstat příslušenství dlužné částky, tj. právě toho daňového nedoplatku, který rozhodnutím o posečkání daně nezanikl.(…).“ Na základě výše řečeného Úřad uvádí, že požadavek bezdlužnosti podle zákona je třeba vykládat restriktivně, tzn. považovat za bezdlužnou pouze tu osobu, jež zaplatila daň řádně a včas.

56. Úřad v šetřené věci podotýká, že smyslem institutu posečkání daně je „odložení“ splnění daňové povinnosti u daně, jejíž splatnost již nastala, v šetřeném případě dne 25. 3. 2014. V důsledku posečkání tak sice dojde k posunu dne úhrady předmětné daně, avšak podstatné je, že daň, u níž bylo příslušným finančním úřadem povoleno posečkání s jejím zaplacením, je splatná. Právě řečené ostatně vyplývá z § 156 odst. 4 daňového řádu, v němž je uvedeno, že posečkání lze povolit nejdříve ode dne splatnosti (zdůrazněno Úřadem, pozn. Úřadu). Posečkání tudíž slouží k posunu úhrady daně na pozdější termín, jestliže by ke dni splatnosti mělo zaplacení daně pro daňový subjekt obecně negativní následky (např. pokud by neprodlená úhrada znamenala pro daňový subjekt vážnou újmu, či by došlo k ohrožení výživy daňového subjektu – viz § 156 odst. 1 daňového řádu).

57. Za účelem podpory shora řečeného Úřad odkazuje na komentářovou literaturu, kde ve vztahu k § 153 odst. 1 daňového řádu, jenž upravuje termín „daňový nedoplatek“, bylo uvedeno, že „Ačkoliv to zákon (daňový řád, pozn. Úřadu) výslovně nestanoví, je „den splatnosti“ pro účely vzniku nedoplatku dnem „původní“ splatnosti daně, nikoliv náhradním dnem splatnosti. K tomuto závěru je nutno dospět s přihlédnutím k celkové logice daňového řádu (…). (…) Daňový řád o nedoplatku hovoří i v případě posečkání úhrady daně či rozložení úhrady daně na splátky (§ 156) nebo v případě stanovení náhradního dne splatnosti.“[1] Z výše uvedeného je seznatelné, že jakákoliv daň, která není uhrazena včas, tj. ke dni splatnosti, je nedoplatkem, přičemž na tomto nemůže ničeho změnit ani fakt, že vykonatelnost platební povinnosti k úhradě dlužné částky je prostřednictvím rozhodnutí o posečkání daně odložena. Jak již Úřad uvedl výše, i posečkaná daň totiž zůstává nedoplatkem, a to navzdory skutečnosti, že ji nelze po dobu povoleného posečkání vymáhat.

58. Úřad uvádí, že ačkoliv se tedy závěry obsažené v rozsudku Krajského soudu č. j. 62 Ca 18/2008-78 ze dne 24. 3. 2009, vztahují k posečkání daně podle zákona o správě daní a poplatků, lze konstatovat, že jsou plně aplikovatelné, i pokud jde o otázku posečkání daně podle daňového řádu. Stěžejní pro šetřený případ tudíž je, že je-li příslušným finančním úřadem rozhodnuto o posečkání daně, nezaniká tím daňový nedoplatek a dodavatel, jemuž „bylo posečkáno“ se zaplacením konkrétní daně (daní) tak není kvalifikovaným pro plnění veřejné zakázky, neboť nesplňuje základní kvalifikační předpoklad stanovený v § 53 odst. 1 písm. f) zákona.

59. Vycházeje z výše uvedeného, nepřestává-li být konkrétní subjekt daňovým dlužníkem, nemůže zaniknout ani jeho daňový nedoplatek. V šetřeném případě je tak nutno konstatovat, že vybraný uchazeč se stal dlužníkem příslušného finančního úřadu s částkou ve výši 829 847 Kč ke dni 26. 3. 2014 (den po dni splatnosti), přičemž jeho daňový nedoplatek nezanikl, a to ani rozhodnutím příslušného finančního úřadu o posečkání daně do 30. 9. 2014. Vzhledem k výše řečenému Úřad nemůže vzít v potaz argument zadavatele, že v rámci posuzování kvalifikace u dodavatele, který nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, posečkání/splátkování daně nelze vyhodnotit jako rozpor se zákonem, neboť, jak právě Úřad uvedl, předmětný uchazeč se stal dlužníkem dne 26. 3. 2014, a dlužníkem zůstává i po rozhodnutí o posečkání daně do 30. 9. 2014.

60. K argumentu zadavatele, že pokud nemá uchazeč nedoplatek na dani podle zvláštního právního předpisu, tedy daňového řádu, není možné, aby měl nedoplatek na dani ve smyslu zákona o veřejných zakázkách, Úřad uvádí následující. Jak vyplývá z výše uvedeného, pojem „daňový nedoplatek“ je nerozporovatelný pojem, přičemž z výše uvedeného plyne, že daňový nedoplatek vzniká v případě, že daň není uhrazena včas, tj. ke dni splatnosti, a to i v případě povolení posečkání s platbou této daně. Úřad opět odkazuje na výše citovaný § 151 odst. 1 daňového řádu, kdy je „den splatnosti“ pro účely vzniku nedoplatku dnem „původní“ splatnosti daně (v šetřeném případě dne 25. 3. 2014), nedoplatek tak skutečně vzniká dnem následujícím po původním dni splatnosti, v šetřeném případě dne 26. 3. 2014. Nebo-li, den splatnosti nenastává až dnem uplynutí posečkání, které bylo povoleno do 30. 9. 2014. Účelem prokazování neexistence daňového nedoplatku má přitom v zákoně o veřejných zakázkách zcela jiný účel než v daňovém řádu, neboť smyslem prokazování kvalifikace je zajistit, aby se o konkrétní veřejnou zakázku ucházeli toliko ti dodavatelé, jež jsou schopni soutěženou veřejnou zakázku ve všech ohledech řádně plnit. Vzhledem k výše citovanému rozsudku Krajského soudu, a to, že: „Daňovým dlužníkem je totiž ten, kdo má daňový nedoplatek. Nepřestává-li být konkrétní subjekt daňovým dlužníkem …, nemůže zaniknout jeho daňový nedoplatek …“, a tedy vzhledem ke skutečnosti, žedaňový nedoplatek nezaniká rozhodnutím o posečkání daně, vybraný uchazeč zůstává „daňovým dlužníkem“. Vzhledem k této skutečnosti nelze na zde posuzovanou situaci aplikovat rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 42/2011 – 57 ze dne 3. 8. 2011 uvedený zadavatelem, neboť se nejedná o nepřesnou formulaci pojmu „daňový nedoplatek“ v rámci základního kvalifikačního požadavku dle § 53 odst. 1 písm. f) zákona, jelikož nedoplatkem je, jak již Úřad výše dovodil, daň, která není uhrazena včas, tj. ke dni splatnosti, a to i přes skutečnost, že vykonatelnost platební povinnosti k úhradě dlužné částky je prostřednictvím rozhodnutí o posečkání daně odložena.

61. Úřad na tomto místě opětovně podotýká, že splnění základních kvalifikačních předpokladů vymezených v § 53 odst. 1 zákona je jednou z elementárních podmínek prokázání splnění kvalifikace vůbec, a je tudíž i předpokladem další účasti konkrétního dodavatele v zadávacím řízení. Úřad zdůrazňuje, že jediným možným vyústěním nesplnění kvalifikace obecně, tedy i nesplněním základních kvalifikačních předpokladů, je vyloučení daného dodavatele ze zadávacího řízení postupem dle § 60 odst. 1 zákona. Ve zde posuzovaném případě vybraný uchazeč nesplnil základní kvalifikační předpoklad stanovený v § 53 odst. 1 písm. f) zákona, neboť i přes skutečnost, že mu bylo u  daně z přidané hodnoty ve výši – 829 847 Kč příslušným finančním úřadem posečkáno s její úhradou do 30. 9. 2014, zůstal daňovým dlužníkem, v důsledku čehož vykazoval vybraný uchazeč při prokazování kvalifikace daňový nedoplatek. Za této situace byl zadavatel tudíž povinen postupovat jediným možným a zákonným způsobem, a to v souladu s § 60 odst. 1 zákona vyloučit vybraného uchazeče z účasti v zadávacím řízení, neboť měl v důsledku rozhodnutí o posečkání daně daňový nedoplatek, což však v šetřeném případě neučinil. Úřad v této souvislosti odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 14/2011 ze dne 19. 7. 2012, ve kterém bylo judikováno, že „pokud zadavatel uchazeče, který kvalifikaci nesplnil v požadovaném rozsahu, nevyloučil, jak mu ukládá § 60 odst. 1 zákona, pochybil. Soud pouze podotýká, že zadávací řízení je vysoce formalizovanou procedurou, kde i formální pochybení může způsobit negativní (a pro uchazeče až fatální) následky“. Při posouzení kvalifikace je tedy zadavatel povinen důsledně kontrolovat, zda uchazeč předložil potřebné doklady prokazující splnění kvalifikace v souladu s požadavky zadavatele a zákona, a to v plném rozsahu těchto požadavků.

62. K podstatnému vlivu na výběr nejvhodnější nabídky Úřad uvádí následující. Zadavatel na plnění šetřené části veřejné zakázky obdržel celkem 2 nabídky. Nabídku tudíž podali toliko vybraný uchazeč a další uchazeč. Jak je přitom zřejmé ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek, hodnoceny tak byly pouze 2 nabídky, a sice nabídka podaná vybraným uchazečem a nabídka „zbývajícího“ uchazeče. Vzhledem k právě řečenému Úřad dovozuje a uvádí, že pokud by zadavatel, resp. hodnotící komise, postupovala v souladu se zákonem a vyřadila nabídku podanou vybraným uchazečem, zbyla by zadavateli pouze jediná nabídka. Úřad přitom zdůrazňuje, že při nastoupení nastíněné situace by byl zadavatel dle platné a účinné právní úpravy v době zadávání šetřené veřejné zakázky povinen zadávací řízení podle § 84 odst. 1 písm. e) zákona bez zbytečného odkladu zrušit. Tím, že nabídka vybraného uchazeče postoupila až do fáze hodnocení nabídek, ačkoliv, jak bylo Úřadem bez nejmenších pochyb prokázáno, jeho nabídka měla být vyřazena a následně měl být vybraný uchazeč ze zadávacího řízení zadavatelem vyloučen, bylo umožněno, aby zadavatel vůbec mohl rozhodnout o výběru nejvhodnější nabídky a následně zadat realizaci šetřené veřejné zakázky právě vybranému uchazeči. S ohledem k výše řečenému proto Úřad konstatuje, že shora uvedené pochybení zadavatele mělo podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

63. Na základě všech výše uvedených skutečností a v souvislosti se všemi zjištěnými poznatky Úřad uzavírá, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 60 odst. 1 zákona, když nevyloučil vybraného uchazeče ze zadávacího řízení, ačkoliv vybraný uchazeč neprokázal splnění základního kvalifikačního předpokladu podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona, přičemž tím podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, a uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku.

64. Vzhledem k výše uvedenému a s ohledem na skutečnost, že na předmětnou část veřejné zakázky uzavřel již zadavatel smlouvu s vybraným uchazečem, rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K uložení sankce

65. Podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

66. Ve výroku tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel při zadání šetřené veřejné zakázky nedodržel postup stanovený v § 60 odst. 1 zákona, když nevyloučil ze zadávacího řízení vybraného uchazeče, jenž neprokázal splnění základního kvalifikačního předpokladu podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona, přičemž tento nezákonný postup podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, a uzavřel s vybraným uchazečem dne 17. 7. 2014 smlouvu na veřejnou zakázku. Tímto postupem v zadávacím řízení zadavatel naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

67. Podle § 121 odst. 3 zákona odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

68. Podle § 121 odst. 3 zákona, ve znění novely zákona č. 40/2015 Sb., odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

69. V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správního deliktu dozvěděl z podnětu, který Úřad obdržel dne 9. 4. 2015, přičemž správní řízení sp. zn. S0334/2015/VZ bylo zahájeno dne 15. 6. 2015. Ke spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona došlo dne 17. 7. 2014 uzavřením smlouvy s vybraným uchazečem. Z  uvedeného vyplývá, že v šetřeném případě odpovědnost zadavatele za správní delikt, a to ani podle zákona ve znění novely č. 40/2015 Sb., nezanikla.

70. Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle § 120 odstavce 1 písm. a), c) nebo d) zákona.

71. Jak vyplývá ze smlouvy uzavřené s vybraným uchazečem, cena části 1 veřejné zakázky, při jejímž zadání se zadavatel dopustil správního deliktu a za kterou může být zadavateli uložena pokuta, činí celkem 8 115 900 Kč včetně DPH (viz bod 8 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Horní hranice možné pokuty (10 % z ceny veřejné zakázky) tedy činí částku ve výši 811 590 Kč.

72. Podle § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty zadavateli, který je právnickou osobou, přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

73. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 46/2011-78 ze dne 6. 12. 2012 vyplývá, že je-li výše uložené pokuty výsledkem správního uvážení Úřadu a rozhodnutí je vydáváno s využitím zákonem uložené diskrece, je povinností Úřadu zabývat se všemi hledisky, která jsou pro posouzení výše pokuty nezbytná a nadto musí zohlednit i další skutečnosti, jež mohou mít na konkrétní výši pokuty vliv. Klíčovou je pak podmínka, aby z rozhodnutí bylo seznatelné, jaké konkrétní úvahy vedly správní orgán k uložení pokuty v příslušné výši, a aby výše pokuty s ohledem na zvažovaná kritéria a zákonnou limitaci vyhověla podmínce přiměřenosti. Ve stejném rozsudku je dále uvedeno, že „úvaha Úřadu musí vést k hodnocení individuální povahy protiprávního jednání, přičemž zvažované okolnosti je třeba rozlišovat na přitěžující a polehčující a vždy je posuzovat z hlediska konkrétního dopadu na danou věc.“

74. Požadavky na odůvodnění výše pokuty byly rovněž uvedeny v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 51/2007-68 ze dne 27. 3. 2008, kde soud konstatoval, že „řádné odůvodnění ukládané sankce v případě správního trestání je základním předpokladem pro přezkoumatelnost úvahy, kterou byl správní orgán při svém rozhodování veden. Zohledněním všech hledisek, jež lze v konkrétní věci považovat za relevantní, pak určuje míru zákonnosti stanoveného postihu.“

75. S požadavky soudu na řádné odůvodnění pokuty, obsaženými ve výše citovaném rozsudku, se Úřad vypořádává následujícím způsobem.

76. Hlavním kritériem, které je dle citovaného ustanovení § 121 odst. 2 zákona rozhodné pro určení výměry pokuty, je závažnost správního deliktu. Jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Zákon pak demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnost, za nichž byl spáchán).

77. Při posuzování závažnosti správního deliktu vzal Úřad v úvahu celkový kontext šetřeného případu a zejména akcentuje skutečnost, že smyslem prokazování kvalifikace je zajistit, aby se o konkrétní veřejnou zakázku ucházeli toliko ti dodavatelé, jež jsou schopni soutěženou veřejnou zakázku ve všech ohledech řádně plnit. Pokud by tomu tak nebylo, reálně by hrozila situace, že by veřejnou zakázku získal dodavatel, který by následně v praxi nebyl schopen poskytnout všestranně perfektní plnění této veřejné zakázky, což by mohlo vést k dalšímu vynakládání veřejných prostředků. Zákonodárce přitom onu „kvalifikovanost“ konkrétního dodavatele spatřuje i v tom, že tento dodavatel, k tomu, aby se mohl úspěšně ucházet o veřejnou zakázku, nesmí mít v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky, přičemž mezi tyto nedoplatky spadá i situace, kdy bylo konkrétnímu daňovému subjektu (dodavateli) příslušným finančním úřadem povoleno posečkání daně. Dodavatel, jemuž bylo posečkání povoleno, je tudíž podle dikce zákona nekvalifikovaným pro získání veřejné zakázky, jelikož nesplňuje základní kvalifikační předpoklad vymezený v § 53 odst. 1 písm. f) zákona.Tím, že zadavatel nevyloučil ze zadávacího řízení vybraného uchazeče, který nesplňoval kvalifikační předpoklady, nastalo reálné riziko, že veřejná zakázka nebude řádně plněna, což by mohlo vést k dalším, původně nepředpokládaným nákladům, které by byly hrazeny z veřejných zdrojů. Jedná se tudíž o správní delikt poměrně závažného charakteru. 

78. Úřad při zvažování výše pokuty přihlédl i k následkům spáchaného správního deliktu. V daném případě byla následkem předmětného správního deliktu skutečnost, že zadavatel uzavřel smlouvu na předmětnou část veřejné zakázky s nekvalifikovaným dodavatelem, jehož nabídka neměla být vůbec hodnocena. V šetřeném případě nadto měla být šetřená část veřejné zakázky zrušena (viz bod 62 odůvodnění tohoto rozhodnutí) a tudíž neměla být uzavřena smlouva s žádným z uchazečů.

79. Vzhledem ke skutečnosti, že dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu, nedodrží-li postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivní nebo může ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky (a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku), považoval Úřad za vhodné zohlednit při ukládání pokuty míru naplnění intenzity podmínky vlivu na výběr nejvhodnější nabídky. Úřad na tomto místě odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2014, č. j. 29 Af 43/2012-108, v němž je uvedeno: „Například bude v zásadě závažnější, pokud zadavatel podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, než pokud výběr nejvhodnější nabídky pouze ovlivnit mohl. Obě situace postačují k naplnění skutkové podstaty deliktu, avšak první bude v zásadě závažnější, a jako taková může být logicky zohledněna jako přitěžující okolnost.“

80. K výše uvedenému Úřad uvádí, že nezákonný postup zadavatele měl ve svém důsledku přímý vliv na výběr nejvhodnější nabídky, neboť vedl k tomu, že zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku, ačkoliv, pokud by zadavatel postupoval v souladu se zákonem, tedy pokud by vybraného uchazeče z další účasti v zadávacím řízení vyloučil, pak by k výběru nejvhodnější nabídky v šetřeném případě vůbec nedošlo a vybraný uchazeč by se tak vybraným uchazečem nestal. Nezákonný postup zadavatele tak zcela evidentně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky. Zde popsaný podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky Úřad vzal v potaz a vnímá ho jako přitěžující okolnost.

81. Jako polehčující okolnost při stanovení výše pokuty Úřad zohlednil skutečnost, že zadavatel v celém průběhu správního řízení poskytl Úřadu řádnou součinnost.

82. Po pečlivém posouzení šetřeného případu ve všech vzájemných souvislostech, neshledal Úřad další polehčující či přitěžující okolnosti, které by měly vliv na uloženou výši pokuty.

83. Při určení výše pokuty vzal Úřad v úvahu i ekonomickou situaci zadavatele, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Z výroční zprávy o hospodaření zadavatele v roce 2014 mimo jiné vyplývá, že celkový hospodářský výsledek byl kladný a dosáhl výše 41 278 000 Kč. Z právě uvedeného tudíž vyplývá, že stanovenou výši pokuty nelze považovat za likvidační, popř. v tomto smyslu nespravedlivou.

84. V této souvislosti Úřad dále poznamenává, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má plnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní, tj. postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Po zvážení všech okolností případu a uvážení všech argumentů zadavatele Úřad při určení výměry uložené pokuty dospěl k závěru, že výše pokuty v hodnotě 50 000 Kč (padesát tisíc korun českých) se pohybuje na spodní hranici zákonné sazby a plní tak především preventivní funkci.

85. Úřad k výše uvedenému konstatuje, že postup zadavatele posoudil ze všech výše uvedených hledisek a vzhledem ke zjištěnému správnímu deliktu zadavatele přistoupil k uložení pokuty. Po zvážení všech okolností případu a uvážení všech argumentů Úřad stanovenou výši pokuty vzhledem k souvislostem případu posoudil jako dostačující.

86. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí, neboť nápravy protiprávního stavu nelze dosáhnout v daném případě jiným způsobem než uložením sankce.

87. Uložená pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710. Jako variabilní symbol zadavatel uvede své identifikační číslo.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu, a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

otisk úředního razítka

JUDr. Josef Chýle, Ph.D. 

místopředseda

Obdrží

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 17. listopadu 2172/15, 708 00 Ostrava – Poruba

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Lichnovský, O., Ondrýsek, R. a kolektiv, Daňový řád. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2011, 614 s.