číslo jednací: R452/2014/VZ-27787/2015/322/LKo

• Instance: II.
• Věc: Lyžařský areál Boží Dar – Neklid: Novostavba lyžařského vleku a technické zasněžování – Část 3
• Účastníci:
  1. Ing. Anton Jurica
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2014
• Datum nabytí právní moci: 15. 9. 2015
• Související rozhodnutí: S859/2014/VZ-26744/2014/523/KHl; R452/2014/VZ-27787/2015/322/LKo

Č. j.:ÚOHS-R452/2014/VZ-27787/2015/322/LKo

14. září 2015

V řízení o rozkladu ze dne 23. 12. 2014 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne zadavatelem –

• Ing. Antonem Juricou, IČO 11364343, se sídlem Boží Dar 176, 362 62 Boží Dar, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 16. 6. 2014 Mgr. Michalem Burešem, advokátem, ev. č. ČAK 10105, se sídlem Bělehradská 14, 360 01 Karlovy Vary,

proti výrokům I. až IV. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S859/2014/VZ-26744/2014/523/KHl ze dne 15. 12. 2014, vydanému ve správním řízení vedeném ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky s názvem „Lyžařský areál Boží Dar – Neklid: Novostavba lyžařského vleku a technické zasněžování – Část 3“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 6. 1. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 7. 1. 2014 pod ev. č. 374400, ve znění opravy uveřejněné dne 17. 1. 2014,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Výroky I. až IV. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S859/2014/VZ-26744/2014/523/KHl ze dne 15. 12. 2014

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Dne 21. 10. 2014 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, zahájil z moci úřední správní řízení ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) a b) zákona zadavatelem – Ing. Antonem Juricou, IČO 11364343, se sídlem Boží Dar 176, 362 62 Boží Dar, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 16. 6. 2014 Mgr. Michalem Burešem, advokátem, ev. č. ČAK 10105, se sídlem Bělehradská 14, 360 01 Karlovy Vary (dále jen „zadavatel“), při zadávání veřejné zakázky s názvem „Lyžařský areál Boží Dar – Neklid: Novostavba lyžařského vleku a technické zasněžování – Část 3“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 6. 1. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 7. 1. 2014 pod ev. č. 374400, ve znění opravy uveřejněné dne 17. 1. 2014 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Předmětem plnění veřejné zakázky byla podle bodu 3.2 zadávací dokumentace „realizace stavebních prací a dodávek a technologického zařízení (nákup strojů a zařízení vč. montáže) v rozsahu projektové dokumentace a výkazů výměr objektů SO-01 Lyžařský vlek, SO-02 Obslužný objekt (pokladna), SO-03 Obslužný objekt (kontrolní stanoviště, SO-04 Kabelové rozvody, SO-07 Čerpací stanice, SO-08 Technické zasněžování, SO-09 Dopravní zařízení“.

3. Z protokolu o otevírání obálek ze dne 5. 2. 2014 (dále jen „protokol o otevírání obálek ze dne 5. 2. 2014“) vyplývá, že zadavatel obdržel v zadávacím řízení na veřejnou zakázku nabídky 3 uchazečů. Dne 17. 2. 2014 zadavatel následně uzavřel smlouvu o dílo se společností KERS s.r.o., IČO 25947273, se sídlem Čejkovice 9, 506 01 Podhradí (dále jen „vybraný uchazeč“) s cenou plnění ve výši 16 339 107,- Kč bez DPH.

II. Napadené rozhodnutí

4. Dne 15. 12. 2014 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S859/2014/VZ-26744/2014/523/KHl (dále jen „napadené rozhodnutí“). Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že postupoval v rozporu s § 73 odst. 1 zákona a zásadou transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona, když v protokolu o otevírání obálek ze dne 5. 2. 2014 neuvedl údaje sdělované přítomným uchazečům podle § 71 odst. 9 zákona, konkrétně pak, že nabídka je zpracována v požadovaném jazyce a návrh smlouvy je podepsán osobou oprávněnou jednat jménem či za uchazeče.

5. Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dále dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že postupoval v rozporu s § 48 odst. 1 zákona, když na profilu zadavatele neuveřejnil alespoň textovou část zadávací dokumentace ode dne uveřejnění oznámení šetřeného zadávacího řízení alespoň do konce lhůty pro podání nabídek, neboť profil zadavatele ve smyslu § 17 písm. w) zákona byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn až dne 5. 6. 2014, přestože oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo ve Věstníku veřejných zakázek zveřejněno dne 7. 1. 2014.

6. Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel rovněž dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že postupoval v rozporu s § 85 odst. 4 zákona, když na profilu zadavatele neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele nejpozději do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení, když profil zadavatele ve smyslu § 17 písm. w) zákona byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn až dne 5. 6. 2014, přestože zadavatel ukončil šetřené zadávací řízení dne 17. 2. 2014 podpisem smlouvy s vybraným uchazečem.

7. Výrokem IV. napadeného rozhodnutí uložil Úřad zadavateli za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. až III. napadeného rozhodnutí pokutu ve výši 50 000,- Kč.

8. Výrokem V. napadeného rozhodnutí Úřad správní řízení v části týkající se toho, zda zadavatel postupoval v souladu s § 40 odst. 3 zákona, když dne 14. 1. 2014 formou dodatečných informací č. 2 provedl změnu návrhu smlouvy, kterou zkrátil sjednanou splatnost faktur na 30 dnů, a současně neprodloužil lhůtu pro podání nabídek tak, aby od okamžiku změny činila celou původní délku lhůty pro podání nabídek, podle § 117a písm. d) zákona zastavil, neboť v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 zákona.

9. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad k výroku I. napadeného rozhodnutí konstatoval, že protokol o otevírání obálek je stěžejním dokumentem zachycujícím transparentnost procesu otevírání a umožňuje uchazečům přesvědčit se o zákonnosti postupu komise, resp. zadavatele. Protokol o otevírání obálek podle § 73 odst. 1 zákona musí dle Úřadu obsahovat rovněž údaje, které komise podle § 71 odst. 8 zákona kontroluje, a které (obvykle) sděluje případně přítomným uchazečům. Zachycení a zdokumentování těchto údajů hodnotící komisí se však dle Úřadu neváže na přítomnost či nepřítomnost uchazečů při otevírání obálek, ale k povinnosti hodnotící komise zkontrolovat tyto údaje u jednotlivých nabídek a transparentním způsobem zdokumentovat, že ke kontrole předmětných údajů skutečně došlo. Úřad vzhledem k tomu dovodil, že i v případě, kdy otevírání obálek probíhá bez přítomnosti uchazečů, kteří doručili své nabídky zadavateli ve lhůtě pro podání nabídek, musí hodnotící komise zkontrolovat a konstatovat, zda jednotlivé nabídky vyhovují požadavkům podle § 71 odst. 8 zákona, a tyto své závěry zdokumentovat v souladu s § 73 odst. 1 zákona v protokolu o otevírání obálek, přičemž jen takový postup hodnotící komise vyhoví zásadě transparentnosti procesu otevírání obálek podle § 6 odst. 1 zákona.

10. Úřad konstatoval, že protokol o otevírání obálek ze dne 5. 2. 2014 neobsahuje informace, zda doručené nabídky splňují požadavky podle § 71 odst. 8 písm. a) a b) zákona (zda je nabídka zpracována v požadovaném jazyku a návrh smlouvy je podepsán osobou oprávněnou jednat jménem či za uchazeče). Absence těchto údajů v protokolu o otevírání obálek ze dne 5. 2. 2014 zakládá dle Úřadu netransparentní postup zadavatele při zadávání šetřené veřejné zakázky. Vzhledem k tomu dospěl Úřad k závěru, že zadavatel porušil § 73 odst. 1 zákona v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, a tím pádem se dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, když tyto údaje v protokolu o otevírání obálek ze dne 5. 2. 2014 neuvedl.

11. K výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že k uveřejnění profilu zadavatele ve Věstníku veřejných zakázek slouží formulář, který tvoří přílohu č. 3 vyhlášky č. 133/2012 Sb., o uveřejňování vyhlášení pro účely zákona o veřejných zakázkách a náležitostech profilu zadavatele (dále jen „vyhláška č. 133/2012 Sb.“). Teprve zveřejnění profilu zadavatele ve Věstníku veřejných zakázek prostřednictvím formuláře č. 3 č. 133/2012 Sb. vyhlášky naplňuje dle Úřadu smysl profilu zadavatele podle zákona, tedy poskytnout informace o veřejných zakázkách zadavatele co nejširšímu okruhu dodavatelů.

12. Úřad dále dospěl k závěru, že dle § 48 odst. 1 zákona byl zadavatel povinen uveřejnit na svém profilu alespoň textovou část zadávací dokumentace ode dne uveřejnění oznámení o veřejné zakázce ve Věstníku veřejných zakázek, tj. ode dne 7. 1. 2014. Zadavatel sice dle závěrů Úřadu dne 14. 1. 2014 zveřejnil textovou část zadávací dokumentace na internetové adrese <http://www.e-zakazky.cz/Profil-Zadavatele/0a25a88c-74b3-4696-9400-9334d2a711c3/Zakazka/P14V00000001>, avšak tuto adresu zveřejnil ve Věstníku veřejných zakázek jako svůj profil až dne 5. 6. 2014 (tedy téměř 4 měsíce poté, co byla na veřejnou zakázku uzavřena smlouva s vybraným uchazečem). Úřad konstatoval, že teprve tímto dnem byla na jeho profilu zadavatele platně zveřejněna textová část zadávací dokumentace. Vzhledem k tomu dospěl Úřad k závěru, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že na profilu zadavatele ve smyslu § 17 písm. w) zákona neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele nejpozději do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení, neboť profil zadavatele byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn až dne 5. 6. 2014, přestože zadavatel ukončil šetřené zadávací řízení již dne 17. 2. 2014 uzavřením smlouvy s vybraným uchazečem.

13. K výroku III. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že podle § 85 odst. 4 zákona byl zadavatel povinen uveřejnit písemnou zprávu zadavatele na profilu zadavatele do 15 dnů od skončení zadávacího řízení. Zadavatel sice dne 19. 2. 2014 uveřejnil písemnou zprávu zadavatele na internetové adrese <http://www.e-zakazky.cz/Profil-Zadavatele/0a25a88c-74b3-4696-9400-9334d2a711c3/Zakazka/P14V00000001>, nicméně jak je výše uvedeno, Úřad dospěl k závěru, že uvedenou internetovou adresu bylo možné považovat za profil zadavatele až ke dni 5. 6. 2014, tj. dnem jejího uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek. Vzhledem k tomu dospěl Úřad k závěru, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že na profilu zadavatele ve smyslu § 17 písm. w) zákona neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele nejpozději do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení, když profil zadavatele byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn až dne 5. 6. 2014, přestože zadavatel ukončil šetřené zadávací řízení již dne 17. 2. 2014 podpisem smlouvy s vybraným uchazečem.

III. Námitky rozkladu

14. Dne 23. 12. 2014 obdržel Úřad proti výrokům I. až IV. napadeného rozhodnutí v zákonné lhůtě rozklad zadavatele z téhož dne. Zadavatel v podaném rozkladu namítá, že dle § 71 odst. 8 zákona mají uchazeči právo zúčastnit se otevírání obálek, při kterém jim je sdělována informace o tom, zda nabídka konkrétního uchazeče je zpracována v požadovaném jazyce a zda je návrh smlouvy podepsán osobou oprávněnou jednat za uchazeče nebo uchazečem samotným. Zadavatel dále dovozuje, že právu účastníků účastnit se otevírání obálek ze dne 5. 2. 2014 odpovídá povinnost zadavatele sdělit přítomným uchazečům splnění podmínek v § 71 odst. 8 zákona. Zadavatel tvrdí, že ze zákona automaticky nevyplývá povinnost uvést informace o splnění podmínek v § 71 odst. 8 zákona do protokolu o otevírání obálek, nýbrž tato povinnost plyne zadavateli jen tehdy, jestliže se některý z uchazečů procesu otevírání obálek účastní a jsou mu informace o splnění podmínek členy hodnotící komise sděleny. Jelikož se v přezkoumávaném případě žádný z uchazečů otevírání obálek neúčastnil, nebyl zadavatel dle svého názoru povinen informace podle § 71 odst. 8 zákona uvést do protokolu o otevírání obálek ze dne 5. 2. 2014.

15. Zadavatel je dále toho názoru, že výklad Úřadu v napadeném rozhodnutí jde nad rámec jeho zákonných povinností a rovněž odmítá smyšlený příklad o možnosti dohody mezi zadavatelem a uchazečem, který Úřad dovodil v bodu 42. odůvodnění napadeného rozhodnutí.

16. Zadavatel dále uvádí, že hodnotící komise uvedené podmínky u všech uchazečů zkoumala, což bylo prokázáno mimo jiné čestným prohlášením členů hodnotící komise a navíc z předložených dokumentů je zřejmé, že nabídky uchazečů podmínky uvedené v § 71 odst. 8 zákona splnily a že hodnotící komise kontrolovala splnění těchto povinností při otevírání obálek. Zadavatel je proto přesvědčen, že neuvedení splnění podmínek do protokolu o otevírání obálek ze dne 5. 2. 2014 neovlivnilo a ani nemohlo ovlivnit zadávací řízení, a proto se nemohlo jednat o netransparentní postup z jeho strany.

17. K výroku II. napadeného rozhodnutí zadavatel namítá, že všechny dokumenty zveřejněné zadavatelem ve Věstníku veřejných zakázek odkaz na internetové stránky zadavatele obsahovaly, a proto byla podmínka stanovená v § 17 písm. w) zákona, aby byla internetová adresa uveřejněna ve Věstníku veřejných zakázek, splněna.

18. Zadavatel považuje za nepravděpodobný závěr Úřadu, že nelze vyloučit, že existuje určitý okruh dodavatelů, kteří veřejné zakázky vyhledávají pomocí profilu zadavatele. Zadavatel k tomu uvádí, že dosud zadal jedinou veřejnou zakázku, které je předmětem tohoto řízení, a proto v jeho případě uchazeči zcela jistě vyhledávali veřejnou zakázku podle předmětu zakázky nikoliv podle jména zadavatele. Dle zadavatele je přitom nepochybné, že veřejnou zakázku bylo možné podle předmětu plnění vyhledat ve Věstníku veřejných zakázek již od 7. 1. 2014. S ohledem na shora uvedené má zadavatel za to, že jeho postup nebyl netransparentní a že uchazeči měli možnost se všemi podklady k veřejné zakázce seznámit, což také prokazatelně učinili.

19. K výroku III. napadeného rozhodnutí zadavatel odkazuje na své námitky k výroku II. napadeného rozhodnutí a uvádí, že vzhledem k tomu, že všechny formuláře zveřejněné ve Věstníku veřejných zakázek odkaz na profil zadavatele obsahovaly, měli dle jeho názoru všichni uchazeči možnost seznámit se s písemnou zprávou na profilu zadavatele ve smyslu § 85 odst. 4 zákona již dne 19. 2. 2014.

20. K výši uložené pokuty zadavatel namítá, že je nucen hradit částku ve výši 2 452 783 Kč, jež představuje rozdíl mezi přidělenou a skutečně vyplacenou dotací, z vlastních zdrojů, což pro něj samo o sobě představuje významnou zátěž. Zadavatel proto považuje výši Úřadem uložené pokuty za nepřiměřenou a nespravedlivou. Zadavatel má za to, že pokud má Úřad za to, že došlo ke spáchání správního deliktu zadavatelem, měl Úřad zohlednit korekci dotace ze strany Úřadu regionální rady soudržnosti Severozápad (dále jen „Úřad regionální rady“) a od potrestání zadavatele upustit. Zadavatel v této souvislosti rovněž odkazuje na zásadu ne bis in idem, neboť zadavateli dle jeho názoru reálně hrozí, že bude potrestán za své pochybení dvakrát.

21. Zadavatel uvádí, že si je vědom toho, že formálně u Úřadu a Úřadu regionální rady běží na sobě nezávislá řízení, avšak dle zadavatele je nutné zohlednit, že předmětem obou řízení je totéž pochybění zadavatele a že uvedená řízení spolu souvisí, když rozhodnutí Úřadu tvoří dle zadavatele podklad pro rozhodnutí Úřadu regionální rady.

Závěr rozkladu

22. Na základě výše uvedeného se zadavatel domáhá, aby předseda Úřadu výroky I. až IV. napadeného rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

IV. Řízení o rozkladu

23. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

24. Vzhledem k charakteru námitek rozkladu, v němž zadavatel namítal, že výše pokuty uložená zadavateli napadeným rozhodnutím je nepřiměřená a nespravedlivá, a vzhledem k tomu, že dle § 50 odst. 4 správního řádu je předseda Úřadu povinen před rozhodnutím ve věci zhodnotit podklady pro vydání rozhodnutí o rozkladu, zejména důkazy, a má přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, určil předseda Úřadu zadavateli usnesením č. j. ÚOHS-R452/2014/VZ-14323/2015/322/LKo ze dne 17. 6. 2015 lhůtu k doložení svých současných osobních a majetkových poměrů. Předseda Úřadu zadavatele současně upozornil, že dokumenty zaslané zadavatelem v reakci na toto usnesení se stanou podkladem pro vydání rozhodnutí o rozkladu.

25. Dne 29. 6. 2015 obdržel předseda Úřadu v reakci na výše uvedené usnesení kopii daňového přiznání zadavatele za rok 2014, rozvahu zadavatele za rok 2014 a výkaz zisku a ztrát za rok 2014.

Stanovisko předsedy Úřadu

26. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad výroků I. až IV. napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost výroků I. až IV. napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

27. Úřad tím, že rozhodl, že se zadavatel dopustil spáchání správních deliktů specifikovaných ve výrocích I. až III. napadeného rozhodnutí, za což Úřad výrokem IV. napadeného rozhodnutí uložil zadavateli pokutu ve výši 50 000 Kč, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, na základě kterých jsem přistoupil k potvrzení výroků I. až IV. napadeného rozhodnutí a k zamítnutí rozkladu zadavatele.

28. Dále konstatuji, že rozklad zadavatele směřoval pouze proti výrokům I. až IV. napadeného rozhodnutí, nikoli však proti výroku V. napadeného rozhodnutí. Podle § 82 odst. 3 správního řádu pokud odvolání směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo proti vedlejšímu ustanovení výroku, které netvoří nedílný celek s ostatními, a pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků, nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci.

29. Jelikož Úřad výrokem V. napadeného rozhodnutí toto správní řízení v části týkající se pochybností o souladu postupu zadavatele s § 40 odst. 3 zákona zastavil, neboť v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 zákona, dospěl jsem k závěru, že výrok V. napadeného rozhodnutí s ostatními výroky I. – IV. napadeného rozhodnutí, v nichž bylo konstatováno spáchání tří samostatných správních deliktů zadavatelem, za což byla zadavateli uložena pokuta, netvoří nedílný celek. S ohledem na to, že výrok V. napadeného rozhodnutí netvoří s ostatními výroky napadeného rozhodnutí nedílný celek a současně jsem nedospěl k závěru, že by nabytí právní moci výroku V. napadeného rozhodnutí bránila povaha věci či že by tímto nabytím mohla být způsobena zadavateli (jakožto jedinému účastníku řízení) újma, konstatuji, že v souladu s § 82 odst. 3 správního řádu nabyl dne 1. 1. 2015 výrok V. napadeného rozhodnutí právní moci. Vzhledem k tomu nespadá výrok V. napadeného rozhodnutí do rozsahu přezkumu v rámci tohoto řízení o rozkladu.

V. K námitkám rozkladu

K náležitostem protokolu o otevírání obálek

30. Podle § 73 odst. 1 zákona sepisuje komise o otevírání obálek či nabídek podaných v elektronické podobě protokol o otevírání obálek. U každé nabídky uvede komise údaje sdělované přítomným uchazečům podle § 71 odst. 9 zákona. Dle § 71 odst. 9 zákona se těmito údaji rozumí identifikační údaje uchazeče a informace o tom, zda nabídka splňuje požadavky podle § 71 odst. 8 zákona. Dle § 71 odst. 8 zákona komise kontroluje, zda je nabídka zpracována v požadovaném jazyku a návrh smlouvy je podepsán osobou oprávněnou jednat jménem či za uchazeče.

31. Zadavatel v podaném rozkladu ve vztahu k náležitostem protokolu o otevírání obálek (obdobně jako ve svém vyjádření v rámci správního řízení ze dne 29. 10. 2014) rozporuje výklad § 73 odst. 1 zákona provedený Úřadem. Z tohoto ustanovení zákona zadavatel dovozuje, že pokud není otevírání obálek přítomen žádný z uchazečů, nemá povinnost údaje dle § 71 odst. 9 zákona (a potažmo § 71 odst. 8 zákona) uvést do protokolu o otevírání obálek. Zadavatel uvádí, že se otevírání obálek nezúčastnili žádní uchazeči, a proto nebyl povinen údaje podle § 71 odst. 8 zákona uvést v protokolu o otevírání obálek ze dne 5. 2. 2014.

32. K výše uvedené námitce nejdříve konstatuji, že při interpretaci a aplikaci výše citovaných ustanovení zákona nelze odhlédnout od požadavků, jež vyplývají ze základních zásad v § 6 odst. 1 zákona, neboť právě ty představují výchozí premisy, na kterých je právní úprava veřejných zakázek vystavěna. Jednou z těchto zásad je i zásada transparentnosti, dle které kroky zadavatele musí být čitelné, kontrolovatelné a přehledné (blíže např. závěry v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 131/2007 ze dne 12. 5. 2008).

33. Jak Úřad správně dovodil v napadeném rozhodnutí, protokol o otevírání obálek je jedním z dokumentů obligatorně pořizovaných zadavatelem v průběhu zadávacího řízení, jehož cílem je zachycení procesu otevírání obálek s nabídkami. Požadavek na transparentnost postupu zadavatele však může být naplněn pouze za předpokladu, že je umožněna zpětná kontrola tohoto postupu zadavatele orgánem dohledu. Tato kontrola je přitom možná, pouze pokud zadavatel zaznamená požadované údaje v protokolu o otevírání obálek.

34. Pokud bych přijmul výklad zadavatele, vedlo by to k absurdnímu závěru, že kroky zadavatele při otevírání obálek budou zaznamenány pouze tehdy, jestliže se otevírání účastní některý z uchazečů, přičemž v opačném případě zůstane postup zadavatele (komise pro otevírání obálek) v této otázce nekontrolovatelný (tj. netransparentní) a Úřadu bude de facto vyloučena možnost přezkoumat postup zadavatele při otevírání obálek a zjistit, zda zadavatel dostál svým zákonným povinnostem a zkontroloval, jestli jsou nabídky uchazečů zpracovány v požadovaném jazyce a návrh smlouvy je podepsán osobou oprávněnou jednat jménem či za uchazeče. Za situace, kdy je cílem zákona účelné a hospodárné vynakládání veřejných prostředků, ke kterému dochází skrze férovou a transparentní soutěž o veřejnou zakázku, přičemž význam zásady transparentnosti je zdůrazněn požadavkem v § 6 odst. 1 zákona, je výklad zadavatele nesprávný. Vzhledem k výše uvedenému jsem nedospěl k závěru, že by Úřad šel nad rámec zákona a požadoval po zadavateli splnění povinností, jež zákon neukládá.

35. Zadavatel dále namítá, že hodnotící komise uvedené podmínky u všech uchazečů zkoumala, což bylo prokázáno mimo jiné čestným prohlášením členů hodnotící komise a navíc je z předložených dokumentů zřejmé, že nabídky uchazečů podmínky uvedené v § 71 odst. 8 zákona splnily a že hodnotící komise splnění těchto povinností při otevírání obálek kontrolovala.

36. Uvedené námitky zadavatel tvrdil již v rámci řízení před Úřadem, přičemž jsem dospěl k závěru, že se Úřad s těmito námitkami v napadeném rozhodnutí dostatečně a správně vypořádal. Zejména považuji za nezbytné zdůraznit, že zadavatel měl povinnost uvést přímo v protokolu o otevírání obálek údaje o tom, zda jsou nabídky uchazečů zpracovány v požadovaném jazyce a zda je návrh smlouvy podepsán osobou oprávněnou jednat za uchazeče nebo uchazečem samotným. Pouze takovým způsobem mohla být splněna jeho povinnost plynoucí z ustanovení § 73 odst. 1 zákona. Předložení čestného prohlášení o tom, že tyto náležitosti byly komisí zkoumány, požadavky § 73 odst. 1 zákona nenaplňuje. Nota bene prohlášení komise bylo vyhotovené až po uzavření smlouvy s vybraným uchazečem pro účely správního řízení, přičemž je nezbytné zdůraznit, že po ukončení zadávacího řízení uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku již není možné jakkoli napravit či zhojit nezákonný postup zadavatele učiněný v jeho průběhu.

37. Zadavatel rovněž napadá správnost závěrů v bodu 42. odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť dle něj nelze tvrdit, že uvedení splnění podmínek § 71 odst. 8 zákona v protokolu o otevírání obálek by samo o sobě vyloučilo možnost dohody mezi zadavatelem a uchazeči, a tedy vyloučilo nekalosoutěžní jednání. Zadavatel rovněž tvrdí, že Úřad neměl celou dobu pochybnosti o tom, že uchazeči požadavky v § 71 odst. 8 zákona splnili, a proto neuvedení splnění těchto podmínek v protokolu o otevírání obálek neovlivnilo, ani nemohlo ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

38. K výše shrnutým námitkám zadavatele konstatuji, že zadavatel v protokolu o otevírání obálek ze dne 5. 2. 2014 neuvedl, zda jsou nabídky uchazečů zpracovány v požadovaném jazyce a zda jsou návrhy smlouvy podepsány osobou oprávněnou jednat za uchazeče nebo uchazečem samotným. Z protokolu o otevírání obálek proto není zřejmé nejen to, zda uchazeči požadavky dle § 71 odst. 8 zákona splňují, nýbrž z něj není zřejmé ani to, zda zadavatel splnění podmínek dle § 71 odst. 8 zákona u nabídek uchazečů vůbec posuzoval.

39. Považuji za nezbytné zdůraznit, že absence posouzení splnění podmínek v ustanovení § 71 odst. 8 zákona ze strany zadavatele (resp. komise) nemůže být nahrazena úsudkem Úřadu. Úřadu náleží pravomoc přezkoumávat postup zadavatele a tedy jím učiněné úkony. Úřad však není oprávněn činit úkony v zadávacím řízení namísto zadavatele či dovozovat jeho vůli v případech, kdy vůle zadavatele absentuje. Ostatně nelze dovozovat, že pokud se Úřad určitou otázkou v napadeném rozhodnutí nezabýval, a tedy nezpochybnil splnění požadavků v § 71 odst. 8 zákona v nabídkách uchazečů, konkludentně tím potvrdil, že tyto požadavky uchazeči splnili. Námitky zadavatele v tomto smyslu proto považuji za nedůvodné.

40. K výhradám zadavatele ohledně možné dohody mezi zadavatelem a uchazečem zmíněné v bodě 42. odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádím, že argumentace Úřadu pouze v obecné rovině nastiňuje možné okolnosti netransparentního postupu zadavatele, není v ní však tvrzeno, že by Úřad dospěl k závěru o existenci takové dohody.

41. K vlivu na výběr nejvhodnější nabídky a možností dohody mezi zadavatelem a uchazeči pak doplňuji, že za situace, kdy absentují údaje o tom, zda (a jakým způsobem) zadavatel provedl posouzení podle § 71 odst. 8 zákona, a tedy zda provedl část obligatorního procesu v rámci zadávacího řízení, a současně, kdy je nesplnění podmínek § 71 odst. 8 zákona ze strany uchazečů sankcionováno podle § 71 odst. 10 zákona vyloučením uchazečů ze zadávacího řízení (v této fázi tedy mohl být zadavatelem vyloučen i vybraný uchazeč), má takový nezákonný postup zadavatele potenciální vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

42. Vzhledem k výše uvedenému považuji závěry Úřadu v napadeném rozhodnutí, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, když porušil § 73 odst. 1 zákona a zásadu transparentnosti v § 6 odst. 1 zákona tím, že v protokolu o otevírání obálek ze dne 5. 2. 2014 neuvedl údaje sdělované přítomným uchazečům podle § 71 odst. 9 zákona, konkrétně pak, že jsou nabídky zpracovány v požadovaném jazyce a návrhy smluv podepsány osobou oprávněnou jednat jménem či za uchazeče, přičemž tento nezákonný (netransparentní) postup zadavatele mohl ovlivnit výběr nevhodnější nabídky v zadávacím řízení na veřejnou zakázku, za správné a zákonné.

K profilu zadavatele

43. K výrokům II. a III. napadeného rozhodnutí zadavatel namítá, že odkaz na své internetové stránky zveřejnil ve všech dokumentech ve Věstníku veřejných zakázek, a proto byla podmínka stanovená § 17 písm. w) zákona splněna, neboť k uveřejnění internetové adresy ve Věstníku veřejných zakázek došlo. Zadavatel je přesvědčen, že v daném případě je nutné profil zadavatele chápat v širším slova smyslu, přičemž zveřejněním odkazu na profil zadavatele ve všech ostatních formulářích postačuje ke splnění uvedené podmínky.

44. Ustanovení § 17 písm. w) zákona určuje, že profilem zadavatele je pouze ten elektronický nástroj, jehož internetová adresa je uveřejněna ve Věstníku veřejných zakázek, přičemž požadavky na náležitosti profilu zadavatele stanoví prováděcí právní předpis. Jak správně uvedl Úřad v napadeném rozhodnutí, tímto prováděcím právním předpisem je vyhláška č. 133/2012 Sb., v níž je pro zadavatele stanovena povinnost použít k uveřejnění vyhlášení ve Věstníku veřejných zakázek pro oznámení profilu zadavatele formulář „Oznámení profilu zadavatele“ uvedený v příloze č. 3 vyhlášky č. 133/2012 Sb. Toto oznámení zadavatel doručí provozovateli Věstníku veřejných zakázek způsobem dle § 4 vyhlášky č. 133/2012 Sb., jež jej následně zveřejní ve Věstníku veřejných zakázek v jeho příslušné části, konkrétně „Seznam platných profilů zadavatelů“. Námitka zadavatele, že postačovalo zveřejnění v jiných dokumentech uveřejněných ve Věstníku veřejných zakázek, proto nemůže obstát. Vyhláška č. 133/2012 Sb. totiž jednoznačně stanovuje, jak má zadavatel postupovat při zveřejnění svých internetových stránek, které zamýšlí určit jako profil zadavatele. Pouze při dodržení postupu stanoveného § 17 písm. w) zákona v návaznosti na § 2 odst. 1 a § 4 vyhlášky č. 133/2012 Sb. se mohou internetové stránky určené zadavatelem stát profilem zadavatele.

45. Vzhledem k výše uvedenému a vzhledem k tomu, že zadavatel zveřejnil své internetové stránky způsobem požadovaným zákonem a vyhláškou č. 133/2012 Sb. až dne 5. 6. 2014, považuji závěry Úřadu v napadeném rozhodnutí, že zadavatel postupoval v rozporu s § 48 odst. 1 zákona, když na profilu zadavatele neuveřejnil alespoň textovou část zadávací dokumentace ode dne uveřejnění oznámení šetřeného zadávacího řízení (ode dne 7. 1. 2014) alespoň do konce lhůty pro podání nabídek a v rozporu s § 85 odst. 4 zákona, když na profilu zadavatele neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele nejpozději do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení, tj. ode dne 17. 2. 2014, za správné a zákonné.

46. K tvrzení zadavatele, že svůj postup při uveřejňování nepovažuje za netransparentní, konstatuji, že Úřad v napadeném rozhodnutí ve vztahu k výrokům II. a III. napadeného rozhodnutí nekonstatoval porušení zásady transparentnosti (§ 6 odst. 1 zákona), nýbrž porušení § 48 odst. 1 a § 85 odst. 4 zákona. Tuto námitku zadavatele proto považuji za nedůvodnou.

47. K námitce zadavatele, že je nepravděpodobné, že v předmětném případě existoval okruh dodavatelů, kteří vyhledávali veřejnou zakázku podle profilu zadavatele, konstatuji, že Úřad tento závěr uvedl pouze nad rámec svých závěrů, o které opírá výrok II. napadeného rozhodnutí, a to tak, že „není vyloučeno“, že takový okruh dodavatelů existoval. Nicméně rozhodující pro vypořádání této námitky i následující námitky zadavatele, že uchazeči o internetových stránkách věděli a čerpali z nich informace, je vymezení skutkové podstaty správního deliktu v § 120 odst. 1 písm. b) zákona. Při posouzení, zda se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona je totiž Úřad povinen zkoumat, zda zadavatel splnil povinnost uveřejnění a zda dodržel zákonný způsob uveřejnění. Naproti tomu, pro účely konstatování spáchání tohoto správní deliktu Úřad nezkoumá ani vliv na výběr nejvhodnější nabídky ani to, zda se důsledkem nesprávného způsobu uveřejnění nemohli uchazeči s některými dokumenty seznámit, jelikož se nejedná o znaky skutkové podstaty deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona.

48. Vzhledem k tomu, že Úřad v napadeném rozhodnutí správně dospěl k závěru, že zadavatel nedodržel povinnost uveřejnění v § 85 odst. 4 zákona a § 48 odst. 1 zákona (jak je rozvedeno výše), nebyl Úřad povinen pro účely konstatování naplnění znaků skutkové podstaty správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona posuzovat vliv na výběr nejvhodnější nabídky či důsledky nesprávného způsobu uveřejnění. Námitky zadavatele shrnuté v předchozím bodě proto považuji za nedůvodné.

K výši uložené pokuty

49. V neposlední řadě zadavatel napadá výši pokuty uložené Úřadem za spáchání správních deliktů. Zadavatel zejména namítá, že výše pokuty pro něj představuje nepřiměřenou zátěž, neboť Úřad dle jeho názoru nepřihlédl k tomu, že zadavatel byl již sankcionován ze strany Úřadu regionální rady zkrácením dotace. Zadavatel se domnívá, že de facto došlo k porušení zásady ne bis in idem, neboť mu byla uložena dvojí sankce za totéž porušení zákona.

50. Nejdříve považuji za podstatné vyjádřit se k namítanému porušení zásady ne bis in idem. Výše uvedený právní princip „ne dvakrát v téže věci“ je zakotven v § 48 správního řádu pod označením překážky řízení, přičemž nabývá podoby překážky litispendence (zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu) a překážky věci rozhodnuté (přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu téže osobě pouze jednou).

51. Zadavatel porušení tohoto principu spatřuje v tom, že mu Úřad regionální rady jako poskytovatel dotace nevyplatil část dotace. Námitka zadavatele tedy směřuje k uplatnění překážky věci rozhodnuté. K uplatnění překážky res iudicata musí být naplněny všechny podmínky uvedené v § 48 odst. 2 správního řádu. Kumulativně tedy musí dojít k naplnění toho, že se má přiznat (či se přiznalo) totéž právo nebo uložila tatáž povinnost z téhož důvodu téže osobě více než jednou.

52. K námitce zadavatele konstatuji, že oznámení Úřadu regionální rady o nevyplacení části dotace není správním rozhodnutím, jímž se ve správním řízení zadavateli určuje povinnost uhradit pokutu za porušení zákona, nýbrž realizací práva odmítnout vyplatit část dotace, jež vyplývá ze smlouvy o poskytnutí dotace a z § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Nevyplacení části dotace proto nelze považovat za uložení téže povinnosti jako je uložení pokuty ve smyslu § 120 odst. 2 zákona. V přezkoumávaném případě tedy není rozhodující, zda jsou dány tvrzené dílčí podobnosti oznámení Úřadu regionální rady o nevyplacení části dotace a napadeného rozhodnutí ani to, že dle tvrzení zadavatele je napadené rozhodnutí podkladem pro oznámení Úřadu regionální rady o nevyplacení části dotace, jelikož pro uplatnění překážky věci rozhodnuté nebyla naplněna již podmínka, aby byla uložena zadavateli tatáž povinnost. Vzhledem k tomu jsem neshledal, že by Úřad v přezkoumávaném případě porušil zásadu ne bis in idem.

53. K námitce nepřiměřenosti a likvidačnímu charakteru pokuty uvádím následující. Úřad se v napadeném rozhodnutí k této otázce vyjádřil mimo jiné v bodu 110. odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že „Z podkladů o financování veřejné zakázky, které zadavatel doručil Úřadu dne 26. 11. 2014, vyplývá, že zadavateli byla přidělena dotace od Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad ve výši 9 860 473,99 Kč. Vlastní podíl zadavatele na financování veřejné zakázky činil 6 573 650,01 Kč, z toho 3 300 000,- je hrazeno úvěrem. Ve vyjádření k financování ze dne 26. 11. 2014 zadavatel uvedl, že mu byla Regionální radou regionu soudržnosti Severozápad poskytnutá dotace pokrácena o 2 452 783,- Kč. Dále zadavatel ve vyjádření uvádí, že „[r]ozdíl mezi přidělenou a skutečně vyplacenou dotací nyní zadavatel hradí z vlastních finančních zdrojů“. S ohledem na skutečnost, že je zadavatel schopen hradit část ceny veřejné zakázky z vlastních finančních zdrojů, shledává Úřad výši uložené pokuty za přiměřenou a nemající likvidační charakter“.

54. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 9/2008 ze dne 20. 4. 2010 se likvidační pokutou rozumí sankce „která je nepřiměřená osobním a majetkovým poměrům pachatele deliktu do té míry, že je způsobilá mu sama o sobě přivodit platební neschopnost či ho donutit ukončit podnikatelskou činnost, nebo se v důsledku takové pokuty může stát na dlouhou dobu v podstatě jediným smyslem jeho podnikatelské činnosti splácení této pokuty a zároveň je zde reálné riziko, že se pachatel, případně i jeho rodina (jde-li o podnikající fyzickou osobu) na základě této pokuty dostanou do existenčních potíží.“ Zjištění Úřadu, že je zadavatel schopen hradit rozdíl mezi přidělenou a přislíbenou dotací však neposkytuje obraz o tom, jak na zadavatele vzhledem k jeho osobním a majetkovým poměrům může působit pokuta uložená Úřadem. Vzhledem k tomu jsem výše shrnutou argumentaci Úřadu neshledal správnou.

55. K tomu dále podotýkám, že dvouinstančnost řízení před Úřadem zajišťuje nejen dvojí posouzení věci, ale je také cestou k nápravě a odstranění vad, které se vyskytly v řízení před prvním stupněm. To lze dovodit rovněž ze soudní judikatury (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 64/2007 ze dne 26. 3. 2008 a sp. zn. 5 Afs 16/2003 ze dne 12. 10. 2004), dle níž tvoří rozhodnutí správních orgánů I. a II. stupně z hlediska soudního přezkumu jeden celek, přičemž je přípustné, aby nedostatky jednoho stupně mohly být zhojeny argumenty stupně druhého v situaci, kdy nedochází ke změně výroku napadeného rozhodnutí.

56. Vzhledem k tomu jsem přistoupil k posouzení, zda výše uvedená vada odůvodnění napadeného rozhodnutí má vliv na jeho výrok, tedy jsem přistoupil k posouzení, zda je Úřadem uložená pokuta přiměřená a nikoli likvidační. Za účelem těchto zjištění jsem určil zadavateli usnesením č. j. ÚOHS-R452/2014/VZ-14323/2015/322/LKo ze dne 17. 6. 2015 lhůtu k doložení jeho současných osobních a majetkových poměrů. V reakci na výše citované usnesení jsem od zadavatele obdržel kopii daňového přiznání zadavatele za rok 2014, rozvahu zadavatele za rok 2014 a výkaz zisku a ztrát za rok 2014.

57. Z rozvahy zadavatele ke dni 31. 12. 2014 vyplývá, že zadavatel disponuje aktivy (brutto) v hodnotě 26 360 000 Kč (po korekci 20 752 000 Kč). S ohledem na hodnotu aktiv zadavatele za rok 2014 konstatuji, že pokutu ve výši 50 000 Kč stanovenou Úřadem ve výroku IV. napadeného rozhodnutí nelze v tomto případě považovat za likvidační. Ani při zohlednění částky odpovídající nevyplacené části dotace (2 452 783 Kč) se totiž nejedná o pokutu, která by byla natolik vysoká, že by pro zadavatele, jakožto pachatele správních deliktů, měla nepřípustný likvidační charakter. Současně jsem nedospěl k závěru, že by pokuta uložená zadavateli napadeným rozhodnutím byla nepřiměřená či zjevně excesivní tak, že by byla v hrubém nepoměru k závažnosti spáchaného správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

58. Dospěl jsem k závěru, že pokuta ve výši 50 000 Kč byla v přezkoumávaném případě Úřadem uložená ve správné výši, jelikož Úřad uložil zadavateli pokutu na samé spodní hranici zákonné sazby (dokonce méně než 3 % zákonné horní sazby) a současně nelze odhlédnout od toho, že se zadavatel dopustil spáchání tří správních deliktů. Za této situace by uložení nižší pokuty či upuštění od jejího uložení již neplnilo ani svou represivní ani preventivní funkci.

59. Přestože jsem v odůvodnění napadeného rozhodnutí zjistil nesprávnost specifikovanou v bodu 54. odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu, neshledal jsem, že by uvedená vada měla vliv na výrok IV. napadeného rozhodnutí či na výroky I. až III. napadeného rozhodnutí, a proto jsem postupem souladným se zásadou procesní hospodárnosti ve smyslu § 6 odst. 2 správního řádu provedl korekci a doplnění závěrů Úřadu týkajících se výše uložené pokuty tak, jak je uvedeno výše.

VI. Závěr

60. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, přičemž výše specifikovaná dílčí vada odůvodnění napadeného rozhodnutí neměla vliv na zákonnost a správnost jeho výroků, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu výroků I. až IV. napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

61. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno výroky I. až IV. napadeného rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí o rozkladu.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

Mgr. Michal Bureš, advokát, Bělehradská 14, 360 01 Karlovy Vary

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]Pozn.: Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona.