číslo jednací: R262/2014/VZ-39463/2015/322/KMr

• Instance: II.
• Věc: Poskytování služeb KIVS – 2013‑2017
• Účastníci:
  1. Česká republika – Ministerstvo vnitra
  2. GTS Czech s.r.o.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2014
• Datum nabytí právní moci: 18. 11. 2015
• Související rozhodnutí: S369/2014/VZ-13983/2014/513/EDo; R262/2014/VZ-39463/2015/322/KMr

Č. j.:ÚOHS-R262/2014/VZ-39463/2015/322/KMr

16. listopadu 2015

V řízení o rozkladu ze dne 17. 7. 2014 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem –

• GTS Czech s.r.o., IČO 28492170, se sídlem Přemyslovská 2845/43, 130 00 Praha 3 – Žižkov, ve správním řízení zastoupeným Tomášem Pfefferem, členem sdružení INDOC, IČO 87705508, s místem podnikání Šermířská 2378/3b, 169 00 Praha 6

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j.ÚOHS-S369/2014/VZ-13983/2014/513/EDo ze dne 2. 7. 2014, vydanému v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejné zakázky na základě výzvy k podání nabídek odeslané zájemcům zařazeným do dynamického nákupního systému dne 21. 10. 2013 pod názvem „DATA_VPN_001.03 PL_1“, ev. č. 105259, v rámci otevřeného řízení o zavedení dynamického nákupního systému „Poskytování služeb KIVS – 2013‑2017“, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 31. 7. 2012, dne 1. 8. 2012 bylo uveřejněno pod ev. č. 220101 a bylo opraveno dne 22. 4. 2013 a dne 23. 9. 2013 a v Úředním věstníku Evropské unie bylo uveřejněno dne 4. 8. 2012 pod ev. č. 2012/S 149-249354 ve znění oprav ze dne 24. 4. 2013 a ze dne 26. 9. 2013, jehož dalším účastníkem je zadavatel –

• Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j.ÚOHS-S369/2014/VZ-13983/2014/513/EDo ze dne 2. 7. 2014

p o t v r z u j i

a rozklad navrhovatele

z a m í t á m.

ODŮVODNĚNÍ

I. Správní řízení vedené Úřadem

1.Dne 14. 4. 2014 byl Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), příslušnému podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k dohledu nad dodržováním zákona, doručen návrh navrhovatele – GTS Czech s.r.o., IČO 28492170, se sídlem Přemyslovská 2845/43, 130 00 Praha 3 – Žižkov, ve správním řízení zastoupeného Tomášem Pfefferem, členem sdružení INDOC, IČO 87705508, s místem podnikání Šermířská 2378/3b, 169 00 Praha 6 (dále jen „navrhovatel“), na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů (dále jen „návrh“) zadavatele – České republiky - Ministerstva vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 (dále jen „zadavatel“), v zadávacím řízení veřejné zakázky zadávané na základě výzvy k podání nabídek odeslané zájemcům zařazeným do dynamického nákupního systému dne 21. 10. 2013 pod názvem „DATA_VPN_001.03 PL_1“, ev. č. 105259, v rámci otevřeného řízení o zavedení dynamického nákupního systému „Poskytování služeb KIVS – 2013‑2017“, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 31. 7. 2012, dne 1. 8. 2012 bylo uveřejněno pod ev. č. 220101 a bylo opraveno dne 22. 4. 2013 a dne 23. 9. 2013 a v Úředním věstníku Evropské unie bylo uveřejněno dne 4. 8. 2012 pod ev. č. 2012/S 149-249354 ve znění oprav ze dne 24. 4. 2013 a ze dne 26. 9. 2013 (dále jen „veřejná zakázka“). Dnem doručení návrhu bylo zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele podle § 113 a násl. zákona.

II. Napadené rozhodnutí

2.Dne 2. 7. 2014 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S369/2014/VZ-13983/2014/513/EDo (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím Úřad rozhodl, že se návrh navrhovatele podle § 118 odst. 5 písm. c) zákona zamítá, neboť nebyl podán oprávněnou osobou.

3.Úřad napadené rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatel nepodal námitky proti zadávacím podmínkám řádně a včas, tudíž není osobou oprávněnou k podání návrhu.

III. Rozklad

4.Dne 17. 7. 2014 doručil navrhovatel Úřadu rozklad z téhož dne proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 2. 7. 2014. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

5.Navrhovatel v rozkladu namítá, že je přesvědčen o tom, že napadené rozhodnutí je nesprávné a v rozporu se zákonem.

6.Navrhovatel v rozkladu namítá, že došlo k porušení zásady legitimního očekávání, jelikož očekával, že Úřad přezkoumá zadávací podmínky. Podle navrhovatele totiž Úřad přezkoumává zadávací podmínky, byť návrh směřuje proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky.

7.Navrhovatel v rozkladu namítá, že další porušení zásady legitimního očekávání spočívá v tom, že Úřad poté co zamítl návrh, nezahájil řízení z moci úřední, ač tak běžně činí. K tomu dále navrhovatel namítá, že Úřad nevedl řízení způsobem, který by mohl vést k získání důvodného podezření, neboť se meritorně nezabýval posouzením požadavku navrhovatele a ač se ve správním řízení jednalo o otázku bezprostředně související s posouzením zákonnosti vyloučení navrhovatele, Úřad se jí nezabýval.

8.Navrhovatel v rozkladu namítá, že Úřad porušil zásady vedení správního řízení, zejména § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), podle něhož je Úřad povinen dbát, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem daného případu, a § 3 správního řádu, podle něhož je povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

Závěr rozkladu

9.Navrhovatel v rozkladu navrhuje, aby předseda Úřadu zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

IV. Řízení o rozkladu

10.Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Procesní vývoj během řízení o rozkladu

11.Dne 5. 2. 2015 obdržel Úřad podání obchodní společnosti – T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4 (dále jen „T-Mobile Czech Republic a.s.“) ze dne 2. 2. 2015 nazvané „Informace o změně právního zástupce žalobce, Informace o změně v osobě zástupce“. Tímto podání T-Mobile Czech Republic a.s. informoval Úřad o tom, že v důsledku realizace fúze sloučením došlo k zániku navrhovatele a k přechodu jeho jmění na T-Mobile Czech Republic a.s. a že T-Mobile Czech Republic a.s. je tak právním nástupcem zaniklého navrhovatele. T-Mobile Czech Republic a.s. rovněž žádá, aby s ní bylo pokračováno ve správním řízení.

12.Dále byl Úřad v podání T-Mobile Czech Republic a.s. ze dne 2. 2. 2015 informován, že na základě plné moci ze dne 6. 1. 2015 převzal JUDr. Martin Klimpl, advokát, Becker a Poliakoff, s.r.o., advokátní kancelář, se sídlem U Prašné brány 1078/1, 110 00 Praha 1 právní zastoupení T-Mobile Czech Republic a.s..

Stanovisko předsedy Úřadu

13.Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

14.V rámci přezkumu zákonnosti podle § 89 odst. 2 správního řádu jsem neshledal rozpor napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy.

15.Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když rozhodl, že se návrh navrhovatele podle § 118 odst. 5 písm. c) zákona zamítá, neboť nebyl podán oprávněnou osobou.

16.V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou podrobně rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí.

V. K námitkám rozkladu

17.K námitce rozkladu, že navrhovatele očekával, že Úřad přezkoumá zadávací podmínky, jelikož podle navrhovatele Úřad přezkoumává zadávací podmínky, byť návrh směřuje proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky, a k námitce navrhovatele, že došlo k porušení zásady legitimního očekávání, uvádím následující.

18.Podle § 17 písm. l) zákona se zadávacími podmínkami pro účely zákona rozumí veškeré požadavky zadavatele uvedené v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení, zadávací dokumentaci či jiných dokumentech obsahujících vymezení předmětu veřejné zakázky.

19.Podle § 110 odst. 3 zákona musí námitky proti zadávacím podmínkám stěžovatel doručit zadavateli nejpozději do 5 dnů od skončení lhůty pro podání nabídek.

20.Námitka navrhovatele o nezákonnosti požadavku zadavatele na doručení upraveného poptávkového listu ve lhůtě 3 pracovních dnů ode dne ukončení elektronické aukce je námitkou proti zadávacím podmínkám. Směřuje totiž proti požadavku zadavatele uvedenému ve výzvě k podání nabídek. Výzva k podání nabídek je přitom součástí zadávací dokumentace a v ní obsažené požadavky zadavatele jsou zadávacími podmínkami ve smyslu § 17 písm. l) zákona.

21.V tomto řízení o rozkladu je nesporné, že navrhovatel nesplnil zadávací podmínku, spočívající v povinnosti doručit upravený poptávkový list ve lhůtě 3 pracovních dnů ode dne ukončení elektronické aukce. Navrhovateli byla přitom tato povinnost známa, neboť ji zadavatel zakotvil v bodě 7. „HODNOCENÍ NABÍDKY“ pod nadpisem „Elektronická aukce“ výzvy k podání nabídek. Ač byl navrhovatel přesvědčen o neplatnosti zadávací podmínky spočívající v požadavku na doložení upraveného poptávkového listu, nikterak proti ní ve lhůtě podle § 110 odst. 3 zákona nebrojil. Nepodáním námitek proti zadávacím podmínkám podle § 110 odst. 3 zákona se tak navrhovatel sám připravil o možnost obrany svých práv. Zákon totiž v § 110 stanovuje zcela určitou posloupnost pro uplatnění námitek proti jednotlivým úkonům zadavatele, o nichž má stěžovatel za to, že byly učiněny v rozporu se zákonem, odpovídající jednotlivým fázím zadávacího řízení. V námitkách proti vyloučení ze zadávacího řízení tak již navrhovatel nemohl brojit proti již dříve nezpochybněnému stanovení zadávacích podmínek zadavatelem.

22.Považoval-li navrhovatel požadavek na doložení upraveného poptávkového listu za nezákonný, měl proti němu brojit podáním námitek proti zadávacím podmínkám a nikoliv až v momentě, kdy byl pro nesplnění této zadávací podmínky vyloučen ze zadávacího řízení. Nejvyšší správní soud přitom v rozsudku ze dne 14. 4. 2013 sp. zn. 1 Afs 103/2012 uvedl, že lhůta stanovená v § 110 odst. 3 zákona „je speciální lhůtou pro podání námitek, do jejího uplynutí musí stěžovatel námitky koncentrovat, uplatnit a odůvodnit“. Navrhovatel však žádné námitky ve lhůtě podle § 110 odst. 3 zákona nepodal a obsah zadávací dokumentace napadl až po svém vyloučení z účasti v zadávacím řízení na veřejnou zakázku.

23.Výše uvedený výklad užil rovněž Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 17. 12. 2014 sp. zn. 29 Af 8/2013, v rozsudku ze dne 23. 6. 2015 sp. zn. 29 Af 25/2013 a v rozsudku ze dne 28. 9. 2014 sp. zn. 62 Af 40/2013, který byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 1 As 150/2014. V posledně zmiňovaném rozsudku se Nejvyšší správní soud ztotožnil se závěry Úřadu a krajského soudu, že námitky proti zadávací dokumentaci měli stěžovatelé vznést před podáním nabídky. Nejvyšší správní soud rovněž odkázal na judikaturu Soudního dvora EU a uvedl, že ustanovení § 110 zákona vychází z obecných požadavků na přezkumný proces v rámci zadávání veřejných zakázek, které jsou obsaženy ve směrnici Rady 89/665/EHS (přezkumná směrnice) a ve směrnici Rady 92/13/EHS, které byly doplněny a změněny směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/66/ES. Nejvyšší správní soud rovněž uvedl: „Z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 12. 2. 2004 ve věci C-230/02, Grossmann Air Service, Bedarfsluftfahrtunternehmen GmbH & Co. KG vs. Republik Österreich, body 36 – 37, vyplývá, že účelu přezkumné směrnice neodpovídá, aby uchazeč vyčkával s podáním námitek proti požadavkům zadavatele v zadávací dokumentaci do pozdějších fází zadávacího řízení, a nepodal je v první možné fázi. Postup stěžovatelů, kteří vznesli své námitky proti zadávací dokumentaci v nesprávný čas a v nesprávné fázi zadávacího řízení, proto přesně spadá pod vymezení postupu, který podle Soudního dvora EU nerespektuje účel přezkumné směrnice.“

24.Očekávání navrhovatele, že Úřad přezkoumá zadávací podmínky, se stejně jako tvrzení navrhovatele, že Úřad přezkoumává zadávací podmínky, byť návrh směřuje proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky, s ohledem na výše uvedené jeví jako liché. Zásada legitimního očekávání rovněž nemohla být s ohledem na existenci ustálené soudní rozhodovací praxe, která je potvrzována i velmi aktuálními rozhodnutími, porušena. Námitku navrhovatele, že došlo k porušení zásady legitimního očekávání, proto považuji za nedůvodnou.

25.K námitce navrhovatele že další porušení zásady legitimního očekávání spočívá v tom, že Úřad poté co zamítl návrh, nezahájil řízení z moci úřední, ač tak běžně činí, a k s tím souvisejícím námitkám, uvádím následující.

26.Samotné posouzení důvodnosti zahájení správní řízení o správním deliktu je plně v pravomoci Úřadu. V této souvislosti poukazuji na závěr Ústavního soudu v odůvodnění usnesení ze dne 8. 10. 2002 sp. zn. II. ÚS 586/02, že: „lze souhlasit s názorem, že nemůže záležet na libovůli správního orgánu, zda řízení, které lze zahájit z vlastního podnětu, zahájí či nikoliv, neboť jeho činnost je ovládána mimo jiné principem oficiality, podle kterého správní orgán má právo a povinnost zahájit řízení, jakmile nastane skutečnost předvídaná zákonem, bez ohledu na to, jak ji zjistí.“ Z uvedeného lze tedy dovodit, že pokud se Úřad dozví o možném porušení zákona, a to bez ohledu na zdroj těchto informací, je jeho povinností se takovouto skutečností zabývat a v případě, že nabyde důvodného podezření, že k porušení zákona došlo, zahájit správní řízení.

27.Upozorňuji přitom však na další část odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2002 sp. zn. II. ÚS 586/02, že: „Na druhé straně však neexistuje dle názoru Ústavního soudu žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby vůči jinému subjektu bylo zahájeno správní řízení, v jehož rámci by byl tento subjekt za porušení právních předpisů stíhán.“

28.Podobně předseda Úřadu např. ve svém dřívějším rozhodnutí č. j. ÚOHS-R181/2008/02-1905/2009/310/ZČt ze dne 19. 2. 2009 k této otázce uvedl, že: „Zahájení správního řízení z moci úřední je věcí správního uvážení Úřadu a není na něj právní nárok.“ Tento závěr potvrdil i Krajský soud v Brně, když rozsudkem ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 30 Af 138/2012 dovodil, že „Závěr o případném zahájení správního řízení o správním deliktu dle výše uvedeného ustanovení [§ 120 odst. 1 písm. g) zákona v rozhodném znění; pozn. předsedy Úřadu] je pak plně na žalovaném [na Úřadu; pozn. předsedy Úřadu], a to včetně úvahy, zda v daném případě jednání zadavatele vůbec naplnilo materiální stránku správního deliktu.“

29.Vedle toho v rozsudku ze dne 8. 2. 2002 sp. zn. 2 A 9/2001 Vrchní soud v Olomouci dospěl k závěru, že „Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nemůže zahájit správní řízení z vlastního podnětu, nebylo-li ukončeno jiné, dříve zahájené správní řízení, jež se týkalo téže věci a identických účastníků řízení, ani v případě postupu orgánu dohledu podle § 57 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek [ustanovení upravovalo zahájení řízení Úřadem z vlastního podnětu; pozn. předsedy Úřadu]“. Správní řízení zahájené na návrh navrhovatele, v rámci kterého bylo vydáno napadené rozhodnutí, přitom nebylo doposud ukončeno, jelikož navrhovatel podal proti napadenému rozhodnutí rozklad.

30.K rozšíření správního řízení z moci úřední v době doposud probíhajícího správního řízení zahájeného na návrh by mohl Úřad přistoupit, získal-li by pochybnost o dodržení postupu podle zákona zadavatelem. Předmětem takového správního řízení by ovšem nemohlo být přezkoumání totožného postupu zadavatele, jehož rozpor se zákonem namítal navrhovatel v návrhu, tj. v přezkoumávaném případě konkrétní zadávací podmínky. O souladnosti takového postupu zadavatele se zákonem je totiž už rozhodováno v rámci správního řízení zahájeného na návrh. Je-li vydáno rozhodnutí, které se výslovně k souladu postupu zadavatele se zákonem nevyslovuje, jako je tomu v případě napadeného rozhodnutí, nezbývá než vyčkat skončení správního řízení zahájeného na návrh. Řízení z moci úřední, jehož předmětem by bylo přezkoumání totožného postupu zadavatele, může být totiž ve smyslu výše citovaného rozsudku zahájeno až po skončení správního řízení zahájeného na návrh.

31.Z výše uvedeného plyne, že navrhovateli nemohlo vzniknout legitimní očekávání, že Úřad zahájí řízení z moci úřední, poté co byl návrh nepravomocně zamítnut. Úvaha, zda bude správní řízení z moci úřední zahájeno, je totiž plně v dispozici Úřadu a je závislá na získání důvodného podezření, že došlo k porušení zákona. Jak vyplývá z výše uvedeného, zahájení řízení z moci úřední v téže věci by připadalo v úvahu až po skončení tohoto správního řízení zahájeného na návrh. Námitku navrhovatele, že došlo k porušení zásady legitimního očekávání, proto považuji za nedůvodnou.

32.K námitkám navrhovatele že Úřad nevedl řízení způsobem, který by mohl vést k získání důvodného podezření a že ač se ve správním řízení jednalo o otázku bezprostředně související s posouzením zákonnosti vyloučení navrhovatele, Úřad se jí nezabýval, uvádím, že se jedná o námitky, kterými navrhovatel argumentuje ve prospěch jeho tvrzení o porušení zásady legitimního očekávání. Při vypořádání předchozí námitky jsem však dospěl k závěru, že žádné legitimní očekávání, že Úřad zahájí správní řízení z moci úřední, nemohlo navrhovateli vzniknout.

33.Vedle toho účelem správního řízení zahájeného na návrh navrhovatele nebylo posouzení, zda skutkové okolnosti zakládají důvodné podezření Úřadu, že se zadavatel dopustil porušení zákona. Takové posouzení by bylo předmětem úvah Úřadu předcházejícím rozhodnutí o zahájení správního řízení z moci úřední. Správní řízení zahájené z moci úřední je však samostatné a na správním řízení zahájeném na návrh navrhovatele nezávislé řízení, jehož zahájení musí předcházet ukončení správního řízení zahájeného na návrh v téže věci. Ze způsobu vedení správního řízení zahájeného na návrh proto nelze vyvozovat jakékoliv důsledky ve vztahu k zahájení správního řízení z moci řízení. Námitky navrhovatele proto považuji za nedůvodné.

34.K námitce navrhovatele, že Úřad porušil zásady vedení správního řízení, zejména § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu a k úvodní námitce navrhovatele, že je přesvědčen o tom, že napadené rozhodnutí je nesprávné a v rozporu se zákonem, uvádím následující.

35.V rámci přezkumu zákonnosti podle § 89 odst. 2 správního řádu jsem neshledal rozpor napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy. Úřad ve správním řízení před vydáním napadeného rozhodnutí postupoval v souladu s právními předpisy. V napadeném rozhodnutí Úřad v souladu se zákonem posoudil návrh navrhovatele jako návrh podaný k tomu neoprávněnou osobou, jelikož navrhovatel nepodal námitky proti zadávacím podmínkám řádně a včas, a proto návrh navrhovatele zamítl. Námitky zadavatele, že byly porušeny zásady vedení správního řízení, proto považuji za nedůvodné.

36.Ke správnosti rozhodnutí uvádím, že správnost rozhodnutí vždy vychází ze zákonnosti a slouží k vyplnění prostoru v mezích zákonných limitů vhodným, hospodárným, efektivním, rozumným, účelným či citlivým řešením, které se správnímu orgánu nabízí z různých variant v rámci jeho správního uvážení. Takové vlastnosti má rozhodnutí, které je v souladu se základními zásadami správního řízení podle § 2 až § 8 správního řádu.

37.Při vypořádání námitek navrhovatele jsem neshledal, že by se Úřad dopustil nesprávného posouzení či že by v napadeném rozhodnutí dospěl k nesprávnému závěru. Rovněž jsem při posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, neshledal, že by Úřad postupoval v rozporu s právními předpisy. Napadené rozhodnutí proto považuji za správné a v souladu s právními předpisy. Námitku navrhovatele proti tomuto brojící považuji za nedůvodnou.

VI. Závěr

38.Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

39.Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadeného rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona, nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

1.JUDr. Martin Klimpl, advokát, Becker a Poliakoff, s.r.o., advokátní kancelář, U Prašné brány 1078/1, 110 00 Praha 1

2.Česká republika – Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona.