číslo jednací: S0579/2015/VZ-37225/2015/543/MPr

• Instance: I.
• Věc: Sběrný dvůr odpadu Jedovnice
• Účastníci:
  1. městys Jedovnice
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 120 odst. 2 písm. a) zák. č. 137/2006 Sb. - pokuta
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 19. 11. 2015

Č. j.: ÚOHS-S0579/2015/VZ-37225/2015/543/MPr

2. listopadu 2015

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 11. 9. 2015 z moci úřední, jehož účastníkem je

• zadavatel – městys Jedovnice, IČO 00280283, se sídlem Havlíčkovo náměstí 71, 679 06 Jedovnice,

ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) citovaného zákona zadavatelem – městys Jedovnice, IČO 00280283, se sídlem Havlíčkovo náměstí 71, 679 06 Jedovnice – při zadávání veřejné zakázky „Sběrný dvůr odpadu Jedovnice“ ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 21. 3. 2013,

rozhodl takto:

I.

Zadavatel – městys Jedovnice, IČO 00280283, se sídlem Havlíčkovo náměstí 71, 679 06 Jedovnice – se při zadávání veřejné zakázky „Sběrný dvůr odpadu Jedovnice“ ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 21. 3. 2013 dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v § 44 odst. 11 citovaného zákona, v návaznosti na § 6 odst. 1 citovaného zákona, když v článku A.2. „Popis obslužné buňky“ Technické zprávy k So.01 „Obslužná buňka“ použil označení izolace „Styropor (Styrodur)“, označení dlažby „Rakodur“, označení stavební buňky „Betonbau“, označení elektroměrného rozvaděče „Hensel“ a označení práškového nátěru „Komaxit“, v článku A.5. „Odlučovač ropných látek (ORL)“ Technické zprávy k So.09 „Dešťová kanalizace a ORL“ použil označení sorpčního filtru „Fibroil“ a v článku A.2. „Popis navrženého řešení“ Technické zprávy k So.10 „Hrubé terénní úpravy“ použil označení drenážního potrubí „PIPE-LIFE“, tj. odkazy na označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, a současně neumožnil pro plnění předmětné veřejné zakázky použití i jiných, kvalitativně a technicky obdobných řešení, přičemž uvedený postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel dne 13. 5. 2013 uzavřel s vybraným uchazečem – EUROVIA CS, a.s., odštěpný závod oblast Morava, IČO 45274924, se sídlem Vídeňská 104, 619 00 Brno – smlouvu o dílo č. 013/13 na jmenovanou veřejnou zakázku.

II.

Za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se zadavateli – městys Jedovnice, IČO 00280283, se sídlem Havlíčkovo náměstí 71, 679 06 Jedovnice – podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších přepisů, ukládá

pokuta ve výši 65 000 Kč(šedesát pět tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

ODŮVODNĚNÍ

I. ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1. Zadavatel – městys Jedovnice, IČO 00280283, se sídlem Havlíčkovo náměstí 71, 679 06 Jedovnice (dále jen „zadavatel“) – podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), zahájil na základě písemné výzvy k podání nabídek ze dne 21. 3. 2013 zadávací řízení na veřejnou zakázku „Sběrný dvůr odpadu Jedovnice“ zadávanou ve zjednodušeném podlimitním řízení (dále jen „veřejná zakázka“). Zadavatel se v souladu s § 151 zákona nechal při výkonu práv a povinností souvisejících se zadávacím řízením zastoupit společností Regionální poradenská agentura, s.r.o., IČO 26298163, se sídlem Starobrněnská 690/20, 602 00 Brno.

2. Předmětem veřejné zakázky, který zadavatel vymezil v bodu 2.1. zadávací dokumentace, bylo provedení stavebních prací – obslužná buňka, skladovací hala, manipulační plocha s prostorem pro kontejnery, oplocení, příjezdová komunikace, napojení na vodovod, splašková kanalizace a jímka na vyvážení, dešťová kanalizace a odlučovač ropných látek, hrubé terénní úpravy, zaměření skutečného provedení stavby včetně dokumentace skutečného provedení stavby a provedení povinné publicity podle Závazných pokynů pro žadatele a příjemce podpory v Operačním programu Životní prostředí.

3. Předpokládaná hodnota předmětné veřejné zakázky činila částku 8 355 785 Kč bez DPH, jak zadavatel uvedl v bodu 2.3. zadávací dokumentace.

4. V bodu 3. „Hodnotící kritéria a metoda jejich hodnocení“ zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že: „Podané nabídky budou hodnoceny podle základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídková cena v Kč bez DPH.“

5. Dne 13. 5. 2013 byla mezi zadavatelem a uchazečem – EUROVIA CS, a.s., odštěpný závod oblast Morava, IČO 45274924, se sídlem Vídeňská 104, 619 00 Brno (dále jen „vybraný uchazeč“) – uzavřena smlouva o dílo č. 013/13, přičemž celková cena za předmět plnění veřejné zakázky činila dle čl. IV. „Cena díla a podmínky pro změnu sjednané ceny“ předmětné smlouvy celkem částku 5 288 458 Kč bez DPH (6 399 034 Kč včetně DPH).

6. Na základě doručeného podnětu a po přezkoumání dokumentace o veřejné zakázce získal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) pochybnosti o tom, zda se zadavatel nedopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, když v článku A.2. „Popis obslužné buňky“ Technické zprávy k So.01 „Obslužná buňka“ použil označení izolace „Styropor (Styrodur)“, označení dlažby „Rakodur“, označení stavební buňky „Betonbau“, označení elektroměrného rozvaděče „Hensel“ a označení práškového nátěru „Komaxit“, v článku A.5. „Odlučovač ropných látek (ORL)“ Technické zprávy k So.09 „Dešťová kanalizace a ORL“ použil označení sorpčního filtru „Fibroil“ a v článku A.2. „Popis navrženého řešení“ Technické zprávy k So.10 „Hrubé terénní úpravy“ použil označení drenážního potrubí „PIPE-LIFE“, tj. odkazy na označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, a současně neumožnil pro plnění předmětné veřejné zakázky použití i jiných, kvalitativně a technicky obdobných řešení, čímž mohlo dojít k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, a zadavatel dne 13. 5. 2013 uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky, a proto Úřad zahájil správní řízení z moci úřední vedené pod sp. zn. S0579/2015/VZ.

II. PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

7. Účastníkem správního řízení je podle § 116 zákona zadavatel.

8. Zahájení správního řízení oznámil Úřad zadavateli přípisem č. j. ÚOHS-S0579/2015/VZ-26948/2015/543/MPr ze dne 10. 9. 2015, přičemž ho seznámil se zjištěnými skutečnostmi. Dnem 11. 9. 2015, kdy bylo oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli, bylo podle § 113 zákona v návaznosti na § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zahájeno správní řízení z moci úřední.

9. Úřad dále zadavateli usnesením č. j. ÚOHS-S0579/2015/VZ-27166/2015/543/MPr ze dne 10. 9. 2015 určil lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

10. Ke zjištěním Úřadu uvedeným v oznámení o zahájení správního řízení č. j. ÚOHS-S0579/2015/VZ-26948/2015/543/MPr ze dne 10. 9. 2015 se zadavatel vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 23. 9. 2015 doručeném Úřadu téhož dne.

11. Usnesením č. j. ÚOHS-S0579/2015/VZ-29261/2015/543/MPr ze dne 29. 9. 2015 určil Úřad zadavateli lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Zadavatel se ve lhůtě stanovené citovaným usnesením, ani později, k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

Vyjádření zadavatele ze dne 23. 9. 2015

12. Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 23. 9. 2015 zejména uvádí, že nevyvrací tvrzení Úřadu vztahující se k existenci obchodních názvů v zadávací dokumentaci.

13. Zadavatel podotýká, že uchazeči o veřejnou zakázku měli po celou dobu lhůty pro podání nabídek k dispozici výkaz výměr, který žádné obchodní názvy neobsahoval a naceňovali tedy položky neobsahující obchodní názvy.

14. Zadavatel se doznává k použití 7 obchodních názvů v technické zprávě a uvádí, že k použití obchodních názvů došlo pochybením lidského faktoru zapříčiněným rozsahem projektové dokumentace a výkazu výměr v kombinaci s časovou tísní.

15. Zadavatel je toho názoru, že jeho neúmyslné jednání způsobilo porušení zákona marginálního charakteru, které nemohlo a ani neovlivnilo výběr nejvhodnější nabídky. Zadavatel v této souvislosti dodává, že stavební buňka „Betonbau“ mohla mít jako jediná položka významnější vliv na stanovení nabídkové ceny jednotlivých uchazečů o veřejnou zakázku, a tedy i na výběr nejvhodnější nabídky vzhledem k poměru její ceny k celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky.

16. Zadavatel dále uvádí, že odpovědí na dotaz vztahující se k objektu So.01 „Obslužná buňka“, resp. dodatečnými informacemi č. 2, umožnil použití mobilní (obytné) buňky s hygienickým a ostatním vybavením dle projektové dokumentace, tzn., že připustil možnost dodání jiných typů obslužných buněk než právě a jedině „Betonbau“, které jsou charakteristické technologií výroby pomocí zvonového lití.

17. Zadavatel dále konstatuje, že ostatní jím použité obchodní názvy představují běžně dostupné stavební materiály a produkty a vzhledem k tomu, že jejich koupě není nijak omezena, nevznikla žádnému z uchazečů o veřejnou zakázku konkurenční výhoda.

18. V souvislosti s otázkou posouzení míry ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky při užití obchodních názvů v zadávací dokumentaci odkazuje zadavatel na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 30/2010-4 ze dne 4. 8. 2011 a na rozhodnutí Úřadu č. j. VZ/S 102/05-153/3834/05-LB ze dne 30. 9. 2005.

19. Závěrem zadavatel žádá Úřad o zohlednění všech okolností šetřeného případu, neboť je přesvědčen, že jeho pochybení nemělo a nemohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

III. ZÁVĚRY ÚŘADU

20. Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o veřejné zakázce, vyjádření předloženého zadavatelem a na základě vlastního zjištění konstatuje, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 44 odst. 11 zákona, v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, když v článku A.2. „Popis obslužné buňky“ Technické zprávy k So.01 „Obslužná buňka“ použil označení izolace „Styropor (Styrodur)“, označení dlažby „Rakodur“, označení stavební buňky „Betonbau“, označení elektroměrného rozvaděče „Hensel“ a označení práškového nátěru „Komaxit“, v článku A.5. „Odlučovač ropných látek (ORL)“ Technické zprávy k So.09 „Dešťová kanalizace a ORL“ použil označení sorpčního filtru „Fibroil“ a v článku A.2. „Popis navrženého řešení“ Technické zprávy k So.10 „Hrubé terénní úpravy“ použil označení drenážního potrubí „PIPE-LIFE“, tj. odkazy na označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, a současně neumožnil pro plnění předmětné veřejné zakázky použití i jiných, kvalitativně a technicky obdobných řešení, přičemž uvedený postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel dne 13. 5. 2013 uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu o dílo č. 013/13 na veřejnou zakázku. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

21. Podle § 6 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

22. Podle § 44 odst. 1 zákona je zadávací dokumentace soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Za správnost a úplnost zadávacích podmínek odpovídá zadavatel.

23. Podle § 44 odst. 3 písm. b) zákona musí zadávací dokumentace obsahovat alespoň technické podmínky (§ 45 zákona) nebo zvláštní technické podmínky (§ 46a zákona), je-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky.

24. Podle § 44 odst. 11 zákona není-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky či nemá-li sektorový zadavatel na zboží či službu, která je součástí veřejné zakázky, uzavřenou rámcovou smlouvu dle tohoto zákona, nesmí zadávací podmínky, zejména technické podmínky, obsahovat požadavky nebo odkazy na obchodní firmy, názvy nebo jména a příjmení, specifická označení zboží a služeb, které platí pro určitou osobu, popřípadě její organizační složku za příznačné, patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, ochranné známky nebo označení původu, pokud by to vedlo ke zvýhodnění nebo vyloučení určitých dodavatelů nebo určitých výrobků. Takový odkaz lze výjimečně připustit, není-li popis předmětu veřejné zakázky provedený postupem podle § 45 a § 46 zákona dostatečně přesný a srozumitelný. V případě stavebních prací lze takový odkaz připustit, pouze pokud nepovede k neodůvodněnému omezení hospodářské soutěže. Zadavatel v takových případech vždy výslovně umožní pro plnění veřejné zakázky použití i jiných, kvalitativně a technicky obdobných řešení.

25. Podle § 45 odst. 2 zákona se technickými podmínkami v případě veřejné zakázky na stavební práce rozumí souhrn všech technických popisů, které vymezují požadované technické charakteristiky a požadavky na stavební práce, a současně dodávky a služby související s těmito stavebními pracemi, jejichž prostřednictvím je předmět veřejné zakázky na stavební práce popsán jednoznačně a objektivně způsobem vyjadřujícím účel použití zamýšlený zadavatelem.

26. Podle § 45 odst. 3 zákona nesmí být technické podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely neodůvodněné překážky hospodářské soutěže. Odůvodňuje-li to předmět veřejné zakázky, zohlední zadavatel při stanovení technických podmínek požadavky přístupnosti osob se zdravotním postižením nebo dostupnosti pro všechny uživatele.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o veřejné zakázce

27. Podle článku 2.1. zadávací dokumentace je předmět veřejné zakázky „specifikován projektovou dokumentací, která je přílohou této zadávací dokumentace a soupisem stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr. Součástí předmětu zakázky jeprovedení stavebních prací – obslužná buňka, skladovací hala, manipulační plocha s prostorem pro kontejnery, oplocení, příjezdová komunikace, napojení na vodovod, splašková kanalizace a jímka na vyvážení, dešťová kanalizace a odlučovač ropných látek, hrubé terénní úpravy, zaměření skutečného provedení stavby včetně dokumentace skutečného provedení stavby (…)“.

28. V článku A.2. „Popis obslužné buňky“ Technické zprávy k So.01 „Obslužná buňka“, která je součástí projektové dokumentace k veřejné zakázce, je v části specifikující stavební část obslužné buňky mimo jiného uvedeno, že „Buňku lze kdykoli demontovat po odpojení od elektrické (popř. jiné) sítě a mobilně ji přemístit na jiné stanoviště. Objekt je navržen v izolovaném provedení, s izolací Styropor (Styrodur) v tl. 80 mm (tl. izolace lze také samozřejmě změnit). Ve spodní části je chráněn nátěrem proti zemní vlhkosti. Nášlapnou vrstvu podlahy v objektu tvoří dlažba Rakodur položená do betonové mazaniny, vyztužené armovací sítí. Konstrukce podlahy je uložena na betonové dno stavební buňky Betonbau.“

29. V článku A.2. „Popis obslužné buňky“ Technické zprávy k So.01 „Obslužná buňka“ je v části týkající se specifikace systému elektroinstalace a topení obslužné buňky mimo jiné uvedeno následující: „Trubka ústí do vnějšího elektroměrného rozvaděče typu Hensel, který je osazen do plechové uzamykatelné skříně, s krytým otvorem pro elektroměr. Povrch skříně má vypalovaný práškový nátěr Komaxit.“

30. V článku A.5. „Odlučovač ropných látek (ORL)“ Technické zprávy k So.09 „Dešťová kanalizace a ORL“ je mimo jiné uvedeno, že „Sorpční filtr je tvořen rámem, ve kterém jsou uloženy koše z nerez oceli naplněné fibroilovými vlákny ve formě cupaniny (obchodní název Fibroil – stříž).“

31. V článku A.2. „Popis navrženého řešení“ Technické zprávy k So.10 „Hrubé terénní úpravy“ je uvedeno, že „V případě zdí č. 1 a 2, kde konstrukce drží násyp, bude na úroveň původního terénu položeno drenážní potrubí PIPE-LIFE DN 100, kterým budou odváděny dešťové vody do PVC DN 100, kterým budou odtékat skrz zeď do volného terénu.“

32. Z výzvy, zadávací dokumentace, projektové dokumentace, ani z jiných dokumentů, které jsou součástí zadávacích podmínek na šetřenou veřejnou zakázku, nevyplývá, že by zadavatel výslovně připustil použití i jiných, kvalitativně a technicky obdobných řešení než uvedených v zadávacích podmínkách.

33. V dodatečných informacích č. 2 ze dne 3. 4. 2013 zadavatel v návaznosti na dotaz č. 18: „objekt So 01 – OBSLUŽNÁ BUŇKA – V PD je uvedena technologie výstavby obslužné buňky tzv. zvonovým litím, kdy jsou stěny včetně dna odlévány na speciálních formách a hutněny vysokofrekvenční vibrací. Tato velmi náročná technologie výroby se používá pouze v případě, že investor předpokládá přemísťování objektu. V přímé úměře náročné technologii je i „astronomická“ výše finančních nákladů. Navíc touto technologií je schopna v ČR vyrábět pouze jediná firma (a to pražská) a nejedná se o sériovou výrobu. Pokud investor předpokládá přemisťování buňky, je možná změna na mobilní obytnou buňku či kontejner s hygienickým vybavením odpovídající PD? V případě, že investor nepředpokládá přemisťování buňky, je možná změna technologie na zděnou či jinou na stavbě proveditelnou konstrukci?“ uvedl, že „Ano, je možno použít mobilní (obytnou) buňku s hygienickým a ostatním vybavením odpovídající PD.“

Posouzení právního postavení zadavatele

34. Úřad se nejprve zabýval otázkou, zda zadavatel v šetřeném případě spadá do některé z kategorií zadavatelů podle § 2 odst. 1 zákona. Podle citovaného ustanovení zákona je za zadavatele veřejné zakázky považován veřejný, sektorový, případně dotovaný zadavatel. Na základě § 2 odst. 2 písm. c) zákona náleží do kategorie veřejných zadavatelů i územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek. Podle čl. 99 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, se Česká republika člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky. Podle § 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, platí, že obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů; tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce. S ohledem na uvedené skutečnosti Úřad tudíž tuto část odůvodnění uzavírá s konstatováním, že zadavatel, tj. městys Jedovnice, coby základní územní samosprávný celek, je veřejným zadavatelem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) zákona. Osoba „zadavatele veřejné zakázky“ je tudíž zcela prokazatelně dána.

K výroku I. rozhodnutí

35. Úřad nejprve v obecné rovině konstatuje, že zadávací dokumentace je pro zpracování nabídek rozhodujícím podkladem, v němž zadavatel specifikuje předmět veřejné zakázky co do požadovaného druhu a množství a stanovuje v něm podmínky a požadavky na realizaci veřejné zakázky. Zadávací dokumentace představuje zásadní dokument celého zadávacího řízení, na jehož základě dodavatelé zpracovávají své nabídky, a proto zákon ukládá zadavateli povinnost vymezit prostřednictvím zadávací dokumentace veškeré podrobnosti předmětu veřejné zakázky nezbytné k tomu, aby dodavatelé mohli řádně zpracovat své nabídky. Zadávací dokumentace tak musí obsahovat požadavky zadavatele a technické podmínky v takovém rozsahu, aby byla nejen úplná a správná, ale současně, aby byla jasná, srozumitelná, určitá a dostatečně podrobná tak, aby si kterýkoliv potenciální dodavatel po přečtení zadávací dokumentace mohl učinit představu, co je předmětem veřejné zakázky a zda se daného zadávacího řízení zúčastní. Význam kvality zpracování zadávací dokumentace ze strany zadavatele lze spatřovat rovněž v tom, že na jejím základě budou dodavatelé schopni podat vzájemně porovnatelné nabídky, které umožní zadavateli jejich hodnocení podle předem stanovených kritérií.

36. Taktéž Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 9 Afs 30/2010-182 ze dne 16. 11. 2010 zdůraznil, že „zadávací dokumentace je nejvýznamnějším dokumentem v rámci zadávacího řízení. Za jeho zpracování je plně odpovědný zadavatel a je povinen ho zpracovat dostatečně kvalitně a s patřičnou odborností tak, aby na jeho základě bylo možno podat odpovídající a především vzájemně porovnatelné nabídky“.

37. Úřad k problematice vymezení předmětu plnění veřejné zakázky odkazuje rovněž na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 75/2013 ze dne 9. 10. 2014, ve kterém soud uvedl: „Je sice pravdou, že zadavateli svědčí významná míra autonomie ohledně vymezení plnění, které hodlá poptávat, a tedy ohledně vymezení předmětu veřejné zakázky, je však povinen i při vymezení předmětu plnění veřejné zakázky dodržet ZVZ včetně zásady zákazu diskriminace (§ 6 ZVZ), jak žalovaný uvádí v bodu 96. napadeného rozhodnutí. Za skrytou formu nepřípustné diskriminace, a tedy za porušení § 6 ZVZ, je třeba považovat i takový postup, pokud zadavatel znemožní některým dodavatelům ucházet se o veřejnou zakázku takovým vymezením předmětu veřejné zakázky, je-li zřejmé, že ji mohou splnit toliko někteří z dodavatelů (potenciálních uchazečů), jež by jinak byli k plnění předmětu veřejné zakázky objektivně způsobilými. Za kumulativního splnění právě uvedených dvou podmínek lze kvalifikovat zadavatelův postup jako diskriminační, odporující zásadám podávaným z § 6 ZVZ, neboť někteří z dodavatelů mají v takovém případě a priori znemožněnu účast v zadávacím řízení, byť by předmět veřejné zakázky mohli realizovat stejně úspěšně jako dodavatelé ostatní.“

38. Úřad dále k problematice uvádění odkazů na konkrétní výrobky v zadávací dokumentaci odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 27/2009 ze dne 28. 4. 2011, ve kterém je uvedeno: „Pokud by pak zadávací dokumentace odkazovala na konkrétní obchodní firmu nebo dokonce konkrétní výrobek, docházelo by k omezení konkurence a tedy i soutěže. Zákaz uvádět v zadávací dokumentaci obchodní firmu však není absolutní a ZVZ stanoví dvě výjimky, kdy jsou odkazy přípustné. Zadavatel tak může odkázat na obchodní firmu tehdy, je-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky, nebo tehdy, není-li schopen popsat předmět veřejné zakázky s použitím specifikací, které jsou dostatečně přesné a srozumitelné všem dodavatelům. Vždy však musí umožnit použití i jiných kvalitativně a technicky obdobných řešení.“

39. Obdobný závěr o použití odkazů na konkrétní výrobky učinil rovněž Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 9 Afs 30/2010 ze dne 16. 10. 2010, ve kterém konstatoval: „zadavatel při zpracování zadávací dokumentace nesmí použít mj. odkazy na konkrétní obchodní firmy, ledaže by to bylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky a pokud by popis předmětu veřejné zakázky stanovený technickými podmínkami plnění nebyl přesný a srozumitelný. V takovém případě však musí zadavatel připustit jakékoliv jiné obdobné řešení vyhovující jeho požadavkům na plnění předmětu veřejné zakázky.“

40. Úřad v návaznosti na rozsudek soudu týkající se vymezení předmětu plnění (viz bod 37 odůvodnění tohoto rozhodnutí) uvádí, že vymezení předmětu plnění veřejné zakázky je výhradně záležitostí zadavatele, který definuje poptávané plnění s ohledem na své potřeby a možnosti tak, aby dodané plnění vedlo ke splnění účelu, pro jaký je pořizováno. Při formulování požadavků na předmět plnění veřejné zakázky však musí zadavatel respektovat základní zásady zadávacího řízení uvedené v § 6 odst. 1 zákona.

41. V šetřeném případě zadavatel vymezil předmět veřejné zakázky, jak vyplývá z bodu 2.1. zadávací dokumentace, jako provedení stavebních prací, které byly dále specifikovány projektovou dokumentací a soupisem stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr (viz bod 27 odůvodnění tohoto rozhodnutí).

42. Jak vyplývá z § 44 odst. 11 zákona, nesmí zadávací podmínky obsahovat požadavky nebo odkazy na konkrétní výrobky nebo obchodní firmy. Výjimkou jsou pouze tři případy, kdy je použití konkrétních názvů výrobců nebo výrobků přípustné, a to v případě, je-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky, dále v případě, není-li popis předmětu veřejné zakázky provedený postupem podle § 45 a § 46 zákona dostatečně přesný a srozumitelný a konečně v případě stavebních prací, pokud takový odkaz nepovede k neodůvodněnému omezení hospodářské soutěže. V případě, že není možné uvedený zákaz použití odkazu na konkrétní výrobky nebo obchodní firmy dodržet (za předpokladu, že nastane alespoň jeden ze tří zákonných důvodů) je zadavatel vždy povinen umožnit pro plnění veřejné zakázky použití i jiných, kvalitativně a technicky obdobných řešení. Jinak řečeno, v případě, že zadavatel použije v zadávací dokumentaci odkaz na konkrétní výrobek nebo obchodní firmu je vždy povinen připustit dodávku alternativního výrobku, který splňuje zadávací podmínky veřejné zakázky. V případě, že zadavatel neumožní užití ekvivalentního výrobku jako náhradu za výrobek, na nějž v zadávací dokumentaci odkázal, není takovýto postup v souladu se zákonem. Zadavatel se v takovém případě dopustí nejen porušení § 44 odst. 11 zákona, ale současně i zásady zákazu diskriminace.

43. V šetřeném případě technické zprávy k So.01 „Obslužná buňka“, k So.09 „Dešťová kanalizace a ORL“ a k So.10 „Hrubé terénní úpravy“, které stanovují technické parametry, obsahují specifické názvy nebo odkazy na konkrétní výrobky tak, jak je uvedeno výše (viz body 28 až 31 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Konkrétně v článku A.2. „Popis obslužné buňky“ Technické zprávy k So.01 „Obslužná buňka“ je stanoven požadavek na izolaci „Styropor (Styrodur)“, dlažbu „Rakodur“, stavební buňku „Betonbau“, elektroměrný rozvaděč „Hensel“ a práškový nátěr „Komaxit“, v článku A.5. „Odlučovač ropných látek (ORL)“ Technické zprávy k So.09 „Dešťová kanalizace a ORL“ je stanoven požadavek na sorpční filtr „Fibroil“ a v článku A.2. „Popis navrženého řešení“ Technické zprávy k So.10 „Hrubé terénní úpravy“ je stanoven požadavek na drenážní potrubí „PIPE-LIFE“.

44. S ohledem na způsob definování požadavků na provedení stavebních prací, které jsou předmětem šetřené veřejné zakázky, v technické zprávě, Úřad konstatuje, že vzhledem k tomu, že zadavatel použil odkaz na konkrétní výrobek dodávaný konkrétní obchodní firmou a současně nepřipustil použití jiných kvalitativně a technicky obdobných řešení, porušil tak ustanovení § 44 odst. 11 zákona, ve kterém je tato povinnost stanovena. Smyslem umožnění použití i jiných kvalitativně a technicky obdobných řešení je přitom nevyloučit ze soutěže takové subjekty, které by byly schopny splnit požadavky stanovené v zadávací dokumentaci s alternativním produktem, než jakou značku či výrobce stanovil zadavatel v zadávací dokumentaci.

45. Úřad konstatuje, že zadavatel je povinen připustit použití kvalitativně a technicky obdobného řešení, neboť i v případech, kdy se zadavatel domnívá, že takové obdobné řešení neexistuje, nemusí mít natolik dokonale zpracovanou studii příslušného trhu a dodavatel používající obdobné řešení může disponovat vhodným produktem pro zadavatele. Vzhledem k tomu, že smyslem zadávání veřejných zakázek je zajištění efektivního a hospodárného vynakládání veřejných finančních prostředků při nákupu služeb, dodávek nebo stavebních prací, měl by zadavatel dbát na to, aby umožnil soutěž co největšího počtu dodavatelů a neomezoval svými požadavky na konkrétní typ výrobku soutěžní prostředí, jako je tomu v projednávaném případě.

46. Výše uvedeným postupem zadavatele, který stanovil požadavky na dodávku konkrétních výrobků, aniž by připustil dodávku jiných, kvalitativně a technicky obdobných řešení, tak, jak je zakotveno v § 44 odst. 11 zákona, byla současně porušena zásada zákazu diskriminace, neboť je zřejmé, že zadávacího řízení o veřejnou zakázku se mohly účastnit výhradně subjekty schopné dodat zadavatelem označené zboží. Vzhledem ke stanovenému požadavku na dodávku konkrétních typů zboží určitých obchodních firem, byla všem ostatním subjektům znemožněna účast v zadávacím řízení, přičemž nelze vyloučit, že tyto subjekty mohly nabídnout řešení, které by odpovídalo požadavkům zadavatele na předmět plnění veřejné zakázky.

47. Vzhledem k tomu, že pořízení určitého plnění je časově náročný proces, který začíná identifikací samotné potřeby, pokračuje přípravou projektové a následně zadávací dokumentace, na jejímž základě je následně zadávána veřejná zakázka, nelze vyloučit, že v průběhu tohoto procesu se na trhu může objevit nový, požadavkům zadavatele vyhovující produkt, než ten, který byl navržen v době přípravy projektové dokumentace.

48. Rovněž nelze vyloučit, že v průběhu zadávání veřejné zakázky dojde ke změně názvu výrobce, a to například realizovanou fúzí s jiným subjektem, případně že bude realizována akvizice tohoto subjektu opět spojená se změnou názvu. V takovémto případě by mohlo dojít k situaci, kdy výrobek, na který je odkazováno v zadávací dokumentaci, je nabízen již pod jiným názvem nebo obchodní značkou.

49. Úřad ve světle všeho výše uvedeného tedy shrnuje, že není možné upírat zadavatelům možnost stanovit technické podmínky podle vlastních potřeb, avšak technická specifikace předmětu plnění veřejné zakázky nesmí být diskriminační a musí vždy umožnit dodavatelům poskytnout technicky a kvalitativně obdobná technická řešení.

50. V souvislosti s výše uvedeným Úřad konstatuje, že ani ve světle dodatečných informací č. 2 ze dne 3. 4. 2013, na které zadavatel v souvislosti se stavební buňkou „Betonbau“ odkazuje, nelze postup zadavatele při uvedení tohoto obchodního názvu v článku A.2. „Popis obslužné buňky“ Technické zprávy k So.01 „Obslužná buňka“ shledat souladným se zákonem, neboť dle názoru Úřadu zadavatel v rámci předmětných dodatečných informací č. 2 fakticky připustil dodání jiného typu obslužné buňky využívající zcela odlišnou technologii výroby, což nelze z logiky věci považovat za technicky obdobné řešení. Ačkoliv tedy v šetřeném případě zadavatel dodatečně připustil dodání jiných typů obslužných buněk využívající různé technologie výroby, zůstává nesporným, že dodavatelům, kteří by měli zájem v rámci předmětné veřejné zakázky nabídnout dodání technicky a kvalitativně obdobného technického řešení jako je právě technologické řešení stavební buňky „Betonbau“, toto nebylo postupem zadavatele umožněno. V daném případě zadavatel totiž skrze dodatečné informace č. 2 dodavatelům neumožnil nabídnout technicky a kvalitativně obdobné řešení ke stavební buňce „Betonbau“, jak zákon v ustanovení § 44 odst. 11 zákona předjímá, nýbrž rozšířil zadávací podmínky o technicky a kvalitativně odlišné řešení této části předmětu plnění, tudíž dodavatelé, kteří by byli schopni zadavateli nabídnout technicky a kvalitativně obdobné řešení ke stavební buňce „Betonbau“, avšak nikoliv zadavatelem dodatečně umožněný typ mobilní buňky, nadále zůstali prostřednictvím diskriminačně nastavených zadávacích podmínek ve vztahu ke stavební buňce „Betonbau“ omezeni ve své účasti v předmětném zadávacím řízení.

51. Rovněž argument zadavatele uvedený v jeho vyjádření ze dne 23. 9. 2015, že výkaz výměr, který měli uchazeči o veřejnou zakázku po dobu lhůty pro podání nabídek k dispozici, neobsahoval obchodní názvy, nemůže zhojit jejich začlenění do Technické zprávy k So.01 „Obslužná buňka“, k So.09 „Dešťová kanalizace a ORL“ a k So.10 „Hrubé terénní úpravy“, čímž byla porušena zákonná podmínka, že zadávací podmínky nesmí obsahovat takovéto odkazy bez dalšího.

52. Na základě výše uvedeného tudíž Úřad konstatuje, že zadavatel se při zadávání veřejné zakázky dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 44 odst. 11 zákona, v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, když v článku A.2. „Popis obslužné buňky“ Technické zprávy k So.01 „Obslužná buňka“ použil označení izolace „Styropor (Styrodur)“, označení dlažby „Rakodur“, označení stavební buňky „Betonbau“, označení elektroměrného rozvaděče „Hensel“ a označení práškového nátěru „Komaxit“, v článku A.5. „Odlučovač ropných látek (ORL)“ Technické zprávy k So.09 „Dešťová kanalizace a ORL“ použil označení sorpčního filtru „Fibroil“ a v článku A.2. „Popis navrženého řešení“ Technické zprávy k So.10 „Hrubé terénní úpravy“ použil označení drenážního potrubí „PIPE-LIFE“, tj. odkazy na označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, a současně neumožnil pro plnění předmětné veřejné zakázky použití i jiných, kvalitativně a technicky obdobných řešení. Uvedený postup zadavatele přitom mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze vyloučit, že pokud by zadavatel v daném případě postupoval v souladu se zákonem, mohl obdržet nabídky dalších dodavatelů, kteří zadavateli mohli nabídnout výhodnější podmínky než vybraný uchazeč.

53. K argumentu zadavatele, že pouze stavební buňka „Betonbau“ mohla mít jako jediná položka významnější vliv na stanovení nabídkové ceny jednotlivých uchazečů o veřejnou zakázku, a tedy i na výběr nejvhodnější nabídky vzhledem k poměru její ceny k celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky (viz bod 15 odůvodnění tohoto rozhodnutí) Úřad konstatuje, že s ohledem na skutečnost, že základním hodnotícím kritériem pro zadání veřejné zakázky byla v šetřeném případě nejnižší nabídková cena v Kč bez DPH (viz bod 4 odůvodnění tohoto rozhodnutí), nelze vliv na výběr nejvhodnější nabídky z tohoto hlediska vyloučit. Úřad v této souvislosti dodává, že zákon označuje za správní delikt nejen jednání, které prokazatelně ovlivnilo výběr nejvhodnější nabídky, ale i takové jednání, které pouze mělo potenciál takového ovlivnění, aniž nutně k tomuto ovlivnění prokazatelně došlo, přičemž v daném případě nelze vyloučit, že uvedení obchodních názvů v zadávací dokumentaci mohlo potenciální dodavatele omezit v účasti v zadávacím řízení, tudíž argumentace zadavatele týkající se možnosti ovlivnění cenotvorby dodavatelů je v daném případě irelevantní.

54. Pro úplnost Úřad v souvislosti s vyjádřením zadavatele ze dne 23. 9. 2015 dodává, že v rámci  rozhodnutí Úřadu č. j. VZ/S 102/05-153/3834/05-LB ze dne 30. 9. 2005 i rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 30/2010-4 ze dne 4. 8. 2011 byly řešeny skutkově odlišné případy, neboť v těchto případech bylo použití i jiných, kvalitativně a technicky obdobných řešení připuštěno. V přezkoumávaném případě totiž došlo k možnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky již tím, že postupem zadavatele, který stanovil požadavky na dodávku konkrétních výrobků, aniž by připustil dodávku jiných, kvalitativně a technicky obdobných řešení, byla znemožněna účast v zadávacím řízení všem ostatním dodavatelům, kteří zadavatelem označeným zbožím nedisponují.

55. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

IV. K ULOŽENÍ POKUTY

56. Úřad posoudil postup zadavatele a vzhledem ke zjištěnému správnímu deliktu přistoupil k uložení pokuty. Ke svému rozhodnutí uvádí následující.

57. Podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

58. Ve výroku I. tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel při zadávání předmětné veřejné zakázky dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 44 odst. 11 zákona, v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, když v zadávací dokumentaci použil odkazy na označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, a současně neumožnil pro plnění předmětné veřejné zakázky použití i jiných, kvalitativně a technicky obdobných řešení, přičemž uvedený postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku.

59. Podle § 121 odst. 3 zákona (ve znění zákona do 5. 3. 2015) odpovědnost zadavatele, který je právnickou osobou, za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

60. Podle § 121 odst. 3 zákona (účinného od 6. 3. 2015) odpovědnost zadavatele, který je právnickou osobou, za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

61. Úřad v šetřeném případě aplikoval výjimku zakotvenou v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a posoudil případ podle pozdějšího zákona (zákona účinného v době vydání tohoto rozhodnutí), neboť došel k závěru, že je pro zadavatele příznivější. Při posuzování příznivosti právní úpravy vycházel Úřad zejména ze skutečnosti, že zákon účinný v době zahájení zadávacího řízení umožňoval oproti stávající právní úpravě zahájit správní řízení s větším časovým odstupem od okamžiku spáchání správního deliktu či od okamžiku, kdy se o něm Úřad dozvěděl. V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona proto Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona ve znění pozdějších předpisů.

62. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správního deliktu dozvěděl z podnětu, který Úřad obdržel dne 18. 3. 2015, přičemž správní řízení sp. zn. S0579/2015/VZ bylo zahájeno dne 11. 9. 2015. Ke spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona došlo dnem uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky, tj. dne 13. 5. 2013. Z uvedených údajů tedy vyplývá, že v šetřeném případě odpovědnost zadavatele za správní delikt nezanikla.

63. Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a), c) nebo d) zákona.

64. Při spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona lze tedy zadavateli v souladu s § 120 odst. 2 písm. a) zákona uložit pokutu do 10 % ceny zakázky nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit. Jak vyplývá ze smlouvy o dílo č. 013/13 na plnění předmětu veřejné zakázky uzavřené s vybraným uchazečem dne 13. 5. 2013 (viz bod 5 odůvodnění tohoto rozhodnutí), cena veřejné zakázky, při jejímž zadávání se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona a za kterou může být zadavateli uložena pokuta, činí částku 6 399 034 Kč včetně DPH. Vzhledem k tomu, že cenu veřejné zakázky lze zjistit, může být zadavateli za spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona uložena pokuta do 10 % ceny zakázky, což v předmětném případě po zaokrouhlení činí částku ve výši 639 903 Kč.

65. Podle § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty zadavateli, který je právnickou osobou, přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

66. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 46/2011-78 ze dne 6. 12. 2012 vyplývá, že je-li výše uložené pokuty výsledkem správního uvážení Úřadu a rozhodnutí je vydáváno s využitím zákonem uložené diskrece, je povinností Úřadu zabývat se všemi hledisky, která jsou pro posouzení výše pokuty nezbytná a nadto musí zohlednit i další skutečnosti, jež mohou mít na konkrétní výši pokuty vliv. Klíčovou je pak podmínka, aby z rozhodnutí bylo seznatelné, jaké konkrétní úvahy vedly správní orgán k uložení pokuty v příslušné výši, a aby výše pokuty s ohledem na zvažovaná kritéria a zákonnou limitaci vyhověla podmínce přiměřenosti. Ve stejném rozsudku je dále uvedeno, že „úvaha Úřadu musí vést k hodnocení individuální povahy protiprávního jednání, přičemž zvažované okolnosti je třeba rozlišovat na přitěžující a polehčující a vždy je posuzovat z hlediska konkrétního dopadu na danou věc.“

67. Požadavky na odůvodnění výše pokuty byly rovněž uvedeny v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 51/2007-68 ze dne 27. 3. 2008, kde soud konstatoval, že „řádné odůvodnění ukládané sankce v případě správního trestání je základním předpokladem pro přezkoumatelnost úvahy, kterou byl správní orgán při svém rozhodování veden. Zohledněním všech hledisek, jež lze v konkrétní věci považovat za relevantní, pak určuje míru zákonnosti stanoveného postihu.“

68. Hlavním kritériem, které je dle citovaného ustanovení § 121 odst. 2 zákona rozhodné pro určení výměry pokuty, je závažnost správního deliktu. Jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Zákon pak demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnost, za nichž byl spáchán). Při zvažování závažnosti správního deliktu Úřad zohlednil následující skutečnosti.

69. Úřad při stanovení výše pokuty vzal v první řadě v úvahu závažnost správního deliktu, za který ukládá sankci. Uvedení odkazů na označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, v zadávací dokumentaci považuje Úřad za vážné porušení zákona, neboť výše uvedené porušení zákona zadavatelem vedlo k tomu, že zadavatel podstatně omezil soutěž potenciálních uchazečů o veřejnou zakázku, a tím nezajistil dostatečné nediskriminační prostředí, které má být zárukou co nejhospodárnějšího vynakládání finančních prostředků.

70. Při určení výše pokuty zadavateli přihlédl Úřad rovněž k polehčující okolnosti, za kterou považuje skutečnost, že zadavatel v rámci předmětného zadávacího řízení obdržel celkem pět nabídek, na základě čehož lze usuzovat, že v šetřeném případě byla vzájemná soutěž mezi dodavateli alespoň částečně zachována.

71. Po pečlivém posouzení šetřeného případu ve všech vzájemných souvislostech neshledal Úřad nějaké další přitěžující nebo polehčující okolnosti, které by měly vliv na uloženou výši pokuty.

72. Úřad při zvažování výše pokuty přihlédl i k následkům spáchání správního deliktu. Spáchání správního deliktu mělo v daném případě za následek zúžení okruhu potenciálních dodavatelů, neboť uvedením konkrétních označení výrobků v zadávací dokumentaci zadavatel zvýhodnil určité dodavatele, kteří tyto výrobky dodávají, oproti dodavatelům, kteří dodávají výrobky výrobců jiných, které by byly pro veřejnou zakázku rovněž použitelné, avšak v zadávací dokumentaci výslovně uvedeny nebyly. V případě, že by zadavatel postupoval v souladu se zákonem, nelze vyloučit, že by obdržel nabídky také od jiných dodavatelů nabízející ekonomicky výhodnější podmínky a mohl by dané plnění obdržet s větší úsporou finančních prostředků z veřejných zdrojů.

73. Při určení výše pokuty vzal Úřad v úvahu i ekonomickou situaci zadavatele, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Z „Rozpočtu příjmů 2014“ (dostupného na www.jedovnice.cz) mimo jiného vyplývá, že příjmy zadavatele celkem činily částku 41 286 500 Kč. S ohledem na uvedenou skutečnost nelze považovat uloženou pokutu za likvidační, popř. v tomto smyslu nespravedlivou.

74. V této souvislosti Úřad dále poznamenává, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má plnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní, tj. postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Vzhledem k nutnosti naplnění sankčních účinků, má Úřad za to, že nelze zcela minimalizovat výši sankčního postihu. Úřad při stanovení výše pokuty dále zohlednil skutečnost, že uložená pokuta musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Obdobně se vyjádřil i Krajský soud v rozsudku č. j. 62 Af 46/2011 ze dne 6. 12. 2012, ve kterém uvedl, že konkrétní forma postihu musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností (preventivní funkce) a zároveň musí být postih dostatečně znatelný v zadavatelově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro zadavatele likvidačním. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do sféry porušitele, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam.

75. Po zvážení všech okolností případu Úřad při určení výměry uložené pokuty dospěl k závěru, že výše pokuty v hodnotě 65 000 Kč (tj. při samé spodní hranici zákonné sazby), jakkoliv se může jevit jako relativně nízká v poměru k maximálně možné výši pokuty, kterou by Úřad mohl uložit, naplňuje vzhledem k okolnostem případu obě shora uvedené funkce právní odpovědnosti.

76. Úřad posoudil postup zadavatele ze všech výše uvedených hledisek a vzhledem ke zjištěnému správnímu deliktu zadavatele přistoupil k uložení pokuty. Po zvážení všech okolností případu a uvážení všech argumentů Úřad stanovenou výši pokuty vzhledem k souvislostem případu posoudil jako dostačující.

77. Vzhledem k tomu, že zadavatel při zadávání předmětné veřejné zakázky porušil zákon, rozhodl Úřad tak, jak vyplývá z výroku II. tohoto rozhodnutí, neboť nápravy protiprávního stavu nelze dosáhnout jinak.

78. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj v Brně zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

otisk úředního razítka

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

Obdrží

Městys Jedovnice, Havlíčkovo náměstí 71, 679 06 Jedovnice

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy