číslo jednací: S0517/2014/VZ-36000/2015/551/DBo

• Instance: I.
• Věc: Optimalizace trati Beroun - Zbiroh
• Účastníci:
  1. Správa železniční dopravní cesty, s.o.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 117a písm. d) zákona č. 137/2006 Sb. - zastavení SŘ
• Rok: 2014
• Datum nabytí právní moci: 8. 12. 2015

Č. j.:ÚOHS-S0517/2014/VZ-36000/2015/551/DBo

20. 11. 2015

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, ve správním řízení zahájeném dne 16. 7. 2014 z moci úřední, jehož účastníkem je

• zadavatel – Správa železniční dopravní cesty, s.o., IČO 709 94 234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1, ve správním řízení zastoupen společností Havel, Holásek and Partners s. r. o., advokátní kancelář, IČO 264 54 807, se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1, na základě plné moci ze dne 14. 1. 2015,

ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, zadavatelem při zadávání veřejné zakázky „Optimalizace trati Beroun - Zbiroh“ v otevřeném řízení, které bylo zahájeno uveřejněním oznámení o zahájení zadávacího řízení dne 20. 6. 2008 v Informačním systému o veřejných zakázkách pod evidenčním číslem zakázky 60018981, ve znění oprav ze dne 18. 7. 2008 uveřejněných dne 22. 7. 2008, a na kterou byla dne 3. 10. 2008 uzavřena smlouva o dílo se společnostmi Skanska a.s., IČO 262 71 303, se sídlem Líbalova 1/2348, 149 00 Praha 4 - Chodov (Tč. SKANSKA DS a.s., IČO 262 71 303, se sídlem Bohunická 133/50, 619 00 Brno), EUROVIA CS, a. s., IČO 452 74 924, se sídlem Národní 138/10, Nové Město, 110 00 Praha 1 (Tč. Stavby silnic a železnic, a.s., IČO 452 74 924, se sídlem Národní třída 10, 113 19 Praha 1), a STRABAG Rail a. s., IČO 254 29 949, se sídlem Železničářská 1385/29, Střekov, 400 03 Ústí nad Labem-Střekov (Tč. VIAMONT DSP a.s., IČO 254 29 949, se sídlem Železničářská 1385, 400 03 Ústí nad Labem), které podaly na základě smlouvy o sdružení ze dne 31. 7. 2008 společnou nabídku,

rozhodl takto:

Správní řízení se podle § 117a písm. d) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, zastavuje, neboť v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění.

ODŮVODNĚNÍ

I. Zadávací řízení

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), příslušný k dohledu nad postupem zadavatele při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh a k projednání správních deliktů podle tohoto zákona, včetně ukládání sankce za jejich spáchání, obdržel dne 30. 7. 2013 podnět týkající se postupu zadavatele – Správa železniční dopravní cesty, s.o., IČO 709 94 234, Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1 (dále jen „zadavatel“) – při zadávání veřejné zakázky „Optimalizace trati Beroun – Zbiroh“ v otevřeném řízení, které bylo zahájeno uveřejněním oznámení o zahájení zadávacího řízení dne 20. 6. 2008 v Informačním systému o veřejných zakázkách pod evidenčním číslem zakázky 60018981, ve znění oprav ze dne 18. 7. 2008 uveřejněných dne 22. 7. 2008 (dále též „veřejná zakázka“).

2. V podnětu byl napadán postup zadavatele, jenž provedl změny zadávacích podmínek v opravném formuláři „Oznámení o zakázce“, aniž by přiměřeně prodloužil lhůtu pro podání nabídek, a to podle povahy provedené úpravy. Tímto dle pisatele porušil § 40 odst. 6 zákona.

3. V rámci šetření podnětu si Úřad vyžádal pod č. j. ÚOHS‑P697/2013/VZ‑21584/2013/532/DBo ze dne 6. 11. 2013 od zadavatele dokumentaci o předmětné veřejné zakázce a vyjádření zadavatele k obsahu podnětu, přičemž z obdržené dokumentace zadavatele zjistil následující skutečnosti.

4. Veřejná zakázka byla zakázkou na stavební práce, zadávanou v otevřeném nadlimitním řízení, jež bylo zahájeno dne 20. 6. 2008 uveřejněním oznámení o zahájení zadávacího řízení v Informačním systému o veřejných zakázkách.

5. Předmět veřejné zakázky zadavatel vymezil v „Oznámení o zakázce“ jako: „Optimalizace trati Beroun – Zbiroh řeší úpravu a rekonstrukci žel. svršku a spodku, v dílčích úsecích i přeložky trati, úpravu trakčního vedení, rek. mostů a propustků, rek. sdělovac. a  zabezpečov. zařízení. Další podrobnosti viz. zadávací dokumentace a posuzovací protokol projektu stavby.“

6. V bodě III.2.2) Oznámení o zakázce, v rámci ekonomické a finanční způsobilosti, a v bodě 4.2.3 zadávací dokumentace, v rámci informací/dokumentů předkládaných dodavatelem, zadavatel stanovil, aby dodavatel předložil poslední zpracovanou rozvahu (k 31. 12. 2007) podle přílohy č. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, z níž bude patrná výše cizích zdrojů, výše rezerv a výše pasiv celkem. Zadavatel požadoval, aby podíl rozdílu cizích zdrojů a rezerv k pasivům celkem byl méně než 0,60.

7. Lhůta pro podání nabídek byla uvedena v bodě IV.3.4) Oznámení o zakázce a stanovena do 15. 8. 2008, 12:00 hod.

8. Dne 18. 7. 2008 byl zadavatelem do Informačního systému o veřejných zakázkách odeslán opravný formulář „Oznámení o zakázce“, jenž byl uveřejněn dne 22. 7. 2008, v němž byl v bodě III.2.2) změněn původní požadavek na podíl rozdílu cizích zdrojů a rezerv k pasivům celkem z méně než 0,60 na méně než 0,80. Lhůta pro podání nabídek zůstala stejná, tzn. do 15. 8. 2008, 12:00 hod.

9. Dne 21. 7. 2008 bylo odesláno všem dosud známým dodavatelům Upřesnění/doplnění „Zadávací dokumentace“ – dodatek č. 1, v němž, mimo jiné změny, byla uvedena i výše provedená úprava. Zadavatel v souvislosti s uvedenou úpravou v daném dodatku č. 1 uvedl: „Zadavatel v souladu s ust. § 147 odst. 8 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, provedl výše provedené úpravy v uveřejněném oznámení. K tomuto rozhodnutí je v prvém případě veden snahou zvýšit právní jistotu uchazečů a zabránit tak  možným sporům s nimi, zda předmětný kvalifikační předpoklad jednoznačně prokázali. V druhém případě zadavatele k rozhodnutí vedla skutečnost, že stanovené kvalifikační kritérium nebylo přiměřené rozsahu a výši předpokládané hodnoty zakázky.“

10. Zadávací dokumentace byla poskytnuta celkem 18 dodavatelům. Ve lhůtě pro podání nabídek obdržel zadavatel celkem 3 nabídky, a to od uchazečů Metrostav a. s., IČO 000 14 915, se sídlem Koželužská 2450/4, Libeň, 180 00 Praha 8, OHL ŽS a.s., IČO 463 42 796, se sídlem Burešova 938/17, 660 02 Brno a „Sdružení SKANSKA-SSŽ-VIAMOT DSP“, přičemž vedoucím sdružení byla společnost Skanska a.s., IČO 262 71 303, se sídlem Líbalova 1/2348, 149 00 Praha 4 - Chodov (Tč. SKANSKA DS a.s., IČO 262 71 303, se sídlem Bohunická 133/50, 619 00 Brno, členy sdružení společnost EUROVIA CS, a. s., IČO 452 74 924, se sídlem Národní 138/10, Nové Město, 110 00 Praha 1 (Tč. Stavby silnic a železnic, a.s., IČO 452 74 924, se sídlem Národní třída 10, 113 19 Praha 1, a společnost STRABAG Rail a. s., IČO 254 29 949, se sídlem Železničářská 1385/29, Střekov, 400 03 Ústí nad Labem-Střekov (Tč. VIAMONT DSP a.s., IČO 254 29 949, se sídlem Železničářská 1385, 400 03 Ústí nad Labem. Dne 18. 8. 2008 proběhlo otevírání obálek, přičemž z protokolu o otevírání obálek, zadavatelem označeným jako „Protokol č. 1“, vyplývá, že nabídka uchazeče „Sdružení COLAS RAIL-LEONHARD WEISS-COLAS CZ“, přičemž vedoucím sdružení byla společnost COLAS RAIL SA, IČO 632 049 128, se sídlem 44 rue Jean Mermo, 786 00 Maisons Laffitte, Francie, partnery ve sdružení byly společnosti Leonhard Weiss GmBh and Co. KG, IČO HRA530194, se sídlem Leonhard-Weiss-Str.22, 730 37 Goeppingen, SRN, a COLAS CZ, a.s., IČO 261 77 005, se sídlem Ke Klíčovu 9, 190 00 Praha 9, byla zadavateli doručena po lhůtě pro podání nabídek, a to dne 15. 8. 2008 ve 13:00 hod.

11. Dne 28. 8. 2008 bylo hodnotící komisí provedeno posouzení kvalifikace uchazečů a posouzení a hodnocení nabídek uchazečů. Dne 9. 9. 2008 rozhodl zadavatel o výběru nejvhodnější nabídky.

12. Zadavatel dne 3. 10. 2008 uzavřel se společnostmi Skanska a.s., IČO 262 71 303, se sídlem Líbalova 1/2348, 149 00 Praha 4 - Chodov (Tč. SKANSKA DS a.s., IČO 262 71 303, se sídlem Bohunická 133/50, 619 00 Brno, EUROVIA CS, a. s., IČO 452 74 924, se sídlem Národní 138/10, Nové Město, 110 00 Praha 1 (Tč. Stavby silnic a železnic, a.s., IČO 452 74 924, se sídlem Národní třída 10, 113 19 Praha 1, a společnost STRABAG Rail a. s., IČO 254 29 949, se sídlem Železničářská 1385/29, Střekov, 400 03 Ústí nad Labem-Střekov (Tč. VIAMONT DSP a.s., IČO 254 29 949, se sídlem Železničářská 1385, 400 03 Ústí nad Labem, které podaly na základě smlouvy o sdružení ze dne 31. 7. 2008 společnou nabídku (dále jen „vybraný uchazeč“), smlouvu o dílo.

13. Na základě výše uvedených skutečností získal Úřad pochybnost, zda zadavatel při změně zadávacích podmínek neporušil § 40 odst. 6 zákona tím, že provedl úpravy zadávacích podmínek v již uveřejněném vyhlášení formou opravného formuláře „Oznámení o zakázce“, který odeslal dne 18. 7. 2008 do Informačního systému o veřejných zakázkách, jenž byl uveřejněn dne 22. 7. 2008, v němž v bodě III.2.2.) Ekonomická a finanční způsobilost, změnil svůj požadavek na podíl rozdílu cizích zdrojů a rezerv k pasivům celkem z méně než 0,60 na méně než 0,80, avšak současně neprodloužil přiměřeně lhůtu pro podání nabídek v zadávacím řízení na uvedenou veřejnou zakázku, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a uzavřel dne 3. 10. 2008 smlouvu o dílo s vybraným uchazečem. Tímto se mohl dopustit správního deliktu dle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, protože nedodržel postup stanovený zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku.

14. Z výše uvedených důvodů Úřad zahájil správní řízení z moci úřední vedené pod sp. zn. S517/2014/VZ.

15. Zahájení správního řízení oznámil Úřad zadavateli pod č. j. ÚOHS‑S517/2014/VZ‑13376/2014/532/DBo ze dne 15. 7. 2014, ve kterém účastníka řízení seznámil se zjištěnými skutečnostmi, které budou podkladem pro rozhodnutí, a současně Úřad účastníku řízení usnesením č. j. ÚOHS-S517/2014/VZ-14614/2014/532/DBo ze dne 15. 7. 2014 stanovil lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, či činit jiné návrhy, a lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

16. Dne 16. 7. 2014, kdy bylo oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli, bylo podle § 113 zákona, zahájeno správní řízení.

II. K důvodům zastavení správního řízení

17. Podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

18. Podle čl. 10 Ústavy, vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

19. Na mezinárodní úrovni lze poukázat na čl. 15 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen „Mezinárodní pakt“), jímž je Česká republika vázána, kde je uvedeno, že nikdo nesmí být potrestán za čin, který nebyl trestný podle zákona v době, kdy byl spáchán. Pachateli nelze uložit vyšší trest, než dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy byl trestný čin spáchán. Nový zákon má zpětnou působnost pouze tehdy, jestliže je pro pachatele příznivější.

20. Na vnitrostátní úrovni úpravy ochrany základních lidských práv je nutno upozornit na čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), kde je stanoveno, že trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.

21. V Listině uvedený pojem „trestnost“ činu se v doktríně českého trestního práva vykládá jako souhrn všech podmínek, které jsou trestněprávně relevantní pro výrok o vině a trestu. Mezi takové podmínky patří například okolnosti vylučující protiprávnost či podmínky promlčení trestného činu (Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 2. Vydání. Praha: Leges, 2010, 912 s., s. 61). Byť se ve správním právu obvykle neužívá pojem trestnost, lze dovodit, že ustanovení výše uvedených lidskoprávních pramenů dopadají přímo i na úpravu odpovědnosti za správní delikty.

22. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 3 As 57/2004-42 ze dne 15. 12. 2005 konstatoval, že „Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod v čl. 6 odst. 1 větě první uvádí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech a závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.  Zároveň z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že pod pojem „trestní obvinění“ nelze zařadit pouze taková jednání, která jsou trestným činem ve smyslu vnitrostátní právní úpravy. Trestním obviněním, které projednává a rozhodne o něm soud v plné jurisdikci, jsou i jednání, která jsou podle vnitrostátní úpravy přestupkem. Plnou jurisdikci je podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva třeba chápat tak, že čl. 6 odst. 1 nerozlišuje skutkové okolnosti a právní otázky; stejně jako právní otázky mají i skutkové okolnosti význam pro výsledek řízení. Právo na soud a na jurisdikční řešení sporu platí jak pro právní, tak i pro skutkové otázky (Rozsudek ve věci Le Compte et al. z roku 1961)“. Podstatné pro nyní šetřenou věc je závěr, že pokud se hovoří o trestním obvinění, lze pod tento pojem podřadit i přestupky. Pokud lze pod pojem trestního obvinění podřadit přestupky, tím spíše pod tento pojem bude možno podřadit i tzv. jiné správní delikty, potažmo správní delikty podle § 120 a násl. zákona.

23. Obdobně se vyslovil Nejvyšší správní soud i ve svém rozsudku ze dne 13. 6. 2008 č. j. 2 As 9/2008-88, kde konstatoval, že „jakkoliv totiž Listina výslovně hovoří pouze o trestných činech, stejně jako český překlad Mezinárodního paktu, podle ustálené judikatury českých soudů a mezinárodních soudních orgánů, stejně jako podle převažujících doktrinálních názorů, lze aplikovat zásady trestního práva i pro účely správního práva trestního. V současné doktríně sice existují i názory odmítající použití analogie v případě norem správního práva trestního v otázce posuzování viny a trestu, nicméně většina autorů se na přípustnosti takového použití analogie (za předpokladu, že jde o analogii ve prospěch pachatele) shodne. Toto stanovisko potvrzuje i judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu (viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 611/01 a II. ÚS 192/05 nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 A 126/2002, 2 A 1018/2002-OL-29 a 2 As 69/2003)“.

24. Z časového hlediska je nutné považovat za stěžejní pravidlo v rámci správního trestání, že trestnost správního deliktu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje pouze tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější, jak vyplývá z výše uvedených lidskoprávních pramenů práva.

25. Důvodem uplatňování pravidla použití pozdější právní úpravy v případě, že je pro pachatele (v tomto správním řízení pro zadavatele) správního deliktu výhodnější, je závazek České republiky vyplývající z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a tomu odpovídající základní právo pachatele dle Listiny, řídit se v případě, že pozdější právní úprava hodnotí správní delikt příznivěji než úprava dřívější, právě touto pozdější právní úpravou a nikoli trvat na předchozím přísnějším posouzení. Úřad je tedy nejprve povinen čin zadavatele subsumovat pod relevantní ustanovení zákona a zjistit, zda nedošlo k jejich změně či zrušení. Pokud došlo ke změně právní úpravy, je třeba porovnat, která úprava je pro zadavatele příznivější. Příznivější pro zadavatele bude vždy ta právní úprava, která stanoví kratší dobu pro zánik odpovědnosti za správní delikt, přičemž je třeba vzít v úvahu délku lhůty pro zánik odpovědnosti za správní delikt.

26. Podle § 121 odst. 3 zákona, ve znění účinném v době spáchání předmětného správního deliktu (dále jen „dřívější právní úprava“), odpovědnost zadavatele, který je právnickou osobou, za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

27. Dne 6. 3. 2015 vešla v účinnost novela zákona č. 40/2015 Sb., která mimo jiné změnila délky lhůt u odpovědnosti za správní delikt v § 121 odst. 3 zákona.

28. Podle § 121 odst. 3 zákona, ve znění účinném ke dni vydání tohoto rozhodnutí (dále jen „pozdější právní úprava“), odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

29. Zákon v případě dřívější i pozdější úpravy rozlišuje tzv. subjektivní a objektivní lhůtu. Subjektivní lhůta, která je kratší, začíná v souladu § 40 správního řádu běžet ode dne, který následuje po dni, kdy se Úřad dozvěděl o možném spáchání správního deliktu. Naproti tomu objektivní lhůta začíná běžet dnem následujícím po dni spáchání správního deliktu. Z logiky věci vyplývá, že délka subjektivní lhůty je nutně limitována délkou lhůty objektivní a za žádných okolností nemůže být delší. Uplynutí byť jen jediné z těchto lhůt zákon spojuje se zánikem odpovědnosti za správní delikt.

30. Jelikož podle pozdější právní úpravy je subjektivní lhůta zkrácena z 5 let na 3 roky a objektivní lhůta z 10 let na 5 let, Úřad konstatuje, že za úpravu pro zadavatele příznivější je nutno považovat úpravu pozdější, jež vešla v účinnost během tohoto nyní vedeného správního řízení.

31. Z pohledu přezkumné činnosti Úřadu je okamžikem spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona okamžik uzavření smlouvy, přičemž objektivní lhůta, po jejímž uplynutí zanikne odpovědnost za správní delikt, jestliže Úřad o něm nezahájil v této lhůtě řízení, začíná běžet den následující po dni uzavření smlouvy.

32. V § 40 odst. 1 písm. b) správního řádu je stanoveno, že lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty.

33. Smlouva o dílo na předmětnou veřejnou zakázku byla zadavatelem s vybraným uchazečem uzavřena dne 3. 10. 2008. Den následující po dni uzavření této smlouvy o dílo, tj. dne 4. 10. 2008 počala běžet objektivní promlčecí lhůta pro zánik odpovědnosti zadavatele za správní delikt.

34. Podle pozdější právní úpravy tedy objektivní lhůta pro zánik odpovědnosti zadavatele za správní delikt uplynula s ohledem na počítání času podle správního řádu dne 3. 10. 2013.

35. Úřad se o možném spáchání správního deliktu zadavatelem dozvěděl dne 30. 7. 2013, kdy mu byl doručen podnět k zahájení správního řízení. Správní řízení z moci úřední bylo zahájeno doručením oznámení o zahájení správního řízení zadavateli dne 16. 7. 2014, tj. více než 5 let ode dne možného spáchání správního deliktu.

36. Z výše uvedeného vyplývá, že podle dřívější právní úpravy Úřad zahájil správní řízení správně před uplynutím promlčecí lhůty pro zánik odpovědnosti za správní delikt. Podle pozdější právní úpravy, která vešla v účinnost formou novely zákona č. 40/2015 Sb. během řízení, již odpovědnost zadavatele za správní delikt zanikla, neboť Úřad podle ní nezahájil správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele do 5 let ode dne, kdy byl spáchán. Jako jedna z podmínek zániku odpovědnosti podle výše uvedeného ustanovení je tedy uplynutí subjektivní či objektivní lhůty. S ohledem na výše uvedené prokazatelně uplynula objektivní pětiletá lhůta a délka subjektivní lhůty je nutně limitována délkou lhůty objektivní a za žádných okolností nemůže být delší.

37. Podle pozdější právní úpravy mohl Úřad zahájit správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele nejpozději do dne 3. 10. 2013, přičemž po uplynutí této lhůty již zanikla odpovědnost zadavatele za správní delikt při zadávání předmětné veřejné zakázky. V duchu zásad nullum crimen sine lege a nulla poena sine lege tak nelze konstatovat vinu a uložit trest za správní delikt, který již uplynutím lhůty pozbyl podle zákona trestnosti, neboť takové rozhodnutí by bylo nezákonné a v rozporu se základními zásadami legality a právního státu. Nezbývá tedy než konstatovat, že jelikož uplynula lhůta uvedená v § 121 odst. 3 zákona, tak zanikla odpovědnost zadavatele za správní delikty v důsledku právní úpravy pro zadavatele příznivější a je třeba správní řízení bez dalšího zastavit.

38. Z povahy věci nemůže být předmětem tohoto rozhodnutí přezkum toho, zda se zadavatel dopustil či nedopustil předmětného správního deliktu, jelikož odpovědnost za správní delikt zanikla. Jednání zadavatele tedy nelze posuzovat z hlediska jeho trestnosti, protože spáchání deliktu, i kdyby se ho zadavatel dopustil, již Úřad nemůže konstatovat, ani za něj uložit pokutu, právě kvůli zániku odpovědnosti z důvodu uplynutí lhůty.

39. Důsledkem zániku odpovědnosti za správní delikt je skutečnost, že Úřad již nemůže rozhodnout o tom, zda se zadavatel dopustil správního deliktu, tudíž je vyloučeno i uložení případné pokuty. Za takové situace je jednoznačné, že pozdější právní úprava je příznivější pro zadavatele, zároveň je Úřad k zániku odpovědnosti za správní delikt povinen přihlížet z moci úřední, a proto je v nyní šetřené věci jeho povinností aplikovat právní úpravu pozdější z důvodu zachování zásady, že pozdějšího právního předpisu se použije, jestliže je to pro pachatele (zde zadavatele) příznivější.

40. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 24/2011-79 ze dne 7. 4. 2011 vyplývá, že „na rozdíl od občanského soudního řádu (§ 154 odst. 1) a soudního řádu správního (§ 75 odst. 1) neobsahuje správní řád konkrétní ustanovení, jež by zakotvovala zásadu, že pro rozhodování správního orgánu je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí…Rozhodování správního orgánu podle skutkového stavu v době vydání rozhodnutí tedy vyplývá přímo z povahy správního řízení, které směřuje k vydání konstitutivního správního rozhodnutí. Teprve právní mocí takového rozhodnutí vzniká, mění se či zaniká právo a povinnost. Tento postup je brán jako samozřejmý a zavedený v historii správního řízení”. Změna právní úpravy je relevantní v době rozhodování Úřadu v prvním stupni i ve správním řízení o rozkladu, protože správní řízení tvoří jeden celek a správní orgán je povinen rozhodovat podle právního předpisu účinného v době svého rozhodování. Úřad je zároveň povinen až do vydání pravomocného rozhodnutí ve věci z moci úřední zkoumat, zda nenastaly okolnosti vylučující protiprávnost, mezi které mimo jiné patří i zánik odpovědnosti za správní delikt.

41. Na základě výše uvedených skutečností Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže - Sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

otisk úředního razítka

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

Obdrží

Havel, Holásek and Partners s. r. o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy