číslo jednací: S0002/2016/VZ-00201/2016/521/ZKu

• Instance: I.
• Věc: Regionální VaV Centrum FAST – AdMaS – PD pro stavební povolení a zadání stavby
• Účastníci:
  1. Vysoké učení technické v Brně
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 120 odst. 1 písm. a) zákona
• Rok: 2016
• Datum nabytí právní moci: 14. 1. 2016

Č. j.: ÚOHS-S0002/2016/VZ-00201/2016/521/ZKu

Brno 5. ledna 2016

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) cit. zákona, jehož se dopustil zadavatel

• Vysoké učení technické v Brně, IČO 00216305, se sídlem Antonínská 548/1, 601 90 Brno,

v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Regionální VaV Centrum FAST – AdMaS – PD pro stavební povolení a zadání stavby“ ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídky ze dne 14. 5. 2009, přičemž oznámení o zadání zakázky bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 31. 7. 2009 pod ev. č. zakázky 60034362,

vydává podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, tento

příkaz:

I. 

Zadavatel – Vysoké učení technické v Brně, IČO 00216305, se sídlem Antonínská 548/1, 601 90 Brno – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím,  že v rozporu s ust. § 82 odst. 7 písm. d) citovaného zákona dne 1. 8. 2012 uzavřel dodatek č. 5 ke smlouvě o dílo uzavřené dne 29. 6. 2009 s vybraným uchazečem – INTAR a.s., IČO 25594443, se sídlem Bezručova 81/17a, 602 00 Brno – na veřejnou zakázku „Regionální VaV Centrum FAST – AdMaS – PD pro stavební povolení a zadání stavby“ zadávanou ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídky ze dne 14. 5. 2009, přičemž oznámení o zadání zakázky bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 31. 7. 2009 pod ev. č. zakázky 60034362, neboť tímto dodatkem bylo zrušeno dosavadní znění článku IV. odst. 4 „Platební podmínky“ smlouvy o dílo ze dne 29. 6. 2009 týkající se podmínek pro uhrazení zbývající části ceny díla vybranému uchazeči a dosavadní smluvní ujednání stanovící, že k úhradě zbývající části ceny díla vybranému uchazeči dojde na základě konečné faktury, kterou je vybraný uchazeč oprávněn vystavit a zadavatel povinen uhradit nejdříve až po odstranění veškerých vad a nedodělků díla a za kumulativního splnění dalších pěti podmínek, jednou z nichž byla mj. ta, že kolaudační rozhodnutí na stavbu, které se předmět cit. veřejné zakázky týkal, nabyde právní moci, bylo nahrazeno novým ujednáním v tom smyslu, že zadavatel bude povinen uhradit vybranému uchazeči zbývající část ceny díla na základě konečné faktury nejdříve až po odstranění veškerých vad a nedodělků díla, nejpozději 31. 8. 2012, čímž provedl podstatnou změnu práv a povinností vyplývajících z předmětné smlouvy o dílo, jelikož tato změna změnila ekonomickou rovnováhu smlouvy ve prospěch vybraného uchazeče, když umožnila vybranému uchazeči vystavit zadavateli konečnou fakturu na zbývající část ceny díla dříve, než jak bylo v článku IV. odst. 4 „Platební podmínky“ smlouvy o dílo ze dne 29. 6. 2009 původně stanoveno, když bylo zejména upuštěno od podmínky pro uhrazení zbývající ceny díla na základě konečné faktury nejdříve po nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí na stavbu, které se předmět cit. veřejné zakázky týkal, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

II.

Za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu se zadavateli – Vysoké učení technické v Brně, IČO 00216305, se sídlem Antonínská 548/1, 601 90 Brno – ukládá podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů,

pokuta ve výši 50 000,-  Kč (padesát tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.

ODŮVODNĚNÍ

1. Zadavatel – Vysoké učení technické v Brně, IČO 00216305, se sídlem Antonínská 548/1, 601 90 Brno (dále jen „zadavatel“) – zahájil na základě výzvy k podání nabídek ze dne 14. 5. 2009 zjednodušené podlimitní řízení na veřejnou zakázku „Regionální VaV Centrum FAST – AdMaS – PD pro stavební povolení a zadání stavby“ (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Předmětem veřejné zakázky bylo vyhotovení projektové dokumentace k žádosti o stavební povolení, vyhotovení tendrové projektové dokumentace v rozsahu pro zadání stavby a zajištění pravomocného stavebního povolení (podrobně viz bod 13. odůvodnění tohoto příkazu).

3. Ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 2. 6. 2009 vyplývá, že zadavatel obdržel nabídky od devíti uchazečů, přičemž jako nejvhodnější byla vybrána nabídka uchazeče INTAR a.s., IČO 25594443, se sídlem Bezručova 81/17a, 602 00 Brno (dále jen „vybraný uchazeč“), se kterým zadavatel následně dne 29. 6. 2009 uzavřel smlouvu na plnění předmětné veřejné zakázky.

K postavení zadavatele

4. Před zkoumáním samotného postupu zadavatele v zadávacím řízení se Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) nejprve zabýval otázkou právního postavení Vysokého učení technického v Brně jako zadavatele ve smyslu ust. § 2 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

5. Podle ust. § 2 odst. 2 písm. d) zákona je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba, pokud

1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2. je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

6. Z ust. § 101 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“), ve spojení s přílohou č. 1 zákona o vysokých školách vyplývá, že Vysoké učení technické v Brně je veřejnou vysokou školou. Z ust. § 2 odst. 2 zákona o vysokých školách vyplývá, že vysoká škola je právnickou osobou.

7. Podle Statutu^[1] zadavatele vykonává zadavatel vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou a další tvůrčí činnost, která navazuje na dlouhodobou tradici a odráží vývojové trendy, zahrnuje obory a oblasti, které má zadavatel akreditovány v rámci studijních programů, habilitačních a profesorských oborů a vědních disciplín, které jsou jejich základem.

8. Jak vyplývá z výroční zprávy zadavatele o hospodaření za rok 2012, zadavatel obdržel za rok 2012 příspěvky a dotace neinvestičních prostředků ze státního rozpočtu v celkové výši 2 078 116 000,- Kč. Celkové náklady na hlavní činnost zadavatele pro rok 2012, které činily 3385 418 000,- Kč, byly tedy financovány z více než 60 % neinvestičními prostředky poskytnutými zadavateli ze státního rozpočtu. Nadto zadavatel obdržel v daném období i další prostředky od veřejných zadavatelů, např. neinvestiční dotační prostředky z rozpočtu územně samosprávných celků ve výši 6 202 000,- Kč.

9. Z výše uvedeného je zřejmé, že zadavatel je právnickou osobou, která byla zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem, pročež je v šetřeném případě veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona.

Závěry Úřadu

10. Úřad jako orgán příslušný podle § 112 zákona k výkonu dohledu nad postupy zadavatelů při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh, obdržel podnět k přezkoumání postupu zadavatele v souvislosti se zadáváním předmětné veřejné zakázky, přičemž v rámci šetření podnětu si Úřad vyžádal od zadavatele vyjádření k podnětu a dále dokumentaci o předmětné veřejné zakázce. Po přezkoumání předložených podkladů, jež jsou součástí spisu v této věci vedeného pod sp. zn. S0002/2016/VZ Úřad dospěl k závěru, že zadavatel nepostupoval v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

11. Podle ust. § 82 odst. 7 zákona, ve znění novely zákona č. 55/2012 účinné od 1. 4. 2012, zadavatel nesmí umožnit podstatnou změnu práv a povinností vyplývajících ze smlouvy, kterou uzavřel s vybraným uchazečem. Za podstatnou se považuje taková změna, která by

a) rozšířila předmět veřejné zakázky; tím není dotčeno ustanovení § 23 odst. 5 písm. b) zákona a § 23 odst. 7 zákona,

b) za použití v původním zadávacím řízení umožnila účast jiných dodavatelů,

c) za použití v původním zadávacím řízení mohla ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, nebo

d) měnila ekonomickou rovnováhu smlouvy ve prospěch vybraného uchazeče.

12. Podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

13. V bodu 2.3. „Vymezení a specifikace předmětu plnění veřejné zakázky“ výzvy k podání nabídek zadavatel vymezil předmět plnění veřejné zakázky tak, že „[p]ředmětem plnění veřejné zakázky je:

2.3.1. Vyhotovení projektové dokumentace k žádosti o stavební povolení (dle § 2 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb)

2.3.2. Vyhotovení tendrové projektové dokumentace v rozsahu pro zadání stavby v detailních položkách nezbytných pro zpracování nabídky dle § 44 - § 46 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách[,] ve znění pozdějších předpisů a Přílohy č. 14 B) sazebníku UNIKA 2008.

2.3.3. Zajištění pravomocného stavebního povolení stavby ,Regionální VaV Centrum FAST - AdMaS´“.

14. Dne 29. 6. 2009 uzavřel zadavatel smlouvu na realizaci předmětné veřejné zakázky s vybraným uchazečem (dále jen „smlouva o dílo“) za celkovou cenu ve výši 4 284 000,- Kč vč. DPH, přičemž z toho cena části díla č. 1.1., jejímž předmětem bylo zpracování projektové dokumentace k žádosti o vydání stavebního povolení stavby, činila 1 980 000,- Kč bez DPH; cena části díla č. 1.2., jejímž předmětem bylo zpracování tendrové projektové dokumentace v rozsahu pro zadání stavby „Regionální VaV Centrum FAST - AdMaS“, činila 1 540 000,- Kč bez DPH; a cena části díla č. 1.3., jejímž předmětem bylo zajištění pravomocného stavebního povolení „Regionální VaV Centrum FAST - AdMaS“, činila 80 000,- Kč bez DPH.

15. V čl. IV. „Platební podmínky“ odst. 2 smlouvy o dílo je stanoveno, že „[o]bjednatel je povinen zaplatit zhotoviteli za provedení díla cenu ve výši dohodnuté v čl. III smlouvy na základě jím vystavené a objednateli prokazatelně doručené faktury (faktur). Zhotovitel má právo při provádění díla fakturovat následovně, respektive je oprávněn objednateli vystavit:

a) daňový doklad v podobě dílčí faktury po provedení části 1.1.,

b) daňový doklad v podobě dílčí faktury po provedení části 1.2.“.

16. V čl. IV. „Platební podmínky“ odst. 4 smlouvy o dílo je stanoveno, že „[z]bývající část ceny díla je objednatel povinen zhotoviteli uhradit na základě konečné faktury, kterou je zhotovitel oprávněn vystavit a objednatel povinen uhradit nejdříve až po odstranění veškerých vad a nedodělků díla, a za současného kumulativního splnění následujících podmínek:

a) zhotovitel není v prodlení s odstraňováním vad a nedodělků díla nebo s prováděním jakýchkoli záručních oprav a ve věcí nároků ze záruky nejsou vedeny žádné spory,

b) jsou vypořádány veškeré případné postihy ze strany orgánů státní správy či samosprávy vůči zhotoviteli či objednateli v souvislosti se stavbou, které se dílo týká,

c) jsou vypořádány všechny případné nároky třetích a výše neuvedených osob vůči zhotoviteli či objednateli vzniklé v souvislosti s prováděním stavby, které se dílo týká

d) jsou vypořádány veškeré již uplatněné nároky objednatele vůči zhotoviteli vyplývající z jiných ujednání smlouvy (smluvní pokuty, nároky na náhradu škody, náhrada nákladů spojených s odstraňováním vad apod.),

e) kolaudační rozhodnutí na stavbu, které se dílo týká, nabylo právní moci“.

17. Z dokumentace o veřejné zakázce dále vyplývá, že zadavatel uzavřel dne 1. 8. 2012 s vybraným uchazečem dodatek č. 5 ke smlouvě o dílo, kterým bylo zrušeno dosavadní znění čl. IV. odst. 4 smlouvy o dílo týkající se podmínek pro uhrazení zbývající části ceny díla vybranému uchazeči a nahrazeno novým ujednáním následujícího znění: „[z]bývající část ceny díla je objednatel povinen zhotoviteli uhradit na základě konečné faktury, kterou je zhotovitel oprávněn vystavit a objednatel povinen uhradit nejdříve až po odstranění veškerých vad a nedodělků díla, nejpozději 31. 8. 2012“.

K použití relevantního znění zákona

18. Úřad považuje předně za vhodné vypořádat se s aplikovatelností ustanovení § 82 odst. 7 zákona na šetřený případ.

19. Zákaz podstatné změny smlouvy zakotvený v § 82 odst. 7 zákona, a to bez ohledu na dřívější závěry obsažené v rozsudku Soudního dvora Evropské unie, dříve Evropského soudního dvora (dále jen „SDEU“), sp. zn. C-454/06 ze dne 19. 6. 2008 ve věci Pressetext Nachrichtenagentur GmbH v. Republik Österreich (Bund) (dále jen „rozsudek Pressetext“), byl do zákona vtělen novelou provedenou zákonem č. 55/2012 Sb., jež nabyla účinnosti dne 1. 4. 2012.

20. Zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku bylo zahájeno dne 14. 5. 2009 odesláním písemné výzvy k podání nabídek. Dne 29. 6. 2009 uzavřel zadavatel s vybraným uchazečem smlouvu o dílo a následně dne 1. 8. 2012 dodatek č. 5 ke smlouvě o dílo.

21. Podle ust. čl. 40 odst. 6 věty první Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán.

22. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 6 A 126/2002-27 ze dne 27. 10. 2004 dovodil, že daný článek Listiny dopadá i do oblasti správního trestání, přičemž dále uvedl, že „[t]aké trestání za správní delikty musí podléhat stejnému režimu jako trestání za trestné činy a v tomto smyslu je třeba vykládat všechny záruky, které se podle vnitrostátního práva poskytují obviněnému z trestného činu. Je totiž zřejmé, že rozhraničení mezi trestnými (a tedy soudem postižitelnými) delikty a delikty, které stíhají a trestají orgány exekutivy, je výrazem vůle suverénního zákonodárce; není odůvodněno přirozenoprávními principy, ale daleko spíše je výrazem trestní politiky státu. Bylo by ostatně možno na mnohých případech z historického právního vývoje dokumentovat, že např. snaha účelově snížit nepříznivě se vyvíjející počty spáchaných trestných činů vedla v některých případech ke změnám zákonů, přesouvajícím trestné činy méně závažné do kategorie přestupků, anebo na druhé straně rozmáhající se drobné delikty byly novelami zákonů přesunuty do kategorie činů soudně trestných. Z těchto důvodů – a přinejmenším od okamžiku, kdy byla ratifikována Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod – není rozhodné, zda pozitivní právo označuje určité deliktní jednání za trestný čin nebo za správní delikt. Zmiňuje-li se tedy uvedená Úmluva ve svém článku 6 odst. 1 o ‚jakémkoli trestním obvinění‘, je třeba záruky, v této souvislosti poskytované tomu, kdo je obviněn, poskytnout shodně jak v trestním řízení soudním, tak v deliktním řízení správním.“ Tento názor Nejvyšší správní soud zopakoval i ve svém rozsudku č. j. 9 Afs 58/2013 – 38 ze dne 18. 9. 2014, kde dále konstatoval, že „[v] České republice sice neplatí žádný zákon, který by komplexně obsahoval obecnou úpravu trestání za správní delikty, nicméně uvedený článek Listiny základních práv a svobod, který dopadá i na správní trestání, skýtá jasná kritéria pro určení toho, jakou právní úpravu z hlediska časového použít… Vychází se z toho, že adresáti právních norem musí své jednání uzpůsobit požadavkům práva účinného ke dni jejich jednání“.

23. Pakliže platí, že se trestnost činu posuzuje v době jeho spáchání, Úřad konstatuje, že ke spáchání správního deliktu v nyní šetřené věci nemohlo dojít dříve, než dnem uzavření dodatku č. 5 ke smlouvě o dílo, tj. dne 1. 8. 2012, neboť až v tomto okamžiku byly znaky skutkové podstaty správního deliktu naplněny. Dále je třeba jednoznačně konstatovat, že na předmětnou situaci nedopadá čl. II odst. 1 zák. č. 55/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého zadávání veřejných zakázek, soutěže o návrh a řízení o přezkoumání úkonů zadavatele Úřadem zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů, neboť zadávání dané veřejné zakázky zahájené před účinností této novely zákona bylo ukončeno uzavřením smlouvy dne 29. 6. 2009 [k tomu srov. § 17 písm. m) zákona, podle kterého se zadáváním rozumí závazný postup zadavatele podle tohoto zákona v zadávacím řízení, jehož účelem je zadání veřejné zakázky, a to až do uzavření smlouvy nebo do zrušení zadávacího řízení]. V tomto smyslu nelze na uzavření dodatku nahlížet jako na pokračování původního zadávacího řízení, ale naopak, pokud jeho uzavřením došlo k podstatné změně smlouvy, jako de facto na zadání nové/jiné veřejné zakázky (odlišné od té, která byla zadána v původním zadávacím řízení). Výše uvedený závěr lze dovodit mj. i z cit. rozsudku Pressetext, kde SDEU v této souvislosti konstatoval, že „relevantním kritériem pro určení, zda sjednání takového ustanovení představuje nové zadání zakázky, je, zda musí být toto ustanovení považováno za podstatnou změnu původní smlouvy“.

24. Z důvodů uvedených výše tedy Úřad aplikoval ustanovení § 82 odst. 7 zákona, které bylo účinné v době uzavření dodatku č. 5 a je určující pro posouzení trestnosti jednání zadavatele, neboť v době uzavření předmětného dodatku bylo v zákoně jednoznačně stanoveno, jaká změna práv a povinností vyplývajících ze smlouvy nesmí být zadavatelem umožněna.

25. Nadto Úřad podotýká, že problematika zákazu podstatné změny smlouvy zakotvená v ust. § 82 odst. 7 zákona byla opřena o ustálenou výkladovou praxi vycházející ze závěrů obsažených v rozsudku Pressetext. Úřad tedy zdůrazňuje, že i přes absenci výslovné právní úpravy (do 1. 4. 2012) byla otázka přípustnosti změny smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku vyřešena už v době zahájení původního zadávacího řízení, a to právě v návaznosti na opakovaně zmiňovaný rozsudek Pressetext, kdy v uzavírání dodatků podstatně měnících smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku bylo shledáváno obcházení ust. § 82 odst. 2 zákona, podle jehož věty druhé je zadavatel povinen uzavřít smlouvu v souladu s návrhem smlouvy obsaženým v nabídce vybraného uchazeče. Novelou provedenou zákonem č. 55/2012 Sb. tedy došlo „pouze“ k zakotvení užívaných teoretických i judikaturních závěrů přímo do textu právního předpisu (zákona).

26. Úřad proto uvádí, že již v době zahájení zadávacího řízení bylo najisto postaveno, jaké změny smlouvy je třeba považovat za podstatné, a tedy nepřípustné. Úřad současně dodává, že tedy i v době před uzavřením dodatku č. 5 existovala ustálená judikatura Úřadu, která řešila, i s odkazem na rozsudek Pressetext, otázku možných změn smlouvy na veřejnou zakázku. Za účelem ilustrace právě řečeného Úřad odkazuje např. na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. R087/2007/02-14942/2007/310-Hr ze dne 16. 8. 2007 či na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S67/2010/VZ-12665/2010/540/DCh ze dne 22. 11. 2010 (potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R211/2010/VZ-7189/2011/310/EKu ze dne 12. 5. 2011).

K postupu zadavatele

27. Úřad předně v obecné rovině konstatuje, že hlavním cílem zákona je především zabezpečení co možná nejvíce efektivního vynakládání veřejných prostředků při uspokojování potřeb veřejného charakteru. Zákon, na rozdíl od čistě soukromoprávních předpisů (typicky na rozdíl od zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) upravujících kontraktační procesy, neumožňuje subjektům participujícím na zadávacím řízení v nich obvyklou míru smluvní volnosti. Vzhledem k tomu, že při zadávání veřejných zakázek dochází k vynakládání veřejných prostředků, konstruuje zákonodárce záměrně zadávací řízení jako vysoce formalizovaný proces. Zadavatel je tak povinen v celém průběhu zadávacího řízení postupovat striktně v souladu s ustanoveními zákona a zároveň vždy tak, aby byly dodrženy základní zásady zadávacího řízení zakotvené v ustanovení § 6 odst. 1 zákona.

28. Ustanovení § 82 odst. 7 zákona upravující podstatné změny smlouvy bylo do zákona včleněno novelou provedenou zákonem č. 55/2012 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 4. 2012. Jak již Úřad uvedl výše (viz body 25. a 26. odůvodnění tohoto příkazu), ačkoliv v době před přijetím této novely nebyla problematika podstatné změny smlouvy v zákoně explicitně upravena, existovala k otázce podstatných změn práv a povinností vyplývajících ze smlouvy jak ustálená evropská judikatura, tak i rozhodovací praxe Úřadu, a tedy ještě před účinností výše uvedené novely bylo možné dojít k jednoznačnému závěru, že zadavatel nemůže měnit podmínky uzavřené smlouvy zcela libovolně.

29. Za podstatné a tedy nepřípustné označuje zákon v ust. § 82 odst. 7 takové změny práv a povinností vyplývajících ze smlouvy uzavřené s vybraným uchazečem, které by (1) rozšířily předmět veřejné zakázky, tj. předmět původní zadávané veřejné zakázky s výjimkou oprávněného použití jednacího řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 5 písm. b) a § 23 odst. 7 zákona, (2) za použití v původním zadávacím řízení umožnily účast jiných dodavatelů, (3) za použití v původním zadávacím řízení mohly ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo které by (4) měnily ekonomickou rovnováhu smlouvy ve prospěch vybraného uchazeče.

30. Pojem „změna ekonomické rovnováhy smlouvy“ není v zákoně blíže vymezen, avšak např. právě z rozsudku Pressetext lze dle výkladu[2] SDEU dovodit, že se jedná o takovou změnu, která modifikuje smluvní podmínky, jež byly zadavatelem závazně stanoveny v rámci zadávacích podmínek, ve prospěch vybraného uchazeče. Může se přitom jednat zejm. o změnu finančních, resp. platebních podmínek, neboť ta je s to narušit hospodářskou soutěž k újmě potenciálních uchazečů, kdy nastavení výhodnějších podmínek může významně ovlivnit např. jejich počet.

31. V šetřeném případě zadavatel v zadávacích podmínkách, konkrétně v čl. IV. odst. 2 smlouvy o dílo, stanovil, že vybraný uchazeč je oprávněn vystavit zadavateli dílčí fakturu po provedení části díla č. 1.1 (zpracování projektové dokumentace k žádosti o vydání stavebního povolení) a dílčí fakturu po provedení části díla č. 1.2. (zpracování tendrové projektové dokumentace v rozsahu pro zadání stavby). V čl. IV. odst. 4 smlouvy o dílo pak bylo stanoveno, že zbývající část ceny díla je zadavatel povinen uhradit na základě konečné faktury, kterou je vybraný uchazeč oprávněn zadavateli vystavit až po odstranění veškerých vad a nedodělků díla a za kumulativního splnění následujících podmínek:

a) vybraný uchazeč není v prodlení s odstraňováním vad a nedodělků díla nebo s prováděním jakýchkoli záručních oprav a ve věci nároků ze záruky nejsou vedeny žádné spory,

b) jsou vypořádány veškeré případné postihy ze strany orgánů státní správy či samosprávy vůči vybranému uchazeči či zadavateli v souvislosti se stavbou, které se dílo týká,

c) jsou vypořádány všechny případné nároky třetích a výše neuvedených osob vůči vybranému uchazeči či zadavateli vzniklé v souvislosti s prováděním stavby, které se dílo týká,

d) jsou vypořádány veškeré již uplatněné nároky zadavatele vůči vybranému uchazeči vyplývající z jiných ujednání smlouvy (smluvní pokuty, nároky na náhradu škody, náhrada nákladů spojených s odstraňováním vad apod.) a

e) kolaudační rozhodnutí na stavbu, které se dílo týká, nabylo právní moci.

32. Dodatkem č. 5 ke smlouvě o dílo bylo zrušeno dosavadní znění čl. IV. odst. 4 smlouvy o dílo týkající se podmínek pro uhrazení zbývající části ceny díla vybranému uchazeči a nahrazeno novým ujednáním v tom smyslu, že zbývající část ceny díla je zadavatel povinen uhradit na základě konečné faktury, kterou je vybraný uchazeč oprávněn zadavateli vystavitnejdříve až po odstranění veškerých vad a nedodělků díla, nejpozději 31. 8. 2012. Dodatkem č. 5 ke smlouvě o dílo tak došlo ke změně, kdy z původně požadovaného kumulativního splnění pěti podmínek pro uhrazení zbývající části ceny díla nezbyla žádná. Jedinou podmínkou pro uhrazení zbývající části ceny díla vybranému uchazeči tak nadále zůstala pouze skutečnost, že dojde k odstranění veškerých vad a nedodělků díla.

33. Z výše uvedeného vyplývá, že uzavřením dodatku č. 5 došlo k odstranění podmínek pro úhradu zbývající části ceny díla, jejichž kumulativní splnění bylo původně v zadávacích podmínkách požadováno. Je tedy zřejmé, že zadavatel modifikoval (změnil), resp. připustil změnu podmínek stanovených ve smlouvě o dílo, potažmo v původních zadávacích podmínkách. V šetřeném případě tak bylo úkolem Úřadu dále posoudit, zda uvedená změna smlouvy o dílo byla svým charakterem podstatná ve smyslu ust. § 82 odst. 7 zákona. Jak již Úřad dovodil výše (viz body 29. a 30. odůvodnění tohoto příkazu), podstatná a tudíž nepřípustná změna práv a povinností vyplývajících ze smlouvy uzavřené s vybraným uchazečem je dle ust. § 82 odst. 7 zákona mj. taková změna, jež by měnila ekonomickou rovnováhu ve prospěch vybraného uchazeče, spočívající např. právě ve změně platebních podmínek, která je s to narušit hospodářskou soutěž k újmě potenciálních uchazečů. V posuzovaném případě došlo ke změně podmínek pro uhrazení zbývající části ceny díla vybranému uchazeči, tedy ke změně platebních podmínek. V rámci platebních podmínek původně vymezených v čl. IV. odst. 4 smlouvy o dílo (jež byla součástí zadávacích podmínek) bylo stanoveno, že zbývající část ceny díla bude vybranému uchazeči uhrazena na základě konečné faktury až po odstranění veškerých vad a nedodělků díla a za kumulativního splnění dalších pěti podmínek, kdy jednou z nich byla mj. ta, že kolaudační rozhodnutí na stavbu, které se dílo týká, nabylo právní moci. Dodatkem č. 5 byly tyto podmínky odstraněny a vybraný uchazeč tak mohl vystavit konečnou fakturu na zbývající část ceny díla zadavateli dříve, než jak dle zadávacích podmínek mohl předpokládat. Ve výzvě k podání nabídek na předmětnou veřejnou zakázku sice nebyla uvedena předpokládaná lhůta, kdy by mělo dojít k dokončení a kolaudaci stavby výzkumného a vědeckého centra, jíž se předmětná veřejná zakázka týkala, avšak v situaci, kdy je v roce 2009 teprve zahájeno zadávací řízení na realizátora projektové dokumentace k žádosti o vydání stavebního povolení, lze předpokládat, že k vydání kolaudačního rozhodnutí (které následně musí nabýt právní moci) na předmětnou stavbu dojde až v horizontu několika let, přičemž z oznámení o zahájení zadávacího řízení na předmětnou stavbu vyplývá, že zadavatel předpokládal její dokončení v červnu roku 2014. Lze proto konstatovat, že změna platebních podmínek provedená dodatkem č. 5 ke smlouvě o dílo změnila ekonomickou rovnováhu smlouvy ve prospěch vybraného uchazeče, neboť jeho sjednání zaručovalo vybranému uchazeči úhradu zbývající části ceny díla nejpozději do 31. 8. 2012 (viz bod 17. odůvodnění tohoto příkazu), tedy mnohem dříve, než jak dle zadávacích podmínek mohl předpokládat.

34. Změna práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o dílo provedená dodatkem č. 5 byla rovněž s to narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť s ohledem na poměrně běžný předmět plnění, jakož i s ohledem na relativně nízkou předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, lze usuzovat na poměrně široký okruh potenciálních dodavatelů schopných plnit předmět veřejné zakázky, na které však původně nastavené platební podmínky ve smlouvě o dílo kladly vyšší nároky týkající se jejich finanční síly a mohly být samy o sobě určujícími pro jejich potenciální účast v předmětném zadávacím řízení, když potenciální uchazeč o veřejnou zakázku mohl předpokládat, že zbývající část ceny díla mu nebude zadavatelem uhrazena dříve, než kolaudační rozhodnutí na stavbu výzkumného a vědeckého centra, jíž se předmětná veřejná zakázka týkala, nabyde právní moci. Uvedená zbývající část ceny díla měla dle čl. IV. odst. 2 ve spojení s čl. IV. odst. 4 smlouvy o dílo činit částku ve výši 80 000,- Kč bez DPH, resp. 96 000,- vč. 20 % DPH (cena za plnění části díla č. 1.3.), kterou nelze vzhledem k předpokládané hodnotě veřejné zakázky a rovněž např. i s ohledem na tzv. ekonomickou krizi, která již v době zadávání veřejné zakázky (v roce 2009) panovala, považovat za zanedbatelnou.

35. Úřad považuje na základě výše uvedeného za prokázané, že zadavatel v šetřeném případě porušil ust. § 82 odst. 7 písm. d) zákona, když dne 1. 8. 2012 uzavřel dodatek č. 5 ke smlouvě o dílo s vybraným uchazečem, neboť tímto dodatkem bylo zrušeno dosavadní znění článku IV. odst. 4 „Platební podmínky“ smlouvy o dílo týkající se podmínek pro uhrazení zbývající části ceny díla vybranému uchazeči a dosavadní smluvní ujednání stanovící, že k úhradě zbývající části ceny díla vybranému uchazeči dojde na základě konečné faktury, kterou je vybraný uchazeč oprávněn vystavit a zadavatel povinen uhradit nejdříve až po odstranění veškerých vad a nedodělků díla a za kumulativního splnění dalších pěti podmínek, jednou z nichž byla mj. ta, že kolaudační rozhodnutí na stavbu, které se předmět veřejné zakázky týkal, nabyde právní moci, bylo nahrazeno novým ujednáním v tom smyslu, že zadavatel bude povinen uhradit vybranému uchazeči zbývající část ceny díla na základě konečné faktury nejdříve až po odstranění veškerých vad a nedodělků díla, nejpozději 31. 8. 2012, čímž provedl podstatnou změnu práv a povinností vyplývajících z předmětné smlouvy o dílo, jelikož tato změna změnila ekonomickou rovnováhu smlouvy ve prospěch vybraného uchazeče, když umožnila vybranému uchazeči vystavit zadavateli konečnou fakturu na zbývající část ceny díla dříve, než jak bylo v článku IV. odst. 4 „Platební podmínky“ smlouvy o dílo ze dne 29. 6. 2009 původně stanoveno, když bylo zejména upuštěno od podmínky pro uhrazení zbývající ceny díla na základě konečné faktury nejdříve po nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí na stavbu, které se předmět cit. veřejné zakázky týkal, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Tímto postupem zadavatel naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

K vydání příkazu

36. Podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) lze povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení.

37. Úřad považuje ve smyslu ust. § 150 odst. 1 správního řádu skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se zadavatel dopustil správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu.

38. V tomto případě je vydání příkazu prvním úkonem ve správním řízení.

K uložení sankce

39. Úřad posoudil postup zadavatele a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona, neboť zadavatel svým postupem naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

40. Podle § 121 odst. 3 zákona ve znění účinném v době spáchání správního deliktu odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán. Úřad dodává, že předmětné ustanovení bylo s účinností ode dne 6. 3. 2015 novelizováno, přičemž podle § 121 odst. 3 zákona účinného v době vydání tohoto příkazu odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil správní řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

41. Úřad v šetřeném případě aplikoval výjimku zakotvenou v ust. čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a posoudil případ podle pozdějšího zákona (zákona účinného v době vydání tohoto příkazu), neboť dospěl k závěru, že je pro zadavatele příznivější. Při posuzování příznivosti právní úpravy vycházel Úřad zejména ze skutečnosti, že zákon účinný v době spáchání správního deliktu umožňoval oproti stávající právní úpravě zahájit správní řízení s větším časovým odstupem od okamžiku spáchání správního deliktu či od okamžiku, kdy se o něm Úřad dozvěděl. V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona proto Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona (ve znění ke dni vydání tohoto příkazu). V šetřeném případě se Úřad o spáchání správního deliktu dozvěděl z podnětu, který obdržel dne 4. 11. 2015, přičemž správní řízení ve věci spáchání správního deliktu je zahájeno doručením tohoto příkazu. Vzhledem k tomu, že k uzavření dodatku č. 5 ke smlouvě o dílo s vybraným uchazečem, a tedy ke spáchání správního deliktu, došlo dne 1. 8. 2012, lze konstatovat, že k uplynutí lhůty vymezené zákonem pro zahájení správního řízení nedošlo.

42. Podle ust. § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle § 120 odstavce 1 písm. a), c) nebo d) zákona.

43. V šetřeném případě se zadavatel dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, přičemž za jeho spáchání lze podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona zadavateli uložit pokutu do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit.

44. Cena veřejné zakázky, v souvislosti s jejímž zadáváním se zadavatel dopustil správního deliktu a za kterou může být zadavateli uložena pokuta, byla ve smlouvě o dílo uzavřené s vybraným uchazečem na plnění předmětné veřejné zakázky stanovena ve výši 4 284 000,- Kč včetně DPH, a dle zadavatelem předloženého výpisu z účtu činila 4 320 000,- Kč včetně DPH. Horní hranice možné pokuty (10 % z ceny veřejné zakázky) tedy činí částku ve výši 432 000,- Kč.

45. Podle ust. § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty zadavateli, který je právnickou osobou, přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

46. Hlavním kritériem, které je dle výše citovaného ustanovení rozhodné pro určení výměry pokuty, je závažnost správního deliktu. Jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Zákon pak demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán). Úřad nad rámec uvedených kritérií pak může přihlédnout i k jiným okolnostem, pokud jsou svojí povahou podstatné pro posouzení závažnosti správního deliktu, a které by s ohledem na skutkové okolnosti konkrétního případu mohly být kvalifikovány jako polehčující či přitěžující.

47. Při posuzování stupně závažnosti spáchaného správního deliktu vzal Úřad v úvahu skutečnost, že v daném případě zadavatel po uzavření smlouvy dodatkem č. 5 podstatně změnil původně nastavené platební podmínky ve smlouvě o dílo (která tvořila součást zadávacích podmínek) ve prospěch dodavatele, resp. vybraného uchazeče, což mohlo mít za následek omezení soutěže mezi potenciálními dodavateli, která je základním předpokladem dosažení efektivního vynakládání veřejných prostředků (coby hlavního účelu zákona). Jedná se tedy o správní delikt závažného charakteru, neboť v důsledku nezákonného jednání zadavatele bylo podstatným způsobem narušeno konkurenční prostředí.

48. Co se týče okolností, za nichž byl správní delikt spáchán, Úřad po posouzení šetřeného případu ve všech vzájemných souvislostech shledal při stanovení výše pokuty jako přitěžující okolnost skutečnost, že zadavatel vybraného uchazeče významně zvýhodnil, když podstatným způsobem zkrátil dobu, po kterou měla být zbývající část ceny díla v dispozici zadavatele, neboť mu umožnil vystavení konečné faktury na zbývající část ceny díla v době, kdy ještě ani nedošlo k zadání veřejné zakázky na stavbu výzkumného a vědeckého centra, jehož se předmětná veřejná zakázka týkala, a tudíž i nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí (které původně podmiňovalo vyplacení zbývající části ceny díla) se dalo očekávat nejdříve v horizontu dvou let.

49. Úřad však při stanovování pokuty zohlednil jako polehčující okolnost skutečnost, že podstatná změna smlouvy o dílo provedená dodatkem č. 5 se vztahovala k „zbývající části ceny díla“, tj. k ceně za plnění části díla č. 1.3. ve výši 96 000,- Kč vč. DPH, což představuje přibližně 2 % z celkové ceny veřejné zakázky, a ačkoliv se tedy zejm. z časového hlediska (viz výše) jednalo o změnu podstatnou, nedotkla se celé ceny za plnění předmětné veřejné zakázky.

50. Úřad dále při stanovení výše pokuty v souvislosti se závěry uvedenými v rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 123/2013 ze dne 9. 4. 2015 zohlednil jako okolnost svědčící ve prospěch snížení ukládané pokuty rovněž i skutečnost, že od spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu uplynuly více jak 3 roky, neboť jak Krajský soud v cit. rozsudku dovodil, „je-li základním požadavkem na zákonnost uložené pokuty její proporcionalita, pak hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejnosti a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“

51. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele, neboť vychází z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu, že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu zadavatele. V této souvislosti Úřad přihlédl i k finančním možnostem zadavatele a stanovenou pokutu posoudil vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel disponuje. Z výroční zprávy o hospodaření zadavatele za rok 2014[3]vyplývá, že výsledek hospodaření zadavatele činil 73 055 000,- Kč. Z výše uvedeného Úřad naznal, že s ohledem na objem finančních zdrojů, jimiž zadavatel v rámci svého rozpočtu disponuje, nelze pokutu uloženou ve výši 50 000,- Kč považovat nejen za likvidační (viz výše), ale ani za jeho ekonomickou podstatu nepřiměřeně zasahující (a v tomto smyslu nespravedlivou).

52. V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Má-li pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Obdobně se vyjádřil i Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Af 46/2011 ze dne 6. 12. 2012, ve kterém uvedl, že konkrétní forma postihu musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností (preventivní funkce) a zároveň musí být postih dostatečně znatelný v zadavatelově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro zadavatele likvidačním. V tomto smyslu Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele správního deliktu, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená sankce projevit (výlučně jen) ve sféře zadavatele, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení sankce.

53. Úřad posoudil postup zadavatele ze všech výše uvedených hledisek a pokutu stanovenou ve výroku II. tohoto příkazu ve výši 50 000 Kč (tj. při spodní hranici zákonné sazby) vzhledem k souvislostem případu posoudil jako dostačující.

54. Pokuta uložená ve výroku II. tohoto příkazu je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

POUČENÍ

Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá pole, 604 55 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení ve věci pokračuje. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

otisk úředního razítka

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

Obdrží:

Vysoké učení technické v Brně, Antonínská 548/1, 601 90 Brno

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Dostupný na: https://www.vutbr.cz/uredni-deska/vnitrni-predpisy-a-dokumenty/vnitrni-predpisy-f34982/vnitrni-predpis-statut-vut-d39809/uz-statutu-vut-p93685

[2]V rozsudku Pressetext SDEU mj. dovodil, že zvýšením rabatu dochází ke snížení odměny poskytovatele ve srovnání s původně stanovenou odměnou a hospodářská rovnováha smlouvy se tak nemění ve prospěch poskytovatele, přičemž pouhá skutečnost, že zadavatel obdrží výraznější rabat na část služeb, které jsou předmětem zakázky, nemůže narušit hospodářskou soutěž k újmě potenciálních uchazečů a nemůže tedy představovat podstatnou změnu smlouvy.

[3] Dostupné na: https://www.vutbr.cz/o-univerzite/vyrocni-zpravy/vyrocni-zpravy-vut-f18830/vyrocni-zprava-vut-v-brne-o-hospodareni-za-rok-2014-d103846