číslo jednací: S0048/2016/VZ-03530/2016/521/OPi

• Instance: I.
• Věc: Rámcové smlouvy na dodávky předmětů publicity
• Účastníci:
  1. Technická univerzita v Liberci
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 120 odst. 1 písm. a) zákona
• Rok: 2016
• Datum nabytí právní moci: 9. 2. 2016

Č. j.: ÚOHS-S0048/2016/VZ-03530/2016/521/OPi

29. ledna 2016

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, jehož se dopustil zadavatel

• Technická univerzita v Liberci, IČO 46747885, se sídlem Studentská 1402/2, 460 01 Liberec,

v souvislosti se zadáváním části 1 „Kancelářské potřeby“ veřejné zakázky „Rámcové smlouvy na dodávky předmětů publicity“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 30. 3. 2012 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 4. 4. 2012 pod ev. č. zakázky 212880 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 14. 4. 2012 pod ev. č. 2012/S 73-120863, přičemž oznámení o zadání zakázky bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 19. 12. 2012 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 21. 12. 2012 pod ev. č. 2012/S 246-403801,

vydává podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, tento

příkaz:

I.

Zadavatel – Technická univerzita v Liberci, IČO 46747885, se sídlem Studentská 1402/2, 460 01 Liberec – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že při zadávání části 1 „Kancelářské potřeby“ veřejné zakázky „Rámcové smlouvy na dodávky předmětů publicity“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 30. 3. 2012 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 4. 4. 2012 pod ev. č. zakázky 212880 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 14. 4. 2012 pod ev. č. 2012/S 73-120863, nedodržel postup stanovený v § 59 odst. 1 citovaného zákona o veřejných zakázkách, když posoudil kvalifikaci uchazeče SPEED PRESS Plus a.s., IČO 25765647, se sídlem Přemyslova 830, 273 06 Libušín, jako splněnou, ačkoli tento uchazeč neprokázal splnění technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 1 písm. a) citovaného zákona o veřejných zakázkách ve spojení s § 56 odst. 7 písm. c) citovaného zákona o veřejných zakázkách v rozsahu požadovaném v Oddílu III. „Právní, ekonomické, finanční a technické informace“, části III. 2.3) „Technická způsobilost“ oznámení o zakázce, tj. nepředložil „reference min. o 2 druhově podobných zakázkách a finančně srovnatelných zakázkách ve výši min. 100 000,- Kč bez DPH za každou zakázku v posledních 3 letech“, přičemž tento postup podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel dne 4. 7. 2012 s uvedeným uchazečem uzavřel smlouvu na plnění předmětu citované části 1 veřejné zakázky.

II.

Za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu se zadavateli – Technická univerzita v Liberci, IČO 46747885, se sídlem Studentská 1402/2, 460 01 Liberec – ukládá podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů,

pokuta ve výši 20 000,-  Kč (dvacet tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.

ODŮVODNĚNÍ

1. Odesláním oznámení o zahájení otevřeného řízení k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách zadavatel – Technická univerzita v Liberci, IČO 46747885, se sídlem Studentská 1402/2, 460 01 Liberec (dále jen „zadavatel“) – zahájil dne 30. 3. 2012 zadávací řízení za účelem zadání části 1 „Kancelářské potřeby“[1] veřejné zakázky „Rámcové smlouvy na dodávky předmětů publicity“. Oznámení o zakázce bylo ve Věstníku veřejných zakázek (dříve informační systém o veřejných zakázkách) uveřejněno dne 4. 4. 2012 pod ev. č. zakázky 212880 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 14. 4. 2012 pod ev. č. 2012/S 73-120863, přičemž oznámení o zadání zakázky bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 19. 12. 2012 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 21. 12. 2012 pod ev. č. 2012/S 246-403801 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Předmětem plnění veřejné zakázky je dle oznámení o zakázce „uzavření rámcových smluv na dodávku předmětů publicity pro Technickou univerzitu v Liberci a její jednotlivé součásti.“

3. Předpokládanou hodnotu části 1 veřejné zakázky zadavatel stanovil na 1 280 000,- Kč bez DPH.

4. Dne 4. 7. 2012 uzavřel zadavatel s vybraným uchazečem – SPEED PRESS Plus a.s., IČO 25765647, se sídlem Přemyslova 830, 273 06 Libušín (dále jen „vybraný uchazeč“) – rámcovou smlouvu na plnění předmětu části 1 veřejné zakázky.

5. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), k výkonu dohledu nad dodržováním tohoto zákona obdržel podnět k přezkoumání postupu zadavatele v souvislosti se zadáváním části 1 veřejné zakázky, na jehož základě si Úřad vyžádal od zadavatele vyjádření ke skutečnostem v něm uvedeným a dále dokumentaci o předmětné části veřejné zakázky. Po přezkoumání předložených podkladů, jež jsou součástí spisu v této věci vedeného pod sp. zn. S0048/2016/VZ, Úřad dospěl k závěru, že zadavatel nepostupoval v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

6. Podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), lze povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. V tomto případě je vydání příkazu prvním úkonem ve správním řízení.

K postavení zadavatele

7. Úřad se v prvé řadě zabýval otázkou, zda Technická univerzita v Liberci naplňuje definici veřejného zadavatele, přičemž k zodpovězení této otázky je nutno vycházet z § 2 odst. 2 písm. d) zákona.

8. Podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba, pokud (1.) byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a (2.) je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

9. Úřad doplňuje, že k tomu, aby bylo možné konkrétní právnickou osobu považovat za veřejného zadavatele ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona, musí být obě výše popsané podmínky splněny kumulativně.

10. Ze skutečnosti, že zadavatel je uveden v příloze č. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“), vyplývá, že zadavatel je veřejnou vysokou školou zřízenou podle zákona o vysokých školách. Z ustanovení § 2 odst. 2 zákona o vysokých školách vyplývá, že vysoká škola je právnickou osobou. Za účelem zjištění, zda zadavatel uspokojuje potřeby veřejného zájmu, vycházel Úřad rovněž ze zákona o vysokých školách.

11. Podle § 1 zákona o vysokých školách jsou vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti tím, že:

a) uchovávají a rozhojňují dosažené poznání a podle svého typu a zaměření pěstují činnost vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost,

b) umožňují v souladu s demokratickými principy přístup k vysokoškolskému vzdělání, získání odpovídající profesní kvalifikace a přípravu pro výzkumnou práci a další náročné odborné činnosti,

c) poskytují další formy vzdělávání a umožňují získávat, rozšiřovat, prohlubovat nebo obnovovat znalosti z různých oblastí poznání a kultury a podílejí se tak na celoživotním vzdělávání,

d) hrají aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění, při utváření občanské společnosti a přípravě mladých lidí pro život v ní,

e) přispívají k rozvoji na národní a regionální úrovni a spolupracují s různými stupni státní správy a samosprávy, s podnikovou a kulturní sférou,

f) rozvíjejí mezinárodní a zvláště evropskou spolupráci jako podstatný rozměr svých činností, podporují společné projekty s obdobnými institucemi v zahraničí, vzájemné uznávání studia a diplomů, výměnu akademických pracovníků a studentů.

12. Úřad konstatuje, že potřeby veřejného zájmu jsou takové potřeby, jejichž uspokojování slouží širšímu okruhu subjektů a bezpochyby k nim náleží i potřeby vztahující se ke sféře vzdělávání. Jestliže vysoké školy svou činností, resp. poskytováním svých služeb, směřují k uspokojení potřeb společnosti v oblasti vědecké, kulturní, sociální a ekonomické, nemůže být sporu o tom, že jsou zakládány za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, neboť poskytování vzdělávacích služeb je jedním ze základních předpokladů hospodářského, politického i společenského rozvoje společnosti. Vzhledem k právě řečenému tedy Úřad uzavírá, že zadavatel byl založen za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu (a sice za účelem poskytování terciálního vzdělávání), které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu.

13. K tomu, aby bylo možné zadavatele v šetřeném případě označit za veřejného zadavatele podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona, je dále podstatné ověřit, zda je splněna i druhá z podmínek předvídaných v citovaném ustanovení zákona. Jak vyplývá z výroční zprávy zadavatele o hospodaření za rok 2012, konkrétně z části „Tabulka 5 – Veřejné zdroje financování VVŠ v roce 2012: prostředky poskytnuté a prostředky použité (1)“, zadavateli bylo v roce 2012 z veřejných zdrojů České republiky a ze zahraničí poskytnuto 1 061 495 000,- Kč, z toho 1 053 286 000,- Kč tvořily prostředky plynoucí z veřejných rozpočtů České republiky a 8 209 000,- Kč tvořily veřejné prostředky ze zahraničí. Prostředky poskytnuté přes kapitolu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy činily částku 958 305 000,- Kč. Z „Tabulka 2 – Výkaz zisku a ztráty – SUMÁŘ“ výroční zprávy zadavatele o hospodaření za rok 2012 vyplývá, že celkové výnosy zadavatele činily v rámci hlavní činnosti částku 1 062 963 000,- Kč a v rámci hospodářské/doplňkové činnosti částku 69 580 000,- Kč, z čehož provozní dotace činily částku ve výši 776 845 000,- Kč v rámci hlavní činnosti a v rámci hospodářské/doplňkové činnosti 0,- Kč. Vzhledem k právě řečenému má Úřad za prokázané, že v předmětném roce (tj. v roce 2012) bylo subjektem, jenž zadavatele převážně financoval, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, coby veřejný zadavatel podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona, a tudíž je bez dalšího splněna i druhá z podmínek, které jsou uvedeny v § 2 odst. 2 písm. d) zákona.

14. Z výše uvedeného je zřejmé, že zadavatel je právnická osoba, která byla zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu a je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem. Úřad konstatuje, že zadavatel je tak veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona, pročež se na něj vztahuje zákon o veřejných zakázkách.

Relevantní ustanovení zákona

15. Podle § 17 písm. l) zákona se pro účely tohoto zákona rozumí zadávacími podmínkami veškeré požadavky zadavatele uvedené v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení, zadávací dokumentaci či jiných dokumentech obsahujících vymezení předmětu veřejné zakázky.

16. Podle § 50 odst. 2 zákona požadavky na prokázání splnění kvalifikace stanoví veřejný zadavatel v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení. Podrobná specifikace těchto požadavků může být uvedena v kvalifikační či zadávací dokumentaci.

17. Podle § 50 odst. 3 zákona je veřejný zadavatel povinen omezit rozsah požadované kvalifikace pouze na informace a doklady bezprostředně související s předmětem veřejné zakázky.

18. Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona může veřejný zadavatel k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů dodavatele pro plnění veřejné zakázky na dodávky požadovat seznam významných dodávek realizovaných dodavatelem v posledních 3 letech a v případě oblasti obrany nebo bezpečnosti v posledních 5 letech s uvedením jejich rozsahu a doby plnění; přílohou tohoto seznamu musí být

1. osvědčení vydané či podepsané veřejným zadavatelem, pokud bylo zboží dodáno veřejnému zadavateli,

2. osvědčení vydané jinou osobou, pokud bylo zboží dodáno jiné osobě než veřejnému zadavateli, nebo

3. čestné prohlášení dodavatele, pokud bylo zboží dodáno jiné osobě než veřejnému zadavateli a není-li současně možné osvědčení podle bodu 2 od této osoby získat z důvodů spočívajících na její straně.

19. Podle § 56 odst. 7 zákona je veřejný zadavatel povinen ve vztahu k technickým kvalifikačním předpokladům v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení

a) stanovit rozsah požadovaných informací a dokladů,

b) uvést způsob prokázání splnění těchto kvalifikačních předpokladů a

c) vymezit minimální úroveň těchto kvalifikačních předpokladů, odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky.

20. Podle § 59 odst. 1 zákona veřejný zadavatel posoudí prokázání splnění kvalifikace dodavatele z hlediska požadavků stanovených v souladu s tímto zákonem.

21. Podle § 59 odst. 4 zákona může veřejný zadavatel požadovat po dodavateli, aby písemně objasnil předložené informace či doklady nebo předložil další dodatečné informace či doklady prokazující splnění kvalifikace. Dodavatel je povinen splnit tuto povinnost v přiměřené lhůtě stanovené veřejným zadavatelem.

22. Podle § 60 odst. 1 zákona dodavatel, který nesplní kvalifikaci v požadovaném rozsahu nebo nesplní povinnost stanovenou v § 58 zákona, musí být veřejným zadavatelem vyloučen z účasti v zadávacím řízení.

23. Podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

K postupu zadavatele

24. Úřad předně uvádí, že zadávací dokumentace veřejné zakázky spolu s požadavky zadavatele uvedenými v oznámení zadávacího řízení či výzvě k podání nabídek, příp. jinými dokumenty obsahujícími vymezení předmětu veřejné zakázky, tvoří zadávací podmínky, které poskytují potenciálním uchazečům o veřejnou zakázku stěžejní informace, na jejichž základě tito uchazeči zvažují svoji účast v zadávacím řízení a na jejichž základě následně zpracovávají své nabídky. V této souvislosti Úřad pro úplnost odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 33/2007 ze dne 20. 3. 2008, v němž uvedený soud judikoval, že „[z]adávací dokumentací se tedy rozumí souhrn všech konkrétních požadavků zadavatele na zpracování nabídky. Z těchto požadavků pak následně, nad rámec kritérií obsažených v oznámení zadávacího řízení, vyplynou i podrobná pravidla pro určení, která nabídka je pro zadavatele nejvýhodnější a která se tak stane nabídkou vítěznou. Základem zadávací dokumentace je tedy co nejpřesnější vymezení předmětu veřejné zakázky, provedené natolik podrobným, srozumitelným a co do významu jednotlivých údajů jednoznačným způsobem, který umožní samotné sestavení nabídky, její následné transparentní hodnocení zadavatelem a poté i následné objektivní přezkoumání toho, zda zadavatel hodnotil nabídky takovým způsobem, jakým měl.“ Úřad na tomto místě dále považuje za nezbytné zdůraznit, že zákon ukládá zadavateli povinnost stanovit požadavky na prokázání splnění kvalifikace v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení, přičemž s ohledem na znění § 50 odst. 2 zákona již zadavatel není povinen dané požadavky na kvalifikaci (jsou-li v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení specifikovány ve všech podrobnostech) opakovat rovněž v kvalifikační či zadávací dokumentaci veřejné zakázky. Je teda zcela na zvážení zadavatele, zda tak učiní či nikoliv.

25. Ke kvalifikačním předpokladům uchazečů o veřejnou zakázku pak Úřad v obecné rovině uvádí, že účelem požadavků na prokázání splnění kvalifikačních předpokladů je objektivním, transparentním a nediskriminačním způsobem zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele veřejné zakázky pouze z okruhu subjektů, jež poskytují záruky o své schopnosti veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Požadavek na splnění minimálních technických kvalifikačních předpokladů má pak zajistit, že se soutěže o přidělení veřejné zakázky zúčastní pouze ti dodavatelé, kteří jsou ve skutečnosti schopni po stránce technické a materiální tuto zakázku po jejím přidělení též plnit.

26. V šetřeném případě zadavatel v Oddílu III. „Právní, ekonomické, finanční a technické informace“, části III. 2.3) „Technická způsobilost“ oznámení o zakázce požadoval prokázání splnění technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona, přičemž minimální úroveň dle § 56 odst. 7 písm. c) zákona daného požadavku vymezil tak, že „požaduje reference min. o 2 druhově podobných zakázkách a finančně srovnatelných zakázkách ve výši min. 100 000,- Kč bez DPH za každou zakázku v posledních 3 letech.“

27. Z dokumentace o veřejné zakázce vyplývá, že vybraný uchazeč v rámci své nabídky nepředložil zadavateli, i přes výše uvedený požadavek zadavatele na prokázání splnění technického kvalifikačního předpokladu, k posouzení žádné referenční zakázky.

28. K tomu Úřad uvádí, že v takovýchto případech umožňuje zákonná úprava zadavateli postupovat na základě svého uvážení alternativně dvěma způsoby, a to buď v souladu s § 59 odst. 4 zákona, neboť pro situace, kdy dodavatel neprokáže kvalifikaci v požadovaném rozsahu, zákonodárce v § 59 odst. 4 zákona připustil, že zadavatel má možnost (nikoliv povinnost) požádat dodavatele, který neprokázal požadovanou kvalifikaci v plném rozsahu, o její doplnění (dodavatel je pak povinen splnit tuto povinnost v přiměřené lhůtě stanovené veřejným zadavatelem), nebo rovnou v souladu § 60 odst. 1 zákona. Je tedy plně v kompetenci zadavatele rozhodnout (pochopitelně při respektování zásady rovného zacházení), zda dodavatele požádá o objasnění či doložení dalších informací nebo dokladů prokazujících kvalifikaci, nebo zda ve smyslu § 60 odst. 1 zákona dodavatele bez možnosti dalšího objasňování či doplňování vyloučí ze zadávacího řízení z důvodu neprokázání splnění kvalifikace. Pokud uchazeč neprokáže řádně splnění kvalifikace a zadavatel se rozhodne nepostupovat podle § 59 odst. 4 zákona (což zákon připouští), je zadavatel povinen přistoupit k postupu dle § 60 odst. 1 zákona, tj. daného uchazeče z účasti v zadávacím řízení vyloučit.

29. Vzhledem k tomu, že v daném případě zadavatel nepostupoval dle § 59 odst. 4 zákona (což nelze přičítat zadavateli k jeho tíži, jelikož se jedná o zákonnou možnost, nikoliv povinnost), byl povinen vybraného uchazeče v souladu s § 60 odst. 1 zákona vyloučit z účasti v zadávacím řízení pro nesplnění kvalifikace v požadovaném rozsahu. Zadavatel tak však neučinil. Z „Protokolu o posouzení kvalifikace a posouzení nabídek“ ze dne 23. 5. 2012 totiž vyplývá, že zadavatel, resp. hodnotící komise zcela rezignovala na svoji povinnost stanovenou § 59 odst. 1 zákona, tj. posoudit prokázání splnění kvalifikace dodavatele z hlediska požadavků stanovených v souladu se zákonem, když vůbec neposuzovala prokázání splnění technického kvalifikačního předpokladu požadovaného zadavatelem v oznámení o zakázce (viz výše), neboť v daném protokolu pouze uvedla: „Technické kvalifikační předpoklady: nepožadováno“.

30. Přestože tedy zadavatel v oznámení o zakázce požadoval po dodavatelích (uchazečích) prokázání splnění daného technického kvalifikačního předpokladu, vybraný uchazeč tak neučinil a hodnotící komise i přes uvedený nedostatek nabídku vybraného uchazeče posoudila jako vyhovující (hodnotící komise byla zřejmě názoru, že prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů nebylo v rámci předmětné veřejné zakázky zadavatelem požadováno), přičemž dospěla k závěru, že „[u]chazeč č. 2 [vybraný uchazeč – pozn. Úřadu] prokázal splnění kvalifikačních předpokladů v plném rozsahu a jeho nabídka bude hodnocena“, jak je uvedeno v „Protokolu o dokončení posouzení kvalifikace a dokončení posouzení nabídek a hodnocení nabídek“ ze dne 13. 6. 2012. Zadavatel, resp. hodnotící komise, se tak dopustil porušení § 59 odst. 1 zákona, neboť nabídku vybraného uchazeče neposoudil správně z hlediska splnění požadavku na předložení referencí „min. o 2 druhově podobných zakázkách a finančně srovnatelných zakázkách ve výši min. 100 000,- Kč bez DPH za každou zakázku v posledních 3 letech“, načež byla nabídka vybraného uchazeče v důsledku zadavatelova pochybení vyhodnocena jako nejvhodnější a zadavatel dne 4. 7. 2012 uzavřel s tímto uchazečem rámcovou smlouvu na plnění předmětu části 1 veřejné zakázky.

31. V šetřeném případě je tak zřejmé, že postup zadavatele podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, jelikož zadavatel uzavřel smlouvu s uchazečem, který neprokázal splnění kvalifikace v požadovaném rozsahu (a jehož nabídka tak neměla být – bez případného využití § 59 odst. 4 zákona – vůbec dále posuzována a hodnocena).

32. S ohledem na vše výše uvedené má Úřad za prokázané, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání části 1 předmětné veřejné zakázky nedodržel postup stanovený v § 59 odst. 1 zákona, když posoudil kvalifikaci vybraného uchazeče jako splněnou, ačkoli tento uchazeč neprokázal splnění technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona ve spojení s § 56 odst. 7 písm. c) zákona v rozsahu požadovaném v Oddílu III. „Právní, ekonomické, finanční a technické informace“, části III. 2.3) „Technická způsobilost“ oznámení o zakázce, tj. nepředložil „reference min. o 2 druhově podobných zakázkách a finančně srovnatelných zakázkách ve výši min. 100 000,- Kč bez DPH za každou zakázku v posledních 3 letech“, přičemž tento postup podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel dne 4. 7. 2012 s uvedeným uchazečem uzavřel smlouvu na plnění předmětu části 1 veřejné zakázky, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.

Uložení pokuty

33. Úřad posoudil postup zadavatele a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona, neboť zadavatel svým postupem naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

34. Podle § 121 odst. 3 zákona ve znění účinném v době spáchání správního deliktu odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán. Úřad dodává, že předmětné ustanovení bylo s účinností ode dne 6. 3. 2015 novelizováno, přičemž podle § 121 odst. 3 zákona účinného v době vydání tohoto příkazu odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil správní řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

35. V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona proto Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správního deliktu dozvěděl z podnětu, který obdržel dne 18. 12. 2015, přičemž správní řízení ve věci spáchání správního deliktu je zahájeno doručením tohoto příkazu. Vzhledem k tomu, že ke spáchání správního deliktu vymezeného ve výroku I. tohoto příkazu došlo dne 4. 7. 2012 uzavřením rámcové smlouvy s vybraným uchazečem na plnění předmětu části 1 veřejné zakázky, Úřad konstatuje, že k uplynutí lhůty vymezené zákonem pro zahájení správního řízení nedošlo. Pro úplnost Úřad dodává, že i v případě, kdy by Úřad aplikoval výjimku zakotvenou v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a posoudil případ podle pozdějšího zákona (zákona účinného v době vydání tohoto příkazu), který je z hlediska úpravy zániku odpovědnosti zadavatele za správní delikt pro zadavatele příznivější, neboť oproti dřívější právní úpravě stanoví kratší prekluzivní lhůty, během kterých může Úřad správní řízení zahájit (do 3 let ode dne, kdy se Úřad dozvěděl o spáchání správního deliktu, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán), odpovědnost zadavatele za správní delikt by nezanikla.

36. Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 5 % ceny zakázky, nebo do 10 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a), c) nebo d) zákona.

37. Vzhledem ke skutečnosti, že v šetřeném případě byla dne 4. 7. 2012 uzavřena rámcová smlouva na plnění předmětu veřejné zakázky, přičemž z čl. V. odst. 4 této smlouvy vyplývá, že cena veřejné zakázky byla smluvními stranami „pouze“ odhadnuta, a to ve výši 1 280 000,- Kč bez DPH (tj. 1 536 000,- Kč včetně DPH), a je tak zřejmé, že reálná cena veřejné zakázky se může lišit od odhadované ceny[2], a vzhledem ke skutečnosti, že plnění z rámcové smlouvy v době vydání tohoto příkazu nebylo ještě ukončeno (doba plnění je dle čl. IX. odst. 1 smlouvy stanovena na dobu 4 let) a nelze tak zjistit skutečnou cenu veřejné zakázky, může Úřad za spáchaný správní delikt uložit pokutu do 10 000 000,- Kč.

38. Podle § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

39. Hlavním kritériem, které je dle výše citovaného ustanovení rozhodné pro určení výměry pokuty, je závažnost správního deliktu. Jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Zákon pak demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán). Úřad nad rámec uvedených kritérií pak může přihlédnout i k jiným okolnostem, pokud jsou svojí povahou podstatné pro posouzení závažnosti správního deliktu, a které by s ohledem na skutkové okolnosti konkrétního případu mohly být kvalifikovány jako polehčující či přitěžující.

40. Úřad při stanovení výše pokuty vzal v první řadě v úvahu závažnost správního deliktu, za který ukládá sankci, a jeho následky. Podle výkladové praxe Úřadu dosahuje nejzávažnějšího stupně intenzity porušení zákona postup zadavatele spočívající v úplné ignoraci ustanovení zákona, neboť tento postup vylučuje soutěžní prostředí, které je základním předpokladem dosažení efektivního vynakládání veřejných prostředků a prostředkem k  realizaci základních atributů zákona uvedených v § 6 zákona, tedy zásady rovného zacházení, zásady zákazu diskriminace a zásady transparentnosti. V posuzovaném případě se tedy nejednalo o správní delikt svým charakterem nejzávažnější, neboť zadavatel zahájil zadávání veřejné zakázky v otevřeném řízení postupem podle zákona a porušení zákonem stanoveného postupu se dopustil „až“ ve fázi posouzení kvalifikace. Zadavatel svým postupem ovšem v podstatě popřel smysl požadavků na prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů, neboť způsobil situaci, kdy byl pro plnění veřejné zakázky vybrán uchazeč, který neprokázal splnění technických kvalifikačních předpokladů v zadavatelem požadovaném rozsahu. Zadavatel tedy uzavřel smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky s uchazečem, se kterým smlouva podle zákona uzavřena být neměla, neboť neměl postaveno na jisto, zda je schopen splnit předmět veřejné zakázky v požadované kvalitě, čímž bylo ohroženo účelné vynakládání veřejných prostředků. V tomto smyslu je třeba správní delikt pokládat za závažný.

41. Co se týče okolností, za nichž byl správní delikt spáchán, Úřad po posouzení šetřeného případu ve všech vzájemných souvislostech neshledal při stanovení výše pokuty přitěžující ani polehčující okolnost.

42. Úřad však při stanovení výše pokuty přihlédl k odhadované ceně veřejné zakázky, která činí 1 536 000,- Kč včetně DPH. Přestože v době vydání tohoto příkazu nebylo možné zjistit skutečnou cenu veřejné zakázky, je dle Úřadu zřejmé, že konečná cena plnění se bude pohybovat v rozmezí okolo odhadované ceny plnění, a je tak nezbytné výši sankce stanovit rovněž s ohledem na tuto skutečnost, neboť není zjevně na místě ukládat sankci například ve vyšší výměře, než jaká je, resp. s ohledem na okolnosti případu může být, sama cena veřejné zakázky.

43. Úřad při stanovení výše pokuty zohlednil rovněž dobu, která uplynula od spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu (více jak 3 roky), neboť jak Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Af 123/2013 ze dne 9. 4. 2015 judikoval, „je-li základním požadavkem na zákonnost uložené pokuty její proporcionalita, pak hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejností a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“

44. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele, neboť vychází z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu, že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu zadavatele. V této souvislosti Úřad přihlédl i k finančním možnostem zadavatele a stanovenou pokutu posoudil vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel disponuje. Z výroční zprávy zadavatele o hospodaření za rok 2014[3] vyplývá, že zadavatel disponoval k 31. 12. 2014 aktivy ve výši 2 628 364 000,- Kč. Vzhledem k této skutečnosti Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze považovat nejen za likvidační (viz výše), ale ani za jeho ekonomickou podstatu nepřiměřeně zasahující (a v tomto smyslu nespravedlivou).

45. V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Má-li pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Obdobně se vyjádřil i Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Af 46/2011 ze dne 6. 12. 2012, ve kterém uvedl, že konkrétní forma postihu musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností (preventivní funkce) a zároveň musí být postih dostatečně znatelný v zadavatelově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro zadavatele likvidačním.

46. V tomto smyslu Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele správního deliktu, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená sankce projevit (výlučně jen) ve sféře zadavatele, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení sankce. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační či „nespravedlivou“.

47. Úřad posoudil postup zadavatele ze všech hledisek a vzhledem ke zjištěnému správnímu deliktu zadavatele přistoupil k uložení pokuty. Po zvážení všech okolností případu Úřad uložil pokutu ve výši 20 000,- Kč uvedenou ve výroku II. tohoto příkazu.

48. Pokuta uložená ve výroku II. tohoto příkazu je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

POUČENÍ

Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá pole, 604 55 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení ve věci pokračuje. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

otisk úředního razítka

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

Obdrží

Technická univerzita v Liberci, Studentská 1402/2, 460 01 Liberec

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] V příloze B oznámení o zakázce (ev. č. formuláře 7202011012880) zadavatel nazval část 1 veřejné zakázky „Kancelářské předměty“, avšak v dokumentech předmětné veřejné zakázky (např. v zadávací dokumentaci veřejné zakázky, protokolu o posouzení kvalifikace a posouzení nabídek ze dne 23. 5. 2012 či protokolu o dokončení posouzení kvalifikace a dokončení posouzení nabídek a hodnocení nabídek ze dne 13. 6. 2012) a v oznámení o zadání části 1 veřejné zakázky (ev. č. formuláře 7203011012880) již uvádí název „Kancelářské potřeby“ – pozn. Úřadu

[2] V příslušném odstavci smlouvy je přímo uvedeno, že „(…) uvedené odhadované plnění může být jak vyšší, tak nižší, než plnění reálně poskytnuté, čehož jsou si obě smluvní strany vědomy“.

[3] Dostupné na http://www.tul.cz/document/3327