číslo jednací: S0844,0899/2015/VZ-03542/2016/532/ZČa

• Instance: I.
• Věc: Audiovizuální technika – profi FOTO a vybavení poslucháren
• Účastníci:
  1. Univerzita Pardubice
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 120 odst. 1 písm. a) zákona
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 17. 2. 2016

Č. j.: ÚOHS-S0844,0899/2015/VZ-03542/2016/532/ZČa                                           Brno 1. února 2016

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správních řízeních zahájených dne 15.12.2015 z moci úřední a spojených dne 16.12.2015 do společného správního řízení, jehož účastníkem je

• zadavatel – Univerzita Pardubice, IČO 00216275, se sídlem Studentská 95, 530 09 Pardubice,

ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, jmenovaným zadavatelem při zadávání veřejné zakázky „Audiovizuální technika – profi FOTO“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 13.3.2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14.3.2014 pod ev. č. 483359 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 2.5.2014 pod ev. č. 2014/S 085-147380, a

ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, jmenovaným zadavatelem při zadávání veřejné zakázky „Audiovizuální technika – vybavení poslucháren“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 9.4.2014 a uveřejněno dne 10.4.2014 pod ev. č. zakázky 485365 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 2.5.2014 pod ev. č. 2014/S 085-147348,

rozhodl takto:

I.

Zadavatel – Univerzita Pardubice, IČO 00216275, se sídlem Studentská 95, 530 09 Pardubice – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, tím, že v rozporu s § 147 odst. 6 citovaného zákona uveřejnil oznámení o zahájení zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Audiovizuální technika – profi FOTO“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 13.3.2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14.3.2014 pod ev. č. 483359 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 2.5.2014 pod ev. č. 2014/S 085-147380, ve Věstníku veřejných zakázek a na profilu zadavatele dříve, než bylo odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, neboť předmětné oznámení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 14.3.2014 a na profilu zadavatele dne 13.3.2014 a odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie dne 28.4.2014, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel dne 19.6.2014 smlouvu na veřejnou zakázku.

II.

Zadavatel – Univerzita Pardubice, IČO 00216275, se sídlem Studentská 95, 530 09 Pardubice – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, tím, že v rozporu s § 147 odst. 6 citovaného zákona uveřejnil oznámení o zahájení zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Audiovizuální technika – vybavení poslucháren“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 9.4.2014 a uveřejněno dne 10.4.2014 pod ev. č. zakázky 485365 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 2.5.2014 pod ev. č. 2014/S 085-147348, ve Věstníku veřejných zakázek a na profilu zadavatele dříve, než bylo odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, neboť předmětné oznámení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 10.4.2014 a na profilu zadavatele dne 9.4.2014 a odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie dne 28.4.2014, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel dne 28.7.2014 smlouvu na veřejnou zakázku.

III.

Zadavatel – Univerzita Pardubice, IČO 00216275, se sídlem Studentská 95, 530 09 Pardubice – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, tím, že při zadávání veřejné zakázky „Audiovizuální technika – vybavení poslucháren“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 9.4.2014 a uveřejněno dne 10.4.2014 pod ev. č. zakázky 485365 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 2.5.2014 pod ev. č. 2014/S 085-147348, nepostupoval v souladu s § 40 odst. 3 citovaného zákona, když prostřednictvím dodatečných informací k zadávacím podmínkám č. 2 ze dne 17.4.2014 provedl změnu zadávacích podmínek uvedených v bodu 7 „Technické kvalifikační předpoklady“ kvalifikační dokumentace týkající se požadavků zadavatele na technické kvalifikační předpoklady, kdy zadavatel zmírnil původní požadavky dle § 56 odst. 1 písm. a) citovaného zákona a § 56 odst. 1 písm. b) citovaného zákona a ponechal pouze požadavek na technický kvalifikační předpoklad dle § 56 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, tzn. provedl změnu zadávacích podmínek, která může rozšířit okruh možných dodavatelů, aniž by prodloužil lhůtu pro podání nabídek tak, aby od okamžiku změny činila celou původní délku lhůty pro podání nabídek, neboť lhůtu pro podání nabídek stanovenou do 4.6.2014 v návaznosti na provedenou změnu prodloužil zadavatel do 9.6.2014, přičemž celková lhůta pro podání nabídek od okamžiku změny, tzn. od 17.4.2014 do 9.6.2014 činila 53 dnů oproti původně stanovené lhůtě pro podání nabídek, která od 9.4.2014 do 4.6.2014 činila 56 dnů, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel dne 28.7.2014 smlouvu na veřejnou zakázku.

IV.

Zadavatel – Univerzita Pardubice, IČO 00216275, se sídlem Studentská 95, 530 09 Pardubice – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, tím, že v rozporu s § 147 odst. 8 citovaného zákona neuveřejnil úpravy provedené na základě dodatečných informací k zadávacím podmínkám č. 2 ze dne 17.4.2014 postupem podle § 147 odst. 1 až 3 citovaného zákona, když neodeslal opravný formulář oznámení o zahájení zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Audiovizuální technika – vybavení poslucháren“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 9.4.2014 a uveřejněno dne 10.4.2014 pod ev. č. zakázky 485365 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 2.5.2014 pod ev. č. 2014/S 085-147348, k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel dne 28.7.2014 smlouvu na veřejnou zakázku.

V.

Zadavatel – Univerzita Pardubice, IČO 00216275, se sídlem Studentská 95, 530 09 Pardubice – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, tím, že při zadávání veřejné zakázky „Audiovizuální technika – vybavení poslucháren“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 9.4.2014 a uveřejněno dne 10.4.2014 pod ev. č. zakázky 485365 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 2.5.2014 pod ev. č. 2014/S 085-147348, nepostupoval v souladu s § 40 odst. 3 citovaného zákona, když prostřednictvím dodatečných informací k zadávacím podmínkám č. 3 ze dne 22.5.2014 provedl změnu zadávacích podmínek, když oproti původnímu požadavku stanovenému v bodě 7. „Technické kvalifikační předpoklady“ kvalifikační dokumentace, kde zadavatel vymezil minimální úroveň technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 1 písm. a) citovaného zákona tak, že za dodávku obdobného charakteru a rozsahu považoval dodávku vybavení učeben audiovizuální technikou ve finančním rozsahu min. 5 mil. Kč bez DPH, uvedl, že bude akceptovat i obdobné dodávky audiovizuální techniky i do jiných prostor než jsou školní učebny, tzn. provedl změnu zadávacích podmínek, avšak lhůtu pro podání nabídek v návaznosti na předmětnou změnu zadavatel vůbec neprodloužil, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel dne 28.7.2014 smlouvu na veřejnou zakázku.

VI.

Zadavatel – Univerzita Pardubice, IČO 00216275, se sídlem Studentská 95, 530 09 Pardubice – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, tím, že při zadávání veřejné zakázky „Audiovizuální technika – vybavení poslucháren“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 9.4.2014 a uveřejněno dne 10.4.2014 pod ev. č. zakázky 485365 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 2.5.2014 pod ev. č. 2014/S 085-147348, nepostupoval v souladu s § 44 odst. 11 citovaného zákona v návaznosti na § 6 odst. 1 citovaného zákona, když v příloze č. 6 „Specifikace předmětu plnění“ zadávací dokumentace v rámci položky č. 6 „Vestavné PC pro ploché displeje“ stanovil, že požaduje parametr „standard Intel Atom 1,6 GHz“, a v rámci položky č. 127 „All in ONE dotykové PC“ stanovil, že požaduje parametr „Intel Core i5 4570s Haswell“ a „Intel HD Graphics 4600“, neboť tímto vymezením parametrů použil v zadávacích podmínkách odkazy na specifická označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, ačkoliv to nebylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky, a dopustil se tak současně porušení zásady zákazu diskriminace, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel dne 28.7.2014 smlouvu na veřejnou zakázku.

VII.

Za spáchání správních deliktů uvedených ve výroku I., II., III., IV., V. a VI. tohoto rozhodnutí se zadavateli – Univerzita Pardubice, IČO 00216275, se sídlem Studentská 95, 530 09 Pardubice – ukládá podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění,

pokuta ve výši 80 000,- Kč (slovy: osmdesát tisíc korun českých).

Uložená pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

ODŮVODNĚNÍ

I. POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, příslušný k výkonu dohledu nad postupem zadavatelů při zadávání veřejných zakázek a soutěží o návrh, obdržel podnět, který se týkal postupu zadavatele – Univerzita Pardubice, IČO 00216275, se sídlem Studentská 95, 530 09 Pardubice (dále jen „zadavatel“), při zadávání veřejné zakázky „Audiovizuální technika – profi FOTO“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 13.3.2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14.3.2014 pod ev.č. 483359 a v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „Úřední věstník“) dne 2.5.2014 pod ev. č. 2014/S 085-147380 (dále jen „veřejná zakázka 1“).

2. Úřad dále obdržel podnět, který se týkal postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky „Audiovizuální technika – vybavení poslucháren“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 9.4.2014 a uveřejněno dne 10.4.2014 pod ev. č. zakázky 485365 a v Úředním věstníku dne 2.5.2014 pod ev. č. 2014/S 085-147348 (dále jen „veřejná zakázka 2“).

3. Na základě skutečností obsažených v doručených podnětech si Úřad od zadavatele vyžádal písemné vyjádření k těmto podnětům a dokumentaci o šetřených veřejných zakázkách.

II. PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

4. Účastníkem správních řízení vedených pod sp. zn. S0844/2015/VZ a S0899/2015/VZ je podle § 116 zákona zadavatel.

Průběh správního řízení sp. zn. S0844/2015/VZ ve věci veřejné zakázky „Audiovizuální technika profi FOTO“

5. Po přezkoumání předložené dokumentace k veřejné zakázce 1 získal Úřad pochybnosti, zda zadavatel nepostupoval v rozporu s § 147 odst. 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), a zahájil správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

6. Zahájení správního řízení Úřad oznámil zadavateli dopisem č. j. ÚOHS-S0844/2015/VZ-44244/2015/532/ZČa ze dne 15.12.2015, který zadavatel obdržel téhož dne.

7. Dnem 15.12.2015, kdy bylo oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli, bylo podle § 113 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení z moci úřední. Citovaným oznámením Úřad seznámil zadavatele se svými pochybnostmi o tom, zda zadavatel nepostupoval v rozporu s § 147 odst. 6 zákona, když uveřejnil oznámení o zahájení šetřeného zadávacího řízení ve Věstníku veřejných zakázek a na profilu zadavatele dříve, než bylo odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku, přičemž tento postup zadavatele mohl mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky a na šetřenou veřejnou zakázku již byla uzavřena smlouva. Úřad tedy získal pochybnost, zda se v této souvislosti zadavatel nedopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

Průběh správního řízení sp. zn. S0899/2015/VZ ve věci veřejné zakázky „Audiovizuální technika – vybavení poslucháren“

8. Po přezkoumání předložené dokumentace k veřejné zakázce 2 získal Úřad pochybnosti, zda zadavatel nepostupoval v rozporu s § 40 odst. 3 zákona, § 44 odst. 11 zákona a § 147 odst. 6 a 8 zákona, a zahájil správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem.

9. Zahájení správního řízení Úřad oznámil zadavateli dopisem č. j. ÚOHS-S0899/2015/VZ-44274/2015/532/ZČa ze dne 15.12.2015, který zadavatel obdržel téhož dne.

10. Dnem 15.12.2015, kdy bylo oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli, bylo podle § 113 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 správního řádu zahájeno správní řízení z moci úřední. Citovaným oznámením Úřad seznámil zadavatele se svými pochybnostmi o tom, zda nepostupoval v rozporu s § 147 odst. 6 zákona, když uveřejnil oznámení o zahájení šetřeného zadávacího řízení ve Věstníku veřejných zakázek a na profilu zadavatele dříve, než bylo odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku. Dále Úřad seznámil zadavatele se svými pochybnostmi o tom, zda zadavatel nepostupoval v rozporu s § 40 odst. 3 zákona, když prostřednictvím dodatečných informací k zadávacím podmínkám č. 2 ze dne 17.4.2014 provedl změnu zadávacích podmínek, která může rozšířit okruh možných dodavatelů, aniž by prodloužil lhůtu pro podání nabídek tak, aby od okamžiku změny činila celou původní délku lhůty pro podání nabídek. Dále Úřad seznámil zadavatele se svými pochybnostmi o tom, zda zadavatel nepostupoval v rozporu s § 147 odst. 8 zákona, když neuveřejnil opravný formulář oznámení o zakázce na základě úpravy provedené dodatečnými informacemi k zadávací dokumentaci č. 2 ze dne 17.4.2014 ve Věstníku veřejných zakázek ani v Úředním věstníku. Dále Úřad seznámil zadavatele se svými pochybnostmi o tom, zda zadavatel nepostupoval v rozporu s § 40 odst. 3 zákona, když prostřednictvím dodatečných informací k zadávacím podmínkám č. 3 ze dne 22.5.2014 provedl změnu zadávacích podmínek, která může rozšířit okruh možných dodavatelů, aniž by prodloužil lhůtu pro podání nabídek tak, aby od okamžiku změny činila celou původní délku lhůty pro podání nabídek. Konečně Úřad seznámil zadavatele i se svými pochybnostmi o tom, zda zadavatel nepostupoval v rozporu s § 44 odst. 11 zákona, neboť v příloze č. 6 „Specifikace předmětu plnění“ zadávací dokumentace v rámci položek č. 6 a č. 127 použil odkazy na specifické označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, ačkoliv to nebylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky. Předmětné postupy zadavatele přitom mohly mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky a na šetřenou veřejnou zakázku již byla uzavřena smlouva. Úřad tedy získal pochybnost, zda se v této souvislosti zadavatel nedopustil správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

Spojení správních řízení

11. Usnesením č. j. ÚOHS-S0844,S0899/2015/VZ-44408/2015/532/ZČa ze dne 16.12.2015 Úřad spojil správní řízení vedená pod sp. zn. S0844/2015/VZ a S0899/2015/VZ.

12. Usnesením č. j. ÚOHS-S0844,S0899/2015/VZ-44459/2015/532/ZČa ze dne 16.12.2015 Úřad stanovil podle § 39 odst. 1 správního řádu zadavateli lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

13. Usnesením č. j. ÚOHS-S0844,S0899/2015/VZ-44246/2015/532/ZČa ze dne 30.12.2015 Úřad stanovil podle § 39 odst. 1 správního řádu zadavateli lhůtu, ve které se podle § 36 odst. 3 správního řádu mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Stanovisko zadavatele ze dne 22.12.2015

14. Dne 22.12.2015 obdržel Úřad vyjádření zadavatele, v němž uvádí, že odkazuje na své dřívější vyjádření k doručenému podnětu, přičemž Úřad k tomuto sděluje, že předmětné vyjádření založil do správního spisu a učinil jej podkladem pro toto rozhodnutí.

15. Zadavatel k veřejné zakázce 1 sděluje, že si je vědom skutečnosti, že měl povinnost uveřejnit předmětnou veřejnou zakázku v Úředním věstníku, přičemž zadavatel okamžitě poté, co zjistil, že k uveřejnění v Úředním věstníku nedošlo, sjednal nápravu. Podle zadavatele uveřejnění požadovaných informací v Úředním věstníku s prodlením nemá ovšem zásadní vliv na ukončené zadávací řízení a výběr nejvhodnější nabídky jako takové, když je zřejmé, že se jedná o zakázku „lokální“, tzn. vztahující se pouze na tuzemské dodavatele. Zadavatel argumentuje, že neměl v úmyslu tajit vyhlášení předmětné veřejné zakázky, což je nepochybné z jeho postupu v zadávacím řízení. Zadavatel uvádí, že si je vědom svých povinností dle § 6 a § 146 a 147 zákona, a proto se snažil své pochybení zhojit dodatečným uveřejněním oznámení o zakázce na evropské úrovni, aby došlo k naplnění „uveřejňovacích“ povinností dle zákona v plném rozsahu. Zadavatel sděluje, že neměl jinou možnost, než uveřejnit předmětné oznámení v Úředním věstníku dodatečně, což se také stalo, přičemž postup zadavatele nebyl žádným z dodavatelů zpochybněn formou námitky proti úkonu zadavatele, což potvrzuje názor zadavatele, že žádný ze zahraničních dodavatelů nebyl postupem zadavatele diskriminován, nebo omezen na svých právech v zadávacím řízení.

16. Zadavatel k veřejné zakázce 2 obdobně sděluje, že si je vědom skutečnosti, že měl povinnost uveřejnit předmětnou veřejnou zakázku v Úředním věstníku, přičemž tak učinil ihned poté, co zjistil, že k uveřejnění v Úředním věstníku nedošlo. Zadavatel v dalším uvádí stejné zdůvodnění svého nezákonného postupu jako u veřejné zakázky 1.

17. Zadavatel k veřejné zakázce 2 dále sděluje, že na základě dodatečných informací č. 2 změnil konec lhůty pro podávání nabídek ze dne 4.6.2014 na den 9.6.2014 v souladu s § 49 zákona. Zadavatel uvádí, že změna (prodloužení) lhůty je odůvodněna samotným obsahem dodatečné informace č. 2, když v bodě 2 těchto dodatečných informací zadavatel uvedl, že dochází ke změně v požadavku zadavatele v rámci technických kvalifikačních předpokladů, kdy původní požadavek na technický kvalifikační předpoklad dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona byl změněn na požadavek na technický kvalifikační předpoklad dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona, přičemž se jednalo o změnu zadávacích podmínek, která „může rozšířit okruh možných dodavatelů“, tudíž zadavatel postupoval dle § 40 odst. 3 zákona a prodloužil lhůtu pro podání nabídek. Zadavatel popisuje, že k uveřejnění dodatečné informace č. 2 došlo dne 17.4.2014, tzn. 47 celých dnů před původním koncem lhůty pro podání nabídek (do 4.6.2014), zadavatel tedy nebyl nucen prodlužovat konec lhůty pro podání nabídek  ve smyslu § 39 odst. 3 písm. a) bod 1 zákona a § 40 odst. 1 zákona. Zadavatel se pro naplnění maximální transparentnosti zadávacího řízení rozhodl pro přiměřené prodloužení konce lhůty pro podávání nabídek a to nad rámec zákonných povinností. Zadavatel sděluje, že k prodloužení konce lhůty pro podání nabídek tedy došlo na základě dodatečných informací č. 2 ze dne 17.4.2014, které zadavatel uveřejnil v souladu s § 49 odst. 3 zákona na svém profilu, tato informace proto byla známá všem potenciálním dodavatelům o předmětnou veřejnou zakázku. Zadavatel se domnívá, že stanovením nové lhůty pro podání nabídek, která odpovídá zákonné povinnosti dle § 39 odst. 3 písm. a) bod 1 zákona ve spojení s § 40 odst. 1 zákona, poskytl všem uchazečům dostatečný prostor pro zpracování nabídek. Lhůta pro podání nabídek v délce trvání 47 dnů podle zadavatele odpovídá minimální zákonné lhůtě pro nadlimitní veřejné zakázky, a proto nemohlo dojít k porušení zákona ani k jakékoliv diskriminaci uchazečů.

18. Zadavatel k výše uvedenému sděluje, že opravný formulář oznámení o zahájení zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku, na základě úpravy zadávacích podmínek provedené dodatečnými informacemi k zadávací dokumentaci č. 2 ze dne 17.4.2014, nebyl uveřejněn ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku administrativním nedopatřením. S ohledem na povinné uveřejňování dodatečných informací na profilu zadavatele, kde byla dodatečná informace č. 2 ze dne 17.4.2014 uveřejněna, se zadavatel domnívá, že neuveřejnění předmětného opravného formuláře je administrativní nedostatek zadávacího řízení, který nemohl mít jakýkoliv podstatný vliv na průběh zadávacího řízení a samotný výběr vítězného uchazeče.

19. Zadavatel dále argumentuje, že audiovizuální technika primárně slouží jako dodávka pro vybavení učeben, zasedacích místností nebo konferenčních sálů (které lze považovat také za učebny) apod. Zadavatel proto vykládal pojem „učebna“ v nejširším slova smyslu, tzn. jako místnosti pro výuku, přednášky, školení, prezentace, jednání apod., kdy zadavatel ani neví, do jakých jiných typů místností by bylo možné dodávat poptávanou audiovizuální techniku. Pro odstranění jakýchkoliv pochybností zadavatel v rámci dodatečných informací č. 3 ze dne 22.5.2014 uvedl, že bude akceptovat i jakékoliv jiné obdobné dodávky audiovizuální techniky i do jiných prostor než jsou učebny, čímž ale dle zadavatele nedošlo k zmírnění požadavku, ale pouze k vysvětlení definice slova „učebna“ tak, jak bylo původně míněno zadavatelem. Zadavatel proto ani v souladu s § 40 odst. 3 zákona nepřistoupil k prodloužení konce lhůty pro podávání nabídek, neboť se dle jeho názoru nejednalo o změnu resp. zmírnění technického kvalifikačního předpokladu, ale o vysvětlení pojmu resp. požadavku zadavatele uvedeného v předmětném technickém kvalifikačním předpokladu. Zadavatel doplňuje, že poptávanou audiovizuální techniku nelze dodávat do jiných místností, než jak typově označil v zadávací dokumentaci jako „učebna“ tj. místnost větších rozměrů pro výuku, přednášky, školení, prezentace, jednání apod.

20. Zadavatel dále sděluje, že si je vědom zákonné podmínky stanovující způsob vymezení předmětu plnění veřejné zakázky v § 44 odst. 11 zákona. Zadavatel uvádí, že v předmětném zadávacím řízení připustil, aby uchazeči nabídli i jiné, kvalitativně a technicky obdobné řešení, resp. nikde v zadávacích podmínkách nestanovil, že uchazeči jsou povinni splnit stanovený parametr uvedený v příloze č. 6 zadávací dokumentace, řádek č. 6 tj. „standard Intel ATOM 1,6GHz" ařádek č. 127 tj. „Intel Core ¡5 4570s Hoswell a Intel HD Graphics 4600", z tohoto důvodu byl i min. požadovaný parametr uveden jen v příloze č. 6 zadávací dokumentace (jednalo se specifikaci „nejnižší možnou“ resp. jako „standard“ zadavatele, který nevyžadoval danou konkrétní značku jako jedinou možnou). Zadavatel uvádí, že příloha č. 5 zadávací dokumentace – výkaz výměr pak neobsahoval žádné konkrétní specifikace jednotlivých částí plnění, přičemž bylo na uchazeči, jakým způsobem zpracuje svou nabídku a naplní technickou specifikaci předmětu plnění veřejné zakázky. Zadavatelem uvedené obchodní názvy výrobků byly příkladné k bližšímu vymezení typů a standardů předpokládaných komponent. Zadavatel dále upozorňuje na to, že výrobci procesorů a grafických čipů celé řady svých produktů dodávají jako OEM komponenty nejen výrobcům PC, ale i do mnoha dalších odvětví, přičemž čip je vnitřní součástí výrobku a není tedy určující pro volbu finálního komponentu. Plná nahraditelnost jiným produktem je plně v kompetenci uchazeče. Zadavatel se tudíž domnívá, že použitím odkazů na konkrétní výrobek došlo pouze k přesnějšímu vymezení požadavku zadavatele na předmět plnění veřejné zakázky.

21. Na základě shora uvedených skutečností má zadavatel za to, že při zadávání šetřených veřejných zakázek postupoval v souladu se zákonem nebo došlo k okamžité nápravě poté, co se zadavatel dověděl o svém chybném postupu, a požaduje, aby nedošlo k udělení sankce ze strany Úřadu.

Stanovisko zadavatele ze dne 4.1.2016

22. Zadavatel ve svém stanovisku ze dne 4.1.2016 odkazuje na své předchozí vyjádření ze dne 22.12.2015 a sděluje, že nepodává žádné další vyjádření ve věci.

III. ZÁVĚRY ÚŘADU

23. Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o šetřených veřejných zakázkách, vyjádření předložených zadavatelem a na základě vlastního zjištění rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K postavení zadavatele

24. Úřad nejprve ověřil postavení zadavatele podle § 2 zákona.

25. Podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba, pokud

1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2. je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

26. Úřad doplňuje, že k tomu, aby bylo možné konkrétní právnickou osobu považovat za veřejného zadavatele ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona, musí být obě výše popsané podmínky splněny kumulativně.

27. Z  výroční zprávy zadavatele o hospodaření za rok 2014 vyplývá, že zadavatel je veřejnou vysokou školou zřízenou na základě zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“). Za účelem zjištění, zda zadavatel uspokojuje potřeby veřejného zájmu, vycházel tudíž Úřad, mimo jiné, i ze zákona o vysokých školách.

28. Podle § 1 zákona o vysokých školách jsou vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti tím, že

a) uchovávají a rozhojňují dosažené poznání a podle svého typu a zaměření pěstují činnost vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost,

b) umožňují v souladu s demokratickými principy přístup k vysokoškolskému vzdělání, získání odpovídající profesní kvalifikace a přípravu pro výzkumnou práci a další náročné odborné činnosti,

c) poskytují další formy vzdělávání a umožňují získávat, rozšiřovat, prohlubovat nebo obnovovat znalosti z různých oblastí poznání a kultury a podílejí se tak na celoživotním vzdělávání,

d) hrají aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění, při utváření občanské společnosti a přípravě mladých lidí pro život v ní,

e) přispívají k rozvoji na národní a regionální úrovni a spolupracují s různými stupni státní správy a samosprávy, s podnikovou a kulturní sférou,

f) rozvíjejí mezinárodní a zvláště evropskou spolupráci jako podstatný rozměr svých činností, podporují společné projekty s obdobnými institucemi v zahraničí, vzájemné uznávání studia a diplomů, výměnu akademických pracovníků a studentů.

29. Jestliže jde o naplnění první ze shora předestřených podmínek v šetřeném případě, tj. že daná právnická osoba musí být založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, pak je třeba konstatovat, že zákon nikterak blíže nespecifikuje, co se míní uspokojováním potřeb veřejného zájmu nemajících průmyslovou nebo obchodní povahu. Za účelem objasnění předmětné definice je tudíž nutné vycházet z relevantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), ze které lze dovodit, že potřeby veřejného zájmu jsou takové potřeby, jejichž uspokojování slouží širšímu okruhu subjektů a bezpochyby k nim náleží i potřeby vztahující se ke sféře vzdělávání. Jestliže vysoké školy svou činností, resp. poskytováním svých služeb, směřují k uspokojení potřeb společnosti v oblasti vědecké, kulturní, sociální a v neposlední řadě rovněž v oblasti ekonomické, nemůže být sporu o tom, že jsou zakládány za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, neboť poskytování vzdělávacích služeb je jedním ze základních předpokladů hospodářského, politického i společenského rozvoje společnosti.

30. Vzhledem k právě řečenému a současně vzhledem k tomu, že zadavatel, coby vysoká škola, má naplňovat poslání, jehož obsahová stránka je vymezena v § 1 zákona o vysokých školách, je možné konstatovat, že zadavatel byl založen za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu (a sice za účelem poskytování vzdělání), které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu. Úřad má tudíž za prokázané, že zadavatel naplňuje podmínku vymezenou v § 2 odst. 2 písm. d) bodu 1. zákona.

31. K tomu, aby bylo možné zadavatele v šetřeném případě označit za veřejného zadavatele podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona, je dále podstatné ověřit, zda je splněna i druhá z podmínek předvídaných v citovaném ustanovení zákona. Jak vyplývá z výroční zprávy zadavatele o hospodaření za rok 2014, zadavateli bylo v roce 2014 z veřejných zdrojů České republiky a ze zahraničí poskytnuto 1 002 952 000 Kč, z toho 990 462 000 Kč tvořily prostředky plynoucí z veřejných rozpočtů České republiky a 12 490 000 Kč tvořily veřejné prostředky ze zahraničí. Normativní prostředky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy byly poskytnuty ve výši 933 850 000 Kč. Z výroční zprávy dále plyne, že výsledek hospodaření před zdaněním zadavatele ke dni 31.12.2014 činil částku ve výši 13 411 000 Kč.

32. Vzhledem k právě řečenému má Úřad tudíž za prokázané, že v předmětném roce (tj. v roce 2014) bylo subjektem, jenž zadavatele převážně financoval, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, coby veřejný zadavatel podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona, a tudíž je bez dalšího splněna i druhá z podmínek vymezená v § 2 odst. 2 písm. d) bodu 2. zákona.

33. Z výše uvedeného je zřejmé, že zadavatel je právnická osoba, která byla zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu a je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem. Úřad konstatuje, že zadavatel je tak veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona, pročež je při zadávání veřejných zakázek povinen postupovat podle zákona.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení zákona

34. Podle § 12 odst. 1 zákona se nadlimitní veřejnou zakázkou rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota podle § 13 zákona bez daně z přidané hodnoty dosáhne nejméně finančního limitu stanoveného prováděcím právním předpisem pro jednotlivé kategorie zadavatelů, oblasti a druhy veřejných zakázek, případně kategorie dodávek nebo služeb. Podle § 2 odst. 1 písm. b) bodu 1 nařízení vlády č. 77/2008 Sb., o stanovení finančních limitů pro účely zákona o veřejných zakázkách, o vymezení zboží pořizovaného Českou republikou – Ministerstvem obrany, pro které platí zvláštní finanční limit, a o přepočtech částek stanovených v zákoně o veřejných zakázkách v eurech na českou měnu (dále jen „nařízení vlády č. 77/2008 Sb.“), činil finanční limit v době zadání předmětné veřejné zakázky podle § 12 odst. 1 zákona stanovený pro nadlimitní veřejné zakázky na dodávky částku ve výši 5 244 000 Kč bez DPH.

35. Podle § 26 odst. 4 zákona je zadavatel povinen uveřejnit oznámení o zahájení zadávacího řízení způsobem uvedeným v § 146 a 147 zákona.

36. Jak vyplývá z § 26 odst. 5 zákona, zahájí-li veřejný zadavatel zadávání podlimitní veřejné zakázky postupem platným pro zadávání nadlimitní veřejné zakázky, postupuje podle ustanovení platných pro zadávání nadlimitní veřejné zakázky.

37. Dle § 146 odst. 1 zákona je-li podle tohoto zákona stanovena povinnost k uveřejnění oznámení či zrušení profilu zadavatele, oznámení o zahájení zadávacího řízení, předběžného oznámení, pravidelného předběžného oznámení, oznámení soutěže o návrh, oznámení o subdodávce, oznámení o výsledku zadávacího řízení, souhrnu oznámení o zadání veřejných zakázek na základě rámcové smlouvy, oznámení o zrušení zadávacího řízení nebo soutěže o návrh či jiných údajů (dále jen „vyhlášení“), rozumí se tím uveřejnění

a) ve Věstníku veřejných zakázek podle § 157 zákona, jde-li o podlimitní veřejnou zakázku a uveřejnění oznámení či zrušení profilu zadavatele nebo souhrnu oznámení o zadání veřejných zakázek na základě rámcové smlouvy,

b) ve Věstníku veřejných zakázek podle § 157 zákona a Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „Úřední věstník“), jde-li o nadlimitní veřejnou zakázku; v případě veřejné zakázky na služby podle přílohy č. 2 se v Úředním věstníku uveřejňuje pouze oznámení o výsledku zadávacího řízení nebo oznámení týkající se soutěže o návrh.

Za uveřejnění vyhlášení se považuje uveřejnění všech údajů z vyhlášení doručeného zadavatelem.

38. Podle § 147 odst. 6 zákona jde-li o nadlimitní veřejné zakázky, nesmí být vyhlášení uveřejněna ve Věstníku veřejných zakázek nebo na profilu zadavatele dříve, než jsou odeslána k uveřejnění v Úředním věstníku. Ve Věstníku veřejných zakázek rovněž nesmí být uveřejněny jakékoliv údaje odlišné od údajů, které jsou obsaženy ve vyhlášeních odeslaných k uveřejnění v Úředním věstníku, nebo uveřejněných na profilu zadavatele. Vyhlášení uveřejněná ve Věstníku veřejných zakázek nebo na profilu zadavatele musí obsahovat datum jejich odeslání k uveřejnění v Úředním věstníku nebo datum jejich uveřejnění na profilu zadavatele.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o veřejné zakázce „Audiovizuální technika – profi FOTO“

39. Dle bodu II.1.5) oznámení o zakázce byl předmětem plnění veřejné zakázky nákup fotoaparátů a příslušenství. Dle bodu II.2.1) oznámení o zakázce byla předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanovena ve výši 4 000 000 Kč bez DPH.

40. Dle bodu IV.3.4) oznámení o zakázce byla lhůta pro podání nabídky na veřejnou zakázku stanovena do dne 5.5.2014. Zadavatel v bodě 3. zadávací dokumentace zvolil jako druh zadávacího řízení „otevřené nadlimitní řízení“.

41. Zadavatel odeslal dne 13.3.2014 oznámení o zakázce do Věstníku veřejných zakázek, které bylo uveřejněno dne 14.3.2014 pod ev. č. zakázky 483359.

42. Z profilu zadavatele vyplývá, že zadavatel na svém profilu uveřejnil oznámení o zakázce dne 13.3.2014 v 8:25 hod.

43. Zadavatel dále odeslal dne 28.4.2014 oznámení o zakázce do Úředního věstníku, kde bylo uveřejněno dne 2.5.2014 pod ev. č. 2014/S 085-147380.

44. Zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku dne 19.6.2014 s vybraným uchazečem – FOTO CENTRUM OSTRAVA s.r.o., IČO 25834029, se sídlem Poštovní 9, 702 00 Ostrava 1, (dále jen „vybraný uchazeč 1“) – se sjednanou cenou ve výši 4 644 251 Kč včetně DPH.

Právní posouzení k výroku I. rozhodnutí

45. Úřad ve věci předně konstatuje, že vzhledem ke skutečnosti, že zadavatel v souladu s § 26 odst. 5 zákona zahájil šetřenou podlimitní veřejnou zakázku postupem platným pro zadávání nadlimitní veřejné zakázky (viz body 39 až 41 odůvodnění tohoto rozhodnutí), byl tak v šetřeném případě povinen postupovat podle ustanovení platných pro zadávání nadlimitní veřejné zakázky, a to v průběhu celého zadávacího řízení, tzn. měl mimo jiné i povinnost neuveřejnit oznámení o zahájení zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku ve Věstníku veřejných zakázek nebo na profilu zadavatele dříve, než je odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku. Nadále tedy Úřad bude ve smyslu výše uvedeného veřejnou zakázku považovat za nadlimitní veřejnou zakázku na dodávky.

46. Úřad v šetřeném případě zjistil, že zadavatel odeslal dne 13.3.2014 oznámení o zahájení zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku do Věstníku veřejných zakázek, kde bylo uveřejněno dne 14.3.2014. Úřad v šetřeném případě z profilu zadavatele dále zjistil, že zadavatel na svém profilu uveřejnil oznámení o zahájení zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku dne 13.3.2014 v 8:25 hod. Z dokumentace o veřejné zakázce je dále zřejmé, že zadavatel odeslal předmětné oznámení do Úředního věstníku až dne 28.4.2014.

47. Úřad v šetřeném případě tudíž shledal, že zadavatel uveřejnil oznámení o zahájení zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku ve Věstníku veřejných zakázek dne 14.3.2014 a na profilu zadavatele dne 13.3.2014, a tedy dříve, než bylo odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku, a to dne 28.4.2014.

48. Úřad ve věci uvádí, že ve smyslu § 26 odst. 4 zákona uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení činí zadavatel dle § 146 a 147 zákona. Úřad dále sděluje, že ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) zákona v případě nadlimitní veřejné zakázky (zadavatel se dobrovolně podrobil režimu zadávání nadlimitní veřejné zakázky zcela v souladu s § 26 odst. 5 zákona) mimo jiné zakotvuje, že je-li podle tohoto zákona stanovena povinnost k uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, rozumí se tím uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek podle § 157 zákona a Úředním věstníku, přičemž oznámení o zahájení zadávacího řízení nesmí být ve smyslu § 147 odst. 6 zákona v případě nadlimitní veřejné zakázky uveřejněné ve Věstníku veřejných zakázek nebo na profilu zadavatele dříve, než je odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku.

49. Na základě výše uvedených skutečností Úřad uzavírá, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 147 odst. 6 zákona tím, že uveřejnil oznámení o zahájení zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku ve Věstníku veřejných zakázek a na profilu zadavatele dříve, než bylo odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku, neboť předmětné oznámení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 14.3.2014 a na profilu zadavatele dne 13.3.2014 a odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku dne 28.4.2014.

50. Úřad konstatuje, že tento nezákonný postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze vyloučit, že pokud by zadavatel dodržel zákon a oznámení o zahájení zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku odeslal k uveřejnění v Úředním věstníku včas, mohla daná veřejná zakázka oslovit větší počet dodavatelů, kteří by mu mohli nabídnout výhodnější podmínky plnění šetřené veřejné zakázky, než jaké mu byly nabídnuty vybraným uchazečem. Dotčená povinnost zadavatele stanovená v § 147 odst. 6 zákona má přitom eliminovat případné zvýhodnění domácích dodavatelů oproti zahraničním dodavatelům, kteří se o zadávání příslušné nadlimitní veřejné zakázky mohou zpravidla dozvědět až na základě uveřejnění příslušného dokumentu v Úředním věstníku. Zadavateli přitom nic nebránilo, aby tyto úkony (odeslání dotčeného oznámení k uveřejnění v Úředním věstníku, ve Věstníku veřejných zakázek a na profilu) učinil ve stejný okamžik. K argumentu zadavatele, že se v šetřeném případě jedná pouze o „lokální“ veřejnou zakázku Úřad pouze ve stručnosti uvádí, že jelikož se jedná o nadlimitní veřejnou zakázku, s jejímž zadáváním zákon spojuje povinnost jejího uveřejnění v Úředním věstníku, je zřejmé, že zákonodárce měl v úmyslu, aby se o nadlimitních zakázkách dozvěděli právě i zahraniční dodavatelé, a je tedy zcela irelevantní, zda zadavatel takovou zakázku považuje za „lokální“ či nikoliv. Nadto zadavatel takové tvrzení nemá ničím podložené, neboť Úřad nevidí důvod, proč by se o předmětnou veřejnou zakázku potenciálně nemohli ucházet i zahraniční dodavatelé, když dodávky audiovizuální techniky zajišťuje i množství zahraničních subjektů.

51. Jak již uvedl předseda Úřadu ve svém rozhodnutí sp. zn. R128/2014, zákon nevyžaduje prokázání vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, postačí takové jednání zadavatele, které mohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Jak rovněž konstatoval Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Af 58/2010-159 ze dne 20.3.2012 „Pro naplnění skutkové podstaty deliktu je přitom takováto možnost zcela postačující a soudu tedy nezbývá než uzavřít s tím, že žalobce nevyvrátil, že by existovala možnost, že by v případě řádného zadání veřejné zakázky byla podána nabídka další, přičemž nelze vyloučit alespoň potenciální možnost, že by se taková nabídka stala nabídkou vítěznou…K tomu je třeba poukázat na to, že se jedná toliko o možnost (hypotézu), kterou není možné jakkoli prokazovat“. Zadavatel svým jednáním tak naplnil všechny znaky skutkové podstaty správního deliktu. Obdobně pak v rozhodnutí sp. zn. R406/2013 předseda Úřadu konstatoval, že „v tomto kontextu je třeba poukázat na znění ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, dle něhož postačuje pouhá možnost podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, což vyplývá z formulace tohoto ustanovení zákona, cit.: „…nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku“. V rozhodnutí č. j. ÚOHS-R180/2008/VZ-1837/2009/310/ASc ze dne 12.2.2009 již předseda konstatoval, že „Skutková podstata správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona je navíc naplněna, i pokud jednání zadavatele má pouze potenciál podstatně ovlivnit výběr nabídky, tedy je pouze schopno tohoto ovlivnění, aniž by k němu nutně došlo. Z dikce zákona jasně plyne, že slovo „podstatně“ se vztahuje jak na skutečné ovlivnění (ovlivnil) tak i na potenciální možnost ovlivnění (mohl ovlivnit) výběru nabídky. …k uložení pokuty Úřadem postačí pouze potenciální možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Úřad tedy není nucen zkoumat, zda k ovlivnění skutečně došlo či nedošlo, neboť z hlediska ustanovení § 120 zákona stačí pouhá možnost tohoto ovlivnění“. Je tedy zřejmé, že není nezbytné prokázat, že ke skutečnému podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky fakticky došlo, ale postačí „pouhá“ eventualita, resp. potencialita, podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 7.10.2011 č. j. 62 Af 41/2010-72, dovodil, že „pro spáchání správního deliktu podle tohoto ustanovení [Pozn. Úřadu: § 120 odst. 1 písm. a)] (a pro uložení pokuty podle § 120 odst. 2 ZVZ) musí být prokázáno, že zadavatel porušil ZVZ, přitom k porušení ZVZ ze strany zadavatele došlo kvalifikovaným způsobem. Tento kvalifikovaný způsob porušení ZVZ (závažnější, „nebezpečnější“ porušení ZVZ) je dán tehdy, pokud kromě samotného nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ již došlo k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku a zároveň pokud samotné nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ buď podstatně ovlivnilo, nebo mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky“.

52. Krajský soud v Brně pak v rozsudku č. j. 31 Af 23/2012-40 ze dne 26.9.2012 k materiální stránce deliktu uvedl, že „z dikce „podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit“ vyplývá, že může jít o poruchový nebo i ohrožovací správní delikt. Zákonodárce tedy (za běžných okolností) spatřuje společenskou škodlivost již v tom, že mohlo dojít, nikoli nutně muselo, k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Není tedy pravdou, že nedošlo k naplnění materiálního znaku správního deliktu…. již pouhá existence takové možnosti je společensky škodlivá, a došlo tedy k naplnění materiálního znaku (společenské škodlivosti) správního deliktu uvedeného v ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách“.

53. Vzhledem k výše uvedenému a s ohledem na skutečnost, že zadavatel již dne 19.6.2014 uzavřel na šetřenou veřejnou zakázku smlouvu, rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výrokům II. až VI. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení zákona

54. Podle § 12 odst. 1 zákona se nadlimitní veřejnou zakázkou rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota podle § 13 zákona bez daně z přidané hodnoty dosáhne nejméně finančního limitu stanoveného prováděcím právním předpisem pro jednotlivé kategorie zadavatelů, oblasti a druhy veřejných zakázek, případně kategorie dodávek nebo služeb. Podle § 2 odst. 1 písm. b) bodu 1 nařízení vlády č. 77/2008 Sb. činil finanční limit v době zadání předmětné veřejné zakázky podle § 12 odst. 1 zákona stanovený pro nadlimitní veřejné zakázky na dodávky částku ve výši 5 244 000 Kč bez DPH.

55. Podle § 6 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

56. Podle § 17 písm. l) zákona se zadávacími podmínkami pro účely tohoto zákona rozumí veškeré požadavky zadavatele uvedené v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení, zadávací dokumentaci či jiných dokumentech obsahujících vymezení předmětu veřejné zakázky.

57. Podle § 26 odst. 4 zákona je zadavatel povinen uveřejnit oznámení o zahájení zadávacího řízení způsobem uvedeným v § 146 a 147 zákona.

58. Podle § 39 odst. 1 zákona musejí být veškeré lhůty určené veřejným zadavatelem stanoveny s ohledem na předmět veřejné zakázky.

59. Podle § 39 odst. 3 písm. a) bodu 1. zákona lhůty pro podání nabídek nesmí být u nadlimitních veřejných zakázek kratší než 52 dnů v otevřeném řízení.

60. Podle § 40 odst. 3 zákona provede-li veřejný zadavatel úpravy zadávacích podmínek, je povinen současně přiměřeně prodloužit lhůtu pro podání žádostí o účast v zadávacím řízení nebo lhůtu pro podání nabídek, a to podle povahy provedené úpravy. V případě takové změny zadávacích podmínek, která může rozšířit okruh možných dodavatelů, prodlouží zadavatel lhůtu tak, aby od okamžiku změny činila celou původní délku lhůty pro podání žádosti o účast nebo pro podání nabídek.

61. Podle § 44 odst. 11 zákona není-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky či nemá-li sektorový zadavatel na zboží či službu, která je součástí veřejné zakázky, uzavřenou rámcovou smlouvu dle tohoto zákona, nesmí zadávací podmínky, zejména technické podmínky, obsahovat požadavky nebo odkazy na obchodní firmy, názvy nebo jména a příjmení, specifická označení zboží a služeb, které platí pro určitou osobu, popřípadě její organizační složku za příznačné, patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, ochranné známky nebo označení původu, pokud by to vedlo ke zvýhodnění nebo vyloučení určitých dodavatelů nebo určitých výrobků. Takový odkaz lze výjimečně připustit, není-li popis předmětu veřejné zakázky provedený postupem podle § 45 a 46 dostatečně přesný a srozumitelný. V případě stavebních prací lze takový odkaz připustit, pouze pokud nepovede k neodůvodněnému omezení hospodářské soutěže. Zadavatel v takových případech vždy výslovně umožní pro plnění veřejné zakázky použití i jiných, kvalitativně a technicky obdobných řešení.

62. Podle § 45 odst. 1 zákona se technickými podmínkami v případě veřejných zakázek na dodávky nebo služby rozumí vymezení charakteristik a požadavků na dodávky nebo služby stanovené objektivně a jednoznačně způsobem vyjadřujícím účel využití požadovaného plnění zamýšlený zadavatelem.

63. Podle § 45 odst. 3 zákona technické podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely neodůvodněné překážky hospodářské soutěže. Odůvodňuje-li to předmět veřejné zakázky, zohlední zadavatel při stanovení technických podmínek požadavky přístupnosti osob se zdravotním postižením nebo dostupnosti pro všechny uživatele.

64. Podle § 46 odst. 4 zákona technické podmínky může zadavatel stanovit formou požadavků na výkon nebo funkci, které mohou zahrnovat rovněž charakteristiky z hlediska vlivu na životní prostředí. Tyto požadavky a charakteristiky musí být dostatečně přesné, aby uchazečům umožnily jednoznačně určit předmět zakázky a zpracovat porovnatelné nabídky.

65. Podle § 49 odst. 4 zákona může zadavatel poskytnout dodavatelům dodatečné informace k zadávacím podmínkám i bez předchozí žádosti. Ustanovení § 49 odst. 2 a 3 zákona se použijí obdobně.

66. Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona může veřejný zadavatel k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů dodavatele pro plnění veřejné zakázky na dodávky požadovat seznam významných dodávek realizovaných dodavatelem v posledních 3 letech a v případě oblasti obrany nebo bezpečnosti v posledních 5 letech s uvedením jejich rozsahu a doby plnění; přílohou tohoto seznamu musí být

1. osvědčení vydané či podepsané veřejným zadavatelem, pokud bylo zboží dodáno veřejnému zadavateli,

2. osvědčení vydané jinou osobou, pokud bylo zboží dodáno jiné osobě než veřejnému zadavateli, nebo

3. smlouva s jinou osobou a doklad o uskutečnění plnění dodavatele, není-li současně možné osvědčení podle bodu 2 od této osoby získat z důvodů spočívajících na její straně.

67. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona může veřejný zadavatel k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů dodavatele pro plnění veřejné zakázky na dodávky požadovat seznam techniků či technických útvarů, jež se budou podílet na plnění veřejné zakázky, a to zejména techniků či technických útvarů zajišťujících kontrolu jakosti, bez ohledu na to, zda jde o zaměstnance dodavatele nebo osoby v jiném vztahu k dodavateli.

68. Podle § 146 odst. 1 písm. b) zákona je-li podle tohoto zákona stanovena povinnost k uveřejnění oznámení či zrušení profilu zadavatele, oznámení o zahájení zadávacího řízení, předběžného oznámení, pravidelného předběžného oznámení, oznámení soutěže o návrh, oznámení o subdodávce, oznámení o výsledku zadávacího řízení, souhrnu oznámení o zadání veřejných zakázek na základě rámcové smlouvy, oznámení o zrušení zadávacího řízení nebo soutěže o návrh či jiných údajů, rozumí se tím uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek podle § 157 zákona a Úředním věstníku, jde-li o nadlimitní veřejnou zakázku; v případě veřejné zakázky na služby podle přílohy č. 2 zákona se v Úředním věstníku uveřejňuje pouze oznámení o výsledku zadávacího řízení nebo oznámení týkající se soutěže o návrh. Za uveřejnění vyhlášení se považuje uveřejnění všech údajů z vyhlášení doručeného zadavatelem.

69. Podle § 147 odst. 6 zákona jde-li o nadlimitní veřejné zakázky, nesmí být vyhlášení uveřejněna ve Věstníku veřejných zakázek nebo na profilu zadavatele dříve, než jsou odeslána k uveřejnění v Úředním věstníku. Ve Věstníku veřejných zakázek rovněž nesmí být uveřejněny jakékoliv údaje odlišné od údajů, které jsou obsaženy ve vyhlášeních odeslaných k uveřejnění v Úředním věstníku, nebo uveřejněných na profilu zadavatele. Vyhlášení uveřejněná ve Věstníku veřejných zakázek nebo na profilu zadavatele musí obsahovat datum jejich odeslání k uveřejnění v Úředním věstníku nebo datum jejich uveřejnění na profilu zadavatele.

70. Podle § 147 odst. 8 zákona zadavatel může při respektování zásad uvedených v § 6 zákona provést úpravy v uveřejněném vyhlášení; v takovém případě je povinen provedené úpravy uveřejnit podle § 147 odstavců 1 až 3 tohoto ustanovení zákona a oznámit provedení úpravy s odůvodněním do 5 dnů ode dne jejího odeslání k uveřejnění všem známým zájemcům či uchazečům.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o veřejné zakázce „Audiovizuální technika – vybavení poslucháren“

71. Dle bodu II.1.5) oznámení o zakázce byla předmětem plnění veřejné zakázky dodávka audiovizuálního vybavení v souladu se zadávacími podmínkami. Dle bodu II.2.1) oznámení o zakázce byla předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanovena ve výši 40 000 000 Kč bez DPH.

72. Zadavatel v bodu IV.1.1) oznámení o zakázce stanovil, že předmětná veřejná zakázka bude zadávána v otevřeném řízení. Dle bodu IV.3.4) oznámení o zakázce byla lhůta pro podání nabídky na veřejnou zakázku stanovena do dne 4.6.2014.

73. Zadavatel odeslal dne 9.4.2014 oznámení o zakázce do Věstníku veřejných zakázek, které bylo uveřejněno dne 10.4.2014 pod ev. č. zakázky 485365.

74. Z profilu zadavatele vyplývá, že zadavatel na svém profilu uveřejnil oznámení o zakázce dne 9.4.2014 v 13:25 hod.

75. Zadavatel dále odeslal dne 28.4.2014 oznámení o zakázce do Úředního věstníku, které bylo uveřejněno dne 2.5.2014 pod ev. č. 2014/S 085-147348.

76. V dodatečných informacích k zadávací dokumentaci č. 2 ze dne 17.4.2014, které zadavatel uveřejnil na svém profilu dne 17.4.2014, je mimo jiné uvedeno, že zadavatel „aktualizuje“ termín pro podání nabídek a otevírání obálek, který byl nově stanoven do 9.6.2014 do 10:00 hodin. Zadavatel odůvodnil změnu termínu samotným obsahem dodatečných informací č. 2, neboť na základě nich došlo ke změně zadávacích podmínek týkajících se požadavků zadavatele na technické kvalifikační předpoklady, kdy zadavatel ustoupil z původně požadovaných požadavků dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona a § 56 odst. 1 písm. b) zákona a ponechal pouze požadavek na technický kvalifikační předpoklad dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona (viz. kvalifikační dokumentace ze dne 9. 4. 2014 a ze dne 17. 4. 2014).

77. V bodě 7. „Technické kvalifikační předpoklady“ kvalifikační dokumentace vymezil zadavatel minimální úroveň technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona tak, že za dodávku obdobného charakteru a rozsahu považoval dodávku vybavení učeben audiovizuální technikou ve finančním rozsahu min. 5 mil. Kč bez DPH.

78. Z dodatečných informací k zadávací dokumentaci č. 3 ze dne 22.5.2014, které zadavatel uveřejnil na svém profilu 22.5.2014 vyplývá, že zadavatel provedl úpravu technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona, neboť uvedl, že bude akceptovat i obdobné dodávky audiovizuální techniky i do jiných prostor než jsou školní učebny.

79. Z přílohy č. 6 „Specifikace předmětu plnění“ zadávací dokumentace vyplývá, že zadavatel v rámci položky č. 6 „Vestavné PC pro ploché displeje“ stanovil, že požaduje parametr standard Intel Atom 1,6 GHz.

80. Z přílohy č. 6 „Specifikace předmětu plnění“ zadávací dokumentace dále vyplývá, že zadavatel v rámci položky č. 127 „All in ONE dotykové PC“ stanovil, že požaduje parametr Intel Core i5 4570s Haswell a Intel HD Graphics 4600.

Právní posouzení k výroku II. rozhodnutí

81. Úřad v šetřeném případě zjistil, že zadavatel odeslal dne 9.4.2014 oznámení o zahájení zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku do Věstníku veřejných zakázek, kde bylo uveřejněno dne 10.4.2014.

82. Úřad v šetřeném případě z profilu zadavatele dále zjistil, že zadavatel na svém profilu uveřejnil oznámení o zahájení zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku dne 9.4.2014 v 13:25 hod. Z dokumentace o veřejné zakázce je dále zřejmé, že zadavatel odeslal předmětné oznámení do Úředního věstníku až dne 28.4.2014.

83. Úřad v šetřeném případě tudíž shledal, že zadavatel uveřejnil oznámení o zahájení zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku ve Věstníku veřejných zakázek dne 10.4.2014 a na profilu zadavatele dne 9.4.2014, a tedy dříve, než bylo odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku, a to dne 28.4.2014.

84. Úřad ve věci uvádí, že ve smyslu § 26 odst. 4 zákona uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení činí zadavatel dle § 146 a 147 zákona. Úřad dále sděluje, že ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) zákona v případě nadlimitní veřejné zakázky mimo jiné zakotvuje, že je-li podle tohoto zákona stanovena povinnost k uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, rozumí se tím uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek podle § 157 zákona a Úředním věstníku, přičemž oznámení o zahájení zadávacího řízení nesmí být ve smyslu § 147 odst. 6 zákona v případě nadlimitní veřejné zakázky uveřejněné ve Věstníku veřejných zakázek nebo na profilu zadavatele dříve, než je odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku.

85. Úřad ve věci konstatuje, že vzhledem ke skutečnosti, že se v šetřeném případě vzhledem k výši předpokládané hodnoty (40 000 000 Kč bez DPH) veřejné zakázky jednalo o nadlimitní veřejnou zakázku na dodávky, měl tak zadavatel povinnost neuveřejnit oznámení o zahájení zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku ve Věstníku veřejných zakázek nebo na profilu zadavatele dříve, než je odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku.

86. Na základě výše uvedených skutečností Úřad uzavírá, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 147 odst. 6 zákona tím, že uveřejnil oznámení o zahájení zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku ve Věstníku veřejných zakázek a na profilu zadavatele dříve, než bylo odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku, neboť předmětné oznámení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 10.4.2014 a na profilu zadavatele dne 9.4.2014 a odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku dne 28.4.2014.

87. Úřad konstatuje, že tento nezákonný postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, přičemž k potencialitě vlivu na výběr nejvhodnější nabídky v dalším odkazuje na bod 50 – 52 odůvodnění tohoto rozhodnutí, neboť se jedná o totožné porušení zákona.

88. Vzhledem k výše uvedenému a s ohledem na skutečnost, že zadavatel již dne 28.7.2014 uzavřel na šetřenou veřejnou zakázku smlouvu, rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

Právní posouzení k výroku III. rozhodnutí

89. Z dokumentace o veřejné zakázce vyplývá, že zadavatel v bodě IV.3.4) oznámení o zahájení zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku stanovil lhůtu pro doručení nabídek do 4.6.2014 do 10:00 hodin.

90. Z dokumentace o veřejné zakázce je dále zřejmé, že obsahem dodatečných informací č. 2 ze dne 17.4.2014, které zadavatel uveřejnil na svém profilu dne 17.4.2014, byla změna zadávacích podmínek, kdy zadavatel ustoupil z původně požadovaných požadavků na technické kvalifikační předpoklady dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona a § 56 odst. 1 písm. b) zákona a ponechal pouze požadavek na technický kvalifikační předpoklad dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona. Zároveň zadavatel předmětnými dodatečnými informacemi č. 2 změnil termín pro podání nabídek a otevírání obálek, který byl nově stanoven do 9.6.2014 do 10:00 hodin.

91. Úřad v šetřeném případě shledal, že zadavatel provedl výše specifikovanou úpravu zadávacích podmínek týkající se požadavků zadavatele na technické kvalifikační předpoklady a zároveň prodloužil lhůtu pro podání nabídek do 9.6.2014, tzn. o 5 dnů, přičemž celková lhůta pro podání nabídek od okamžiku změny, tzn. od 17.4.2014 do 9.6.2014 činila 53 dnů oproti původně stanovené lhůtě pro podání nabídek, která od zahájení zadávacího řízení, tzn. od 9.4.2014 do 4.6.2014 činila 56 dnů.

92. Úřad ve věci uvádí, že ve smyslu § 39 odst. 1 zákona musejí být veškeré lhůty určené veřejným zadavatelem stanoveny s ohledem na předmět veřejné zakázky, přičemž podle § 39 odst. 3 písm. a) bodu 1. zákona lhůty pro podání nabídek nesmí být u nadlimitních veřejných zakázek kratší než 52 dnů v otevřeném řízení. Úřad na tomto místě konstatuje, že v šetřeném případě zadavatel původní lhůtu pro podání nabídek stanovil v délce 56 dnů, přičemž Úřad obecně uvádí, že zadavatelé jsou ze zákona oprávněni a zároveň i povinni lhůtu pro podání nabídek vymezit s ohledem na předmět veřejné zakázky. Úřad dodává, že pokud zadavatel určil lhůtu delší, než je minimální zákonná lhůta, je to zdůvodněno určitými důvody zadavatele (předmět, rozsah, složitost plnění veřejné zakázky atd.), tzn., pokud to vyžadují okolnosti, je zadavatel oprávněn a zároveň i povinen určit lhůtu pro podání nabídek podle § 39 odst. 3 písm. a) bodu 1. zákona delší, než je minimální lhůta stanovená zákonem. Zároveň platí, že pokud zadavatel stanovil delší lhůtu pro podání nabídek a následně provedl změnu zadávacích podmínek, která je způsobilá rozšířit okruh možných dodavatelů, musí nově stanovená lhůta opět činit minimálně délku původně stanovené lhůty, což zřetelně vyjadřuje i ustanovení § 40 odst. 3 zákona.

93. Úřad ve věci dále uvádí, že z § 40 odst. 3 zákona plyne, že jestliže veřejný zadavatel provede úpravy zadávacích podmínek, je povinen současně přiměřeně prodloužit lhůtu pro podání žádostí o účast nebo lhůtu pro podání nabídek, a to podle povahy provedené úpravy. Zadavatel je tedy současně povinen vždy zkoumat povahu provedené úpravy a podle toho přiměřeně provést prodloužení lhůty pro podání žádostí o účast nebo lhůty pro podání nabídek. Z textace tohoto ustanovení vyplývá, že příslušná lhůta by měla být prodloužena vždy, byť i v případě marginální úpravy zadávacích podmínek. Z předmětného ustanovení dále plyne, že jestliže veřejný zadavatel dojde k závěru, že jím provedená změna zadávacích podmínek je způsobilá rozšířit okruh možných dodavatelů (oproti stavu před změnou zadávacích podmínek), je povinen prodloužit dotčenou lhůtu tak, aby od okamžiku změny činila celou původní délku lhůty pro podání žádosti o účast nebo pro podání nabídek. Příkladem Úřad uvádí, že jestliže tedy délka dotčené lhůty činila například 52 dnů a veřejný zadavatel po 12 dnech od zahájení zadávacího řízení změní zadávací podmínky tak, že tato změna je způsobilá rozšířit okruh potenciálních dodavatelů, je povinen prodloužit dotčenou lhůtu tak, aby po prodloužení činila opět alespoň 52 dnů (tedy alespoň o 12 dnů za předpokladu, že dotčenou lhůtu prodlouží ve stejný den, kdy dojde k příslušné změně zadávacích podmínek). V případě, že veřejný zadavatel stanovil původní lhůtu delší, než mu předepisuje zákon (například 60 dnů v případě nadlimitní veřejné zakázky zadávané formou otevřeného řízení), je povinen v případě změny zadávacích podmínek způsobilé rozšířit okruh potenciálních dodavatelů prodloužit dotčenou lhůtu tak, aby po prodloužení činila opět alespoň celou původní délku dotčené lhůty (v tomto případě tedy 60 dnů).

94. V souvislosti s problematikou změn zadávací dokumentace Úřad odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 131/2007 ze dne 12. 5. 2008, v němž soud zdůraznil, že žádost o poskytnutí dodatečných informací a poskytnuté informace musí směřovat výlučně k vyjasnění, upřesnění nebo konkretizaci údajů, které jsou již v zadávací dokumentaci obsažené. Podle citovaného rozsudku není přípustné, aby zadavatel prostřednictvím poskytnutí dodatečných informací v průběhu zadávacího řízení měnil konkrétní předmět veřejné zakázky nebo byť jen částečně modifikoval zadávací dokumentaci. Soud dále konstatoval, že změna v zadávací dokumentaci, která by nebyla pouhým upřesněním, je přípustná, avšak tuto změnu je nutné uskutečnit takovým způsobem, který by byl v souladu se zásadami, na kterých zadávací řízení stojí. Má-li zadavatel dostát zásadě nediskriminace účastníků, je povinen při změně zadávací dokumentace buď vyhlásit řízení nové, nebo oznámit změnu zadávací dokumentace takovým způsobem, aby nebyli diskriminováni žádní potenciální dodavatelé, tedy oznámit změnu zadávací dokumentace stejnou formou, jakou ji sám vyhlásil, a to za dodržení stejných podmínek, zejména zákonem stanovených lhůt. Pro úplnost Úřad uvádí, že se uvedený rozsudek vztahoval k předchozí právní úpravě, tj. k zákonu č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, přičemž však lze přihlédnout i k závěrům v tomto rozsudku soudem vysloveným, nicméně je na místě zdůraznit i skutečnost, že novelou zákona č. 55/2012 Sb. (myšleno zákona č. 137/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pozn. Úřadu) bylo zákonodárcem do zákona vloženo ustanovení § 40 odst. 3, které do značné míry reflektuje právě tehdejší rozhodovací praxi jak soudů, tak Úřadu. Z citovaného ustanovení je evidentní, že zákonodárce již pracuje jak s možností vyjasnění zadávacích podmínek, tak i jejich případnou změnou (úpravou), což jednoznačně deklaruje text předmětného ustanovení „Provede-li veřejný zadavatel úpravy zadávacích podmínek, je povinen (…)“.

95. Ve vztahu k šetřenému případu Úřad uvádí, že zadavatel institutu dodatečných informací v předmětném zadávacím řízení využil mimo jiné v situaci,když prostřednictvím dodatečných informací k zadávacím podmínkám č. 2 ze dne 17.4.2014 změnil zadávací podmínky týkající se požadavků zadavatele k prokázání technických kvalifikačních předpokladů, neboť zadavatel upustil od původních požadavků na technické kvalifikační předpoklady dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona a § 56 odst. 1 písm. b) zákona a ponechal pouze požadavek na technický kvalifikační předpoklad dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona (viz. kvalifikační dokumentace ze dne 9. 4. 2014 a ze dne 17. 4. 2014). Zadavatel je při změně zadávací dokumentace povinen postupovat tak, aby žádný potenciální dodavatel nebyl změnou zadávacích podmínek diskriminován. V šetřeném případě zadavatel změnou požadavků na technické kvalifikační předpoklady modifikoval zadávací podmínky, přičemž touto změnou rozšířil okruh potenciálních dodavatelů, jeho povinností tedy bylo současně s provedenou změnou prodloužit lhůtu pro podání nabídek o celou původně stanovenou lhůtu ve smyslu § 40 odst. 3 zákona tak, aby dodavatelé mající zájem o danou veřejnou zakázku měli dostatek času připravit své nabídky.

96. K povaze změny zadávacích podmínek Úřad v šetřeném případě sděluje, že upuštěním od původních požadavků na technické kvalifikační předpoklady dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona a § 56 odst. 1 písm. b) zákona a ponecháním pouze požadavku na technický kvalifikační předpoklad dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona umožnil zadavatel rozšíření počtu potenciálních dodavatelů, neboť na základě této změny se do zadávacího řízení mohli přihlásit i dodavatelé, kteří původně nastavené rozsáhlejší požadavky zadavatele nesplňovali a kteří mohli zadavateli nabídnout výhodnější podmínky nežli uchazeči kvalifikovaní podat nabídku za původně nastavených podmínek zadávacího řízení. Výše popsaná změna tudíž představuje takovou změnu zadávacích podmínek, která je způsobilá rozšířit okruh možných dodavatelů. Zde uvedené ostatně potvrzuje sám zadavatel ve svém stanovisku ze dne 22.12.2015, když uvádí, že „změna (prodloužení) lhůty je odůvodněna samotným obsahem dodatečné informace č. 2“, přičemž se jednalo o „změnu zadávacích podmínek, která „může rozšířit okruh možných dodavatelů““.

97. V šetřeném případě byl tudíž zadavatel povinen po provedené změně zadávacích podmínek, která je způsobilá rozšířit okruh možných dodavatelů, prodloužit lhůtu pro podání nabídek tak, aby od okamžiku změny, tzn. od 17.4.2014, činila celou původní délku lhůty pro podání nabídek v délce alespoň 56 dnů, tzn. minimálně do 12.6.2014. Úřad nemůže přijmout argument zadavatele, že k uveřejnění dodatečné informace č. 2 na profilu zadavatele došlo dne 17.4.2014, tzn. 47 dnů před původním koncem lhůty pro podávání nabídek a zadavatel tedy nebyl nucen prodloužit konec lhůty pro podávání nabídek, neboťzadavatel je povinen takto postupovat (prodloužit lhůtu pro podání nabídek o celou původně stanovenou lhůtu) i v případě, kdy původní lhůtu pro podání nabídek stanovil delší, než mu předepisuje zákon, tzn. v šetřeném případě nadlimitní veřejné zakázky zadávané v otevřeném řízení delší než 52 dnů.

98. Vycházeje z výše uvedeného Úřad uzavírá, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 40 odst. 3 zákona tím, že prostřednictvím dodatečných informací k zadávacím podmínkám č. 2 ze dne 17.4.2014 provedl změnu zadávacích podmínek týkajících se požadavků zadavatele na technické kvalifikační předpoklady, kdy zadavatel ustoupil od původních požadavků dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona a § 56 odst. 1 písm. b) zákona a ponechal pouze požadavek na technický kvalifikační předpoklad dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona, tzn. provedl změnu zadávacích podmínek, která může rozšířit okruh možných dodavatelů, aniž by prodloužil lhůtu pro podání nabídek tak, aby od okamžiku změny činila celou původní délku lhůty pro podání nabídek, neboť lhůtu pro podání nabídek stanovenou do 4.6.2014 v návaznosti na provedenou změnu prodloužil zadavatel pouze do 9.6.2014, přičemž celková lhůta pro podání nabídek od okamžiku změny, tzn. od 17.4.2014 do 9.6.2014 činila 53 dnů oproti původně stanovené lhůtě pro podání nabídek, která od  zahájení zadávacího řízení, tzn. od 9.4.2014 do 4.6.2014 činila 56 dnů.

99. Úřad konstatuje, že tento nezákonný postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze vyloučit, že pokud by uchazeči mohli od okamžiku změny zadávacích podmínek počítat s lhůtou pro podání nabídek v délce minimálně původně stanovené lhůty pro podání nabídek, mohlo se do dané soutěže přihlásit více dodavatelů. Ačkoliv lhůta pro podání nabídek po prodloužení lhůty činila 53 dnů oproti původně stanovené lhůtě pro podání nabídek v délce 56 dnů, nebyla dotčená lhůta stanovena v dostatečné délce ve smyslu § 40 odst. 3 zákona, který na případ změn zadávacích podmínek způsobilých rozšířit okruh možných dodavatelů pamatuje a pevně stanovuje povinnost prodloužení původní lhůty „tak, aby od okamžiku změny činila celou původní délku lhůty pro podání žádosti o účast nebo pro podání nabídek“, a to i přes skutečnost, že zadavatel při prodloužení dotčené lhůty dostál podmínky stanovení minimální zákonné lhůty pro podání nabídek dle § 39 odst. 3 písm. a) bodu 1. zákona. Úřad k případnému vlivu na výběr nejvhodnější nabídky dále připomíná, že lhůta pro podání nabídky by měla dodavatelům zaručovat dostatečný časový prostor, aby se o veřejné zakázce nejen dozvěděli, ale také aby mohli zpracovat svoji nabídku tak, aby co nejlépe odpovídala všem požadavkům zadavatele. Za nepřípustný je potom nutno označit takový postup, kdy zadavatel před uplynutím lhůty pro podání nabídek změní zadávací podmínky způsobem, majícím vliv na rozhodování dodavatelů o podání nabídky, aniž by dodavatelům poskytl dostatek času na přípravu nabídky, v šetřeném případě dle charakteru změny ve smyslu § 40 odst. 3 zákonacelou původní délku lhůty pro podání nabídky, jak je zřejmé z předestřené argumentace Úřadu. Vzhledem ke skutečnosti, že postupem zadavatele došlo ke změně zadávacích podmínek, která rozšiřuje okruh potenciálních dodavatelů, což nečiní sporným ani sám zadavatel, je evidentní, že potenciálním dodavatelům, kteří by byli schopni podat nabídku do předmětného zadávacího řízení až po zmírnění požadavků zadavatele prostřednictvím dodatečných informací k zadávacím podmínkám č. 2, byla dána kratší lhůta pro zpracování nabídek. Úprava zadávacích podmínek může mít přitom nepochybně vliv na rozhodování dodavatelů o podání nabídky, neboť právě nastavení zadávacích podmínek a požadavky zadavatele jsou stěžejním podkladem pro rozhodnutí dodavatelů o podání nabídky. Pokud tedy zadavatel v šetřeném případě neprodloužil lhůtu pro podání nabídek tak,aby od okamžiku změny činila celou původní délku lhůty pro podání nabídek, mohl mít tento jeho postup vliv na rozhodnutí dodavatelů o podání nabídky, neboť ti nemuseli mít dostatek času na přípravu svých nabídek.

100. Úřad k potencialitě vlivu na výběr nejvhodnější nabídky v dalším odkazuje na bod 51 – 52 odůvodnění tohoto rozhodnutí.

101. Vzhledem k výše uvedenému a s ohledem na skutečnost, že zadavatel již dne 28.7.2014 uzavřel na šetřenou veřejnou zakázku smlouvu, rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

Právní posouzení k výroku IV. rozhodnutí

102. Z dokumentace o veřejné zakázce vyplývá, že zadavatel v bodě IV.3.4) oznámení o zahájení zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku stanovil lhůtu pro doručení nabídek do 4.6.2014 do 10:00 hodin. Z dokumentace o veřejné zakázce je dále zřejmé, že obsahem dodatečných informací č. 2 byla změna zadávacích podmínek, kdy zadavatel slevil z původně požadovaných požadavků na technické kvalifikační předpoklady dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona a § 56 odst. 1 písm. b) zákona a ponechal pouze požadavek na technický kvalifikační předpoklad dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona. Zároveň zadavatel předmětnými dodatečnými informacemi č. 2 změnil termín pro podání nabídek a otevírání obálek, který byl nově stanoven do 9.6.2014 do 10:00 hodin.

103. Úřad v šetřeném případě zjistil, že zadavatel v rozporu s § 147 odst. 8 zákona neuveřejnil úpravy provedené  na základě dodatečných informací k zadávacím podmínkám č. 2 ze dne 17.4.2014 postupem podle § 147 odst. 1 až 3 citovaného zákona, když neodeslal opravný formulář oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku. Úřad konstatuje, že zadavatel tedy povinnost uloženou mu zákonem v souvislosti s uveřejňováním údajů o veřejných zakázkách v § 147 odst. 8 nesplnil. Tuto skutečnost zadavatel také ve svém stanovisku ze dne 22.12.2015 přiznal a vysvětlil jako administrativní nedopatření.

104. Úřad dodává, že technické kvalifikační předpoklady byly v oznámení o zahájení zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku odeslaném do Věstníku veřejných zakázek uvedeny, tudíž po změně zadávacích podmínek dodatečnými informacemi k zadávací dokumentaci č. 2 ze dne 17.4.2014 se změnil i obsah tohoto oznámení o zahájení zadávacího řízení odeslaného do Věstníku veřejných zakázek.

105. Úřad ve věci uvádí, že z § 147 odst. 8 zákona vyplývá, že zadavatel je oprávněn při dodržení zásad nediskriminace, rovného zacházení a transparentnosti, provést úpravy v již uveřejněném vyhlášení, přičemž opravný formulář musí zadavatel odeslat k uveřejnění stejným způsobem, kterým odeslal k uveřejnění formulář původní. Provedené úpravy je následně povinen oznámit do 5 dnů ode dne jejich odeslání všem známým zájemcům či uchazečům s uvedením důvodu. Předně Úřad uvádí, že povinnost oznámení provedených změn všem známým uchazečům byla splněna, neboť o předmětné změně byli všichni známí uchazeči informováni právě prostřednictvím dodatečných informací č. 2. Nicméně povinnost, v případě provedení změn oznámení o zahájení zadávacího řízení, uveřejnit opravné oznámení o zahájení splněna nebyla, přičemž právě tuto povinnost lze považovat za esenciální. Jestliže zadavatel tuto svou povinnost nesplní, o provedené změně se nedozví dodavatelé, kteří by po provedené změně případně byli schopni se o předmětnou veřejnou zakázku ucházet. V závislosti na rozsahu a významu provedené změny, resp. na tom, do jaké míry může provedená změna vést ke komplikacím a zdržení při zpracování nabídky, pak zadavatel prodlouží lhůty stanovené v oznámení o zakázce (§ 40 odst. 3 zákona), a je tedy s odkazem odůvodnění výroku III. tohoto rozhodnutí zřejmé, že došlo ke změně, která mohla ovlivnit okruh možných dodavatelů a uveřejnění opravného oznámení mohlo upozornit další potenciální dodavatele na možnost zúčastnit se zadávacího řízení, neboť pokud by se tito o provedených změnách dozvěděli, mohli by nové, mírnější technické kvalifikační předpoklady splnit a zadávacího řízení se zúčastnit.

106. Na základě výše uvedených skutečností Úřad uzavírá, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 147 odst. 8 zákona tím, že neodeslal opravný formulář oznámení o zahájení zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku, na základě úpravy zadávacích podmínek provedené dodatečnými informacemi k zadávací dokumentaci č. 2 ze dne 17.4.2014, k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku.

107. Úřad konstatuje, že tento nezákonný postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze vyloučit, že pokud by zadavatel dodržel zákonem stanovenou povinnost a opravný formulář oznámení o zahájení zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku, na základě úpravy zadávacích podmínek provedené dodatečnými informacemi k zadávací dokumentaci č. 2 ze dne 17.4.2014, odeslal k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku, mohla daná veřejná zakázka oslovit větší počet dodavatelů, kteří by mu mohli nabídnout výhodnější podmínky plnění šetřené veřejné zakázky, než jaké mu byly nabídnuty vybraným uchazečem. Úřad na tomto místě především akcentuje, že provedenou změnou zadavatel slevil z původně požadovaných požadavků na technický kvalifikační předpoklad dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona a technický kvalifikační předpoklad dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona a ponechal pouze požadavek na technický kvalifikační předpoklad dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona, čímž nepochybně mohl rozšířit okruh možných dodavatelů a bylo tak nanejvýš důležité umožnit všem potenciálním dodavatelům seznámit se s pozměněnými zadávacími podmínkami šetřené veřejné zakázky. Úřad tudíž z tohoto důvodu nemůže přijmout argument zadavatele, že předmětné pochybení je pouze administrativním nedopatřením, které není způsobilé jakkoli ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

108. Úřad k potencialitě vlivu na výběr nejvhodnější nabídky v dalším odkazuje na bod 51 – 52 odůvodnění tohoto rozhodnutí.

109. Vzhledem k výše uvedenému a s ohledem na skutečnost, že zadavatel již dne 28.7.2014 uzavřel na šetřenou veřejnou zakázku smlouvu, rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

Právní posouzení k výroku V. rozhodnutí

110. Z dokumentace o veřejné zakázce vyplývá, že v bodě 7. „Technické kvalifikační předpoklady“ kvalifikační dokumentace vymezil zadavatel minimální úroveň technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona tak, že za dodávku obdobného charakteru a rozsahu považoval dodávku vybavení učeben audiovizuální technikou ve finančním rozsahu min. 5 mil. Kč bez DPH.

111. Z dokumentace o veřejné zakázce je dále zřejmé, že obsahem dodatečných informací k zadávací dokumentaci č. 3 ze dne 22.5.2014, které zadavatel uveřejnil na svém profilu 22.5.2014, byla změna technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona, neboť zadavatel uvedl, že bude akceptovat i obdobné dodávky audiovizuální techniky i do jiných prostor než jsou školní učebny oproti původnímu požadavku na obdobné dodávky vybavení učeben audiovizuální technikou.

112. Úřad v šetřeném případě shledal, že zadavatel provedl výše specifikovanou úpravu zadávacích podmínek týkající se požadavků zadavatele na technické kvalifikační předpoklady dodatečnými informacemi č. 3 ze dne 22.5.2014, přičemž lhůtu pro podání nabídek vůbec neprodloužil.

113. V souvislosti s problematikou stanovení lhůty pro podání nabídek a změn zadávací dokumentace Úřad odkazuje na body 92 – 94 odůvodnění tohoto rozhodnutí včetně již zmíněného rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 131/2007 ze dne 12. 5. 2008.

114. Ve vztahu k šetřenému případu Úřad uvádí, že zadavatel institutu dodatečných informací v předmětném zadávacím řízení využil mimo jiné v situaci, když prostřednictvím dodatečných informací k zadávacím podmínkám č. 3 ze dne 22.5.2014 změnil zadávací podmínky týkající se požadavku zadavatele na technické kvalifikační předpoklady dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona, neboť uvedl, že bude akceptovat obdobné dodávky audiovizuální techniky i do jiných prostor než jsou školní učebny oproti původnímu požadavku na obdobné dodávky vybavení učeben audiovizuální technikou. Zadavatel je při změně zadávací dokumentace povinen postupovat tak, aby žádný potenciální dodavatel nebyl touto změnou diskriminován. Úřad akcentuje, že předmětné úvahy, obsažené mimo jiné i ve zmíněném rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 131/2007 ze dne 12. 5. 2008, byly následně zakotveny přímo v zákoně, a to právě v ustanovení § 40 odst. 3 zákona. V šetřeném případě zadavatel změnou požadavků na technické kvalifikační předpoklady modifikoval zadávací podmínky, přičemž jeho povinností tedy bylo současně s provedenou změnou prodloužit lhůtu pro podání nabídek ve smyslu § 40 odst. 3 zákona tak, aby dodavatelé mající zájem o danou veřejnou zakázku měli dostatek času připravit své nabídky.

115. K povaze změny zadávacích podmínek Úřad v šetřeném případě sděluje, že změnou původního požadavku na technické kvalifikační předpoklady dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona spočívající v akceptaci obdobných dodávek audiovizuální techniky i do jiných prostor než jsou učebny oproti původnímu požadavku na obdobné dodávky vybavení učeben audiovizuální technikou, zadavatel bez jakýchkoliv pochybností provedl úpravu zadávacích podmínek, když původně nastavený „striktnější“ požadavek vymezený pouze pro vybavení „učeben“ změnil a stanovil oproti tomu „volnější“ požadavek vymezený „i projiné prostory než jsou školní učebny“. K pojmu učebna Úřad uvádí, že v obecně chápaném smyslu se jedná o místnost, která je primárně určena pro vyučování a další vzdělávací činnost dětí, mládeže i dospělých, čímž se svou funkcí tato místnost odlišuje od prostor jiných. Výše uvedené potvrzuje i sám zadavatel, neboť ve svém vyjádření ze dne 22.12.2015 argumentuje tím, že audiovizuální technika slouží primárně pro vybavení učeben, zasedacích místností nebo konferenčních sálů, přičemž tyto jednotlivé prostory také rozlišuje, ačkoliv podotýká, že všechny je lze využít i jako učebny. Skutečnost, že pojem učebna označuje především školní učebnu, je také zřejmé i ze znění  dodatečných informací č. 3 a z vyjádření zadavatele ze dne 22.12.2015, neboť ten, ve snaze rozptýlit pochybnosti o charakteru prostor, dodatečnými informacemi č. 3 umožnil předložit obdobné dodávky audiovizuální techniky i do jiných prostor než jsou právě „školní učebny“. Úřad z těchto důvodů nemůže přijmout argument zadavatele, že dodatečnými informacemi č. 3 nedošlo k zmírnění stanoveného požadavku, ale pouze k vysvětlení definice slova učebna tak, jak bylo míněno zadavatelem, neboť ten jej vnímal „v nejširším slova smyslu, tzn. jako místnosti pro výuku, přednášky, školení, prezentace, jednání apod.“ Nadto Úřad uvádí, že audiovizuální technika nemusí být dodávána pouze do prostor, kde se vyučuje, ale např. do specializovaných kancelářských místností, specializovaných hal apod. Úřad na základě výše uvedeného konstatuje, že popsaná změna tudíž představuje změnu zadávacích podmínek a zadavatel byl tedy v souladu s § 40 odst. 3 povinen zvážit, zda tato změna byla způsobilá rozšířit okruh potenciálních uchazečů a v závislosti na tom poté prodloužit lhůtu pro podání nabídek buď přiměřeně, popř. o celou původní délku této lhůty. Jelikož však zadavatel lhůtu pro podání nabídek neprodloužil vůbec, je bezpředmětné zabývat se charakterem jím provedené změny.

116. V šetřeném případě byl tudíž zadavatel povinen po provedené změně zadávacích podmínek, prodloužit lhůtu pro podání nabídek, neboť z § 40 odst. 3 zákona bez dalšího plyne, že jestliže veřejný zadavatel provede úpravy zadávacích podmínek, je povinen současně přiměřeně prodloužit lhůtu pro podání žádostí o účast nebo lhůtu pro podání nabídek, a to podle povahy provedené úpravy. Z textace tohoto ustanovení vyplývá, že příslušná lhůta by měla být prodloužena vždy, byť i v případě marginální úpravy zadávacích podmínek, přičemž povahu provedené úpravy Úřad dále neposuzuje, neboť je nadbytečné tuto skutečnost dále zkoumat, neboť k prodloužení lhůty pro podání nabídek nedošlo vůbec a je tedy pro posouzení dané věci bezpředmětné, zda se jednalo o změnu, která mohla či nemohla rozšířit okruh potenciálních dodavatelů.

117. Vycházeje z výše uvedených skutečností Úřad uzavírá, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 40 odst. 3 zákona tím, že prostřednictvím dodatečných informací k zadávacím podmínkám č. 3 ze dne 22.5.2014 provedl změnu zadávacích podmínek, když oproti původnímu požadavku stanovenému v bodu 7. „Technické kvalifikační předpoklady“ kvalifikační dokumentace, kde zadavatel vymezil minimální úroveň technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona tak, že za dodávku obdobného charakteru a rozsahu považoval dodávku vybavení učeben audiovizuální technikou ve finančním rozsahu min. 5 mil. Kč bez DPH, uvedl, že bude akceptovat i obdobné dodávky audiovizuální techniky i do jiných prostor než jsou školní učebny, tzn. provedl změnu zadávacích podmínek, avšak lhůtu pro podání nabídek v návaznosti na předmětnou změnu vůbec neprodloužil.

118. Úřad konstatuje, že tento nezákonný postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze vyloučit, že pokud by zadavatel prodloužil lhůtu pro podání nabídek, mohli se o předmětnou veřejnou zakázku ucházet i další potenciální dodavatelé a do předmětné veřejné zakázky se mohlo přihlásit více dodavatelů. Úřad k eventuálnímu vlivu na výběr nejvhodnější nabídky dále připomíná, že lhůta pro podání nabídky by měla dodavatelům zaručovat dostatečný časový prostor, aby se o veřejné zakázce nejen dozvěděli, ale také aby mohli zpracovat svoji nabídku tak, aby co nejlépe odpovídala všem požadavkům zadavatele. Za nepřípustný je potom nutno označit takový postup, kdy zadavatel před uplynutím lhůty pro podání nabídek změní zadávací podmínky způsobem, mající vliv na rozhodování dodavatelů o podání nabídky, aniž by dodavatelům poskytl dostatek času na přípravu nabídky. Úprava zadávacích podmínek může mít přitom nepochybně vliv na rozhodování dodavatelů o podání nabídky, neboť právě nastavení zadávacích podmínek a požadavky zadavatele jsou stěžejním podkladem pro rozhodnutí dodavatelů o podání nabídky. Pokud tedy zadavatel v šetřeném případě neprodloužil lhůtu pro podání nabídek, mohl mít tento jeho postup vliv na rozhodnutí dodavatelů o podání nabídky.

119. Úřad k potencialitě vlivu na výběr nejvhodnější nabídky v dalším odkazuje na bod 51 – 52 odůvodnění tohoto rozhodnutí.

120. Vzhledem k výše uvedenému a s ohledem na skutečnost, že zadavatel již dne 28.7.2014 uzavřel na šetřenou veřejnou zakázku smlouvu, rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozhodnutí.

Právní posouzení k výroku VI. rozhodnutí

121. Z dokumentace o veřejné zakázce vyplývá, že zadavatel v příloze č. 6 „Specifikace předmětu plnění“ zadávací dokumentace v rámci položky č. 6 „Vestavné PC pro ploché displeje“ stanovil, že požaduje parametr standard Intel Atom 1,6 GHz.

122. Z dokumentace o veřejné zakázce dále vyplývá, že zadavatel v příloze č. 6 „Specifikace předmětu plnění“ zadávací dokumentace v rámci položky č. 127 „All in ONE dotykové PC“ stanovil, že požaduje parametr Intel Core i5 4570s Haswell a Intel HD Graphics 4600.

123. Úřad ve věci uvádí, že ustanovení § 44 odst. 11 zákona je jednou z forem konkrétního zobrazení obecné zásady zákazu diskriminace určitých dodavatelů či způsobů řešení veřejné zakázky. Jedná se o postup zadavatele, kdy tento uvede v zadávací dokumentaci požadavky nebo odkazy na obchodní firmy, názvy nebo jména a příjmení, specifická označení zboží a služeb, které platí pro určitou osobu, popřípadě její organizační složku, za příznačné, patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, ochranné známky nebo označení původu. Tato zásada platí v oblasti veřejného zadávání dlouhodobě a existuje k ní rovněž ustálená výkladová praxe soudů i Úřadu. Uvedené ustanovení zákona je transpozicí čl. 23 odst. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. 3. 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, podle kterého technické specifikace nesmějí – není-li to odůvodněno předmětem zakázky – odkazovat na určitou výrobu nebo zdroj nebo na konkrétní postup nebo na obchodní značky, patenty, typy nebo určitý původ či výrobu, což by mělo za důsledek zvýhodnění nebo vyloučení určitých podniků nebo určitých výrobků.Dle ustáleného výkladu je zadavatel povinen vymezit předmět veřejné zakázky přesně, úplně a srozumitelně, nicméně za použití natolik obecného popisu předmětu veřejné zakázky a technických podmínek, aby neodkazoval na určité identifikační znaky jiných dodavatelů. Jedině v tom případě, že nelze tímto obecným způsobem předmět plnění dostatečně specifikovat, tzn., není-li popis předmětu veřejné zakázky provedený postupem podle § 45 a 46 zákona dostatečně přesný a srozumitelný, může za této výjimečné situace zadavatel v zadávací dokumentaci např. odkázat na určitý konkrétní typ výrobku nebo značky pro bližší určení standardu jakosti a dalších vlastností výrobků, ale zároveň nesmí být omezena práva těch dodavatelů, kteří ve svých nabídkách nabídnou obdobná technická řešení se srovnatelnými parametry. Zadavatel např. nesmí v podmínkách zadání stanovit, že požaduje dodání pouze určité konkrétní značky výrobku, aniž by současně umožnil použití obdobného řešení, neboť takový postup by byl porušením principu nediskriminace dodavatelů, který je jednou ze stěžejních zásad zadávání veřejných zakázek. Zákaz specifikace předmětu plnění se týká zejména konkrétních názvů a označení zboží a služeb, patentů, užitných či průmyslových vzorů, ochranných známek či označení původu. Úřad opětovně zdůrazňuje, že proto pouze ve výjimečných případech, kdy obecná specifikace předmětu veřejné zakázky by nebyla dostatečně přesná a srozumitelná (nezaručovala by vymezení předmětu veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídek), může zadavatel použít odkaz na konkrétní značku či výrobek, přičemž je však zadavatel povinen připustit použití kvalitativně a technicky obdobných řešení, neboť i v případech, kdy se zadavatel domnívá, že takové obdobné řešení neexistuje, nemusí mít dostatečně zpracovanou studii příslušného trhu a dodavatel používající obdobné řešení vhodné pro zadavatele může existovat.

124. Úřad uvádí, že technickými podmínkami se v případě veřejných zakázek na dodávky nebo služby podle § 45 odst. 1 zákona rozumí vymezení charakteristik a požadavků na dodávky nebo služby stanovené objektivně a jednoznačně způsobem vyjadřujícím účel využití požadovaného plnění zamýšlený zadavatelem, přičemž tyto technické podmínky nesmí být ve smyslu § 45 odst. 3 zákona stanoveny tak, aby určitým dodavatelům zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely neodůvodněné překážky hospodářské soutěže. Odůvodňuje-li to předmět veřejné zakázky, zohlední zadavatel při stanovení technických podmínek požadavky přístupnosti osob se zdravotním postižením nebo dostupnosti pro všechny uživatele. Technické podmínky může zadavatel podle § 46 odst. 4 zákona stanovit formou požadavků na výkon nebo funkci, které mohou zahrnovat rovněž charakteristiky z hlediska vlivu na životní prostředí. Tyto požadavky a charakteristiky musí být dostatečně přesné, aby uchazečům umožnily jednoznačně určit předmět zakázky a zpracovat porovnatelné nabídky.

125. Úřad k rozsahu zákazu zakotveného v § 44 odst. 11 zákona odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 27/2009-117 ze dne 28. 4. 2011, ve kterém je uvedeno: „Pokud by pak zadávací dokumentace odkazovala na konkrétní obchodní firmu nebo dokonce konkrétní výrobek, docházelo by k omezení konkurence a tedy i soutěže. Zákaz uvádět v zadávací dokumentaci obchodní firmu však není absolutní a ZVZ stanoví dvě výjimky, kdy jsou odkazy přípustné. Zadavatel tak může odkázat na obchodní firmu tehdy, je-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky, nebo tehdy, není-li schopen popsat předmět veřejné zakázky s použitím specifikací, které jsou dostatečně přesné a srozumitelné všem dodavatelům. Vždy však musí umožnit použití i jiných kvalitativně a technicky obdobných řešení.“ K obdobnému závěru pak dospěl rovněž Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 9 Afs 30/2010 ze dne 16. 10. 2010, ve kterém konstatoval: „Zadavatel při zpracování zadávací dokumentace nesmí použít mj. odkazy na konkrétní obchodní firmy, ledaže by to bylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky a pokud by popis předmětu veřejné zakázky stanovený technickými podmínkami plnění nebyl přesný a srozumitelný. V takovém případě však musí zadavatel připustit jakékoliv jiné obdobné řešení vyhovující jeho požadavkům na plnění předmětu veřejné zakázky.“ Nejsou-li splněny výše uvedené podmínky, kdy se obecný zákaz uvádět požadavky nebo odkazy mimo jiné na konkrétní výrobky neuplatní, a zadavatel přesto použije požadavek nebo odkaz ve smyslu § 44 odst. 11 zákona např. na konkrétní výrobek nebo ochrannou známku, dopustí se v takovém případě nejen porušení § 44 odst. 11 zákona, ale současně i zásady zákazu diskriminace.

126. Úřad shrnuje, že zadavatel tedy v zadávací dokumentaci může uvést požadavky nebo odkazy na obchodní firmy, názvy nebo jména a příjmení, specifická označení zboží a služeb, které platí pro určitou osobu, popřípadě její organizační složku za příznačné, patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, ochranné známky nebo označení původu, toliko v případě, kdy je to odůvodněno předmětem veřejné zakázky, dále v případě, kdy zadavatel není schopen jejich předmět specifikovat pomocí technických podmínek ve smyslu ustanovení §§ 45 a 46 zákona, a v případě stavebních prací lze takový odkaz připustit, pouze pokud nepovede k neodůvodněnému omezení hospodářské soutěže. V jiných případech zadavatel není oprávněn v zadávací dokumentaci požadavky nebo odkazy na specifická označení zboží nebo služeb a jiná označení uvádět, a to ani za stavu, kdy by připustil obdobné řešení. Zadavatel přitom musí být schopen použití odkazů nebo požadavků dle § 44 odst. 11 zákona odůvodnit a doložit, nejlépe již v textu zadávací dokumentace.

127. Ve vztahu k dané problematice lze rovněž odkázat na rozhodovací praxi SDEU, např. ve věci C-359/93 Komise Evropských společenství proti Nizozemskému království ze dne 24. 1. 1995 (tzv. případ UNIX – CASE), kdy holandská vláda požadovala software pro předpověď UNIX, čímž podle SDEU diskriminovala ostatní dodavatele, jejichž software pracoval na stejném nebo obdobném principu. SDEU v tomto případě rozhodl, že holandská vláda mohla pouze požadovat software „pracující“ pod UNIXem, čili kompatibilní software, nikoli přímo software stejné značky.

128. V šetřeném případě Úřad shledal, že zadavatel nepostupoval v souladu s § 44 odst. 11 zákona v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, neboť v příloze č. 6 „Specifikace předmětu plnění“ zadávací dokumentace v rámci položek č. 6 a č. 127 použil odkazy na specifické označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, ačkoliv to nebylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky. Úřad má za to, že ve zde posuzovaném případě nejsou splněny výše uvedené podmínky pro použití parametru standard Intel Atom 1,6 GHz v rámci položky č. 6 „Vestavné PC pro ploché displeje“ a parametru Intel Core i5 4570s Haswell a Intel HD Graphics 4600 v rámci položky č. 127 „All in ONE dotykové PC“, neboť se v tomto případě nejedná o natolik specifický předmět veřejné zakázky, že by zadavatel nebyl schopen stanovit předmět plnění veřejné zakázky pomocí obecných specifikací, např. technické specifikace jako výkon a jeho parametry, charakter výrobku, funkce atd., které jsou dostatečně přesné a srozumitelné všem dodavatelům. Úřad tudíž nepovažuje položku č. 6 „Vestavné PC pro ploché displeje“ ani položku č. 127 „All in ONE dotykové PC“ za do té míry speciální výrobky, že by je nebylo možné dostatečně přesně a srozumitelně popsat bez zadavatelem použitých konkrétních názvů výrobků a jejich specifikace tak, jak to učinil v šetřeném případě, tedy uvedením požadovaných parametrů ve formě obchodních názvů výrobků s vymezením typu a standardu poptávaných komponent. Požadovanou specifikaci by bylo přitom možné provést způsobem, který by dodavatele nenaváděl k určitým výrobkům, značkám a výrobcům. Z uvedené argumentace a obsahu požadavků zadavatele je evidentní, že zadavatel požadoval konkrétní produkty (procesory a grafickou kartu) výrobce společnosti Intel Corporation.

129. Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 22.12.2015 odůvodňuje svůj postup tím, že v předmětném zadávacím řízení připustil, aby uchazeči nabídli i jiné, kvalitativně a technicky obdobné řešení, resp. v zadávacích podmínkách nestanovil, že jsou uchazeči povinni splnit dotčené parametry uvedené v příloze č. 6 zadávací dokumentace, neboť se jednalo o specifikaci „nejnižší možnou“ resp. „standard“ zadavatele, který nevyžadoval danou konkrétní značku jako jedinou možnou. Zadavatel má přitom za to, že uvedené obchodní názvy výrobků byly příkladné k bližšímu vymezení typů a standardů předpokládaných komponent.

130. K výše uvedené argumentaci zadavatele Úřad sděluje, že možnost použití odkazů na konkrétní výrobky zakotvenou v § 44 odst. 11 zákona je, jak Úřad dovodil výše, spjata toliko se situací, kdy je použití odkazu nebo požadavku na konkrétní výrobky nebo ochranné známky podle tohoto ustanovení zákona vůbec přípustné. V šetřeném případě ovšem taková výjimečná situace, kdy by zadavatel byl oprávněn v zadávací dokumentaci např. odkázat na určitý konkrétní typ výrobku nebo značky pro bližší určení standardu jakosti a dalších vlastností výrobků, neboť obecná specifikace předmětu veřejné zakázky by nezaručovala vymezení předmětu veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídek, nenastala. Zároveň přitom platí, že použití „antidiskriminační formulace“ upravené v § 44 odst. 11 zákona samo o sobě nenahrazuje splnění podmínek pro výjimku ze zákazu použití odkazu nebo požadavku na konkrétní výrobky nebo ochranné známky.

131. Navzdory skutečnosti, že zadavatel uvádí, že umožnil podání nabídky s ekvivalentním výrobkem, resp. kvalitativně srovnatelného řešení (bez ohledu na to, že tak učinil, aniž by byly splněny podmínky výjimky ze zákazu podle § 44 odst. 11 zákona), dodavatelé mohli být ve vztahu k položkám č. 6 „Vestavné PC pro ploché displeje“ a č. 127 „All in ONE dotykové PC“ legitimně vedeni úvahou, zda dodání jiného než zadavatelem specifikovaného zboží nepovede k vyřazení jejich nabídky a následnému vyloučení z účasti v zadávacím řízení pro nesplnění zadávacích podmínek. Ze zadávacích podmínek přitom neplyne, že by specifikace výrobků použitá zadavatelem v zadávací dokumentace u položek č. 6 a č. 127 měly pouze příkladný charakter a mohly tedy být pro dodavatele a jejich nabídky zcela nezávazné co do značky výrobku a parametrů tohoto konkrétního výrobku. Rovněž nelze takovou specifikaci (standard Intel Atom 1,6 GHz, Intel Core i5 4570s Haswell a Intel HD Graphics 4600) považovat za vyjádření určitého standardu, neboť z nich nelze přesně a úplně určit, jaké minimální parametry plnění by měly nabízené výrobky splňovat.

132. Úřad dále uvádí, že judikatura soudů (viz bod 125. odůvodnění tohoto rozhodnutí) jednoznačně dovodila, kdy je výjimečně možné uvést odkaz na konkrétní obchodní firmu, a to tehdy, je-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky nebo není-li zadavatel schopen popsat předmět veřejné zakázky s použitím specifikací dostatečně přesných a jasných pro všechny dodavatele. Ani jedna z těchto podmínek naplněna nebyla, přičemž skutečnost, že zadavatel připustil i jiná řešení, je v tomto případě zcela irelevantní, poněvadž tak musí zadavatel učinit vždy, a to i kdyby legitimně použil odkaz na konkrétní výrobek. Pokud však tento postup legitimní nebyl, je bez významu, zda zadavatel k tomu uvedl, že lze připustit ještě další řešení.

133. Tím, že zadavatel v zadávacích podmínkách stanovil požadavek na dodávku konkrétních výrobků konkrétního výrobce, nedodržel zásadu zákazu diskriminace stanovenou v § 6 odst. 1 zákona. Zadavatel tímto svým postupem diskriminoval ostatní dodavatele, kteří by byli schopni podat svoji nabídku na plnění veřejné zakázky, pokud by v zadávacích podmínkách zadavatel neomezil dodávku konkrétních výrobků konkrétního výrobce.

134. Problematiku dodržování zásady zákazu diskriminace zohledňuje např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 20/2008 ze dne 5.6.2008, ze kterého vyplývá, že smysl ustanovení § 6 zákona „v prvé řadě směřuje k cíli samotného zákona, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli“. Dále Nejvyšší správní soud zdůraznil, „že smysl a cíl zákazu diskriminace nutně vede interpreta § 6 ZVZ k závěru, že tento zákaz zahrnuje jednak zákaz diskriminace zjevné (přímé), tedy odlišného zacházení s jednotlivcem ve srovnání s celkem, jednak též zákaz diskriminace skryté (nepřímé), pokud tato vede v podstatě k obdobným právem zakázaným důsledkům (v oblasti práva veřejných zakázek tedy poškozování hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli)“. Stejně tak nelze opominout skutečnost, že uchazeči, kteří nabídku v rámci předmětného zadávacího řízení podali, i přes takto diskriminačně nastavené zadávací podmínky, v případě, že by zadavatel stanovil zadávací podmínky v souladu se zákonem, mohli v rámci svých nabídek nabízet výrobky se stejnými výkonnostními parametry, avšak od jiných výrobců a tedy i nabízená cena za dodání požadovaného plnění mohla být od těchto uchazečů nižší, zejména s ohledem na skutečnost, že zadavatel jako hodnotící kritérium zvolil nejnižší nabídkovou cenu.

135. Úřad tudíž opakuje, že zadavatel byl povinován ke specifikaci požadovaných výrobků použít pouze technické podmínky ve smyslu §§ 45 a 46 zákona, odkaz nebo název v takovém případě nebyl oprávněn použít, neboť by to mohlo vést ke zvýhodnění nebo vyloučení určitých podniků nebo výrobků a zadavatel v této souvislosti nemůže ke zhojení svého postupu jako „obezličku“ připustit ani obdobné řešení (obdobně to platí i pro uvozování názvu nebo odkazu pomocí „např., apod.“, pozn. Úřadu). Vycházeje z obecných zásad zadávacího řízení uvedených v § 6 odst. 1 zákona, resp. s ohledem na možnost případného přezkumu úkonů zadavatele, Úřad konstatuje, že použitou specifikaci předmětu veřejné zakázky musí být zadavatel také schopen (nejlépe v dokumentaci o veřejné zakázce) odůvodnit a doložit, což se v šetřeném případě nestalo.

136. Vycházeje z výše uvedených skutečností Úřad uzavírá, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 44 odst. 11 zákona návaznosti na § 6 odst. 1 zákona tím, že v příloze č. 6 „Specifikace předmětu plnění“ zadávací dokumentace v rámci položky č. 6 „Vestavné PC pro ploché displeje“ stanovil, že požaduje parametr standard Intel Atom 1,6 GHz, a v rámci položky č. 127 „All in ONE dotykové PC“ stanovil, že požaduje parametr Intel Core i5 4570s Haswell a Intel HD Graphics 4600, jelikož tímto vymezením parametrů použil v zadávacích podmínkách odkazy na specifické označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, ačkoliv to nebylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky, a dopustil se tak současně i porušení zásady zákazu diskriminace.

137. Úřad konstatuje, že tento nezákonný postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze vyloučit, že mohlo dojít ke zvýhodnění výrobců nabízejících konkrétní požadované výrobky, respektive dodavatelů nabízejících zboží právě od těchto výrobců, v důsledku čehož mohl zadavatel obdržet méně nabídek než v případě, pokud by stanovil zadávací podmínky v souladu se zákonem. Skutečnost, kdy zadavatel po uchazečích požaduje dodávku výrobků od konkrétního dodavatele nebo skupiny dodavatelů, dochází de facto tímto postupem k omezení soutěže mezi uchazeči, neboť zadavatel mohl obdržet nabídky pouze od těch dodavatelů, kteří mohli podat svoji nabídku, která obsahuje toliko konkrétní výrobky od konkrétního výrobce, přičemž se mohl ochudit o nabídky dalších dodavatelů, kteří by byli schopni nabídnout zadavateli jiné adekvátní technické řešení.

138. Úřad k potencialitě vlivu na výběr nejvhodnější nabídky v dalším odkazuje na bod 51 – 52 odůvodnění tohoto rozhodnutí.

139. Vzhledem k výše uvedenému a s ohledem na skutečnost, že zadavatel již dne 28.7.2014 uzavřel na šetřenou veřejnou zakázku smlouvu, rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku VI. tohoto rozhodnutí.

K uložení sankce

140. Podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

141. Ve výroku I. tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 147 odst. 6 zákona tím, že uveřejnil oznámení o zahájení zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku 1 ve Věstníku veřejných zakázek a na profilu zadavatele dříve, než bylo odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku, neboť předmětné oznámení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 14.3.2014 a na profilu zadavatele dne 13.3.2014 a odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku dne 28.4.2014. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 147 odst. 6 zákona tím, že uveřejnil oznámení o zahájení zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku 2 ve Věstníku veřejných zakázek a na profilu zadavatele dříve, než bylo odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku, neboť předmětné oznámení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 10.4.2014 a na profilu zadavatele dne 9.4.2014 a odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku dne 28.4.2014. Ve výroku III. tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 40 odst. 3 zákona tím, že prostřednictvím dodatečných informací k zadávacím podmínkám č. 2 ze dne 17.4.2014 provedl změnu zadávacích podmínek týkajících se požadavků zadavatele na technické kvalifikační předpoklady, kdy zadavatel slevil z původně stanovených požadavků dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona a § 56 odst. 1 písm. b) zákona a ponechal pouze požadavek na technický kvalifikační předpoklad dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona, tzn. provedl změnu zadávacích podmínek, která může rozšířit okruh možných dodavatelů, aniž by prodloužil lhůtu pro podání nabídek tak, aby od okamžiku změny činila celou původní délku lhůty pro podání nabídek. Ve výroku IV. tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel v rozporu s § 147 odst. 8 zákona neuveřejnil úpravy provedené na základě dodatečných informací k zadávacím podmínkám č. 2 ze dne 17.4.2014 postupem podle § 147 odst. 1 až 3 citovaného zákona, když neodeslal opravný formulář oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku. Ve výroku V. tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 40 odst. 3 zákona tím, že prostřednictvím dodatečných informací k zadávacím podmínkám č. 3 ze dne 22.5.2014 provedl změnu zadávacích podmínek, když oproti původně požadovanému požadavku stanovenému v bodě 7. „Technické kvalifikační předpoklady“ kvalifikační dokumentace, kde zadavatel vymezil minimální úroveň technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona tak, že za dodávku obdobného charakteru a rozsahu považoval dodávku vybavení učeben audiovizuální technikou ve finančním rozsahu min. 5 mil. Kč bez DPH, uvedl, že bude akceptovat i obdobné dodávky audiovizuální techniky i do jiných prostor než jsou školní učebny, tzn. provedl změnu zadávacích podmínek, avšak lhůtu pro podání nabídek v návaznosti na předmětnou změnu zadavatel vůbec neprodloužil. Ve výroku VI. tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 44 odst. 11 zákona v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, tím, že v příloze č. 6 „Specifikace předmětu plnění“ zadávací dokumentace v rámci položky č. 6 „Vestavné PC pro ploché displeje“ stanovil, že požaduje parametr „standard Intel Atom 1,6 GHz“ a v rámci položky č. 127 „All in ONE dotykové PC“ stanovil, že požaduje parametr „Intel Core i5 4570s Haswell“ a „Intel HD Graphics 4600“, jelikož tímto vymezením parametrů použil v zadávacích podmínkách odkazy na specifické označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, ačkoliv to nebylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky, a dopustil se tak současně i porušení zásady zákazu diskriminace. Těmito postupy zadavatel naplnil skutkovou podstatu správních deliktů podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

142. Podle § 121 odst. 3 zákona odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

143. Podle § 121 odst. 3 zákona, ve znění novely zákona č. 40/2015 Sb., odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

144. V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správních deliktů dozvěděl z podnětu, který Úřad obdržel dne 4.11.2015, přičemž správní řízení sp. zn. S0844,S0899/2015/VZ bylo zahájeno dne 15.12.2015. Ke spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 19.6.2014, kdy zadavatel uzavřel smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku 1. Ke spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích II. – VI. tohoto rozhodnutí došlo dne 28.7.2014, kdy zadavatel uzavřel smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku 2. Z  uvedeného vyplývá, že v šetřeném případě odpovědnost zadavatele za správní delikt, a to ani podle zákona ve znění novely č. 40/2015 Sb., nezanikla. Od spáchání správních deliktů tedy uběhlo více než 1,5 roku (cca 20 měsíců).

145. Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle § 120 odstavce 1 písm. a), c) nebo d) zákona.

146. K uložení pokuty za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. – VI. tohoto rozhodnutí Úřad předně uvádí, že při stanovení výše sankce je nutné postupovat v souladu se zásadou absorpce, která se uplatní při postihu souběhu správních deliktů a jejíž podstata tkví v absorpci sazeb (poena maior absorbet minorem – tedy přísnější trest pohlcuje mírnější). Jak již v minulosti dovodil Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009 nebo v rozsudku č. j. 5 Afs 9/2008-328 ze dne 31. 10. 2008), při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat trestněprávní instituty i při trestání správním orgánem vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. Použití analogie ve správním trestání je v omezeném rozsahu přípustné tehdy, pokud právní předpis, který má být aplikován, určitou otázku vůbec neřeší, a nevede-li výklad za pomocí analogie ani k újmě účastníka řízení, ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 27/2008–67 ze dne 16. 4. 2008 a č. j. 8 As 17/2007–135 ze dne 31. 5. 2007). Pro ukládání trestů za správní delikty se proto musí uplatnit obdobné principy a pravidla jako pro ukládání trestů za trestné činy.

147. Úprava zákona o veřejných zakázkách je ve vztahu k trestání souběhu správních deliktů na rozdíl od úpravy trestněprávní neúplná. Zejména pak neřeší moment, do kdy je správní delikty možno považovat za sbíhající se, jakož ani důsledky, není-li z jakýchkoli důvodů vedeno společné řízení. Souhrnné či úhrnné tresty, jimiž se postihuje souběh trestných činů, přitom představují pro pachatele výhodnější postup, neboť je v nich zohledněna skutečnost, že pachatel se dopustil dalšího trestného činu, aniž byl varován odsuzujícím rozsudkem týkajícím se dřívějšího trestného činu.S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že pro stanovení konkrétní výše uložené pokuty je nutné samostatně posuzovat jednotlivé sazby za uvedené správní delikty.

148. V souladu s výše citovanou zásadou absorpce v rámci správněprávního trestání Úřad ve správním řízení uloží pokutu podle přísněji trestného správního deliktu, proto se Úřad nejprve zabýval otázkou, za který správní delikt je možno v šetřeném případě uložit přísnější sankci (vyšší pokutu).

149. V daném případě se zadavatel dopustil při zadávání šetřené veřejné zakázky 1 a šetřené veřejné zakázky 2 správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, za které lze v souladu s § 120 odst. 2 písm. a) zákona uložit pokutu do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit.

150. Cena veřejné zakázky 1, při jejímž zadání se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, činí dle čl. 4.1 rámcové smlouvy uzavřené dne 19.6.2014, částku ve výši 4 644 251 Kč s DPH. Horní hranice možné pokuty (10 % z ceny veřejné zakázky) tedy činí podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona částku ve výši 464 425 Kč.

151. Cena veřejné zakázky 2, při jejímž zadání se zadavatel dopustil správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, činí dle čl. 4.1 rámcové smlouvy s odkazem na přílohu č. 2 této smlouvy uzavřené dne 28.7.2014 částku ve výši 28 496 760 Kč bez DPH, což činí částku ve výši 34 481 079 Kč s DPH. Horní hranice možné pokuty (10 % z ceny veřejné zakázky) tedy činí podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona částku ve výši 3 448 108 Kč.

152. V daném případě je nutné uložit pokutu pouze za jeden ze spáchaných správních deliktů a k ostatním přihlédnout v rámci přitěžujících okolností. Z výše uvedeného je zřejmé, že za jednotlivé správní delikty spáchané při zadávání veřejné zakázky 2 lze uložit pokutuv maximální výši 3 448 100 Kč oproti správnímu deliktu spáchanému při zadávání veřejné zakázky 1, za který lze uložit pokutu v maximální výši 464 430 Kč. Úřad tudíž uloží pokutu za jeden ze správních deliktů spáchaných ve veřejné zakázce 2. Vzhledem ke skutečnosti, že sazba pokuty za spáchání jednotlivých správních deliktů při zadávání veřejné zakázky 2 je totožná, dotčené správní delikty posoudil Úřad jako stejně závažné a z tohoto důvodu Úřad provedl výběr a zadavateli následně uložil pokutu za správní delikt, jehož se zadavatel dopustil jednáním popsaným ve výroku VI. tohoto rozhodnutí a spáchání dalších správních deliktů, jichž se zadavatel dopustil jednáním popsaným ve výroku I. – V. tohoto rozhodnutí proto Úřad vzal v úvahu jako přitěžující okolnosti při úvaze o určení výše pokuty uložené zadavateli ve spojitosti se spácháním správního deliktu uvedeného ve výroku VI. tohoto rozhodnutí.

153. Podle § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty zadavateli, který je právnickou osobou, přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

154. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 46/2011-78 ze dne 6.12.2012 vyplývá, že je-li výše uložené pokuty výsledkem správního uvážení Úřadu a rozhodnutí je vydáváno s využitím zákonem uložené diskrece, je povinností Úřadu zabývat se všemi hledisky, která jsou pro posouzení výše pokuty nezbytná a nadto musí zohlednit i další skutečnosti, jež mohou mít na konkrétní výši pokuty vliv. Klíčovou je pak podmínka, aby z rozhodnutí bylo seznatelné, jaké konkrétní úvahy vedly správní orgán k uložení pokuty v příslušné výši, a aby výše pokuty s ohledem na zvažovaná kritéria a zákonnou limitaci vyhověla podmínce přiměřenosti. Ve stejném rozsudku je dále uvedeno, že „úvaha Úřadu musí vést k hodnocení individuální povahy protiprávního jednání, přičemž zvažované okolnosti je třeba rozlišovat na přitěžující a polehčující a vždy je posuzovat z hlediska konkrétního dopadu na danou věc.“

155. Požadavky na odůvodnění výše pokuty byly rovněž uvedeny v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 51/2007-68 ze dne 27. 3. 2008, kde soud konstatoval, že „řádné odůvodnění ukládané sankce v případě správního trestání je základním předpokladem pro přezkoumatelnost úvahy, kterou byl správní orgán při svém rozhodování veden. Zohledněním všech hledisek, jež lze v konkrétní věci považovat za relevantní, pak určuje míru zákonnosti stanoveného postihu.“

156. S požadavky soudu na řádné odůvodnění pokuty, obsaženými ve výše citovaném rozsudku, se Úřad vypořádává následujícím způsobem.

157. Hlavním kritériem, které je dle citovaného ustanovení zákona rozhodné pro určení výměry pokuty, je závažnost správního deliktu. Jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Zákon pak demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnost, za nichž byl spáchán).

158. Při posuzování závažnosti správního deliktu vzal Úřad v úvahu celkový kontext šetřeného případu a akcentuje skutečnost, že účelem zadávacího řízení podle zákona je zejména zabezpečení volné a efektivní soutěže o předmět veřejné zakázky a tím také dosažení efektivního nakládání s prostředky z veřejných rozpočtů. Úřad dále uvádí, že jedním ze základních předpokladů zpracování kvalitní a konkurenceschopné nabídky je vymezení předmětu veřejné zakázky zadavatelem přesně, úplně a srozumitelně, nicméně za použití natolik obecného popisu předmětu veřejné zakázky a technických podmínek, aby zadavatel neodkazoval na určité identifikační znaky konkrétních výrobců, resp. jejich výrobků, neboť pokud zadávací dokumentace odkazuje na konkrétní obchodní firmu nebo dokonce konkrétní výrobek, dochází tak k omezení konkurence a tedy i soutěže. Z tohoto důvodu stanoví zákon zásadu zákazu diskriminace určitých dodavatelů či způsobů řešení veřejné zakázky.

159. V šetřeném případě je zřejmé, že zadávacího řízení o veřejnou zakázku se mohly účastnit jen ty subjekty, které byly schopné dodat zadavatelem výslovně požadovaný konkrétní výrobek, resp. tyto subjekty byly zvýhodněny tím, že jako jediné měly jistotu, že jejich nabídka bude odpovídat zadavatelem stanoveným požadavkům, v důsledku čehož mohl zadavatel obdržet méně nabídek než v případě, pokud by stanovil zadávací podmínky v souladu se zákonem. Úřad proto z hlediska závažnosti spáchaného správního deliktu přihlédl k tomu, že tento postup zadavatele byl způsobilý narušit základní princip zadávání veřejných zakázek, tj. zachování soutěžního prostředí, které má umožnit z co možná nejširšího okruhu podaných nabídek vybrat pro zadavatele tu nejvhodnější. Typově se v případě porušení § 44 odst. 11 zákona tedy jedná o delikt spíše závažnějšího charakteru.

160. Následkem spáchaného správního deliktu je skutečnost, že zadavatel svým postupem ztížil účast dalších dodavatelů v zadávacím řízení a narušil tak soutěžní prostředí, neboť porušil jednu ze základních zásad zadávacího řízení, a to zásadu zákazu diskriminace, když výše specifikovaným vymezením parametrů použil v zadávacích podmínkách odkazy na specifické označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, ačkoliv to nebylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky. Nezákonným postupem zadavatele mohlo reálně dojít k omezení počtu potenciálních dodavatelů veřejné zakázky. Nelze přitom vyloučit, že nabídka jiného uchazeče mohla být pro zadavatele ekonomicky výhodnější, čímž by došlo k úspoře finančních prostředků z veřejných zdrojů.

161. Úřad při určení výměry pokuty ve prospěch zadavatele zohlednil tu skutečnost, že zadavatel obdržel v předmětném zadávacím řízení na šetřenou veřejnou zakázku 2 celkem čtyři nabídky, čímž, i přes postup, který nebyl z výše uvedených důvodů v souladu se zákonem, byla do určité míry soutěž mezi dodavateli o předmětnou veřejnou zakázku zachována, nikoliv zcela vyloučena, což s sebou přesto logicky nese i zásah do základních zásad a řádného procesu zadávání veřejné zakázky.Jako další polehčující okolnost vzal Úřad do úvahy, že zadavatel poskytl v celém průběhu správního řízení Úřadu řádnou součinnost. Jako další polehčující okolnost Úřad posoudil skutečnost, že předmětné porušení zákona se netýkalo celého předmětu veřejné zakázky 2, nýbrž pouze některých výrobků.

162. Dále jako k  polehčující okolnosti Úřad přihlédl k tomu, že hodnota poptávaného zboží uvedeného pod položkou č. 6 „Vestavné PC pro ploché displeje“ v předpokládaném počtu 3 kusůa pod položkou č. 127 „All in ONE dotykové PC“ v předpokládaném počtu 5ti kusů, ve vztahu k nimž se zadavatel dopustil předmětného správního deliktu, představuje pouze zlomek celkové konečné hodnoty veřejné zakázky (28 496 760 Kč bez DPH), když podle přílohy č. 2 rámcové smlouvy na veřejnou zakázku 2 činí v případě položky č. 6 cena 16 290 Kč vynásobená 3 kusy částku ve výši 48 870 Kč bez DPH a v případě položky č. 127 cena 35 669 Kč vynásobená 5ti kusy částku ve výši 178 345 Kč bez DPH. Cena položky č. 6 a č. 127 dohromady tedy činí celkem 227 215 Kč bez DPH.

163. Úřad současně k výše popsaným polehčujícím okolnostem podotýká, že tyto nelze považovat za okolnosti, které by „zhojily“ uvedené porušení zákona zadavatelem. Úřad však k těmto okolnostem přihlédl při posuzování způsobu spáchání správního deliktu a při zvažování výše pokuty.

164. Jako přitěžující okolnosti vzal Úřad v úvahu spáchání dalších správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona uvedených ve výroku I. – V. tohoto rozhodnutí.

165. Po pečlivém posouzení šetřeného případu ve všech vzájemných souvislostech, neshledal Úřad další polehčující či přitěžující okolnosti, které by měly vliv na uloženou výši pokuty.

166. Při určení výše pokuty vzal Úřad v úvahu i ekonomickou situaci zadavatele, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Z výroční zprávy o hospodaření zadavatele pro rok 2014 mimo jiné vyplývá, že výsledek hospodaření (po zdanění) činil částku ve výši 11 981 000 Kč. Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, kterými zadavatel disponuje, považovat za likvidační, popř. v tomto smyslu nespravedlivou. Nad rámec výše popsaného Úřad dodává, že k uhrazení pokuty může zadavatel využít i jiné právní nástroje, např. ty, které vyplývají z pracovního práva a odpovědnosti konkrétní osoby za protiprávní stav.

167. V této souvislosti Úřad dále poznamenává, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má plnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní, tj. postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Uložená pokuta musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Obdobně se vyjádřil i Krajský soud v rozsudku sp. zn. 62 Af 46/2011 ze dne 6.12.2012, ve kterém uvedl, že konkrétní forma postihu musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností (preventivní funkce) a zároveň musí být postih dostatečně znatelný v zadavatelově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro zadavatele likvidačním. Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.

168. Úřad nad rámec uvedeného doplňuje, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do sféry porušitele, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Kromě toho může zadavatel, nemůže-li uhradit pokutu z rozpočtových zdrojů, využít jiné právní nástroje, např. ty, které vyplývají z pracovního práva a odpovědnosti konkrétní osoby za protiprávní stav.

169. Úřad posoudil postup zadavatele ze všech hledisek a vzhledem ke zjištěným správním deliktům zadavatele přistoupil k uložení pokuty, neboť smlouvy na předmět obou veřejných zakázek byly uzavřeny a nápravy tak již nelze dosáhnout jinak. Z uvedených důvodů uložil Úřad pokutu ve výši uvedené ve výroku VII. tohoto rozhodnutí.

170. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

otisk úředního razítka

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

Obdrží:

Univerzita Pardubice, Studentská 95, 530 09 Pardubice

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy