číslo jednací: S0714/2013/VZ-40277/2015/551/OPa
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | Zhotovitel stavby v rámci projektu Multifunkční centrum Trojzemí Hrádek nad Nisou (CZ) – Bogatynia (PL) |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | § 120 odst. 1 písm. a) zákona |
| Rok | 2013 |
| Datum nabytí právní moci | 8. 12. 2015 |
| Dokumenty |  2013_S0714.pdf 500 KB |
|
Č. j.: ÚOHS-S0714/2013/VZ-40277/2015/551/OPa |
|
20. listopadu 2015 |
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, ve správním řízení zahájeném dne 29. 11. 2013 z moci úřední, jehož účastníkem je
-
zadavatel – Město Hrádek nad Nisou, IČO 002 62 854, se sídlem Horní náměstí 73, 463 34 Hrádek nad Nisou,
ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, zadavatelem při zadávání veřejné zakázky „Zhotovitel stavby v rámci projektu Multifunkční centrum Trojzemí Hrádek nad Nisou (CZ) – Bogatynia (PL)“ v otevřeném řízení, jehož formulář „Oznámení o zakázce“ byl v Informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněn dne 10. 7. 2009 pod evidenčním číslem zakázky 60033522, ve znění oprav uveřejněných v Informačním systému o veřejných zakázkách dne3. 8. 2009, na kterou byla dne 29. 9. 2009 uzavřena smlouva se společností Regionální stavební s.r.o., IČO 445 65 208, se sídlem Ostrovského 253/3, 150 00 Praha 5 – Smíchov,
rozhodl takto:
I.
Zadavatel – Město Hrádek nad Nisou, IČO 002 62 854, se sídlem Horní náměstí 73, 463 34 Hrádek nad Nisou – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, tím, že při zadávání veřejné zakázky „Zhotovitel stavby v rámci projektu Multifunkční centrum Trojzemí Hrádek nad Nisou (CZ) – Bogatynia (PL)“ v otevřeném řízení, jehož formulář „Oznámení o zakázce“ byl v Informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněn dne 10. 7. 2009 pod evidenčním číslem zakázky 60033522, ve znění oprav uveřejněných v Informačním systému o veřejných zakázkách dne 3. 8. 2009, porušil zásadu transparentnosti stanovenou v § 6 citovaného zákona ve spojení s § 44 odst. 3 písm. g) citovaného zákona, když v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace předmětné veřejné zakázky stanovil podmínku, aby uchazeči v rámci podání nabídky předložili doklad (např. smlouvu o použití autorských práv, smlouvu o smlouvě budoucí apod.), kterým dokáží, že mají vyřešeno a zajištěno použití autorských práv zpracovatele projektové dokumentace ve stupni dokumentace pro výběr zhotovitele stavby pro účely použití na zpracování realizační dokumentace stavby, čímž zadavatel přenesl povinnost vypořádání autorských práv k projektové dokumentaci pro výběr zhotovitele stavby, zpracované společností Projektový ateliér DAVID s.r.o., IČO 272 77 577, se sídlem Ruprechtická 199, 460 14 Liberec – Liberec 14, na dodavatele ucházející se o veřejnou zakázku, aniž by podmínky vypořádání autorských práv v zadávací dokumentaci předmětné veřejné zakázky blíže specifikoval, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku.
II.
Za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. se zadavateli – Město Hrádek nad Nisou, IČO 002 62 854, se sídlem Horní náměstí 73, 463 34 Hrádek nad Nisou – podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, ukládá
pokuta ve výši 50 000 Kč (padesát tisíc korun českých).
Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
ODŮVODNĚNÍ
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), příslušný k dohledu nad postupem zadavatele při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh a k projednání správních deliktů podle tohoto zákona, včetně ukládání sankce za jejich spáchání, obdržel podnět týkající se postupu zadavatele – Město Hrádek nad Nisou, IČO 002 62 854, se sídlem Horní náměstí 73, 463 34 Hrádek nad Nisou (dále jen „zadavatel“) – při zadávání veřejné zakázky „Zhotovitel stavby v rámci projektu Multifunkční centrum Trojzemí Hrádek nad Nisou (CZ) – Bogatynia (PL)“ v otevřeném řízení, jehož formulář „Oznámení o zakázce“ byl v Informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněn dne 10. 7. 2009 pod evidenčním číslem zakázky 60033522, ve znění oprav uveřejněných v Informačním systému o veřejných zakázkách dne 3. 8. 2009 (dále jen „veřejná zakázka“).
2. Pisatel v podnětu rozporoval postup zadavatele při stanovení požadavku v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace předmětné veřejné zakázky s tím, že se v jeho souvislosti zadavatel dopustil porušení § 6 zákona.
3. Na základě skutečností uvedených v podnětu si Úřad vyžádal od zadavatele dokumentaci o předmětné veřejné zakázce a vyjádření zadavatele k obsahu podnětu, přičemž z obdržené dokumentace zjistil následující skutečnosti.
4. Zadavatel se nechal ve smyslu § 151 zákona zastoupit při výkonu práv a povinností podle zákona souvisejících s předmětným zadávacím řízením jinou osobou – Ing. Romanou Cermanovou, IČO 694 04 054, se sídlem Lidická 321, 463 34 Hrádek nad Nisou.
5. Zadávací řízení bylo zahájeno dne 10. 7. 2009 uveřejněním formuláře „Oznámení o zakázce“ v Informačním systému o veřejných zakázkách pod ev. č. zakázky 60033522.
6. Předmětem veřejné zakázky byla dle bodu II.1.5) Oznámení o zakázce „Stručný popis zakázky nebo nákupu(ů)“ a dále bodu 3.1. zadávací dokumentace „Předmět veřejné zakázky“ celková rekonstrukce stávajících objektů č. p. 71 (SO 701) v městské památkové zóně na náměstí v Hrádku nad Nisou a novostavba multifunkčního prezentačního sálu (SO 702) ve vnitřním dvoře. Součástí stavby byla rovněž úprava vnitřního dvora (SO 101) včetně terénních a sadových úprav (SO 801) a nové přípojky vody (SO 301), kanalizace (SO 320) a plynu (SO 501). Součástí bylo i provedení projektových prací v rámci zpracování realizační projektové dokumentace k prováděné stavbě.
7. V bodu 3.2. zadávací dokumentace „Specifikace předmětu“ zadavatel předmět veřejné zakázky blíže vymezil přehledem jednotlivých stavební objektů a souvisejících činností následovně:
|
SO/část |
Popis |
|
Část A |
Projektové a průzkumné práce (Zpracování projektových dokumentací /PD/ – stupeň RDS vč. Realizačních PD interiérů pro SO 701 a 702) |
|
Část C |
Stavební objekty |
|
101 |
Komunikace a zpevněné plochy |
|
301 |
Vodovodní přípojka |
|
302 |
Kanalizační přípojka |
|
501 |
Přípojka plynu |
|
701 |
Rekonstrukce objektu č. p. 71 |
|
702 |
Multifunkční prezentační sál |
|
703 |
Dělící zeď |
|
801 |
Terénní a sadové úpravy |
|
Část F |
Vedlejší náklady
|
8. V bodu 3.2. zadávací dokumentace zadavatel dále uvedl, že: „Popis stavebních prací pro uvedené stavební objekty je uveden v projektové dokumentaci ‚Multifunkční centrum Trojzemí Hrádek n. N. (CZ) - Bogatynia (PL)ʼ, stupeň DVZ, datum 03/2009. čísl. zak. D/08-061-DVZ zpracovanou firmou Projektový ateliér DAVID s.r.o., adresa: Ruprechtická 199, 460 14 Liberec 14.“
9. V bodu 2.3. písm. a) zadávací dokumentace „Závaznost požadavků zadavatele“ bylo uvedeno, že: „Informace a údaje uvedené v jednotlivých částech této zadávací dokumentace a v přílohách zadávací dokumentace vymezují závazné požadavky zadavatele na plnění veřejné zakázky. Tyto požadavky je uchazeč povinen plně a bezvýhradně respektovat při zpracování své nabídky a ve své nabídce je akceptovat. Neakceptování požadavků zadavatele uvedených v této zadávací dokumentaci či změny obchodních podmínek budou považovány za nesplnění zadávacích podmínek s následkem vyloučení uchazeče z další účasti na zadávacím řízení."
10. Současně v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace „Ostatní podmínky“ zadavatel stanovil tuto povinnost: „V rámci podání nabídky musí uchazeč doložit doklad (např.: smlouva o použití autorských práv, smlouva o smlouvě budoucí apod.), kterým dokáže, že má vyřešené a zajištěné použití autorských práv zpracovatele projektové dokumentace (viz: 3.2, 9.3) ve stupni DVZ pro účely použití na zpracování realizační dokumentace (RDS).“
11. Z bodu II.2.1) Oznámení o zakázce „Celkové množství nebo rozsah“ a z bodu 2.1. zadávací dokumentace „Základní údaje o veřejné zakázce“ vyplývá, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky byla stanovena ve výši 30 906 249 Kč bez DPH.
12. Lhůta pro podání nabídek byla zadavatelem stanovena do 12. 8. 2009 do 10:00 hod.
13. Z předložené dokumentace o veřejné zakázce vyplývá, že si zadávací dokumentaci vyzvedlo celkem 13 dodavatelů, přičemž z protokolu o otevírání obálek ze dne 12. 8. 2009 je zřejmé, že nabídka byla podána 7 z nich, a to těmito uchazeči:
-
Metrostav a.s. Divize 8, IČO 000 14 915, se sídlem Koželužská 2246, 180 00 Praha 8,
-
B R E X, spol. s r.o., IČO 402 32 549, se sídlem Hodkovická 135, 463 12 Liberec – Liberec XXIII-Doubí,
-
Regionální stavební s.r.o., IČO 445 65 208, se sídlem Ostrovského 253/3, 150 00 Praha 5 – Smíchov,
-
STATUS a.s., IČO 474 71 174, se sídlem Přílepská 1692, 252 63 Roztoky, a
-
BAK stavební společnost, a.s., IČO 284 02 758, se sídlem Vodní 177, 541 01 Trutnov – Střední Předměstí[3].
14. Z protokolu o otevírání obálek ze dne 12. 8. 2009 dále vyplývá, že byla při kontrole úplnosti nabídek ve smyslu § 71 odst. 8 zákona hodnotící komisí vyřazena nabídka uchazeče BAK stavební společnost, a.s., z důvodu, že nabídka tohoto uchazeče v rozporu s výslovným požadavkem zadavatele uvedeným v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace neobsahovala doklad potvrzující vyřešení a zajištění použití autorských práv k projektové dokumentaci pro výběr zhotovitele stavby (dále také jen „DVZ“).Všechny zbývající nabídky kontrole úplnosti podle § 71 odst. 8 zákona vyhověly.
15. Zadavatel následně dne 14. 8. 2009 rozhodl o vyloučení uchazeče BAK stavební společnost, a.s., z další účasti v zadávacím řízení.
16. Z dokumentace o veřejné zakázce dále vyplývá, že pro nesplnění požadavku uvedeného v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace již nebyl zadavatelem vyloučen žádný další uchazeč.
17. Jak vyplývá ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 14. 8. 2009, byly v předmětném zadávacím řízení jednotlivé nabídky hodnoceny podle základního hodnotícího kritéria, kterým byla ve smyslu § 78 odst. 1 písm. a) zákona ekonomická výhodnost nabídky, přičemž byla jako nejvhodnější hodnotící komisí vybrána nabídka předložená uchazečem Regionální stavební s.r.o., IČO 44565208, se sídlem Ostrovského 253/3, 150 00 Praha 5 (dále jen „vybraný uchazeč“), se kterým zadavatel uzavřel dne 29. 9. 2009 smlouvu o dílo č. 04/055/09 (dále jen „smlouva“).
18. Z dokumentace o veřejné zakázce dále Úřad zjistil, že uchazeč STAVBY a.s. ve své nabídce předložil vyjádření obsahující sdělení, že jím byl dne 10. 8. 2009 osloven Projektový ateliér DAVID s.r.o., IČO 272 77 577, se sídlem Ruprechtická 199, 460 14 Liberec – Liberec 14, ve věci uzavření smlouvy o smlouvě budoucí na použití autorských práv zpracovatele projektové dokumentace ve stupni DVZ pro účely použití na zpracování realizační dokumentace stavby (dále také jen „RDS“). Dle vyjádření jednatel společnosti a jediná osoba s podpisovým právem – Ing. arch. Ladislav David – odcestoval dne 8. 8. 2009 na dovolenou, která měla trvat 14 dní. V důsledku této skutečnosti nebyl uchazeč STAVBY a.s. schopen získat doklad podle bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace předmětné veřejné zakázky, o čemž dle svých slov informoval zadavatele (prostřednictvím osoby zastupující zadavatele ve smyslu § 151 zákona), načež zadavatel tomuto uchazeči doporučil, aby v nabídce o této věci podal vysvětlení spolu s prohlášením, že požadovaný doklad zajistí, jakmile se Ing. arch. David vrátí z dovolené. Současně uchazeč STAVBY a.s. upozornil, že zadavatel nestanovil v zadávacích podmínkách žádnou lhůtu, do kdy „musí být bod 9.5 q) zadávací dokumentace vyřešen“, ani neupozornil na odjezd Ing. arch. Davida. Nadto uchazeč STAVBY a.s. ve svém vyjádření uvedl, že „ve výkazu výměr počítá s položkou ‚00 PROJEKTOVÝ ATELIÉR DABID’, na kterou vyhradil částku 1.700.000,- Kč. Tato částka by měla kompenzovat použití autorských práv zpracovatele projektové dokumentace“.
19. Na základě výše uvedených skutečností získal Úřad pochybnosti o tom, zda se zadavatel při zadávání předmětné veřejné zakázky nedopustil spáchání správního deliktu, když postupoval v rozporu s § 6 zákona, přičemž tento jeho postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, pročež z tohoto důvodu zahájil Úřad správní řízení z moci úřední vedené pod sp. zn. S714/2013/VZ.
I. Řízení před správním orgánem
20. Účastníkem správního řízení podle § 116 zákona je
-
zadavatel.
21. Zahájení správního řízení oznámil Úřad zadavateli dopisem ze dne 28. 11. 2013, č. j. ÚOHS-S714/2013/VZ-22506/2013/531/OLu, ve kterém účastníka řízení seznámil se zjištěnými skutečnostmi, které budou podkladem pro rozhodnutí, a současně usnesením z téhož dne, ÚOHS-S714/2013/VZ-22522/2013/531/OLu, stanovil zadavateli lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy či činit jiné návrhy, a lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.
22. Správní řízení bylo zahájeno podle § 113 zákona dne 29. 11. 2013, tj. dnem, kdy bylo oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli.
23. Ke zjištěním Úřadu uvedeným v oznámení o zahájení správního řízení zaslal zadavatel vyjádření ze dne 11. 12. 2013, které bylo doručeno Úřadu dne 12. 12. 2013.
II. Vyjádření zadavatele ze dne 11. 12. 2013
24. Zadavatel předně odkázal na svá dřívější podání ze dne 27. 2. 2013 a 22. 7. 2013, jež Úřadu předložil již v rámci šetření předmětné veřejné zakázky před zahájením správního řízení.
25. Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 27. 2. 2013 uvedl, že Město Hrádek nad Nisou mělo uzavřenu smlouvu na zhotovitele DVZ, nicméně požadavek na zajištění autorských práv byl myšlen tak, že zadavatel po uchazečích požadoval „smlouvu“ na projektovou dokumentaci ve stupni RDS, podle které se skutečně staví a která je v mnoha detailech od DVZ rozdílná. Protože pak zadavatel neměl smluvně práva k RDS zajištěna, nemohl je na jednotlivé uchazeče (potenciální zhotovitele stavby) převést, a proto se rozhodl vyřešení autorských práv ponechat na potenciálních uchazečích o veřejnou zakázku, neboť zpracování RDS bylo součástí stavebních prací.
26. Dále zadavatel uvedl, že vzhledem k údajům obsaženým v nabídce uchazeče BAK stavební společnost, a.s., který byl ze zadávacího řízení vyloučen ve fázi otevírání obálek pro nesplnění požadavku zadavatele podle bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace (z důvodu absence předmětného dokladu prokazujícího, že má vyřešeno použití autorských práv zpracovatele DVZ), a vzhledem k hodnotícím kritériím, podle kterých byly jednotlivé nabídky hodnoceny, nemohlo vyloučení tohoto uchazeče ovlivnit výsledek zadávacího řízení, neboť by uchazeč BAK stavební společnost, a.s., neskončil v rámci hodnocení na prvním, druhém, ba dokonce ani na třetím místě.
27. V rámci doplnění vyjádření k podnětu ze dne 22. 7. 2013 zadavatel Úřadu předložil dokument označený jako „Vyjádření ke kontrolnímu zjištění“ ze dne 10. 7. 2013, který byl pro zadavatele zpracován RNDr. Michalem Hronem, daňovým poradcem a pověřeným pracovníkem společnosti KODAP, s.r.o.
28. Ve vyjádření podaném RNDr. Hronem se uvádí, že důvodem pro stanovení předmětného požadavku zadavatele v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace bylo, že vybraný uchazeč vzešlý ze zadávacího řízení byl povinen zpracovat také RDS, kdy za tímto účelem musel nutně vycházet z DVZ a musel mít s autorem projektové dokumentace, resp. autorem DVZ, sjednáno k DVZ užívací právo. Zadavatel musel do budoucna vyloučit spor mezi vybraným uchazečem a autorem DVZ, a proto požadoval po uchazečích předložení dokladu, který by vznik takového sporu vyloučil.
29. Oprávněnost požadavku zadavatele opřel RNDr. Hron o skutečnost, že DVZ je architektonickým dílem ve smyslu § 2 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění účinném v okamžiku zahájení zadávacího řízení (dále jen „autorský zákon“), kdy podle § 12 odst. 1 autorského zákona je nutné k užívání DVZ smluvní oprávnění sjednané s jejím autorem. Použití DVZ k realizaci stavby bez smluvně zajištěného oprávnění by pak bylo nutně porušením autorského zákona. Zadavatel měl zcela na volné úvaze, zda sjedná toto oprávnění s autorem DVZ ve prospěch budoucího zhotovitele stavby (tu vybraného uchazeče) sám, nebo zda ponechá tuto povinnost na zhotoviteli, což byla varianta, kterou zvolil v daném případě zadavatel (jak ostatně vyplývá i ze smlouvy uzavřené dne 15. 1. 2009 mezi zadavatelem a autorem DVZ – Projektovým ateliérem DAVID s.r.o.). Jak dále RNDr. Hron zdůraznil, případný spor s autorem díla o užívací právo k DVZ mohl vést k pozastavení stavby, případně k pozastavení jejího užívání do doby vyřešení sporu. Naproti tomu splnění podmínky uvedené v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace nebylo pro potenciální uchazeče nijak omezující, čemuž svědčí to, že všichni uchazeči, s výjimkou jednoho, tuto povinnost splnili a zadavatel je schopen prokázat, že autor DVZ byl připraven vydat a také vydal potřebný doklad každému z potenciálních uchazečů, kdo o něj požádal. Stanovení předmětného požadavku v zadávacích podmínkách veřejné zakázky tak dle názoru RNDr. Hrona nebylo v rozporu s žádným ustanovením zákona.
30. Obdobně se vyjádřil v přípisu ze dne 11. 12. 2013 i sám zadavatel, když vyslovil přesvědčení, že „díky předloženým stanoviskům vysvětlujícím podnět a díky písemnému a doloženému průběhu zadávacího řízení, je vše průkazné a zadavatel se domnívá, že i přes pochybnost z podnětu vyplývající, došlo k řádnému vysvětlení, zejména s ohledem na provedení řádné soutěže, možného obcházení účelu zákona nebo ovlivnění jejího výsledku s tím, že zadavatel postupoval s nejlepším úmyslem a v dobré víře“.
III. Rozhodnutí Úřadu ze dne 18. 3. 2014
31. Po přezkoumání všech skutečností vydal Úřad rozhodnutí ve věci ze dne 18. 3. 2014, č. j. ÚOHS-S714/2013/VZ-1978/2014/531/OLu, v němž ve výroku I. konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že postupoval v rozporu s § 6 zákona, když v článku 9 odst. 9.5 písm. q) zadávací dokumentace požadoval doklad, kterým uchazeči o veřejnou zakázku měli prokázat, že mají vyřešené a zajištěné použití autorských práv zpracovatele projektové dokumentace pro účely zpracování realizační dokumentace stavby, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dne 29. 9. 2009 uzavřel na plnění veřejné zakázky smlouvu. Ve výroku II. citovaného rozhodnutí Úřad uložil podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona za spáchání tohoto správního deliktu pokutu ve výši 100 000 Kč.
IV. Rozklad ze dne 2. 4. 2014
32. Dne 2. 4. 2014 obdržel Úřad od zadavatele proti výše uvedenému rozhodnutí Úřadu ze dne 18. 3. 2014, č. j. ÚOHS-S714/2013/VZ-1978/2014/531/OLu (dále také jen „napadené rozhodnutí), rozklad z téhož dne, v němž zadavatel poukázal na věcné a právní nesprávnosti napadeného rozhodnutí a současně se ohradil i proti výši uložené pokuty.
33. Zadavatel v rozkladu v prvé řadě uvedl, že se Úřad zabýval otázkou, zda je přenesení odpovědnosti za nezajištění autorských práv k DVZ, která byla předmětem předchozího smluvního vztahu, na uchazeče v souladu se zákonem. Zadavatel poukázal na to, že Úřad v této otázce dospěl k závěru, že za situace, kdy zadavatel nevymezil autorská práva v rámci svého smluvního vztahu s autorem DVZ, není přenesení této odpovědnosti na uchazeče v souladu se zákonem. Jako důvod tohoto závěru Úřad uvedl, že neexistuje objektivní důvod, pro který by měl zadavatel oprávněně požadovat vyřešení autorských práv k DVZ po uchazečích o veřejnou zakázku.
34. Zadavatel naproti tomu vyjádřil přesvědčení, že objektivní důvod v daném případě existoval, neboť měl za to, že uzavřením smlouvy na zpracování DVZ zadavatel získal právo jejího užití i pro zpracování RDS, a to i vybraným uchazečem v rámci plnění veřejné zakázky. To, že stavba bude realizována třetí osobou, muselo být autorovi DVZ zcela zřejmé, neboť zadavatel nepochybně stavební práce neprovádí. Zadavatel si tak oprávněně myslel, že za formu užívání DVZ lze považovat i zpracování RDS coby jedné z činností v rámci realizace stavby. Z tohoto důvodu nepovažoval za nutné explicitně ve smlouvě upravovat užívací právo k DVZ ve prospěch vybraného uchazeče, jelikož jej již považoval za sjednané.
35. Následně byl zadavatel dle svých slov při přípravě zadávací dokumentace upozorněn svým právním zástupcem, JUDr. Antonínem Šmídkem, na možnost (spíše teoretickou), že bude právo užívání DVZ jinou osobou než zadavatelem bez přímého souhlasu jejího autora zpochybněno, pročež se zadavatel rozhodl, v zájmu vyloučení byť i jen teoretického budoucího rizika, uložit potenciálním uchazečům v zadávací dokumentaci veřejné zakázky povinnost prokázat vyřešení a zajištění užívacích práv k DVZ.
36. Zadavatel přitom připustil, že si byl vědom toho, že by autor projektu mohl tuto podmínku zadávací dokumentace použít k vlastním preferencím potenciálních uchazečů a že by tím mohlo dojít k diskriminaci některých z nich, a tudíž k nedodržení § 6 zákona a v konečném důsledku i k omezení řádné soutěže o veřejnou zakázku. Proto zadavatel předem podmínku uvedenou v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace s autorem DVZ projednal a ten mu při ústním jednání přislíbil, že s ohledem na uzavřenou smlouvu mezi ním a zadavatelem na zpracování DVZ vydá všem dodavatelům ucházejícím se o předmětnou veřejnou zakázku na požádání bezúplatně doklad, který vyřešení a zajištění autorských práv k DVZ prokáže. Tímto ujednáním považoval zadavatel možné porušení zásady zákazu diskriminace podle § 6 zákona z jeho strany za vyřešené, když zajistil všem potenciálním uchazečům bezplatné vydání jím požadovaného dokladu, a to za naprosto rovných podmínek. Zadavatel k tomu dále uvedl, že považoval za vyloučené, aby autor DVZ měl možnost jakýmkoliv způsobem ovlivňovat průběh předmětného zadávacího řízení.
37. Jako důkaz o existenci ujednání mezi ním a autorem DVZ předložil v rámci rozkladu zadavatel dokument označený jako „MFC Hrádek n. N. (CZ) – Bogatinia (PL), ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ“ ze dne 3. 7. 2013, v němž Ing. arch. Ladislav David, jakožto statutární orgán společnosti Projektový ateliér DAVID s.r.o. (autora DVZ), prohlašuje, že před zveřejněním zadávací dokumentace předmětné veřejné zakázky se zadavatelem záležitost autorských práv k DVZ projednával a deklaroval, že vydá bezplatně každému žadateli doklad ve smyslu bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace. Dále Ing. arch. David v tomto čestném prohlášení uvedl, že s ohledem na tehdejší pohled a problematiku autorských práv nepožadoval od zadavatele uzavření smlouvy či jakýchkoliv licenčních ujednání, a to přes to, že měl danou věc za dostatečně upravenou již ve smlouvě uzavřené se zadavatelem na zpracování DVZ. Současně Ing. arch. David prohlásil, že doklad podle bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace vydával bezplatně všem potenciálním uchazečům, kteří o to požádali, bez rozdílu, a to až na jednoho žadatele (uchazeč STAVBY a.s.), u něhož si byl Ing. arch. David vědom, že mu z důvodu jeho nepřítomnosti nebyl předmětný doklad (potvrzení) vydán, nicméně Ing. arch. David k tomu uvedl, že by danému žadateli potvrzení vydal po jeho návratu, což se však již nestalo, jelikož žadatel na jeho vydání již netrval. Závěrem Ing. arch. David uvedl, že se uchazeč BAK stavební společnost, a.s., na jeho společnost s požadavkem na vydání dokladu potvrzujícího vyřešení a zajištění použití autorských práv k DVZ neobrátil a ani se žádným zástupcem tohoto uchazeče v této věci Ing. arch. David nejednal.
38. Pokud by toto prohlášení nebylo shledáno dostatečně průkazným, zadavatel navrhl, aby byl Ing. arch. Ladislav David vyslechnut jako svědek.
39. Zadavatel v rozkladu uvedl, že je s ohledem na existenci výše uvedeného čestného prohlášení nade vší pochybnost, že v okamžiku vydání zadávací dokumentace byla diskriminace potenciálních uchazečů vyloučena a že předmětná podmínka stanovená v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace byla z pohledu její splnitelnosti pouze formální a kýmkoliv z potenciálních uchazečů splnitelná. Dle slov zadavatele vlastní průběh veřejné zakázky současně prokázal, že nedošlo ani k žádné faktické diskriminaci kohokoliv z uchazečů, když zadavatel uvedeným postupem zajistil, aby jim ve splnění předmětné podmínky nic nebránilo. Podmínky pro účast v zadávacím řízení byly pro všechny potenciální uchazeče stejné a transparentní.
40. I kdyby zadavatel uvedením sporné podmínky v zadávací dokumentaci porušil zásadu zákazu diskriminace podle § 6 zákona, nedošlo by tím dle jeho názoru ke skutečnému ani možnému podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky.
41. Ve vztahu k otázce uložené pokuty zadavatel v rozkladu uvedl, že její výše nebyla stanovena s přihlédnutím k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. V této souvislosti zadavatel především poukázal na prokázané nulové následky jeho postupu a okolnosti, za nichž danou podmínku v zadávací dokumentaci uvedl.
42. Současně zadavatel namítl, že vzal Úřad při stanovení konečné výše pokuty v úvahu pouze část jeho příjmů a výdajů, které byly v závěrečném účtu zadavatele uvedeny, aniž by vzal v potaz rovněž otázku financování (řádky 5 a 17 závěrečného účtu zadavatele za rok 2012, jenž byl připojen k rozkladu jako jeho příloha č. 2). Tyto příjmy a výdaje byly v roce 2012 také realizovány a konkrétně částka přebytku 27 404 tis. Kč byla použita na úhradu revolvingových úvěrů na předfinancování projektů. Na bankovním účtu zadavatele tak bylo k 31. 12. 2012 k dispozici pouze 807 197,95 Kč (doloženo rozvahou, jež tvoří přílohu č. 3 rozkladu).
43. S ohledem na faktickou formálnost správního deliktu a svou faktickou ekonomickou situaci považuje zadavatel výši pokuty za nepřiměřenou.
44. Na základě shora uvedených skutečností zadavatel v závěru rozkladu navrhl, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil, eventuálně, aby změnil výrok II. napadeného rozhodnutí v tom smyslu, že se uložená pokuta podstatným způsobem snižuje.
V. Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 7. 5. 2015
45. Rozhodnutím předsedyÚřadu ze dne 7. 5. 2015, č. j. ÚOHS-R100/2014/VZ-10871/2015/323/PMo/IPs, bylo napadené rozhodnutí Úřadu ze dne 18. 3. 2014, č. j. ÚOHS-S714/2013/VZ-1978/2014/531/OLu, zrušeno a věc vrácena Úřadu k novému projednání. Jako důvod zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání uvedl předseda Úřadu pochybnosti o správnosti napadeného rozhodnutí a souladu tohoto rozhodnutí se zákonem.
46. Předseda Úřadu předně uvedl, že obsahové náležitosti výroku správního rozhodnutí jsou zakotveny v ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), podle něhož ve výrokové části rozhodnutí správní orgán mimo jiné uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno a označení účastníků podle § 27 odst. 1 správního řádu. Z toho vyplývá, že aby byly dodrženy požadavky na obsah výrokové části správního rozhodnutí, musí být v jeho textu obsaženo právní ustanovení, jehož porušení se zadavatel dopustil a zároveň musí být jasné, jakým jednáním se tohoto porušení dopustil, a to tak, aby bylo toto jednání popsáno natolik přesně, aby nebylo zaměnitelné s jiným. Přitom odkázal předseda Úřadu na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 11. 4. 2013, sp. zn. 9 Afs 69/2012, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 8. 2012, sp. zn. 62 Af 19/2011, z nichž lze v obou případech vyvodit zřejmý závěr, a to že výrok může obstát pouze tehdy, pokud na něj bude aplikovatelné usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006, publ. pod č. 1546/2008 Sb. NSS, kde dospěl NSS mimo jiné k závěru, že výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným.
47. Z uvedeného důvodu podrobil předseda Úřadu výrok I. napadeného rozhodnutí posouzení ve vztahu ke splnění nároků na něj kladených podle výše uvedené judikatury, přičemž dospěl k názoru, že jím neprošel, a to nejen proto, že z něj není dostatečně zřejmé, jakého porušení zákona se zadavatel při svém jednání dopustil, pokud jde o konkretizaci zákonných ustanovení a na ně navazujícího jednání zadavatele, ale i proto, že v něm existuje rozpor výroku a odůvodnění.
48. Předseda Úřadu dále uvedl, že z dikce § 6 zákona vyplývá pro zadavatele veřejných zakázek při postupu podle zákona obecná povinnost dodržovat základní zásady zadávání veřejných zakázek, tedy zásadu transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Není přitom dle předsedy Úřadu vyloučeno, aby zadavatel svým jednáním porušil pouze základní zásady zadávacího řízení, což by se pak odrazilo ve výroku, v němž by porušení této zásady nebylo spojeno s žádným jiným ustanovením zákona, kdy by tedy došlo ke spáchání správního deliktu tím, že by zadavatel sice neporušil žádnou jinou povinnost jemu danou zákonem v zadávacím řízení, ale přesto by jeho postup měl vliv na dodržení základních pravidel zadávacího řízení, tedy některé ze zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. V takovém případě je však třeba velice přesně specifikovat nejen samo deliktní jednání, a to nejen v odůvodnění, ale zejména ve výroku. Současně musí být jasně řečeno, kterou ze základních zásad uvedených v § 6 zákona tímto svým jednáním zadavatel porušil, neboť každá z těchto zásad má jiný úkol a chrání jiný zájem.
49. Pokud by mělo pochybení zadavatele stát pouze na porušení základních zásad uvedených v § 6 zákona, pak je třeba nejen konkretizovat, kterou zásadu zadavatel svým jednáním porušil, ale také velice přesně specifikovat, jakým jednáním se tohoto porušení dopustil a zabývat se podrobně dopady takového jednání do zadávacího řízení. Takový postup však Úřad dle svého předsedy v napadeném rozhodnutí nedodržel. Z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí v rozporu se zákonem, neboť jeho výrok nesplňuje nároky kladené na rozhodnutí v § 68 odst. 2 správního řádu.
50. Současně však koliduje také výrok napadeného rozhodnutí a jeho odůvodnění. Pokud Úřad ve výroku konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu tím, že požadoval nějaký (a není ani podstatné jaký) doklad, pak je třeba postavit nejprve najisto, zda tento doklad byl oprávněn vůbec požadovat (viz § 44 zákona). Pokud tedy Úřad konstatoval, že zadavatel požadoval určitý dokument, což bylo jednání, jímž porušil zákon, pak se měl v prvé řadě podle předsedy Úřadu zabývat tím, zda byl zadavatel oprávněn tento dokument vůbec požadovat či nikoliv. Na základě takového posouzení pak měl konkretizovat porušení zákona, jehož se zadavatel dopustil. To však v napadeném rozhodnutí Úřad neučinil. Napadené rozhodnutí je proto vnitřně rozporné a současně trpí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů.
51. Z těchto důvodů předseda Úřadu přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a zavázal Úřad, aby v dalším řízení posoudil, zda byl zadavatel oprávněn požadovat předmětný doklad, či nikoliv. V případě, že dojde Úřad k závěru, že zadavatelův požadavek byl v rozporu se zákonem, uvede jasně ustanovení zákona, jež to zadavateli zapovídá, a odpovídajícím způsobem zformuluje výrok napadeného rozhodnutí. Pokud pak dojde k závěru, že zadavatel sice byl oprávněn požadovat předmětný doklad, avšak způsob, jakým zajistil podmínky pro jeho dosažení, byl v rozporu s některou ze základních zásad zadávacího řízení, pak tuto zásadu konkretizuje a jednání zadavatele dostatečně jasně vymezí ve výroku. Pokud pak Úřad dospěje k závěru, že nelze takovýmto způsobem konkretizovat pochybení zadavatele, pak bude postupovat podle příslušných ustanovení správního řádu, vedoucích k zastavení správního řízení.
VI. Nové projednání věci před správním orgánem prvního stupně
52. Dopisem ze dne 5. 10. 2015, č. j. ÚOHS-S714/2013/VZ-29709/2015/551/OPa, Úřad oznámil zadavateli, že ve správním řízení vedeném Úřadem pod sp. zn. S714/2013/VZ se pokračuje, neboť rozhodnutí ze dne 18. 3. 2014, č. j. ÚOHS-S714/2013/VZ-1978/2014/531/OLu, bylo rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 7. 5. 2014, č. j. ÚOHS-R100/2014/VZ-10871/2015/323/PMo/IPs, zrušeno a věc byla vrácena Úřadu k novému projednání.
53. Usnesením ze dne 5. 10. 2015, č. j. ÚOHS-S714/2013/VZ-29710/2015/551/OPa, stanovil Úřad účastníkovi řízení lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, či činit jiné návrhy, a lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.
VII. Vyjádření zadavatele ze dne 15. 10. 2015
54. Zadavatel ve svém vyjádření, jež Úřad obdržel dne 16. 10. 2015 prostřednictvím datové zprávy, v plném rozsahu odkázal na svá dřívější vyjádření, návrhy a důkazy předložené již v rozkladu proti rozhodnutí Úřadu ze dne 18. 3. 2014, č. j. ÚOHS-S714/2013/VZ-1978/2014/531/OLu, s tím, že žádné další, nové skutečnosti neuvedl.
VIII. Závěry správního orgánu
55. Úřad vázán právním názorem vysloveným předsedou Úřadu v rozhodnutí ze dne 7. 5. 2014, č. j. ÚOHS-R100/2014/VZ-10871/2015/323/PMo/IPs, přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, přičemž po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o veřejné zakázce, vyjádření zadavatele, a na základě vlastního zjištění konstatuje, že zadavatel při zadávání výše specifikované veřejné zakázky nepostupoval v souladu se zákonem, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, za což mu byla uložena sankce uvedená ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
K výroku I. tohoto rozhodnutí
56. Podle § 6 zákona je zadavatel povinen dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.
57. Podle § 44 odst. 1 zákona je zadávací dokumentace soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Za správnost a úplnost zadávací dokumentace odpovídá zadavatel.
58. Podle § 44 odst. 3 zákona musí zadávací dokumentace obsahovat alespoň
a) obchodní podmínky, včetně platebních podmínek, případně též objektivních podmínek, za nichž je možno překročit výši nabídkové ceny,
b) technické podmínky, je-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky,
c) požadavky na varianty nabídek, pokud je zadavatel připustil,
d) požadavek na způsob zpracování nabídkové ceny,
e) podmínky a požadavky na zpracování nabídky,
f) způsob hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií a
g) jiné požadavky zadavatele na plnění veřejné zakázky.
59. Úřad v obecné rovině uvádí, že zadávací dokumentace je nejvýznamnějším dokumentem v rámci zadávacího řízení. Odpovědnost za její zpracování leží plně na zadavateli. Na základě tohoto souboru dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek uchazeči zpracovávají své nabídky, a proto musí být zadávací dokumentace zpracována s maximální pozorností dostatečně konkrétně a podrobně tak, aby uchazeči mohli podat nabídky vzájemně porovnatelné (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 9 Afs 30/2010-182). Zadavatel musí dbát při jejím zpracování současně na to, aby veškeré jeho požadavky (vztahující se k předmětu veřejné zakázky, prokazování kvalifikace, stejně tak i jiné požadavky a podmínky související s plněním veřejné zakázky anebo účastí v zadávacím řízení) reflektovaly základní zásady upravené v § 6 zákona, tedy zásadu transparentnosti, zásadu rovného zacházení a rovněž i zásadu zákazu diskriminace. Každá z těchto zásad je přitom jedinečná a přispívá k ochraně odlišných, vedle sebe však stojících zájmů, které mají společně zajistit, aby zadávání veřejné zakázky probíhalo vždy a za všech okolností férovým a transparentním způsobem.
60. Základem zadávací dokumentace je co nejpřesnější vymezení předmětu veřejné zakázky a podmínek pro její realizaci, provedené natolik podrobným, srozumitelným a co do významu jednotlivých údajů jednoznačným způsobem, který umožní samotné sestavení nabídky, její následné transparentní hodnocení zadavatelem a poté i následné objektivní přezkoumání toho, zda zadavatel hodnotil nabídky takovým způsobem, jakým měl, popř. zda hodnotil jen takové nabídky, které hodnotit měl.
61. Požadavek jednoznačnosti, konkrétnosti a přesnosti zadávací dokumentace přitom vyvěrá z obecné zásady transparentnosti obsažené v § 6 zákona (viz výše), kdy je jejím úkolem, jak bylo vyjádřeno např. v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2012, č. j. 62 Af 50/2011-72, „zajištění toho, aby zadávání veřejných zakázek probíhalo průhledným, právně korektním a předvídatelným způsobem za předem jasně a srozumitelně stanovených podmínek. Transparentnost procesu zadávání veřejných zakázek je nejen podmínkou existence účinné hospodářské soutěže mezi jednotlivými dodavateli v postavení uchazečů, ale také nezbytným předpokladem účelného a efektivního vynakládání veřejných prostředků. Porušením této zásady pak je jakékoli jednání zadavatele, které způsobuje nečitelnost zadávacího řízení“.
62. Obdobný názor je patrný i z rozhodovací praxe Úřadu, kdy je kladen důraz na to, aby požadavky zadavatele byly v zadávací dokumentaci vymezeny především objektivně, tj. takovým způsobem, který bude vnímán a chápán všemi dotčenými subjekty, jak zadavatelem, tak dodavateli, stejným způsobem. Požadavky zadavatele musí být rovněž stanoveny jednoznačně, tj. nesmí dávat žádný prostor pro pochybnosti či rozdílný výklad. Je tedy na místě konstatovat, že nepřesnosti v zadávací dokumentaci nemohou jít k tíži uchazeče, neboť stanovit zadávací podmínky a požadavky přesně a jednoznačně, je povinností zadavatele.
63. Princip transparentnosti přitom představuje vůdčí zásadu celého zadávacího řízení. Nebyla-li tato zásada ze strany zadavatele dodržena, logicky by to pak vylučovalo závěr, že zadávací řízení proběhlo v souladu se zákonem.
64. V případě šetřené veřejné zakázky zadavatel v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace stanovil pro uchazeče podmínku, kterou zle vnímat jako jiný požadavek zadavatele na plnění veřejné zakázky ve smyslu § 44 odst. 3 písm. g) zákona, aby uchazeči v rámci nabídky předložili doklad (např. smlouvu o použití autorských práv, smlouvu o smlouvě budoucí apod.), kterým dokáží, že mají vyřešené a zajištěné použití autorských práv zpracovatele DVZ pro účely použití na zpracování RDS. Současně bylo nesplnění tohoto požadavku zadavatele penalizováno dle bodu 2.3. písm. a) zadávací dokumentace vyloučením uchazeče z další účasti v zadávacím řízení.
65. Důvodem, proč zadavatel shora uvedený požadavek do zadávací dokumentace veřejné zakázky inkorporoval, byla v souladu s jeho vyjádřením (viz např. body 25 a 28 odůvodnění tohoto rozhodnutí) skutečnost, že bylo nutné v rámci plnění předmětu veřejné zakázky (provádění stavebních prací) zpracovat rovněž i projektovou dokumentaci ve stupni RDS. Za tímto účelem musel vybraný uchazeč (zhotovitel stavby) vycházet z DVZ a disponovat k ní autorskými právy jejího zhotovitele, což však nebylo dle vyjádření zadavatele možné zajistit jinak, než způsobem uvedeným v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace, neboť, jak vyplývá z vyjádření zadavatele, ten právy k DVZ sám nedisponoval.
66. Úřad uvádí, že podle § 158 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném v okamžiku zahájení zadávacího řízení (dále jen „stavební zákon“), je projektovou dokumentací dokumentace pro vydání stavebního povolení, projektová dokumentace ohlášení stavby podle § 104 odst. 2 písm. a) až d) stavebního zákona, projektová dokumentace pro provádění stavby a projektová dokumentace pro nezbytné úpravy podle § 137 stavebního zákona.
67. Jak vyplývá z odborné literatury, projektová dokumentace je dále v praxi členěna podle účelu užití na projektovou dokumentaci a) pro vydání územního rozhodnutí, b) pro ohlášení stavby, popř. pro stavební povolení, c) pro provádění stavby (která také někdy bývá označována jako „realizační dokumentace“ – tu RDS), d) bouracích prací, e) pro výběr zhotovitele stavby (někdy označována jako „tendrová dokumentace“ – tu DVZ), f) výrobní a dílenskou dokumentaci dodavatele, popř. subdodavatele, g) dokumentaci skutečného provedení stavby a h) dokumentaci pro nezbytné úpravy (viz Tichý, M. Projekty a zakázky ve výstavbě.1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. s. 45). Dokumentace uvedené pod písm. a) až h) mají přitom různou náplň a mohou se vzájemně prolínat.
68. Rozsah a obsah téměř všech v úvahu přicházejících stupňů projektové dokumentace pak stanoví vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 499/2006 Sb.“).
69. Provedeme-li srovnání mezi projektovou dokumentací pro výběr zhotovitele stavby (DVZ) a realizační dokumentací stavby (RDS), zjistíme, že DVZ se zpracovává na základě projektové dokumentace pro stavební povolení a je doplněna o technické specifikace výrobků a konstrukcí stavby, ale především o položkový výkaz výměr a položkový kontrolní rozpočet stavby. S její pomocí je stavba jasně definována, stejně tak jako její cena, přičemž DVZ obsahuje technické specifikace jednoznačně určující požadavky projektanta na stavbu. Naproti tomu RDS je podkladem pro vlastní provedení (realizaci) stavby a je upravena pro potřeby dodavatele (zhotovitele) stavby, a to dle jeho řešení, technologie a zpracování. Obě tyto dokumentace tak jsou od sebe navzájem odlišné, přičemž jedna vychází z té druhé.
70. Jak vyplývá z dokumentace o veřejné zakázce, kterou má Úřad k dispozici, zadavatel uzavřel s Projektovým ateliérem DAVID s.r.o., zastoupeným Ing. arch. Ladislavem Davidem, smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo mj. i zpracování DVZ podle vyhlášky č. 499/2006 Sb. s výkazem výměr neoceněným a oceněným, to vše v elektronické podobě.
71. Podle § 558 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném a účinném v okamžiku zahájení zadávacího řízení (dále jen „obchodní zákoník“), platilo, že je-li předmětem díla podle § 556 obchodního zákoníku výsledek činnosti, který je chráněn právem z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví (což DVZ nepochybně je), je objednatel oprávněn použít jej pouze k účelu vyplývajícímu z uzavřené smlouvy o dílo. K jiným účelům je oprávněn jej použít jen se souhlasem zhotovitele. Výklad tohoto ustanovení je přitom takový, že souhlas zhotovitele je nutné k jakémukoliv užití nad rámec účelu vyplývajícího ze smlouvy. Není-li však účel ve smlouvě o dílo vymezen, není užívací právo objednatele (tu zadavatele) limitováno.
72. V otázce užívacího práva k DVZ je nutné nicméně vycházet nejen z úpravy obchodněprávní, ale je třeba aplikovat autorský zákon, neboť ten je ve vztahu k obchodnímu zákoníku a ustanovením upravujícím smlouvu o dílo lex specialis, má tedy před nimi aplikační přednost, z čehož vyplývá, že se § 558 obchodního zákoníku na danou problematiku (tj. vymezení práv k DVZ mezi jejím autorem a zadavatelem) neuplatní.
73. Přestože není účel užití DVZ zadavatelem ve smlouvě o dílo uzavřené s jejím zhotovitelem (autorem) vymezen, o čemž ani není mezi zadavatelem a Úřadem sporu, lze bez dalšího použít § 61 odst. 1 autorského zákona, kde se uvádí, že je-li dílo autorem vytvořené na základě smlouvy o dílo (dílo vytvořené na objednávku), platí, že autor poskytl licenci k účelu vyplývajícímu ze smlouvy, není-li sjednáno jinak. K užití díla nad rámec takového účelu je objednatel oprávněn pouze na základě licenční smlouvy, nevyplývá-li z autorského zákona jinak. Současně podle § 11 odst. 3 autorského zákona platí, že autor má právo na nedotknutelnost svého díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla, nestanoví-li autorský zákon jinak. Je-li dílo užíváno jinou osobou, nesmí se tak dít způsobem snižujícím hodnotu díla. Autor má právo na dohled nad plněním této povinnosti jinou osobou (autorský dohled), nevyplývá-li z povahy díla nebo jeho užití jinak, anebo nelze-li po uživateli spravedlivě požadovat, aby autorovi výkon práva na autorský dohled umožnil.
74. Z výše uvedeného je zřejmé, že za výchozí situace, kdy bylo jednak nutné DVZ použít (a případně v ní činit úpravy) při zpracování RDS zhotovitelem stavby, tj. osobou od zadavatele odlišnou, a kdy současně samotná smlouva o dílo na zhotovení DVZ žádná ujednání o možnosti jejího užití zadavatelem (nebo i jinými osobami) neobsahovala, bylo nutné aplikovat autorský zákon a v tomto smyslu upravit i vzájemná práva mezi zúčastněnými subjekty, tj. objednatelem DVZ (tu zadavatelem), zhotovitelem stavby a autorem DVZ (Projektovým ateliérem DAVID s.r.o.), a to v rámci licenční smlouvy podle § 46 a násl. autorského zákona.
75. Se zadavatelem lze souhlasit do té míry, že pokud u něho v otázce užívacích práv k DVZ vyvstaly před zahájením zadávacího řízení jisté pochybnosti, resp. byl na vznik možných komplikací upozorněn (viz bod 35 odůvodnění tohoto rozhodnutí), mohl buďto sjednat s autorem DVZ užívací práva ve prospěch budoucího zhotovitele díla (vybraného uchazeče) sám, nebo mohl řešení autorských práv ponechat na vybraném uchazeči, resp. v tomto konkrétním případě na dodavatelích ucházejících se o danou veřejnou zakázku, jelikož zákon tuto možnost nevylučuje.
76. Zákon připouští, aby zadavatel v zadávacích podmínkách veřejné zakázky stanovil další (jiné) podmínky a požadavky, než jaké jsou explicitně stanoveny zákonem, nicméně i tyto další požadavky, jak bylo již výše Úřadem uvedeno, musí být v souladu s § 6 zákona, tedy nesmí jimi docházet k porušování zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.
77. Pakliže tedy chtěl zadavatel určit dodavatelům ucházejícím se o veřejnou zakázku určitou povinnost (tu vypořádání autorských práv k DVZ), musel ji v zadávací dokumentaci veřejné zakázky specifikovat a rozvést v takové míře, aby formulace dané podmínky vyhověla požadavkům na transparentnost tak, jak je Úřad rozvedl v bodech 61 a 62 odůvodnění tohoto rozhodnutí. Jedině v takovém případě mohl předmětný požadavek zadavatele uvedený v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace obstát.
78. Zadavatel uvedl, že si byl možného rizika ovlivnění přístupu potenciálních uchazečů o veřejnou zakázku do zadávacího řízení vědom, a proto stanovení podmínky v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace předem ústně s autorem DVZ (Projektovým ateliérem DAVID s.r.o., zastoupeným Ing. arch. Davidem) projednal. Zadavatel na podporu svého tvrzení předložil Úřadu čestné prohlášení učiněné Ing. arch. Davidem, ze kterého měla, dle vyjádření zadavatele, vyplývat připravenost autora projektové dokumentace poskytnout všem potenciálním uchazečům zadavatelem požadovaný doklad potvrzující vyřešení a zajištěné použití autorských práv zpracovatele DVZ pro účely použití na zpracování RDS. Na základě vzájemné ústní dohody s autorem DVZ zadavatel považoval podmínku stanovenou v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace předmětné veřejné zakázky „za pouze formální a kýmkoliv z uchazečů splnitelnou“.
79. K výše uvedenému vyjádření zadavatele Úřad předně uvádí, že zadavatelem předložené čestné prohlášení Ing. arch. Davida nelze považovat za důkaz vyvracející závěry Úřadu o porušení zákona zadavatelem, a to zejména proto, že jakékoliv ústní ujednání zadavatele s kýmkoliv před zahájením zadávacího řízení nebo v jeho průběhu nelze s ohledem na dodržení zásady transparentnosti bez dalšího akceptovat, neboť skutečnosti, které tvrdí zadavatel a které má jím předložené čestné prohlášení potvrzovat, nejsou v dokumentaci o veřejné zakázce ničím podloženy a z průběhu samotného zadávacího řízení na ně nelze ani usuzovat. S ohledem na dataci čestného prohlášení (4 roky po zahájení zadávacího řízení předmětné veřejné zakázky) lze mít rovněž pochybnosti v tom smyslu, zda není toto pouze účelovou snahou zadavatele ospravedlnit své jednání před orgánem dohledu.
80. Dále Úřad uvádí, že pokud proběhla před zahájením předmětného zadávacího řízení s autorem DVZ, resp. jeho zástupcem, jakákoliv jednání, byť vedená pouze ústně, měl zadavatel jejich výsledek vtělit do zadávacích podmínek veřejné zakázky tak, aby byl tento výsledek a podmínky z něj vyplývající zřejmý (transparentní) pro všechny potenciální uchazeče o veřejnou zakázku, neboť z toho, jakým způsobem je naformulován bod 9.5. písm. q) zadávací dokumentace, nelze zcela jasně a srozumitelně dovodit, jaký dokument byl zadavatelem vlastně požadován (zda postačoval jakýkoliv doklad, např. česné prohlášení, či musela být s autorem DVZ uzavřena smlouva, příp. její konkrétní typ), dále nebylo evidentní, zda bude vypořádání autorských práv poskytnuto bezplatně, či pouze za úplatu, a pokud ano, jaká bude finanční hodnota takového vypořádání, a zda má být případná smlouva uzavřena ještě před podáním nabídky, nebo postačí, pokud ji s autorem DVZ uzavře až vybraný uchazeč na základě výsledku zadávacího řízení.
81. Pokud zadavatel v rozkladu tvrdí (viz bod 36 odůvodnění tohoto rozhodnutí), že byl autor DVZ připraven bezúplatně doklad, který vyřešení a zajištění autorských práv k DVZ prokáže, komukoliv vydat, pak tuto skutečnost nikde v zadávacích podmínkách veřejné zakázky zadavatel neuvedl a potenciální uchazeče tak o této možnosti náležitě neinformoval. Z formulace bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace lze naopak usuzovat, že měla být s autorem DVZ uzavřena „smlouva“, přičemž jak vyplývá z vyjádření uchazeče STAVBY a.s., mohli se potenciální uchazeči domnívat (stejně jako uchazeč STAVBY a.s.), že bude vypořádání autorských (užívacích) práv k DVZ provedeno za úplatu, což je mohlo od podání nabídky odradit, když jim přesné podmínky takového „vypořádání“, tedy kdy bude nutné případnou úhradu provést, nebyly zadavatelem sděleny.
82. Za absence podrobnější a pro všechny strany závazné úpravy vypořádání autorských práv k DVZ již v zadávací dokumentaci šetřené veřejné zakázky, mohl navíc autor DVZ, resp. jeho zástupce, nabídnout jednotlivým dodavatelům rozdílné podmínky vypořádání autorských práv.
83. To, že dotčená podmínka uvedená v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace platila pro všechny potenciální uchazeče shodně, je za situace, kdy byla vymezena nedostatečně jasně a srozumitelně a tedy i netransparentně, při posouzení věci zcela irelevantní, neboť nikoliv její samotné existence, ale právě způsob, jakým ji zadavatel formuloval, mohl mít vliv na soutěž o předmětnou veřejnou zakázku, kdy nerespektování takto neurčitě vymezeného požadavku zadavatele bylo sankcionováno vyřazením nabídky a vyloučením uchazeče z další účasti v zadávacím řízení.
84. Přestože je možné se zadavatelem souhlasit v tom, že jeho postupem v rozporu se zákonem nedošlo k faktickému ovlivnění výsledku předmětného zadávacího řízení, odrazilo se nedostatečné vymezení podmínky v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace v porušení zásady transparentnosti a zásady rovného zacházení v jeho samotném průběhu, kdy zadavatel vyloučil uchazeče BAK stavební společnost, a.s., z další účasti v zadávacím řízení, když tento uchazeč nepředložil doklad potvrzující vyřešení a zajištění použití autorských práv k DVZ, avšak zadavatel již nevyloučil uchazeče STAVBY a.s., který tento doklad rovněž ve své nabídce nedoložil a nahradil jej pouze vyjádřením osvětlujícím důvody, proč tak neučinil. K rozdílnému přístupu k oběma těmto uchazečům přitom nebyl dán důvod, jelikož ani jeden z nich zadávací podmínku uvedenou v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace prokazatelně nesplnil, což Úřad zohlednil při jeho úvahách o konečné výši pokuty za spáchaný správní delikt.
85. Z výše uvedeného dle názoru Úřadu jednoznačně vyplývá, že byť nebyl postup zadavatele takového charakteru, aby výsledek předmětného zadávacího řízení ovlivnil přímo, mohl jej netransparentní přístup zadavatele k dodavatelům ucházejícím se o veřejnou zakázku podstatným způsobem ovlivnit potenciálně, což k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona postačuje.
86. K možnosti podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky Úřad dále uvádí, že vymezení pojmu „podstatné ovlivnění“ výběru nejvhodnější nabídky se věnovalo mj. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 25. 7. 2014, č. j. ÚOHS-R156,157/2014/VZ-15743/2014/323/PMo, v němž byl uveden závěr že „není nezbytné prokázat, že ke skutečnému podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky fakticky došlo, ale postačí i eventualita, resp. potencialita, podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Z dikce zákona jasně plyne, že slovo ‚podstatněʼ se vztahuje jak na skutečné ovlivnění (ovlivnil) tak i na potenciální možnost ovlivnění (mohl ovlivnit) výběru nabídky“. Úvaha Úřadu nad případnými následky postupu zadavatele je tak v této souvislosti legální součástí jeho správního uvážení.
87. Nadto Úřad doplňuje, že v případě ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky dochází k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty správního deliktu, kterým je určitý stupeň nebezpečnosti, resp. škodlivosti, pro společnost. Je třeba zejména zdůraznit skutečnost, že v případě pojmů společenská nebezpečnost či společenská škodlivost se jedná o neurčité právní pojmy. Z obecného výkladu těchto pojmů lze však dospět k takovému závěru, že za jednání nebezpečné či škodlivé pro společnost je možné považovat takové jednání, které směřuje proti veřejnému zájmu společnosti, a to proti takovému zájmu, který má být právem chráněn a současně dosahuje určité intenzity. Z hlediska znění a obsahu zákona je možné za právem chráněný zájem považovat zejména efektivní vynakládání veřejných prostředků a existenci spravedlivé a otevřené soutěže o veřejné zakázky. Z toho, jak je tento znak zákonem koncipován, nevyplývá, že by skutečně muselo dojít k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, a zároveň skutečné ovlivnění Úřad nemusí dokazovat, když právě postačí pouhá možnost takovéhoto ovlivnění.
88. Na základě shora uvedených skutečností a po posouzení individuálních okolností tohoto případu Úřad shledal, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že porušil zásadu transparentnosti stanovenou v § 6 zákona ve spojení s § 44 odst. 3 písm. g) zákona, když v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace předmětné veřejné zakázky stanovil podmínku, aby uchazeči v rámci podání nabídky předložili doklad (např. smlouvu o použití autorských práv, smlouvu o smlouvě budoucí apod.), kterým dokáží, že mají vyřešeno a zajištěno použití autorských práv zpracovatele projektové dokumentace ve stupni dokumentace pro výběr zhotovitele stavby pro účely použití na zpracování realizační dokumentace stavby, čímž zadavatel přenesl povinnost vypořádání autorských práv k projektové dokumentaci pro výběr zhotovitele stavby na dodavatele ucházející se o veřejnou zakázku, aniž by podmínky vypořádání autorských práv v zadávací dokumentaci předmětné veřejné zakázky blíže specifikoval. Tento jeho postup mohl přitom podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze vyloučit, že pokud by zadavatel předmětnou podmínku specifikoval dostatečně konkrétně (zejména pokud se jedná o stanovení doby, možné ceny, formy a případně též jiných náležitostí vypořádání autorských práv), mohl obdržet nabídky i od jiných dodavatelů, kteří by mu nabídli výhodnější podmínky realizace předmětu veřejné zakázky, avšak způsobem, jakým zadavatel daný požadavek uvedený v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace formuloval, byli tito od podání nabídky odrazeni. Z uvedeného důvodu rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
K návrhu zadavatele na provedení dalších důkazů
89. K zadavatelem navrhovanému důkazu (výslechu pana Ing. arch. Ladislava Davida) Úřad uvádí, že jeho provedení považuje s ohledem na zjištěné skutečnosti vyplývající z dokumentace o veřejné zakázce a dále písemná vyjádření doručená zadavatelem v průběhu správního řízení za nadbytečné, neboť z dokumentace o veřejné zakázce lze skutkový stav řádně zjistit, a ten je tudíž Úřadu znám, přičemž z něj jednoznačně vyplývá, že zadavatel porušil zákon, jak je shora uvedeno. Zmíněný výslech by v tomto ohledu dle názoru Úřadu nepřinesl žádné nové skutečnosti, které by závěry Úřadu ohledně jednání zadavatele vyvracely.
K výroku II. tohoto rozhodnutí – uložení sankce
90. Podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu s uchazečem podle § 82 zákona.
91. Zadavatel se při zadávání předmětné veřejné zakázky dopustil správního deliktu tím, že porušil zásadu transparentnosti stanovenou v § 6 zákona ve spojení s § 44 odst. 3 písm. g) zákona, když v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace předmětné veřejné zakázky stanovil podmínku, aby uchazeči v rámci podání nabídky předložili doklad (např. smlouvu o použití autorských práv, smlouvu o smlouvě budoucí apod.), kterým dokáží, že mají vyřešeno a zajištěno použití autorských práv zpracovatele projektové dokumentace ve stupni dokumentace pro výběr zhotovitele stavby pro účely použití na zpracování realizační dokumentace stavby, čímž zadavatel přenesl povinnost vypořádání autorských práv k projektové dokumentaci pro výběr zhotovitele stavby na dodavatele ucházející se o veřejnou zakázku, aniž by podmínky vypořádání autorských práv v zadávací dokumentaci předmětné veřejné zakázky blíže specifikoval, přičemž tento jeho postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku.
92. Podle § 121 odst. 3 zákona, ve znění zákona č. 40/2015 Sb., který je nutno na posuzovaný případ aplikovat, neboť je pro pachatele správního deliktu příznivější, odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.
93. V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. Úřad obdržel podnět týkající se předmětné veřejné zakázky dne 5. 2. 2013, přičemž správní řízení bylo zahájeno dne 29. 11. 2013. Smlouva na veřejnou zakázku byla zadavatelem uzavřena dne 29. 9. 2009. Z uvedeného vyplývá, že v šetřeném případě odpovědnost zadavatele za správní delikt podle zákona nezanikla.
94. Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 5 % ceny zakázky, nebo do 10 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), c) nebo d) zákona.
95. Cena veřejné zakázky, při jejímž zadání se zadavatel dopustil správního deliktu, a za kterou může být zadavateli uložena pokuta, činí celkem 41 196 163 Kč včetně DPH. Horní hranice možné pokuty (5 % ceny veřejné zakázky) tedy po zaokrouhlení činí 2 059 808 Kč.
96. Podle § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, přičemž zákon demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán). Při zvažování závažnosti správního deliktu pak Úřad zohlednil následující skutečnosti.
97. Ke způsobu spáchání správního deliktu Úřad uvádí, že se zadavatel stanovením podmínky v bodu 9.5. písm. q) zadávací dokumentace spočívající v předložení dokladu (např. smlouvy o použití autorských práv, smlouvy o smlouvě budoucí apod.), kterým uchazeči prokáží, že mají vyřešeno a zajištěno použití autorských práv zpracovatele projektové dokumentace ve stupni dokumentace pro výběr zhotovitele stavby pro účely použití na zpracování realizační dokumentace stavby, čímž zadavatel přenesl povinnost vypořádání autorských práv k projektové dokumentaci pro výběr zhotovitele stavby na dodavatele ucházející se o veřejnou zakázku, aniž by podmínky vypořádání autorských práv v zadávací dokumentaci předmětné veřejné zakázky blíže specifikoval, dopustil porušení zásady transparentnosti stanovené v § 6 zákona ve spojení s § 44 odst. 3 písm. g) zákona. Zásada transparentnosti přitom představuje jednu ze stěžejních podmínek naplnění základního účelu zákona, tedy zajištění efektivního a především průhledného vynakládání veřejných prostředků. V žádném případě tak nelze přisvědčit zadavateli, že by byl jím spáchaný správní delikt pouze formálního charakteru, jak uvedl v rozkladu (viz bod 43 odůvodnění tohoto rozhodnutí).
98. Následkem jednání zadavatele, jímž se dopustil správního deliktu, bylo vytvořeno prostředí, v němž mohli být někteří z potenciálních uchazečů o veřejnou zakázku od podání nabídky odrazeni, neboť v důsledku nedostatečného vymezení podmínek vypořádání autorských práv k DVZ jim nebyly některé podstatné rysy takovéhoto vypořádání známy, v čemž mohli spatřovat překážku v soutěži o veřejnou zakázku. Nadto je od podání nabídky mohla odradit též skutečnost, že byli za účelem podání nabídky nuceni jednat s autorem DVZ, resp. jeho zástupcem, aniž by předem znali podmínky, za kterých jim autorská práva k DVZ postoupí, a zda pro ně takové podmínky budou akceptovatelné. Tento postup zadavatele mohl mít současně podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze vyloučit, že v případě, kdy by zadavatel postupoval v souladu se zákonem, mohl obdržet nabídky i od jiných dodavatelů, kteří mohli zadavateli předložit ekonomicky výhodnější nabídky než vybraný uchazeč, s nímž zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku, v důsledku čehož mohlo dojít k úspoře finančních prostředků z veřejných zdrojů. Představa zadavatele o „nulových následcích“ jeho postupu je tedy mylná. Jeho jednání nicméně nedosahovalo takové intenzity, aby bylo možné ze strany Úřadu zkonstatovat naprosté vyloučení soutěže o veřejnou zakázku, což Úřad při jeho úvahách o výši sankce zohlednil.
99. Jako polehčující okolnost vzal Úřad v úvahu motivaci zadavatele, kdy se formulací předmětné podmínky snažil odstranit potenciální hrozbu budoucích sporů, které mohly vyústit v krajním případě až k pozastavení stavby, jež byla předmětem veřejné zakázky, nebo jejího užívání.
100. Naopak Úřad jako přitěžující okolnost zohlednil, že se zadavatel v důsledku správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí dopustil v průběhu předmětného zadávacího řízení porušení zásady transparentnosti a rovného zacházení, od čehož nelze odhlédnout.
101. Úřad při stanovení výše pokuty v souvislosti se závěry uvedenými v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 62 Af 123/2013, zohlednil rovněž i skutečnost, že od spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí uplynulo více než 6 let, neboť jak Krajský soud v cit. rozsudku dovodil, „je-li základním požadavkem na zákonnost uložené pokuty její proporcionalita, pak hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejnosti a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo“.
102. Úřad při stanovení výše pokuty přihlédl i k ekonomické situaci odpovědného subjektu, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Ze závěrečného účtu zadavatele za rok 2014, veřejně dostupného na internetových stránkách zadavatele (http://www.hradek.eu/page.aspx?zaz=1999-16517), Úřad zjistil, že zadavatel vykázal za rok 2014 příjmy ve výši 170 117 000 Kč a celkové výdaje na běžné a kapitálové potřeby ve výši 160 718 000 Kč. Zadavatel tedy v roce 2014 hospodařil s přebytkem. Dále z rozvahy za stejné období vyplývá, že zadavatel disponuje na běžném účtu finančními prostředky ve výši 11 480 586,08 Kč, přičemž není dle názoru Úřadu pro stanovení výše pokuty za spáchaný správní delikt relevantní, na co tyto prostředky zadavatel hodlá využít. S ohledem na tyto skutečnosti Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel disponuje, považovat za likvidační.
103. Pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Po zvážení všech okolností případu a uvážení všech argumentů proto Úřad uložil pokutu v dolní polovině možné sazby ve výši 50 000 Kč (padesát tisíc korun českých), přičemž ji posoudil vzhledem k souvislostem případu jako dostačující a možnostem zadavatele přiměřenou.
104. Na základě výše uvedených skutečností a po zhodnocení všech okolností Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
105. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.
otisk úředního razítka
JUDr. Josef Chýle, Ph.D.
místopředseda
Obdrží
Město Hrádek nad Nisou, Horní náměstí 73, 463 34 Hrádek nad Nisou
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy