číslo jednací: S0406/2016/VZ-22821/2016/523/MKv

• Instance: I.
• Věc: Vzdělávání a zajištění činnosti regionálních koordinátorů v rámci Českého systému kvality služeb pro NSKS
• Účastníci:
  1. Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 120 odst. 1 písm. a) zákona
• Rok: 2016
• Datum nabytí právní moci: 7. 6. 2016

Č. j.: ÚOHS-S0406/2016/VZ-22821/2016/523/MKv

27. května 2016

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, jichž se dopustil zadavatel

• Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské nám. 6, 110 15 Praha 1,

v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Vzdělávání a zajištění činnosti regionálních koordinátorů v rámci Českého systému kvality služeb pro NSKS“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12. 12. 2012 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13. 12. 2012 pod ev. č. 232413, ve znění opravy uveřejněné dne 30. 1. 2013, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 15. 8. 2012 pod ev. č. 2012/S 242-398136, ve znění opravy uveřejněné dne 2. 2. 2013 pod ev. č. 2013/S 024-036084,

vydává podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, tento

příkaz:

I.

Zadavatel – Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské nám. 6, 110 15 Praha 1 – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v § 82 odst. 7 věta první citovaného zákona, když uzavřel dne 21. 10. 2013 dodatek č. 2 ke smlouvě o dílo uzavřené dne 6. 6. 2013 s vybraným uchazečem – společností EUROCONSULTANTS s.r.o., IČO 63474174, se sídlem Nekázanka 11, 110 00 Praha 1 a společností BMS – Bildungs – u. Management – Service GmbH, se sídlem Hauptstrasse 69, 8753 Fohnsdorf, Rakouská republika, které spolu uzavřely dne 25. 1. 2013 dohodu o spolupráci – na plnění veřejné zakázky „Vzdělávání a zajištění činnosti regionálních koordinátorů v rámci Českého systému kvality služeb pro NSKS“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12. 12. 2012 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13. 12. 2012 pod ev. č. 232413, ve znění opravy uveřejněné dne 30. 1. 2013, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 15. 8. 2012 pod ev. č. 2012/S 242-398136, ve znění opravy uveřejněné dne 2. 2. 2013 pod ev. č. 2013/S 024-036084, neboť tímto dodatkem byl do výše uvedené smlouvy o dílo vložen nový článek 16.17., podle něhož nebyla ze strany zadavatele určena povaha smluvního vztahu mezi zhotovitelem a koordinátory, ačkoli tím zmírnil požadavek na povahu tohoto vztahu stanovený v článku 4.5.2.7. zadávací dokumentace, neboť nově již koordinátoři nemuseli být zaměstnanci zhotovitele (ať už v pracovním poměru či na základě dohod konaných mimo pracovní poměr), čímž umožnil takovou změnu práv a povinností vyplývajících z předmětné smlouvy o dílo, která by ve smyslu ust. § 82 odst. 7 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, mohla za použití v původním zadávacím řízení umožnit účast jiných dodavatelů a kterou je tak třeba pokládat za podstatnou, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

II.

Zadavatel – Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské nám. 6, 110 15 Praha 1 – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v § 82 odst. 7 věta první citovaného zákona, když uzavřel dne 21. 10. 2013 dodatek č. 2 ke smlouvě o dílo uzavřené dne 6. 6. 2013 s vybraným uchazečem – společností EUROCONSULTANTS s.r.o., IČO 63474174, se sídlem Nekázanka 11, 110 00 Praha 1 a společností BMS – Bildungs – u. Management – Service GmbH, se sídlem Hauptstrasse 69, 8753 Fohnsdorf, Rakouská republika, které spolu uzavřely dne 25. 1. 2013 dohodu o spolupráci – na plnění veřejné zakázky „Vzdělávání a zajištění činnosti regionálních koordinátorů v rámci Českého systému kvality služeb pro NSKS“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12. 12. 2012 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13. 12. 2012 pod ev. č. 232413, ve znění opravy uveřejněné dne 30. 1. 2013, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 15. 8. 2012 pod ev. č. 2012/S 242-398136, ve znění opravy uveřejněné dne 2. 2. 2013 pod ev. č. 2013/S 024-036084, neboť tímto dodatkem byl změněn čl. 7.5. výše uvedené smlouvy o dílo tak, že zhotovitel je povinen proškolit optimálně celkem 300 osob za každé 2 měsíce realizace vzdělávacího kurzu, přičemž za první etapu fáze realizace vzdělávacího kurzu v délce 4 měsíců musí být proškoleno celkem 600 osob, ačkoli v uvedené smlouvě o dílo bylo stanoveno, že zhotovitel je povinen proškolit celkem 300 osob za každé 2 měsíce realizace vzdělávacího kurzu bez dalšího, tedy zadavatel umožnil oproti původní smlouvě o dílo proškolit požadovaný počet osob v rámci jednoho čtyřměsíčního období a nikoli v rámci dvou po sobě jdoucích časově ohraničených dvouměsíčních obdobích, čímž umožnil takovou změnu práv a povinností vyplývajících z předmětné smlouvy o dílo, která by ve smyslu ust. § 82 odst. 7 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, mohla za použití v původním zadávacím řízení umožnit účast jiných dodavatelů, a kterou je tak třeba pokládat za podstatnou, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

III.

Zadavatel – Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské nám. 6, 110 15 Praha 1 – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v § 82 odst. 7 věta první citovaného zákona, když uzavřel dne 7. 10. 2014 dodatek č. 3 ke smlouvě o dílo uzavřené dne 6. 6. 2013 s vybraným uchazečem – společností EUROCONSULTANTS s.r.o., IČO 63474174, se sídlem Nekázanka 11, 110 00 Praha 1 a společností BMS – Bildungs – u. Management – Service GmbH, se sídlem Hauptstrasse 69, 8753 Fohnsdorf, Rakouská republika, které spolu uzavřely dne 25. 1. 2013 dohodu o spolupráci – na plnění veřejné zakázky „Vzdělávání a zajištění činnosti regionálních koordinátorů v rámci Českého systému kvality služeb pro NSKS“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12. 12. 2012 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13. 12. 2012 pod ev. č. 232413, ve znění opravy uveřejněné dne 30. 1. 2013, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 15. 8. 2012 pod ev. č. 2012/S 242-398136, ve znění opravy uveřejněné dne 2. 2. 2013 pod ev. č. 2013/S 024-036084, neboť tímto dodatkem byl změněn čl. 18.1. výše uvedené smlouvy o dílo tak, že nárok na zaplacení smluvní pokuty bude zadavatelem uplatněn v případě porušení povinnosti dosáhnout požadovanou hodnotu některého celkového indikátoru, a nikoli v případě nenaplnění indikátorů veřejné zakázky stanovených v čl. 7 smlouvy, jak bylo stanoveno v původní smlouvě o dílo, čímž umožnil takovou změnu práv a povinností vyplývajících z předmětné smlouvy o dílo, která by ve smyslu ust. § 82 odst. 7 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, mohla za použití v původním zadávacím řízení umožnit účast jiných dodavatelů, a kterou je tak třeba pokládat za podstatnou, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

IV.

Za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. až III. tohoto příkazu se zadavateli – Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské nám. 6, 110 15 Praha 1 – ukládá podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů,

pokuta ve výši 100 000,- Kč (jedno sto tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.

Odůvodnění

1. Zadavatel – Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské nám. 6, 110 15 Praha 1 (dále jen „zadavatel“ nebo „objednatel“) – zahájil podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), dne 12. 12. 2012 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Vzdělávání a zajištění činnosti regionálních koordinátorů v rámci Českého systému kvality služeb pro NSKS“, přičemž oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13. 12. 2012 pod ev. č. 232413, ve znění opravy uveřejněné dne 30. 1. 2013, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 15. 8. 2012 pod ev. č. 2012/S 242-398136, ve znění opravy uveřejněné dne 2. 2. 2013 pod ev. č. 2013/S 024-036084 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Veřejná zakázka je dle bodu 4.1. zadávací dokumentace veřejnou zakázkou na služby, jejímž cílem je „prostřednictvím vytvořeného Centra pro školení a regionální koordinaci zabezpečit veškeré vzdělávací, poradenské a vybrané akviziční aktivity pro Český systém kvality služeb, který je vytvářen v rámci projektu Národní systém kvality služeb cestovního ruchu v ČR.“

3. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky činila dle bodu 3. zadávací dokumentace částku 24 500 000 Kč bez DPH.

4. Podle protokolu o otevírání obálek ze dne 12. 2. 2013 obdržel zadavatel celkem 3 nabídky.

5. Z rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky ze dne 18. 3. 2013 vyplývá, že jako nejvhodnější byla vybrána nabídka uchazeče – společnosti EUROCONSULTANTS s.r.o., IČO 63474174, se sídlem Nekázanka 11, 110 00 Praha 1 a společnosti BMS – Bildungs – u. Management – Service GmbH, se sídlem Hauptstrasse 69, 8753 Fohnsdorf, Rakouská republika, které spolu uzavřely dne 25. 1. 2013 dohodu o spolupráci (dále jen „vybraný uchazeč“ nebo „zhotovitel“).

6. Zadavatel uzavřel dne 6. 6. 2013 s vybraným uchazečem smlouvu o dílo na plnění veřejné zakázky (dále jen „původní smlouva“ nebo „původní smlouva o dílo“).

7. Dne 21. 10. 2013 uzavřel zadavatel s vybraným uchazečem dodatek č. 2 k původní smlouvě o dílo a dne 7. 10. 2014 dodatek č. 3 k původní smlouvě o dílo.

8. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona k výkonu dohledu nad postupy zadavatelů při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh, obdržel podnět k přezkoumání postupu zadavatele souvisejícího s uzavřením dodatků k původní smlouvě o dílo. V rámci šetření podnětu si Úřad vyžádal od zadavatele vyjádření k podnětu a dále dokumentaci o předmětné veřejné zakázce.

9. Po přezkoumání předložených podkladů, jež tvoří obsah spisu v této věci vedeného pod sp. zn. S0XXX/2016/VZ, Úřad dospěl k závěru, že zadavatel nepostupoval v souvislosti s uzavíráním dodatků k původní smlouvě o dílo v souladu se zákonem, k čemuž Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

10. Podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) lze povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. V tomto případě je vydání příkazu prvním úkonem ve správním řízení.

K postavení zadavatele

11. Podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona je veřejným zadavatelem Česká republika. Jelikož je zadavatel podle § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, organizační složkou státu, je též veřejným zadavatelem. Tato skutečnost ostatně nebyla zadavatelem nijak rozporována.

K výroku I. tohoto příkazu

12. Podle § 82 odst. 7 písm. b) zákona zadavatel nesmí umožnit podstatnou změnu práv a povinností vyplývajících ze smlouvy, kterou uzavřel s vybraným uchazečem. Za podstatnou se považuje taková změna, která by za použití v původním zadávacím řízení umožnila účast jiných dodavatelů.

13. Obecně k ustanovení § 82 odst. 7 písm. b) zákona Úřad uvádí, že toto ustanovení zakotvuje jedno z pravidel, kdy není umožněna podstatná změna smlouvy, resp. práv a povinností z ní vyplývajících. Pravidla pro možnost změn smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku vycházejí z rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie. Problematikou limitů přípustnosti změn smluv na realizaci veřejných zakázek se zabývalo rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. C-454/06 (případ Pressetext Nachrichtenagentur GmbH v. Republik Österreich), které stanovilo meze pro jednání mezi zadavatelem a vybraným uchazečem o změnách obsahu smlouvy. Citovaný rozsudek v obecné rovině konstatuje, že za nové zadání veřejné zakázky je třeba považovat změny smlouvy, které mají podstatně odlišnou povahu než původní zakázka, a v důsledku toho prokazují vůli smluvních stran znovu sjednat základní podmínky takové zakázky.

14. Z problematiky tzv. podstatných a nepodstatných změn smluvních ujednání vyplývá, že nejsou přípustné takové změny smluvních ujednání, které podstatným způsobem mění podmínky původního zadání a nabídku vybraného uchazeče. Za podstatné změny je přitom nutné považovat takové změny, které by mohly ovlivnit okruh potenciálních uchazečů o veřejnou zakázku nebo průběh zadávacího řízení. Ve smlouvě na plnění veřejné zakázky nelze podstatným způsobem měnit zejména předmět plnění, rozsah předmětu plnění, ani smluvní ujednání, která byla zároveň hodnotícími kritérii pro zadání veřejné zakázky, přičemž typicky se jedná např. o nabídkovou cenu či lhůtu pro plnění předmětu veřejné zakázky (změnu těchto smluvních ujednání lze připustit pouze z objektivních důvodů, např. je-li nutné prodloužit lhůtu pro plnění předmětu veřejné zakázky z důvodu živelné pohromy, která ve svém důsledku znemožnila po určité období pokračovat v provádění realizace díla). V důsledku takovýchto dodatečných podstatných změn dochází ke změně původních zadávacích podmínek, příp. obsahu nabídky vybraného uchazeče, a tím také k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, jelikož původní zadávací podmínky jsou určující pro rozhodování o účasti dodavatelů v zadávacím řízení.

15. Jak již bylo uvedeno výše (viz bod 7. odůvodnění tohoto příkazu), zadavatel uzavřel dne 21. 10. 2013 s vybraným uchazečem dodatek č. 2 ke smlouvě. Tímto dodatkem byl mj. vložen do původní smlouvy o dílo čl. 16.17. v následujícím znění: „Zhotovitel je povinen zajistit činnost 13 regionálních koordinátorů, přičemž povaha smluvního vztahu mezi zhotovitelem a koordinátory není ze strany objednatele určena, přičemž ustanovení věty první, druhé, třetí a věty páté čl. 4.5.2.7. zadávací dokumentace zůstávají nadále v platnosti.“

16. Článek 4.5.2.7. zadávací dokumentace – Zajištění činnosti regionálních koordinátorů (školitelů) ČSKS (pozn. Úřadu – Český systém kvality služeb) – stanovil následující: „Vybraný dodavatel zajistí výběr regionálních koordinátorů (školitelů). Celkem bude dodavatelem zajištěno 13 regionálních koordinátorů (školitelů), kteří budou zajišťovat realizaci jednotlivých školení v I. a II. stupni ČSKS, poradenskou činnost organizacím zapojených do procesu certifikace a ve spolupráci s certifikačním místem vybrané akviziční činnosti. Tyto osoby musí mít nejen teoretické znalosti, ale především praktické zkušenosti v oboru cestovního ruchu a potřebnou praxi. Regionální koordinátor (školitel) bude osoba, která bude v pracovně-právním vztahu s dodavatelem (typ pracovně-právního vztahu není ze strany zadavatele omezen) respektive pracovníkem Centra pro školení a regionální koordinaci ČSKS. Každý vybraný regionální koordinátor (školitel) musí být schválen zadavatelem a certifikačním místem (MMR ČR).“

17. V původní smlouvě o dílo nebyla v kapitole Práva a povinnosti smluvních stran, v čl. 16.1. – 16.6., povaha vztahu mezi zhotovitelem a koordinátory nijak upravena. Změnou provedenou vložením nového čl. 16.17. zadavatel oproti zadávací dokumentaci zmírnil své požadavky na povahu tohoto vztahu, neboť nově již koordinátoři nemuseli být zaměstnanci zhotovitele (ať už v pracovním poměru či na základě dohod konaných mimo pracovní poměr), ale mohli činnost pro zhotovitele vykonávat např. na základě živnostenského oprávnění. Je přitom nesporné, že v případě nutnosti pracovněprávního vztahu mezi koordinátorem a zhotovitelem má zhotovitel vůči koordinátorovi jako svému zaměstnanci určité povinnosti, vyplývající ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), které při výkonu práce na základě živnostenského oprávnění odpadají, přičemž některá ustanovení zákoníku práce dopadají i na dohody konané mimo pracovní poměr[1]. Jedná se jak o povinnosti finančního charakteru (nutnost platit za zaměstnance povinné pojistné na zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení, náhrada mzdy v době pracovní neschopnosti), tak o ostatní povinnosti vyplývající ze zákoníku práce, např. v případě skončení pracovního poměru (možnost výpovědi pouze v případech stanovených zákoníkem práce, nutnost dodržení výpovědní doby podle § 51 zákoníku práce), ale dále též i povinnost umožnit zaměstnanci čerpání dovolené v souladu s § 211 a násl. zákoníku práce atd. Toho si byl ostatně zjevně vědom i zadavatel (a zhotovitel), neboť v preambuli dodatku č. 2 je mj. uvedeno: „Dále byl tento dodatek uzavřen z důvodu nutnosti změny povahy smluvního vztahu mezi zhotovitelem a regionálními koordinátory uvedeném v čl. 4.5.2.7. zadávací dokumentace s cílem zajistit možnost okamžité výměny regionálního koordinátora v případě nekvalitně prováděné práce a neplnění požadavků objednatele, přičemž počet regionálních koordinátorů a celková cena díla zůstávají beze změn.“ Uvedená formulace jasně naráží na problematiku rozvázání pracovního poměru (příp. skončení dohody o práci konané mimo pracovní poměr) ze strany zaměstnavatele – zhotovitele tak, aby bylo možné okamžitě reagovat na potřeby zadavatele, resp. na jeho případnou nespokojenost s kvalitou odvedené práce. Pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele je nicméně nutné splnit zákonné podmínky uvedené v § 55[2] zákoníku práce a lze si jen těžko představit, že by důvodem pro okamžité zrušení byla nekvalitně odvedená práce a „neplnění požadavků objednatele“. V případě provádění práce na základě živnostenského oprávnění uvedené povinnosti odpadají, neboť zaměstnavatel – zhotovitel nemá povinnost zákoník práce dodržovat. Snazší je tak s ohledem na uvedené i „vyměnit“ osobu koordinátora, neboť odpadá povinnost dodržet zákonné důvody a výpovědní lhůtu v předepsané délce. Pro zaměstnavatele – zhotovitele je tak s ohledem na uvedené jednodušší i méně finančně zatěžující poskytnout zadavateli koordinátory, kteří s ním nejsou v pracovněprávním vztahu.

18. Zadavatel však v zadávací dokumentaci požadoval, aby koordinátoři byli v (lhostejno jakém) pracovněprávním poměru vůči potenciálnímu vybranému uchazeči (zhotoviteli) a svůj požadavek změnil až dodatkem č. 2. Je přitom zřejmé, že pokud by zadavatel umožnil zajistit koordinátory prostřednictvím smluvního (zadavatelem neurčeného) vztahu, a nikoli pouze jako zaměstnance v pracovněprávním vztahu, byla by situace jednodušší pro všechny potenciální dodavatele. Je tedy možné, že určití dodavatelé nepodali nabídku právě z toho důvodu, že neměli v předmětném období realizace veřejné zakázky k dispozici 13 osob (koordinátorů) v pracovněprávním vztahu, ačkoli by jinak byli schopni zakázku realizovat, případně i za výhodnějších podmínek, než nabízel vybraný uchazeč. Změnu provedenou vložením čl. 16.17. lze proto považovat za změnu podstatnou, neboť se jedná o změnu, která by v případě jejího uvedení již v původních zadávacích podmínkách mohla ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, protože konečný počet uchazečů předmětného zadávacího řízení mohl být širší.

19. Úřad uzavírá, že podstatná změna práv a povinností spočívající ve změně charakteru vztahu mezi zhotovitelem (vybraným uchazečem) a koordinátory z pracovněprávního vztahu na vztah smluvní (neurčený), by za situace, kdy by byla součástí podmínek původního zadávacího řízení, mohla zapříčinit rozšíření okruhu dodavatelů ochotných se dle takto nastavených podmínek zadávacího řízení zúčastnit, a v tomto smyslu tedy mohla mít podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

20. Úřad má na základě výše uvedeného za prokázané, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 82 odst. 7 věta první zákona, když uzavřel dne 21. 10. 2013 dodatek č. 2 ke smlouvě o dílo s vybraným uchazečem na plnění veřejné zakázky, neboť tímto dodatkem byl do smlouvy o dílo vložen nový článek 16.17., podle něhož nebyla ze strany zadavatele určena povaha smluvního vztahu mezi zhotovitelem a koordinátory, ačkoli tím zmírnil požadavek na povahu tohoto vztahu stanovený v článku 4.5.2.7. zadávací dokumentace, neboť nově již koordinátoři nemuseli být zaměstnanci zhotovitele (ať už v pracovním poměru či na základě dohod konaných mimo pracovní poměr), čímž umožnil takovou změnu práv a povinností vyplývajících z předmětné smlouvy o dílo, která by ve smyslu ust. § 82 odst. 7 písm. b) zákona mohla za použití v původním zadávacím řízení umožnit účast jiných dodavatelů, a kterou je tak třeba pokládat za podstatnou, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

K výroku II. tohoto příkazu

21. Podle § 82 odst. 7 písm. b) zákona zadavatel nesmí umožnit podstatnou změnu práv a povinností vyplývajících ze smlouvy, kterou uzavřel s vybraným uchazečem. Za podstatnou se považuje taková změna, která by za použití v původním zadávacím řízení umožnila účast jiných dodavatelů.

22. Obecně k ustanovení § 82 odst. 7 písm. b) zákona a problematice tzv. podstatných a nepodstatných změn pojednal Úřad výše v bodech 13. a 14. odůvodnění tohoto příkazu, kde uvedl i relevantní judikaturu. Dále proto bude pojednáno již o samotné (v pořadí druhé) změně učiněné dodatkem č. 2 ze dne 21. 10. 2013.

23. Jak již bylo uvedeno výše (viz bod 7. odůvodnění tohoto příkazu), zadavatel uzavřel dne 21. 10. 2013 s vybraným uchazečem dodatek č. 2 ke smlouvě. Tímto dodatkem byl mj. změněn čl. 7.5. takto:

„Zhotovitel je povinen v rámci plnění předmětu této smlouvy prokázat splnění tohoto závazného indikátoru pro kurz Trenér kvality I. stupně Českého systému kvality služeb:

• proškolení optimálně celkem 300 osob za každé 2 měsíce realizace vzdělávacího kurzu na celém území ČR, přičemž za první etapu realizační fáze v délce 4 měsíců bude proškoleno celkem 600 osob – splnění indikátoru bude sledováno prostřednictvím každé z průběžných monitorovacích zpráv o plnění, jejíž součástí bude seznam proškolených osob doložený osvědčením (certifikátem) o úspěšném absolvování vzdělávacího kurzu,

metodické dovedení minimálně 40% proškolených osob Trenérů kvality I. stupně ČSKS k certifikaci jejich organizací v rámci ČSKS – splnění indikátoru bude sledováno prostřednictvím průběžných monitorovacích zpráv o plnění, a to nejdříve po uplynutí 4 kalendářních měsíců od zahájení realizace vzdělávacího kurzu až do konce druhé fáze realizace ve řejné zakázky. Uvedený indikátor bude vyhodnocován v následující průběžné monitorovací zprávě po uplynutí období 4 měsíců od zahájení realizace kur[z]ů Trenéru kvality I. stupně tj. nejdříve v průběžné monitorovací zprávě za období 21. 12. 2013 – 20. 2. 2014.“

24. Původní smlouva o dílo přitom obsahovala čl. 7.5. v následujícím znění:

„Zhotovitel je povinen v rámci plnění předmětu této smlouvy prokázat splnění tohoto závazného indikátoru pro kurz Trenér kvality I. stupně Českého systému kvality služeb:

• proškolení celkem 300 osob za každé 2 měsíce realizace vzdělávacího kurzu na celém území ČR – splnění indikátoru bude sledováno prostřednictvím každé z průběžných monitorovacích zpráv o plnění, jejíž součástí bude seznam proškolených osob doložený osvědčením (certifikátem) o úspěšném absolvování vzdělávacího kurzu a
• metodické dovedení minimálně 40% proškolených osob Trenérů kvality I. stupně ČSKS k certifikaci jejich organizací v rámci ČSKS – splnění indikátoru bude sledováno prostřednictvím průběžných monitorovacích zpráv o plnění, a to nejdříve po uplynutí 4 kalendářních měsíců od zahájení realizace vzdělávacího kurzu až do konce druhé fáze realizace veřejné zakázky. Uvedený indikátor bude vyhodnocován v následující průběžné monitorovací zprávě po uplynutí období 4 měsíců od zahájení realizace kur[z]ů Trenéru kvality I. stupně tj. nejdříve v průběžné monitorovací zprávě za období 1. 11. 2013 – 31. 12. 2013.“

25. Rovněž zadávací dokumentace obsahovala v bodě 4.5.4. (Indikátory veřejné zakázky) formulaci o povinnosti „proškolit celkem 300 osob za 2 měsíce realizace vzdělávacího kurzu“. Na oblast indikátorů veřejné zakázky mířil také dotaz č. 2.2. zodpovězený v Odpovědi na dotazy ze dne 14. 1. 2013, jehož znění bylo následující: „Sankce budou uplatňovány průběžně s každým monitorovacím hlášením připravovaným á 2 měsíce?? Tedy pro lepší pochopení mého dotazu – pokud by došlo a docházelo, v souladu s v nabídce předloženým harmonogramem realizace, v rámci sledovaného dvouměsíčního období (např. v hlavní turistické sezóně) k proškolení u kurzu Trenér kvality I. stupně např. 50 osob (a ne požadovaných 300 osob), bude sankce dle tbl. 1 uplatněna bez ohledu na to, že v jiných měsících bude docházet ke kompenzaci a celkový počet proškolených osob na závěr projektu bude 4.000 osob?“ Na tento dotaz zadavatel odpověděl následovně: „Sankce budou uplatňovány dle podmínek stanovených v zadávací dokumentaci. Cílem zadavatele je, aby byly jednotlivé kurzy dostupné rovnoměrně v průběhu realizace veřejné zakázky. Respektováním sezonnosti se rozumí možnost účasti jednotlivých cílových skupin na kurzech, nicméně do realizace zakázky jsou zahrnuty různé cílové skupiny s různou sezonností v cestovním ruchu.“ Počtu proškolených osob se týkal i dotaz č. 2. 3. „Do jaké míry je závazné proškolování a)300 a b)70 osob za 2 měsíce??“ Zadavatel na tento dotaz uvedl, že „[p]očty proškolených osob jsou závazné. Při jejich nedodržení budou uplatněny příslušné sankce dle bodu 4.5.4. zadávací dokumentace.“ Zadavatel tedy na přímý dotaz uchazeče o veřejnou zakázku nepřipustil „dorovnávání“ počtu proškolených osob v delším časovém období než 2 měsíce a počty proškolených osob označil za závazné, přičemž nedodržení požadovaného počtu proškolených osob mělo vyústit v uplatnění sankce ze strany zadavatele.

26. Změnou čl. 7.5. ve znění dodatku č. 2 však zadavatel umožnil vybranému uchazeči právě to, co v odpovědi na dotazy č. 2.2. a 2.3. odmítl. Formulace o proškolení „optimálně celkem 300 osob za každé 2 měsíce realizace vzdělávacího kurzu na celém území ČR, přičemž za první etapu realizační fáze v délce 4 měsíců bude proškoleno celkem 600 osob“ nemá stejný význam jako proškolení „celkem 300 osob za 2 měsíce realizace vzdělávacího kurzu“. Prvně citovaná formulace jednak obsahuje slovo „optimálně“, které ve svém významu může snižovat počet požadovaných proškolených osob i pod hranici 300, kterou stanovovalo původní znění smlouvy o dílo, kde slovo „optimálně“ ve znění čl. 7.5. obsaženo nebylo. Hlavní změnou je nicméně to, že za větu o proškolení 300 osob za 2 měsíce bylo přidáno další ustanovení o proškolení celkem 600 osob za 4 měsíce. Vložení tohoto ustanovení jasně umožňuje vybranému uchazeči vyrovnat případný nižší počet proškolených osob v prvních 2 měsících realizace veřejné zakázky (nižší než požadovaných 300) v dalších 2 měsících realizace veřejné zakázky na konečný počet 600 osob za první 4 měsíce realizace veřejné zakázky. Pokud by tedy vybraný uchazeč proškolil během prvních 2 měsíců např. pouze 150 osob místo požadovaných 300, a následně ve druhých 2 měsících proškolil 450 osob, byl by předmětný indikátor splnění počtu proškolených osob (za první 4 měsíce realizace veřejné zakázky) považován zadavatelem za splněný a nebyla by uplatněna sankce. Na to, zda by zadavatel takový postup při realizaci veřejné zakázky umožnil, směřoval již výše zmiňovaný dotaz č. 2.2. a 2.3. jednoho z uchazečů o zakázku a byl v obou případech zodpovězen záporně v tom smyslu, že vyrovnávání v rámci 2 dvouměsíčních obdobích je nepřípustné (resp. znamená uplatnění sankce) a počet proškolených osob je závazný. Přesto zadavatel přijetím dodatku č. 2 ke smlouvě právě takové jednání vybranému uchazeči v prvních 4 měsících realizace veřejné zakázky umožnil.

27. Jelikož na postup umožněný změnou učiněnou prostřednictvím dodatku č. 2 směřovaly dva dotazy uchazečů o zakázku, lze mít za to, že by umožnění takové postupu již od počátku zadávacího řízení mohlo umožnit účast dalších dodavatelů, kteří by možnost „dorovnání“ počtu proškolených osob za účelem odvrácení sankce uvítali a kteří mohli podat výhodnější nabídku, než jaká byla nabídka vybraného uchazeče.

28. Úřad uzavírá, že podstatná změna práv a povinností spočívající ve změně konstrukce splnění indikátoru veřejné zakázky uvedeného v čl. 7.5. smlouvy by za použití v původním zadávacím řízení mohla zapříčinit rozšíření okruhu dodavatelů ochotných se dle takto nastavených podmínek zúčastnit zadávacího řízení, a mohla tedy mít podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

29. Úřad má na základě výše uvedeného za prokázané, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 82 odst. 7 věta první zákona, když uzavřel dne 21. 10. 2013 dodatek č. 2 ke smlouvě o dílo s vybraným uchazečem na plnění veřejné zakázky, neboť tímto dodatkem byl změněn čl. 7.5. smlouvy o dílo tak, že zhotovitel je povinen proškolit optimálně celkem 300 osob za každé 2 měsíce realizace vzdělávacího kurzu, přičemž za první etapu fáze realizace vzdělávacího kurzu v délce 4 měsíců musí být proškoleno celkem 600 osob, ačkoli v uvedené smlouvě o dílo bylo stanoveno, že zhotovitel je povinen proškolit celkem 300 osob za každé 2 měsíce realizace vzdělávacího kurzu bez dalšího, tedy umožnil oproti původní smlouvě o dílo proškolit požadovaný počet osob v rámci jednoho čtyřměsíčního období a nikoli v rámci dvou po sobě jdoucích časově ohraničených dvouměsíčních obdobích, čímž umožnil takovou změnu práv a povinností vyplývajících z předmětné smlouvy o dílo, která by ve smyslu ust. § 82 odst. 7 písm. b) zákona mohla za použití v původním zadávacím řízení umožnit účast jiných dodavatelů, a kterou je tak třeba pokládat za podstatnou, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

K výroku III. tohoto příkazu

30. Podle § 82 odst. 7 písm. b) zákona zadavatel nesmí umožnit podstatnou změnu práv a povinností vyplývajících ze smlouvy, kterou uzavřel s vybraným uchazečem. Za podstatnou se považuje taková změna, která by za použití v původním zadávacím řízení umožnila účast jiných dodavatelů.

31. Obecně k ustanovení § 82 odst. 7 písm. b) zákona a problematice tzv. podstatných a nepodstatných změn pojednal Úřad výše v bodech 13. a 14. odůvodnění tohoto příkazu, kde uvedl i relevantní judikaturu. Dále proto bude pojednáno již o samotné změně učiněné dodatkem č. 3 ze dne 7. 10. 2014.

32. Jak již bylo uvedeno výše (viz bod 7. odůvodnění tohoto příkazu), zadavatel uzavřel dne 7. 10. 2014 s vybraným uchazečem dodatek č. 3 ke smlouvě. Tímto dodatkem byl mj. změněn čl. 18.1. smlouvy takto:

„Zhotovitel je povinen během plnění smlouvy naplňovat indikátory veřejné zakázky stanovené dle čl. 7 této smlouvy. Do doby ukončení realizační fáze je zhotovitel povinen splnit následující dva celkové monitorovací indikátory:

i) Ve smyslu článku 2.4 a článku 7.5. proškolit celkově 4000 osob v kurzu Trenér kvality I. stupně ČSKS a z počtu skutečně proškolených osob dovést minimálně 40 % skutečně proškolených osob k certifikaci jejich organizací v rámci ČSKS, a

ii) Ve smyslu článku 2.4 a článku 7.6. proškolit celkově 500 osob v kurzu Trenér kvality II. stupně ČSKS a z počtu skutečně proškolených osob dovést minimálně 40 % skutečně proškolených osob k certifikaci jejich organizací v rámci ČSKS

(dále společně jen ‚celkové indikátory‘ a každý z nich samostatně ‚celkový indikátor‘).

Požadovaná hodnota každého celkového indikátoru bude určena jako součet (i) počtu osob, které měly být proškoleny, tj. 4000 pro první celkový indikátor a 500 pro druhý celkový indikátor, a (ii) 40 % z počtu skutečně proškolených osob ve smyslu druhého bodu článku 7.5., resp. 7.6. (dále jen ‚požadovaná hodnota celkového indikátoru‘).

Dosažená hodnota každého celkového indikátoru bude určena jako součet (i) počtu osob, které byly skutečně proškoleny, a (ii) počtu skutečně proškolených osob, které byly dovedeny k certifikaci jejich organizací v rámci ČSKS ve smyslu druhého bodu článku 7.5., resp. 7.6. (dále jen ‚dosažená hodnota celkového indikátoru‘).

Míra splnění každého celkového indikátoru bude vypočtena jako podíl (i) dosažené hodnoty celkového indikátoru a (ii) požadované hodnoty celkového indikátoru, a vyjádřena v procentech.

V případě porušení povinnosti dosáhnout požadovanou hodnotu některého celkového indikátoru vznikne objednateli právo na smluvní pokutu a zhotovitel objednateli smluvní pokutu zaplatí za těchto podmínek:

(…)

Smluvní pokuty budou uplatňovány ke dni dohodnutého ukončení realizační fáze díla, tj. ke dni 30. 10. 2015, na základě dosažené míry splnění jednotlivých celkových indikátorů ke dni dohodnutého ukončení realizační fáze díla, a to z celkové částky včetně DPH uvedené v níže uvedené tabulce ‚Monitorovací období a finanční částky pro výpočet smluvních pokut‘.“

33. Původní smlouva o dílo přitom obsahovala čl. 18.1. v následujícím znění:

„V případě nenaplnění indikátorů veřejné zakázky stanovených dle čl. 7 této smlouvy, zaplatí zhotovitel objednateli smluvní pokutu za těchto podmínek: (…)

Smluvní pokuty budou uplatňovány na základě dosažené hodnoty monitorovacích indikátorů dle čl. 7.5 a čl. 7.6 této smlouvy, a to vždy z finančních částek včetně DPH uvedených v čl. 11.1 této smlouvy v tabulce ‚Rozpočet díla dle dílčích fází projektu‘.“

34. Z uvedeného vyplývá, že zadavatel v původní smlouvě o dílo vázal vznik povinnosti platit smluvní pokutu na splnění (resp. míru nesplnění) indikátorů uvedených v čl. 7.5. a 7.6. smlouvy o dílo, kdežto v důsledku uzavření dodatku č. 3 byla povinnost uhradit smluvní pokutu vázána na splnění celkových indikátorů, které zadavatel nově definoval až v dodatku č. 3, neboť původní smlouva o dílo informaci o celkových počtech proškolených osob neobsahovala a stanovovala pouze povinnost proškolit 300 osob za dva měsíce v případě čl. 7.5. a 70 osob za dva měsíce v případě čl. 7.6.

35. Na splnění indikátorů uvedených v čl. 7.5. a 7.6. smlouvy nicméně byla navázána nová povinnost, jak je uvedeno v čl. 18.2. smlouvy ve znění dodatku č. 3:

„Zhotovitel je dále povinen během plnění smlouvy průběžně v každém monitorovacím období naplňovat následující dva průběžné indikátory veřejné zakázky stanovené dle čl. 7.5. a 7.6. této smlouvy:

i) Ve smyslu článku 7.5. proškolit v každém monitorovacím období minimálně 300 osob v kurzu Trenér kvality I. stupně ČSKS a do konce každého monitorovacího období dovést minimálně 40 % z počtu osob skutečně proškolených v monitorovacím období, které o dvě monitorovací období předcházelo, k certifikaci jejich organizací v rámci ČSKS, a

ii) Ve smyslu článku 7.6. proškolit 70 osob v kurzu Trenér kvality II. stupně ČSKS a do konce každého monitorovacího období dovést minimálně 40 % z počtu osob skutečně proškolených v monitorovacím období, které o dvě monitorovací období předcházelo, k certifikaci jejich organizací v rámci ČSKS

(dále společně jen ‚průběžné indikátory‘ a každý z nich samostatně ‚průběžný indikátor‘).

(…)

Požadovaná hodnota každého průběžného indikátoru bude v každém monitorovacím období určena jako součet (i) počtu osob, které měly být proškoleny, tj. 300 pro první průběžný indikátor a 70 pro druhý průběžný indikátor, a (ii) 40 % z počtu skutečně proškolených v monitorovacím období, které o dvě monitorovací období předcházelo (dále jen ‚požadovaná hodnota průběžného indikátoru‘).

Dosažená hodnota každého průběžného indikátoru bude určena jako součet (i) počtu osob, které byly v daném monitorovacím období skutečně proškoleny, a (ii) počtu skutečně proškolených osob, které byly v daném monitorovacím období dovedeny k certifikaci jejich organizací v rámci ČSKS ve smyslu druhého bodu článku 7.5., resp. 7.6. (dále jen ‚dosažená hodnota průběžného indikátoru‘).

Míra splnění každého průběžného indikátoru bude vypočtena jako podíl (i) dosažené hodnoty průběžného indikátoru a (ii) požadované hodnoty průběžného indikátoru, a vyjádřena v procentech.

V případě porušení povinnosti dosáhnout požadovanou hodnotu některého průběžného indikátoru vzniká objednateli právo na dočasné zadržení části ceny fakturované zhotovitelem (zádržné) za těchto podmínek:

(…)

Objednatel bude provádět výpočty zádržného za každé monitorovací období, přičemž takový výpočet provede zvlášť pro nárok na zádržné za porušení každého průběžného indikátoru a následně budou vypočtené výše [zádržného] sečteny. Tyto výpočty budou probíhat vždy po ukončení jednotlivých dílčích fází dle výše uvedené tabulky ‚Monitorovací období a finanční částky pro výpočet smluvních pokut‘, ovšem pouze pro účely zjištění výše nároku na zádržné. (…)

V případě zjištění nároku na zádržné ve smyslu tohoto článku má objednatel právo na základě svého uvážení zadržet z ceny fakturované za danou dílčí fázi díla (monitorovací období) částku až do plné výše vypočteného zádržného za dané monitorovací období, a to za účelem zajištění případného nároku na smluvní pokutu, která bude vypočtena v termínu dle článku 18.1. V případě využití tohoto oprávnění vyplatí objednatel za danou dílčí fázi díla (monitorovací období) pouze příslušnou část ceny, která není pokryta uplatněným zadržovacím právem dle tohoto článku 18.2. smlouvy. Zbývající zadržená část ceny (zádržné) bude zhotoviteli vyplacena ve lhůtě 30 dnů ode dne akceptace závěrečné zprávy o realizaci díla. Objednatel je však oprávněn vůči pohledávce zhotovitele na vyplacení zádržného započíst svou pohledávku na zaplacení smluvní pokuty dle článku 18.1 smlouvy, pokud mu na její zaplacení vznikne právo.“

36. Podle nového znění čl. 18.2. smlouvy tedy zadavateli vzniká právo na dočasné zadržení části ceny fakturované vybraným uchazečem, přičemž takto zadržená cena, resp. ceny, které se mohou v průběhu realizace veřejné zakázky sčítat podle míry splnění dílčích indikátorů v jednotlivých monitorovacích obdobích, bude později vybranému uchazeči vyplacena po započtení smluvní pokuty.

37. Je však třeba zdůraznit, že v případě naplnění celkových indikátorů nemusí žádný nárok na smluvní pokutu vzniknout a vzhledem k tomu, že „sankcí“ za nedodržení průběžných monitorovacích indikátorů je pouze dočasné zadržení části ceny, které se následně započte na smluvní pokutu, nemusí být vybraný uchazeč ve výsledku nijak sankcionován za to, že nedodržel původně závazné průběžné indikátory stanovené v čl. 7.5. a 7.6. smlouvy, pokud za celou dobu realizace veřejné zakázky naplní oba indikátory celkové. Novou konstrukcí mechanismu placení a výpočtu smluvní pokuty a zároveň přidáním práva na zádržné nebyla učiněna změna v neprospěch vybraného uchazeče, ale naopak v důsledku v jeho prospěch, neboť za situace, kdy naplní oba celkové certifikáty, nebude nucen platit smluvní pokutu a bude postižen pouze dočasným zadržením části fakturované ceny, která mu nicméně bude po určité době vyplacena, i pokud nenaplní průběžné indikátory veřejné zakázky tak, jak jsou uvedeny v čl. 7.5. a 7.6. smlouvy o dílo. Zadavatel touto změnou umožnil vybranému uchazeči vyrovnávat počty proškolených osob nejen v rámci více monitorovacích období a de facto tak ignorovat průběžné indikátory obsažené v čl. 7.5. a 7.6. smlouvy, ale dokonce vyrovnávat počty proškolených osob v průběhu celé realizace veřejné zakázky, neboť za takové jednání ve výsledku neexistovala povinnost platit smluvní pokutu.

38. Jak již bylo uvedeno výše v bodu 25. odůvodnění tohoto příkazu, zadávací dokumentace obsahovala v bodě 4. 5. 4. (Indikátory veřejné zakázky) formulaci o povinnosti „proškolit celkem 300 osob za 2 měsíce realizace vzdělávacího kurzu“ a také povinnost „proškolit celkem 70 osob za 2 měsíce realizace vzdělávacího kurzu“. Pro přehlednost Úřad uvádí, že na oblast indikátorů veřejné zakázky mířil také dotaz č. 2.2. (rovněž již uvedený výše) zodpovězený v Odpovědi na dotazy ze dne 14. 1. 2013, jehož znění bylo následující: „Sankce budou uplatňovány průběžně s každým monitorovacím hlášením připravovaným á 2 měsíce?? Tedy pro lepší pochopení mého dotazu – pokud by došlo a docházelo, v souladu s v nabídce předloženým harmonogramem realizace, v rámci sledovaného dvouměsíčního období (např. v hlavní turistické sezóně) k proškolení u kurzu Trenér kvality I. stupně např. 50 osob (a ne požadovaných 300 osob), bude sankce dle tbl. 1 uplatněna bez ohledu na to, že v jiných měsících bude docházet ke kompenzaci a celkový počet proškolených osob na závěr projektu bude 4.000 osob?“ Na tento dotaz zadavatel odpověděl následovně: „Sankce budou uplatňovány dle podmínek stanovených v zadávací dokumentaci. Cílem zadavatele je, aby byly jednotlivé kurzy dostupné rovnoměrně v průběhu realizace veřejné zakázky. Respektováním sezonnosti se rozumí možnost účasti jednotlivých cílových skupin na kurzech, nicméně do realizace zakázky jsou zahrnuty různé cílové skupiny s různou sezonností v cestovním ruchu.“ Počtu proškolených osob se týkal i dotaz č. 2. 3. „Do jaké míry je závazné proškolování a)300 a b)70 osob za 2 měsíce??“ Zadavatel na tento dotaz uvedl, že „[p]očty proškolených osob jsou závazné. Při jejich nedodržení budou uplatněny příslušné sankce dle bodu 4.5.4. zadávací dokumentace.“ Zadavatel tedy na přímý dotaz uchazeče o veřejnou zakázku nepřipustil „dorovnávání“ počtu proškolených osob v delším časovém období než 2 měsíce a počty proškolených osob označil za závazné, přičemž nedodržení požadovaného počtu proškolených osob mělo vyústit v uplatnění sankce ze strany zadavatele. V důsledku navázání povinnost zaplatit smluvní pokutu v případě nenaplnění celkových indikátorů a nikoli průběžných indikátorů zadavatel opět povolil vybranému uchazeči to, co předem vůči všem ostatním uchazečům vyloučil s uvedením, že počty proškolených osob jsou závazné a při jejich nedodržení bude uplatněna sankce.

39. Dotaz od dalšího uchazeče nicméně směřoval i na mechanismus výpočtu smluvní pokuty, který byl dodatkem č. 3 změněn. V Odpovědi na dotazy ze dne 29. 1. 2013 na dotaz ohledně částek, ze kterých budou sankce vypočítány a jak bude určena výsledná sankce v případě vyhodnocení více indikátorů v jednom období, zadavatel mj. uvedl, že „[s]mluvní pokuty budou uplatňovány za období od 1. 5. 2013 do 30. 6. 2015, a to v souladu s dílčími fázemi veřejné zakázky. Plnění indikátorů veřejné zakázky bude sledováno prostřednictvím průběžných monitorovacích zpráv o plnění dle čl. 7.5 a čl. 7.6 návrhu smlouvy a čl. 8. návrhu smlouvy ‚Monitorování veřejné zakázky‘.

V období, kdy bude sledováno více indikátorů najednou, budou smluvní pokuty vypočítávány takto:

Každý indikátor v monitorovacím období bude vyhodnocován zvlášť. Smluvní pokuta a její výše se vypočítá za každý jeden nesplnění indikátor dle tabulky uvedené v čl. 18.1 návrhu smlouvy.“ Zadavatel výslovně uvedl, že smluvní pokuta bude počítána podle naplnění indikátorů (průběžných) stanovených v čl. 7.5. a 7.6. smlouvy, a to za každý zvlášť, což následně dodatkem č. 3 změnil.

40. Zadavatel prostřednictvím dodatku č. 3 změnil mechanismus výpočtu smluvní pokuty tak, že byla nově počítána z míry naplnění celkových indikátorů a nikoli indikátorů průběžných, čímž zároveň vybranému uchazeči v důsledku umožnil vyrovnávat počty proškolených osob až ke konci realizačního období veřejné zakázky, neboť za takové jednání prakticky neexistovala jiná sankce, než zadržení části fakturované ceny, která však byla při splnění celkových indikátorů vybranému uchazeči následně doplacena. Jedinou sankcí za takové jednání proto bylo pouze dočasné zadržení části fakturované ceny a nikoli povinnost zaplatit zadavateli smluvní pokutu.

41. Nad rámec shora uvedeného pak Úřad pro bližší dokreslení skutkového stavu uvádí, že obsahem dodatku č. 3 byla rovněž dohoda o narovnání (bod III. dodatku), která řešila spor o právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 615 440 Kč. Smluvní pokuta byla sporná „zejména z důvodu, že panují pochybnosti o platnosti samotného ujednání článku 18.1 smlouvy, které může být z důvodu jeho neurčitosti považováno za absolutně neplatné. Uzavřením tohoto dodatku sporné právo objednatele v plném rozsahu zaniká“. Zároveň je dále v dodatku uvedeno, že „stejný či obdobný nárok na tuto smluvní pokutu … může objednateli vzniknout rovněž v budoucnu, a to s ohledem na nové znění článku 18.1., na jehož základě bude tato smluvní pokuta vypočtena podle pravidel v něm stanovených za celé období účinnosti této smlouvy“. Uvedené ustanovení o narovnání potvrzuje výše uvedené závěry Úřadu, že zadavatel změnil mechanismus výpočtu smluvní pokuty tak, aby byla nově vypočítávána za celé období trvání smlouvy, tedy z celkových indikátorů.

42. Jelikož na postup umožněný změnou učiněnou prostřednictvím dodatku č. 3 směřovaly jednak implicitně dva dotazy uchazečů o zakázku stran možnosti dorovnání počtu proškolených osob, a dále také dotaz ohledně mechanismu výpočtu smluvní pokuty, lze konstatovat, že se zjevně jedná o otázky pro dodavatele zásadní a že by umožnění takového postupu již od počátku zadávacího řízení mohlo umožnit účast dalších dodavatelů, kteří by možnost „dorovnání“ počtu proškolených osob za účelem odvrácení sankce, která by se navíc počítala z počtu celkem proškolených osob, uvítali a kteří mohli podat výhodnější nabídku, než jaká byla nabídka vybraného uchazeče.

43. Úřad uzavírá, že podstatná změna práv a povinností spočívající ve změně výpočtu smluvní pokuty z jiných indikátorů (celkových namísto průběžných), než jako bylo stanoveno v původní smlouvě a zadávací dokumentaci, by za použití v původním zadávacím řízení mohla zapříčinit rozšíření okruhu dodavatelů ochotných se dle takto nastavených podmínek zúčastnit zadávacího řízení, a mohla tedy mít podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

44. Úřad má na základě výše uvedeného za prokázané, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 82 odst. 7 věta první zákona, když uzavřel dne 7. 10. 2014 dodatek č. 3 ke smlouvě o dílo s vybraným uchazečem na plnění veřejné, neboť tímto dodatkem byl změněn čl. 18.1 výše uvedené smlouvy o dílo tak, že nárok na zaplacení smluvní pokuty bude zadavatelem uplatněn v případě porušení povinnosti dosáhnout požadovanou hodnotu některého celkového indikátoru, a nikoli v případě nenaplnění indikátorů veřejné zakázky stanovených v čl. 7 smlouvy, jak bylo stanoveno v původní smlouvě o dílo, čímž umožnil takovou změnu práv a povinností vyplývajících z předmětné smlouvy o dílo, která by ve smyslu ust. § 82 odst. 7 písm. b) zákona mohla za použití v původním zadávacím řízení umožnit účast jiných dodavatelů, a kterou je tak třeba pokládat za podstatnou, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

45. Úřad považuje ve smyslu ustanovení § 150 odst. 1 správního řádu skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se zadavatel dopustil tří správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v ustanovení § 82 odst. 7 věta první zákona, jak je uvedeno ve výrocích I. až III. tohoto příkazu.

K uložení pokuty

46. Podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

47. Jak vyplývá z výroků I. až III. a shora uvedeného odůvodnění tohoto příkazu, zadavatel se dopustil tří správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

48. Podle § 121 odst. 3 zákona – ve znění účinném v době spáchání správních deliktů – odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

49. Podle ust. čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Ústavní pravidlo zakotvené v ust. čl. 40 odst. 6 Listiny, které stanoví, že trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější, zakládá výjimku z jinak obecného zákazu retroaktivity trestních norem, která se uplatní v případě, kdy je pozdější právní úprava pro pachatele příznivější. Tato výjimka se dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu aplikuje rovněž v řízeních o sankci za správní delikty.

50. V tomto případě došlo před zahájením správního řízení s účinností ke dni 6. 3. 2015 ke změně ustanovení § 121 odst. 3 zákona, který nově uvádí, že „odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán“. Úřad proto v šetřeném případě aplikoval výjimku zakotvenou v ust. čl. 40 odst. 6 Listiny a posoudil případ podle pozdějšího zákona (zákona účinného v době vydání tohoto příkazu), neboť došel k závěru, že je pro zadavatele příznivější. Při posuzování příznivosti právní úpravy vycházel Úřad zejména ze skutečnosti, že zákon účinný v době spáchání (všech tří) správních deliktů uvedených ve výrocích I. až III. tohoto příkazu umožnoval oproti stávající právní úpravě zahájit správní řízení s delším odstupem od okamžiku spáchání správního deliktu či od okamžiku, kdy se o něm Úřad dozvěděl.

51. V návaznosti na citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona (ve znění účinném ke dni vydání tohoto příkazu). V šetřeném případě se Úřad o spáchání správního deliktu dozvěděl na základě podnětu, který obdržel dne 6. 4. 2016. K uzavření smlouvy s vybraným uchazečem došlo dne 6. 6. 2013, přičemž dne 21. 10. 2013 uzavřel zadavatel s vybraným uchazečem dodatek č. 2 ke smlouvě o dílo, čímž došlo ke spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. tohoto příkazu, a dne 7. 10. 2014 dodatek č. 3 ke smlouvě o dílo, kdy zároveň došlo ke spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku III. tohoto příkazu. Správní řízení je v souladu s § 150 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 46 odst. 1 správního řádu zahájeno dnem doručení tohoto příkazu. Z uvedených údajů tak vyplývá, že odpovědnost zadavatele za správní delikty nezanikla.

52. K uložení pokuty za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. až III. tohoto příkazu Úřad předně uvádí, že při stanovení výše sankce je nutné postupovat v souladu se zásadou absorpce, která se uplatní při postihu souběhu správních deliktů a jejíž podstata tkví v absorpci sazeb (přísnější trest pohlcuje mírnější). Jak již v minulosti dovodil Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku sp. zn. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009 nebo v rozsudku sp. zn. 5 Afs 9/2008-328 ze dne 31. 10. 2008), při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat trestněprávní instituty i při trestání správním orgánem vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. Použití analogie ve správním trestání je v omezeném rozsahu přípustné tehdy, pokud právní předpis, který má být aplikován, určitou otázku vůbec neřeší, a nevede-li výklad za pomocí analogie ani k újmě účastníka řízení, ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 27/2008 – 67 ze dne 16. 4. 2008 a sp. zn. 8 As 17/2007 – 135 ze dne 31. 5. 2007). Pro ukládání trestů za správní delikty se proto musí uplatnit obdobné principy a pravidla jako pro ukládání trestů za trestné činy.

53. Úprava zákona o veřejných zakázkách je ve vztahu k trestání souběhu správních deliktů na rozdíl od úpravy trestněprávní neúplná. Zejména pak neřeší moment, do kdy je správní delikty možno považovat za sbíhající se, jakož ani důsledky, není-li z jakýchkoli důvodů vedeno společné řízení. Souhrnné či úhrnné tresty, jimiž se postihuje souběh trestných činů, přitom představují pro pachatele výhodnější postup, neboť je v nich zohledněna skutečnost, že pachatel se dopustil dalšího trestného činu, aniž byl „varován“ odsuzujícím rozsudkem týkajícím se dřívějšího trestného činu.

54. V souladu s již citovanou zásadou absorpce v rámci správněprávního trestání Úřad ve správním řízení uloží pokutu podle přísněji trestného správního deliktu, proto se Úřad nejprve zabýval otázkou, za který delikt je možno v šetřeném případě uložit přísnější sankci (vyšší pokutu).

55. Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 mil. Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a), c) nebo d) zákona.

56. V daném případě se zadavatel dopustil tří správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, za něž lze v souladu s citovaným ustanovením § 120 odst. 2 písm. a) zákona uložit pokutu do 10 % ceny veřejné zakázky.

57. Vzhledem k tomu, že se jedná o správní delikty, pro které je stanovena stejná horní sazba výše pokuty, nelze podle tohoto hlediska ukládat sankci za přísněji trestný ze spáchaných deliktů. V daném případě je však nutné s ohledem na použití zásady absorpce uložit pokutu pouze za jeden ze spáchaných správních deliktů a k dalším přihlédnout v rámci přitěžujících okolností.

58. Úřad tedy přistoupil k uložení pokuty za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu a ke správním deliktům uvedeným ve výrocích II. a III. tohoto příkazu s ohledem na použití zásady absorpce přihlédl v rámci přitěžujících okolností.

59. Cena veřejné zakázky byla v čl. 11. smlouvy sjednána ve výši 20 751 500 Kč vč. DPH, přičemž horní hranice možné pokuty činí částku ve výši 2 075 150 Kč.

60. Vzhledem ke zjištěnému správnímu deliktu zadavatele Úřad přistoupil k uložení pokuty, neboť veřejná zakázka již byla realizována a nápravy nelze dosáhnout. Podle § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Hlavním kritériem, které je dle citovaného ustanovení zákona pro určení výměry pokuty rozhodné, je závažnost správního deliktu. Jedná se o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Zákon pak demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán). Úřad nad rámec uvedených kritérií pak může přihlédnout i k jiným okolnostem, pokud jsou svojí povahou podstatné pro posouzení závažnosti správního deliktu, a které by s ohledem na skutkové okolnosti konkrétního případu mohly být kvalifikovány jako polehčující či přitěžující.

61. Při posuzování závažnosti správního deliktu není hlavním kritériem skutková podstata správního deliktu, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je dále nutno hodnotit nejen jaké následky byly správním deliktem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

62. Úřad při stanovení výše pokuty vzal v první řadě v úvahu závažnost správního deliktu, za který ukládá sankci. Změna spočívající ve vložení nového článku 16.17., podle něhož nebyla ze strany zadavatele určena povaha smluvního vztahu mezi zhotovitelem a koordinátory, provedená dodatkem č. 2, čili až po uzavření smlouvy, vedla k tomu, že zadavatel mohl omezit soutěž potenciálních dodavatelů veřejné zakázky, a tím nemusel zajistit takové soutěžní prostředí, jež by jinak zajištěno být mohlo, a které má být zárukou co nejhospodárnějšího vynakládání finančních prostředků. Jedná se tedy o správní delikt závažnějšího charakteru, neboť v důsledku nezákonného jednání zadavatele mohlo být narušeno konkurenční prostředí.

63. Úřad při zvažování výše pokuty přihlédl i k následkům spáchání správního deliktu. V daném případě měl spáchaný správní delikt za následek, že vybraný uchazeč nebyl při zadávání veřejné zakázky vystaven takové konkurenci, jako kdyby zadavatel ponechal neurčený typ vztahu mezi dodavatelem a koordinátory již v zadávacích podmínkách, neboť v důsledku předmětné zadávací podmínky, na jejíž trvání zadavatel následně rezignoval, nemusel některý z potenciálních dodavatelů podat nabídku na plnění veřejné zakázky. Podle výkladové praxe Úřadu dosahuje nejzávažnějšího stupně intenzity porušení zákona postup zadavatele spočívající v úplné ignoraci ustanovení zákona, neboť tento postup zcela vylučuje soutěžní prostředí, které je základním předpokladem dosažení efektivního vynakládání veřejných prostředků. V tomto případě o ignoraci zákona ze strany zadavatele hovořit nelze, neboť zadavatel při zadávání veřejné zakázky vytvořil soutěžní prostředí, které však svým postupem mohl – částečně – omezit, resp. nezákonným postupem zadavatele mohlo dojít k omezení počtu potenciálních dodavatelů veřejné zakázky, kteří by za situace, kdy by změna provedená dodatkem č. 2 byla zapracována již v původním znění zadávacích podmínek, mohli podat nabídky na plnění předmětu veřejné zakázky. Nelze přitom vyloučit, že nabídka jiného uchazeče mohla být pro zadavatele ekonomicky výhodnější, čímž by došlo k úspoře finančních prostředků z veřejných zdrojů.

64. Při stanovení konkrétní výše sankce dále Úřad zohlednil dobu, která uplynula mezi spácháním deliktu a samotným potrestáním zadavatele za spáchání tohoto správního deliktu. V této souvislosti je nutné poukázat na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, ve kterém Krajský soud uvedl, že:  „(…) hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení,  tak i v obecném vnímání veřejností a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“

65. V šetřeném případě došlo ke spáchání správního deliktu dne 21. 10. 2013, kdy zadavatel uzavřel dodatek č. 2 ke smlouvě. Úřad zohlednil ve prospěch zadavatele časový rozestup více než dvou a půl let  mezi spácháním správního deliktu a okamžikem jeho potrestání, jako okolnost svědčící ve prospěch snížení ukládané pokuty.

66. Jako přitěžující okolnost Úřad shledal, že se zadavatel dopustil rovněž spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích II. a III. tohoto příkazu, přičemž jejich povaha je obdobná, a tedy i obdobně závažná (jedná se ve všech případech o podstatné změny smlouvy), jako povaha správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu, tedy jedná se v obou případech o delikty závažnějšího charakteru.

67. Po zvážení všech okolností šetřeného případu Úřad při určení výměry uložené pokuty posoudil  její výši stanovenou na 100 000,‑ Kč (tedy ve výši necelých 5 % její maximální možné výše) vzhledem k souvislostem a okolnostem případu, za nichž byl správní delikt spáchán, a s přihlédnutím  k nutnosti naplnění sankčních účinků za přiměřenou.

68. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele, neboť vychází z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu, že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu zadavatele. V případě organizační složky státu lze uvažovat o tom, že účinek obdobný onomu „zmaření“ ekonomické podstaty daného subjektu by tu měla pokuta, která by např. byla způsobilá paralyzovat činnost takové organizační složky. Z přílohy č. 2 zákona č. 400/2015 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2016, vyplývá, že zadavatel ročně hospodaří s prostředky v řádech miliard korun. S ohledem na právě uvedené má Úřad za to, že pokutu uloženou ve výši 100 000,‑ Kč nelze považovat nejen za likvidační (viz výše), ale ani za jeho ekonomickou podstatu nepřiměřeně zasahující (a v tomto smyslu nespravedlivou).

69. V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Má-li pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Obdobně se vyjádřil i Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Af 46/2011 ze dne 6. 12. 2012, ve kterém uvedl, že konkrétní forma postihu musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností (preventivní funkce) a zároveň musí být postih dostatečně znatelný v zadavatelově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro zadavatele likvidačním. V tomto smyslu Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele správního deliktu, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená sankce projevit (výlučně jen) ve sféře zadavatele, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení sankce.

70. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, přičemž Úřad zejména akcentuje funkci preventivní, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační.

71. Úřad posoudil postup zadavatele ze všech hledisek a vzhledem k zjištěnému správnímu deliktu zadavatele přistoupil k uložení pokuty, ve výši uvedené ve výroku IV. tohoto příkazu.

72. Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710. Jako variabilní symbol zadavatel uvede své identifikační číslo.

Poučení

Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení ve věci pokračuje. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

otisk úředního razítka

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

Obdrží

Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj, Staroměstské nám. 6, 110 15 Praha 1

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]http://www.mpsv.cz/ppropo.php?ID=IPB027

[2] (1) Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy,

a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců,

b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

(2) Zaměstnavatel nesmí okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené, zaměstnancem nebo zaměstnankyní, kteří čerpají rodičovskou dovolenou.