číslo jednací: R379/2015/VZ-36598/2016/321/BRy

• Instance: II.
• Věc: Poskytování mobilních telekomunikačních služeb
• Účastníci:
  1. Česká republika - Ministerstvo zemědělství
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 2. 9. 2016

Č. j.:ÚOHS-R379/2015/VZ-36598/2016/321/BRy

2. září 2016

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 20. 11. 2015, doručeném téhož dne Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, podaném centrálním zadavatelem –

• Českou republikou - Ministerstvem zemědělství, IČO 00020478, se sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 - Nové Město,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0435/2015/VZ-32653/2015/512/VKa ze dne 5. 11. 2015, vydaném v řízení o přezkoumání úkonů výše uvedeného zadavatele při zadávání nadlimitní veřejné zakázky s názvem „Poskytování mobilních telekomunikačních služeb“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 11. 3. 2015 a uveřejněno dne 12. 3. 2015 pod ev. č. 403668 a v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněno dne 17. 3. 2015 pod ev. č. 2015/S 053-092815,

jsem podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 90 odst. 1 písm. b) téhož zákona, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle ustanovení § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0435/2015/VZ-32653/2015/512/VKa ze dne 5. 11. 2015

r u š í m

a věc

v r a c í m

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, zahájil dne 14. 9. 2015 správní řízení z moci úřední o přezkoumání úkonů centrálního zadavatele - České republiky - Ministerstva zemědělství, IČO 00020478, se sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 - Nové Město (dále jen „centrální zadavatel“), učiněných při zadávání nadlimitní veřejné zakázky s názvem „Poskytování mobilních telekomunikačních služeb“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 11. 3. 2015 a uveřejněno dne 12. 3. 2015 pod ev. č. 403668 a v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněno dne 17. 3. 2015 pod ev. č. 2015/S 053-092815 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Na základě skutečností zjištěných z dokumentace o veřejné zakázce získal Úřad pochybnost o tom, zda centrální zadavatel postupoval v souladu se zákonem, a to konkrétně, zda uveřejněním odpovědi centrálního zadavatele na dotaz č. 4, který je součástí souboru dodatečných informací k zadávacím podmínkám ze dne 26. 3. 2015 nedošlo ke změně zadávacích podmínek a tedy k nutnosti prodloužit lhůtu pro podání nabídek, a zda tím, že centrální zadavatel stanovil v bodě 3.1.8 zadávací dokumentace požadavek, aby v případě dostupnosti lepšího pokrytí nebyl omezen ve využití novější technologie, nepostupoval v rozporu s ust. § 6 odst. 1, § 44 odst. 1 a § 45 odst. 1 a 3 zákona. Proto Úřad přistoupil k zahájení řízení z moci úřední o přezkoumání úkonů zadavatele.

II.             Napadené rozhodnutí

3. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 5. 11. 2015 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0435/2015/VZ-32653/2015/512/VKa (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím Úřad ve výroku I. rozhodl tak, že zadavatel nepostupoval při zadávání veřejné zakázky v souladu se zásadou zákazu diskriminace stanovené v ust. § 6 odst. 1 zákona ve spojení s ust. § 40 odst. 3 zákona, když v rámci dodatečných informací č. 1 ze dne 26. 3. 2015 specifikoval 453 konkrétních lokalit s uvedením GPS souřadnic, které musí být pokryty mobilním signálem pro přenos dat, aniž by přiměřené prodloužil lhůtu pro podání nabídek, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy. Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl tak, že zadavatel nedodržel zásady stanovené v ust. § 6 odst. 1 zákona, ve spojení s ust. § 44 odst. 1 zákona a § 45 odst. 1 a 3 zákona, když stanovil požadavek, aby v případě lepšího pokrytí nebyl omezen ve využití lepší technologie, čímž způsobil nejasnost a nesrozumitelnost ohledně minimální požadované rychlosti datových přenosů, respektive požadované minimální úrovně kvality technologie datových služeb, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy. Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad jako opatření k nápravě podle ust. § 118 odst. 1 zákona, zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku. Výrokem IV. pak Úřad uložil zadavateli povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč podle ust. § 119 odst. 2 zákona.

4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se Úřad nejprve obecně vyjádřil k povinnosti zadavatele prodloužit lhůtu pro podání nabídek za situace, kdy provede úpravy zadávacích podmínek ve smyslu ust. § 40 odst. 3 zákona. Poté posoudil postup centrálního zadavatele, kdy v zadávacích podmínkách vymezil požadavek na pokrytí signálem tak, aby signál zahrnoval minimálně 95 % populace na území České republiky, přičemž tento požadavek následně v dodatečných informacích ze dne 26. 3. 2015 upřesnil tak, že požadavek na řešení M2M bezobslužná výměna informací se týká cca 500 SIM karet, a dále těmito dodatečnými informacemi vymezil seznam 453 lokalit s uvedením GPS souřadnic, jichž se požadavek na M2M týká. Úřad k těmto dodatečným informacím uzavřel, že zadávací podmínky ponechávaly dodavatelům možnost, že určitá část území České republiky nemusí být pokryta signálem, avšak následně dodatečnými informacemi vymezil seznam lokalit, které naopak pokryty signálem být musí, když se tak jedná o změnu zadávací dokumentace. Za takové situace byl ovšem centrální zadavatel dle závěru Úřadu povinen ve smyslu ust. § 40 odst. 3 zákona prodloužit lhůtu pro podání nabídek, která byla stanovena do 28. 4. 2015 do 10:00 hodin. K tomu Úřad nad rámec uvedl, že uvedená změna nebyla takové povahy, že by centrální zadavatel musel lhůtu prodlužovat o celou dobu jejího trvání, avšak byl povinen lhůtu prodloužit. Vzhledem k tomu, že takové prodloužení lhůty pro podání nabídek centrální zadavatel neprovedl, Úřad uzavřel, že porušil postup stanovený zákonem, konkrétně stanovený v ust. § 40 odst. 3 zákona. K možnosti ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky pak Úřad uvedl, že postup centrálního zadavatele mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť pokud by centrální zadavatel v souladu se zákonem prodloužil lhůtu pro podání nabídek, mohli na to potenciální dodavatelé reagovat např. novou kalkulací nabídkové ceny. Vzhledem k tomu, že centrální zadavatel porušil postup stanovený zákonem, přičemž tento byl způsobilý ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, byly naplněny podmínky ust. § 118 odst. 1 zákona pro uložení nápravného opatření.

5. K výroku II. napadeného rozhodnutí se Úřad v jeho odůvodnění nejprve obecně vyjádřil k povaze zadávací dokumentace, jakožto nejdůležitějšího dokumentu v zadávacím řízení, přičemž její řádné zpracování je předpokladem pro to, aby uchazeči byli schopni podat vzájemně porovnatelné nabídky. Poté Úřad posoudil požadavek centrálního zadavatele stanovený v zadávací dokumentaci, kdy centrální zadavatel požadoval pro všechny nabízené služby více různých alternativních technologií s tím, aby v případě dostupnosti lepšího pokrytí nebyl omezen ve využití novější technologie. K tomu Úřad konstatoval, že zadávací dokumentace neobsahuje bližší popis technických podmínek mobilních datových služeb. Po posouzení tohoto požadavku centrálního zadavatele Úřad uzavřel, že v daném případě centrální zadavatel nevymezil minimální požadavky na kvalitu mobilních datových služeb, např. na přenosovou rychlost nebo pomocí jiného kvalitativního požadavku a jednotlivým uchazečům tak ponechal volnost, pokud jde o kvalitu nabízeného přenosu, čímž způsobil nejasnost ohledně požadované rychlosti datových přenosů. Současně Úřad uvedl, že tímto požadavkem může dále docházet ke znevýhodnění uchazeče, jehož síť dosahuje v průměru vyšších kvalit než síť ostatních uchazečů. Dle závěru Úřadu tak požadavek centrálního zadavatele může vést k situaci, kdy dojde k hodnocení nesrovnatelných nabídek, neboť každý z uchazečů vycházel při přípravě své nabídky z odlišných požadavků, na něj kladených. Úřad tak uzavřel, že centrální zadavatel nesplnil požadavky kladené na něj ust. § 44 odst. 1 zákonem ani požadavky dle ust. § 45 odst. 1 a 3 zákona, když technické podmínky byly nastaveny takovým způsobem, že některým uchazečům mohly zaručovat konkurenční výhodu. Úřad tak dospěl k závěru, že tímto centrální zadavatel porušil i zásadu transparentnosti, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

6. Vhledem k tomu, že centrální zadavatel porušil postup stanovený zákonem, přičemž tento postup byl způsobilý ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, Úřad uzavřel, že došlo k naplnění podmínek stanovených v ust. § 118 odst. 1 zákona, přičemž jako opatření k nápravě zrušil zadávací řízení.

7. Ve smyslu ust. § 119 odst. 2 zákona uložil Úřad centrálnímu zadavateli povinnost uhradit náklady řízení částkou 30 000 Kč dle vyhlášky č. 328/2006 Sb.

8. Napadené rozhodnutí bylo centrálnímu zadavateli doručeno dne 5. 11. 2015.

III.           Námitky rozkladu

9. Proti napadenému rozhodnutí podal centrální zadavatel rozklad dne 20. 11. 2015, který byl doručen Úřadu téhož dne. Rozklad tak byl podán v zákonné lhůtě.

10. Centrální zadavatel v podaném rozkladu uvádí, že vydané rozhodnutí ve věci napadá v celém rozsahu, a to z toho důvodu, že dle jeho názoru jsou závěry Úřadu nesprávné a jsou v rozporu s právními předpisy.

11. K výroku I. napadeného rozhodnutí centrální zadavatel uvedl, že je přesvědčen o tom, že uveřejněné dodatečné informace byly pouhým vysvětlením, a tudíž nebylo potřebné ani důvodné lhůtu pro podání nabídek prodlužovat. Centrální zadavatel se tak domnívá, že Úřad věc nesprávně posoudil. K tomu dále poukázal na skutečnost, že požadavek na pokrytí signálem pro 95 % populace se týkal mobilních hlasových služeb, přičemž ve vztahu k mobilním datovým službám stanovil své požadavky odlišně, a to požadavkem na maximální dostupnost a spolehlivost služeb. Závěr o porušení zákona postupem centrálního zadavatele tak Úřad dovodil pouze na základě vlastních domněnek, přičemž centrální zadavatel vyjádřil nesouhlas s tím, že požadavek na pokrytí signálem pro 95 % populace na území České republiky Úřad analogicky vztáhl na celé plnění veřejné zakázky. Tím, že centrální zadavatel poskytl informace týkající se řešení problematiky M2M dle svého názoru nijak nezměnil zadávací ani obchodní podmínky, přičemž všechny ostatní požadavky tímto zůstaly nedotčeny. K tomu dále centrální zadavatel poukázal na znění dodatečných informací ze dne 10. 4. 2015, v nichž rovněž upřesňoval podmínky pro použití režimu M2M. Centrální zadavatel je tak přesvědčen, že dodatečnou informací neformuloval žádné nové požadavky na pokrytí mobilní sítě, jak nesprávně dovozuje Úřad. Za takového stavu se ovšem domnívá, že nebyl povinen prodlužovat lhůtu pro podání nabídek ve smyslu ust. § 40 odst. 3 zákona, přičemž tak napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné.

12. K výroku II. napadeného rozhodnutí centrální zadavatel uvedl, že zásadně odmítá argumentaci Úřadu, že jím nastavené podmínky zaručovaly konkurenční výhodu určitým dodavatelům nebo vytvářely neodůvodněné překážky hospodářské soutěže. Dle názoru centrálního zadavatele nemá závěr Úřadu oporu v provedeném dokazování, neboť je zřejmé, že centrální zadavatel vymezil minimální požadavky na kvalitu mobilních datových služeb a požadavky na minimální rychlost. Centrální zadavatel uvedl, že při stanovení požadavku, aby nebyl omezen v možnosti využití lepšího pokrytí vycházel primárně z běžné praxe, kdy je obvyklé, že mobilní zařízení nabízí nejlepší možné datové připojení. Naopak má centrální zadavatel za to, že kdyby např. stanovil minimální požadavek na pokrytí signálem LTE pro 95 % populace na území České republiky, pak by se diskriminace dodavatelů dopustil, přičemž k tomuto svému tvrzení v podaném rozkladu uvedl tabulku, která se vztahuje k pokrytí signálem LTE na území České republiky. Centrální zadavatel proto při stanovení uvedeného požadavku volil takové formulace, aby zadávací podmínky byly dostatečně přesné, avšak nediskriminační. Současně pak centrální zadavatel uvedl, že zásadně odmítá závěr Úřadu o možném dalším znevýhodňování dodavatele, jehož síť dosahuje v průměru nejvyšších kvalit. Centrální zadavatel tak má za to, že se stanovením daného požadavku nedopustil diskriminace uchazečů o veřejnou zakázku.

13. Dále centrální zadavatel v podaném rozkladu uvedl, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, že Úřad porušil svoji povinnost stanovenou mu v ust. § 3 správního řádu, když zcela rezignoval na dodržení zásady materiální pravdy, když ve vedeném správním řízení nezjišťoval skutečný stav věci, ale v zásadním rozsahu popřel podklady a tvrzení, které mu byly předloženy centrálním zadavatele, aniž by jakkoliv zkoumal jejich správnost či relevanci.

Závěr rozkladu

14. Centrální zadavatel navrhl, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil, eventuálně aby věc vrátil Úřadu k novému projednání.

IV.          Řízení o rozkladu

15. Úřad neshledal důvody pro zrušení nebo změnu svého rozhodnutí dle ust. § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v souladu s ust. § 88 odst. 1 správního řádu věc postoupil odvolacímu správnímu orgánu.

Stanovisko předsedy Úřadu

16. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle ustanovení § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo s právními předpisy, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

17. Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0435/2015/VZ-32653/2015/512/VKa ze dne 5. 11. 2015, rozhodl výrokem I. tak, že centrální zadavatel porušil postup stanovený v ust. § 6 odst. 1 zákona ve spojení s ust. § 40 odst. 3 zákona, když neprodloužil lhůtu pro podání nabídek, dále výrokem II. rozhodl tak, že centrální zadavatel porušil ust. § 6 odst. 1 zákona ve spojení s ust. § 44 odst. 1 a ust. § 45 odst. 1 a 3 zákona, když požadavkem na lepší pokrytí způsobil nejasnost zadávacích podmínek, dále výrokem III. jako opatření k nápravě zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku, a výrokem IV. uložil centrálnímu zadavateli povinnost uhradit náklady řízení částkou 30 000 Kč, nerozhodl správně a v souladu se zákonem.

18. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí.

V.            K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí

19. Podle § 89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.

20. Podle § 90 odst. 2 správního řádu jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání.

21. V rozhodovaném případě jsem ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal zákonnost a věcnou správnost jednotlivých výroků napadeného rozhodnutí, přičemž na základě tohoto přezkoumání jsem dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy z důvodu nepřezkoumatelnosti.

Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí ve výroku I.

22. V rozhodovaném případě Úřad přezkoumal úkon centrálního zadavatele, kterým bylo poskytnutí dodatečných informací č. 1 ze dne 26. 3. 2015, přičemž dospěl k závěru, že centrální zadavatel poskytnutím dodatečných informací provedl takovou změnu zadávacích podmínek, v důsledku níž byl ve smyslu ust. § 40 odst. 3 zákona povinen prodloužit lhůtu pro podání nabídek. Vzhledem k tomu, že centrální zadavatel k prodloužení lhůty pro podání nabídek nepřistoupil, Úřad uzavřel, že postup centrálního zadavatele porušil ust. § 6 odst. 1 zákona ve spojení s ust. § 40 odst. 3 zákona, přičemž tento postup byl způsobilý ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

23. Podle ustanovení § 40 odst. 3 zákona platí, že pokud zadavatel provede změnu zadávacích podmínek, je povinen prodlužit lhůtu pro podání nabídek, aby tak uchazeči měli možnost na provedenou změnu reagovat a aby měli možnost podat nabídku odpovídající zadávacím podmínkám. Zákon pak z hlediska toho, zda může provedená změna ovlivnit počet potenciálních dodavatelů, stanovuje zadavateli povinnost buď prodloužit lhůtu pro podání nabídek tak, aby tato činila od okamžiku změny celou její původní délku, nebo prodloužit lhůtu přiměřeně podle povahy provedené změny. Toto zákonné ustanovení tak řeší situaci, kdy zadavatel zjistí, ať už z podnětu uchazečů nebo sám od sebe, že by potřeboval provést určité změny v zadávacích podmínkách, resp. zadávací dokumentaci.  K tomu, aby zadavatel mohl k takové změně přistoupit, ovšem zákon stanovuje výše uvedenou povinnost prodloužit lhůtu pro podání nabídek.

24. Podle ust. § 49 odst. 1 zákona dodavatel je oprávněn po zadavateli požadovat písemně dodatečné informace k zadávacím podmínkám. Písemná žádost musí být zadavateli doručena nejpozději 6 pracovních dnů před uplynutím lhůty pro podání nabídek; jde-li o zadávací řízení, ve kterém jsou lhůty stanoveny.

25. Ustanovení § 49 zákona stanovuje oprávnění zadavatelů, aby se v případě nejasností vyplývajících ze zadávací dokumentace mohli obrátit na zadavatele se žádostí o poskytnutí dodatečných informací. V případě nejasností mohou dodavatelé předložit zadavateli písemnou žádost o poskytnutí dodatečných informací k zadávacím podmínkám. Tohoto svého oprávnění mohou dodavatelé využít ve všech případech, kdy je cokoliv v zadávací dokumentaci nejasné. Zákon pak zadavateli stanovuje povinnost odeslat ve stanovené lhůtě dodatečné informace všem dodavatelům, kteří si vyzvedli zadávací dokumentaci a rovněž povinnost zveřejnit dodatečné informace na svém profilu, aby všichni dodavatelé měli možnost se s nimi seznámit. Současně platí, že zadavatel nesmí dodatečnými informacemi měnit předmět plnění veřejné zakázky a zhojovat nedostatky zadávací dokumentace. Kritéria pro změny zadávacích podmínek navíc blíže stanovila rozhodovací praxe, na kterou lze odkázat. Jde zejména o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 12. 5. 2008, č. j. 5 Afs 131/2007-131. V tomto rozsudku NSS konstatoval, že ke změně zadávacích podmínek nemůže dojít prostřednictvím poskytování dodatečných informací k zadávací dokumentaci. Poskytováním dodatečných informací mohou být toliko vysvětlovány nejasnosti, které by ze zadávací dokumentace mohly vyplývat, či upřesňovány údaje v zadávací dokumentaci upravené, které pro svoji nekonkrétnost brání řádnému zpracování nabídky. Prostřednictvím poskytování dodatečných informací lze tedy pouze vyjasňovat, upřesňovat nebo konkretizovat údaje, které jsou již v zadávací dokumentaci obsaženy. Není přípustné, aby zadavatel prostřednictvím poskytnutí dodatečných informací v průběhu zadávacího řízení měnil konkrétní předmět veřejné zakázky nebo byť i jen částečně modifikoval zadávací dokumentaci. Z hlediska uvedeného závěru, k němuž dospěl NSS je však třeba uvést, že v případě, kdy by zadavatel k věcné změně prostřednictvím dodatečných informací přistoupil, pak takový postup nemusí být nutně postupem nezákonným, pokud zadavatel dodrží další povinnosti stanovené mu zákonem, což znamená mimo jiné i dodržení prodloužit lhůtu pro podání nabídek ve smyslu ust. § 40 odst. 3 zákona. Lze tak uzavřít, že pokud zadavatel přistoupí ke změně zadávacích podmínek, a to jakýmkoliv způsobem, je povinen prodloužit lhůtu pro podání nabídek. A contrario platí, že pokud zadavatel provede změnu zadávacích podmínek, aniž by provedl prodloužení lhůty pro podání nabídek, bude jeho postup v rozporu se zákonem.

26. V rozhodovaném případě bylo ve správním řízení zjištěno, že centrální zadavatel společně s dodatečnými informacemi ze dne 26. 3. 2015 rozeslal uchazečům o veřejnou zakázku také dokument nazvaný jako „Seznam lokalit pro pokrytí signálem GSM - příloha č.1“, který obsahoval adresní výčet lokalit s uvedením GPS souřadnic, jichž se týkal požadavek centrálního zadavatele na řešení M2M stanovený v zadávací dokumentaci. Z obsahu zadávací dokumentace k veřejné zakázce, konkrétně z jejího bodu 3. 1. vyplývá, že: „Uchazeč se zavazuje zajistit zadavateli rozsah pokrytí Služby, a to mobilní hlasové služby signálem sítě uchazeče zahrnujícího pokrytí minimálně 95 % populace na území České republiky.“

27. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí v části vztahující se k výroku I. uvedl, že za situace, kdy „zadávací dokumentace neobsahovala zvláštní vymezení požadavků na minimální rozsah pokrytí pro jiné než hlasové služby, lze analogicky předpokládat, že i pro tyto jiné (např. datové) služby centrální zadavatel připouští, že určitá část území pokryta nebude.“ Na základě tohoto dílčího závěru pak Úřad uzavřel, že pokud centrální zadavatel prostřednictvím dodatečných informací specifikoval zcela konkrétní lokality, které musí být mobilním signálem pokryty, ačkoliv původní zadávací podmínky připouštěly, aby určitá část území mobilním signálem pokryta nebyla, pak šlo o změnu zadávacích podmínek, v důsledků níž byl centrální zadavatel povinen prodlužit lhůtu pro podání nabídek.

28. Podle ust. § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

29. Ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu tak vymezuje náležitosti, které musí obsahovat rozhodnutí správního orgánu pro to, aby bylo možné takové vydané rozhodnutí považovat za správné a zákonné. Mezi tyto náležitosti patří uvedení: a) důvodů výroku, b) podkladů pro jeho vydání, c) úvah, kterými se správní orgán řídil při hodnocení podkladů, d) úvah, kterými se správní orgán řídil při výkladu právních předpisů a e) informací o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků. V případě, že v odůvodnění vydaného rozhodnutí bude některá z výše uvedených náležitostí chybět, pak bude takové rozhodnutí v rozporu s právními předpisy, neboť správní orgán nedodrží náležitosti, které jsou správním řádem stanoveny. Z hlediska toho, jaká náležitost v rozhodnutí správního orgánu chybí lze pak konkrétní nedostatek spatřovat například ve formě nepřezkoumatelnosti, nesrozumitelnosti či nedostatku důvodů vydaného rozhodnutí. Vždy však takové nedodržení náležitostí rozhodnutí stanovených v ust. § 68 odst. 3 správního řádu bude mít za následek to, že rozhodnutí správního orgánu bude nezákonné. K uvedenému výkladu ust. § 68 odst. 3 správního řádu se obdobně vyjadřoval i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 7. 2009 č. j. 9 As 71/2008-109, podle jehož závěrů: „Funkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a nepochybně i zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí, jehož jedna z nejdůležitějších vlastností je přesvědčivost.(…) [V] odůvodnění správního rozhodnutí je nutno uvést: (i) důvody výroku rozhodnutí, (ii) podklady pro jeho vydání, (iii) úvahy, kterými se správní orgán řídil při hodnocení podkladů pro rozhodnutí a při výkladu právních předpisů a (iv) informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků řízení a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí (z odůvodnění rozhodnutí musí být mj. seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené).“ (obdobně viz též závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009 - 46).

30. V daném případě Úřad pro učinění závěru o nezákonnosti postupu centrálního zadavatele vyšel z dílčího závěru, že pokud centrální zadavatel v zadávací dokumentaci uvedl specifikaci z hlediska pokrytí signálem pouze pro hlasové služby, lze analogicky předpokládat, že takový požadavek bude platit i pro ostatní služby, např. datové. Takový dílčí závěr Úřadu, však považuji za nepřezkoumatelný. Předně totiž považuji za podstatné poukázat na skutečnost, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není žádným způsobem seznatelné, jak Úřad dospěl k závěru, že pokud zadávací podmínky něco výslovně neupravují, je možné analogicky použít jiný požadavek, který sice v zadávací dokumentaci výslovně stanoven je, avšak pro jiné služby. Jak vyplývá z vymezení předmětu veřejné zakázky, obsaženého v zadávací dokumentaci, konkrétně v bodu 3. 1., rozumí se poskytováním mobilních telekomunikačních hlasových a datových služeb předmětné veřejné zakázky zejména a) zajištění mobilních hlasových služeb, b) zajištění mobilních datových služeb, c) maximální dostupnost a spolehlivost služby, garance dostupnosti služeb, d) zajištění potřebného rozsahu telefonních čísel a e) zajištění zákaznické podpory. Centrální zadavatel dále v tomtéž bodu zadávací dokumentace stanovil, že uchazeč se zavazuje zajistit centrálnímu zadavateli rozsah pokrytí mobilní hlasové služby signálem sítě uchazeče zahrnujícího minimálně 95 % populace na území České republiky. V bodu 3.1.8. zadávací dokumentace - Mobilní datové služby, zadavatel uvedl, že požaduje poskytování níže uvedených typů datových mobilních služeb a dalších služeb za fixní měsíční paušální částku, přičemž mezi těmito službami bylo mimo jiné pod písmenem E uvedeno: „řešení M2M - bezobslužná bezdrátová výměna informací mezi technologickými zařízeními. Služba účtovaná za přenesená data a SMS“. Zadavatel v tomto bodě dále uvedl, že: „U všech výše uvedených vybraných variant bude v nabídkách přesně specifikováno, o kterou službu z celého portfolia datových služeb uchazeče se jedná, a zároveň uchazeč uvede popis technických parametrů nabízených služeb.“ Z obsahu zadávací dokumentace tak vyplývá, že centrální zadavatel žádným způsobem nestanovil u datových služeb požadavek, který by se vztahoval buď k území, nebo k populaci České republiky, s tím, že uvedení technických parametrů nabízených služeb v rámci portfolia datových služeb ponechal na uchazečích a jejich specifikaci v rámci nabídek. Pokud tedy Úřad uzavřel, že u datových služeb by mělo být při posouzení požadavku na pokrytí postupováno analogicky jako u hlasových mobilních služeb, pak je zřejmé, že možnost použití analogie žádným způsobem nevyplývá ani z obsahu samotné zadávací dokumentace a nelze ani zjistit, z jakého důvodu Úřad k použití takové analogie přistoupil, neboť je zjevné, že z hlediska předmětu plnění veřejné zakázky se u hlasových služeb a datových služeb jedná o různá plnění, která sice v celku tvoří předmět veřejné zakázky, avšak jde o plnění s různě určeným rozsahem a parametry. S ohledem na výše uvedené mám tedy za to, že Úřad nedostál své povinnosti řádně, srozumitelně a přesvědčivě odůvodnit svůj závěr o tom, že požadavek zadavatele na pokrytí hlasovými službami, by měl být analogicky vztažen i na služby datové, které zadavatel z hlediska rozsahu upravil v jiné části zadávací dokumentace, a z hlediska technických parametrů ponechal jejich vymezení na uchazečích o veřejnou zakázku.

31. Vhledem k tomu, že tedy není seznatelné, z jakých důvodů Úřad učinil výše uvedený dílčí závěr, pak je třeba tento považovat za nepřezkoumatelný. S ohledem na skutečnost, že tento dílčí závěr je základem pro učinění následného závěru o tom, že zadavatel změnil zadávací podmínky, pak nepřezkoumatelnost tohoto dílčího závěru nutně vede i k nepřezkoumatelnosti závěru o tom, že centrální zadavatel provedl změnu zadávacích podmínek, což je zase nutným předpokladem k tomu, aby bylo možné uzavřít, že centrální zadavatel byl povinen prodloužit lhůtu pro podání nabídek ve smyslu ust. § 40 odst. 3 zákona. Za situace, kdy je napadené rozhodnutí ve výroku I. stiženo nepřezkoumatelností je třeba jej považovat za nezákonné, neboť Úřad nesplnil svoji povinnost vydané rozhodnutí srozumitelně a přezkoumatelně odůvodnit tak, aby bylo seznatelné, jakými úvahami se Úřad zabýval a jak dospěl k učiněným závěrům.

32. Dále mám za to, že výše uvedený závěr o tom, že zadavatel změnil zadávací podmínky, není přezkoumatelný ani z hlediska toho, že Úřad posouzení změny vázal jednak ke změně rozsahu poskytovaných datových služeb a jednak ke změně v možnosti centrálního zadavatele uplatnit sankční podmínky, které by za původního znění zadávacích podmínek uplatnit nemohl. Úřad se k této otázce vyjádřil pouze konstatováním v bodu 58 napadeného rozhodnutí, kde uzavřel, že uvedením lokalit pro pokrytí signálem GSM vymezil centrální zadavatel zcela konkrétní místa, která musí být pokryta signálem GSM a jejichž nepokrytí signálem GSM zadavatel sankcionuje. Dle názoru Úřadu to znamená, že dodatečnými informacemi došlo i ke změně uplatnitelnosti sankčních podmínek. K tomuto závěru Úřadu uvádím, že Úřad neuvedl žádné úvahy, které jej k výše uvedenému závěru vedly, což je však v rozporu s ust. § 68 odst. 3 správního řádu, neboť Úřadu je stanovena povinnost řádně uvést úvahy, kterými se při posouzení věci zabýval, a které byly podkladem pro rozhodnutí ve věci. Za situace, kdy Úřad své povinnosti stanovené mu správním řádem nedodržel je zřejmé, že je odůvodnění napadeného rozhodnutí stiženo nepřezkoumatelností, což znamená, že je současně i nezákonné.

33. S ohledem na zjištěnou nezákonnost napadeného rozhodnutí ve výroku I. byly tedy naplněny podmínky stanovené v ust. § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, a proto jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí v tomto výroku a k vrácení věci Úřadu k novému projednání.

Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí ve výroku II.

34. Úřad ve výroku II. napadeného rozhodnutí konstatoval, že centrální zadavatel nedodržel zásady stanovené v ust. § 6 odst. 1 zákona ve spojení s ust. § 44 odst. 1 zákona a § 45 odst. 1 a 3 zákona, když stanovením požadavku, aby v případě dostupnosti lepšího pokrytí nebyl omezen ve využití novější technologie, způsobil nejasnost a nesrozumitelnost ohledně minimální požadované rychlosti datových přenosů, resp. minimální kvality technologie datových služeb. K tomu dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí, v části vztahující se k výroku II. Úřad uzavřel, že zadávací dokumentace žádným způsobem blíže nespecifikuje technické podmínky mobilních datových služeb a ani nevyžaduje po uchazečích specifikovat technologie svých nabídek. Na tomto dílčím závěru pak Úřad zakládá svůj závěr o tom, že požadavek zadavatele, kterým stanovil, aby nebyl omezen ve využití novější technologie, způsobil nejasnost a nesrozumitelnost ohledně požadované minimální úrovně kvality technologie datových služeb.

35. K výše uvedenému závěru Úřadu však uvádím, že ani tento nepovažuji za přezkoumatelný. Jak vyplývá z bodu 3.1.8. zadávací dokumentace - Mobilní datové služby, centrální zadavatel uvedl, že: „požaduje poskytování níže uvedených typů datových mobilních služeb a dalších služeb za fixní měsíční paušální platbu.“ K uvedeným službám mobilní datové služby pak centrální zadavatel stanovil požadavky na FUP ne nižší než 1 GB resp. 10 GB, dále pro službu APN stanovil požadavek na propustnost 20 Mb a u požadavku na datové mobilní služby v zahraničí stanovil požadavek na jejich poskytování za cenu uvedenou v Příloze č. 1 za 1 MB. U typu mobilní datové služby - statická IP adresa centrální zadavatel žádné další požadavky neuvedl. U typů mobilních datových služeb - řešení M2M a technologie CSD pak centrální zadavatel uvedl, že služba bude účtována za přenesená data a SMS resp. za minutu služby. K tomu dále centrální zadavatel uvedl, že u všech vybraných variant bude v nabídce přesně specifikováno, o kterou službu se jedná a zároveň uchazeč uvede popis technických parametrů nabízených služeb.

36. Z obsahu zadávací dokumentace tak jednoznačně vyplývá, že zadavatel u mobilních datových služeb nevymezil rozsah poptávaných služeb s ohledem na způsob přenosu dat, resp. s ohledem na použitou technologii přenosu, jejíž upřesnění ponechal na uchazečích a technickém popisu, uvedeném v nabídkách uchazečů, ale naopak vymezil rozsah požadovaných služeb prostřednictvím požadavků na FUP u mobilních datových služeb, propustnosti u služby APN, ceny za data, SMS nebo minuty u řešení M2M a technologie CSD, a ceny za MB u služby datové mobilní služby v zahraničí. Vzhledem k tomu, že zadavatel jako základní dílčí hodnotící kritérium určil nejnižší nabídkovou cenu, přičemž rozsah mobilních datových služeb vymezil jinými požadavky než prostřednictvím požadavků na minimální přenosovou rychlost resp. minimální úroveň použité technologie, není zřejmé, z jakého důvodu Úřad dospěl k závěru, že zadavatel byl povinen nad rámec požadavků již vymezených v bodu 1.3.8. zadávací dokumentace ještě vymezit i další požadavky na přenosovou rychlost, a to vymezením jejího minima. Současně je třeba uvést, že pokud Úřad v napadeném rozhodnutí výslovně uzavřel, že zadávací dokumentace ani nevyžaduje po uchazečích specifikovat technologie svých nabídek, pak tento dílčí závěr je v přímém rozporu s tím, co je uvedeno v bodu 1.3.8 zadávací dokumentace, neboť centrální zadavatel stanovil povinnost uchazečům uvést ve své nabídce popis technických parametrů nabízených služeb, přičemž je zřejmé, že přenosová technologie resp. její rychlost jistě spadá pod technické parametry nabízené služby.

37. Pokud tedy Úřad v odůvodnění výroku II. napadeného rozhodnutí uvedl, že postup zadavatele je v rozporu se zákonem, konkrétně pak v rozporu s ust. § 6 odst. 1 zákona ve spojení s ust. § 44 odst. 1 zákona a § 45 odst. 1 a 3 zákona, a to z toho důvodu, že zadavatel měl svým požadavkem na to, aby nebyl omezen v možnosti využití lepší technologie, způsobit nejasnost a nesrozumitelnost ohledně minimální požadované rychlosti datových přenosů, pak takový závěr je třeba považovat za nepřezkoumatelný, neboť v prvé řadě není seznatelné, z jakého důvodu Úřadu dovozuje, že zadavatel byl povinen vymezit minimální přenosovou rychlost, když v zadávacích podmínkách rozsah požadovaných mobilních datových služeb vymezil prostřednictvím jiných požadavků, než je právě požadavek na přenosovou rychlost.

38. Jak již bylo výše uvedeno, je Úřadu ve smyslu ust. § 68 odst. 3 správního řádu stanovena povinnost, aby ve vydaném rozhodnutí uvedl a) důvody výroku, b) podklady pro jeho vydání, c) úvahy, kterými se správní orgán řídil při hodnocení podkladů, d) úvahy, kterými se správní orgán řídil při výkladu právních předpisů a e) informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků. V případě, že v odůvodnění vydaného rozhodnutí bude některá z výše uvedených náležitostí chybět, pak bude takové rozhodnutí v rozporu s právními předpisy, neboť správní orgán nedodrží náležitosti, které jsou správním řádem stanoveny.

39. V rozhodovaném případě jsem po přezkoumání napadeného rozhodnutí v jeho výroku II. dospěl k závěru, že Úřad nedostál své povinnosti srozumitelně a přezkoumatelně uvést úvahy, kterými se řídil při dovození dílčího závěru o tom, že požadavek centrálního zadavatele na to, aby nebyl omezen v použití novější technologie v případě lepšího pokrytí, způsobil nejasnost a nesrozumitelnost ohledně požadavku na minimální přenosovou rychlost datových služeb a jak tato nejasnost a nesrozumitelnost měla představovat nedodržení ust. § 44 odst. 1 zákona a ust. § 45 odst. 1 a 3 zákona. Jak již bylo uvedeno výše, požadavky centrálního zadavatele na koncipování nabídek potenciálních uchazečů spočívaly nikoliv v rychlosti přenosu dat, ale v ceně za specifikovaný rozsah služeb, a to fixní částkou za měsíc. Z hlediska znění výroku napadeného rozhodnutí je tak možné napadené rozhodnutí v tomto výroku považovat rovněž za neurčité, neboť Úřad pochybení zadavatele spatřuje v tom, že vymezil v zadávací dokumentaci požadavek, který měl způsobit nejasnost ohledně minimální požadované rychlosti datových přenosů. Z obsahu napadeného rozhodnutí však vyplývá, že Úřad současně uvádí, že centrální zadavatel pochybil, pokud požadavek na minimální požadovanou rychlost nestanovil, což znamená, že sám Úřad uzavírá, že centrální zadavatel nestanovil něco, co stanovit měl. Pokud však ve výroku II. napadeného rozhodnutí následně Úřad konstatuje, že porušení zákona centrálním zadavatelem má spočívat v tom, že centrální zadavatel měl způsobit nejasnost ohledně něčeho, co však vlastně neuvedl jako požadavek zadávací dokumentace, ale co Úřad za požadavek dokumentace vymezil teprve v napadeném rozhodnutí, pak takový výrok nelze považovat za srozumitelný a přezkoumatelný. S ohledem na výše uvedené totiž není zřejmé, jakým způsobem by mělo stanovení předmětného požadavku způsobit nejasnost ohledně něčeho, co zadavatel v zadávací dokumentaci nepožadoval, a jak by tedy postupem zadavatele mělo dojít k porušení ust. § 44 odst. 1 zákona a ust. § 45 odst. 1 a 3 zákona.

40. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí v jeho výroku II. jsem dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí i v tomto výroku a k vrácení věci Úřadu k novému projednání ve smyslu ust. § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu.

Ke zrušení výroku III. a IV. napadeného rozhodnutí

41. Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl tak, že jako opatření k nápravě ruší zadávací řízení na veřejnou zakázku.

42. Podle ust. § 118 odst. 1 zákona nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.

43. Výše uvedené zákonné ustanovení vymezuje podmínky, za kterých Úřad může uložit nápravné opatření, kterým buď zruší jednotlivý úkon zadavatele, nebo zruší celé zadávací řízení. Těmito podmínkami jsou to, že a) zadavatel nedodrží postup stanovený pro zadání veřejné zakázky, b) takový postup je způsobilý ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a c) dosud nedošlo k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. Aby bylo možné uložit nápravné opatření, musí být všechny zákonné podmínky splněny kumulativně, což znamená, že pokud není byť jediná z těchto podmínek naplněna, nelze uložit nápravné opatření.

44. Jak bylo uvedeno výše v tomto rozhodnutí, dospěl jsem po přezkoumání napadeného rozhodnutí k závěru, že toto je ve výrocích I. a II. nepřezkoumatelné a tedy nezákonné, přičemž z těchto důvodů je třeba jej zrušit. Za takového stavu, ovšem není splněna první z podmínek stanovená v ust. § 118 odst. 1 zákona, neboť bylo zjištěno, že závěry o tom, že zadavatel nedodržel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky, neobstojí, čímž tak výrok o uložení nápravného opatření nemůže stát samostatně. S ohledem na uvedené tak byly splněny podmínky i pro zrušení napadeného rozhodnutí v jeho výroku III., a proto jsem rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí i v tomto výroku.

45. Současně je třeba zrušit napadené rozhodnutí i ve výroku IV., neboť výrok o uložení povinnosti zadavateli zaplatit náklady řízení paušální částkou vyplývá z ust. § 119 odst. 2 zákona, který stanoví, že povinnost uhradit náklady řízení je spojena s rozhodnutím podle ust. § 118 odst. 1 zákona. Za situace, kdy však neobstojí výrok o uložení nápravného opatření ve smyslu ust. § 118 odst. 1 zákona, pak nelze ve smyslu ust. § 119 odst. 2 zákona rozhodnout o povinnosti zaplatit náklady řízení.

Další postup Úřadu

46. V novém rozhodnutí ve věci je Úřad povinen ve smyslu § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zohlednit závazné právní názory vyslovené v tomto rozhodnutí. Je tedy povinen nejprve vymezit, jaký byl původní rozsah poptávaných datových služeb centrálním zadavatelem a jaké požadavky zadávací dokumentace se k této části plnění veřejné zakázky vztahovaly. Pokud by Úřad znovu dospěl k závěru, že požadavek pro hlasové služby spočívající v nutnosti pokrytí signálem minimálně 95 % populace na území České republiky lze uplatnit i pro poptávané datové služby, bude povinen se dále zabývat otázkou toho, jakým způsobem uvedení lokalit pro pokrytí signálem GSM ovlivnilo možnost zadavatele požadovat sankce za nedostupnost služeb, a to z hlediska toho, jaké možnosti sankce mohl zadavatel uplatnit dle původních zadávacích podmínek a jaké by mohl uplatnit nově s ohledem na obsah dodatečných informací. Současně bude povinen přezkoumatelným a srozumitelným způsobem uvést své úvahy, které jej vedly k závěru, že centrální zadavatel změnil podmínky stanovené zadávací dokumentací, když dodatečnými informacemi ze dne 26. 3. 2015 vymezil seznam lokalit GPS pro řešení služby M2M, a že tak byl povinen prodloužit lhůtu pro podání nabídek. Dále bude Úřad povinen přezkoumatelným a srozumitelným způsobem odůvodnit jak dospěl k závěru, že zadavatel byl povinen v zadávací dokumentaci vymezit minimální požadavky na přenosovou rychlost, a to s ohledem na požadavky, které zadavatel v zadávací dokumentaci výslovně stanovil s tím, že bude povinen zabývat se tím, jakým způsobem požadavek zadavatele, aby nebyl omezen ve využití lepší technologie měl ovlivnit to, zda potenciální uchazeči mohli či nemohli podat srovnatelné nabídky. Pouze pokud Úřad dostatečným způsobem vyargumentuje své úvahy, které byly základem pro učinění závěrů o tom, že zadavatel nedodržel postup stanovený zákonem, bude možné takové úvahy přezkoumat z hlediska toho, zda byly či nebyly naplněny podmínky pro uložení nápravného opatření ve smyslu ust. § 118 odst. 1 zákona. Kromě výše uvedeného je Úřad v novém rozhodnutí povinen vypořádat námitky uvedené v podaném rozkladu, jimiž jsem se při rozhodování o rozkladu s ohledem na zjištěnou nezákonnost napadeného rozhodnutí nezabýval, a tyto zahrnout do svých úvah.

VI.          Závěr

47. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad nepostupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí, a to z důvodů uvedených v tomto rozhodnutí.

48. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal důvody, pro které bylo nutno napadené rozhodnutí zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží

Česká republika-Ministerstvo zemědělství, Těšnov 1 65/17, Praha 1 - Nové Město

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona.