číslo jednací: R387/2015/VZ-36554/2016/323/MOd

• Instance: II.
• Věc: Implementace efektivního procesního řízení na Městském úřadě v Chebu
• Účastníci:
  1. Město Cheb
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 5. 9. 2016

Č. j.: ÚOHS-R387/2015/VZ-36554/2016/323/MOd

2. září 2016

V řízení o rozkladu ze dne 24. 11. 2015 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne zadavatelem –

• Město Cheb, IČO 00253979, se sídlem náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 1/14, 350 02 Cheb,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0628/2015/VZ-38573/2015/531/ESt ze dne 9. 11. 2015,

ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, výše uvedeným zadavatelem, při zadávání veřejné zakázky s názvem „Implementace efektivního procesního řízení na Městském úřadě v Chebu“ zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 27. 8. 2010, jejíž oznámení o zadání bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 5. 11. 2010 pod ev. č. 60052381,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. a) ve spojení s 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0628/2015/VZ-38573/2015/531/ESt ze dne 9. 11. 2015

r u š í m

a věc

v r a c í m

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Dne 30. 8. 2010 zahájil zadavatel - Město Cheb, IČO 00253979, se sídlem náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 1/14, 350 02 Cheb (dále jen „zadavatel“) - podle § 26 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] zjednodušené podlimitní řízení na veřejnou zakázku s názvem „Implementace efektivního procesního řízení na Městském úřadě v Chebu“ odesláním písemné výzvy k podání nabídek ze dne 27. 8. 2010 (dále jen „výzva“ a „veřejná zakázka“).

2. Z výzvy vyplývá, že zadavatel specifikoval předmět veřejné zakázky jako poskytnutí těchto služeb: „1. Projekty zaměřené na procesní řízení: realizace procesně-personálního auditu a následná implementace procesního řízení, (…)2. Projekty zaměřené na strategické plánování a tvorbu zásadních koncepcí rozvoje obce: nastavení způsobů zjišťování a hodnocení potřeb a spokojenosti občanů týkající se veřejných služeb, (…) 3. Vzdělávací modul: proškolení zaměstnanců MÚ v tématech procesního řízení a strategického plánování pro efektivní implementaci nástrojů do každodenní praxe úřadu.“ Předpokládanou hodnotu veřejné zakázky stanovil zadavatel ve výzvě na 2 815 000 Kč bez DPH.

3. Zadavatel ve výzvě vymezil požadavky na splnění technických kvalifikačních předpokladů podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona (dále jen „kvalifikace“), přičemž jejich splnění měli dodavatelé prokázat předložením seznamu významných služeb poskytnutých dodavatelem v posledních 3 letech s uvedením jejich rozsahu a doby poskytnutí (dále jen „reference“). Minimální úroveň pro splnění kvalifikace byla stanovena takto:

„a) Dodavatel poskytl minimálně šest poradenských služeb, jejichž součástí byla realizace procesního auditu (analýzy) a zvýšení efektivity fungování objednatele, z tohoto alespoň ve třech případech byly tyto služby poskytnuty pro subjekty veřejné správy s rozsahem finančního plnění ze strany objednatele převyšujícím v každém jednotlivém případě 1.400.000,- Kč.“

(dále jen „kvalifikace A“),

„b) Dodavatel poskytl minimálně dvě poradenské služby v oblasti v oblasti řízení lidských zdrojů s rozsahem finančního plnění ze strany objednatele převyšujícím v každém jednotlivém případě 1.400.000,- Kč; z toho minimálně jedna taková služba byla poskytnuta pro subjekt veřejné správy.“

(dále jen „kvalifikace B“),

„c) Dodavatel poskytl minimálně jednu poradenskou službu v oblasti personálního auditu s rozsahem finančního plnění ze strany objednatele za poskytnuté služby převyšujícím 1.400.000,- Kč.“

(dále jen „kvalifikace C“).

4. Dne 26. 10. 2010 uzavřel zadavatel s vybraným uchazečem na plnění veřejné zakázky smlouvu s cenou veřejné zakázky za celou dobu jejího trvání ve výši 2 622 000 Kč vč. DPH.

5. Dne 22. 9. 2015, kdy Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) doručil zadavateli oznámení o zahájení správního řízení, bylo správní řízení zahájeno.

II.             Napadené rozhodnutí

6. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností a po zhodnocení všech podkladů vydal Úřad dne 9. 11. 2015 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0628/2015/VZ-38573/2015/531/ESt z téhož dne (dále jen „napadené rozhodnutí“).

7. Ve výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 56 odst. 7 písm. c) zákona, v návaznosti na § 6 zákona když nevymezil minimální úroveň technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 2 písm. a) citovaného zákona s ohledem na druh, rozsah a složitost předmětu plnění veřejné zakázky, neboť „požadoval předložit seznam devíti významných služeb poskytnutých dodavatelem v posledních 3 letech, v důsledku čehož porušil zásadu zákazu diskriminace, přičemž tento postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky“ a zadavatel uzavřel smlouvu na plnění veřejné zakázky.

8. Ve výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona pokutu ve výši 20 000 Kč.

III.           Námitky rozkladu

9. Dne 24. 11. 2015 obdržel Úřad rozklad zadavatele z téhož dne, jímž brojí proti napadenému rozhodnutí v celém rozsahu. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 9. 11. 2015. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

10. Zadavatel Úřadu vytýká především nesprávné posouzení skutkového stavu, neboť pro splnění kvalifikace požadoval pouze 3, 2 a 1 referenci v hodnotě 1,4 mil pro každý typ jinak samostatných služeb, neboť tyto až ve svém spojení utvářely komplexní službu, jež byla předmětem plnění veřejné zakázky, přičemž další 3 reference kvalifikace A mohly odpovídat jakékoliv hodnotě.

11. Pohled Úřadu na charakter předmětu plnění veřejné považuje zadavatel za zjednodušující a zdůrazňuje, že předmět plnění veřejné zakázky vyžaduje vysoce individualizovaný přístup dodavatele a zkušenosti nabyté prací s řadou rozmanitých subjektů.

12. Vzhledem ke svému přesvědčení, že Úřad vychází z chybné jazykové interpretace zadávací dokumentace, neboť hodnota požadovaných referencí dosahuje necelého trojnásobku a nikoliv 4,5 násobku předpokládané hodnoty veřejné zakázky, považuje zadavatel napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné.

Závěr rozkladu

13. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil, případně aby věc vrátil Úřadu k novému projednání.

IV.          Řízení o rozkladu a stanovisko předsedy Úřadu

14. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

15. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru uvedenému ve výrokové části tohoto rozhodnutí, který v podrobnostech odůvodňuji níže.

V.            K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí

16. Podle § 89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží.

17. Podle § 152 odst. 4 správního řádu platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání, nevylučuje-li to povaha věci.

18. Rovněž předesílám, že podle § 3 správního řádu, nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu.

19. Dle § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

20. K přezkoumatelnosti se vyjádřil i Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 1 As 92/2009 – 65 ze dne 16. 3. 2010, ve kterém uvedl: „O rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost se jedná mimo jiné tehdy, když je jeho výrok v rozporu s odůvodněním nebo rozhodnutí vůbec neobsahuje právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jeho důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné (srov. přiměřeně rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, čj 2 Azs 47/2003 - 130, publ. pod č. 244/2004 Sb. NSS; viz též rozsudek čj. 2 Ads 33/2003 - 78, cit. v bodě [12] shora). Rovněž to je případ rozhodnutí, jehož odůvodnění nedává smysl, z něhož by vyplývaly skutkové a právní důvody, které vedly správní orgán k vydání rozhodnutí (viz rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2003, čj. 7 A 547/2002 - 24). Rozhodující je, zda rozpory ve výroku či mezi výrokem a odůvodněním mohou být odstraněny výkladem (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 8. 2006, čj. 1 Afs 38/2006 - 72), a to ve vazbě na další části výroku a odůvodnění rozhodnutí či kontext dané věci.“

21. Předně k výroku I. napadeného rozhodnutí uvádím, že tento není dostatečně specifický co do vymezení jednání, kterým byl porušen zákon. Úřad v souvislosti s (ne)přiměřeností požadované kvalifikace vůči předmětu plnění veřejné zakázky uvedl pouze celkový počet referencí bez toho, že by zde promítl i jejich kvalitativní a kvantitativní parametry alespoň v rozsahu, v jakém jimi podpírá svou argumentaci o porušení zákona zadavatelem v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí. Výrok není za těchto okolností plně v souladu s jeho odůvodněním, resp. je přinejmenším nejednoznačný, a jako takový je z pohledu výše uvedené rozhodovací praxe nepřezkoumatelný.

22. Z napadeného rozhodnutí je dále zřejmé, že Úřad v průběhu správního řízení sice vycházel ze správných a přiléhavých důkazů, avšak z nich již vyvodil nesprávné skutkové závěry, respektive nesprávně interpretoval jednotlivé skutečnosti z těchto důkazů vyplývající, jak je vysvětleno v následující části (body 23. až 47.) odůvodnění tohoto rozhodnutí.

Rozpor výroku I. napadeného rozhodnutí s právními předpisy z důvodů nesprávně zjištěného skutkového stavu

23. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Úřad založil svůj právní závěr o spáchání správního deliktu zadavatelem, respektive o porušení zákona nepřiměřeným požadavkem na kvalifikaci, na skutkovém závěru o existenci požadavku 9 referencí pro prokázání dodavatelské schopnosti ve vztahu k předmětu plnění veřejné zakázky. Z kontextu bodu 42. odůvodnění napadeného rozhodnutí je pak zřejmé, že Úřad považuje předmět plnění veřejné zakázky za jednolitý celek, když v dalším textu, při svých úvahách o přiměřenosti požadavku 9 referencí vůči „komplikovanosti“, „specifičnosti“ a „složitosti charakteru“ předmětu plnění, již pracuje s předmětem plnění veřejné zakázky, jako by byl utvářen jediným druhem služeb.

24. Takové skutkové závěry však nejsou správné. Jak je podrobněji rozvedeno níže v bodech 26. až 47. odůvodnění tohoto rozhodnutí, Úřad nesprávně pohlíží na 3 skupiny požadovaných referencí a 3 druhy služeb spoluutvářejících předmět plnění veřejné zakázky, jako na požadavek 9 referencí téhož druhu pro tentýž druh služeb. Z formulace kvalifikace A - C je navíc nepochybné, že v hodnotě 1 400 000 Kč se fakticky jednalo o doložení pouze 6 referencí a součet jejich hodnot je tedy menší než 3 násobek předpokládané hodnoty veřejné zakázky a nikoliv 4,5 násobek, jak Úřad taktéž uvádí k podpoře svých závěrů o nepřiměřenosti kvalifikace.

25. Na základě výše uvedeného jsem dospěl k závěru, že v přezkoumávaném případě je nutné uvést skutkové závěry do souladu se zněním zadávacích podmínek, především v otázce vztahu kvalifikace a předmětu plnění veřejné zakázky, který bezprostředně vyplývá ze zadavatelem provedeného vymezení.

26. Předně k úvahám uvedeným Úřadem v bodě 45. odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádím následující. Počet částí veřejné zakázky, jakožto umělé členění předmětu plnění zvolené zadavatelem, ze své podstaty ještě nemusí vždy určovat rozličnost druhů služeb, jakožto přirozené členění předmětu plnění dané povahou dílčích činností. Umělé a přirozené členění předmětu plnění je nezbytné důsledně oddělovat právě v případech obdobných veřejné zakázce, neboť se zde jedná o souhrn činností svou povahou různorodých, které však vzhledem ke smysluplnosti realizace veřejné zakázky není vhodné funkčně oddělit pomocí umělého členění, tedy zadávání částí veřejné zakázky, jak ostatně namítá i zadavatel.

27. I když tedy v přezkoumávaném případě nedošlo k rozdělení veřejné zakázky na části odpovídající členění popisu předmětu plnění (1 – 3) a kvalifikace (a – c), není tato skutečnost podstatná pro posouzení jednolitosti či členitosti poptávaných služeb. Předmět plnění veřejné zakázky tedy je spoluutvářen 3 druhy služeb a na požadavek kvalifikace nelze nahlížet, jako na požadavek 9 referencí téhož druhu pro tentýž druh služeb.

28. Pro posouzení skutkového stavu považuji naopak za rozhodné, a to obzvláště v souvislosti s interpretací zadavatelova požadavku 6 referencí pro splnění kvalifikace A, následující skutečnosti.

29. Z textu zadávací dokumentace je zřejmé, že kvalifikace A je složena ze dvou částí. První část tvoří požadavek 3 referencí, jejichž rozsah je vymezen pouze kvalitativně věcně, když se musí jednat o služby „jejichž součástí byla realizace procesního auditu (analýzy) a zvýšení efektivity fungování objednatele“. Druhou část kvalifikace A, uvozenou textem „z tohoto alespoň ve třech případech“, tvoří požadavek 3 referencí, jejichž rozsah je kromě citovaného kvalitativně věcného vymezení určen ještě za pomocí dalšího kvalitativního vymezení, jakýmsi personálním požadavkem, aby objednatelé referenčních služeb byli „subjekty veřejné správy“, a nakonec především kvantitativně finančně vymezeným požadavkem, tedy „rozsahem finančního plnění ze strany objednatele převyšujícím v každém jednotlivém případě 1.400.000,- Kč.“

30. Na základě výše uvedeného tedy nelze souhlasit s dílčím závěrem Úřadu uvedeným v bodě 48. odůvodnění napadeného rozhodnutí, že „z této formulace není explicitně zřejmé, že by po dodavatelích bylo požadováno splnění finančního limitu přesahujícího částku 1 400 000,- Kč ‚pouze‘ u 3 ze 6 významných služeb (referenčních zakázek), jak tvrdí zadavatel“.

31. Ke srozumitelnosti použité větné skladby je možno poukázat i na rozdíl v zadavatelem použité formulaci u kvalifikace A a B. Zatímco formulace pro kvalifikaci A, kde zadavatel používá u všech referencí pouze kvalitativně věcného vymezení, zní: „(…) minimálně šest poradenských služeb, jejichž součástí byla realizace procesního auditu (…), z tohoto alespoň ve třech případech byly tyto služby poskytnuty pro subjekty veřejné správy s rozsahem finančního plnění ze strany objednatele převyšujícím v každém jednotlivém případě 1.400.000,- Kč.“, tak v případě kvalifikace B, kde zadavatel používá u všech referencí nejen kvalitativně věcného, ale i kvantitativně finančního vymezení, zní formulace „(…) minimálně dvě poradenské služby v oblasti v oblasti řízení lidských zdrojů s rozsahem finančního plnění ze strany objednatele převyšujícím v každém jednotlivém případě 1.400.000,- Kč; z toho minimálně jedna taková služba byla poskytnuta pro subjekt veřejné správy“.

32. V souvislosti s výše označenými způsoby vymezení rozsahu kvalifikace, tedy primárně kvalitativními a kvantitativním, není možné souhlasit ani s dílčím závěrem Úřadu uvedeným dále v bodě 48. odůvodnění napadeného rozhodnutí, že rozsahem podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona „je myšlena právě ona minimální hodnota referenční zakázky, resp. prokázání splnění zadavatelem stanovené minimální hranice“, ani s tím, že by v přezkoumávaném případě byla dána „nekonkrétnost stanovení technických kvalifikačních předpokladů“, která by navíc byla „způsobilá vyvolat pochybnosti o porušení zásady transparentnosti“.

33. Rozsah obou částí kvalifikace A je totiž vymezen alespoň kvalitativně věcně, a to právě požadavkem výlučně těch poradenských služeb „jejichž součástí byla realizace procesního auditu (analýzy) a zvýšení efektivity fungování objednatele“, který zároveň odpovídá výlučně náplni prvním ze tří druhů služeb, které zahrnují „1. [p]rojekty zaměřené na procesní řízení: realizace procesně-personálního auditu a následná implementace procesního řízení“. Zde je tedy nutné opět souhlasit s námitkami zadavatele, že rozsah kvalifikace může být vyjádřen i věcně, nikoliv pouze hodnotou reference.

34. K tvrzení Úřadu, že by první část kvalifikace A „nutně splňovala i referenční zakázka s hodnotou v řádech několika sta korun českých“ je nutno zdůraznit, že taková situace není právě s ohledem na kvalitativně věcné vymezení rozsahu pravděpodobná a použití argumenti ad absurdum Úřadem v bodě 48. odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy není zcela přiléhavé.

35. Povinnost zadavatele podle § 56 odst. 5 písm. c) zákona, podle které „je veřejný zadavatel povinen (…) c) vymezit minimální úroveň těchto kvalifikačních předpokladů, odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky“, je navíc nezbytné chápat v kontextu zásad podle § 6 odst. 1 zákona jako pravidlo, že minimální úroveň kvalifikace vymezená zadavatelem musí druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění „odpovídat“, tedy že vůči němu nesmí být nepřiměřená.

36. Je tedy třeba dát za pravdu zadavateli, že zákon nezakazuje stanovení mírnějších kvalifikačních předpokladů, a neexistuje tedy důvod předpokládat, že samotné stanovení kvalifikačního požadavku povinně zahrnuje i stanovení minimální finanční hranice kvalifikace, byť tomu tak v praxi obvykle bývá vzhledem k tradiční snaze zadavatelů klást na budoucí dodavatele co nejpřísnější možné požadavky, a vzhledem k tomu, že stanovení rozsahu kvalifikace pomocí kvantitativně finančního vymezení je pro zadavatele mnohem snazší a pohodlnější, než pomocí kvalitativního vymezení.

37. V přezkoumávaném případě navíc nebyla finanční hranice kvalifikace stanovena pouze u její části, tedy u 3 z 6 referencí kvalifikace A. Úřad však v bodě 48. odůvodnění napadeného rozhodnutí v rámci svého předpokladu o nezbytnosti minimální finanční hranice pro každou z 6 požadovaných referencí v rámci kvalifikace A výše uvedenou zákonnou úpravu nijak nezohlednil.

38. Zároveň je však třeba souhlasit s tím, že o nekonkrétnost a netransparentní vymezení kvalifikace by se jistě jednalo v případě, kdyby zadavatel na základě výše citovaného vymezení kvalifikace A vyloučil některého uchazeče ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku za nepředložení referencí například s odkazem na samozřejmou a očekávatelnou minimální hodnotu služeb alespoň v řádu tisíců korun, neboť obzvláště u kvalifikačních předpokladů je nutno trvat na dlouhodobě judikované praxi, že v případě nejednoznačně stanovených požadavků zadavatele musí být přihlíženo k výkladu, který je ve prospěch dodavatelů, přičemž nejasnosti vymezení kvalifikace se zadavatel nemůže dovolávat.

39. Rozsah kvalifikace, především pak s ohledem na kvalitativně věcné vymezení vždy výlučně k některému ze 3 druhů služeb, je pak rozhodující i pro skutkové závěry o celkovém počtu referencí, které jsou předmětem následného uvážení o přiměřenosti požadavků zadavatele na kvalifikaci.

40. Ve vztahu ke kvalifikaci A je totiž třeba konstatovat na základě toho, co bylo uvedeno výše v tomto rozhodnutí, že zadavatel požadoval ve spojení s prvním ze tří druhů služeb pouze 6 referencí odpovídajících kvalitativně věcnému vymezení, z nichž 3 reference mohly být vystaveny jakýmkoliv objednatelem a navíc v jakékoliv hodnotě, takže i jejich podíl na celkové náročnosti požadavků na kvalifikaci může být nanejvýš okrajový, případně dokonce zanedbatelný.

41. Obdobně ve vztahu ke kvalifikaci B zadavatel požadoval ve spojení se druhým ze tří druhů služeb, které zahrnují „2. [p]rojekty zaměřené na strategické plánování a tvorbu zásadních koncepcí rozvoje obce: nastavení způsobů zjišťování a hodnocení potřeb a spokojenosti občanů týkající se veřejných služeb“, pouze 2 reference odpovídajících kvalitativně věcnému vymezení, tedy výlučně poradenské služby „v oblasti řízení lidských zdrojů“, a dále kvantitativnímu vymezení, z nichž 1 reference mohla být navíc vystavena jakýmkoliv objednatelem.

42. Nakonec ve vztahu ke kvalifikaci C zadavatel požadoval ve spojení se třetím ze tří druhů služeb, které zahrnují „3. [v]zdělávací modul: proškolení zaměstnanců MÚ v tématech procesního řízení a strategického plánování pro efektivní implementaci nástrojů do každodenní praxe úřadu“, pouze 1 referenci odpovídající kvalitativně věcnému vymezení, tedy výlučně poradenskou službu „v oblasti personálního auditu“, a dále kvantitativnímu vymezení.

43. V souvislosti s poměrem hodnoty referencí vůči celkové hodnotě veřejné zakázky a zadavatelem zmíněné vyhlášky č. 232/2012 Sb., o podrobnostech rozsahu odůvodnění účelnosti veřejné zakázky a odůvodnění veřejné zakázky, pak uvádím, že rozhodující pro posouzení přiměřenosti kvalifikace z hlediska § 3 odst. 2 písm. a) zmíněné vyhlášky je pouze hodnota 6 referencí po 1 400 000 Kč, celkem 8 400 000 Kč, tedy o 45 000 Kč méně než trojnásobek předpokládané hodnoty, který činí 8 445 000 Kč. Je tedy zřejmé, že v bodě 47. odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl Úřad k nesprávnému závěru, že „celkový finanční objem referenčních zakázek měl převyšovat částku 12 600 000,- Kč, což je téměř 4,5krát více, než kolik činila předpokládaná hodnota veřejné zakázky“.

44. Nad rámec výše uvedeného doplňuji, že i z nabídky uchazeče Processes a.s., IČO 26442540, se sídlem Mezi vodami 205/29, 143 00 Praha 4, je patrné pochopení požadavku kvalifikace A jako alespoň 3 referencí v daném finančním rozsahu, a nikoliv 6 referencí, když ve své nabídce předložil pouze 5 referencí, jejichž hodnota poměrně připadající na část předmětu plnění „realizace procesního auditu (analýzy) a zvýšení efektivity fungování objednatele“ by překročila 1 400 000 Kč (ostatní reference byly totiž zároveň uvedeny i v seznamu pro kvalifikaci B a C a vzhledem k jejich hodnotě není možné, aby překročily hranici 1 400 000 Kč hodnoty obdobného plnění spadajícího pod více než 1 z kvalifikací, pozn. předsedy Úřadu), z čehož pouze 4 reference byly vystaveny subjekty veřejné správy.

45. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že v přezkoumávaném případě Úřad v průběhu správního řízení nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, když nesprávnou interpretací skutečností vyplývajících z důkazů dospěl k nesprávným skutkovým závěrům.

46. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zároveň zřejmé, že Úřad na předpokladu správnosti těchto závěrů o skutkovém stavu v podstatě založil své právní závěry o porušení zákona, jakožto jednoho z předpokladů odpovědnosti za správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Jedná se tedy o vadu, o níž lze mít důvodně za to, že mohla mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy a na správnost napadeného rozhodnutí.

47. Při novém projednání věci bude Úřad vázán právním názorem vysloveným výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí a poté, co zjistí stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nově právně posoudí, zda došlo k diskriminačnímu vymezení kvalifikace ve vztahu k předmětu plnění veřejné zakázky, a své závěry přezkoumatelným způsobem odůvodní.

K důvodům zrušení výroku II. napadeného rozhodnutí

48. Podle § 82 odst. 3 správního řádu, pokud odvolání směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo proti vedlejšímu ustanovení výroku, které netvoří nedílný celek s ostatními, a pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků, nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci. Jelikož jsem dospěl k závěru, že výrok I. napadeného rozhodnutí o spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem je třeba zrušit, neboť Úřad vycházel z nesprávných skutkových závěrů, má tato vada bezprostřední vliv i na zákonnost výroku II. napadeného rozhodnutí, jímž Úřad zadavateli za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí uložil pokutu ve výši 20 000 Kč. Je tedy zřejmé, že tento výrok o trestu bez výroku o vině samostatně neobstojí. Přikročil jsem proto i ke zrušení výroku o trestu za správní delikt.

VI.          Závěr

49. Vady napadeného rozhodnutí nelze v řízení o rozkladu zhojit jiným způsobem než zrušením napadeného rozhodnutí, neboť rozhodnutí prvostupňového správního orgánu musí stát na pevných právních závěrech podložených správnými skutkovými zjištěními. Nebyly tak splněny podmínky pro změnu napadeného rozhodnutí podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, ani pro změnu odůvodnění napadeného rozhodnutí.

50. Přezkoumání správnosti napadeného rozhodnutí v rozsahu dalších námitek rozkladu je za daného procesního stavu právně nadbytečné, neboť při novém projednání věci se může Úřad řídit zcela jinými úvahami a dospět ke zcela jiným právním závěrům založeným na novém posouzení stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

51. Podle § 50 odst. 1 správního řádu mohou být podklady pro vydání rozhodnutí zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Při novém projednání věci vezme Úřad v úvahu i námitky podaného rozkladu.

52. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že nastaly důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, jsem rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je při svém rozhodování vázán věcným a právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

1. Město Cheb, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 1/14, 350 02 Cheb

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.