číslo jednací: S0498/2016/VZ-34744/2016/532/MOn

• Instance: I.
• Věc: Provozování vodovodu v obci Černolice
• Účastníci:
  1. obec Černolice
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 25 odst. 1 zákona č. 139/2006 Sb. - zrušení rozhodnutí zadavatele o vyloučení dodavatele
• Rok: 2016
• Datum nabytí právní moci: 6. 9. 2016

Č. j.: ÚOHS-S0498/2016/VZ-34744/2016/532/MOn

18. srpna 2016

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže jako orgán příslušný podle § 24 zákona č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 18.7.2016 z moci úřední, jehož účastníkem je

• zadavatel – obec Černolice, IČO 00241113, se sídlem Hlavní 64, 252 10 Černolice,

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – obec Černolice, IČO 00241113, se sídlem Hlavní 64, 252 10 Černolice – v koncesním řízení pro uzavření koncesní smlouvy malého rozsahu „Provozování vodovodu v obci Černolice“, které bylo realizováno na základě výzvy k podání nabídky ze dne 25.4.2016,

rozhodl takto:

I.

Zadavatel – obec Černolice, IČO 00241113, se sídlem Hlavní 64, 252 10 Černolice – v koncesním řízení pro uzavření koncesní smlouvy malého rozsahu „Provozování vodovodu v obci Černolice“, které bylo realizováno na základě výzvy k podání nabídky ze dne 25.4.2016, porušil ustanovení § 3a zákona č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, když v rozporu se zásadou zákazu diskriminace v článku 11 „Kvalifikační kritéria“ v bodě 11.2 „Společná nabídka více dodavatelů“ koncesní dokumentace vyloučil možnost podání společné nabídky více dodavatelů, čímž diskriminoval dodavatele, kteří hodlali podat společnou nabídku, a tedy chtěli plnit předmět koncesní smlouvy a prokázat kvalifikaci společně s dalšími dodavateli, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dosud nedošlo k uzavření koncesní smlouvy.

II.

Jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele – obec Černolice, IČO 00241113, se sídlem Hlavní 64, 252 10 Černolice – uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podle § 25 odst. 1 zákona č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, ruší koncesní řízení pro uzavření koncesní smlouvy malého rozsahu „Provozování vodovodu v obci Černolice“, které bylo realizováno na základě výzvy k podání nabídky ze dne 25.4.2016.

Odůvodnění

I.               POSTUP ZADAVATELE V KONCESNÍM ŘÍZENÍ

1. Zadavatel – obec Černolice, IČO 00241113, se sídlem Hlavní 64, 252 10 Černolice (dále jen „zadavatel“) – realizoval na základě výzvy ze dne 25.4.2016 koncesní řízení pro uzavření koncesní smlouvy malého rozsahu „Provozování vodovodu v obci Černolice“.

2. V článku 11 „Kvalifikační kritéria“ v bodě 11.2 „Společná nabídka více dodavatelů“ koncesní dokumentace zadavatel výslovně stanovil: „Zadavatel nepřipouští, aby nabídka včetně dokladů k prokázání kvalifikace byla podána několika dodavateli společně. Vzhledem ke skutečnosti, že ustanovení § 6 odst. 3 písm. a) ZVaK neumožňuje, aby krajský úřad vydal povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace, pokud povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace, které je předmětem žádosti o vydání povolení, již bylo vydáno jiné osobě, nepřipouští tak současně tento zákon i s ohledem na definici provozovatele § 2 odst. 4 ZVaK, aby konkrétní vodovod a kanalizaci provozovala více než jedna osoba nebo bylo plnění poskytováno jinou osobou, na kterou není vydáno povolení k provozování příslušného vodovodu nebo kanalizace. Smlouva tak nemá být s ohledem na znění § 51 odst. 5 zákona o VZ plněna několika dodavateli společně“.

II.             POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

3. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 24 zákona č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „koncesní zákon“) k dohledu nad dodržováním tohoto zákona, obdržel dne 27.6.2016 podnět k přezkoumání postupu zadavatele v předmětném koncesním řízení. Úřad s  obsahem podnětu seznámil zadavatele a současně si vyžádal dokumentaci koncesního řízení a stanovisko zadavatele k obsahu podnětu.

4. Úřad na základě obdrženého podnětu a po předběžném přezkoumání dokumentace koncesního řízení získal pochybnosti, zda zadavatel svým postupem v koncesním řízení dodržel zásadu zákazu diskriminace stanovenou v § 3a koncesního zákona, když v článku 11 „Kvalifikační kritéria“ v bodě 11.2 „Společná nabídka více dodavatelů“ koncesní dokumentace vyloučil možnost podání společné nabídky více dodavatelů, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

III.           PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

5. Účastníkem správního řízení je podle § 24d koncesního zákona zadavatel.

6. Správní řízení z moci úřední bylo zahájeno dne 18.7.2016, přičemž zahájení správního řízení Úřad účastníku řízení oznámil dopisem č. j. ÚOHS-S0498/2016/VZ-29678/2016/532/MOn z téhož dne. Citovaným oznámením Úřad seznámil zadavatele se svými pochybnostmi o tom, zda zadavatel v koncesním řízení postupoval v souladu s § 3a koncesního zákona a nedopustil se porušení zásady zákazu diskriminace, když v koncesním řízení vyloučil možnost podání společné nabídky více dodavatelů.

7. Po předběžném posouzení dokumentace koncesního řízení Úřad získal pochybnosti o souladu úkonů a postupů učiněných zadavatelem v koncesním řízení se základními zásadami stanovenými v § 3a koncesního zákona, a to zejména, zda zadavatel neporušil zásadu zákazu diskriminace, když v koncesním řízení vyloučil možnost podání společné nabídky více dodavatelů, pročež vydal dne 18.7.2016 z moci úřední rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0498/2016/VZ-29715/2016/532/MOn, kterým zadavateli nařídil předběžné opatření spočívající v zákazu uzavřít koncesní smlouvu v šetřeném koncesním řízení.

8. Usnesením č. j. ÚOHS-S0498/2016/VZ-29823/2016/532/MOn ze dne 19.7.2016 Úřad zadavateli stanovil lhůtu, ve které byl oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, resp. vyjádřit své stanovisko v řízení. V tomtéž usnesení Úřad zadavateli rovněž stanovil lhůtu k provedení úkonu – podání informace Úřadu o dalších úkonech, které případně provede v šetřeném koncesním řízení v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace koncesního řízení.

9. Usnesením č. j. ÚOHS-S0498/2016/VZ-31473/2016/532/MOn ze dne 29.7.2016 Úřad zadavateli stanovil lhůtu, ve které byl oprávněn vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření zadavatele ze dne 25.7.2016

10. Zadavatel uvádí, že je se zákonnou úpravou zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), týkající se možnosti podání společné nabídky a společného prokazování kvalifikace ve smyslu § 51 odst. 5 a 6 zákona obeznámen a „ve standardních zadávacích řízeních dle ZVZ s typickým předmětem plnění tuto možnost nikterak uchazečům neupírá“. Předmět plnění koncese spočívající v provozování vodovodu v obci Černolice je podle zadavatele specifický v tom, že zadavatel současně musí brát v potaz i zákonnou úpravu právních předpisů, které s uzavíráním koncesní smlouvy zdánlivě nesouvisí, přičemž konkrétně uvádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVaK“).

11. Zadavatel konstatuje, že provozováním vodovodu nebo kanalizace ve smyslu § 3 ZVaK je souhrn činností, kterými se zajišťuje dodávka pitné vody nebo odvádění a čištění odpadních vod. Rozumí se jím zejména dodržování technologických postupů při odběru, úpravě a dopravě pitné vody včetně manipulací, odvádění, čištění a vypouštění odpadních vod, dodržování provozních nebo manipulačních řádů, kanalizačního řádu, vedení provozní dokumentace, provozní a fakturační měření, dohled nad provozuschopností vodovodů a kanalizací, příprava podkladů pro výpočet ceny pro vodné a stočné a další související činnosti. Na základě uvedeného zadavatel konstatuje, že předmět koncesní smlouvy se tedy z velké části překrývá s činnostmi, které ZVaK označuje jako provozování vodovodu nebo kanalizace.

12. Podle zadavatele ustanovení § 6 odst. 3 písm. a) ZVaK, které stanoví, že „krajský úřad nevydá povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace, nestanoví-li tento zákon jinak, pokud povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace, které jsou předmětem žádosti o vydání povolení, bylo vydáno jiné osobě“, ve svém důsledku znamená, že krajský úřad nesmí vydat povolení k provozování, pokud by se doba, na kterou se má vydat, kryla s dobou, na niž bylo dříve vydáno povolení jiné osobě, přičemž ZVaK vylučuje, aby konkrétní vodovod nebo kanalizaci provozovala více než jedna osoba, nebo aby bylo plnění poskytováno jinou osobou, než které bylo vydáno povolení k provozování příslušného vodovodu nebo kanalizace.

13. Zadavatel podotýká, že současně je povolení k provozování vázané na vodovody a kanalizace podle identifikačních čísel ze systému vybraných údajů majetkové evidence dle § 5 ZVaK. Vzhledem k této skutečnosti je podle zadavatele nepřípustné, aby více provozovatelů provozovalo stejný provozní majetek, tj. stejný vodovod nebo kanalizaci. Tímto postupem je podle zadavatele mimo jiné zajištěna i odpovědnost konkrétního provozovatele vůči konkrétním odběratelům, přičemž v § 6 odst. 3 písm. a) ZVaK je stanovena zásada jediného provozovatele vodovodu nebo kanalizace.

14. Zadavatel uvádí, že v případě podání společné nabídky není možné zásadu jediného provozovatele vodovodu nebo kanalizace uplatnit, resp. si nedokáže představit, jak by bylo možné výše uvedené ustanovení ZVaK dodržet, pokud by byla koncesní smlouva uzavřena se sdružením uchazečů.

15. Při podání společné nabídky více dodavateli společně podle zadavatele obecně platí, že musí být spolu s doklady prokazujícími splnění kvalifikačních požadavků zadavatele předložena listina (smlouva), z níž vyplývá, že všichni dodavatelé podávající společnou nabídku budou v případě, že bude jejich nabídka vybrána jako nejvhodnější, ve vztahu k veřejnému zadavateli a třetím osobám (potažmo tedy i ve vztahu ke krajskému úřadu) zavázáni z právních vztahů vzniklých v souvislosti s plněním konkrétní veřejné zakázky společně a nerozdílně. Dodavatelé tedy podle vyjádření zadavatele vystupují v souvislosti s plněním veřejné zakázky v pozici solidárních dlužníků. Jedná se o společnou odpovědnost za poskytnutí plnění vyplývajícího ze smlouvy o realizaci veřejné zakázky veřejnému zadavateli, přičemž tento závazek se vztahuje rovněž na závazky vzniklé z prodlení s plněním závazku vztahujícího se k plnění veřejné zakázky či z jiného porušení smluvní nebo jiné povinnosti existující v souvislosti s plněním veřejné zakázky, a to jak ve vztahu k veřejnému zadavateli, tak ve vztahu ke třetím osobám.

16. Zadavatel konstatuje, že pokud se však jedná o provozování vodovodu nebo kanalizace, povolení k jejich provozování bude krajským úřadem ve smyslu § 6 odst. 3 písm. a) ZVaK vydáno pouze jednomu subjektu. Ze zákona však podle zadavatele vyplývá, že z veškerých právních vztahů vzniklých z plnění koncesní smlouvy budou všichni dodavatelé ve sdružení zavázáni společně a nerozdílně. Podle zadavatele je tedy otázkou, zda by vůbec některý dodavatel byl ochoten uzavřít smlouvu o solidární odpovědnosti z právních vztahů, pokud se bude vztahovat i k jednání druhého dodavatele v souvislosti s jemu uděleným povolením k provozování vodovodu nebo kanalizace. Zadavatel dodává, že předpokladem pro vydání povolení ze strany krajského úřadu je oprávnění provozovat vodovod, které dodavatel nabude po uzavření koncesní smlouvy dle § 6 odst. 2 ZVaK. Pokud by však koncesní smlouva byla uzavřena se sdružením, nebude z pohledu krajského úřadu dle názoru zadavatele zřejmé, kdo je tedy osobou, které bylo oprávnění k provozování vodovodu nebo kanalizace ze strany zadavatele uděleno, jelikož smluvní stranou by v takovém případě bylo vedle zadavatele sdružení dodavatelů, nikoliv jeden konkrétní dodavatel.

17. Zadavatel uvádí, že předmět koncesní smlouvy nemůže být plněn několika dodavateli současně i s ohledem na fakt, že ten, kdo provozuje vodovod nebo kanalizaci bez povolení, nestává se provozovatelem, tedy mu nevznikají práva a povinnosti provozovatele dle ZVaK, např. mu nemůže vzniknout právo na vodné a jelikož mu nevznikají práva a povinnosti provozovatele dle ZVaK, je otázkou, jak by byla řešena situace ve vztahu k nutné solidární odpovědnosti účastníků sdružení, a to i ve vztahu ke třetím osobám. Zadavatel je toho názoru, že s ohledem na výše uvedené není možné, aby dodavatelé podali společnou nabídku ve smyslu § 51 odst. 5 a 6 zákona a zároveň byly splněny požadavky ZVaK.

18. Na podporu svého tvrzení zadavatel v příloze svého vyjádření předkládá 5 koncesních dokumentací jiných zadavatelů na koncesní řízení s obdobným předmětem plnění, jako je v šetřeném případě. Přiložené koncesní dokumentace obsahují obdobné ustanovení o vyloučení společné nabídky, jako je tomu v šetřeném případě, a jsou podle zadavatele současně důkazy, jimiž zadavatel navrhuje doplnit dokazování ve smyslu § 36 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

19. Zadavatel má za to, že se v případě koncesních smluv týkajících se provozování vodovodu nebo kanalizace dostávají do střetu ustanovení dvou právních předpisů, a to zákona a ZVaK. Dle přesvědčení zadavatele ustanovení § 6 odst. 3 písm. a) ZVaK neumožňuje podání společné nabídky více dodavatelů ve smyslu § 51 odst. 5 a 6 zákona, a proto s ohledem na ustanovení ZVaK podání společné nabídky více dodavatelů neumožnil.

20. Zadavatel uvádí, že se omezením podání společné nabídky více dodavatelů rovněž snažil vyhnout situaci, kdy po provedení koncesního řízení uzavře se sdružením uchazečů koncesní smlouvu, čímž by bylo koncesní řízení z pohledu zákona a koncesního zákona ukončené, bez možnosti jakékoliv nápravy a při následné žádosti dodavatelů o vydání povolení pro provozování vodovodu nebo kanalizace by byla žádost ze strany krajského úřadu zamítnuta s ohledem na ustanovení § 6 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 5 ZVak. Kdyby k této situaci došlo, zadavatel by se podle svého vyjádření ocitl v situaci, kdy by dodavatelé koncesní smlouvu plnit nemohli, a zadavatel by plnění neobdržel, tj. do ukončení smluvního vztahu dle možností stanovených soukromoprávní úpravou by v obci Černolice nebyl provozován vodovod.

21. Zadavatel je toho názoru, že se porušení ustanovení § 3a koncesního zákona nedopustil. O skutečnosti, že zadavatel postupoval v souladu s § 3a koncesního zákona podle zadavatele svědčí fakt, že i přes vyloučení možnosti podání společné nabídky více dodavateli zadavatel připustil v částech předmětu koncesního řízení subdodavatelské plnění.

22. Zadavatel konstatuje, že pokud Úřad dospěje k odlišnému závěru a jeho pochybnosti o souladu postupu zadavatele s § 3a koncesního zákona přetrvají, ocenil by, kdyby Úřad ve svém rozhodnutí nastínil, jak se při zadávání koncesí malého rozsahu na provozování vodovodu nebo kanalizace má s ohledem na § 6 odst. 3 písm. a) ZVaK postupovat. Zadavatel dodává, že ač se stále vede v rámci rozhodovací praxe Úřadu a správních soudů polemika o oprávněnost přezkumu veřejných zakázek malého rozsahu ze strany Úřadu, obdobná rozhodovací praxe či konstantní názor ve vztahu ke koncesím malého rozsahu zcela chybí.

23. Zadavatel poukazuje na oznámení o zahájení správního řízení, ve kterém mezi „podklady pro rozhodnutí ÚOHS zařadil i ustanovení § 7 odst. 3 koncesního zákona ve spojení s § 51 odst. 5 a 6 ZVZ“. V této souvislosti zadavatel poukazuje na to, že ust. § 7 odst. 3 koncesního zákona je zařazeno v části druhé koncesního zákona, jíž se zadavatel v šetřeném případě řídit nemusí.

24. Zadavatel má za to, že se nedopustil porušení koncesního zákona a že je povinen respektovat ustanovení ZVaK tak, aby na základě uzavřené koncesní smlouvy bylo ze strany krajského úřadu vydáno povolení k provozování vodovodu.

25. Zadavatel je přesvědčen, že v rámci koncesního řízení malého rozsahu byly stanoveny podmínky v souladu se zásadami stanovenými ust. § 3a koncesního zákona a zadavatel se nedopustil porušení zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, a proto navrhuje, aby Úřad podle § 24f písm. f) koncesního zákona správní řízení zastavil.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

26. Úřad přezkoumal na základě ust. § 24 a násl. koncesního zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace koncesního řízení a vyjádření zadavatele a na základě vlastního zjištění konstatuje, že zadavatel v předmětném koncesním řízení nedodržel postup stanovený koncesním zákonem, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

27. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

K právnímu postavení zadavatele

28. Podle § 2 odst. 1 koncesního zákona se veřejným zadavatelem pro účely tohoto zákona rozumí

a) Česká republika,

b) státní příspěvková organizace,

c) územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek,

d) jiná právnická osoba, pokud

1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2. je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

29. Podle § 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, je obec základním územním samosprávným společenstvím občanů; tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce.

30. Na základě uvedených skutečností je zřejmé, že zadavatel je veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 1 písm. c) koncesního zákona, neboť je územním samosprávným celkem, a tudíž byl obecně povinen při uzavírání koncesních smluv postupovat podle koncesního zákona.

Relevantní ustanovení koncesního zákona a zákona

31. Ustanovení § 3a koncesního zákona stanoví, že zadavatel je povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

32. Podle § 5 odst. 2 koncesního zákona nemusí zadavatel postupovat podle této části zákona (část druhá, pozn. Úřadu), činí-li předpokládaný příjem koncesionáře méně než 20 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty, zadavatel je však povinen dodržet zásady uvedené v § 3a koncesního zákona.

33. Podle § 7 odst. 3 koncesního zákona pro posuzování kvalifikace dodavatelů a pro jejich vylučování platí ustanovení zákona o veřejných zakázkách o kvalifikaci, jejíž prokázání požaduje po dodavateli veřejný zadavatel, a o jejich vylučování obdobně.

34. Podle § 25 odst. 1 koncesního zákona nedodrží-li zadavatel postup stanovený tímto zákonem, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dosud nedošlo k uzavření koncesní smlouvy, Úřad uloží nápravné opatření tím, že zruší koncesní řízení nebo jednotlivý úkon zadavatele.

35. Ustanovení § 51 odst. 5 zákona stanoví, že má-li být předmět veřejné zakázky plněn několika dodavateli společně a za tímto účelem podávají či hodlají podat společnou nabídku, je každý z dodavatelů povinen prokázat splnění základních kvalifikačních předpokladů podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona a profesního kvalifikačního předpokladu podle § 54 písm. a) zákona v plném rozsahu. Splnění kvalifikace podle § 50 odst. 1 písm. b) a d) zákona musí prokázat všichni dodavatelé společně. V případě prokazování splnění kvalifikace v chybějícím rozsahu prostřednictvím subdodavatele se § 51 odst. 4 zákona použije obdobně.

36. Podle § 51 odst. 6 zákona v případě, že má být předmět veřejné zakázky plněn podle § 51 odst. 5 zákona společně několika dodavateli, jsou veřejnému zadavateli povinni předložit současně s doklady prokazujícími splnění kvalifikačních předpokladů smlouvu, ve které je obsažen závazek, že všichni tito dodavatelé budou vůči veřejnému zadavateli a třetím osobám z jakýchkoliv právních vztahů vzniklých v souvislosti s veřejnou zakázkou zavázáni společně a nerozdílně, a to po celou dobu plnění veřejné zakázky i po dobu trvání jiných závazků vyplývajících z veřejné zakázky. Požadavek na závazek podle věty první, aby dodavatelé byli zavázáni společně a nerozdílně, platí, pokud zvláštní právní předpis nebo zadavatel nestanoví jinak. Pokud se v užším řízení, jednacím řízení s uveřejněním či soutěžním dialogu dodavatelé spojují pro účely podání společné nabídky až po prokázání splnění kvalifikace, předloží smlouvu podle tohoto odstavce nejpozději s podáním společné nabídky.

K výroku I. rozhodnutí

37. Zadavatel ve výzvě k podání nabídek ze dne 25.4.2016 a v článku 2 „Druh zadávacího řízení“ koncesní dokumentace uvádí, že se v daném případě jedná o uzavření koncesní smlouvy malého rozsahu, kdy předpokládaný příjem koncesionáře nepřekročí finanční limit 20 mil. Kč bez DPH.

38. Úřad předně uvádí, že podle § 5 odst. 2 koncesního zákona nemusí zadavatel postupovat podle části druhé „KONCESNÍ ŘÍZENÍ“ koncesního zákona, činí-li předpokládaný příjem koncesionáře méně než 20 000 000 Kč bez DPH, zadavatel je však povinen dodržet zásady uvedené v § 3a koncesního zákona (zásadu transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace).

39. Úřad uvádí, že vzhledem k výši předpokládaného příjmu koncesionáře v šetřeném případě zadavatel v souladu s § 5 odst. 2 koncesního zákona neměl povinnost postupovat podle části druhé koncesního zákona, která upravuje postup zadavatele při výběru koncesionáře v koncesním řízení. Zadavatel byl však, s ohledem na výše uvedené, povinen dodržet základní zásady koncesního řízení podle § 3a koncesního zákona, a to v celém průběhu koncesního řízení, tedy i při stanovení konkrétních požadavků v koncesní dokumentaci.

40. K argumentaci zadavatele týkající se jeho pochybnosti, zda je Úřad vůbec oprávněn k přezkumu koncesních řízení malého rozsahu (viz bod 22. odůvodnění tohoto rozhodnutí), Úřad uvádí následující. Ustanovení § 3a koncesního zákona ukládá zadavatelům koncesních řízení povinnost dodržovat základní zásady, a to zásadu transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Tato povinnost se vztahuje na všechny zadavatele koncesních řízení, zadavatele koncesních řízení malého rozsahu nevyjímaje (viz bod 38. a 39. odůvodnění tohoto rozhodnutí). V části páté „DOHLED NAD DODRŽOVÁNÍM ZÁKONA“ koncesního zákona zákonodárce stanoví pravomoc Úřadu dohlížet nad dodržováním koncesního zákona. Podle § 24 odst. 2 koncesního zákona Úřad při výkonu dohledu nad dodržováním tohoto zákona

a) vydává předběžná opatření,

b) rozhoduje o tom, zda zadavatel postupoval v souladu s tímto zákonem,

c) ukládá nápravná opatření a sankce,

d) projednává správní delikty,

e) kontroluje úkony zadavatele podle jiného právního předpisu; tím není dotčena působnost jiných orgánů vykonávajících takovou kontrolu podle jiných právních předpisů,

f) plní další úkoly, stanoví-li tak jiný právní předpis.

41. Z výše uvedeného vyplývá, že Úřad je oprávněn k přezkoumání toho, zda zadavatel v koncesním řízení malého rozsahu dodržel základní zásady koncesního řízení, neboť podle § 5 odst. 2 koncesního zákona je zadavatel povinen i v případě, že předpokládaný příjem koncesionáře činí méně než 20 000 000 Kč bez DPH, dodržet zásady uvedené v § 3a koncesního zákona a podle § 24 odst. 2 koncesního zákona Úřad vykonává dohled nad dodržováním tohoto zákona. Dikce koncesního zákona je tedy v porovnání se zákonem o veřejných zakázkách co do dohledu Úřadu nad postupem zadavatele jiná. Pravomoc Úřadu přezkoumat dodržení základních zásad v rámci výběrových řízení na koncese malého rozsahu koncesní zákon zakotvuje, když stanovuje pravomoc Úřadu rozhodovat o tom, zda zadavatel postupoval v souladu s tímto zákonem (tedy v souladu se všemi ustanoveními, která tento zákon obsahuje, tedy i v souladu s § 5 odst. 2 koncesního zákona ve spojení s § 3a koncesního zákona). Oproti citovanému ustanovení § 24 odst. 2 koncesního zákona, kde je uvedeno „dohled nad dodržováním tohoto zákona“, ustanovení § 112 odst. 1 zákona uvádí „Úřad vykonává dohled (…) při zadávání veřejných zakázek“. V podrobnostech ve vztahu k přezkumu veřejných zakázek malého rozsahu pak lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Úřadu (např. S48/2013, S0244/2015, S0242/2016). Co se dále týče příslušnosti Úřadu k přezkumu veřejných zakázek malého rozsahu, lze odkázat i na závěry Nejvyššího správního soudu, který se touto problematikou zabýval, a to v usnesení ze dne 7. 4. 2016, č. j. 9 As 195/2015-55[1]. V předmětném usnesení Nejvyšší správní soud konstatoval, že pokud zadavatel nepostupuje v zadávacím řízení (což v případě veřejných zakázek malého rozsahu povinen není), nemůže se jednat o zadávání ve smyslu definice v § 17 písm. m) zákona; zadáváním je totiž jen a pouze postup zadavatele v některém z druhů zadávacích řízení taxativně vyjmenovaných v § 21 odst. 1 zákona. Nejvyšší správní soud vyšel stejně jako zdejší Úřad z premisy, že nelze-li postup vedoucí k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku malého rozsahu podřadit pod pojem „zadávání“, nemůže se na veřejné zakázky malého rozsahu vztahovat ani „pravomoc vykonávat dohled při zadávání veřejné zakázky“ stanovená v § 112 zákona. Nejvyšší správní soudu uzavřel, že rozšiřující výklad pojmu „zadávání“ by byl rozporný se zásadou zákonnosti, zejména se zásadou nullum crimen, nulla poena sine lege, když při jeho aplikaci by bylo Úřadu umožněno při přezkumu veřejných zakázek malého rozsahu konstatovat spáchání správních deliktů a ukládat za tyto delikty sankce za situace, kdy toto oprávnění nemá oporu v textu zákona. Pro úplnost Úřad uvádí, že dodržení základních zásad při výběrových řízeních na koncese malého rozsahu Úřad přezkoumával již dříve, a to např. v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. S847/2014/VZ, ve kterém vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-S847/2014/VZ-1391/2015/521/OPi ze dne 14.1.2015, které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R40/2015/VZ-25374/2016/321/TNo ze dne 16.6.2016.

42. Zadavatel v předmětné koncesní dokumentaci stanovil určité podmínky, resp. požadavky, které musí uchazeči v předmětném koncesním řízení pro uzavření koncesní smlouvy malého rozsahu splnit, přičemž, jak vyplývá z výše uvedeného, Úřad má podle § 24 koncesního zákona pravomoc přezkoumat, zda zadavatel při stanovení takových požadavků dodržel zásady uvedené v § 3a koncesního zákona (viz body 37. až 41. odůvodnění tohoto rozhodnutí). K námitce zadavatele (viz bod 23. odůvodnění tohoto rozhodnutí), že v oznámení o zahájení předmětného správního řízení Úřad odkazuje na § 7 odst. 3 koncesního zákona ve spojení s § 51 odst. 5 a 6 zákona, které nebyl zadavatel povinen dodržet, Úřad uvádí, že v tomto správním řízení nepřezkoumává, zda zadavatel zákazem podání společné nabídky dodavatelů neporušil ustanovení § 7 odst. 3 koncesního zákona nebo § 51 zákona, ale skutečnost, zda stanovením takové podmínky nedošlo k porušení zásady zákazu diskriminace.

43. V článku 11 „Kvalifikační kritéria“ v bodě 11.2 „Společná nabídka více dodavatelů“ koncesní dokumentace zadavatel výslovně stanovil: „Zadavatel nepřipouští, aby nabídka včetně dokladů k prokázání kvalifikace byla podána několika dodavateli společně. Vzhledem ke skutečnosti, že ustanovení § 6 odst. 3 písm. a) ZVaK neumožňuje, aby krajský úřad vydal povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace, pokud povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace, které je předmětem žádosti o vydání povolení, již bylo vydáno jiné osobě, nepřipouští tak současně tento zákon i s ohledem na definici provozovatele § 2 odst. 4 ZVaK, aby konkrétní vodovod a kanalizaci provozovala více než jedna osoba nebo bylo plnění poskytováno jinou osobou, na kterou není vydáno povolení k provozování příslušného vodovodu nebo kanalizace. Smlouva tak nemá být s ohledem na znění § 51 odst. 5 zákona o VZ plněna několika dodavateli společně“.

44. Stanovení konkrétních požadavků a podmínek, které zadavatel považuje za nezbytné, sice závisí na rozhodnutí zadavatele, ten je však při svých úvahách ohledně konkrétních požadavků vázán dodržením základních zásad koncesního řízení.

45. Za diskriminační lze považovat např. takový postup, kdy zadavatel znemožní některým dodavatelům ucházet se o účast v koncesním řízení nastavením takových podmínek, které jsou zjevně nepřiměřené ve vztahu k velikosti, složitosti a technické náročnosti konkrétního koncesního řízení. Tím, že zadavatel vyloučí možnost podání společné nabídky více dodavatelů, vyloučí možnost, aby předmět koncesního řízení byl plněn společně několika dodavateli, kteří i společně zadavateli prokáží splnění jím požadovaného rozsahu kvalifikačních předpokladů. Postup zadavatele, kdy někteří z dodavatelů mají znemožněnu účast v koncesním řízení, byť by předmět koncesního řízení mohli realizovat stejně úspěšně jako dodavatelé ostatní, je postupem diskriminačním, který odporuje základním zásadám uvedeným v § 3a koncesního zákona.

46. Pokud ve světle shora uvedeného Úřad uváží, že zadavatel v šetřeném případě zcela vyloučil možnost podání společné nabídky, pak tím nepochybně omezil počet dodavatelů, kteří se mohou o účast v koncesním řízení ucházet, neboť v takovém případě se koncesního řízení nemohou účastnit ti dodavatelé, kteří sami o sobě nemohou prokázat zadavatelem požadovanou kvalifikaci v plném rozsahu, popř. nechtějí nebo nemohou plnit předmět koncesní smlouvy sami, ale byli by ji schopni prokázat, resp. plnit předmět koncese s jiným dodavatelem při podání společné nabídky.

47. Úřad má za to, že požadavek zadavatele na vyloučení možnosti podání společné nabídky více dodavatelů, je excesivní, nevhodný a zcela jistě vybočuje z oprávněných potřeb zadavatele. Samotná skutečnost, že plnění koncesní smlouvy bude poskytováno toliko jediným dodavatel a nikoliv více dodavateli, kteří podali společnou nabídku, zadavateli nikterak nezaručuje lepší kvalitu takto poskytovaných služeb a tento požadavek nepřináší pro zadavatele žádnou „přidanou“ hodnotu, neboť je irelevantní, zda předmětnou smlouvu bude plnit jeden dodavatel či více dodavatelů, kteří podali společnou nabídku. Stanovení uvedeného požadavku má v šetřeném případě jediný následek, a tím je omezení počtu potenciálních dodavatelů, kteří mohou zadavateli podat svoji nabídku, aniž by toto omezení zadavateli přinášelo jakýkoli přínos v podobě lepší realizace předmětu koncesní smlouvy a aniž by tento striktní požadavek zadavatele byl nezbytný v souvislosti s plněním koncesní smlouvy (viz dále k související argumentaci zadavatele). Z uvedených důvodů není tento omezující požadavek zadavatele, který má za následek snížení počtu dodavatelů, oprávněný.

48. Zadavatel se tedy požadavkem na vyloučení možnosti podání společné nabídky více dodavatelů dopustil diskriminace těch dodavatelů, kteří byli schopni v plném rozsahu prokázat splnění zadavatelem požadovaných kvalifikačních předpokladů a v plném rozsahu splnit předmět koncesní smlouvy, nikoliv však vlastními silami, ale pomocí jiného dodavatele (dodavatelů) v rámci podání společné nabídky více dodavatelů.

49. Zadavatel je oprávněn v koncesní dokumentaci stanovit takové požadavky, které se vztahují k předmětu plnění a zajistí zadavateli bezproblémového plnění koncesní smlouvy, přičemž takové požadavky pak lze považovat za oprávněné, resp. nediskriminační a v souladu se základními zásadami koncesního řízení. Úřad však neshledal, že by skutečnost, zda bude předmět plnění plněn několika dodavateli společně, popř. že bude kvalifikace prokazována několika dodavateli společně, mohla ovlivnit bezproblémové plnění předmětné koncesní smlouvy. Pro zadavatele je totiž zásadní, zda bude poptávaná služba poskytnuta řádně, nikoliv to, kolik osob se na plnění bude podílet. Na základě výše uvedeného se tedy s požadavkem zadavatele na vyloučení možnosti podání společné nabídky více dodavatelů Úřad nemůže ztotožnit.

50. Skutečnost, že zadavatel možnost podání společné nabídky vyloučil, je o to závažnější, že v šetřeném případě zadavatel v článku 6. „Plnění části předmětu koncesní smlouvy subdodavatelem“ koncesní dokumentace výslovně označil významnou část předmětu plnění koncesní smlouvy, u které neakceptuje, aby byla plněna pomocí subdodavatele. Zadavatel se tak svým postupem dopustil porušení zásady zákazu diskriminace uvedené v § 3a koncesního zákona, neboť vyloučil možnost plnění koncesní smlouvy více dodavateli, kteří by podali společnou nabídku (což platí pro celé plnění koncesní smlouvy) a navíc v šetřeném případě u významné části předmětu plnění koncesní smlouvy neakceptuje subdodavatelské plnění. Zadavatel tak pro významnou část plnění koncesní smlouvy v koncesní dokumentaci stanovil, že může být plněna toliko samotným dodavatelem, který nemůže podat společnou nabídku s jinými dodavateli a navíc v těchto částech plnění koncesní smlouvy nemůže využít ani subdodavatelského plnění a ani v těchto částech prokazovat kvalifikaci subdodavatelem. Zadavatel tak svým postupem závažným způsobem porušil zásadu zákazu diskriminace, neboť z účasti v koncesním řízení předem diskvalifikoval ty dodavatele, kteří by za účelem plnění koncesní smlouvy a prokázání zadavatelem požadované kvalifikace podali společnou nabídku, čímž tak zadavatel podstatným způsobem omezil okruh potenciálních dodavatelů, kteří byli schopni podat svoji nabídku.

51. Pro úplnost Úřad dodává, že zásada zákazu diskriminace je obligatorním principem při realizaci zadávacích řízení (obdobně platí i pro koncesní řízení) a je na ni kladen důraz i v rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), který se otázkou zákazu diskriminace v jakýchkoliv formách na jakékoli úrovni také několikrát zabýval, a to např. v rozsudku ze dne 27.10.2005 ve věci C-158/03 Komise Evropských společenství proti Španělskému království.

52. Jakékoliv požadavky zadavatele, které už na počátku koncesního řízení ovlivňují okruh potenciálních dodavatelů, musí být vždy nastaveny objektivním, transparentním a nediskriminačním způsobem, aby zadavatel sice vybíral dodavatele koncese pouze z okruhu subjektů, jež poskytují záruky o své schopnosti koncesi řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat, ale zároveň aby bezdůvodně neomezil účast dodavatelů, kteří jsou k plnění předmětu koncesní smlouvy způsobilými. Je pak zřejmé, že stanovením příliš přísných kritérií týkajících se takových požadavků může zadavatel výrazným způsobem ovlivnit okruh dodavatelů, mezi jejichž nabídkami bude v závěrečné fázi koncesního řízení vybírat. Z uvedeného důvodu je zadavatel při stanovení takových požadavků vždy povinen respektovat zásady nediskriminace, transparentnosti a rovného zacházení ve smyslu § 3a koncesního zákona, požadavky mající dopad na okruh potenciálních dodavatelů tedy nemohou vést k bezdůvodnému omezení možnosti dodavatelů účastnit se koncesního řízení. Zadavatel musí naopak umožnit rovné příležitosti všem dodavatelům, kteří jsou objektivně schopni předmětnou zakázku plnit.

53. K významu základních zásad se ve svém rozsudku č. j. 1 Afs 20/2008 – 152 ze dne 5. 6. 2008 vyjádřil i Nejvyšší správní soud, který konstatoval, že „Toto ustanovení totiž v prvé řadě směřuje k cíli samotného zákona o veřejných zakázkách, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli. ... smysl a cíl zákazu diskriminace nutně vede interpreta § 6 ZVZ k závěru, že tento zákaz zahrnuje jednak zákaz diskriminace zjevné, tedy odlišného zacházení s jednotlivcem ve srovnání s celkem, jednak též zákaz diskriminace skryté, pokud tato vede v podstatě k obdobným právem zakázaným důsledkům (v oblasti práva veřejných zakázek tedy poškozování hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli).“ Nejvyšší správní soud dále v citovaném rozsudku uvedl, že „… za skrytou formu nepřípustné diskriminace v zadávacích řízeních je třeba považovat postup, kterým zadavatel znemožní některým dodavatelům ucházet se o veřejnou zakázku nastavením takových kvalifikačních předpokladů, kdy požadovaná úroveň technické způsobilosti je zjevně nepřiměřená ve vztahu k velikosti, složitosti a technické náročnosti konkrétní veřejné zakázky, přičemž je zřejmé, že právě pro takto nastavené kvalifikační předpoklady mohou veřejnou zakázku splnit jen někteří z dodavatelů (potenciálních uchazečů), kteří by jinak (bez takto nastavených předpokladů) byli k plnění předmětu veřejné zakázky objektivně způsobilými."

54. Výše uvedené závěry soudu se nevztahují pouze na stanovení konkrétních kvalifikačních předpokladů, nýbrž i na jakékoliv jiné požadavky, které ovlivní okruh potenciálních dodavatelů a omezí jejich možnost se v důsledku takto nastavených podmínek předmětných koncesních řízení účastnit. Stanovení takových podmínek nemůže vést k bezdůvodnému omezení možnosti dodavatelů účastnit se koncesního řízení či jakémukoliv zvýhodnění některého z dodavatelů. Zadavatel je povinen nastavením podmínek koncesního řízení zabezpečit účast všech potenciálních dodavatelů, kteří jsou způsobilí předmětnou koncesi plnit, přičemž Úřad nevidí důvod, proč by sdružení dodavatelů podávající společnou nabídku, které pochopitelně splní ostatní požadavky zadavatele, nebylo schopno plnit předmětnou koncesní smlouvu.

55. V souvislostech šetřeného případu, kdy zadavatel vyloučil možnost podání společné nabídky více dodavatelů a tedy vyloučil možnost podání nabídky a prokázání kvalifikace sdružením dodavatelů, Úřad zároveň odkazuje na Směrnice Evropského parlamentu a Rady a na rozhodovací praxi SDEU týkající se požadavku zadavatele na právní formu účastníka zadávacího řízení, která je podle názoru Úřadu přiměřeně aplikovatelná i na šetřený skutkový stav.

56. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES v článku 19 odst. 2 mj. stanoví, že zadávacích řízení se mohou účastnit skupiny hospodářských subjektů včetně dočasných sdružení, přičemž veřejní zadavatelé od nich nemohou vyžadovat určitou právní formu k tomu, aby mohly podat nabídku nebo žádost o účast.

57. SDEU již ve svém rozsudku ze dne 23.1.2003 ve věci C-57/01 Makedoniko Metro a Michaniki AE proti Elliniko Dimosio v bodě 60. judikoval, že směrnice obsahuje pouze kusá pravidla týkající se skupin dodavatelů. Stanoví, že nabídky mohou být podávány skupinami dodavatelů a dále že po skupinách dodavatelů nesmí být vyžadována specifická právní forma před přidělením zakázky.

58. V rozsudku ze dne 18.12.2007 ve věci C-357/06 Frigerio Luigi & C. Snc proti Comune di Triuggio SDEU judikoval, že zadavatel nemůže vyloučit zájemce nebo uchazeče o veřejnou zakázku, kteří podle právních předpisů příslušného členského státu mají právo poskytovat dotčenou službu, z nabídkového řízení pouze proto, že jejich právní forma neodpovídá specifické kategorii právnických osob. Taktéž v rozsudku ve věci C-234/14 SIA „Ostas celtnieks“ v. Talsu novada pašvaldība Iepirkumu uzraudzības birojs ze dne 14. 1. 2016 SDEU uvedl, že uchazeč si může sám zvolit jednak právní povahu vztahů, které hodlá navázat s jinými subjekty, jejichž schopnosti využije k plnění určité veřejné zakázky, a jednak způsob prokázání existence těchto vztahů.

59. Z výše uvedeného je zřejmé, že jak ze směrnice EU, tak i z ustálené rozhodovací praxe SDEU plyne, že právní forma dodavatele (skupin dodavatelů) nemůže být sama o sobě důvodem pro vyloučení dodavatele v zadávacím řízení; zadavatel tedy není oprávněn v zadávacích podmínkách, tedy ani podmínkách koncesního řízení, klást podmínky na právní formu dodavatelů (nebo skupin dodavatelů), případně jakkoliv omezovat dodavatele v účasti v zadávacím řízení z důvodu jeho právní formy nebo z důvodu jeho složení, pokud se jedná o skupinu dodavatelů podávajících nabídku společně. Výše uvedené lze tedy přiměřeně aplikovat na šetřený případ, kdy zadavatel vyloučil možnost podání společné nabídky více dodavatelů, což je ve světle výše uvedeného v rozporu jak se směrnicemi EU, tak i s ustálenou rozhodovací praxí SDEU. V této souvislosti Úřad pro úplnost poznamenává, že nová právní úprava zadávaní veřejných zakázek – zákon č. 134/20016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, který nabude účinnosti 1.10.2016 v § 37 odst. 3 stanoví, že zadavatel nesmí jako podmínku účasti v zadávacím řízení požadovat určitou právní formu dodavatele. Podle § 37 odst. 4 citovaného zákona o zadávání veřejných zakázek pak zadavatel nesmí jako podmínku účasti v zadávacím řízení požadovat určitou formu spolupráce dodavatelů nabízejících plnění veřejné zakázky společně. Taková pravidla tedy budou od 1.10.2016 přímo součástí zákona a koncese budou podle § 2 odst. 2 zákona č. 134/20016 Sb., o zadávání veřejných zakázek spadat pod definici veřejné zakázky. Zároveň je zřejmé, že celá konstrukce této problematiky je projevem zásady zákazu diskriminace.

60. K argumentaci zadavatele týkající se údajného rozporu koncesního zákona (respektive zákona) a ZVaK a k argumentaci údajné nemožnosti podání společné nabídky více dodavatelů v šetřeném případě, Úřad uvádí následující.

61. Podle § 2 odst. 3 ZVaK je provozování vodovodů nebo kanalizací souhrn činností, kterými se zajišťuje dodávka pitné vody nebo odvádění a čištění odpadních vod. Rozumí se jím zejména dodržování technologických postupů při odběru, úpravě a dopravě pitné vody včetně manipulací, odvádění, čištění a vypouštění odpadních vod, dodržování provozních nebo manipulačních řádů, kanalizačního řádu, vedení provozní dokumentace, provozní a fakturační měření, dohled nad provozuschopností vodovodů a kanalizací, příprava podkladů pro výpočet ceny pro vodné a stočné a další související činnosti; není jím správa vodovodů a kanalizací ani jejich rozvoj.

62. Ustanovení § 2 odst. 5 ZVaK stanoví, že provozovatelem vodovodu nebo kanalizace (dále jen „provozovatel“) je osoba, která provozuje vodovod nebo kanalizaci a je držitelem povolení k provozování tohoto vodovodu nebo kanalizace vydaného krajským úřadem podle § 6 ZVaK.

63. Podle § 6 odst. 3 písm. a) ZVaK krajský úřad nevydá povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace, nestanoví-li tento zákon jinak, pokud povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace, které jsou předmětem žádosti o vydání povolení, bylo vydáno jiné osobě.

64. Z výše uvedených ustanovení ZVaK vyplývá, že tento zákon umožňuje, aby provozovatelem vodovodu nebo kanalizace ve smyslu § 2 odst. 5 ZVaK byla pouze jediná právnická nebo fyzická osoba, které bylo příslušným krajským úřadem vydáno povolení k provozování vodovodu či kanalizace.

65. Skutečnost, že provozovatelem vodovodu nebo kanalizace může být pouze jediná právnická osoba, však sama o sobě nikterak nebrání tomu, aby na plnění koncesní smlouvy podalo společnou nabídku i sdružení více dodavatelů.

66. Ve vztahu k uvedené problematice Úřad odkazuje na výkladové stanovisko č. 62 ze dne 30.12.2009 vypracované Ministerstvem zemědělství České republiky, které je rovněž založeno ve správním spisu. Ministerstvo zemědělství České republiky se v uvedeném stanovisku vyjadřuje k problematice povolení provozování vodovodů nebo kanalizací konsorciem, kde mj. uvádí: „Konsorcium založené podle ustanovení § 106 za zákona 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „hospodářský zákoník“), smlouvou dle ustanovení § 360a hospodářského zákoníku není právnickou osobu, nezapisovalo se do podnikového rejstříku a nemá právní subjektivitu. Na tom nemění nic ani skutečnost, že právní režim konsorcia založeného podle výše uvedených ustanovení hospodářského zákoníku a fungujícího i po 1.1.1992 se nadále řídí hospodářským zákoníkem, neboť ani podle této právní úpravy konsorcium právní subjektivitu nemělo. V současné době termín „konsorcium“ obchodní zákoník ani jiný soukromoprávní předpis neužívá.  Pokud se termín „konsorcium“ užívá jako synonymum pro sdružení dvou nebo více fyzických nebo právnických osob podle ustanovení § 829 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, pak ani takové sdružení nemá s ohledem na ustanovení § 829 odst. 2 občanského zákoníku právní subjektivitu. Nejedná se tak o právnickou osobu, které by bylo možné povolení k provozování vodovodů nebo kanalizací udělit. Je však možné udělit povolení k provozování osobě, která je účastníkem sdružení, je oprávněna jednat za jiné účastníky sdružení a zároveň splňuje podmínky uvedené v § 6 odst. 2 zákona“. V této souvislosti Úřad poznává, že závěry vyplývající z výše uvedeného stanoviska vztahující se „konsorciu“ lze přiměřeně aplikovat na sdružení, resp. společnost dodavatelů podávajících společnou nabídku v koncesním řízení, neboť atributy „konsorcia“ a „sdružení“, resp. společnosti podle § 2716 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník jsou obdobné, když se v obou případech jedná o účelové propojení několika společností, které na rozdíl od jednotlivých spojujících se společností nemá právní subjektivitu, přičemž z citovaného stanoviska vyplývá, že je bez dalšího možné „udělit povolení k provozování osobě, která je účastníkem sdružení, je oprávněna jednat za jiné účastníky sdružení.“ Je tedy zřejmé, že je zcela legitimní, aby dodavatelé společně podávající nabídku na základě své dohody rozhodli o tom, který z jejich členů bude za sdružení jednat a kterému bude uděleno povolení k provozování vodovodu a aby ostatní práva a povinnosti z toho vyplývající dále upravili v uzavřené smlouvě.

67. Z výše uvedeného vyplývá, že v případě sdružení více dodavatelů, kteří podávají na plnění koncesní smlouvy společnou nabídku, je možné, aby ve smlouvě o společnosti, popř. v jiné smlouvě upravující vztah takových osob, byl stanoven jeden z účastníků společnosti, který bude žádat příslušný krajský úřad o povolení k provozování vodovodu a kanalizace a který se následně stane provozovatelem předmětného vodovodu nebo kanalizace. Nic nebrání tomu, aby si členové společnosti ve smlouvě o společnosti rovněž upravili své právní závazky vyplývající z jejich sdružení, a to jak ve vztahu mezi sebou, tak ve vztahu k zadavateli i ve vztahu ke třetím osobám v souvislosti s uzavřením koncesní smlouvy, ze kterých bude zřejmé, jakým způsobem jsou z právních vztahů vzniklých v souvislosti s předmětnou koncesní smlouvou zavázáni a jaká je jejich odpovědnost, a to po celou dobu trvání koncesní smlouvy.

68. Pakliže si je zadavatel vědom toho, jaký dopad mají ustanovení ZVaK na průběh koncesního řízení, musí tomu uzpůsobit podmínky koncesního řízení; stejně tak je na jednotlivých členech společnosti, jakým způsobem, jakými ustanoveními smlouvy o společnosti a jakými instrumenty si upraví vzájemné právní vztahy mezi sebou, ve vztahu k zadavateli i ve vztahu k třetím osobám, včetně společného a nerozdílného závazku z uzavřené koncesní smlouvy a splnění všech závazků z ní vyplývajících. Ostatně na výše popsané pamatuje např. i ustanovení § 51 odst. 6 zákona. Co se týče závazku provozovatele vodovodu nebo kanalizace ve vztahu k příslušnému krajskému úřadu, Úřad uvádí, že provozovatelem vodovodního zařízení bude pouze jeden z členů společnosti, jak si mezi sebou stanoví, a kterému bude na základě žádosti vydáno povolení k provozování. Skutečnost, že provozovatelem vodovodu nebo kanalizace bude jediná osoba, neznamená, že v případě nabídky podávané společností dodavatelů budou ostatní členové společnosti „vyvázáni“ z odpovědnosti a nároků (a to jak ze strany zadavatele, tak i ze strany souvisejících třetích osob) vyplývajících z uzavřené koncesní smlouvy a z provozování vodovodu nebo kanalizace, neboť všichni členové společnosti mohou být k plnění svých povinností ve vztahu k předmětné koncesi na služby zavázáni společně a nerozdílně, což bude předmětem úpravy uzavřené smlouvy. Navíc zadavatel je při správném nastavení podmínek koncesního řízení nepochybně oprávněn posoudit, zda předložená smlouva o společnosti má všechny potřebné náležitosti, a to včetně ustanovení upravujících odpovědnost jednotlivých členů sdružení, resp. společnosti vůči zadavateli, a zda bude takovou smlouvou současně naplněn smysl koncesního řízení v návaznosti na povinnosti plynoucí ze ZVaK.

69. Lze předpokládat, že dodavatelé, kteří mají zájem účastnit se předmětného koncesního řízení, jsou dobře seznámeni s vodoprávní problematikou, neboť tato úzce souvisí s předmětem tohoto koncesního řízení, a tudíž (stejně jako zadavatel) znají základní ustanovení ZVaK, včetně ustanovení o provozování vodovodu nebo kanalizace a umějí je v praxi použít. Pokud zadavatel v podmínkách koncesního řízení stanoví, že v případě podání společné nabídky, musí být jednotliví členové společnosti zavázáni z právních vztahů souvisejících s koncesní smlouvou společně a nerozdílně, tak smlouva o společnosti předložená dodavateli musí obsahovat ustanovení, která určují jednotlivá práva a povinnosti členů společnosti tak, aby z nich takový závazek vyplýval, přičemž v opačném případě by byl zadavatel oprávněn takového uchazeče z koncesního řízení vyloučit. Samozřejmě je na obezřetnosti zadavatele, aby v tomto ohledu řádně vymezil podmínky koncesního řízení a tedy je uzpůsobil tak, aby na základě uzavřené koncesní smlouvy bylo reálné plnit, a to mimo jiného s ohledem na zadavatelem zdůrazněné ustanovení ZVaK. Smlouva uzavřená mezi dodavateli podávajícími společnou nabídku tedy jednak určí člena společnosti, který bude provozovatelem vodovodu (tedy toho, který podá žádost příslušnému krajskému úřadu o povolení k provozování), jednak zakotví práva a povinnosti dalších členů takovým způsobem, aby ze všech vzniklých právních vztahů byli všichni členové odpovědni společně a nerozdílně. Na základě výše uvedeného se Úřadu jeví obava zadavatele z možného neudělení oprávnění k provozování vodovodního zařízení z důvodu, že nabídku podává sdružení dodavatelů a nikoliv dodavatel jediný jako zcela lichá a nemající reálné opodstatnění.

70. Úřad připouští, že v případě, že dodavatelem by v šetřeném případě byla společnost dodavatelů, která podala společnou nabídku, a nikoliv jediný dodavatel, bude situace pro takového dodavatele komplikovanější, a to zejména co se týče vzájemného vymezení práv a povinností mezi účastníky společnosti, zejména s ohledem na vymezení vzájemné a nedílné odpovědnosti ve vztahu k zadavateli i ve vztahu ke třetím osobám. Situace však bude komplikovanější zejména pro dodavatele podávající společnou nabídku, nikoliv pro zadavatele, a to z toho důvodu, že na společníky budou kladeny vyšší nároky vzhledem k vypracování smlouvy, kde budou muset jasně a zřetelně vyjasnit vzájemná práva a povinnosti a jejich odpovědnost vůči zadavateli. Zadavatel v tomto ohledu není žádným způsobem dotčen. V této souvislosti Úřad uvádí, že požadavek na společný a nerozdílný závazek vůči zadavateli platí, pokud zadavatel nestanoví jinak. Obecně platí, že zadavatel v koncesní dokumentaci může stanovit, jakým způsobem budou dodavatelé vůči němu odpovídat a v jakém rozsahu. Na základě takto stanovených požadavků pak dodavatelé podávají společnou nabídku. Pokud tedy zadavatel nevyloučí společnou a nerozdílnou odpovědnost všech dodavatelů podávajících společnou nabídku, pak budou všichni dodavatelé vůči zadavateli odpovídat společně a nerozdílně a postavení zadavatele nebude z hlediska jeho nároků vznikajících v souvislosti s plněním předmětné koncesní smlouvy nijak zhoršeno. Není tedy důvod podání společné nabídky předem vyloučit, neboť tím zadavatel, jak vyplývá z výše uvedených skutečností zcela neopodstatněně, diskriminuje dodavatele, kteří mají zájem plnit, ať už z jakéhokoliv důvodu, předmět koncesní smlouvy společně s jinými dodavateli.

71. Úřad v této souvislosti musí odmítnout i spekulativní tvrzení zadavatele, že: „Je otázkou, zda by vůbec některý dodavatel byl ochoten uzavřít smlouvu o solidární odpovědnosti z právních vztahů, pokud se bude vztahovat i k jednání druhého dodavatele v souvislosti s jemu uděleným povolením k provozování vodovodu nebo kanalizace“, neboť nelze předem, aniž by tento postup zadavatel dodavatelům umožnil, usuzovat, zda by dodavatelé podávali společné nabídky v předmětném koncesním řízení, v jakém počtu nebo by tento postup vůbec nepoužili. Jakákoliv argumentace v uvedeném ohledu je tudíž zcela bezpředmětná a irelevantní.

72. Zadavatel na podporu své argumentace v příloze svého vyjádření ze dne 25.7.2016 předložil celkem 5 koncesních dokumentací jiných zadavatelů na obdobná koncesní řízení, ve kterých zadavatelé vyloučili možnost podání společné nabídky více dodavatelů obdobným způsobem, jako to učinil zadavatel v šetřeném případě. K tomu Úřad uvádí, že skutečnost, že skupina zadavatelů použila (respektive stále používá) ustanovení koncesního zákona (respektive zákona) nesprávně a v rozporu s tím, co bylo záměrem zákonodárce, není oprávněným důvodem pro použití obdobného postupu jiným zadavatelem v obdobném koncesním řízení. Navíc nejde o obranu zadavatele, kterou by bylo možné využít pro to, že zadavatel nepochybil, ale jde o poukazování na problémy jiných, což však není předmětem tohoto řízení, který je vymezen jednoznačně. Jinými slovy vyjádřeno, obranou proti závěru, že subjekt porušil zákon, není, že zákon byl možná porušen ze strany dalších subjektů v jiných pěti případech.

73. V této souvislosti Úřad uvádí, že do předmětného správního spisu založil 6 vybraných koncesních dokumentací, respektive kvalifikačních dokumentací ke koncesním řízením od jiných zadavatelů koncesních řízení z nedávného období s obdobným předmětem koncesního řízení, jako je tomu v šetřeném případě, u kterých zadavatelé nejenže možnost podání společné nabídky nevyloučili, ale právě naopak tuto možnost výslovně v těchto dokumentech uvedli. I z toho je zřejmé, že zadavatel měl zaměřit své úsilí spíše na zákonné vymezení svých požadavků, případně na nápravu nezákonného stavu, místo toho, aby poukazoval na jiné subjekty.

74. Tyto podklady tak podporují výše uvedenou argumentaci Úřadu, že koncesní řízení, jejímž předmětem je mj. provozování vodovodu nebo kanalizace lze realizovat na základě společné nabídky více dodavatelů. Je zřejmé, že existují i zadavatelé, kteří rozpor koncesního zákona (respektive zákona) a ZVaK neshledávají a předmětná ustanovení ZVaK pro ně nejsou důvodem pro vyloučení možnosti podat společnou nabídku.

75. Zadavatel vyloučil možnost plnění koncesní smlouvy více dodavateli, kteří by podali společnou nabídku, a navíc v šetřeném případě u významné části předmětu plnění koncesní smlouvy neakceptuje subdodavatelské plnění; stejně tak v těchto částech výslovně neumožnil prokazování kvalifikace subdodavatelem. Zadavatel tak pro významnou část plnění koncesní smlouvy v koncesní dokumentaci stanovil, že může být plněna toliko samotným dodavatelem, který nemůže podat společnou nabídku s jinými dodavateli a navíc v těchto částech plnění koncesní smlouvy nemůže využít ani subdodavatelského plnění. Zadavatel tak svým postupem závažným způsobem porušil zásadu zákazu diskriminace, neboť z účasti v koncesním řízení předem diskvalifikoval ty dodavatele, kteří by za účelem plnění koncesní smlouvy a prokázání zadavatelem požadované kvalifikace podali společnou nabídku, čímž tak zadavatel podstatným způsobem omezil okruh potenciálních dodavatelů, kteří byli schopni podat svoji nabídku. Tím, že zadavatel v šetřeném případě vyloučil možnost podání společné nabídky více dodavatelů, přičemž tento požadavek byl stanoven v rozporu se zásadou zákazu diskriminace, mohlo dojít k podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, neboť v případě, že by zadavatel tento diskriminační požadavek nestanovil, mohl obdržet větší počet nabídek, a není tak vyloučeno, že by mohl obdržet nabídku, která pro něj bude obsahovat ekonomicky výhodnější podmínky, než které obdržel za současné situace.

76. Z předložené dokumentace Úřad zjistil, že v šetřeném případě dodavatel Středočeská vodovodní a kanalizační s.r.o., IČO 26731240, se sídlem Krátká 187, 252 03 Řitka (dále jen „SVAK“) podal dopisem ze dne 6.6.2016 zadavateli námitky, ve kterých mj. namítá právě skutečnost, že zadavatel vyloučil možnost podání společné nabídky více dodavatelů. Námitky dodavatele SVAK zadavatel rozhodnutím č. j. 383/2016 OU ze dne 15.6.2016 zamítl. Z předložené dokumentace rovněž vyplývá, že dodavatel SVAK v předmětném koncesním řízení svoji nabídku nepodal, ačkoliv projevil aktivní zájem o účast v předmětném koncesním řízení. Pokud by tedy zadavatel v šetřeném případě v koncesním řízení neuplatnil diskriminační podmínku, kdy vyloučil možnost podání společné nabídky více dodavatelů, mohl obdržet i nabídku od dodavatele SVAK, kterou by tento dodavatel mohl podat ve sdružení více dodavatelů. Z uvedeného je zřejmé, že minimálně dodavatel SVAK se cítil postupem zadavatele poškozen a z uvedeného důvodu nepodal svoji nabídku.

77. Z uvedeného vyplývá, že právě v tomto ohledu mohlo dojít k podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, neboť z výše uvedených námitek dodavatele SVAK vyplývá, že nabídku nepodal mimo jiné právě z důvodu nemožnosti podat společnou nabídku; nelze zároveň vyloučit, že nabídka tohoto dodavatele by obsahovala výhodnější podmínky plnění, než ty které obsahují stávající doručené nabídky. Potencialita podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky výše popsaným nezákonným postupem zadavatele tak bezpochyby existuje.

78. V této souvislosti Úřad může taktéž odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Úřadu a Krajského soudu v Brně týkající se sice problematiky potenciality ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky při postupu zadavatele podle zákona, nicméně tu lze bez dalšího aplikovat i na šetřený případ, kde Úřad přezkoumává postup zadavatele v koncesním řízení před uzavřením koncesní smlouvy, neboť dikce zákona i koncesního zákona je vztahu k potencialitě vlivu na výběr nejvhodnější nabídky shodná.

79. Předseda Úřadu ve svém rozhodnutí sp. zn. R128/2014 uvedl, že zákon nevyžaduje prokázání podstatného vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, postačí takové jednání zadavatele, které mohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Výše uvedený závěr o potencialitě vlivu lze demonstrovat na ustálené rozhodovací praxi jak Úřadu, tak soudů a byť se uvedené příklady týkají řízení o deliktu ve vztahu k potencialitě vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, je možná jejich aplikace i na zde posuzovaný případ, neboť z ustanovení § 25 odst. 1 koncesního zákona plyne, že pokud zadavatel nedodrží postup stanovený tímto zákonem, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dosud nedošlo k uzavření koncesní smlouvy, Úřad uloží nápravné opatření tím, že zruší koncesní řízení nebo jednotlivý úkon zadavatele. Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Af 58/2010-159 ze dne 20.3.2012 konstatoval, že „Pro naplnění skutkové podstaty deliktu je přitom takováto možnost zcela postačující a soudu tedy nezbývá než uzavřít s tím, že žalobce nevyvrátil, že by existovala možnost, že by v případě řádného zadání veřejné zakázky byla podána nabídka další, přičemž nelze vyloučit alespoň potenciální možnost, že by se taková nabídka stala nabídkou vítěznou…K tomu je třeba poukázat na to, že se jedná toliko o možnost (hypotézu), kterou není možné jakkoli prokazovat“. Zadavatel svým jednáním tak naplnil všechny znaky skutkové podstaty správního deliktu. Obdobně pak v rozhodnutí sp. zn. R406/2013 předseda Úřadu konstatoval, že „v tomto kontextu je třeba poukázat na znění ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, dle něhož postačuje pouhá možnost podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, což vyplývá z formulace tohoto ustanovení zákona, cit.: „…nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku“. V rozhodnutí č. j. ÚOHS-R180/2008/VZ-1837/2009/310/ASc ze dne 12.2.2009 již předseda konstatoval, že „Skutková podstata správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona je navíc naplněna, i pokud jednání zadavatele má pouze potenciál podstatně ovlivnit výběr nabídky, tedy je pouze schopno tohoto ovlivnění, aniž by k němu nutně došlo. Z dikce zákona jasně plyne, že slovo „podstatně“ se vztahuje jak na skutečné ovlivnění (ovlivnil) tak i na potenciální možnost ovlivnění (mohl ovlivnit) výběru nabídky. …k uložení pokuty Úřadem postačí pouze potenciální možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Úřad tedy není nucen zkoumat, zda k ovlivnění skutečně došlo či nedošlo, neboť z hlediska ustanovení § 120 zákona stačí pouhá možnost tohoto ovlivnění“. Je tedy zřejmé, že není nezbytné prokázat, že ke skutečnému podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky fakticky došlo, ale postačí „pouhá“ eventualita, resp. potencialita, podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 7.10.2011 č. j. 62 Af 41/2010-72, dovodil, že „pro spáchání správního deliktu podle tohoto ustanovení [Pozn. Úřadu: § 120 odst. 1 písm. a)] (a pro uložení pokuty podle § 120 odst. 2 ZVZ) musí být prokázáno, že zadavatel porušil ZVZ, přitom k porušení ZVZ ze strany zadavatele došlo kvalifikovaným způsobem. Tento kvalifikovaný způsob porušení ZVZ (závažnější, „nebezpečnější“ porušení ZVZ) je dán tehdy, pokud kromě samotného nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ již došlo k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku a zároveň pokud samotné nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ buď podstatně ovlivnilo, nebo mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky“.

80. Krajský soud v Brně pak v rozsudku č. j. 31 Af 23/2012-40 ze dne 26.9.2012 k materiální stránce deliktu uvedl, že „z dikce „podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit“ vyplývá, že může jít o poruchový nebo i ohrožovací správní delikt. Zákonodárce tedy (za běžných okolností) spatřuje společenskou škodlivost již v tom, že mohlo dojít, nikoli nutně muselo, k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Není tedy pravdou, že nedošlo k naplnění materiálního znaku správního deliktu….již pouhá existence takové možnosti je společensky škodlivá, a došlo tedy k naplnění materiálního znaku (společenské škodlivosti) správního deliktu uvedeného v ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách“.

81. V návaznosti na výše uvedené Úřad konstatuje, že tím, že zadavatel v šetřeném případě vyloučil možnost podání společné nabídky více dodavatelů, porušil zásadu zákazu diskriminace uvedenou v § 3a koncesního zákona, čímž diskriminoval dodavatele, kteří hodlali podat společnou nabídku, a tedy chtěli plnit předmět koncesní smlouvy a prokázat kvalifikaci společně s dalšími dodavateli, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dosud nedošlo k uzavření koncesní smlouvy.

K výroku II. rozhodnutí

82. Podle § 25 odst. 1 koncesního zákona nedodrží-li zadavatel postup stanovený tímto zákonem, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dosud nedošlo k uzavření koncesní smlouvy, Úřad uloží nápravné opatření tím, že zruší koncesní řízení nebo jednotlivý úkon zadavatele.

83. Vzhledem k tomu, že v šetřeném  případě zadavatel nepostupoval v souladu s § 3a koncesního zákona a tento nezákonný postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky (viz body 76. – 80. odůvodnění tohoto rozhodnutí), neboť zadavatel nezákonným vyloučením možnosti, aby dodavatelé mohli podávat společnou nabídku, porušil zásadu zákazu diskriminace a tím zúžil okruh dodavatelů, kteří se mohli předmětného koncesního řízení zúčastnit a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, je Úřad povinen v souladu s § 25 odst. 1 koncesního zákona uložit nápravné opatření.

84. Úřad dále uvádí, že při rozhodování podle § 25 odst. 1 koncesního zákona je Úřad povinen na základě zjištěných skutečností uvážit, jaké nápravné opatření má zvolit k dosažení nápravy nezákonného stavu. Jelikož se zadavatel porušení zákona dopustil již při stanovení podmínek koncesního řízení, není možné uložit jiné nápravné opatření, které by nezákonný postup zadavatele mohlo zhojit, než nápravné opatření spočívající ve zrušení koncesního řízení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

otisk úředního razítka

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

Obdrží:

Obec Černolice, Hlavní 64, 252 10 Černolice

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Jedná se o usnesení devátého senátu Nejvyššího správního soudu postupující věc k posouzení rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve věci dosud nerozhodl.