číslo jednací: S0208/2015/VZ-07703/2016/512/MHr

Instance I.
Věc Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 I. série / Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 II. série
Účastníci
  1. České dráhy, a. s.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Výrok § 120 odst. 1 písm. a) zákona
Rok 2015
Datum nabytí právní moci 8. 9. 2016
Související rozhodnutí S0208/2015/VZ-07703/2016/512/MHr
R0111/2016/VZ-37155/2016/321/TNo
Dokumenty file icon 2015_S0208.pdf 647 KB

 

Č. j.: ÚOHS-S0208/2015/VZ-07703/2016/512/MHr

 

26. února 2016

 


Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 7. 4. 2015 z moci úřední, jehož účastníkem je

  • zadavatel – České dráhy, a. s., IČO 70994226, se sídlem Praha 1, Nové Město, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12,

ve věci možného spáchání správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem při zadávání zakázky „Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 I. série“, jejíž výzva k podání nabídek byla vydána dne 9. 4. 2014 pod číslem jednacím 0608/14-08/O a zakázky „Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 II. série“, jejíž výzva k podání nabídek byla vydána dne 9. 4. 2014 pod číslem jednacím 0614/14-08/O,

rozhodl takto:

I.

Zadavatel – České dráhy, a. s., IČO 70994226, se sídlem Praha 1, Nové Město, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12 – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v § 13 odst. 3 citovaného zákona, když rozdělil předmět veřejné zakázky spočívající v poskytování redukovaných oprav osobních vozů s podvozky SGP 300 I. a II. série na dílčí veřejné zakázky „Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 I. série“ realizovanou jako podlimitní veřejná zakázka prostřednictvím výzvy (číslo jednací 0608/14-08/O) k podání nabídek ze dne 9. 4. 2014, a „Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 II. série“ realizovanou jako podlimitní veřejná zakázka prostřednictvím výzvy (číslo jednací 0614/14-08/O) k podání nabídek ze dne 9. 4. 2014, způsobem, jímž došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limit stanovený v § 12 odst. 1 citovaného zákona, a v důsledku toho nezadal plnění výše uvedené veřejné zakázky v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení uvedených v § 21 citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 6. 5. 2014 s dodavatelem – Pars nova a. s., IČO 25860038, se sídlem Žerotínova 1833/56, 787 01 Šumperk – smlouvu o dílo (č. E012-14R/10288/SOD005/Ku) na předmět veřejné zakázky „Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 I. série“, a dne 5. 5. 2014 s dodavatelem – ŽOS Vrútky, a. s., IČO 31615619, se sídlem Dielenská Kružná 2, Vrútky, Slovenská republika – smlouvu o dílo (č. E012-14R/10289/SOD/005/Ku) na předmět veřejné zakázky „Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 II. série“.

II.

Za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se zadavateli – České dráhy, a. s., IČO 70994226, se sídlem Praha 1, Nové Město, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12 – ukládá podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů,

 

pokuta ve výši 800 000,- Kč (osm set tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

Odůvodnění

 

I.               Postup před zahájením správního řízení

1.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), příslušný k dohledu nad dodržováním tohoto zákona, obdržel dne 8. 8. 2014 podnět týkající se postupu zadavatele – České dráhy, a. s., IČO 70994226, se sídlem Praha 1, Nové Město, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12 (dále jen „zadavatel“ nebo také „České dráhy, a. s.“) – ve věci možného spáchání správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

2.             Na základě obdrženého podnětu si Úřad od zadavatele vyžádal dokumentace o předmětných veřejných zakázkách.

3.             Po přezkoumání příslušných obdržených dokumentací vznikla Úřadu pochybnost, zda zadavatel dodržel postup stanovený v § 13 odst. 3 zákona, když nezadal veřejnou zakázku „Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 I. série“, jejíž výzva k podání nabídek byla vydána dne 9. 4. 2014 pod číslem jednacím 0608/14-08/O (dále jen „SGP I. série“), a zakázku „Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 II. série“, jejíž výzva k podání nabídek byla vydána dne 9. 4. 2014 pod číslem jednacím 0614/14-08/O (dále jen „SGP II. série“), v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení uvedených v § 21 odst. 1 zákona a zda nedošlo k protiprávnímu rozdělení předmětu veřejné zakázky a současně ke snížení předpokládané hodnoty uvedených veřejných zakázek pod finanční limit stanovený v § 12 odst. 1 zákona.

II.             Průběh správního řízení

4.             Účastníkem správního řízení je podle ustanovení § 116 zákona zadavatel.

5.             Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkovi řízení přípisem č. j. ÚOHS-S208/2015/VZ- -8720/2015/512/JRa ze dne 7. 4. 2015. Oznámení o zahájení správního řízení bylo zadavateli doručeno dne 7. 4. 2015, čímž bylo podle § 113 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení z moci úřední.

6.             K zajištění účelu správního řízení vydal Úřad usnesení č. j. ÚOHS-S208/2015/VZ- -8739/2015/512/JRa ze dne 7. 4. 2015, v němž stanovil zadavateli lhůtu, v níž byl oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, a vyjádřit v řízení své stanovisko.

Vyjádření zadavatele

7.             Dne 10. 4. 2015 Úřad obdržel vyjádření zadavatele z téhož dne, ve kterém zadavatel uvádí, že je přesvědčen o tom, že postupoval v rámci zadání veřejných zakázek v souladu se zákonem a nedošlo tak z jeho strany k rozdělení předmětu zakázky tak, že tím došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod příslušný finanční limit dle § 12 odst. 1 zákona. K tomuto zadavatel dodává, že se jedná o „dvě technicky rozdílná plnění“, přičemž osobní železniční vozy s podvozky typu SGP 300 byly zadavateli dodávány ve dvou sériích, a to u první série v letech 1998 až 2000 (celkem 35 kusů) a druhé série v letech 2006 a 2007 (celkem 26 kusů). Obě série se navíc podle názoru zadavatele liší v těchto komponentech: „zesílené záchytné lano kolébky, odlišně konstruován odvod vzduchu, odlišné šroubovité pružiny primárního a sekundárního vypružení, použity konstrukčně odlišné kluznice mezi kolébkou a skříní vozu, ložisková komora – odlišná – nálitky, ochranný odpor – nové zařízení pouze u 2. série, číslo protismyku digitální (u 1. série analogové), protismyk odlišný, uzemňovací kabely odlišné“.

8.             Na základě výše uvedených skutečností zadavatel uzavírá, že z jeho strany nedošlo ke spáchání správního deliktu a navrhuje, aby Úřad řízení zastavil.

Další postup ve správním řízení

9.             Dopisem č. j. ÚOHS-S208/2015/VZ-9585/2015/512/JRa ze dne 22. 4. 2015 Úřad zadavateli oznámil, že zamýšlí v předmětném správním řízení požádat o posouzení skutečností, k nimž je potřeba odborných znalostí, jiný správní orgán, případně ustanovit znalce.

10.         Následně Úřad odeslal dne 27. 4. 2015 České republice – Ministerstvu dopravy, Odbor drah, železniční a kombinované dopravy, nábřeží L. Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1, Nové Město (dále jen „Ministerstvo dopravy“) žádost č. j. ÚOHS-S208/2015/VZ-10310/2015/JRa z téhož dne o zaslání odborného stanoviska. Úřad požádal Ministerstvo dopravy o zodpovězení těchto otázek:

1)      Liší se osobní vozy s podvozky typu SGP 300 I. série technologicky i konstrukčně od osobních vozů s podvozky typu SGP 300 II. série, a to zejména v následujícím technickém provedení a komponentech?

§    zesílené záchytné lano kolébky

§    odlišně konstruován rozchod vzduchu

§    odlišné šroubovité pružiny primárního a sekundárního vypružení

§    konstrukčně odlišné kluznice mezi kolébkou a skříní vozu

§    odlišná ložisková komora – nálitky

§    ochranný odpor – nové zařízení pouze u II. série

§    čidlo protismyku digitální (u I. série analogové)

§    odlišný protismyk

§    odlišné uzemňovací kabely

2)      Je třeba zakoupení odlišných náhradních dílů a komponentů pro provedení redukované opravy osobních vozů s podvozky typu SGP 300 I. série a osobních vozů s podvozky typu SGP 300 II. série v rozmezí opravárenských prací, které jsou uvedeny v Příloze č. 1 a v Příloze č. 2 této žádosti? Pokud ano, je možné nakoupit tyto náhradní komponenty u jednoho jediného dodavatele?

3)      Jsou redukované opravy osobních vozů s podvozky typu SGP 300 I. série a osobních vozů s podvozky typu SGP 300 II. série v rozmezí opravárenských prací uvedených v Příloze č. 1 a v Příloze č. 2 této žádosti natolik technologicky odlišné, že je k jejich provedení potřeba použití odlišného technického vybavení, přístrojů, nástrojů, či dalšího odborného vybavení?

4)      Jsou redukované opravy osobních vozů s podvozky typu SGP 300 I. série a osobních vozů s podvozky typu SGP 300 II. série v rozmezí opravárenských prací uvedených v Příloze č. 1 a v Příloze č. 2 této žádosti natolik technologicky odlišné, že jejich provedení může provést pouze specialista zvlášť vyškolený pouze pro podvozek určité série? Nebo je možné, aby redukovanou opravu obou typů podvozků provedl specialista vyškolený obecně pro opravu podvozků SGP 300?

5)      Je možné, aby redukované opravy osobních vozů s podvozky typu SGP 300 I. série a osobních vozů s podvozky typu SGP 300 II. série v rozmezí opravárenských prací uvedených v Příloze č. 1 a v Příloze č. 2 této žádosti provedl v plné šíři jeden dodavatel, nebo je provedení těchto prací natolik složité a odlišné, že je k jeho provedení potřeba dvou různých specializovaných poskytovatelů?

11.         Žádost č. j. ÚOHS-S208/2015/VZ-10315/2015/JRa ze dne 27. 4. 2015, jejímž obsahem je totožný soupis shora citovaných otázek, Úřad odeslal i České republice – Drážnímu úřadu, Wilsonova 300/8, 110 00 Praha – Vinohrady (dále jen „Drážní úřad“).

Stanovisko Drážního úřadu

12.         Stanovisko Drážního úřadu ze dne 11. 5. 2015 Úřad obdržel dne 15. 5. 2015 a uvádí následující.

13.         K bodu 1. Drážní úřad konstatuje, že z dokumentace k podvozkům SGP 300 I. a II. série, kterou má Drážní úřad k dispozici, „můžeme potvrdit odlišnosti v technickém provedení uváděných komponentů“. V případě druhého bodu není Drážnímu úřadu znám sortiment zboží jednotlivých dodavatelů, a proto není schopen na otázku odpovědět.

14.         Obdobně není Drážní úřad schopen posoudit technologickou odlišnost ve vztahu k používání technického vybavení, přístrojů a nástrojů (otázka 3.) a ve vztahu k odbornosti nebo specializaci personálu (otázka 4.)

15.         K poslední otázce Drážní úřad odpověděl, že není schopen posoudit, zda některý dodavatel je schopný poskytnout opravárenské práce pouze na podvozku SGP 300 I. série, SGP 300 II. série nebo obou sérií.

Stanovisko Ministerstva dopravy

16.         Dne 18. 5. 2015 bylo Úřadu doručeno i vyjádření Ministerstva dopravy ze dne 14. 5. 2015, ve kterém se uvádí, že Ministerstvo dopravy konzultovalo předložené dotazy s Drážním úřadem a dochází k obdobným závěrům, které konstatoval Drážní úřad ve svém stanovisku ze dne 11. 5. 2015.

Další postup ve správním řízení

17.         Následně Úřad určil zadavateli usnesením č. j. ÚOHS-S208/2015/VZ-12623/2015/512/JRa ze dne 29. 5.2015 lhůtu k předložení zbylých částí dokumentace o předmětných zakázkách, přičemž požadované materiály mu byly zadavatelem doručeny dne 4. 6. 2015.

18.         Jelikož Úřad v projednávané věci dospěl k závěru, že k posouzení mu známých skutečností je třeba vysoce odborných znalostí z oblasti dopravy a strojírenství, ustanovil podle § 56 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) usnesením č. j. ÚOHS-S208/2015/VZ-32468/2015/512/MHr ze dne 8. 10. 2015 znalecký ústav – České vysoké učení technické v Praze, Fakulta strojní, IČO 68407700, se sídlem Technická 4, 166 07 Praha 6 (dále jen „znalec“ nebo také „znalecký ústav ČVUT“) – k vypracování znaleckého posudku ve lhůtě do 23. 12. 2015, za účelem zodpovězení následujících dotazů:

1)      »Liší se osobní vozy s podvozky typu SGP 300 I. série (blíže příloha 2. dokumentu „Zaslání podkladů ke zpracování znaleckého posudku“) technologicky i konstrukčně od osobních vozů s podvozky typu SGP 300 II. série (blíže příloha 4. dokumentu „Zaslání podkladů ke zpracování znaleckého posudku“, a to zejména v následujícím technickém provedení a komponentech

§    zesílené záchytné lano kolébky,

§    odlišná konstrukce rozvodu vzduchu,

§    odlišné šroubovité pružiny primárního a sekundárního vypružení,

§    konstrukčně odlišné kluznice mezi kolébkou a skříní vozu,

§    odlišná ložisková komora – nálitky,

§    ochranný odpor – nové zařízení pouze u II. série,

§    čidlo protismyku digitální (u I. série analogové),

§    odlišný protismyk,

§    odlišné uzemňovací kabely?

2)      Jsou redukované opravy osobních vozů s podvozky typu SGP 300 I. série a osobních vozů s podvozky typu SGP 300 II. série v rozmezí opravárenských prací uvedených v Příloze č. 1 a v Příloze č. 2 tohoto usnesení natolik technologicky odlišné, že je k jejich provedení potřeba použití odlišného technického vybavení, přístrojů, nástrojů, či dalšího odborného vybavení?

3)      Jsou redukované opravy osobních vozů s podvozky typu SGP 300 I. série a osobních vozů s podvozky typu SGP 300 II. série v rozmezí opravárenských prací uvedených v Příloze č. 1 a v Příloze č. 2 tohoto usnesení natolik technologicky odlišné, že jejich provedení může provést pouze specialista zvlášť vyškolený pouze pro podvozek určité série? Nebo je možné, aby redukovanou opravu obou typů podvozků provedl specialista vyškolený obecně pro opravu podvozků SGP 300?«

19.         Společně s usnesením o ustanovení znalce Úřad znalci odeslal dokument č. j. ÚOHS/S208/2015/VZ-32496/2015/512/MHr ze dne 8. 10. 2015, jehož přílohou byly kopie podkladů pro vypracování znaleckého posudku. Usnesení ze dne 8. 10. 2015 a podklady ustanovený znalec obdržel dne 13. 10. 2015.

20.         Dne 15. 12. 2015 Úřad obdržel žádost znalce o doplnění podkladů pro vypracování znaleckého posudku o část detailního technického popisu řešení uzemnění podvozků SGP 300 I. a II. série (včetně protismyku) a detailního technického popisu řešení ochranného odporu podvozku SGP 300 II. série.

21.         S ohledem na požadavek znalce odeslal Úřad zadavateli usnesení č. j. ÚOHS-S208/2015/VZ- -44466/2015/512/MHr ze dne 16. 12. 2015, ve kterém určil zadavateli lhůtu k předložení dokumentů, které požaduje znalec k vypracování posudku. Příslušné materiály Úřad od zadavatele obdržel dne 22. 12. 2015.

22.         Vzhledem k výše uvedenému odeslal dne 22. 12. 2015 Úřad v příloze dokumentu č. j. ÚOHS- -S208/2015/VZ-45925/2015/512/MHr znalci požadované dodatečné podklady a současně určil znalci usnesením č. j. ÚOHS-S208/2015/VZ-32618/2015/512/MHr ze dne 22. 12. 2015 podle § 56 správního řádu novou lhůtu k předložení znaleckého posudku tak, aby znalecký posudek odeslal Úřadu v písemné formě ve dvou vyhotoveních a cestou datových schránek do 23. 1. 2016.

Znalecký posudek

23.         Znalec doručil znalecký posudek č. j. 29/VaV-ZP/2015 ze dne 20. 1. 2016 (dále jen „znalecký posudek“) Úřadu prostřednictvím datové schránky dne 21. 1. 2016 a v písemném vyhotovení dne 26. 1. 2016. V odpovědích znalce na výše položené otázky (bod 18. odůvodnění tohoto rozhodnutí) byly přijaty tyto závěry:

a.             K části věnované záchytnému lanu kolébky znalec konstatuje, že „[p]rovedení záchytných lan kolébky a způsob jejich montáže do podvozku SGP 300 I. série a SGP 300 II. série je shodné a pro montáž je možné u obou sérií použít stejné nářadí a přípravky. Montáž u podvozku SGP 300 II série nevyžaduje jiné speciální proškolení zaměstnanců.“

b.             K odlišné konstrukci rozvodu vzduchu znalec uvádí, že „[p]o prostudování dodané výkresové dokumentace podvozků SGP 300 I. série a II. série a z předchozího uvedeného rozboru provedení rozvodu vzduchového potrubí v podvozku [část 2.8 znaleckého posudku] lze konstatovat, že konstrukční provedení potrubí vykazuje drobné této kapitole uvedené určité odlišnosti. Tyto odlišnosti provedené u podvozku SGP 300 – II. série (změna tvaru, délky a sjednocení průměru dílčích části všech tří potrubí) však nejsou z hlediska provedení požadovaných redukovaných oprav tak zásadní, aby vyžadovaly speciální rozdělení těchto redukovaných opravárenských prací, neboť z hlediska vyvazování podvozků a případné vlastní montáže potrubí (odpojení od hadic od svislých válců kolejnicové brzdy či od válců brzdových jednotek kotoučových brzd a výměny poškozených částí potrubí či hadic) do podvozku se systém spojení jednotlivých částí trubek a hadic výrazně nezměnil a znalecký ústav se po prostudování výkresové dokumentace domnívá, neboť neměl k dispozici text montážního postupu obou podvozků, že je zvládnutelný montážním nářadím běžně používaným a určeným pro opravu podvozků SGP 300. Větší pozornost v případě souběžného provádění redukovaných oprav obou sérií podvozků SGP u jedné opravárenské firmy vyžaduje vlastní logistika provedení opravy (tj. především nákup a evidence uložení náhradních dílů a jednotlivých komponent tak, aby nedocházelo k jejich záměně při vyskladnění a dopravě na příslušné montážní místo). Znalecký ústav se dospívá k závěru, že vlastní montáž rozvodu vzduchového potrubí u podvozku SGP 300 – II. série nevyžaduje výrazné specializované doškolení zaměstnanců a může jej při dodržení montážního postupu, dodaného výrobcem podvozku, provádět kvalifikovaný specialista, který je vyškolený obecně pro opravu podvozků SGP 300.“

c.              Část 2.2 znaleckého posudku je věnována problematice odlišné šroubovité pružiny primárního a sekundárního vypružení, přičemž znalec k části primárního vypružení konstatuje následující. „Provedení šroubovitých vinutých pružin primárního vypružení a způsob jejich montáže do podvozku SGP 300, respektive SF 300 I. série a II. série je shodný a pro montáž je možné u obou sérií použít stejných montážních přípravků a nářadí. Montáž pružin primárního vypružení u podvozku SGP 300 II. série nevyžaduje jiné speciální proškolení zaměstnanců.“ K části sekundárního vypružení znalec dodává, že „[p]rovedení duplexních vinutých šroubovitých pružin sekundárního vypružení kolébky podle obr. 19 a podle obr. 22 je shodné. Shodný je tedy i způsob jejich montáže do podvozku SGP 300, I. série a II. série (vyrobených od druhé poloviny roku 1990 do 10. 4. 2000) a pro montáž je možné u obou sérií podvozků SGP 300 použít stejný montážní postup, stejné klíče (nářadí) a přípravky. Rovněž novější provedení šroubovitých pružin (po 10. 4. 2000) sekundárního vypružení kolébky u podvozku SGP 300 I. série (viz obr. 21) a šroubovitých vinutých pružin sekundárního vypružení kolébky u podvozku SGP 300 II. série (viz obr. 24) je z hlediska použitých průměrů drátů a středních průměrů pružin velmi blízké. Tolerance montážních průměrů vnějších a vnitřních pružin jsou shodné. Způsob jejich montáže do podvozku SGP 300 II. série je v podstatě shodný a s podmínkami montáže původních pružin podvozku SGP 300 II. série vyráběných do období 10. 4. 2000 a pro montáž lze použít stejných klíčů a případně montážních přípravků. Montáž duplexních šroubovitých pružin u podvozku SGP 300 II. série nevyžaduje jiné speciální proškolení zaměstnanců.“

d.             Závěr znalce týkající se možné konstrukční odlišnosti kluznice mezi kolébkou a skříní vozidla vychází z části 2.3 znaleckého posudku, přičemž znalec konstatuje, že „[p]rovedení kluznic kolébky podle obr. 25 a podle obr. 28 je shodné. Shodný je tedy i způsob jejich montáže do podvozku SGP 300, I. série a II. série (vyrobených od druhé poloviny roku 1990 do 10. 4. 2000) a pro montáž je možné u obou sérií podvozků SGP 300 použít stejný montážní postup, stejné klíče (nářadí) a přípravky. Drobné rozdíly v upevnění kluzných desek (v použitém typu šroubu) lze spatřit u podvozku [S]GP 300 II. série vyráběného od 22. 7. 2004, viz obr. 30 až 32. Montáž kluznic kolébky u podvozku SGP 300 II. série (vyrobených do 22. 7. 2004) nevyžaduje jiné speciální proškolení zaměstnanců.“

e.             K části věnované možné odlišnosti ložiskové komory (nálitky) znalec konstatuje následující. „Po prostudování sestavných výkresů ložiskových komor podvozků SGP 300 – I. a II. série a výkresu ložiskové komory používané u podvozku SGP 300 – II. série lze konstatovat, že provedení základního tělesa ložiskové komory je pro obě série podvozků SGP 300 obdobné, liší se pouze tím, že na čelním podélném žebru ložiskové komory pro podvozek SGP 300 – II. série byl vytvořen nálitek pro vytvoření šroubového spoje ukotvení kabelu ochranného odporu. Každý běžný podvozek musí být vybaven alespoň jedním axiálním uzemňovačem a pro správnou funkci protismykové ochrany musí mít každé dvojkolí v podvozku i snímač pulzů (otáček). Jejich montáž vyžaduje rozdílné provedení předních vík ložiskových komor, jak je u podvozku SGP 300 – II. série dokumentováno výkresem AXLEBOX 432748. To, že v přiložené dokumentaci podvozku SGP 300 – I. série není tento výkres sestavy ložiskové komory ve čtyřech variantách předních uveden, neznamená, že tyto varianty 101 až 104, lišící se v různém provedení předních vík ložiskových komor u I. série neexistují, neboť pokud by podvozek SGP 300 – I. série nebyl vybaven výše uvedenými čidly, nemohl by podvozek splňovat správnou funkci uzemnění a protismykové ochrany. Tento argument lze podpořit obr. 41, respektive výkresem Impulsgeber - Anbau –G 02 65378 ze dne 23. 6. 1989, který je sice uveden u podvozku SGP 300 – II. série a tento výkres je uveden ve výkresové dokumentaci k podvozku SGP 300 – I. série. Je tedy patrné, že jde o řešení použité na podvozku I. série. Rozdíl v provedení sestavy nápravových ložisek podvozku SGP 300 spočívá především v použití nového typů TBU jednotky u podvozku SGP 300 - II. série a nových tvarů distančních kroužků, viz porovnání obr. 35 a obr. 38. Z dostupných podkladů je patrné, že výměna starých TBU jednotek (FAG Tarol) za nové TBU jednotky (SKF) je zákazníkem požadována nejen při opravách podvozků SGP 300 – I. série, ale i při opravách podvozků II. série. Z toho vyplývá, že výměnu těchto ložiskových jednotek musí spolehlivě a bezpečně zvládnout všichni uchazeči o získání zakázky redukovaných oprav.“

f.               V části znaleckého posudku věnované ochrannému odporu dospěl znalec k závěru, že „[p]o prostudování dodané výkresové dokumentace podvozků SGP 300 – II. série konstatuje, že montáž ochranného odporu a kabelu ochranného odporu nevyžaduje při vyvazování podvozků SGP 300 – II. série speciální proškolení zaměstnanců a je zvládnutelná běžnými montážními prostředky.“

g.             Znalec se dále vyjádřil i k otázce odlišného protismyku, když konstatuje, že „protismyková ochrana, která je namontována na obou dvojkolí posuzovaných podvozků SGP 300 I. a II. série používá stejný způsob upevnění čidel otáček (pulsů) a je tedy pro obě varianty shodná. Způsob montáže čidel pulsů GI5 do podvozku SGP 300 I. série a montáže čidel pulsů GI6 do podvozku SGP 300 II. série je shodný a pro montáž je patrně možné (bližší technický popis nebyl znalci k dispozici) u obou sérií použít stejné nářadí a přípravky. Lze předpokládat, že montáž čidel protismyku GI6 a odpojení sběrnice řídící jednotky protiskluzové ochrany MGS 2.0 u podvozku SGP 300 II. série při vyvazování podvozků nevyžaduje jiné speciální proškolení zaměstnanců. Ve vlastním vnitřním zapojení řídící jednotky MGS 2.0 jsou rozdíly, které potvrzují, rozdíly mezi analogovým a digitálním řízením. Z předchozích obr. 46 a obr. 48 lze avšak konstatovat, že počet vstupních a výstupní kanálů vstupujících na směrnici řídící jednotky protiskluzové ochrany MGS 2.0 u vozu vozů Ampz146 s podvozky SGP 300 I. série a vozů Ampz143 s podvozky SGP 300 II. série je stejný (celkem 14 dílčích vstupů) a i pořadí jednotlivých vstupů od dílčích zařízení zůstalo zachováno. Z tohoto pohledu lze konstatovat, že vlastní odpojení sběrnice řídící jednotky protiskluzové ochrany MGS 2.0 při vyvazování podvozku nevyžaduje speciální doplňkové proškolení. Z přehledu rozsahu opravárenských prací, vyplývá, že není požadována výměna impulsních čidel nebo výměna či servis vnitřního zapojení řídicí jednotky protismyku MGS 2.0. Pokud by jej bylo nutné provést, musí být dle požadavků zákazníka proveden firmou Knorr, viz kap. 3, proto se znalecký ústav domnívá, že z pohledu oprav mechanické části vozidla není nutné provádět speciální doškolení pro opravy podvozků SGP 300 – II. série.“

h.             Závěrem znalce ve věci možných odlišných uzemňovacích kabelů je konstatování, že „oba podvozky používají axiální nápravové uzemňovače, které jsou namontovány na pravé straně zadního dvojkolí podvozku. Z dokumentace vyplývá, že obě série posuzovaných podvozků SGP 300 I. a II. série používají stejný typ a způsob upevnění uzemňovače do vík ložiskové komory a je montáž uzemňovačů je pro obě varianty shodná a je možné u obou sérií použít stejné nářadí a přípravky. Lze konstatovat, že montáž uzemňovacích kabelů a uzemňovačů nevyžaduje při vyvazování podvozků SGP 300 – II. série jiné speciální proškolení zaměstnanců.“

24.         Dále se znalec vyjádřil k otázce druhé, která se týkala možné technologické odlišnosti opravárenských prací na podvozcích I. a II. série, že je k jejich provedení potřeba odlišného technického vybavení, přístrojů a nástrojů, takto. Znalec „konstatuje, že rozsah redukovaných oprav osobních vozů s podvozky SGP 300 I. série a osobních vozů s podvozky SGP 300 II. série v rozmezí opravárenských prací uvedených v Příloze č.1 a Příloze č.2 Usnesení UHOS ze dne 8. října 2015 se liší pouze nepatrně. Opravárenské práce nejsou natolik odlišné, že by vyžadovaly zcela jiné technické vybavení, přístroje, nástroje. Bližší rozbor požadovaného rozsahu opravárenských prací je proveden v kapitole 3. tohoto posudku. Výjimku tvoří pouze případné provedení opravy řízení brzdných systémů vozidla a protismyku vozidla, zde je však stejně u podvozků SGP 300 II. série požadováno provedení opravy dodavatelem brzdy, tj. fi. KNORR.“

25.         V odpovědi na poslední (třetí) otázku (zda jsou rozdíly v opravárenských pracích na podvozcích I. a II. série natolik odlišné, že je potřeba, aby je provedl specialista zvlášť vyškolený pro podvozek určité série?), dospěl znalec k názoru, že „rozsah redukovaných oprav osobních vozů s podvozky SGP 300 I. série a osobních vozů s podvozky SGP 300 II. série v rozmezí opravárenských prací uvedených v Příloze č.1 a Příloze č.2 Usnesení UHOS ze dne 8. října 2015 liší technologicky pouze nepatrně. Znalecký ústav dospívá k závěru, že opravy obou typů podvozků (s výjimkou platnou pro případné provedení opravy řízení brzdných systémů vozidla a protismyku vozidla, kde je stejně u podvozků SGP 300 II. série požadováno provedení opravy dodavatelem brzdy, tj. fi. KNORR) může provést specialista vyškolený obecně pro opravu podvozků SPG 300.“

Další postup ve správním řízení

26.         Poté Úřad usnesením č. j. ÚOHS-S208/2015/VZ-02900/2016/512/MHr ze dne 26. 1. 2016 určil zadavateli lhůtu, v níž byl oprávněn vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

27.         Zadavatel se k podkladům rozhodnutí ve stanovené lhůtě, ani později, nevyjádřil.

III.           Závěry Úřadu

28.         Úřad přezkoumal na základě § 112 zákona a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, obsahu znaleckého posudku, vyjádření zadavatele a na základě vlastního zjištění konstatuje, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 13 odst. 3 zákona, když rozdělil předmět veřejné zakázky spočívající v poskytování redukovaných oprav osobních vozů s podvozky SGP 300 I. a II. série na dílčí veřejné zakázky:

  • „Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 I. série“ realizovanou jako podlimitní veřejná zakázka prostřednictvím výzvy (číslo jednací 0608/14-08/O) k podání nabídek ze dne 9. 4. 2014, a
  • „Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 II. série“ realizovanou jako podlimitní veřejná zakázka prostřednictvím výzvy (číslo jednací 0614/14-08/O) k podání nabídek ze dne 9. 4. 2014,

způsobem, že došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v § 12 odst. 1 citovaného zákona, a v důsledku toho nezadal plnění výše uvedené veřejné zakázky v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení uvedených v § 21 citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 6. 5. 2014 s dodavatelem Pars nova a. s. smlouvu o dílo (č. E012-14R/10288/SOD005/Ku) na předmět veřejné zakázky „Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 I. série“ a dne 5. 5. 2014 s dodavatelem ŽOS Vrútky, a. s., smlouvu o dílo (č. E012-14R/10289/SOD/005/Ku) na předmět veřejné zakázky „Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 II. série“.

29.         Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K určení kategorie zadavatele

30.         Pro řádné prošetření případu považuje Úřad za rozhodné nejprve určení konkrétní kategorie zadavatele veřejné zakázky, jenž naplňuje předepsané zákonné znaky, a která na šetřený případ dopadá, proto uvádí následující skutečnosti.

Relevantní ustanovení

31.         Podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. d) zákona je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba [odlišná od osob uvedených v písm. a) až c) citovaného ustanovení], pokud

1)      byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2)      je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

32.         Podle ustanovení § 2 odst. 6 zákona je sektorovým zadavatelem osoba vykonávající některou z činností podle ustanovení § 4 zákona, pokud

a)         tuto relevantní činnost vykonává na základě zvláštního či výhradního práva, nebo

b)         nad touto osobou může veřejný zadavatel přímo či nepřímo uplatňovat dominantní vliv; dominantní vliv veřejný zadavatel uplatňuje v případě, že

1.         disponuje většinou hlasovacích práv sám či na základě dohody s jinou osobou, nebo

2.         jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

33.         Podle ustanovení § 2 odst. 7 zákona vykonává-li veřejný zadavatel nebo dotovaný zadavatel jednu či více relevantních činností podle § 4, platí pro něj ustanovení zákona vztahující se na sektorového zadavatele za předpokladu, že veřejná zakázka má být zadávána v souvislosti s výkonem relevantní činnosti. Veřejný zadavatel však nepostupuje podle ustanovení vztahujících se na sektorového zadavatele, pokud vykonává relevantní činnost podle § 4 odst. 1 písm. d) a e).

34.         Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. f) zákona se relevantní činností pro účely tohoto zákona rozumí činnost související s poskytováním či provozováním dopravních sítí poskytujících službu veřejnosti v oblasti drážní, tramvajové, trolejbusové nebo lanové dopravy (dle zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů) a provozování veřejné autobusové dopravy (dle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „dopravní síť“); dopravní síť se považuje za existující, pokud je činnost podle tohoto písmene poskytována podle podmínek stanovených příslušným správním orgánem, zejména pak podmínek týkajících se poskytování či provozování dopravní sítě, přepravní kapacity nebo frekvence poskytování takové činnosti.

Právní posouzení

35.         Úřad se na prvním místě zabýval otázkou, zda subjekt České dráhy, a. s. naplňuje zákonné znaky veřejného zadavatele (ustanovení § 2 zákona), přičemž konstatuje, že společnost České dráhy, a. s. je veřejným zadavatelem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. d) zákona, jelikož byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu. Úřad pro přehlednost dodává, že dle ustanovení § 2 odst. 2 písm. d) zákona o veřejných zakázkách musí subjekt splnit následující podmínky, za kterých bude považována za veřejného zadavatele podle zákona:

a)      musí se jednat o právnickou osobu, a zároveň

b)      musí být založena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, přičemž tyto potřeby nemohou mít průmyslovou nebo obchodní povahu, a zároveň

c)      musí být

i.               financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo

ii.             ovládána státem či jiným veřejným zadavatelem nebo

iii.           stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu,

přičemž podmínky sub. a) až c) musí být naplněny kumulativně a u podmínek sub. c) i. až c) iii. postačí, pokud budou naplněny alternativně. 

36.         K první zákonné podmínce v projednávané věci Úřad uvádí, že je zřejmé, že společnost České dráhy, která má právní formu akciové společnosti, je právnickou osobou a Úřad tedy považuje první podmínku za splněnou.

37.         Ohledně druhé podmínky § 2 odst. 2 písm. d) zákona, tedy že právnická osoba musí být založena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, přičemž tyto potřeby nemohou mít průmyslovou nebo obchodní povahu, Úřad uvádí ve vztahu ke společnosti České dráhy následující.

38.         Dle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy (dále jen „zákon o ČD“) „[t]ento zákon upravuje způsob zřízení a činnost akciové společnosti České dráhy“.

39.         Dle ustanovení § 17 odst. 1 zákona o ČD „[z]a stavu nebezpečí, stavu ohrožení státu, nouzového stavu nebo válečného stavu je akciová společnost České dráhy povinna zabezpečovat provozování železniční dopravy v souladu s potřebami obrany státu a potřebami systému hospodářských opatření pro krizové stavy.“

40.         Dle ustanovení § 18 odst. 1 písm. a) zákona o ČD „[m]inisterstvo [Ministerstvo dopravy, pozn. Úřadu] po projednání s Ministerstvem obrany vymezí prostředky a kapacity akciové společnosti České dráhy, které budou nezbytné pro plnění úkolů obrany státu a které nebudou podléhat povinnosti poskytnout věcné prostředky podle zvláštního právního předpisu“

41.         Dle ustanovení § 18 odst. 2 zákona o ČD „[k] plnění úkolů obrany státu mohou být akciové společnosti České dráhy uloženy závazky i ve prospěch spojeneckých ozbrojených sil, je-li to třeba ke splnění závazků České republiky z mezinárodních smluv, jimiž je vázána.“

42.         Dle ustanovení § 18 odst. 3 zákona o ČD „[p]o vyhlášení stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu mohou být akciové společnosti České dráhy uloženy úkoly orgánem krizového řízení, jemuž zvláštní právní předpis určuje tuto působnost; tyto úkoly je akciová společnost České dráhy povinna bezodkladně splnit.“

43.         Úřad uvádí, že s ohledem na výše citované zákonné povinnosti ČD, které prokazují, že společnost České dráhy má nezastupitelnou úlohu v případě společných spojeneckých vojenských operací při plnění závazků České republiky, pramenících z mezinárodních smluv a v případě vyhlášení stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohrožení státu a válečného stavu, je možné konstatovat, že společnost ČD vykonává činnost, jejímž účelem je uspokojování potřeb veřejného zájmu, přičemž tyto potřeby nemají průmyslovou nebo obchodní povahu.

44.         Obrana státu, naplnění povinnosti, plynoucích z aliančních závazků ČR, stejně tak, jako součinnost v případě výjimečných stavů jsou jednoznačně potřeby naplňující veřejný zájem ve smyslu obecného, či obecně prospěšného zájmu, přesahujícího zájmy jednotlivých partikulárních skupin a naplňující definici veřejného statku (public good). Stejně tak je zcela zřejmá absence obchodní a průmyslové povahy této činnosti, ČD nevykonávají tuto činnost v konkurenčním prostředí a jejich rozhodování zde není řízeno ekonomickými zájmy, naopak je koordinováno Ministerstvem dopravy a Ministerstvem obrany, která v rámci společnosti České dráhy vymezují kapacity, které je společnost na plnění těchto úkolů poskytnout.

45.         Ke stejnému závěru, ohledně postavení společnosti ČD jako veřejného zadavatele ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. d) zákona o veřejných zakázkách dospěl Úřad i v rozhodnutí č. j. R039/2008/02-17578/2008/310-Hr ze dne 27. srpna 2008, kde uvedl, že „[u]spokojování potřeb veřejného zájmu je pak nade vší pochybnost patrné z povinnosti zadavatele provozovat železniční dopravu za stavu nebezpečí, stavu ohrožení státu, nouzového nebo válečného stavu v souladu s potřebami obrany státu (viz § 17 odst. 1 zákona o ČD), plnit úkoly uložené orgánem krizového řízení po vyhlášení těchto stavů (§ 18 odst. 3 zákona o ČD) a závazků zadavatele ve prospěch spojeneckých ozbrojených sil (§ 18 odst. 2 zákona o ČD).“

46.         K třetí podmínce § 2 odst. 2 písm. d) zákona, tedy že subjekt musí být financován převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo ovládán státem či jiným veřejným zadavatelem nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jeho statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu, uvádí Úřad ve vztahu ke společnosti České dráhy, že dle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o ČD „[z]akladatelem akciové společnosti České dráhy je stát, jehož jménem jedná Ministerstvo dopravy“. Dále je dle výpisu z obchodního rejstříku Česká republika, která je zadavatelem podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, jediným akcionářem společnosti České dráhy. Úřad má tedy za prokázané, že společnost České dráhy je ovládána státem.

47.         Úřad dále dodává, že společnost České dráhy, a. s., je v šetřeném případě možné považovat za sektorového zadavatele podle ustanovení § 2 odst. 6 zákona ve spojení s ustanovením § 4 odst. 1 písm. f) zákona, neboť vykonává činnost související s poskytováním či provozováním dopravních sítí poskytujících službu veřejnosti v oblasti drážní dopravy.

48.         V této souvislosti Úřad doplňuje, že předměty plnění šetřených veřejných zakázek, kterými jsou redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 I. a SGP 300 II. série, jsou činnosti úzce související s poskytování veřejné drážní osobní dopravy.

49.         Vzhledem ke shora uvedenému Úřad konstatuje, že společnost České dráhy, a. s. je veřejným zadavatelem s tím, že ve vztahu k šetřeným veřejným zakázkám vykonává relevantní činnost v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. f) zákona, a proto na zadavatele dopadá ustanovení § 2 odst. 7 zákona, dle něhož pro veřejného zadavatele při výkonu relevantní činnosti dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. f) zákona platí ustanovení zákona vztahující se na sektorového zadavatele.

50.         Po ověření kategorie zadavatele Úřad přistoupil k prošetření předmětné věci.

K VÝROKU I. ROZHODNUTÍ

Relevantní ustanovení zákona

51.         Podle ustanovení § 3 správního řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

52.         Správní orgán je podle ustanovení § 50 odst. 3 správního řádu povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.

53.         Podle ustanovení § 56 správního řádu závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, a jestliže odborné posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu, správní orgán usnesením ustanoví znalce. Usnesení se oznamuje pouze znalci. O zamýšleném ustanovení znalce, popřípadě o ustanovení znalce správní orgán vhodným způsobem účastníky vyrozumí. Správní orgán znalci uloží, aby posudek vypracoval písemně a předložil mu jej ve lhůtě, kterou současně určí. Může znalce také vyslechnout.

54.         Znalci (tlumočníci) jsou podle § 8 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o znalcích“), povinni vykonávat znaleckou (tlumočnickou) činnost řádně, ve stanovené lhůtě, oboru (jazyce) a odvětví, pro které byli jmenováni.

55.         Podle ustanovení § 13 odst. 1 vyhlášky č. 37/1967 Sb., ministerstva spravedlnosti k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o znalcích“) příslušný orgán, který v řízení ustanovil znalce, vymezí ve svém opatření jeho úkol, podle okolností případu též formou otázek tak, aby se znalec zabýval jen takovými skutečnostmi, k jejichž posouzení je třeba jeho odborných znalostí.

56.         Podle § 13 odst. 2 vyhlášky o znalcích v posudku uvede znalec popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek).

57.         Podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

58.         Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona je veřejnou zakázkou zakázka realizovaná na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací. Veřejná zakázka, kterou je zadavatel povinen zadat podle tohoto zákona, musí být realizována na základě písemné smlouvy.

59.         Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona se veřejné zakázky podle předmětu dělí na veřejné zakázky na dodávky, veřejné zakázky na služby a veřejné zakázky na stavební práce.

60.         Podle ustanovení § 7 odst. 3 zákona se veřejné zakázky podle výše jejich předpokládané hodnoty dělí na nadlimitní veřejné zakázky, podlimitní veřejné zakázky a veřejné zakázky malého rozsahu.

61.         Podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona je veřejnou zakázkou na služby veřejná zakázka, která není veřejnou zakázkou na dodávky nebo veřejnou zakázkou na stavební práce.

62.         Nadlimitní veřejnou zakázkou se podle ustanovení § 12 odst. 1 zákona rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota podle § 13 bez daně z přidané hodnoty dosáhne nejméně finančního limitu stanoveného prováděcím právním předpisem pro jednotlivé kategorie zadavatelů, oblasti a druhy veřejných zakázek, případně kategorie dodávek nebo služeb. Tento prováděcí právní předpis stanoví rovněž seznam zboží pořizovaného Českou republikou – Ministerstvem obrany, pro které platí zvláštní finanční limit, a výši tohoto limitu.

63.         Podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. c) nařízení vlády č. 77/2008 Sb., o stanovení finančních limitů pro účely zákona o veřejných zakázkách, o vymezení zboží pořizovaného Českou republikou – Ministerstvem obrany, pro které platí zvláštní finanční limit, a o přepočtech částek stanovených v zákoně o veřejných zakázkách v eurech na českou měnu (dále též „nařízení vlády o finančních limitech“), ve znění účinném do 31. 12. 2015, činil finanční limit podle ustanovení § 12 odst. 1 zákona v případě veřejných zakázek na služby 10 489 000 Kč, pro zadavatele uvedené v ustanovení § 2 odst. 6 zákona (sektoroví zadavatelé).

64.         Předpokládanou hodnotou veřejné zakázky se podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona pro účely tohoto zákona rozumí zadavatelem předpokládaná výše peněžitého závazku vyplývající z plnění veřejné zakázky, který je zadavatel povinen stanovit pro účely postupu v zadávacím řízení před jeho zahájením. Při stanovení předpokládané hodnoty je vždy rozhodná cena bez daně z přidané hodnoty.

65.         Podle ustanovení § 13 odst. 3 zákona nesmí zadavatel rozdělit předmět veřejné zakázky tak, aby tím došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v tomto zákoně.

66.         Při stanovení předpokládané hodnoty je zadavatel podle ustanovení § 13 odst. 8 zákona povinen sečíst předpokládané hodnoty obdobných, spolu souvisejících dodávek či služeb, které hodlá pořídit v průběhu účetního období. To neplatí pro dodávky nebo služby, jejichž jednotková cena je v průběhu účetního období proměnlivá a zadavatel tyto dodávky nebo služby pořizuje opakovaně podle svých aktuálních potřeb; zadavatel je však povinen vždy dodržet zásady podle § 6 odst. 1.

67.         Podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona lze pro zadání veřejné zakázky na služby využít tyto druhy zadávacích řízení:

a)         otevřené řízení (§ 27),

b)         užší řízení (§ 28),

c)         jednací řízení s uveřejněním (§ 29),

d)         jednací řízení bez uveřejnění (§ 34),

e)         soutěžní dialog (§ 35),

f)         zjednodušené podlimitní řízení (§ 38).

Skutková zjištění šetřené věci

Zjištění plynoucí z dokumentace o veřejné zakázce – SGP 300 I. série

68.         Zadavatel uvedl v dokumentu ze dne 9. 4. 2014 nazvaném »Výzva k podání nabídky na podlimitní veřejnou zakázku pod názvem „Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP I. série“« (dále jen „výzva k podání nabídky 1“), že „[p]ředpokládaná hodnota veřejné zakázky činí: 10 000 000 ,- Kč (bez DPH).“

69.         Podle článku 4. zadávací dokumentace jsou předmětem veřejné zakázky „redukované opravy vozů s podvozky SGP 300 I. série“.

70.         V článku 3. návrhu smlouvy se uvádí: „Místem plnění předmětu Smlouvy je: [UCHAZEČ VYPLNÍ KONKRÉTNÍ ADRESU, KDE BUDE PŘEDMĚT SMLOUVY PLNĚN]. Pokud se místo plnění nachází mimo území ČR, přepravu VOD, včetně transportního pojištění, mimo území ČR zajišťuje na své náklady a nebezpečí zhotovitel.“

71.         Rozhodnutím zadavatele ze dne 23. 4. 2014 byla za nejvýhodnější nabídku označena nabídka uchazeče Pars nova a. s., přičemž dne 6. 5. 2014 byla s tímto vybraným uchazečem uzavřena smlouva o dílo (č. E012-14R/10288/SOD/006/Ku) na plnění předmětu veřejné zakázky s (maximální) cenou závazku ve výši 9 567 220 Kč bez DPH (článek 2.2 smlouvy).

72.         V článku 2.2 smlouvy se dále uvádí, že „[s]mlouva se uzavírá na dobu určitou a končí, podle toho, co nastane dříve: i) dnem 31. 7. 2015, nebo ii) dodáním veškerého plnění pod touto [s]mlouvou…“

Zjištění plynoucí z dokumentace o veřejné zakázce – SGP 300 II. série

73.         V dokumentu ze dne 9. 4. 2014 nazvaném »Výzva k podání nabídky na podlimitní veřejnou zakázku pod názvem „Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP I. série“« (dále jen „výzva k podání nabídky 2“) zadavatel uvedl, že „[p]ředpokládaná hodnota veřejné zakázky činí: 10 000 000 ,- Kč (bez DPH).“

74.         Podle článku 4. příslušné zadávací dokumentace jsou předmětem veřejné zakázky „redukované opravy vozů s podvozky SGP 300 II. série“.

75.         V článku 3. návrhu smlouvy se uvádí: „Místem plnění předmětu Smlouvy je: [UCHAZEČ VYPLNÍ KONKRÉTNÍ ADRESU, KDE BUDE PŘEDMĚT SMLOUVY PLNĚN]. Pokud se místo plnění nachází mimo území ČR, přepravu VOD, včetně transportního pojištění, mimo území ČR zajišťuje na své náklady a nebezpečí zhotovitel.“

76.         Zadavatel ve svém rozhodnutí ze dne 23. 4. 2014 vybral za nejvýhodnější nabídku uchazeče ŽOS Vrútky, a. s. a s tímto uchazečem byla dne 5. 5. 2014 uzavřena smlouva (o dílo č. E012-14R/10289/SOD/005/Ku) na plnění předmětu veřejné zakázky s (maximální) cenou závazku ve výši 9 609 309 Kč bez DPH (článek 2.2 smlouvy).

77.         V článku 2.2 smlouvy se dále uvádí, že „[s]mlouva se uzavírá na dobu určitou a končí, podle toho, co nastane dříve: i) dnem 31. 7. 2015, nebo ii) dodáním veškerého plnění pod touto [s]mlouvou…“

K rozdělení předmětu veřejné zakázky

78.         Poté co Úřad ověřil kategorii zadavatele, přistoupil k prošetření předmětné věci.

79.         K otázce vymezení předmětu veřejné zakázky Úřad nejprve uvádí, že, byť je to výlučně zadavatel, který vymezuje předmět plnění veřejné zakázky (tedy charakter toho, co v rámci zadávacího řízení vlastně poptává), neboť pouze on sám zná nejlépe své vlastní potřeby, jež by měl co nejpřesněji a věcně definovat, nemůže k tomuto úkonu přistupovat zcela libovolně. Je proto pro zadavatele nutné mít na paměti obecný princip, racionálně a logicky zdůvodnitelný, podle kterého „jde-li o plnění, jež má svým být ve prospěch zadavatele podle předmětu veřejné zakázky uskutečňováno, svým charakterem totožné, obdobné či založené společnými jednotícími souvislostmi, pak jde o plnění stejného nebo srovnatelného druhu, a tedy o plnění, které je jedinou veřejnou zakázkou“ (blíže rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2010, č. j. 62 Af 56/2010, který byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2012, č. j. 7 Afs 24/2011; v rozhodnutí citované rozsudky Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu jsou dostupné online na http://www.nssoud.cz).

80.         V této souvislosti je třeba dále uvést, že hledisko společných jednotících souvislostí plnění, jež zakládá jeden funkční výsledek, se objevuje již v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 10. 2000, C-16/98, Komise Evropských společenství proti Francouzské republice [2000], Sb. rozh. 2000 I-08315, ECLI:EU:C:2000:541 (veškerá rozhodovací praxe SDEU dostupná online na http://curia.europa.eu), kde bylo mimo jiné akcentováno hledisko ekonomické a technické funkce (využitelnosti) výsledku zadavatelem poptávaných činností.

81.         Dále se k této problematice vyjadřuje např. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 2 Afs 198/2006 ze dne 27. 6. 2007, v němž vyslovil, že zadáním jedné veřejné zakázky, spočívající v plnění stejného nebo srovnatelného druhu, je nutno rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostatných plnění, týkají-li se tato zadání plnění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních, časových nebo technologických. Z uvedeného vyplývá, že veřejnou zakázku nelze rozdělit na dílčí veřejné zakázky, pokud plnění těchto zakázek spolu z výše vyjmenovaných hledisek souvisejí. Zde Úřad podotýká, že v citovaném rozsudku vyslovený závěr se sice vztahoval k dřívějšímu zákonu o veřejných zakázkách (zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek), nicméně východiska zde uplatněná lze aplikovat i na právě šetřený případ z důvodu podobnosti a stejného účelu použitých právních úprav.

82.         Z téhož pojetí pak vyšel Nejvyšší správní soud i ve svém pozdějším rozsudku sp. zn. 2 Afs 55/2010 ze dne 15. 12. 2010, zde již k zákonu účinnému v době zahájení zadávání předmětných veřejných zakázek. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud odkázal na svůj výše uvedený rozsudek a zobecnil, že „pro určení, zda konkrétní plnění ve prospěch zadavatele je jedinou veřejnou zakázkou nebo několika jednotlivými veřejnými zakázkami, je rozhodující věcný charakter takového plnění. Poptává-li zadavatel plnění svým charakterem totožné či obdobné (např. plnění stejného nebo srovnatelného druhu, uskutečňované pro téhož zadavatele v témže časovém období a za týchž podmínek co do charakteru plnění), pak takové plnění musí zadávat jako jednu veřejnou zakázku podle zákona, není však v případě zadávání takové jediné veřejné zakázky vyloučeno připustit podávání nabídek jen na její jednotlivé části.“

83.         Ve světle shora uvedených úvah tedy Úřad přistoupil k přezkoumání (porovnání) vymezení předmětu veřejné zakázky na opravu podvozků SGP 300 I. série a předmětu veřejné zakázky na opravu podvozků SGP 300 II. série, k čemuž uvádí následující.

Časové hledisko

84.         Časovou souvislost lze podle Úřadu všeobecně chápat jako období, ve kterém došlo k zahájení (a případně ukončení) fáze kontraktace, a také období, na něž byly smlouvy o veřejných zakázkách uzavřeny.

85.         Úřad zpočátku uvádí, že jak výzva k podání nabídky v případě první veřejné zakázky, tj. veřejné zakázky na opravu podvozků SGP 300 I. série, tak i výzva k podání nabídky v případě druhé veřejné zakázky, tj. veřejné zakázky na opravu podvozků SGP 300 II. série, je datována ze dne 9. 4. 2014 (viz bod 68. a 73. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Navíc v projednávaném případě zadavatel rozhodl dne 23. 4. 2014 o výběrech nejvhodnějších nabídek uchazečů ŽOS Vrútky a Pars nova, přičemž s těmito uchazeči uzavřel ve dnech 5. 5. 2014 a 6. 5. 2014 smlouvy na plnění šetřených veřejných zakázek. Dále platí, že zadavatel uzavřel s vybranými uchazeči smlouvy o dílo (č. E012-14R/10288/SOD/006/Ku a č. E012-14R/10289/SOD/005/Ku) na dobu určitou, přičemž platnosti pozbývají nejpozději dne 31. 7. 2015 (blíže bod 72. a 77. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

86.         Z uvedeného tak vyplývá, že v projednávaném případě Úřad spatřil jednotící prvek v podobě totožného časového období, v němž došlo k zahájení fáze kontraktace veřejné zakázky na opravy podvozků SGP 300 I. a II. série, neboť datum uvedené na výzvě k podání nabídek je v případě obou zakázek shodné. Navíc v posuzované věci Úřad dodává, že došlo k uzavření výše uvedených smluv s dodavateli ŽOS Vrútky a Pars nova v rozmezí pouhých dvou dnů (5. 5. 2014 a 6. 5. 2014).

87.         Ve vztahu k časovému období, na které měly být jednotlivé smlouvy uzavřeny, Úřad konstatuje, že zde splnění časového hlediska seznal také. Je tomu tak proto, že se v projednávaném případě jedná o plnění vykonávaná ve stejném časovém období, tzn. od 5. 5. 2014, resp. 6. 5. 2014 nejpozději do 31. 7. 2015 (srovnej například s rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 55/2010 ze dne 15. 12. 2010). Úřad tak uzavírá, že považuje prokázání hlediska časového za splněné, neboť v šetřených zakázkách došlo k zahájení fáze kontrakce ve stejném období a plnění plynoucí z šetřených smluv bylo uskutečňováno ve stejném časovém rozmezí.

Místní hledisko

88.         Poté co Úřad seznal existenci souvislosti zakázek z hlediska časového, přistoupil v projednávané věci k posouzení místního hlediska, přičemž nejprve obecně předestírá, že jej chápe jako určení blízké geografické lokality povah jednotlivých plnění.

89.         Z hlediska místní souvislosti se v šetřeném případě jedná a určení lokality, ve které budou probíhat samotné opravy podvozků kolejových vozidel SGP 300 I. a II. série. Z dokumentací o předmětných zakázkách, resp. z článků 3. jednotlivých návrhů smluv (viz bod 70. a 75. odůvodnění tohoto rozhodnutí) plyne, že zadavatel ponechal určení konkrétního místa plnění na dodavatelích. Zde je však nutné zdůraznit, že zadavatel již s předstihem presumoval možnost plnění i mimo hranice České republiky, což s ohledem na charakter samotného plnění považuje Úřad za logický důsledek uplatnění principu nediskriminace dodavatelů, kteří mají sídlo nebo místo podnikání v členském státě Evrospké unie a ostatních státech, které mají s Českou republikou či Evropskou unií uzavřenou mezinárodní smlouvu zaručující přístup dodavatelů z těchto států k zadávané veřejné zakázce (dle ustanovení § 6 odst. 2 zákona). Úřad proto konstatuje, že je to právě povaha jednotlivých plnění, tj. služba v podobě redukovaných oprav osobních kolejových vozů s podvozky SGP 300 I. a II. série, která je určující a jako taková je limitovaná pouze rozsahem (hranicemi) samotné kolejové dráhy. Z tohoto důvodu Úřad považuje za místo plnění šetřených zakázek samotnou dráhu (jako celek), čímž je naplněn znak místní souvislosti.

90.         Nadto Úřad dodává, že na uvedený závěr nemá vliv ani skutečnost, že k předmětným zakázkám byly uzavřeny jednotlivé smlouvy o dílo, z nichž plynou rozdílná místa plnění, tj. i rozdílné státy, neboť se jedná o samotný důsledek možnosti zadavatele, kterou v návrzích smlouvy o dílo připustil.

91.         Pro úplnost Úřad dodává, že Úřad v rámci své rozhodovací praxe (např. rozhodnutí Úřadu č. j. S598/2012/VZ-23638/2012/512/JHl ze dne 13. 12. 2012) k předmětné věci mimo jiné konstatoval, že k posouzení rozdělení předmětu veřejné zakázky na služby není naplnění „místní souvislosti“ relevantní, neboť se nevyžaduje, aby bylo plnění vázáno na konkrétní místo poskytnutí veřejné zakázky. Uvedený názor Úřadu tak dokládá specifičnost přezkoumávané věci, a tedy i závěr Úřadu pojící místní hledisko s hranicemi samotné železniční tratě.

Technologické a věcné hledisko

92.         V posuzovaném případě Úřad studiem dokumentací o šetřených zakázkách a zejména z vyjádření zadavatele ze dne ze dne 10. 4. 2015 dospěl ke zjištění, že nemá dostatek odborných znalostí pro to, aby sám posoudil, zda opravy podvozků SGP 300 I. a II. série jsou v zadavatelem vyjmenovaných komponentech (blíže bod 7. odůvodnění tohoto rozhodnutí) natolik odlišnými druhy plnění, že je třeba je zadat jednotlivě. Z uvedeného důvodu ustanovil Úřad usnesením ze dne 8. 10. 2015 znalce, jehož úkolem bylo zodpovědět otázky Úřadu uvedené v bodě 18. odůvodnění tohoto rozhodnutí a zanést je do znaleckého posudku.

K závěrům uvedeným ve znaleckém posudku

93.         Úřad nejprve obecně uvádí, že správní orgán (Úřad) provede důkaz znaleckým posudkem tam, kde je k posouzení skutečností významných pro zjištění skutkového stavu věci zapotřebí odborných znalostí. Správní orgán musí dbát o to, aby znalcem byl ustanoven odborník z toho oboru, popřípadě z jeho odvětví, do něhož spadá odborné posouzení konkrétní skutečnosti; zadání musí formulovat tak, aby znalci nebylo ukládáno vyjadřovat se k otázkám, u nichž nejde o odborné posouzení konkrétní skutečnosti, nýbrž o právní posouzení určitého skutkového stavu nebo o výklad právního předpisu. Toto považuje Úřad za splněné, načež je podle názoru Úřad vhodné akcentovat, že obecně platí, že znalecký posudek představuje jen jeden z podkladů rozhodnutí a má stejnou váhu jako jakýkoli jiný.

94.         K tomuto Úřad dále uvádí, že možnosti hodnocení znaleckého posudku, jako důkazního prostředku, se správnímu orgánu, jak ostatně uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 5. 2014, č. j. 5 Afs 48/2013-272, otevírají minimálně, a to jen pokud jde o jeho přesvědčivost, úplnost ve vztahu k zadání, jeho logické odůvodnění a (zejména) soulad s ostatními provedenými důkazy.

95.         Obdobný závěr vyplývá i z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 1810/2009 ze dne 21. 10. 2009 (dostupný online na http://www.nsoud.cz), kde hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v „posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení.“ Aby Úřad (soud) mohl znalecký posudek „odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru“.

96.         Úřad dodává, že mu v případě hodnocení znaleckých posudků nesvědčí pozice odborného arbitra, který by byl oprávněn usuzovat, zda je znalecký posudek správný (v konkrétní rovině, zda korektně posoudil odborné skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí). Jak již Úřad uvedl výše, možnosti hodnocení znaleckého posudku, jako důkazního prostředku, se správnímu orgánu otevírají minimálně, a to jen pokud jde o jeho přesvědčivost, úplnost ve vztahu k zadání, jeho logickému odůvodnění a (zejména) souladu s ostatními provedenými důkazy. Protože však Úřad nemá pochybnosti o správnosti, byť i jen dílčích, závěrů znaleckého posudku, nepřistoupil z logiky věci ani k zadání znaleckého posudku nového, případně k vypracování znaleckého posudku „revizního“. Úřad na tomto místě zdůrazňuje, že v žádném případě jen mechanicky nepřevzal závěry znaleckého posudku, poněvadž si je vědom, že ani znalecký posudek jako důkazní prostředek není automaticky nadřazen důkazním prostředkům jiným (a totéž platí také o důkazech z nich vyplývajících), nýbrž že je třeba je hodnotit dle výše uvedených pravidel, což Úřad učinil

97.         Úřad proto podrobil znalecký posudek posouzení s ohledem na výše uvedená kritéria a konstatuje, že posudek znaleckého ústavu ČVUT z hlediska splnění formálních znaků posudku je přípustný, přičemž platí, že závěry znaleckého posudku jsou závěry učiněné odborně kvalifikovanou osobou, jsou jasné a vnitřně bezrozporné. Úřad dále konstatuje, že závěry znalce jsou založeny na objektivní metodě, která je ve znaleckém posudku popsána s takovou určitostí, že umožňuje zpětně rekonstruovat činnost znalce při zpracování znaleckého posudku, a Úřad tak shledal závěry znalce ve znaleckém posudku za způsobilé být součástí právní argumentace při posouzení projednávané věci. Úřad dále naznal, že závěry znalce nejsou v rozporu s žádnou jinou skutečností, která by byla Úřadem zjištěna z dokumentace o veřejné zakázce.

98.         Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že shledává předložený znalecký posudek znaleckého ústavu ČVUT učiněný v souladu s ustanovením § 56 správního řádu. Úřad dále (opakovaně) dodává, že uvedený posudek splňuje i požadavky uvedené v § 8 zákona o znalcích a § 13 odst. 1 a 2 vyhlášky o znalcích.

99.         Poté co Úřad posoudil přípustnost podaného znaleckého posudku coby důkazu, přistoupil k věcnému posouzení samotných závěrů, které znalec učinil, tzn. posouzení, zda dle zjištěných skutečností ve správním řízení došlo ze strany zadavatele k porušení zákona o veřejných zakázkách či nikoli. K tomuto uvádí Úřad následující.

100.     K samotným odpovědím (závěrům) znalce na položené otázky Úřad uvádí, že nejprve požadoval zodpovězení otázky, zda se uvedené komponenty liší ve svém technickém provedení u I. a II. série (blíže bod 18. odrážka první odůvodnění tohoto rozhodnutí). K tomuto znalec uvádí, že v případě zesíleného záchytného lana kolébky, ochranného odporu (nového zařízení u II. série) a uzemňovacích kabelů není pro realizaci samotné montáže vyžadováno použití speciálních nářadí a přípravků, respektive speciální proškolení příslušných zaměstnanců. V částech věnovaných odlišné konstrukci rozvodu vzduchu, šroubovité pružině primárního a sekundárního vypružení, konstrukčně odlišné kluznici mezi kolébkou a skříní vozidla, ložiskové komoře a čidlu protismyku znalec spatřuje drobné rozdíly, avšak tyto rozdíly nejsou podle jeho názoru natolik markantní, že by vyžadovaly zvláštní nářadí či přípravky, ba dokonce, aby vyžadovaly speciální proškolení zaměstnanců, neboť se jedná o standardní montážní postup.

101.     Co se týká důsledků plynoucích pro posouzení věcného, případně technologického hlediska, Úřad považuje za důležitější odpověď znalce na druhou otázku, tedy, zda jsou redukované opravy podvozků SGP 300 I. a II. série natolik technologicky odlišné, že by bylo k jejich použití třeba různého technického vybavení (přístrojů, nástrojů, apod.). Z odpovědi znalce (blíže bod 24. odůvodnění tohoto rozhodnutí) vyplývá jednoznačný závěr, že přezkoumávané opravárenské práce (v rozsahu kopie předmětu zakázky „Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 I. série“ a kopie předmětu zakázky „Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 II. série“) nejsou natolik odlišné, aby vyžadovaly různé technické vybavení, tj. přístroje i nástroje. Výjimku z uvedeného pak podle názoru znalce tvoří opravy řízení brzdových systémů vozidla a protismyku vozidla, přičemž je však u podvozků SGP II. série požadováno provedení opravy dodavatelem brzdového systému – společností „KNORR“.

102.     K obdobnému závěru dospěl znalec i v případě odpovědi na třetí (poslední) otázku (viz. bod 18. odrážka třetí odůvodnění tohoto rozhodnutí), když konstatoval, že opravy obou typů podvozků (s výjimkou opravy řízení brzdových systémů vozidla a protismyku vozidla, kde je požadována oprava dodavatelem brzd) může provést specialista vyškolený obecně pro opravu podvozků SGP 300.

103.     Vzhledem k výše uvedeným závěrům Úřad rekapituluje, že neshledal pochybnosti o správnosti, byť i jen dílčích, závěrů znaleckého posudku, a nepřistoupil tedy z logiky věci ani k zadání znaleckého posudku nového, případně k vypracování znaleckého posudku „revizního“. Úřad na tomto místě taktéž opakovaně zdůrazňuje, že v žádném případě jen mechanicky nepřevzal závěry znaleckého posudku, poněvadž si je vědom, že ani znalecký posudek jako důkazní prostředek není automaticky nadřazen důkazním prostředkům jiným (a totéž platí také o důkazech z nich vyplývajících), nýbrž že je třeba je hodnotit dle výše (bod 93. až 98. odůvodnění tohoto rozhodnutí) uvedených pravidel, což Úřad učinil.

104.     Na základě shora uvedeného Úřad uzavírá, že s ohledem na skutečnosti plynoucí z obdrženého znaleckého posudku a specifika projednávaného případu má za prokázané, že došlo k naplnění podmínky podstatné shody předmětu plnění veřejných zakázek z hlediska technologického a věcného.

105.     S ohledem na výše uvedené skutečnosti Úřad konstatuje, že došlo k současnému splnění všech požadovaných hledisek, tj. časové, místní a věcné (technologické) souvislosti, a proto Úřad dodává, že plnění poptávané v rámci zakázky „Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 I. série“ realizovanou jako podlimitní veřejná zakázka prostřednictvím výzvy (číslo jednací 0608/14-08/O) k podání nabídek ze dne 9. 4. 2014, a v rámci zakázky „Redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 II. série“ realizovanou jako podlimitní veřejná zakázka prostřednictvím výzvy (číslo jednací 0614/14-08/O) k podání nabídek ze dne 9. 4. 2014, jsou jedinou veřejnou zakázkou a jako taková je zadavatel musí zadávat podle zákona o veřejných zakázkách.

Ke stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky

106.     Jelikož Úřad dovodil, že v daném případě měl zadavatel poptávat redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 I. a II. série jako předmět jedné veřejné zakázky, byl proto povinen pro účely stanovení předpokládané hodnoty takovéto veřejné zakázky sčítat hodnotu všech souvisejících plnění poptávaných v průběhu jednoho účetního období, tj. zpravidla v rámci jednoho kalendářního roku.

107.     Úřad proto přistoupil k určení předpokládané hodnoty veřejné zakázky, neboť ta je pro určení, zda byl zadavatel povinen postupovat při zadání předmětné zakázky podle zákona, rozhodná.

108.     V rámci posouzení šetřeného případu se Úřad dále zabýval povinností zadavatele postupovat v souladu s ustanovením § 13 odst. 8 zákona, tzn., sečíst předpokládané hodnoty obdobných, spolu souvisejících plnění (služeb), které hodlá pořídit v průběhu účetního období (kalendářního roku).

109.     Jak vyplývá z bodu 68. a 73. odůvodnění tohoto rozhodnutí, stanovil zadavatel ve výzvě k podání nabídky 1 předpokládanou hodnotu zakázky na opravu podvozků SGP 300 I. série na 10 000 000 Kč bez DPH a v případě redukovaných oprav podvozků SGP 300 II. série stanovil předpokládanou hodnotu také na částku 10 000 000 Kč bez DPH.

110.     Jelikož prostým součtem uvedených předpokládaných hodnot (tj. v souhrnu 20 000 000 Kč bez DPH) dochází k překročení limitu pro nadlimitní veřejnou zakázku (10 489 000 Kč), který vyplývá z nařízení vlády o finančních limitech ve znění účinném k zadání veřejné zakázky, konstatuje Úřad, že zadavatel v rozporu s ustanovením § 13 odst. 1 zákona rozdělil předmět veřejné zakázky spočívající v redukovaných opravách osobních vozů s podvozky SGP 300 I. a II. série, přestože mezi jednotlivými plněními prokazatelně existuje věcná (funkční, technologická), časová i místní souvislost, čímž došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limit stanovený v § 12 odst. 1 zákona pro nadlimitní veřejnou zakázku. V návaznosti na toto pochybení zadavatel tyto veřejné zakázky nezadal v žádném z odpovídajících druhů zadávacích řízení uvedených v § 21 odst. 1 zákona, přičemž uzavřel ve dnech 5. 5. 2014 a 6. 5. 2014 s dodavateli ŽOS Vrútky a Pars nova smlouvy o dílo (E012-14R/10289/SOD/005/Ku a E012-14R/10288/SOD/006/Ku) na opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 I. a II. série.

111.     S ohledem na výše uvedené považuje Úřad za nezbytné zabývat se i otázkami souvisejícími s vlivem na výběr nejvhodnější nabídky, neboť podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

112.     Z dikce zákona jednoznačně vyplývá, že znaky správního deliktu spáchaného zadavatelem jsou naplněny tehdy, kdy jednání zadavatele je způsobilé mít podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Postačuje již samotná možnost podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a není podstatné, zda k tomuto ovlivnění skutečně došlo.

113.     Jak mimo jiné uvedl předseda Úřadu v rozhodnutí č. j. ÚOHS-R180/2008/VZ- -1837/2009/310/ASc ze dne 12. 2. 2009 „[s]kutková podstata správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona je navíc naplněna, i pokud jednání zadavatele má pouze potenciál podstatně ovlivnit výběr nabídky, tedy je pouze schopno tohoto ovlivnění, aniž by k němu nutně došlo. Z dikce zákona jasně plyne, že slovo „podstatně" se vztahuje jak na skutečné ovlivnění (ovlivnil) tak i na potenciální možnost ovlivnění (mohl ovlivnit) výběru nabídky… k uložení pokuty Úřadem postačí pouze potenciální možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Úřad tedy není nucen zkoumat, zda k ovlivnění skutečně došlo či nedošlo, neboť z hlediska ustanovení § 120 zákona stačí pouhá možnost tohoto ovlivnění.“ Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 7. 10. 2011, č. j. 62 Af 41/2010-72, dovodil, že „pro spáchání správního deliktu podle tohoto ustanovení [Pozn. Úřadu: § 120 odst. 1 písm. a)zákona] (a pro uložení pokuty podle § 120 odst. 2 ZVZ) musí být prokázáno, že zadavatel porušil ZVZ, přitom k porušení ZVZ ze strany zadavatele došlo kvalifikovaným způsobem. Tento kvalifikovaný způsob porušení ZVZ (závažnější, „nebezpečnější“ porušení ZVZ) je dán tehdy, pokud kromě samotného nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ již došlo k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku a zároveň pokud samotné nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ buď podstatně ovlivnilo, nebo mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky“.

114.     Krajský soud v Brně pak v rozsudku č. j. 31 Af 23/2012 ze dne 26. 9. 2012 k materiální stránce deliktu uvedl, že »z dikce „podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit“ vyplývá, že může jít o poruchový nebo i ohrožovací správní delikt. Zákonodárce tedy (za běžných okolností) spatřuje společenskou škodlivost již v tom, že mohlo dojít, nikoli nutně muselo, k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Není tedy pravdou, že nedošlo k naplnění materiálního znaku správního deliktu… již pouhá existence takové možnosti je společensky škodlivá, a došlo tedy k naplnění materiálního znaku (společenské škodlivosti) správního deliktu uvedeného v ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách«.

115.     Vzhledem k výše uvedenému Úřad konstatuje, že kdyby zadavatel postupoval v souladu se zákonem, mohl obdržet i nabídky jiných dodavatelů, kteří by mohli předložit ekonomicky výhodnější nabídky než vybraní dodavatelé ŽOS Vrútky a Pars nova, zvláště pak s ohledem ke skutečnosti, že v šetřeném případě zadával nadlimitní veřejnou zakázku na služby, kterou s ohledem na souhrnnou předpokládanou hodnotu mohl sektorový zadavatel v souladu s § 21 odst. 2 zákona bez splnění dalších podmínek zadávat pouze v otevřeném nebo užším řízení, tedy v zadávacích řízeních, v rámci nichž by byl zadavatel povinen podle § 146 odst. 1 písm. b) zákona uveřejnit ve Věstníku veřejných zakázek oznámení o zahájení zadávacího řízení. Uvedený postup zadavatele tedy mohl mít podstatný vliv na okruh potenciálních uchazečů, a následně tak i na výběr nejvhodnější nabídky.

116.     Úřad tedy došel k závěru, že byla naplněna skutková podstata správního deliktu spáchaného zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Úřad proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí

K uložení pokuty

117.     Podle ustanovení § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), c) nebo d).

118.     Podle § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Byl-li uložen zákaz plnění smlouvy podle § 118 odst. 2, přihlédne se rovněž k tomu, v jakém rozsahu bylo již ze smlouvy plněno.

119.     Podle § 121 odst. 3 zákona odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

120.     V případě předmětné veřejné zakázky se zadavatel správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona dopustil tím, že nedodržel postup stanovený v § 13 odst. 3 zákona, když nezadal veřejnou zakázku na redukované opravy osobních vozů s podvozky SGP 300 I. a II. série v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení uvedených v §21 odst. 1 zákona, čímž došlo k rozdělení předmětu veřejné zakázky a současně ke snížení předpokládané hodnoty uvedené veřejné zakázky pod finanční limit stanovený v § 12 odst. 1 zákona.

121.     V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správního deliktu dozvěděl na základě podnětu, který obdržel dne 8. 8. 2014. Zahájení správního řízení oznámil Úřad zadavateli dne 7. 4. 2015 a tímto dnem bylo správní řízení zahájeno. K protiprávnímu jednání zadavatele došlo odesláním výzev ze dne 9. 4. 2014 k podání nabídky na jednotlivé veřejné zakázky a správní delikt byl dokonán dne 6. 5. 2014, kdy zadavatel uzavřel s dodavatelem Pars nova smlouvu dílo (č. E012-14R/10288/SOD/006/Ku) na plnění předmětu veřejné zakázky (opravy podvozků SGP 300 I. série). Z uvedených údajů vyplývá, že v šetřeném případě odpovědnost zadavatele za správní delikt nezanikla.

122.     Zadavatel uzavřel s uchazečem ŽOS Vrútky dne 5. 5. 2014 smlouvu o dílo s celkovou hodnotou peněžitého závazku za plnění předmětu díla (II. série) v částce 11 627 263,90 Kč včetně DPH (9 609 309 Kč bez DPH). Dále pak zadavatel uzavřel dne 6. 5. 2014 s uchazečem Pars nova smlouvu o dílo s celkovou hodnotou peněžitého závazku za plnění předmětu díla (I. série) v částce 11 576 336,20 Kč včetně DPH (9 567 220 Kč bez DPH). Uzavřením smlouvy ze dne 6. 5. 2014 zadavatel dokonal správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

123.     Jak je uvedeno v § 120 odst. 2 písm. a) zákona, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), za správní delikt se uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit. Cena veřejné zakázky, při které se zadavatel dopustil správního deliktu, je 23 203 600,10 Kč včetně DPH. Horní hranice možné pokuty (10 %) tedy činí částku ve výši 2 320 360 Kč.

124.     Z hlediska následků vzal Úřad při stanovení výše pokuty v úvahu tu skutečnost, že jednání zadavatele zásadně narušilo samotný princip zadávání veřejných zakázek, tedy zachování soutěžního prostředí, které má umožnit z co možná nejširšího okruhu podaných nabídek vybrat nejvhodnější plnění pro zadavatele. Nezákonné omezení principu soutěže, na němž je zadávání veřejných zakázek založeno, je jedním z vůbec nejzávažnějších porušení zákona.

125.     Jako přitěžující okolnost Úřad vnímá fakt, že zadavatel stanovil, jak vyplývá z bodu 68. a 73. odůvodnění tohoto rozhodnutí, ve výzvě k podání nabídky 1 předpokládanou hodnotu zakázky na opravu podvozků SGP 300 I. série na 10 000 000 Kč bez DPH a v případě redukovaných oprav podvozků SGP 300 II. série stanovil předpokládanou hodnotu také na částku 10 000 000 Kč bez DPH. Úřad konstatuje, že takto stanovené předpokládané hodnoty rozdělených veřejných zakázek se nacházejí velmi těsně pod limitem pro nadlimitní veřejnou zakázku (10 489 000 Kč), který vyplývá z nařízení vlády o finančních limitech, přičemž důsledkem tohoto velmi těsného rozdílu je pro sektorového zadavatele fakt, že nemusí v rámci jejich zadávání postupovat podle zákona o veřejných zakázkách.

126.     Žádné další polehčující ani přitěžující okolnosti, za kterých byl správní delikt spáchán, Úřad nezjistil.

127.     Úřad při stanovení výše pokuty zohlednil i finanční možnosti zadavatele a stanovenou pokutu posoudil vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel disponuje. Z výroční zprávy zadavatele za rok 2014 (dostupný online na http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares.html.cz) Úřad zjistil, že zadavatel disponuje souhrnnou hodnotou aktiv převyšující částku 76 miliard Kč. Ukládanou výši pokuty tedy nelze shledat likvidační.

128.     Při posuzování výše uložené pokuty vycházel Úřad z premisy, že pokuta uložená zadavateli za zjištěné porušení zákona má plnit všechny základní funkce správního trestání. Po zvážení všech okolností šetřeného případu, Úřad při určení výměry uložené pokuty posoudil její výši stanovenou na 800 000,- Kč vzhledem k souvislostem případu a ve vztahu k výše uvedenému, a to zejména s ohledem na okolnosti, za nichž byl správní delikt spáchán a s ohledem na maximální možnou hranici pokuty ve výši 2 320 360 Kč, jako dostačující. K uvedenému Úřad dodává, že ačkoliv se může jevit uložená pokuta v částce 800 000 Kč jako relativně vysoká, byla s ohledem na maximální možnou výši stanovena v polovině zákonné výše. Úřad však při uložení takto vysoké pokuty naznal její absolutní hodnotu za dostatečnou, aby naplnila jak preventivní, tak sankční funkci pokuty. Úřad si je vědom faktu, že pokuta ve výši 800 000 Kč je ve své absolutní hodnotě vzhledem ke konstantní rozhodovací praxi Úřadu jeví jako vysoká. Úřad však při jejím uložení přihlédl především k přitěžující okolnosti, tj. narušení samotného smyslu veřejných zakázek.

129.     Úřad posoudil postup zadavatele ze všech hledisek a vzhledem ke zjištěnému správnímu deliktu zadavatele přistoupil k uložení pokuty, neboť zadavatel již uzavřel s vybranými uchazeči smlouvy na plnění veřejné zakázky a nápravy již nelze dosáhnout. Z uvedeného důvodu uložil Úřad pokutu ve výši uvedené ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

130.     Pokuta uložená zadavateli je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

 

Poučení

 

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředsedkyně

Obdrží

České dráhy, a. s., Praha 1, Nové Město, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

 

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
Veřejné zakázky
ilustrace
 
ilustrace
 
 
 
cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.gov.cz
cs | en