číslo jednací: S0310/2016/VZ-27620/2016/522/PKř

Instance I.
Věc Poskytování právních služeb
Účastníci
  1. Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvková organizace
  2. WEIL, GOTSHAL & MANGES s.r.o. advokátní kancelář
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Výrok § 118 odst. 5 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb.
Rok 2016
Datum nabytí právní moci 19. 7. 2016
Dokumenty file icon 2016_S310.pdf 906 KB

 

Č. j.: ÚOHS-S0310/2016/VZ-27620/2016/522/PKř

 

30. června 2016

 


Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 4. 5. 2016 na návrh z téhož dne, jehož účastníky jsou

  • zadavatel – Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvková organizace, IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4,
  • navrhovatel – WEIL, GOTSHAL & MANGES s.r.o. advokátní kancelář, IČO 25621050, se sídlem Křižovnické náměstí 193/2, 110 00 Praha – Staré Město,

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Poskytování právních služeb“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 1. 10. 2015 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 2. 10. 2015 pod ev. č. 400812, ve znění oprav uveřejněných dne 8. 10. 2015, dne 23. 10. 2015, dne 11. 12. 2015, dne 21. 12. 2015, dne 10. 2. 2016 a dne 19. 2. 2016, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 7. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 194-351990, ve znění oprav uveřejněných dne 13. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 198-359321, dne 28. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 209-379640, dne 16. 12. 2015 pod ev. č. 2015/S 243-441592, dne 23. 12. 2015 pod ev. č. 2015/S 248-451889, dne 13. 2. 2016 pod ev. č. 2016/S 031-050051 a dne 24. 2. 2016 pod ev. č. 2016/S 038-061939,

rozhodl takto:

 

Návrh navrhovatele – WEIL, GOTSHAL & MANGES s.r.o. advokátní kancelář, IČO 25621050, se sídlem Křižovnické náměstí 193/2, 110 00 Praha – Staré Město – ze dne 4. 5. 2016 se podle § 118 odst. 5 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle odstavce 1 nebo 2 tohoto ustanovení citovaného zákona.

 

Odůvodnění

 

I.              ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.             Zadavatel – Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvková organizace, IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4 (dále jen „zadavatel“ nebo „ŘSD“) – zahájil podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“ nebo „ZVZ“), otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Poskytování právních služeb“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 1. 10. 2015 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 2. 10. 2015 pod ev. č. 400812, ve znění oprav uveřejněných dne 8. 10. 2015, dne 23. 10. 2015, dne 11. 12. 2015, dne 21. 12. 2015, dne 10. 2. 2016 a dne 19. 2. 2016, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 7. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 194-351990, ve znění oprav uveřejněných dne 13. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 198-359321, dne 28. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 209-379640, dne 16. 12. 2015 pod ev. č. 2015/S 243-441592, dne 23. 12. 2015 pod ev. č. 2015/S 248-451889, dne 13. 2. 2016 pod ev. č. 2016/S 031-050051 a dne 24. 2. 2016 pod ev. č. 2016/S 038-061939 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             V bodu II.1.5) Oznámení o zakázce zadavatel stručně popsal předmět veřejné zakázky následovně: „Poskytování právních služeb v celé šíři činnosti zadavatele, spočívající zejména ve zpracování právních stanovisek, vyjádření, smluvních ujednání, vnitřních právních předpisů, účast a zastupování při jednání včetně jednání před soudy a správními orgány, konzultační činnost. Oblast občanského, obchodního, pracovního, správního, trestního práva, práva veřejných zakázek a práva stavebního. Zakázka je rozdělena na 3 části […].“

3.             Podle bodu II. 1.8) Oznámení o zakázce je zakázka rozdělena na části, přičemž nabídky mohou být předkládány pro všechny části.

4.             Ze zadávací dokumentace je zřejmé, že zadavatel veřejnou zakázku rozdělil ve smyslu § 98 zákona na tři části:

  • Část 1. Obecné právní poradenství a komplexní právní zastupování zadavatele (dále jen „část 1. VZ“),
  • Část 2. Komplexní právní zastupování zadavatele a smluvní podmínky v oblasti staveb pozemních komunikací (dále jen „část 2. VZ“),
  • Část 3. Právo veřejného investování, IT a ICT právo (dále jen „část 3. VZ“).

5.             Zadavatel v zadávací dokumentaci dále uvedl, že „[s]polečným předmětem všech částí veřejné zakázky, na které bude s vybranými uchazeči uzavřena rámcová smlouva (pro každou dílčí část veřejné zakázky), je poskytování právních služeb advokáty a advokátními kancelářemi podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s výkonem činností v rámci působnosti zadavatele.“

6.             V zadávací dokumentaci je rovněž uvedeno, že „[p]optávané právní služby budou spočívat zejména v komplexním právním zastupování zadavatele před soudy a jinými orgány, ve zpracování právních rozborů a stanovisek, tvorbě vnitřních předpisů, zpracovávání smluv a dalších listin, poskytování právních porad a konzultací, účasti a zastupování zadavatele při jednáních, jakož i v dalších formách právních služeb.“

7.             Předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí 280 000 000 Kč bez DPH za 4 roky trvání všech rámcových smluv.

8.             Dle zadávací dokumentace bude hodnocení nabídek v každé části veřejné zakázky provedeno dle § 78 a § 79 zákona podle základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, přičemž dílčími hodnotícími kritérii zadavatel stanovil:

a)      nabídkovou cenu za 1 hodinu právních služeb s váhou 50 %,

b)      kvalifikaci a zkušenosti realizačního týmu s váhou 50 %.

9.             Konec lhůty pro podání nabídek byl zadavatelem stanoven na 14. 4. 2016 do 10:00 hod.

10.         Zadavateli byly dne 14. 4. 2016 doručeny námitky uchazeče – WEIL, GOTSHAL & MANGES s.r.o. advokátní kancelář, IČO 25621050, se sídlem Křižovnické náměstí 193/2, 110 00 Praha – Staré Město (dále jen „navrhovatel“) z téhož dne směřující proti zadávacím podmínkám (dále jen „námitky“). Dne 26. 4. 2016 bylo navrhovateli doručeno rozhodnutí zadavatele o námitkách ze dne 25. 4. 2016, kterým zadavatel námitkám nevyhověl (dále jen „rozhodnutí o námitkách“).

11.         Dopisem ze dne 4. 5. 2016 podal navrhovatel u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgánu dohledu nad dodržováním zákona návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“) a s tím spojený návrh na vydání předběžného opatření ve smyslu ust. § 117 odst. 1 písm. a) a b) zákona.

II.            OBSAH NÁVRHU

12.         Navrhovatel se domnívá, že zadávací podmínky veřejné zakázky jsou nezákonné z následujících důvodů:

1)      předmět veřejné zakázky, resp. jejích jednotlivých částí je vymezen neurčitě a netransparentně;

2)      technické kvalifikační předpoklady jsou nezákonné;

3)      dílčí hodnotící kritéria veřejné zakázky nesouvisí s ekonomickou výhodností nabídky a vedou k omezení hospodářské soutěže,

a rovněž že zadavatel v zadávacím řízení postupuje netransparentně, přičemž jednotlivá namítaná pochybení specifikuje v podrobnostech následovně.

Předmět veřejné zakázky, resp. jejích jednotlivých částí je vymezen neurčitě a netransparentně

13.         Navrhovatel je toho názoru, že zadavatel při rozdělení veřejné zakázky na jednotlivé části postupoval v rozporu se zásadami stanovenými v § 6 odst. 1 zákona. Rozdělení veřejné zakázky na části je provedeno neurčitě, což by ve svém důsledku mohlo vést k netransparentnímu zadávání jednotlivých dílčích zakázek ze strany zadavatele.

14.         Navrhovatel s odkazem na znění čl. 3.2 zadávací dokumentace rekapituluje, jaké konkrétní právní služby jsou předmětem plnění jednotlivých částí veřejné zakázky. Navrhovatel k tomu předně uvádí, že rozdělení veřejné zakázky na části zadavatel nijak věcně neodůvodnil. Vzhledem k tomu, že právní služby v určité záležitosti jsou komplexním plněním, lze důvodně očekávat, že zadavateli v průběhu plnění veřejné zakázky vyvstane potřeba poptávat právní služby, které svým vymezením budou spadat do více částí veřejné zakázky, nezřídka však budou dokonce zahrnovat právní problematiku spadající do všech částí veřejné zakázky zároveň (viz níže). Zadávací podmínky veřejné zakázky včetně příslušných rámcových smluv však neobsahují žádný mechanismus, jak bude zadavatel v takovém případě postupovat.

15.         Navrhovatel upozorňuje, že nelze obhájit samostatnost části veřejné zakázky spočívající v právním poradenství souvisejícím se smluvními podmínkami v oblasti staveb pozemních komunikací (pozn. Úřadu – část 2. VZ), když takové plnění se fakticky věcně překrývá s plněním první části veřejné zakázky (obecné právní poradenství), která zahrnuje mimo jiné „obchodněprávní závazkové a jiné vztahy včetně případných reklamací vadného plnění zhotovitele (např. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,…).“

16.         Dále má navrhovatel za to, že zadavatel ve třetí části veřejné zakázky nadto spojil vzájemně věcně nesouvisející oblasti veřejného investování (administraci zadávání veřejných zakázek) a právní poradenství v oblasti práva IT a ICT. Pro takové spojení vzájemně nesouvisejících a vysoce právně specializovaných odvětví nicméně dle navrhovatele neexistuje žádné přijatelné vysvětlení.

17.         Navrhovatel v této souvislosti odkazuje na z jeho pohledu relevantní rozhodovací praxi Úřadu a uvádí, že rozdělení veřejné zakázky na jednotlivé části musí být provedeno přesným způsobem, přičemž současně z judikatury Nejvyššího správního soudu ČR (dále jen „NSS“), konkrétně z rozsudku č. j. 8 Afs 31/2011-252 ze dne 30. 9. 2011 má vyplývat, že rozdělení veřejné zakázky dle jednotlivých právních odvětví nepředstavuje transparentní způsob zadání veřejné zakázky, neboť „poskytování právních služeb představuje komplexní druh plnění, který, ač sjednán v několika smlouvách, tvoří předmět jediné veřejné zakázky. Limity veřejné zakázky tedy nelze hledat v předmětu plnění (z hlediska konkrétní náplně právních služeb), ale např. v ohraničení plnění rámcem časovým (…).“

18.         Vzhledem k tomu, že zadavatel při vymezení jednotlivých částí veřejné zakázky nedodržel uvedená pravidla formulovaná v rozhodovací praxi Úřadu a vyšších soudů, lze důvodně očekávat, že plnění zadávaná jako dílčí veřejné zakázky na základě rámcových smluv se budou překrývat. V určitých případech totiž nebude zřejmé, do které části veřejné zakázky má být zařazeno poskytování určitých právních služeb, a výběr dodavatele tak zůstane zcela na libovůli zadavatele. Například nebude jasné, podle které části veřejné zakázky by měli dodavatelé plnit dílčí veřejnou zakázku v případě zastupování zadavatele v soudním sporu (tato činnost spadá do části 1. VZ – obecné právní poradenství) týkajícím se smlouvy, jejíž součástí budou Obchodní podmínky staveb pozemních komunikací (tato činnost spadá do části 2. VZ – poradenství související s uvedenými obchodními podmínkami), avšak těžištěm sporu bude výklad práv a povinností souvisejících s právem IT a ICT (tato činnost spadá do části 3. VZ – poradenství IT a ICT). V obdobných hraničních případech se budou předměty jednotlivých částí veřejné zakázky vzájemně překrývat.

19.         Navrhovatel dále polemizuje s argumenty zadavatele uvedenými v rozhodnutí o námitkách, když navrhovatel pokládá způsob, jakým zadavatel odůvodnil nevyhovění příslušné námitce, za naprosto nedostatečný. Zadavatel neuvedl žádné věcné důvody, na základě kterých uvedené námitce nevyhověl. Dále se zadavatel nijak materiálně nevypořádal s navrhovatelem citovanými rozhodnutími Úřadu a zejména NSS, které nedovoluje dělení veřejné zakázky dle předmětu právních služeb. Veškerá argumentace zadavatele se tak fakticky sestává z ničím nepodloženého tvrzení, že jednotlivé části veřejné zakázky byly údajně vymezeny v zadávací dokumentaci jednoznačně, což se zadavatel pokusil doložit na příkladu se zastupováním v soudním řízení v oblasti staveb pozemních komunikací.

20.         Navrhovatel pro úplnost dodává, že zadavatelem předestřené řešení uvedeného příkladu nadto vůbec neodpovídá zadávací dokumentaci. Dle čl. 3.2 zadávací dokumentace mají být totiž předmětem části 2. VZ plnění spočívající „v zastupování zadavatele v řízení před soudy, rozhodčími nebo správními soudy či správními orgány (…) v souvislosti s problematikou týkající se obchodních podmínek staveb pozemních komunikací vydaných Ministerstvem dopravy ČR.“ Z uvedeného je tedy zřejmé, že zastupování v každém sporu „v oblasti staveb pozemních komunikací“ nemůže být bez dalšího zařazeno mezi plnění poskytovaná v rámci části 2. VZ, neboť je ještě třeba zkoumat, zda je současně dána souvislost s obchodními podmínkami staveb pozemních komunikací. Skutečnost, že ani zadavatel sám není schopen v konkrétním případě určit, podle které části veřejné zakázky by mělo být zahájeno zadávací řízení, potvrzuje závěr navrhovatele o tom, že rozdělení veřejné zakázky na části nebylo provedeno dostatečně určitě.

21.         Současně navrhovatel upozorňuje, že zadavatel v odůvodnění rozhodnutí o námitkách fakticky připustil, že při vymezení jednotlivých částí veřejné zakázky nebyl veden jen veřejným zájmem, neboť dle vlastních slov definoval část 3. VZ záměrně s ohledem na profesní specializaci určité skupiny dodavatelů. Postup zadavatele, při němž dojde k účelovému vytvoření části veřejné zakázky na míru určité skupině dodavatelů, představuje naprosto flagrantní porušení ZVZ. V prvé řadě jsou v důsledku uvedeného postupu diskriminováni ti dodatelé, kteří se nemohou účastnit soutěže o takto „uměle" vymezenou část veřejné zakázky (například z důvodu stanovení diskriminačních technických kvalifikačních předpokladů, jako v tomto případě), což představuje porušení zákonných zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace. Současně v důsledku takového postupu dochází ke značnému omezení či vyloučení hospodářské soutěže o uvedenou část veřejné zakázky. Tato skutečnost nutně povede k neefektivnímu vynaložení veřejných zdrojů, neboť příslušní dodavatelé, pro které byla tato část veřejné zakázky účelově vymezena, nebudou motivováni nabídnout zadavateli plnění za stejně výhodných podmínek, jako kdyby byli vystaveni tlaku nabídek ostatních dodavatelů. Shora uvedený postup zadavatele je proto naprosto neobhajitelný.

Technické kvalifikační předpoklady veřejné zakázky jsou nezákonné

22.         Navrhovatel spatřuje nezákonnost vymezení technických kvalifikačních předpokladů veřejné zakázky ve třech aspektech:

  • zadávací dokumentace veřejné zakázky nestanoví minimální úroveň některých požadavků k prokázání významných právních služeb,
  • požadavky zadavatele týkající se prokázání některých významných právních služeb jsou diskriminační,
  • zadavatel upravil kvalifikační požadavky na členy realizačního týmu dodavatele v rozporu se ZVZ.

Zadávací dokumentace veřejné zakázky nestanoví minimální úroveň některých požadavků k prokázání významných právních služeb

23.         S odkazem na znění čl. 11.1.3 zadávací dokumentace navrhovatel uvádí, že zadavatel požadoval mimo jiné doložení hodnoty finančního objemu významné právní služby ze strany dodavatelů, nicméně ze zadávací dokumentace již není možné dovodit, zda uvedená hodnota finančního objemu bude mít z hlediska splnění technických kvalifikačních předpokladů nějaký význam, a pokud ano, jaká výše byla pro splnění kvalifikace potřebná. Ze stanovených technických kvalifikačních předpokladů v zadávací dokumentaci spočívajících v předložení seznamu významných služeb tudíž není jasné, jak zadavatel vymezil minimální úroveň kvalifikačních předpokladů. S odkazem na rozhodovací praxi Úřadu, konkrétně rozhodnutí č. j. R64/2009/VZ-16390/2009/310/P[M]o ze dne 16. 12. 2009, pak uvádí, že nejasné a neurčité vymezení technických kvalifikačních předpokladů představuje porušení zákonných povinností zadavatele vyplývajících zejména z příslušných ustanovení § 56 ZVZ.

24.         Navrhovatel v této souvislosti zdůrazňuje dále to, že stanovení technických kvalifikačních předpokladů spočívajících v předložení seznamu významných služeb pouze dle počtu právních služeb poskytnutých dodavateli bez ohledu na související finanční aspekty, přestože zadavatel uvedení údaje o finančním objemu v seznamu významných služeb ze strany dodavatelů požaduje, a bez ohledu na složitost a významnost takových služeb, zásadně směřuje proti samotnému smyslu stanovování technických kvalifikačních předpokladů. Pouhá kvantita poskytnutých právních služeb totiž podle názoru navrhovatele nemá sama o sobě žádnou vypovídací hodnotu o kvalifikaci jednotlivých dodavatelů. Zastupování státního subjektu v komplexním právním sporu o plnění v řádech miliard korun je z hlediska plnění veřejné zakázky nepochybně významnější zkušeností, než zastupování fyzické osoby při reklamaci zboží v hodnotě několika set korun. Pokud jsou obě popsané služby postaveny z hlediska splnění kvalifikace postaveny naroveň, neposkytují takové kvalifikační předpoklady zadavateli žádnou informaci o skutečné kvalifikaci dodavatelů. Teprve po doplnění kvantifikačního hlediska o další kritérium, jakým by například mohla být právě minimální hodnota finančního objemu jednotlivé právní služby, mohl být zadavatel objektivně schopen posoudit, kteří dodavatelé jsou dostatečně kvalifikováni pro poskytování jím poptávaných služeb.

25.         K vypořádání uvedené námitky zadavatelem navrhovatel uvádí, že se odůvodnění zadavatele zcela míjí s podstatou námitky navrhovatele. Zadavatel se v rozhodnutí o námitkách žádným způsobem nevyjádřil ke skutečnosti, že u daného technického kvalifikačního předpokladu nevymezil jeho minimální úroveň. K tvrzení zadavatele, že finanční objem nevypovídá nic o kvalitě poskytované významné služby, lze dle navrhovatele uvést pouze tolik, že z logiky věci není správné. Výše finančního objemu v souvislosti s poskytovanými službami totiž prokazatelně svědčí o rozsahu, náročnosti a významu takové služby, z nichž nepopiratelně pramení nároky na příslušného dodavatele.

26.         V rozhodnutí o námitkách dále dle navrhovatele zadavatel neposkytl žádné zdůvodnění toho, proč zadávací podmínky obsahovaly požadavek na uvedení údaje o finančním objemu významných služeb. Naopak namísto podrobného odůvodnění, kterým by osvětlil smysl jím stanoveného požadavku na uvedení finančního objemu, zadavatel pouze konstatoval, že nebyl povinen přiřadit k významným službám uvedení finanční objemu, tedy údaje, který sám vyžadoval. Lze tedy shrnout, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách shora namítané nejasnosti zadávacích podmínek žádným způsobem nevyvrátil.

Požadavky zadavatele týkající se prokázání některých významných právních služeb jsou diskriminační

27.         Navrhovatel k požadavku zadavatele na prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů ve vztahu ke druhé části veřejné zakázky spočívající v prokázání poskytnutí významných právních služeb týkajících se výhradně problematiky Obchodních podmínek staveb pozemních komunikací, resp. s obchodními podmínkami vytvořenými Mezinárodní federací konzultačních inženýrů (FIDIC), uvádí, že není vůbec jasné, jakým konkrétním způsobem může svou zkušeností se závazným zněním určitých obchodních podmínek při tvorbě smluvní dokumentace uchazeč prokazovat svou schopnost plnit předmět veřejné zakázky.

28.         Navrhovatel se domnívá, že pokud by měl vybraný uchazeč v rámci plnění předmětu veřejné zakázky tvořit pro zadavatele smluvní dokumentaci a použít přitom závazný a typizovaný text Obchodních podmínek staveb pozemních komunikací (resp. text podmínek FIDIC), lze důvodně pochybovat o tom, jaká je pro zadavatele přidaná hodnota poskytovaných právních služeb, resp. v čem má spočívat nadstandardní schopnost daného dodavatele plnit předmět veřejné zakázky. Tvorba smluvní dokumentace s použitím typizovaných obchodních podmínek není svojí povahou nijak specifická a nevyžaduje žádné zvláštní právní znalosti anebo dovednosti na straně dodavatele. Současně navrhovatel dodává, že v právní praxi je využívána celá řada dalších druhů vzorové smluvní dokumentace pro realizaci výstavbových projektů (např. smluvní vzory NEC, ICC, ENNA, VOB a další), které jsou svým rozsahem a složitostí rovnocenné Obchodním podmínkám staveb pozemních komunikací či Obchodním podmínkám FIDIC. Navíc častěji smluvní strany v obchodních závazkových vztazích preferují použití smluv nebo obchodních podmínek kompletně vytvořených přímo na míru pro příslušný stavební projekt, aniž by byly používány jako podklad jakékoliv typizované vzory. Příprava takových smluvních dokumentů představuje jednoznačně náročnější předmět plnění, než jakým je pouhá úprava některého ze smluvních vzorů. Zkušenosti dodavatelů s tvorbou originálních smluv nebo obchodních podmínek, či s aplikací jiných smluvních vzorů v oblasti realizace staveb však zadavatel bez jakéhokoliv vysvětlení nezohlednil. Uvedený požadavek zadavatele zcela zjevně představuje projev diskriminace vedoucí k selektivnímu omezení okruhu potenciálních zájemců o plnění veřejné zakázky. Navrhovatel pro podporu svých tvrzení cituje rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 16/2010-53 ze dne 19. 7. 2011, na základě jehož závěrů se domnívá, že uvedený technický kvalifikační předpoklad je zjevně nepřiměřený vzhledem k úrovni náročnosti předmětu části 2. VZ.

29.         Navrhovatel nesouhlasí s tvrzením zadavatele z rozhodnutí o námitkách, že nemohlo dojít k omezení hospodářské soutěže či diskriminaci některého z dodavatelů, neboť žádný z dodavatelů (vedle navrhovatele) námitky proti této části veřejné zakázky nepodal, nesouhlasí, neboť je naprosto nesprávné. Dle navrhovatele ze shora citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Brně jednoznačně vyplývá, že závěr o diskriminační povaze určitého technického kvalifikačního předpokladu je třeba učinit vždy, když v jeho důsledku dojde k vyloučení těch dodavatelů ze soutěže o veřejnou zakázku, kteří by jinak byli schopni předmět zakázky kvalifikovaně plnit. Skutečnost, zda proti zadávacím podmínkám určité veřejné zakázky byly či nebyly podány námitky, případně kdo je podával a jaký byl počet podaných námitek, nemůže být v tomto ohledu jakkoliv relevantní, přičemž v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Úřadu č. j. R348/2014/VZ-32064/2015/322/D[R]u ze dne 7. 10. 2015, které dle navrhovatele dokládá správnost jeho závěru.

Zadavatel upravil kvalifikační požadavky na členy realizačního týmu dodavatele v rozporu se ZVZ

30.         Navrhovatel k požadavku zadavatele ve smyslu § 56 odst. 2 písm. e) ZVZ na předložení osvědčení o tom, že členové realizačního týmu dodavatele mají zkušenosti se stanoveným počtem významných právních služeb poskytnutých v oblastech dle výčtu obsaženého v části a) čl. 11.1.3 zadávací dokumentace, a to v posledních pěti letech počítaných od konce lhůty pro podání nabídek na veřejnou zakázku, uvádí, že ustanovení § 56 odst. 2 písm. e) ZVZ žádným způsobem neomezuje časový rámec rozhodného období pro prokázání požadované kvalifikace. Současně je navrhovatel toho názoru, že z dikce uvedeného ustanovení vyplývá, že není přípustné určit časové omezení pro prokázání vzdělání a odborné kvalifikace osob. Zadavatel se od ustanovení § 56 odst. 2 písm. e) ZVZ nepřípustně a svévolně odchýlil, jestliže k prokázání kvalifikace členů realizačního týmu dodavatele zohledňuje pouze významné právní služby poskytnuté v uvedeném období posledních pěti let.

31.         V této souvislosti navrhovatel odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 15/2009-71 ze dne 10. 3. 2011, ze kterého lze dle navrhovatele dovodit, že zákonné požadavky na prokázání technických kvalifikačních předpokladů v ustanovení § 56 odst. 2 písm. e) ZVZ jsou kogentní povahy a nelze se od nich při stanovení technických kvalifikačních předpokladů odchýlit. Dle navrhovatele z posledně citovaného rozhodnutí tedy rovněž vyplývá, že tyto kvalifikační požadavky nelze ani jakkoliv zpřesňovat nebo časově omezovat.

32.         Navrhovatel k tomu dodává, že uvedený požadavek zadavatele je v rozporu i se samotným účelem, pro který je splnění technických kvalifikačních předpokladů vyžadováno, jakož i se základními zásadami práva zadávání veřejných zakázek. Obecně platí, že splněním technických kvalifikačních předpokladů dodavatel prokazuje, že bude schopen veřejnou zakázku řádně splnit. Technický kvalifikační předpoklad stanovený v čl. 11.1.3 části b) zadávací dokumentace k tomuto účelu dle navrhovatele vést nemůže. V důsledku nesplnění uvedeného technického kvalifikačního předpokladu se zadávacího řízení nemohli účastnit jinak kvalifikovaní dodavatelé, jejichž realizační tým by byl složen sice z advokátů s dlouhodobou a významnou praxí, avšak kteří by nemohli prokázat poskytnutí požadovaných významných právních služeb v období posledních pěti let. Z tohoto důvodu je uvedený technický kvalifikační předpoklad zjevně diskriminační a představuje porušení základní zásady zákazu diskriminace dle § 6 odst. 1 ZVZ.

33.         Navrhovatel s tvrzeními zadavatele, že při stanovení délky 5 let zadavatel vycházel z analogie § 56 odst. 2 písm. a) ZVZ a že důvodem stanovení omezení na období posledních pět let byly neustálé změny právních předpisů v České republice, nesouhlasí. Předně navrhovatel zdůrazňuje, že zadavatel se nijak nevypořádal s navrhovatelem citovanou rozhodovací praxí, dle které mají všechna ustanovení § 56 ZVZ kogentní a taxativní povahu. Ve světle této rozhodovací praxe tvrzení zadavatele o přípustnosti analogické aplikace ustanovení § 56 odst. 2 a) ZVZ nemůže obstát. Kogentní povaha ustanovení § 56 odst. 2 písm. e) ZVZ totiž nedává zadavateli žádný prostor k odchýlení se od textu zákona, a to bez ohledu na to, zda se zadavatel v konkrétním případě inspiroval zněním jiného ustanovení ZVZ či nikoli. Rovněž s odůvodněním stanovení časového omezení na období poslední pět let tím, že údajně dochází k neustálým změnám právních předpisů, navrhovatel nesouhlasí, jelikož ani kdyby bylo přípustné, aby se zadavatele odchýlil od kogentního ustanovení § 56 odst. 2 písm. e) ZVZ, nebylo by možné považovat takto zcela obecně formulované odůvodnění za dostatečné. Je zřejmé, že zadavatelem zvolené časové omezení na období posledních 5 let má zcela arbitrární povahu a zadavatel jej není schopen přesvědčivě obhájit. Nadto úvahy o častých změnách právních předpisů v České republice v souvislosti s požadovanou kvalifikací podle názoru navrhovatele přísluší jednoznačně zákonodárci a nikoliv zadavatelům, kteří si legislativu nemohou dotvářet podle svých aktuálních preferencí. Navrhovatel proto uzavírá, že s odůvodněním zadavatele se ze shora uvedených důvodů nemůže ztotožnit, a proto nadále trvá na tom, že zadavatel vymezil zmíněný technický kvalifikační předpoklad v rozporu se zákonem.

Dílčí hodnotící kritéria veřejné zakázky nesouvisí s ekonomickou výhodností nabídky a vedou k omezení hospodářské soutěže

34.         Navrhovatel v této souvislosti odkazuje na ustanovení čl. 13 zadávací dokumentace, ze kterého vyplývá, že zadavatel zvolil jako základní hodnotící kritérium veřejné zakázky ekonomickou výhodnost nabídky ve smyslu § 78 odst. 4 ZVZ. Dále z uvedeného článku zadávací dokumentace vyplývá, že zadavatelem byla určena dvě dílčí hodnotící kritéria, a to nabídková cena za 1 hodinu právních služeb a kvalifikace a zkušenosti realizačního týmu. Každému z hodnotících kritérií byla přidělena dílčí váha 50 %. Navrhovatel považuje zvolená dílčí hodnotící kritéria za nezákonná, neboť

  • zadavatel dodavatelům nepřípustně omezil horní hranici nabídkové ceny za 1 hodinu právních služeb,
  • dílčí hodnotící kritérium „Kvalifikace a zkušenosti realizačního týmu" vůbec nevyjadřuje vztah užitné hodnoty a ceny a současně je diskriminační.

Zadavatel dodavatelům nepřípustně omezil horní hranici nabídkové ceny za 1 hodinu právních služeb

35.         Podmínku zadavatele ve vztahu k dílčímu hodnotícímu kritériu nabídkové ceny související se stanovením maximální a nepřekročitelné hodinové sazby (u všech částí veřejné zakázky 3.000,- Kč bez DPH/hodina), přičemž její překročení bude považováno za nesplnění zadávacích podmínek uchazečem a zadavatel takového uchazeče vyloučí z další účasti v zadávacím řízení v souladu s ustanovením § 76 ZVZ, navrhovatel v daném případě považuje za nezákonnou. Dle navrhovatele ZVZ neobsahuje žádné ustanovení, které by obecně umožňovalo zadavatelům stanovovat maximální výši nabídkových cen ve formě hodinové sazby, při jejichž překročení budou dodavatelé ze zadávacího řízení na zadání zakázky vyloučeni. Dle názoru navrhovatele je nutné vyjít z obecného interpretačního pravidla, podle kterého musí být ZVZ vykládán zejména tak, aby jeho „interpretace byla ku prospěchu efektivní hospodářské soutěže“, jak je judikováno např. v rozsudku NSS č. j. 1 Afs 20/2008 – 152 ze dne 5. 6. 2008 či v rozsudku NSS č. j. 2 Afs 64/2009 – 109 ze dne 27. 1. 2010.

36.         Jelikož dle výše uvedeného ZVZ zadavateli v daném případě neumožňuje stanovit maximální přípustnou nabídkovou cenu za 1 hodinu právních služeb, omezil zadavatel uvedeným postupem zcela nepochybně hospodářskou soutěž, neboť z účasti v zadávacím řízení na zadání veřejné zakázky jsou diskvalifikováni všichni dodavatelé, kteří při současném zachování vysokého standardu poskytovaných právních služeb nemohou předložit nabídkovou cenu pohybující se v zadavatelem požadovaném rozmezí.

37.         Navrhovatel v této souvislosti zdůrazňuje, že požadavek na stanovení hodinových sazeb nabídkových cen v zadavatelem požadované úrovni má za následek, že právě cenový aspekt nabídek, byť formálně mající váhu 50 %, je fakticky faktorem rozhodujícím o pořadí jednotlivých nabídek. Je zřejmé, že dodavatelé nabízející nižší cenu budou při hodnocení výrazně zvýhodněni před dodavateli, kteří se zaměřují na kvalitu poskytovaných právních služeb. Proklamovaný kvalitativní aspekt hodnocení, jakkoliv se vlastně omezuje pouze na kvantitu právních služeb, z tohoto pohledu naprosto postrádá smysl. Uvedený požadavek je tudíž dle navrhovatele v rozporu se samotným účelem právní úpravy zadávání veřejných zakázek, kterým je dosažení účelného vynaložení veřejných prostředků při současném dodržení odpovídající kvality plnění poskytovaného dodavateli.

38.         Navrhovatel v reakci na tvrzení zadavatele uvedená v rozhodnutí o námitkách a v souvislosti se zadavatelem odkazovaným rozhodnutím Úřadu č. j. S554/2012/VZ-2263/2014/521/H[K]u/P[A]n ze dne 31. 1. 2014, uvádí, že se s tvrzeními zadavatele neztotožňuje a rovněž upozorňuje, že v zadavatelem citovaném rozhodnutí se Úřad zabýval odlišnou situací, kdy předmětem přezkumu Úřadu byl postup zadavatele, který v zadávacích podmínkách stanovil nepřekročitelnou celkovou nabídkovou cenu tak, aby odpovídala částce, kterou je zadavatel schopen maximálně zaplatit za veškeré plnění poskytnuté dodavatelem. O takový dovolený postup zadavatele se však v případě předmětné veřejné zakázky nejedná. Zadavatel v zadávacích podmínkách totiž neomezil celkovou nabídkovou cenu, ale pouze výši nabídkové ceny za 1 hodinu poskytovaných služeb. Samotná výše hodinové sazby nicméně nevypovídá nic o tom, jaká bude ve skutečnosti celková nabídková cena, resp. celková částka, kterou zadavatel v daném případě zaplatí. Celková výše nabídkové ceny se totiž odvíjí nejen od výše příslušné sazby, ale také od počtu hodin, který příslušný dodavatel za poskytnuté plnění zadavateli vyúčtuje. Navrhovatel se domnívá, že dodavatel, který tedy nabídne nižší hodinou sazbu, tak v konečném důsledku nemusí být dodavatelem, který nabídl nižší celkovou nabídkovou cenu, jestliže při poskytování příslušné právní služby stráví vyšší počet hodin, než dodavatelé, kteří nabídli vyšší hodinovou sazbu. Lze tedy shrnout, že postup zadavatele nespadá mezi případ takového omezení maximální nabídkové ceny, který Úřad v daném rozhodnutí posoudil jako dovolené. Vzhledem k výše uvedenému navrhovatel dál trvá na tom, že zadavatel stanovením horní hranice hodinové sazby porušil zákon.

Dílčí hodnotící kritérium „Kvalifikace a zkušenosti realizačního týmu" nevyjadřuje vztah užitné hodnoty a ceny

39.         Navrhovatel v souvislosti s námitkami ve vztahu k dílčímu hodnotícímu kritériu „Kvalifikace a zkušenosti realizačního týmu“ odkazuje na předchozí obsah návrhu (viz bod 23. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí) a zdůrazňuje, že uvedené dílčí hodnotící kritérium vychází z požadavků zjevně nezákonného technického kvalifikačního předpokladu, který zohledňuje pouze kvantitativní hledisko. Za takové situace je evidentní, že ani samotné dílčí hodnotící kritérium nemůže být v souladu se zákonem. Při hodnocení nabídek budou rovněž v tomto případě významně znevýhodněni dodavatelé, jejichž členové týmu poskytují právní poradenství u složitých komplexních případů a ve velkých týmech. Přestože takoví dodavatelé jsou pro poskytování zadávaných právních služeb vysoce kvalifikovaní, neboť jejich členové týmu mají potřebné zkušenosti, paradoxně obdrží v rámci hodnocení dílčího hodnotícího kritéria významně méně bodů než sdružení několika na sobě nezávislých advokátů, kteří řeší samostatně zcela běžnou a svým rozsahem i významem marginální právní agendu. Takový způsob hodnocení nabídek dle názoru navrhovatele jde ve svém důsledku zcela proti zákonnému požadavku na posuzování určitých kvalitativních aspektů u dodavatelů.

40.         Navrhovatel dále uvádí, že zmíněné dílčí hodnotící kritérium spočívá pouze v mechanickém hodnocení počtu předložených významných právních služeb, přičemž zcela absentuje základní zákonný požadavek vyplývající z ustanovení § 78 odst. 4 ZVZ, podle kterého musí být dílčí hodnotící kritérium ekonomické výhodnosti stanoveno vždy tak, aby vyjadřovalo vztah užitné hodnoty a ceny dodavatelem nabízených služeb. Hodnocením pouhého počtu právních služeb tak zadavatel bezdůvodně zvýhodňuje takové dodavatele, kteří se nezabývají poskytováním složitých a komplexních právních služeb v miliardových objemech, ale rutinní opakující se agendou o nevýznamné hodnotě. Vzhledem k tomu má navrhovatel za to, že uvedené dílčí hodnotící kritérium je stanoveno v rozporu s ustanovením § 78 odst. 4 ZVZ, neboť nijak nesouvisí s ekonomickou výhodností nabídek, tj. nezohledňuje poměr jejich užitné hodnoty a ceny. Dle navrhovatele uvedené závěry jednoznačně potvrzuje rozhodovací praxe Úřadu, konkrétně rozhodnutí č. j. ÚOHS-S8,11/2010/VZ-5502/2010/540/LZa ze dne 10. 7. 2011.

41.         Dále navrhovatel uvádí, že stanovením uvedeného dílčího hodnotícího kritéria se zadavatel současně dopustil i porušení základních zásad práva zadávání veřejných zakázek. V zadávacích podmínkách se výslovně uvádí, že předložené referenční služby pro účely hodnocení členů realizačního týmu nesmí být starší než 5 let (počítáno od posledního dne lhůty pro podání nabídky). Uvedené hodnotící kritérium tudíž nezohledňuje zkušenosti členů realizačního týmu dodavatele s požadovanými významnými právními službami, které byly poskytnuty mimo stanovený časový rámec pěti let. Uplatněním tohoto dílčí hodnotícího kritéria tak budou zjevně znevýhodněni ti dodavatelé, jejichž realizační tým je složen z advokátů se zkušenostmi, které však na základě požadavku zadavatele budou při hodnocení nabídek neodůvodněně zcela bez významu.

42.         Rovněž způsob hodnocení příslušného dílčího hodnotícího kritéria, kdy zadavatel stanovil, že „v rámci hodnocení nebude hodnotit jednu referenci pro více členů týmu. V případě, že se na referenci podílelo více členů týmu, bude taková reference hodnocena jen jednou. Reference u členů týmu musí být pro účely hodnocení odlišná,“ navrhovatel považuje za diskriminační a naprosto neodpovídající účelu ustanovení § 78 odst. 4 ZVZ. Přestože jednotliví členové realizačního týmu určitého dodavatele mají potřebnou kvalifikaci a zkušenosti požadované zadavatelem, které každý z nich získal vzájemnou spoluprací v týmu při zastupování klienta v komplexním a mimořádně složitém právním případu, a potřebnou zkušenost tedy logicky získal každý člen týmu, nebude taková určitá zkušenost v rámci hodnocení nabídek na realizaci veřejné zakázky moci být hodnocena u všech osob. Taková praxe dle navrhovatele nepředstavuje hodnocení skutečných zkušeností členů realizačního týmu dodavatelů.

43.         Vzhledem k výše uvedenému je dle názoru navrhovatele zřejmé, že uvedené dílčí hodnotící kritérium nepřípustně diskriminuje určitou skupinu dodavatelů. V této souvislosti navrhovatel uvádí, že obecný zákaz diskriminace se uplatní i ve vztahu k dílčím hodnotícím kritériím veřejné zakázky, přičemž tento závěr potvrzuje dle navrhovatele i rozhodovací praxe Krajského soudu v Brně, konkrétně rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 43/2009-52 ze dne 16. 8. 2011.

44.         Navrhovatel s odůvodněním zadavatele v rozhodnutí o námitkách, že považuje uvedené dílčí hodnotící kritérium za plně v souladu se ZVZ a rozhodnutí citované navrhovatelem v této souvislosti za irelevantní, nesouhlasí a považuje jej za nedostatečné, zmatečné a zcela nesprávné. Ze shora citované rozhodovací praxe Úřadu dle navrhovatele jednoznačně vyplývá, že v případě hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky je zadavatel povinen stanovit taková dílčí kritéria, která se výhradně týkají nabídky a její ekonomické výhodnosti, tj. její kvality. Zadavatel v rámci rozhodnutí o námitkách neuvedl jediný argument, který by mohl vést k závěru, že požadavky vyplývající z rozhodovací praxe Úřadu naplnil. Z nesrozumitelného vyjádření zadavatele vyplývá pouze tolik, že zadavatel má za to, že jím stanovená dílčí kritéria „se výhradně týkají nabídky,“ a proto považuje navrhovatelem citované rozhodnutí Úřadu za irelevantní. Zadavatel se tedy citovanou rozhodovací praxí zjevně nijak věcně nezabýval a závěry z ní vyplývající nezohlednil. Lze tedy uzavřít, že zadavatel shora uvedený bod námitek nijak fakticky nevypořádal.

Zadavatel v zadávacím řízení postupuje netransparentně

45.         Zadavatel v průběhu zadávacího řízení postupoval netransparentně, čímž závažným způsobem porušil ZVZ. Konkrétně dle názoru navrhovatele porušil zadavatel ZVZ tím, že

  • opakovaně prodlužoval lhůtu pro podání nabídek bez řádného odůvodnění,
  • uvedenou lhůtu naopak neprodloužil v případě, kdy byl takový postup nutný s ohledem na provedené úpravy zadávacích podmínek,
  • neinformoval řádně zájemce o veřejnou zakázku o podaných námitkách, ani o rozhodnutí, které o nich vydal.

Zadavatel opakovaně prodloužil lhůtu pro podání nabídek bez řádného odůvodnění

46.         Navrhovatel v této souvislosti nejprve rekapituluje průběh zadávacího řízení s ohledem na poskytnutí dodatečných informací k zadávacím podmínkám, přičemž uvádí následující. Dle oznámení uveřejněného ve Věstníku veřejných zakázek dne 2. 10. 2015, jakož i dle zadávací dokumentace veřejné zakázky zveřejněné téhož dne na profilu zadavatele, měla lhůta pro podání nabídek na realizaci veřejné zakázky původně skončit dne 25. 11. 2015. V dodatečných informacích č. 1, které byly na profilu zadavatele zveřejněny dne 22. 10. 2015, zadavatel stanovil, že lhůta pro podání nabídek se prodlužuje až do dne 14. 12. 2015, a to s odůvodněním, že uvedenými dodatečnými informacemi došlo k doplnění technických kvalifikačních předpokladů veřejné zakázky. Dne 11. 12. 2015, tedy pouze tři dny před uplynutím lhůty pro podání nabídek, uveřejnil zadavatel na svém profilu dodatečné informace č. 11, ve kterých oznámil, že dále prodlužuje lhůtu pro podání nabídek do dne 11. 1. 2016, přičemž současně uvedl, že důvodem k prodloužení lhůty je skutečnost, že je připravována nová zadávací dokumentace na veřejnou zakázku. Dne 18. 12. 2015 zadavatel společně s dodatečnými informacemi č. 12 a 13 uveřejnil na svém profilu novou zadávací dokumentaci a současně stanovil, že lhůta pro podání nabídek se opětovně prodlužuje až do dne 12. 2. 2016. Dne 9. 2. 2016, tedy opět pouze tři dny před uplynutím lhůty pro podání nabídek, zveřejnil zadavatel na svém profilu dodatečné informace č. 16-23 a oznámil, že s ohledem na charakter a obsah těchto dodatečných informací znovu prodlužuje lhůtu pro podání nabídek, tentokrát do dne 24. 2. 2016. Konečně dne 18. 2. 2016 byly na profilu zadavatele zveřejněny dodatečné informace č. 27, ve kterých zadavatel uvedl, že vyhověl námitce podané proti zadávacím podmínkám (k tomu blíže viz dále) a prodloužil lhůtu pro podání nabídek až do dne 14. 4. 2016. Z uvedeného je zřejmé, že zadavatel od zahájení zadávacího řízení pětkrát prodlužil lhůtu pro podání nabídek, přičemž tímto způsobem opakovaně zasáhl do průběhu zadávacího řízení v době, kdy do uplynutí lhůty pro podání nabídek zbývalo vždy jen několik málo dní. Nadto zadavatel nutnost provedení uvedených zásahů ani nijak blíže neosvětlil, když se v příslušných dodatečných informacích omezil pouze na zcela nekonkrétní konstatování, že tak činí „s ohledem na charakter a obsah dodatečných informací“ či „v souvislosti s vyhověním námitce podané stěžovatelem proti zadávacím podmínkám“.

47.         Navrhovatel s výše uvedeným postupem zadavatele nesouhlasí a považuje jej za nezákonný. Navrhovatel má za to, že uvedený postup zadavatele je pro dodavatele zcela matoucí a ve svém důsledku vede k tomu, že se dosavadní průběh zadávacího řízení stal netransparentním. Zadavatel výše uvedenými zásahy porušil zásadu transparentnosti, která je upravena v ustanovení § 6 odst. 1 ZVZ, a tudíž postupoval v rozporu s výše citovaným ustanovením § 147 odst. 8 ZVZ.

48.         Na podporu svého závěru navrhovatel odkazuje na rozhodovací praxi Úřadu, ze které vyplývá, že shora popsaný postup zadavatele je nepřípustný. V této souvislosti navrhovatel odkazuje konkrétně na rozhodnutí č. j. ÚOHS-S520/2010/VZ-3029/2011/530/RNi ze dne 27. 4. 2010, v němž bylo konstatováno, že se zadavatel neodůvodněným prodlužováním lhůty pro podání nabídek dopustil porušení ZVZ, konkrétně ustanovení § 147 odst. 8 ZVZ.

49.         Navrhovatel nesouhlasí s tvrzeními zadavatele v rozhodnutí o námitkách, v nichž zadavatel uvedl, že prodloužení lhůty bylo podle jeho názoru vždy spjato s vypořádáním žádosti o dodatečné informace či s vypořádáním námitek, v důsledku nichž se měnily zadávací podmínky veřejné zakázky, přičemž každá změna lhůty pro podání nabídek byla dle tvrzení zadavatele řádně odůvodněná v daných dodatečných informacích či v rozhodnutí o námitkách. Navrhovatel zdůrazňuje, že se zadavatel s námitkou věcně nevypořádal, jelikož z odůvodnění rozhodnutí o námitkách pouze vyplývá, že zadavatel považuje shora popsaný způsob odůvodnění prodloužení lhůty pro podání nabídek bez dalšího za dostatečný. Zadavatel na podporu svého tvrzení neodkazuje na žádná rozhodnutí Úřadu či správních soudů a argumentuje pouze počtem podaných nabídek, který však nikde v rozhodnutí o námitkách neuvádí. K tomu navrhovatel upozorňuje, že samotný údaj o počtu podaných nabídek nemá žádnou vypovídací hodnotu o tom, zda zadávací řízem je či není transparentní. Pro závěr, že v daném zadávací řízení byla porušena zásada transparentnosti, je totiž určující, zda postup zadavatele obsahoval „prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroku zadavatele.“ Opakované prodlužování lhůty pro podání nabídek několik málo dnů před jejím skončením bez řádného odůvodnění přitom takovým prvkem vzbuzujícím pochybnosti o pravých důvodech zadavatele nepochybně je, a proto se zadávací řízení jeví jako netransparentní.

Zadavatel neprodloužil lhůtu pro podání nabídek, ačkoliv provedl změnu zadávacích podmínek

50.         Navrhovatel uvádí, že zadavatel dodatečnými informacemi č. 14 ze dne 15. 1. 2016, které byly uveřejněny na profilu zadavatele dne 19. 1. 2016, upravil požadavek u základního kvalifikačního předpokladu. Konkrétně zadavatel s ohledem na novelu ZVZ provedenou zákonem č. 375/2015 Sb. upravil požadavek na prokázání základních kvalifikačních předpokladů v bodě 11.1.1 zadávací dokumentace tak, že bylo následujícím způsobem doplněno písm. l): „Základní kvalifikační předpoklady splňuje dodavatel: (...) l) (§ 53/1/l) vůči němuž nebyla v posledních 3 letech zavedena dočasná správa nebo v posledních 3 letech uplatněno opatření k řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu.“ Současně zadavatel v uvedených dodatečných informacích stanovil, že tento základní kvalifikační předpoklad lze prokázat předložením čestného prohlášení na formuláři ne starším než 90 dnů ke dni podání nabídky.

51.         Dle navrhovatele je ze shora uvedeného zřejmé, že prostřednictvím dodatečných informací č. 14 zadavatel modifikoval zadávací podmínky, aniž by současně prodloužil lhůtu  pro podání nabídek. Vzhledem k tomu, že se však jednalo o případ spadající pod výše citované ustanovení § 40 odst. 3 ZVZ, byl zadavatel povinen současně prodloužit lhůtu pro podání nabídek na realizaci veřejné zakázky. Tak se tomu však v rozporu se zmíněným ustanovením ZVZ nestalo a uvedený postup zadavatele je proto nezákonný.

52.         Shora uvedený závěr navrhovatele je dle jeho názoru v plném rozsahu potvrzen recentní rozhodovací praxí Úřadu. Konkrétně lze odkázat na rozhodnutí č. j. ÚOHS-S214/2015/VZ- 12170/2015/531/ESt ze dne 21. 5. 2015, v němž Úřad konstatoval, že zadavatele je povinen přiměřeným způsobem prodloužit lhůtu pro podání nabídek zásadně vždy tehdy, jestliže provede, byť i marginální, úpravu zadávacích podmínek.

53.         K uvedené námitce zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že neprodloužil lhůtu pro podání nabídek z toho důvodu, že v daném případě jen reagoval na legislativní změnu, a rovněž že nebyl povinen prodloužit lhůtu pro podání nabídek, neboť ke splnění nově stanoveného kvalifikačního předpokladu postačovalo předložit dodavatelům pouze čestné prohlášení. Navrhovatel považuje uvedená tvrzení zadavatele za zcela nesprávná. Předně navrhovatel nesouhlasí s tím, že provedení uvedené změny zadávacích podmínek bylo pouze nutným důsledkem novelizace ZVZ prostřednictvím zákona č. 375/2015 Sb., jak se zřejmě snaží dovozovat zadavatel. V této souvislosti navrhovatel odkazuje na společné stanovisko Úřadu a Ministerstva pro místní rozvoj, v němž se uvádí: „Zákon, kterým byla novelizace ZVZ provedena, neobsahuje přechodná ustanovení, podle kterých by se určilo, zda dodavatelé musí nový kvalifikační předpoklad prokázat i v zadávacích řízeních, která byla zahájena před účinností této novelizace. V souladu se základními zásadami, kterými je vázán náš právní řád, se výše uvedené povinnosti vztahují pouze na zadávací řízení, která byla zahájena po nabytí účinnosti předmětné novely zákona. Zadavatelům a dodavatelům se neukládají nové povinnosti v těch zadávacích řízeních, která byla zahájena před účinností novely. To by porušovalo zejména principy právní jistoty a zákazu retroaktivity. Na probíhající zadávací řízení se až do jeho ukončení zásadně vztahuje právní předpis ve znění účinném k datu zahájení zadávacího řízení.“

54.         Zákon č. 375/2015 Sb. nabyl účinnosti dne 1. 1. 2016, tedy až po zahájení zadávacího řízení. Zadavatel tudíž nebyl povinen ze zákona provést uvedenou změnu zadávacích podmínek. Pokud tak zadavatel učinil, pak lze usuzovat, že se jednalo změnu provedenou pouze na základě svévole zadavatele, pro dodavatele objektivně zcela nepředvídatelnou. V takovém případě však byl zadavatel v souladu se shora citovanou rozhodovací praxí Úřadu povinen přistoupit k prodloužení lhůty pro podání nabídek. Tvrzení zadavatele, že ke splnění nově stanoveného kvalifikačnímu předpokladu dodavateli postačovalo předložit pouze čestné prohlášení, je v tomto ohledu zcela bezvýznamné. Jak totiž dokládá shora citované rozhodnutí Úřadu, ani v případě zcela marginálních změn zadávacích podmínek není zadavatel zbaven povinnosti lhůtu pro podání nabídky prodloužit. Uvedenou argumentaci zadavatele je proto třeba odmítnout jako nesprávnou.

Zadavatel neinformoval řádně zájemce o veřejnou zakázku o podaných námitkách, ani o rozhodnutí, které o nich vydal

55.         Navrhovatel uvádí, že zadavatel dne 18. 2. 2016 zveřejnil na svém profilu dodatečné informace č. 27. Jak již bylo shora zmíněno, zadavatel uvedenými dodatečnými informacemi prodloužil lhůtu pro podání nabídek do dne 14. 4. 2016 a současně uvedl: „Zadavatel, v souvislosti s vyhověním námitce podané stěžovatelem proti zadávacím podmínkám, prodlužuje termín pro podání nabídek.“ Zadavatel v uvedených dodatečných informacích však blíže neuvedl, jaký subjekt, jakého dne námitky podal, ani které opatření k provedení nápravy zadavatel v důsledku vyhovění uvedené námitce přijal. Dle názoru Navrhovatele tak zadavatel postupoval zjevně v rozporu s ustanovením § 111 odst. 3 ZVZ, neboť zájemce o zakázku o podání námitky, ani o rozhodnutí, které o ní vydal, neinformoval. Nadto není možné z uvedených dodatečných informací ani zjistit, kdy byla námitka podána, tudíž jsou zde rovněž důvody k pochybnostem, zda zadavatel prostřednictvím dodatečných informací č. 27 ze dne 18. 2. 2016 postupoval „bezodkladně“ ve smyslu ustanovení § 111 odst. 3 ZVZ citovaného výše.

56.         V této souvislosti navrhovatel upozorňuje na relevantní rozhodovací praxi Úřadu, konkrétně cituje rozhodnutí Předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R54/2013/VZ-8821/2013/310/PMo/IPs ze dne 15. 5. 2013, z něhož lze dovodit minimální rozsah, v jakém je zadavatel veřejné zakázky dle § 111 odst. 3 ZVZ povinen informovat zájemce o veřejnou zakázku, přičemž na základě citovaného rozhodnutí lze dovodit, že zadavatel byl povinen v souladu s ustanovením § 111 odst. 3 ZVZ informovat zájemce o veřejnou zakázku nejméně o tom, (1) který subjekt námitky podal, (2) čeho se tyto věcně námitky týkaly (tj. proti čemu konkrétně směřovaly), (3) jakým způsobem o těchto námitkách zadavatel rozhodl a (4) v případě, že námitkám bylo vyhověno, pak i o tom, jaké kroky zadavatel učinil k zjednání nápravy. Z dodatečných informací č. 27, ani z žádného jiného dokumentu uveřejněného na profilu zadavatele ke dni podání návrhu však nelze zjistit více, než že zadavatel vyhověl blíže nespecifikované námitce. Zadavatel tudíž nesplnil požadavky vyplývající z ustanovení § 111 odst. 3 ZVZ a v širším smyslu byl jeho postup rovněž v rozporu s ustanovením § 6 odst. 1 ZVZ, které ukládá každému zadavateli veřejné zakázky, aby za všech okolností postupoval v zadávacím řízení transparentně. Postup zadavatele při uveřejňování informací o podaných námitkách je tudíž nutné odmítnout jako nezákonný.

57.         S ohledem na značný rozsah a zásadní charakter nezákonností zadávacích podmínek veřejné zakázky, jakož i vzhledem k netransparentnímu postupu zadavatele v zadávacím řízení navrhovatel navrhuje, aby Úřad nařídil předběžné opatření, jehož prostřednictvím zadavateli až do pravomocného skončení přezkumného řízení pozastaví zadávací řízení na zadání veřejné zakázky, a to všech jejích částí, a zakáže uzavřít rámcové smlouvy na realizaci jednotlivých částí veřejné zakázky, jelikož zadavatel při stanovení zadávacích podmínek závažným způsobem porušil ZVZ, v důsledku čehož jsou veškeré navazující úkony zadavatele (včetně výběru nejvhodnější nabídky) stiženy nezákonností.

58.         Závěrem navrhovatel opakovaně konstatuje, že zadavatel vymezil zadávací podmínky v příkrém rozporu se ZVZ, přičemž tento jeho nezákonný postup je způsobilý podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Jelikož dosud nedošlo k uzavření smlouvy a nápravy nelze dosáhnout jinak, navrhovatel tímto navrhuje, aby Úřad v souladu s § 118 odst. 1 ZVZ uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení předmětného zadávacího řízení.

III.         PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

59.         Úřad obdržel návrh dne 4. 5. 2016 a tímto dnem bylo podle § 113 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, předmětné správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeno.

60.         Účastníky správního řízení podle § 116 zákona jsou

  • zadavatel,
  • navrhovatel.

61.         Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkům správního řízení přípisem č. j. ÚOHS-S0310/2016/VZ-19450/2016/522/PKř ze dne 6. 5. 2016.

62.         Dne 16. 5. 2016 obdržel Úřad vyjádření zadavatele a dokumentaci o veřejné zakázce.

Vyjádření zadavatele ze dne 16. 5. 2016

63.         Zadavatel se k návrhu navrhovatele vyjádřil přípisem ze dne 16. 5. 2016, ve kterém uvedl, že s tvrzeními navrhovatele uvedenými v návrhu nesouhlasí. K jednotlivým bodům návrhu navrhovatele uvedl následující skutečnosti:

Předmět veřejné zakázky, resp. jejích jednotlivých částí je vymezen neurčitě a netransparentně

64.         Zadavatel uvádí, že předmět veřejné zakázky byl popsán plně v souladu se ZVZ. Předmět veřejné zakázky byl dostatečně definován a vymezen tak, aby dodavatelé mohli podat své nabídky. Během zadávacího řízení nebyla zadavateli doručená žádná žádost o dodatečné informace k vymezení předmětu veřejné zakázky. Zadavatel v rámci předmětu veřejné zakázky poptává právní služby odpovídající jeho potřebám dle rozsahu jeho činností. Vzhledem k tomu, že poskytování požadovaných právních služeb pokrývá poměrně široké spektrum oblastí, rozhodl se zadavatel rozdělit zakázku na části, resp. ji rozdělil na 3 části. O úmyslu rozdělit zakázku na části zadavatel informoval již v Oznámení předběžných informací, tak i při zahájení zadávacího řízení a tato informace byla také uvedena v zadávací dokumentaci tak, jak stanoví ZVZ. Zadavatel rozdělené části jednoznačně vymezil a nesouhlasí s názorem navrhovatele, že se právní služby v daných částech překrývají a jsou vymezeny neurčitě a netransparentně.

65.         Předmět každé části byl zadavatelem jasně a srozumitelně vydefinován a nastaven tak, aby nebylo možné jejich vzájemné prolínání. Navrhovatelův názor o důvodném očekávání, že zadavateli v průběhu plnění předmětu veřejné zakázky vyvstane potřeba poptávat právní služby, které svým vymezením budou spadat do více částí veřejné zakázky, je neodůvodněný a založený na nepodložené domněnce, či případně na bližší neznalosti prostředí činností zadavatele. Tento názor navrhovatel nemá absolutně ničím podložený a jedná se tedy jen pouze o fikci navrhovatele. Zadavatel bude při realizaci minitendrů plně respektovat rozdělení předmětu této zakázky a nikdy nebude poptávat na požadované právní služby jiný okruh dodavatelů, než se kterými uzavře smlouvu v každé části zakázky.

66.         K námitce navrhovatele, že se zadavatel v rozhodnutí o námitkách plně nevypořádal s odkazem na rozsudek NSS č. j. 8 Afs 31 /2011- 252 ze dne 30. 9. 2011, zadavatel uvádí, že tento rozsudek považuje za irelevantní, protože se jednalo o uzavření čtyř smluv v krátkém časovém rozmezí, tj. nejednalo se o rozdělení předmětu veřejné zakázky na části v rámci jednoho zadávacího řízení. Právě proto, že zadavatel si je vědom toho, že poskytování právních služeb představuje komplexní druh plnění, zadává tuto zakázku jako jednu s tím, že ji rozdělil na tři části dle specifik jednotlivých právních specializací. Uvedený rozsudek není, dle názoru zadavatele, absolutně možné vztahovat na tento případ, protože zadavatel nedělil veřejnou zakázku, ale jen v rámci jedné veřejné zakázky rozdělil její předmět plnění na části, přičemž umožnil dodavatelům podat nabídku do všech jejích částí.

67.         Zadavatel také plně odmítá závěr navrhovatele, že by část 3. VZ byla definována s ohledem na profesní specializaci určité skupiny dodavatelů, a tudíž „vytvořená na míru“ určité skupině dodavatelů. Zadavatel nastavil předmět části 3. VZ plně v souladu s vlastní praxí, tj. z dříve již řešených právních služeb v této oblasti. Proti spojení oblastí veřejných zakázek a IT/ICT žádný jiný dodavatel neměl námitku a tím, že bylo umožněno využití subdodavatelů, nejednalo se o „vytvoření na míru“ určité skupině dodavatelů, nýbrž jakýkoliv dodavatel měl možnost podat nabídku.

68.         Zadavatel nesouhlasí s názorem navrhovatele, že předmět veřejné zakázky, resp. jejích jednotlivých částí byl vymezen neurčitě a netransparentně. Pokud měl navrhovatel nejasnosti týkající se předmětu veřejné zakázky, měl možnost kdykoliv ve lhůtě pro podání nabídek zaslat zadavateli žádost o dodatečné informace tak, jak mu to umožňuje ZVZ. Navrhovatel ani jednou nevyužil tohoto institutu daného ZVZ. Navrhovatel během lhůty pro podání nabídek neučinil žádnou aktivitu až do dne podání nabídek, tj. do 14. 4. 2016, které mělo nastat v 10:00 hodin, kdy v ranních hodinách doručil námitku proti zadávacím podmínkám. Navrhovatel samozřejmě má právo podat námitky proti zadávacím podmínkám do 5 dnů ode dne uplynutí lhůty pro podání nabídek, nicméně postup navrhovatele se jeví jako velmi nestandardní, vzhledem k tomu, že nevyužil všech zákonem mu umožněných postupů.

Technické kvalifikační předpoklady veřejné zakázky jsou nezákonné

69.         Zadavatel uvádí, že technické kvalifikační předpoklady stanovil plně v souladu se ZVZ. Zadavatel při nastavení kvalifikačních předpokladů vycházel z rozsahu služeb, které v současné době využívá a jakýkoliv dodavatel právních služeb s nimi musí mít minimální praxi, aby bylo zajištěno plnění dostatečně zkušeným a odborně zdatným dodavatelem, proto nastavené kvalifikační předpoklady považuje svým rozsahem a specifikací za odpovídající předmětu zakázky.

Zadávací dokumentace veřejné zakázky nestanoví minimální úroveň některých požadavků k prokázání významných právních služeb

70.         Zadavatel zcela kategoricky odmítá názor navrhovatele, že v zadávací dokumentaci nestanovil minimální úroveň některých požadavků k prokázání významných právních služeb. Požadovaná kvalifikace plně odpovídá potřebám zadavatele. Kvalifikace byla nastavena v souladu s činnostmi, které zadavatel běžné realizuje, a plně v souladu se ZVZ, když stanovil dle § 56 odst. 5 ZVZ požadované právní služby odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky a vymezil rozsah a způsob jejich prokázání. Minimální úroveň byla vždy nastavena vymezením oblastí právních služeb a počtem požadovaných významných služeb v daných právních oblastech.

71.         Zadavatel nepovažuje požadování finančního objemu jako vymezení minimální úrovně splnění technického kvalifikačního předpokladu za rozhodující, co se týče kvality právních služeb, a je toho názoru, že jakékoliv nastavení minimálního finančního objemu by naopak bylo považováno za diskriminační, netransparentní a zvýhodňující jen dodavatele, kteří poskytují právní služby ve vysokých finančních objemech, v řádech milionů či miliard korun.

72.         Zadavatel nepovažuje požadavek zadávací dokumentace v seznamu významných služeb na uvedení „finančního objemu významné služby“ jako požadavek v rozporu se ZVZ, přičemž k tomu dále uvádí, že požadavek na uvedení finančního objemu významné služby ve strukturovaném seznamu významných služeb je bez požadavku na konkrétní minimální finanční objem. Finanční objem tedy není nijak limitující, a je možné ho prokázat jakoukoliv hodnotou. Pro zadavatele je naprosto nejpodstatnější, že danou právní službu, kterou zadavatel požadoval v rámci prokázání kvalifikačních předpokladů, uchazeči, kteří podali nabídku, v minulosti realizovali, a tudíž mají s danou právní oblastí zkušenosti.

73.         Zadavatel nerozporuje názor navrhovatele, že „zastupování státního subjektu v komplexním právním sporu o plnění v řádech miliard korun je z hlediska plnění této zakázky nepochybně významnější zkušeností, než zastupování fyzické osoby při reklamaci zboží v hodnotě několika set korun″, ale je si také plně vědom, že pokud by požadoval v rámci splnění tohoto technického kvalifikačního předpokladu jen právní zkušenosti se zastupováním státních subjektů v právních sporech o plnění v řádech miliard korun, jednalo by se právě o diskriminaci, a tím porušení § 6 ZVZ, protože by tím neúměrné omezil hospodářskou soutěž. A to i s ohledem na předmět plnění této zakázky, kde se předpokládá jak zastupování zadavatele v právních sporech o plnění v řádech miliard korun, tak i v právních sporech o plnění v řádech několika set korun.

74.         Z důvodů uvedených výše zadavatel nepožadoval minimální finanční úroveň, aby tato zakázka byla otevřena všem možným dodavatelům, kteří mají zkušenosti se zadavatelem požadovanými právními oblastmi. Zadavatel pouze v rámci prokázání splnění tohoto kvalifikačního předpokladu požadoval mimo jiné i informaci o výši finančního plnění z důvodu snadnější identifikace konkrétní právní služby v případě, že by dodavatel předkládal více referenčních zakázek od téhož objednatele. Finanční hodnota spolu s určením data poskytnutí služby by pak mohla sloužit ke snadnější orientaci. Navrhovatel opět mohl vznést dodatečnou informaci či námitku proti zadávacím podmínkám dříve, než tak učinil (až v den lhůty pro podání nabídek) a vyjasnit si - dle jeho názoru případně existující - nejasnosti či nesrozumitelnosti zadávacích podmínek.

Požadavky zadavatele týkající se prokázání některých významných právních služeb jsou diskriminační

75.         Zadavatel rovněž absolutně odmítá názor navrhovatele, že požadavky v zadávací dokumentaci na právní služby týkající se výhradně problematiky Obchodních podmínek staveb pozemních komunikací, resp. s obchodními podmínkami vytvořenými Mezinárodní federací konzultačních inženýrů (FIDIC), jsou diskriminační. Zadavatel konstatuje, že pečlivě zvážil, jaké minimální kvalifikační požadavky jsou pro provedení zakázky nezbytné. Veškeré požadavky vždy souvisí věcně i bezprostředně s předmětem zakázky, plně odrážejí praxi zadavatele a jeho potřeby. Pro zadavatele je stěžejní znalost těchto obchodních podmínek, neboť podle těchto obchodních podmínek postupuje. Zadavatel uvádí, že předmětem plnění v části 2. VZ jsou právní služby související právě s Obchodními podmínkami staveb pozemních komunikací vydanými Ministerstvem dopravy ČR, případně s Conditions of Contract for Construction (FIDIC). Je tedy legitimním zájmem zadavatele požadovat v rámci kvalifikačních předpokladů zkušenost dodavatelů právě s tímto specifickým oborem v rámci práva.

76.         Zadavatel v této souvislosti uvádí, že mu je známo, že v ČR existuje více subjektů (zadavatelů), kteří postupují při své činnosti podle Obchodních podmínek staveb pozemních komunikací vydaných Ministerstvem dopravy ČR, případně podle Conditions of Contract for Construction (FIDIC), jako např. Ministerstvo dopravy ČR, Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s. Zadavatel rovněž uvádí, že na trhu existuje prokazatelně více dodavatelů poskytujících právní služby podle Obchodních podmínek staveb pozemních komunikací vydaných Ministerstvem dopravy ČR, případně podle Conditions of Contract for Construction (FIDIC). V případě, kdy je prokázáno, že požadované služby na trhu poskytuje více dodavatelů, kteří současně prokáží splnění kvalifikačních předpokladů, nemůže se jednat o diskriminační požadavek, jak uvádí navrhovatel.

Zadavatel upravil kvalifikační požadavky na členy realizačního týmu dodavatele v rozporu se ZVZ

77.         Zadavatel dále nesouhlasí se stanoviskem navrhovatele, že nastavené kvalifikační předpoklady na členy realizačního týmu dodavatele jsou v rozporu se ZVZ. Zadavatel při přípravě zadávací dokumentace oprávněně předpokládal, že kvalitní advokáti s dlouholetou a významnou praxí stále, kontinuálně poskytují své služby, a tudíž mají praxi i z období posledních 5 let. Zadavatel uvádí, že jde o vysoce specializované a specifické právní služby, které vyžadují zcela nezbytně vysokou míru profesní erudice a potřebný rozsah osobních zkušeností, a to v oblasti aktuálně platných právních předpisů a současně se znalostí a zkušeností s předchozí právní úpravou s ohledem na relevantnost právní a legislativní kontinuity.

78.         Zadavatel při stanovení délky 5 let pro zkušenosti jednotlivých členů týmu vycházel z analogie § 56 odst. 2 písm. a) ZVZ. Skutečnost, že takový požadavek je nestandardní, ještě neznamená, že je diskriminačním nebo dokonce v rozporu se zákonem. Pro zadavatele je právě omezení délky zkušeností na 5 let jistotou, že jednotliví členové týmu budou mít adekvátní praxi ze současného právního prostředí. Zadavatel konstatuje, že ZVZ ukládá v § 56 odst. 5 stanovit rozsah požadovaných informací a dokladů, uvést způsob prokázání splnění těchto kvalifikačních předpokladů a vymezit minimální úroveň těchto kvalifikačních předpokladů, odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky. Zadavatel při stanovení rozsahu požadovaných informací omezil prokázání technického kvalifikačního předpokladu osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci dodavatelů na dobu 5 let z důvodu neustálých změn právních předpisů v České republice. Zadavatel potřebuje pro svoji činnost získat touto zakázkou takové dodavatele, kteří mají potřebnou kvalifikaci a zkušenosti právě z poslední doby, aby byli schopni okamžitě začít poskytovat požadované právní služby v té nejvyšší kvalitě.

Dílčí hodnotící kritéria veřejné zakázky nesouvisí s ekonomickou výhodností nabídky a vedou k omezení hospodářské soutěže

Zadavatel dodavatelům nepřípustně omezil horní hranici nabídkové ceny za 1 hodinu právních služeb

79.         Zadavatel nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že nepřípustné omezení horní hranice ceny za 1 hodinu právních služeb je nezákonné, a rovněž, že dílčí hodnotící kritéria nesouvisí s ekonomickou výhodností nabídky a vedou k omezení hospodářské soutěže. Dle výkladové praxe Úřadu a dle např. rozhodnutí Úřadu č. j. S554/2012/VZ-2263/2014/521/H[K]u/P[A]n ze dne 31. 1. 2014 je zadavatel oprávněn stanovit maximální možnou akceptovatelnou výši nabídkové ceny, v tomto případě ceny jednotkové, tedy 1 hodiny právních služeb, jako ceny nepřekročitelné, přičemž překročení takto stanovené je potom možným důvodem pro vyloučení uchazeče pro nesplnění zadávacích podmínek. Omezení horní hranice hodnoty hodinové sazby není v rozporu se ZVZ a nejedná se o nepřípustné omezení.

80.         Z ustanovení § 13 ZVZ vyplývá, že zadavatel stanoví předpokládanou hodnotu zakázky v souladu s pravidly stanovenými v tomto zákoně a na základě údajů a informací o zakázkách stejného či podobného předmětu plnění. Zadavatel při stanovení předpokládané hodnoty vycházel z předpokládaného počtu právních služeb realizovaných v posledních letech v souvislosti s hodinovou sazbou. Tuto hodinovou sazbu zadavatel přizpůsobil běžně nabízeným hodinovým sazbám dodavatelů poskytující právní služby.

81.         Na podporu svých tvrzení zadavatel uvádí, že před zahájením zakázky provedl průzkum trhu, který spočíval v oslovení několika významných advokátních kanceláří se sdělením jejich běžné ceny za poskytování 1 hodiny právních služeb. Z průzkumu trhu vyplynulo, že průměrná běžná cena za 1 hodinu právních služeb se pohybuje v rozmezí 1.500,- až 2.500,- Kč bez DPH/1 hodinu. Zadavatel si je vědom toho, že existují i dodavatelé, kteří nabízejí mnohem vyšší hodinovou sazbu, nicméně na hospodářském trhu existují i dodavatelé, kteří ji nabízejí nižší. Při stanovení předpokládané hodnoty dle předpokládaného počtu právních služeb zadavatel dospěl k závěru, že v rámci dodržení pravidel hospodárnosti, efektivnosti i účelnosti je potřeba omezit horní hranici na výši 3.000,- Kč. Bez omezení této horní výše by zadavatel nepostupoval jako řádný hospodář, který hospodaří se státními prostředky, a to i s ohledem na předpokládaný objem služeb, který bude muset na základě rámcových smluv realizovat. S ohledem na výše uvedené zadavatel plně odmítá názor navrhovatele, že omezil hospodářskou soutěž, a i nadále trvá na tom, že neporušil ZVZ.

Dílčí hodnotící kritérium „Kvalifikace a zkušenosti realizačního týmu" nevyjadřuje vztah užitné hodnoty a ceny

82.         Zadavatel k námitce navrhovatele uvádí, že nastavené dílčí hodnotící kritérium vyjadřuje vztah užitné hodnoty a ceny. Zadavatel se rozhodl hodnotit toto dílčí kritérium podle počtu zrealizovaných právních služeb. Zadavatel je toho názoru, že vyšší hodnotou z pohledu posouzení zkušeností je pro něj zkušenost s větším počtem poskytnutých služeb (které každá řeší obsahově různé situace), byť nižší hodnoty, neboť taková zkušenost vytváří širší záběr dodavatele, než např. jedna či dvě zkušenosti ve vysokých finančních hodnotách. Zkušený a kvalifikovaný realizační tým je pro zadavatele naprosto zásadní, protože zastupování zadavatele bez zkušeností by mohlo být pro zadavatele finančně náročné. Hodnocení podle počtu zrealizovaných právních služeb prokazuje potřebnou kvalitu realizačního týmu, tj. čím více má dodavatel zkušeností s poskytováním právních služeb v každé jednotlivé právní oblasti, kterou zadavatel požadoval, tím více bodů získá v rámci hodnocení. Zadavatel stanovil jako dílčí hodnotící kritéria kvalifikaci a zkušenosti realizačního týmu plně v souladu s předmětem plnění zakázky a rovněž v souladu se ZVZ a se závěry rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S8,11/2010/VZ-5502/2010/540/LZa ze dne 10. 7. 2011, v němž se mimo jiné uvádí, že „zadavatel je povinen stanovit taková dílčí kritéria, která se výhradně týkají nabídky a její ekonomické výhodnosti, tj. její kvality“. Zadavatel nesouhlasí s argumentem navrhovatele, že se při vypořádání námitek nevypořádal s rozhodovací praxí Úřadu a že vypořádání je nedostatečné, zmatečné a zcela nesprávné.

Zadavatel v zadávacím řízení postupuje netransparentně

Zadavatel opakovaně prodloužil lhůtu k podání nabídek bez řádného odůvodnění

83.         Zadavatel jednoznačně odmítá názor navrhovatele, že by opakované prodlužování lhůty pro podání nabídek bylo bez řádného odůvodnění nebo že by bylo nezákonné. S odkazem na ustanovení § 147 odst. 8 zákona uvádí, že zadavatel s ohledem na povahu provedené změny zadávacích podmínek buď ponechá stanovené lhůty, anebo je v závislosti na povaze změny prodlouží. Vzhledem k tomu, že prodloužení lhůty pro podání nabídek bylo vždy spjato s vypořádáním žádosti o dodatečné informace či s vypořádáním námitky uchazečů, kterými se měnily zadávací podmínky, byla každá změna lhůty pro podání nabídek řádně odůvodněná v daných dodatečných informacích k zadávacím podmínkám.

84.         Zadavatel uvádí, že vždy v posledních dnech před stanovenou lhůtou pro podání nabídek dostával od uchazečů takové dodatečné informace či námitky, se kterými bylo potřeba se vypořádat. Doručení dodatečných informací i námitek ke konci lhůty pro podání nabídek je běžnou praxí dodavatelů, což potvrzuje i doručení námitky navrhovatele v den otevírání obálek.

85.         Zadavatel si je vědom skutečnosti, že během lhůty pro podání nabídek několikrát prodlužoval lhůtu pro podání nabídek, ale současně uvádí, že se vždy jednalo o legitimní důvody, na základě kterých zadavatel vždy správné prodloužil lhůtu pro podání nabídek. Zadavatel vždy postupoval tak, aby při jakékoliv změně zadávacích podmínek měli vždy všichni potencionální dodavatelé stejná práva, stejné lhůty, stejné možnosti. V případě, že by zadavatel postupoval jinak, tedy že by změnil zadávací podmínky a adekvátním způsobem neprodloužil lhůtu pro podání nabídek, dopustil by se právě takovým jednáním porušení ZVZ, zejména porušení základních zásad, na kterých je ZVZ postaven, tedy porušení na zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

Zadavatel neprodloužil lhůtu k podání nabídek, ačkoliv provedl změnu zadávacích podmínek

86.         Zadavatel rozhodně odmítá názor navrhovatele, že by porušil ZVZ tím, že neprodloužil lhůtu pro podání nabídek v rámci dodatečné informace č. 14 ze dne 15. 1. 2016, kdy zadavatel reagoval na změnu ZVZ, kdy novelou zákona přibyl do základních kvalifikačních předpokladů nový předpoklad dle § 53 odst. 1 písm. l) ZVZ. Zadavatel neprodloužil lhůtu pro podání nabídek z důvodu, že touto změnou jen reagoval na legislativní změnu a tato změna neměla povahu změny zadávacích podmínek, která by vyžadovala prodloužení lhůty pro podání nabídek, tak, jak je uvedeno v § 40 odst. 3 ZVZ. Zadavatel uvádí, že provedené úpravy zadávacích podmínek, v tomto případě rozšíření základního kvalifikačního předpokladu o písm. l), které se prokazuje formou čestného prohlášení, je marginálně administrativním úkonem, který nijak nemůže být k tíži dodavatele, který by na splnění nového kvalifikačního předpokladu potřeboval delší lhůtu pro podání nabídek. Zadavatel je toho názoru, že požadavkem na prokázání nového kvalifikačního předpokladu pod písm. I) nedošlo a nemohlo dojít k možnému rozšíření potencionálního okruhu dodavatelů. Zadavatel trvá na tom, že v rámci reakce na legislativní změnu neměl povinnost prodlužovat lhůtu pro podání nabídek. V případě, že by názor navrhovatele byl správný, tedy že zadavatel měl prodloužit v tomto případě adekvátně lhůtu pro podání nabídek, zadavatel uvádí, že dne 18. 2. 2016 na základě dodatečné informace č. 27, byla naposledy v zadávacím řízení prodloužena lhůta pro podání nabídek, a to do 14. 4. 2016. Lhůta pro podání nabídek byla prodloužena o 56 kalendářních dnů, tedy o minimálně stejnou délku, jako při zahájení zakázky. Zahájení zakázky bylo provedeno dne 2. 10. 2015 uveřejněním oznámení ve Věstníku veřejných zakázek, kdy měla lhůta pro podání nabídek skončit dne 25. 11. 2015. V případě zahájení činila lhůta pro podání nabídek 54 kalendářních dnů. Zadavatel postupem, kdy na základě dodatečné informace č. 27, která byla vydána z vlastního podnětu zadavatele, prodloužil lhůtu o 56 kalendářních dnů, narovnal všechna případná pochybení, která navrhovatel uvádí ve svém návrhu.

Zadavatel neinformoval řádně zájemce o veřejnou zakázku o podaných námitkách, ani o rozhodnutí, které o nich vydal

87.         Zadavatel striktně odmítá názor navrhovatele, že by zadavatel neinformoval řádně všechny zájemce o zakázku o podaných námitkách, ani o rozhodnutí, které o nich vydal. Zadavatel opakované uvádí, že dodatečná informace č. 27 byla vydána z vlastního podnětu zadavatele, kdy zveřejněním dodatečné informace č. 27 na profilu zadavatel pouze informoval všechny potencionální uchazeče o prodlužení lhůty pro podání nabídek do 14. 4. 2016 do 10:00 hodin. Zadavatel v dodatečné informaci konstatoval, že prodloužení lhůty pro podání nabídek je z důvodu vyhovění námitce stěžovatele ze dne 17. 2. 2016. Zadavatel současně dne 18. 2. 2016 odeslal do Věstníku veřejných zakázek opravné oznámení, které bylo uveřejněno dne 19. 2. 2016. Zadavatel dále uvádí, že vedle zveřejnění dodatečné informace č. 27 na profilu zadavatele a odeslání opravného formuláře do Věstníku veřejných zakázek, bezodkladně dne 19. 2. 2016 v souladu s § 111 odst. 3 ZVZ písemně informoval jemu dosud všechny známé uchazeče o podaných námitkách ze dne 17. 2. 2016. Zadavatel dále informoval všechny známé uchazeče o skutečnosti, že námitkám ze dne 17. 2. 2016 vyhovuje a prodlužuje termín pro podání nabídek do 14. 4. 2016 do 10:00 hod. Zadavatel uvádí, že kromě změny termínu pro otevírání obálek se dodatečnou informací č. 27 nic nezměnilo. Ze znění § 111 odst. 3 ZVZ jednoznačně vyplývá, že zadavateli je vůči osobám, které podaly v zadávacím řízení nabídku, dána pouze povinnost informační ve vztahu k rozhodnutí o podaných námitkách. Jelikož ZVZ neukládá zadavateli jinou povinnost vůči ostatním uchazečům (pokud jde o vyřízení námitek), než povinnost informační, nelze mu výkladem nad rámec povinností stanovených ZVZ ukládat povinnosti jiné. Rozhodnutí o vyřízení námitek bylo z důvodu transparentnosti zadávacího řízení řádně odůvodněno vůči stěžovateli, který podal dne 17. 2. 2016 námitky proti zadávacím podmínkám, neboť pouze on má pak právo podávat proti rozhodnutí zadavatele o jeho námitkách návrh na zahájení přezkumu takového rozhodnutí u Úřadu. ZVZ i Úřad ve svých rozhodnutích dovozují povinnost zadavatele odůvodňovat své rozhodnutí o námitkách pouze vůči stěžovateli, nikoliv ostatním dodavatelům či uchazečům.

Další průběh správního řízení

88.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0310/2016/VZ-21668/2016/522/PKř ze dne 19. 5. 2016 určil Úřad zadavateli lhůtu k podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a zaslání dokumentace o veřejné zakázce podle § 17 písm. v) zákona, pořízené v souvislosti s provedenými úkony.

89.         Rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0310/2016/VZ-22458/2016/522/PKř ze dne 25. 5. 2016 Úřad zamítl návrh navrhovatele na nařízení předběžného opatření spočívajícího v uložení zákazu uzavřít smlouvu na všechny části veřejné zakázky a rovněž návrh na nařízení předběžného opatření spočívajícího v pozastavení zadávacího řízení ve všech částech veřejné zakázky.

90.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0310/2016/VZ-23228/2016/522/PKř ze dne 31. 5. 2016 určil Úřad účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření navrhovatele ze dne 7. 6. 2016

91.         Navrhovatel se vyjadřuje zejména k tvrzením zadavatele uvedeným ve vyjádření zadavatele ze dne 16. 5. 2016. Navrhovatel předně uvádí, že zadavatel ve svém vyjádření k návrhu na zahájení správního řízení z převážné většiny pouze opakuje tvrzení, která byla již obsažena v rozhodnutí o námitkách. K zjevné nesprávnosti těchto tvrzení, která jsou v rozporu nejen s rozhodovací praxí Úřadu, ale i správních soudů, se navrhovatel již v podrobnostech vyjádřil ve svém návrhu, na nějž v tomto ohledu plně odkazuje.

92.         S tvrzeními zadavatele nově uvedenými ve vyjádření ze dne 16. 5. 2016 navrhovatel nesouhlasí, když uvádí, že uvádí, že (i) podání námitek proti zadávacím podmínkám není podmíněno podáním žádosti o dodatečné informace, (ii) možnost překryvu předmětů plnění jednotlivých částí veřejné zakázky vyplývá z komplexní povahy právních služeb jakožto poptávaného plnění, (iii) zadavatelem nově předložené vysvětlení k účelu požadavku na uvedení finančního objemu je irelevantní a nepřesvědčivé, (iv) omezením časového rámce u technického kvalifikačního předpokladu ve smyslu § 56 odst. 2 písm. e) ZVZ, tj. u odborné kvalifikace členů realizačního týmu dodavatele zadavatel závažným způsobem porušil ZVZ, (v) horní omezení hranice nabídkové ceny za jednu hodinu právních služeb není v daném případě opatřením, které by vedlo k hospodárnému využití zadavatelem spravovaných veřejných prostředků a (vi) vyjádření zadavatele ve vztahu k dílčímu hodnotícímu kritériu „Kvalifikace a zkušenosti realizačního týmu" jen potvrzuje námitku navrhovatele, že zadavatel uvedené kritérium vymezil v rozporu se zákonem.

Podání námitek proti zadávacím podmínkám není podmíněno podáním žádosti o dodatečné informace

93.         Navrhovatel zdůrazňuje, že ZVZ ani žádný jiný právní předpis nepodmiňují podání námitek předchozím vznesením žádosti o poskytnutí dodatečných informací. Takový požadavek by ostatně postrádal jakýkoliv smysl, protože prostřednictvím dodatečných informací lze poskytovat pouze vysvětlení k dílčím nejasnostem zadávacích podmínek veřejné zakázky, rozhodně však nelze prostřednictvím dodatečných informací zhojit nedostatky zadávacích podmínek veřejné zakázky. Jediným prostředkem, který mohou dodavatelé dle platné právní úpravy využít k ochraně svých práv před nezákonným postupem zadavatele veřejné zakázky, jsou námitky. Právě prostřednictvím podaných námitek je zadavatel upozorněn na možné nezákonnosti, kterých se dopustil při vymezení zadávacích podmínek či jiným postupem v průběhu zadávacího řízení, a je mu dána příležitost přijmout opatření k jejich nápravě. V souladu se shora uvedeným se proto navrhovatel rozhodl k ochraně svých práv užít námitek, které doručil zadavateli dne 14. 4. 2016, tedy ještě s předstihem před ukončením lhůty, jež ZVZ k podání námitek proti zadávacím podmínkám poskytuje. K výhradám zadavatele, že k podání námitek došlo až v poslední den lhůty k podání nabídek, pak navrhovatel uvádí, že tento postup byl nevyhnutelným důsledkem předchozího průběhu zadávacího řízení, který zapříčinil zadavatel, když v průběhu zadávacího řízem opakovaně prodlužoval lhůtu k podání nabídek vždy několik málo dní před jejím uplynutím, přičemž v jednom případě dokonce nedlouho před uplynutím lhůty pro podání nabídek předložil zcela novou zadávací dokumentaci. Navrhovatel se proto rozhodl podat námitky v poslední den lhůty k podání nabídek, neboť teprve v tomto okamžiku bylo jisté, že zadavatel dále uvedenou lhůtu neprodlouží a že současné znění zadávacích podmínek lze považovat za finální.

Možnost překryvu předmětů plnění jednotlivých částí veřejné zakázky vyplývá z komplexní povahy právních služeb jakožto zadavatelem poptávaného plnění

94.         Navrhovatel tvrzení zadavatele, že potřeba poptávat právní služby spadající do více částí veřejné zakázky, jsou údajně ničím nepodloženou domněnkou, přičemž zadavatel dále uvádí, že uvedené úvahy navrhovatele jsou mimo jiné založeny na navrhovatelově bližší neznalosti činnosti zadavatele, považuje za nesprávná. Jak již navrhovatel opakovaně uvedl, je zcela nepochybné, že zadavatelem poptávaná plnění, tj. právní služby, mají komplexní povahu, a z toho důvodu je nelze přesně rozdělit jen s odkazem na jednotlivá právní odvětví. Logicky se proto nelze vyvarovat toho, že zadavateli v průběhu plnění veřejné zakázky vyvstane potřeba poptávat právní služby, které svým vymezením budou spadat do více částí veřejné zakázky. Navrhovatel se domnívá, že zadavatel tento problém mohl teoreticky vyřešit alespoň přesnou formulací pravidel, podle kterých by se v takovém případě postupovalo, ani tehdy by však nebylo jasné, zda by takové řešení z důvodu komplexnosti právních služeb a obecné nemožnosti jejich dělení dle právních odvětví vyhovělo relevantní rozhodovací praxi, na kterou navrhovatel odkázal v návrhu. Zadavatel nevymezil ani pravidla pro přesné určení, do které části veřejné zakázky budou poptávaná plnění spadat, a proto zůstává zadávání jednotlivých plnění zcela na jeho libovůli. Navrhovatel v námitkách i v návrhu předložil příklad hraniční situace, kdy může být ze strany zadavatele poptáváno plnění spadající do více částí veřejné zakázky zároveň. Skutečnost, že zadavatel nebyl schopen v rozhodnutí o námitkách ani ve svém vyjádření k návrhu vysvětlit, jakým způsobem má být v obdobných případech postupováno, dle navrhovatele jenom dokládá, že rozdělení veřejné zakázky na části bylo provedeno vedle nepřípustnosti takového postupu u právních služeb navíc nepřesně a nejednoznačné.

95.         Navrhovatel dále uvádí, že tvrzení zadavatele, že navrhovatelovy námitky proti nepřesnému rozdělení veřejné zakázky jsou důsledkem neznalosti činnost zadavatele, je naprosto irelevantní. Jak již navrhovatel opakovaně vysvětloval, nepřesnost a nejednoznačnost rozdělení veřejné zakázky na části je důsledkem samotné povahy poptávaného plnění a absencí příslušných ustanovení zadávacích podmínek veřejné zakázky, která by přesně stanovila mechanismus zadávání jednotlivých zakázek v hraničních případech. Nadto pokud by předpokladem k porozumění zadávacím podmínkám byla znalost činnosti zadavatele, jak implicitně vyplývá z tvrzení zadavatele, pak by se zadavatel dle názoru navrhovatele při vymezení zadávacích podmínek nepochybně dopustil diskriminace značné části dodavatelů.

Tvrzení zadavatele ohledně účelu požadavku na uvedení finančního objemu významné služby je nerelevantní a nepřesvědčivé

96.         Navrhovatel s tvrzeními zadavatele uvedenými ve vyjádření k návrhu nesouhlasí, přičemž převážně opakuje argumenty uvedené v návrhu. Dle názoru navrhovatele zadavatel nestanovením minimální hodnoty u požadovaného údaje finančního objemu významné služby postupoval v rozporu s § 56 odst. 5 písm. c) ZVZ, resp. stanovením požadavku na uvedení finančního objemu významné právní služby bez jakéhokoliv vysvětlení v zadávací dokumentaci porušil svou zákonnou povinnost vymezit technické kvalifikační předpoklady jednoznačně. V této souvislosti pak navrhovatel dodává, že pokud chtěl zadavatel dostát požadavkům vyplývajícím ze ZVZ, měl účel požadavku na uvedení finančního objemu dostatečně ozřejmit již v zadávací dokumentaci. Jakákoliv dodatečná vysvětlení, která zadavatel předkládá až v průběhu nadepsaného správního řízení, nemohou nic změnit na skutečnosti, že zadavatel postupoval při vymezení zadávacích podmínek v tomto ohledu nezákonně.

97.         Tvrzení zadavatele, že uvedení finančního objemu významné služby požadoval pouze k snadnější identifikaci jednotlivých významných služeb, je dle názoru navrhovatele rovněž nepřesvědčivé. Jak totiž vyplývá z části a) čl. 11.1.3 zadávací dokumentace, byli dodavatelé povinni ve vztahu ke každé významné právní službě uvést mimo jiné její popis, věcný rozsah, údaje o objednateli a dobu jejího poskytování. Dle navrhovatele je proto zřejmé, že uvedený výčet údajů naprosto postačuje k tomu, aby byly jednotlivé významné služby vzájemně nezaměnitelné, a v kontextu uvedených údajů by požadavek na uvedení finančního objemu významné služby za účelem identifikace nedával smysl a byl by pro dodavatele pouze matoucí.

98.         Navrhovatel dodává, že prohlášení zadavatele o tom, že předpokládanou součástí předmětu plnění veřejné zakázky má být i zastupování zadavatele ve sporech s řádovou hodnotou několika set korun, lze označit za značně překvapivé. Navrhovatel má s odkazem na recentní judikaturu Ústavního soudu, konkrétně např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2049/11 ze dne 13.5.2013, za to, že zadavatel by jakožto státní subjekt vybavený k hájení svých právních zájmů příslušným aparátem (v daném případě vlastním právním oddělením) měl využít právních služeb poskytovaných advokáty pouze ve složitých a specializovaných právních případech, jejichž předmětem pravidelně bývá spor o plnění ve vyšší finanční hodnotě. Navrhovatel se domnívá, že pokud zadavatel zamýšlí v rámci veřejné zakázky zadávat dílčí plnění spočívající v poskytování právních služeb v souvislosti se spory o bagatelní částky, jeho postup prokazatelně odporuje základnímu účelu právní úpravy veřejných zakázek, kterým je dosažení účelného vynaložení veřejných prostředků.

Zadavatel omezením časového rámce u technického kvalifikačního předpokladu ve smyslu § 56 odst. 2 písm. e) ZVZ, tj. odborné kvalifikace členů realizačního týmu dodavatele, závažným způsobem porušil ZVZ

99.         Navrhovatel považuje tvrzení zadavatele uvedená ve vyjádření k návrhu, která jsou dle navrhovatele obsahově shodná s odůvodněním rozhodnutí o námitkách, za nesprávná. K argumentům uvedeným v návrhu pak navrhovatel v této souvislosti dodává, že zadavatel se dosud k judikatuře správních soudů citované navrhovatelem v návrhu nijak nevyjádřil, což jen dokládá, že zadavatel není schopen ve světle závěrů v ní obsažených svá tvrzení smysluplně obhájit.

100.     K zadavatelovu odůvodnění stanovení časového omezení na období posledních pěti let pro prokázání odborné kvalifikace členů realizačního týmu navrhovatel uvádí, že zadavatelem zvolené časové omezení na období posledních pěti let má zcela arbitrární povahu, a z toho důvodu jej zadavatel není schopen ospravedlnit. O tom svědčí také skutečnost, že zadavatel v rámci svého vyjádření pouze opakuje tvrzení již přednesená v rámci odůvodnění rozhodnutí o námitkách, aniž by uvedl byť jediný nový argument ve svůj prospěch.

Omezení horní sazby nabídkové ceny za jednu hodinu právních služeb není v daném případě opatřením vedoucím k hospodárnému vynaložení veřejných prostředků

101.     Navrhovatel s tvrzením zadavatele, že v rámci dodržení pravidel hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti bylo třeba omezit horní hranici nabídkové ceny za jednu hodinu právních služeb, nesouhlasí a považuje jej za nesmyslné, přičemž opakuje argumenty již uvedené v návrhu a shrnuje, že uvedené opatření zadavatele povede ve svém důsledku naopak k nehospodárnému vynaložení veřejných zdrojů, neboť zadavatel fakticky znemožnil, aby byly veřejné prostředky vyhrazené na veřejnou zakázku využity k získání plnění od dodavatelů poskytujících nejkvalitnější služby.

Vyjádření zadavatele ve vztahu k dílčímu hodnotícímu kritériu „Kvalifikace a zkušenosti realizačního týmu“ potvrzuje, že zadavatel uvedené kritérium vymezil v rozporu se zákonem

102.     Navrhovatel v reakci na tvrzení zadavatele, že uvedené dílčí kritérium zohledňuje pouze počet zrealizovaných právních služeb, přičemž z počtu významných služeb je dle zadavatele údajně možné dovozovat kvalitu nabídky příslušného dodavatele a dle názoru zadavatele je takové vymezení dílčího hodnotícího kritéria údajně v souladu se zákonem i s rozhodovací praxí Úřadu, uvádí, že uvedené potvrzuje námitku navrhovatele, že zmíněné dílčí hodnotící kritérium spočívá pouze v mechanickém hodnocení počtu předložených významných právních služeb, u nichž však zadavatel nestanovil žádné kvalitativní kritérium (jako např. právě minimální hodnotu finančního objemu jednotlivé právní služby). Navrhovatel je toho názoru, že ustanovení § 78 odst. 4 ZVZ jednoznačně vyplývá, že zvolené hodnotící kritérium musí zohledňovat kvalitativní aspekty určitého parametru, z nichž bude možné odvodit užitnou hodnotu nabízeného plnění, přičemž v této souvislosti navrhovatel znovu zdůrazňuje, že užitnou hodnotu pouze na základě počtu poskytnutých významných služeb hodnotit nelze. Dle názoru navrhovatele je zcela zřejmé, že např. nabídka dodavatele, který prokáže poskytnutí osmi významných služeb v některé z požadovaných kategorií, není bez dalšího ekonomicky výhodnější než nabídka jiného dodavatele, který je schopen prokázat poskytnutí pouze sedmi významných služeb v téže kategorii. Z pouhého údaje o počtu poskytnutých významných služeb totiž nijak nevyplývá, který z hodnocených dodavatelů nabízí zadavateli v rámci své nabídky výhodnější podmínky, za nichž je ochoten veřejnou zakázku splnit. Jinými slovy dle navrhovatele výsledkem hodnocení nabídek na základě dílčího hodnotícího kritéria „Kvalifikace a zkušenosti realizačního týmu" nemůže být zjištění míry ekonomické výhodnosti příslušné nabídky pro zadavatele, neboť uvedené dílčí hodnotící kritérium není z hlediska hodnocení užitné hodnoty nabízeného plnění jakkoliv relevantní.

103.     V této souvislosti navrhovatel odkazuje na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S367/2012/VZ-22545/2012/514/MDl ze dne 28. 11. 2012, v němž Úřad ve vztahu k § 78 odst. 4 ZVZ konstatoval: „Zvolená dílčí hodnotící kritéria musí vyjadřovat ekonomickou výhodnost nabídky a být v souladu s ekonomickými 3e zásadami (efektivnost, hospodárnost a účelnost). Toto ustanovení posiluje odpovědnost zadavatele za přípravnou fázi veřejné zakázky, kdy zákonné znění přímo vyžaduje stanovení takových kritérií, která se vážou k předmětu veřejné zakázky a zároveň vyjadřují zásadu nejlepší hodnoty za peníze […]“ nebo dále na rozhodnutí č. j. ÚOHS- S128/2011/VZ-8854/2012/511/KČe ze dne 17. 12. 2012, v němž Úřad konstatoval: „Pokud se zadavatel rozhodne stanovit jako základní hodnotící kritérium ekonomickou výhodnost nabídky, musí jako dílčí hodnotící kritéria volit takové aspekty a parametry poptávaného plnění, které povedou k co nejefektivnějšímu výběru nabízeného plnění z hlediska jeho užitné hodnoty a ceny, a to ve vzájemné vazbě, aby tak byl naplněn základní cíl zadávacího řízení, kterým je účelné a efektivní vynakládání veřejných prostředků na realizaci veřejné zakázky.“

104.     Závěrem svého vyjádření navrhovatel konstatuje, že zadavatel v dosavadním průběhu správního řízení nijak nevyvrátil námitky navrhovatele o nezákonnosti zadávacích podmínek a o netransparentním postupu zadavatele v rámci zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku. Navrhovatel proto nadále trvá na svém návrhu, aby Úřad v souladu s § 118 odst. 1 ZVZ uložil nápravné opatření spočívající v tom, že zruší zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku.

IV.         ZÁVĚRY ÚŘADU

105.     Úřad přezkoumal na základě ustanovení § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o šetřené veřejné zakázce, vyjádření účastníků řízení a na základě vlastního zjištění rozhodl o zamítnutí návrhu navrhovatele podle § 118 odst. 5 písm. a) zákona, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 a 2 zákona o veřejných zakázkách. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti, přičemž struktura závěrů Úřadu v meritu věci kopíruje strukturu obsahu návrhu.  

K otázce postavení ŘSD jakožto veřejného zadavatele

106.     Před zkoumáním samotného postupu zadavatele v zadávacím řízení se Úřad nejprve zabýval otázkou, zda ŘSD naplňuje definici veřejného zadavatele podle zákona.

107.     Podle § 2 odst. 1 zákona se za zadavatele veřejné zakázky pro účely tohoto zákona považuje veřejný, dotovaný a sektorový zadavatel.

108.     Podle § 2 odst. 2 písm. b) zákona je veřejným zadavatelem státní příspěvková organizace.

109.     Ze zřizovací listiny státní příspěvkové organizace ŘSD ze dne 4. 12. 1996, ve znění následujících dodatků, z bodu IV „právní postavení organizace“ vyplývá, že zadavatel je státní příspěvkovou organizací podle § 54 a násl. zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Taktéž z webových stránek zadavatele (https://www.rsd.cz/wps/portal/web/rsd/Reditelstvi-silnic-a-dalnic) vyplývá, že ŘSD je státní příspěvkovou organizací, která byla zřízena Českou republikou – Ministerstvem dopravy.

110.     S ohledem na výše uvedenou zřizovací listinu Úřad konstatuje, že zadavatel je veřejným zadavatelem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) zákona, pročež se na něj vztahuje zákon o veřejných zakázkách a je povinen postupovat při zadávaní veřejných zakázek podle zákona.

Relevantní ustanovení zákona

111.     Podle § 6 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

112.     Podle § 11 odst. 1 zákona se rámcovou smlouvou pro účely tohoto zákona rozumí písemná smlouva mezi zadavatelem a jedním či více uchazeči uzavřená na dobu určitou, která upravuje podmínky týkající se jednotlivých veřejných zakázek na pořízení opakujících se dodávek, služeb či stavebních prací s obdobným předmětem plnění zadávaných po dobu platnosti rámcové smlouvy, zejména pokud jde o cenu a množství.

113.     Podle § 40 odst. 3 zákona provede-li veřejný zadavatel úpravy zadávacích podmínek, je povinen současně přiměřeně prodloužit lhůtu pro podání žádostí o účast v zadávacím řízení nebo lhůtu pro podání nabídek, a to podle povahy provedené úpravy. V případě takové změny zadávacích podmínek, která může rozšířit okruh možných dodavatelů, prodlouží zadavatel lhůtu tak, aby od okamžiku změny činila celou původní délku lhůty pro podání žádosti o účast nebo pro podání nabídek.

114.     Podle § 44 odst. 1 zákona se zadávací dokumentace rozumí soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Za správnost a úplnost zadávacích podmínek odpovídá zadavatel.

115.     Podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů dodavatele pro plnění veřejné zakázky na služby může veřejný zadavatel požadovat seznam významných služeb poskytnutých dodavatelem v posledních 3 letech a v případě oblasti obrany nebo bezpečnosti v posledních 5 letech s uvedením jejich rozsahu a doby poskytnutí.

116.     Podle § 56 odst. 2 písm. e) zákona k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů dodavatele pro plnění veřejné zakázky na služby může veřejný zadavatel požadovat osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci dodavatele nebo vedoucích zaměstnanců dodavatele nebo osob v obdobném postavení a osob odpovědných za poskytování příslušných služeb.

117.     Podle § 56 odst. 5 zákona je veřejný zadavatel ve vztahu k technickým kvalifikačním předpokladům povinen v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení

a)      stanovit rozsah požadovaných informací a dokladů,

b)      uvést způsob prokázání splnění těchto kvalifikačních předpokladů a

c)      vymezit minimální úroveň těchto kvalifikačních předpokladů, odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky.

118.     Podle § 78 odst. 4 zákona rozhodne-li se zadavatel pro zadání veřejné zakázky podle základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, stanoví vždy dílčí hodnotící kritéria tak, aby vyjadřovala vztah užitné hodnoty a ceny. Dílčí hodnotící kritéria se musí vztahovat k nabízenému plnění veřejné zakázky. Mohou jimi být zejména nabídková cena, kvalita, technická úroveň nabízeného plnění, estetické a funkční vlastnosti, vlastnosti plnění z hlediska vlivu na životní prostředí, vliv na zaměstnanost osob se zdravotním postižením a osob se ztíženým přístupem na trh práce, provozní náklady, návratnost nákladů, záruční a pozáruční servis, zabezpečení dodávek, dodací lhůta nebo lhůta pro dokončení. Dílčími hodnotícími kritérii mohou být také organizace, kvalifikace a zkušenosti osob zapojených do realizace veřejné zakázky, pokud mají významný dopad na její plnění. Dílčím hodnotícím kritériem nemohou být smluvní podmínky, jejichž účelem je zajištění povinností dodavatele, nebo platební podmínky.

119.     Podle § 98 odst. 1 zákona může zadavatel rozdělit veřejnou zakázku na části, připouští-li to povaha předmětu veřejné zakázky.

120.     Podle § 98 odst. 2 zákona v případě rozdělení veřejné zakázky na části uvede zadavatel tuto skutečnost v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení a vymezí předmět jednotlivých částí veřejné zakázky a další požadavky související s rozdělením veřejné zakázky na části.

121.     Podle § 111 odst. 3 zákona zadavatel o podaných námitkách a rozhodnutí o nich bezodkladně písemně informuje všechny uchazeče, a pokud neuplynula v době vyřízení námitek lhůta pro podání nabídek, všechny zájemce.

122.     Podle § 118 odst. 1 zákona nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.

123.     Podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou tímto zákonem, nebo nedodrží způsob uveřejnění stanovený tímto zákonem.

124.     Podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že odmítne námitky v rozporu s § 110 anebo postupuje při vyřizování námitek v rozporu s § 111.

125.     Podle § 147 odst. 8 zákona zadavatel může při respektování zásad uvedených v § 6 odst. 1 provést úpravy v uveřejněném vyhlášení; v takovém případě je povinen provedené úpravy uveřejnit podle odstavců 1 až 3 a oznámit provedení úpravy s odůvodněním do 5 dnů ode dne jejího odeslání k uveřejnění všem známým zájemcům či uchazečům.

K vymezení předmětu veřejné zakázky, resp. jejích jednotlivých částí

126.     Úřad nejprve v obecné rovině uvádí, že zadávací dokumentace je stěžejním dokumentem v rámci celého zadávacího řízení. Odpovědnost za její zpracování leží plně na zadavateli. Tento soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek tvoří společně podklad, na jehož základě uchazeči zpracovávají své nabídky, a proto musí být zpracován s maximální pozorností dostatečně konkrétně a podrobně tak, aby dodavatelé mohli podat vzájemně porovnatelné nabídky. Zvláštní důraz je kladen právě na specifikaci předmětu veřejné zakázky, která v podaných nabídkách ovlivní také další aspekty, například výši nabídkové ceny. V tomto smyslu se vyjádřil rovněž NSS ve svém rozsudku č. j. 9 Afs 30/2010-182 ze dne 16. 11. 2010, když uvedl, že: „zadávací dokumentace je nejvýznamnějším dokumentem v rámci zadávacího řízení. Za její zpracování je plně odpovědný zadavatel a je povinen ho zpracovat dostatečně kvalitně a s patřičnou odborností tak, aby na jeho základě bylo možno podat odpovídající a především vzájemně porovnatelné nabídky.“

127.     Požadavek jednoznačnosti, konkrétnosti a přesnosti zadávací dokumentace plyne rovněž z obecné zásady transparentnosti uvedené v § 6 odst. 1 zákona. Zásada transparentnosti zadávání veřejných zakázek, je vedle zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace jednou ze základních zásad, jež musí být zadavatelem bezvýhradně dodržována v celém průběhu zadávacího řízení. Otázkou zásady transparentnosti se ve své judikatorní činnosti rovněž opakovaně zabývaly soudy a taktéž ve své rozhodovací praxi Úřad, přičemž v této souvislosti lze příkladně odkázat na závěry vyplývající z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j.  62 Af 50/2011-72 ze dne 15. 2. 2012, že „úkolem zásady transparentnosti je zajištění toho, aby zadávání veřejných zakázek probíhalo průhledným, právně korektním a předvídatelným způsobem za předem jasně a srozumitelně stanovených podmínek. Transparentnost procesu zadávání veřejných zakázek je nejen podmínkou existence účinné hospodářské soutěže mezi jednotlivými dodavateli v postavení uchazečů, ale také nezbytným předpokladem účelného a efektivního vynakládání veřejných prostředků. Porušením této zásady pak je jakékoli jednání zadavatele, které způsobuje nečitelnost zadávacího řízení.“

128.     Lze tedy shrnout, že obecně je kladen značný důraz na to, aby požadavky zadavatele byly v zadávací dokumentaci vymezeny především objektivně, tj. takovým způsobem, který bude vnímán a chápán všemi dotčenými subjekty, jak zadavatelem, tak dodavateli, stejným způsobem. Požadavky zadavatele musí být rovněž stanoveny jednoznačně, tj. nesmí dávat žádný prostor pro pochybnosti či rozdílný výklad. Je tedy na místě konstatovat, že nepřesnosti v zadávací dokumentaci nemohou jít k tíži uchazeče, neboť stanovit zadávací podmínky a požadavky přesně a jednoznačně, je povinností zadavatele.

129.     V návrhu navrhovatel v souvislosti s nedostatečným vymezením předmětu veřejné zakázky namítá, že zadavatel rozdělení veřejné zakázky na části nijak věcně neodůvodnil a rovněž že předmět veřejné zakázky, resp. jejích jednotlivých částí je vymezen neurčitě a netransparentně, což ve svém důsledku může vést k netransparentnímu zadávání jednotlivých dílčích veřejných zakázek, neboť lze důvodně očekávat, že plnění zadávaná jako dílčí veřejné zakázky na základě rámcových smluv uzavřených k jednotlivým částem veřejné zakázky se budou vzájemně překrývat. Navrhovatel rovněž namítá, že zadavatel v rámci části 3. VZ spojil vzájemně věcně nesouvisející oblasti práva veřejného investování a práva IT a ICT, což mohlo vést k diskriminaci určité skupiny dodavatelů a v konečném důsledku ke značnému omezení či úplnému vyloučení hospodářské soutěže o uvedenou část veřejné zakázky.

130.     Předmětem posouzení Úřadu proto v souvislosti s uvedenou námitkou navrhovatele je skutečnost, zda zadavatel při vymezení předmětu veřejné zakázky postupoval v souladu se zákonem, resp. zda jej vymezil jasně, přesně a jednoznačně a v souladu se zásadami stanovenými v § 6 odst. 1 zákona.

131.     Ze zadávací dokumentace je zřejmé, že zadavatel v čl. 3.2 „Předmět plnění veřejné zakázky“ veřejnou zakázku rozdělil, ve smyslu § 98 zákona, na 3 části:

  • Část 1. Obecné právní poradenství a komplexní právní zastupování zadavatele

Předmětem plnění této části veřejné zakázky je poskytování komplexního právního zastupování zadavatele v řízeních před soudy a jinými orgány státní správy, zejména v oblastech níže uvedených:

-          zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů;

-          zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů;

-          zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů;

-          zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů;

-          zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů;

-          zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů;

-          zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů;

-          zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů;

-          zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a o způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů;

-          zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů;

-          předmětem veřejné zakázky je rovněž komplexní zastupování zadavatele při výkonu rozhodnutí vydaných v uvedených řízeních;

-          komplexní právní zastupování zadavatele před jinými orgány a institucemi.

Předmětem plnění této části veřejné zakázky je dále poskytování právních služeb v souvislosti s níže uvedenými právními předpisy, zejména pak zákony, rezortními a dalšími předpisy dále uvedenými, vše ve znění pozdějších předpisů, a v oblastech dále uvedených, s výjimkou problematiky veřejných zakázek, IT a ICT práva (dle části 3. – Právo veřejného investování, IT a ICT právo):

-          zákony upravující hospodaření se státním majetkem, jakož i celou oblast silničního práva [např. zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích vč. prováděcí vyhlášky, zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích s jeho prováděcími vyhláškami, zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla)] apod.;

-          zákony upravující pracovněprávní oblast (zejména zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce);

-          zákony upravující oblast autorského práva a práva duševního vlastnictví (např. zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon);

-          problematika životního prostředí [např. zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), (včetně předchozí úpravy zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí), zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, apod.];

-          provádění veřejnosprávních kontrol [např. zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), apod.];

-          poskytování informací (např. zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, apod.);

-          občanskoprávní vztahy a obchodněprávní závazkové a jiné vztahy včetně případných reklamací vadného plnění zhotovitele (např. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, právní předpisy týkající se katastru nemovitostí apod.);

-          otázky spolufinancování z prostředků Evropské unie a jiných fondů (např. Operační program Doprava);

-          zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů;

-          zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů; vše rovněž v návaznosti na občanský a obchodní zákoník (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění) a nový občanský zákoník [zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění a zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), v platném znění];

-          zpracování právních rozborů a stanovisek, zpracování smluv a dalších listin, tvorba vnitřních předpisů, poskytování právních porad a konzultací, účasti a zastupování zadavatele při jednáních, jakož i další formy právních služeb, a to vše zejména v oblastech občanského práva, obchodního práva, správního a ústavního práva, trestního práva, autorského práva a práva duševního vlastnictví, pracovního práva, právních předpisů týkajících se územních samosprávných celků, práva upravujícího hospodaření se státním majetkem, oblast silničního práva, práva životního prostředí, oblast upravující provádění veřejnoprávních kontrol, oblast upravující poskytování informací, problematika spolufinancování z prostředků Evropské unie a jiných fondů.

  • Část 2. Komplexní právní zastupování zadavatele a smluvní podmínky v oblasti staveb pozemních komunikací

Předmětem plnění této části veřejné zakázky je poskytování právních služeb v souvislosti s obchodními podmínkami staveb pozemních komunikací vydaných Ministerstvem dopravy ČR (celé znění k dispozici na http://www.pjpk.cz/OP/ OP%20staveb.pdf) a v oblastech dále uvedených:

-          komplexní právní zastupování zadavatele v souvislosti s obchodními podmínkami staveb pozemních komunikací vydanými Ministerstvem dopravy ČR;

-          právní poradenství v obchodněprávních vztazích při realizaci stavebních prací, zpracování právních rozborů a stanovisek, zpracování smluv a dalších listin, tvorba vnitřních předpisů v souvislosti s obchodními podmínkami staveb pozemních komunikací vydanými Ministerstvem dopravy ČR;

-          poskytování právních porad a konzultací, účasti a zastupování zadavatele při jednáních, jakož i další formy právních služeb v souvislosti s obchodními podmínkami staveb pozemních komunikací vydanými Ministerstvem dopravy ČR;

-          zastupování zadavatele v řízeních před soudy, rozhodčími nebo správními soudy či správními orgány, příp. v obdobných a jiných řízeních o rozhodování sporů vzniklých v souvislosti s problematikou týkající se obchodních podmínek staveb pozemních komunikací vydaných Ministerstvem dopravy ČR.

  • Část 3. Právo veřejného investování, IT a ICT právo

Předmětem plnění této části veřejné zakázky je poskytování odborného právního poradenství v oblasti veřejného investování, administrace zadávacích řízení, výběrových řízení a právní poradenství v oblasti IT a ICT.

Administrace zadávacích řízení dle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, jakož i dle nového zákona o zadávání veřejných zakázek (účinnost 2016) bude zahrnovat zejména:

-          právní poradenství v oblasti veřejných zakázek – poskytování právních služeb zadavateli v oblasti veřejných zakázek ve vztahu k jednomu konkrétnímu zadávacímu řízení, které zadavatel zamýšlí realizovat;

-          zastupování zadavatele v zadávacím řízení dle § 151 zákona (dále jen „administrace“) – zastupování zadavatele v zadávacím řízení bude komplexního charakteru;

-          poradenské služby v souvislosti se zadávacím řízením.

Administrací se rozumí komplexní právní podpora při přípravě a realizaci zadávacích a výběrových řízení nebo jen provádění dílčích úkonů při této činnosti, a to zejména v rozsahu kompletního zpracování zadávacích podmínek včetně obchodních a platebních podmínek, poskytování odborného poradenství (vč. zpracování odborných analýz a stanovisek), právní podpora při jednáních hodnotící komise, zpracování protokolů o jednáních a zpráv hodnotící komise, na základě rozhodnutí zadavatele zpracování rozhodnutí o vyloučení uchazeče, výběru nejvhodnější nabídky a námitkách, jakož i zastupování zadavatele ve všech zadavatelem určených zadávacích řízeních, kde zadavatel vystupuje v postavení zadavatele ve smyslu zákona, a to rovněž ve správních řízeních před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a soudních řízeních týkajících se přezkumu postupu zadavatele v zadávacích řízeních.

Právní služby v oblasti veřejného investování budou zadavateli poskytovány v rozsahu požadavků zadavatele, a to jak ve vztahu ke konkrétním případům, tak i v obecné rovině.

Předmětem této veřejné zakázky je rovněž poskytování odborných poradenských služeb při revizích a zpracování vnitřních normativních aktů zadavatele v oblasti veřejných zakázek a případná kontrola (audit) již realizovaných zadávacích a výběrových řízení.

Poskytování právních služeb v oblasti IT a ICT za účelem podpory projektového řízení v rámci projektů realizovaných zadavatelem ve vztahu k jeho IT a ICT prostředí. Tyto služby spočívají v komplexní podpoře poskytované zadavateli ohledně strategických, technických, obchodních, vlastnických a dalších podmínek vztahujících se k projektům v oblasti práva informačních a komunikačních technologií, spočívajících zejména v:

-          detailní právní analýze autorskoprávních nároků zadavatele v souvislosti s autorskými díly užívanými zadavatelem (zejména počítačovými programy, databázemi, informačními systémy či webovými aplikacemi);

-          přípravě a formulaci standardních právních, resp. smluvních podmínek pro dodání, užívání, provoz a rozvoj počítačových programů, databází či jiných autorských děl;

-          due diligence licenčních oprávnění zadavatele a soulad faktického užívání autorských děl se smluvními podmínkami;

-          právní podpora při vyjednávání s dodavateli ICT technologií;

-          posouzení souladu stávajícího programového vybavení, aplikací a databází se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů; zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákonem č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a dalšími relevantními národními právními předpisy či legislativou Evropské unie;

-          formulace optimálních zadávacích podmínek včetně vzorového znění smlouvy na plnění veřejné zakázky dle zadání zadavatele v souladu s jeho strategií rozvoje IT a ICT;

-          další právní analýzy a konzultace, právní stanoviska či jiné právní služby přímo související s oblastí IT a ICT dle zadání zadavatele.

K možnému překrývání předmětů jednotlivých částí veřejné zakázky

132.     Úřad opětovně uvádí, že navrhovatel se domnívá, že zadavatel měl rozdělení veřejné zakázky na jednotlivé části věcně odůvodnit, což však neučinil, a rovněž že neurčité a netransparentní vymezení předmětu veřejné zakázky, resp. jejích jednotlivých částí může vést k netransparentnímu zadávání jednotlivých dílčích veřejných zakázek, jelikož lze předpokládat, že plnění zadávaná jako dílčí veřejné zakázky na základě rámcových smluv uzavřených k jednotlivým částem veřejné zakázky se budou vzájemně překrývat a v určitých případech pak nebude zřejmé, do které části veřejné zakázky má být poskytování právních služeb zařazeno, přičemž v takové situaci výběr dodavatele zůstane zcela na libovůli zadavatele (blíže viz bod  18. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

133.     K otázce vymezení předmětu veřejné zakázky Úřad mimo výše uvedené dodává, že, byť je to výlučně zadavatel, kdo vymezuje předmět plnění veřejné zakázky (tedy to, co v rámci zadávacího řízení vlastně poptává), neboť jen on sám zná nejlépe své vlastní potřeby, jež by měl také být schopen nejpřesněji a věcně nejlépe definovat, nemůže k tomuto úkonu přistupovat zcela libovolně. I zde je totiž vázán povinností postupovat v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 zákona, který zakotvuje základní zásady, na kterých je zadávací řízení postaveno. V této souvislosti Úřad uvádí, že je zákonem zapovězen např. takový postup zadavatele, kterým by došlo k neoprávněnému spojení vzájemně nijak nesouvisejících předmětů veřejných zakázek, aniž by pro to zadavatel měl podstatný důvod. Jinými slovy, za formu nepřípustné diskriminace v zadávacích řízeních je tak třeba považovat i takový postup zadavatele, kdy zadavatel v důsledku neoprávněně široce vymezeného předmětu veřejné zakázky omezí či dokonce znemožní účast některých dodavatelů v zadávacím řízení (obdobný závěr vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 57/2011 - 96 ze dne 1. 11. 2012).

134.     Oproti tomu rozhodne-li se zadavatel rozdělit předmět veřejné zakázky a zadávat plnění samostatně, musí dbát na omezení zakotvené v § 13 odst. 3 zákona, tedy že rozdělením předmětu veřejné zakázky nesmí předpokládaná hodnota poklesnout pod zákonné limity stanovené v § 12 zákona. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 55/2010 - 173 ze dne 15. 12. 2010, ve kterém soud judikoval, že „poptává-li zadavatel plnění svým charakterem totožné či obdobné (např. plnění stejného nebo srovnatelného druhu uskutečňované pro téhož zadavatele v témže časovém období a za týchž podmínek co do charakteru plnění), pak takové plnění musí zadávat jako jedinou veřejnou zakázku podle ZVZ, není však v případě zadávání takové jediné veřejné zakázky vyloučeno připustit podávání nabídek jen na její jednotlivé části.“ Za relevantní pro další posouzení okolností šetřeného případu Úřad považuje za vhodné zdůraznit právě zvýrazněnou část citované pasáže rozsudku NSS.

135.     Ve vztahu k vymezení předmětu šetřené veřejné zakázky zahrnující poskytování právních služeb pak Úřad uvádí, že ačkoliv se v případě právních služeb může jednat o poskytování relativně různorodých právních služeb, které jednotlivě vykazují odlišnosti, jedná se nicméně o jeden a tentýž druh služeb, a to právních, které je v zásadě nutné právě zadávat společně, přičemž uvedený závěr Úřadu nalézá oporu v rozsudku NSS č. j. 8 Afs 31/2011-252 ze dne 30. 9. 2011, ve kterém se NSS ztotožnil s argumentací Krajského soudu,  přičemž došel k závěru, že „poskytování právních služeb představuje jediný komplexní druh plnění, který, ač sjednán v několika smlouvách, tvoří předmět jediné veřejné zakázky.“

136.     Ustanovení § 98 zákona pak dává zadavateli možnost rozdělit předmět veřejné zakázky na části, přičemž zadavatel je i v této situaci povinen dodržovat základní zásady zadávacího řízení. Takovéto „rozdělení" předmětu veřejné zakázky na její jednotlivé části nicméně nemůže být ztotožňováno s dělením předmětu veřejné zakázky ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 zákona, které je zákonem zapovězeno. V této souvislosti považuje dále Úřad pro vyloučení veškerých pochybností za nutné poukázat na rozsudky Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 62 Af 7/2010 ze dne 2. 3. 2010 a na něj navazující rozsudek NSS ve věci sp. zn. 2 Afs 59/2010 ze dne 18. 1. 2011 (viz dále bod 152. odůvodnění tohoto rozhodnutí), z jejichž závěrů lze dovodit, že v praxi se mohou při zadávání veřejných zakázek na plnění stejného nebo srovnatelného druhu vyskytnout i takové situace, kdy je zadavatel povinen využít institutu rozdělení veřejné zakázky na části ve smyslu ustanovení § 98 zákona, ačkoliv zákon jeho využití výslovně neukládá. Lze tedy uzavřít, že zatímco platí zákaz rozdělit předmět veřejné zakázky (ve smyslu § 13 odst. 3 zákona, tedy tak, že by plnění, které materiálně tvoří jednu veřejnou zakázku, bylo poptáváno zvlášť takovým způsobem, že by u jednotlivých takto uměle vytvořených veřejných zakázek došlo ke snížení jejich předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v zákoně), zadavatel je naopak oprávněn (a za splnění určitých podmínek dokonce i povinen) rozdělit předmět veřejné zakázky na části podle § 98 zákona.

137.     Za situace, kdy předmětem šetřené veřejné zakázky bylo poskytování právních služeb, přičemž jak již Úřad konstatoval výše, v případě poskytování právních služeb je třeba na základě relevantní soudní rozhodovací praxe v zásadě vycházet z toho, že se jedná o jednu veřejnou zakázku (resp. limity nelze hledat v samotném vymezení předmětu, tj. konkrétních právních službách), jelikož jde o plnění stejného nebo srovnatelného druhu (viz bod 135. odůvodnění tohoto rozhodnutí), není na místě zadavateli rozdělení veřejné zakázky na části v obecné rovině jakkoli vytýkat, neboť zadavatel takovým způsobem reflektuje společenskou realitu spočívající ve stále větší specializaci jednotlivých poskytovatelů právních služeb (danou mimo jiné jistě i dynamickým a mnohdy k větší komplikovanosti směřujícím rozvojem jednotlivých oblastí práva), v důsledku čehož rozdělení předmětu na části umožňuje v obecné rovině rozšíření okruhu potenciálních uchazečů o veřejnou zakázku, když se zadávacího řízení mohou účastnit i dodavatelé, kteří mají zájem poskytovat zadavateli plnění pouze některé z částí veřejné zakázky, příp. kteří by byli schopni plnit pouze určitou část veřejné zakázky. Jinými slovy řečeno rozdělení předmětu veřejné zakázky na části bylo jistě i v tomto případě způsobilé pozitivně ovlivnit hospodářskou soutěž v tom smyslu, že zadavatel mohl obdržet na každou z uvedených částí veřejné zakázky více nabídek, a tím i možnou výhodnější cenu v důsledku větší konkurence, než za situace, kdy by veřejnou zakázku na části nerozdělil. Úřad na tomto místě zdůrazňuje, že zadavatel toto otevření ve prospěch hospodářské soutěže nijak nelimitoval v tom smyslu, že by bylo v úvahu přicházejícím uchazečům umožněno podat nabídku pouze do jedné z částí šetřené veřejné zakázky (podrobně viz dále odůvodnění tohoto rozhodnutí).

138.     V souvislosti s tvrzením navrhovatele, že zadavatel rozdělení veřejné zakázky na části nijak věcně neodůvodnil, Úřad uvádí, že mu není zřejmé, co se navrhovatel snaží touto obecnou formulací dovodit, případně jakého konkrétního porušení zákona v souvislosti s věcným neodůvodněním rozdělení veřejné zakázky na části se měl zadavatel dopustit. Ustanovení § 98 zákona ani žádné jiné zadavateli nestanovuje povinnost věcně odůvodnit rozdělení veřejné zakázky na části, když z ustanovení § 98 pro zadavatele pouze vyplývá povinnost uvést skutečnost o rozdělení předmětu veřejné zakázky na části v oznámení o zahájení zadávacího řízení a vymezit předmět jednotlivých částí veřejné zakázky a další požadavky související s rozdělením veřejné zakázky na části [srov. § 98 odst. 2 zákona] a rovněž uvést v oznámení o zahájení zadávacího řízení, zda je dodavatel oprávněn podat nabídku na všechny či některé části veřejné zakázky nebo jen na jednu část veřejné zakázky [srov. § 98 odst. 3]. Úřad dodává, že zadavatel veškeré povinnosti v souvislosti s rozdělením předmětu veřejné zakázky na části splnil, když v oznámení o zahájení zadávacího řízení, resp. v oznámení o zakázce zadavatel uvedl skutečnost o rozdělení předmětu veřejné zakázky na části a vymezil předmět jednotlivých částí veřejné zakázky a rovněž když v tomtéž oznámení uvedl, že uchazeči mohou nabídky podávat do všech částí veřejné zakázky (viz body 2. a 3. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

139.     Pokud jde o samotné věcné vymezení jednotlivých částí veřejné zakázky, tu je Úřad přesvědčen, že limity úvahy zadavatele v tomto směru představují toliko základní zásady zadávacího řízení, přičemž není zřejmé, jakým způsobem by mohly být tyto zásady dotčeny prostým faktem, že zadavatel to, jakým způsobem jednotlivé části veřejné zakázky věcně vymezil, neodůvodnil. Touto skutečností není dotčena ani zásada transparentnosti, neboť postup zadavatele (z pohledu dodržení základních zásad při vymezení jednotlivých částí veřejné zakázky) je zcela jistě kontrolovatelný i bez navrhovatelem požadovaného zdůvodnění.

140.     Co se týče tvrzení navrhovatele, že v průběhu plnění veřejné zakázky vyvstane potřeba poptávat právní služby, které svým vymezením budou spadat do více částí veřejné zakázky, Úřad předně uvádí (a současně považuje za naprosto stěžejní) tu skutečnost, že zadavatel neomezil podání nabídek do všech částí veřejné zakázky. Úřad v této souvislosti dále uvádí, že jednotlivé části dané veřejné zakázky spolu v určitých aspektech mohou, resp. z povahy věci musí vykazovat jisté styčné prvky, jelikož jak již Úřad zmínil výše, je nutné považovat poskytování právních služeb za plnění stejného či srovnatelného druhu, neboť se stále jedná o jednu a tutéž veřejnou zakázku (viz bod 137. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

141.     Úřad opětovně uvádí, že zadavatel je povinen vymezit předmět veřejné zakázky přesně, úplně a srozumitelně,přičemž zadávací dokumentace musí obsahovat veškeré podrobnosti předmětu veřejné zakázky nezbytné k tomu, aby dodavatelé mohli zpracovat své nabídky. Zadávací dokumentace musí tedy obsahovat požadavky a technické podmínky v takovém rozsahu, aby byla jasná, srozumitelná, určitá a dostatečně podrobná tak, aby jakýkoliv potencionální dodavatel si po přečtení zadávací dokumentace dokázal udělat představu, co je předmětem veřejné zakázky, příp. jaké jsou parametry požadovaného plnění.

142.     V souvislosti s argumentem navrhovatele, že není jasné, jak bude zadavatel postupovat při zadávání dílčí veřejné zakázky, jejíž předmět plnění bude spadat do více částí veřejné zakázky, resp. ve které z částí bude dílčí veřejná zakázka zadávána, čímž může dojít k narušení zásady transparentnosti, pak Úřad uvádí následující. Předně dle Úřadu nelze za dané situace (viz bod 140. odůvodnění tohoto rozhodnutí) po zadavateli spravedlivě požadovat, aby předvídal všechny situace, které při plnění šetřené veřejné zakázky mohou nastat, resp. tyto situace detailně popsal v zadávacích podmínkách. S ohledem na vymezení předmětu veřejné zakázky zadavatelem (viz bod 131. odůvodnění tohoto rozhodnutí), kdy např. v části 1. VZ zadavatel vymezil přes 20 právních předpisů, kterých se bude plnění části 1. VZ týkat, resp. v dalších částech veřejné zakázky specifikoval druhy činností, které bude zadavatel v souvislosti s plněním veřejné zakázky poptávat, nelze shledat, že by zadavatel k vymezení předmětu veřejné zakázky přistupoval laxně a nezodpovědně. Naopak Úřad konstatuje, že zadavatel vymezil předmět veřejné zakázky v dostačující míře pro to, aby si jednotliví uchazeči udělali představu o tom, jaké právní služby budou předmětem veřejné zakázky, resp. jejich jednotlivých částí.

143.     K námitce navrhovatele, že by mohlo při zadávání konkrétních veřejných zakázek na základě rámcových smluv docházet k věcnému překrývání plnění jednotlivých částí veřejné zakázky (viz bod 15. odůvodnění tohoto rozhodnutí), uvádí Úřad následující. Úřad námitku navrhovatele chápe tak, že navrhovatel má za nezákonnou situaci, kdy by měl zadavatel při poptávání konkrétní právní služby de facto na výběr mezi více uzavřenými rámcovými smlouvami (mohl by si vybrat, na základě které danou právní službu zadá), tj. že by věcný obsah konkrétní právní služby mohl být subsumován pod vymezení předmětu více částí veřejné zakázky, neboť v zadávací dokumentaci nestanovil žádný mechanismus, na základě kterého by v takovémto případě postupoval. K tomu je především nutno uvést, že rámcovou smlouvou se pro účely zákona rozumí písemná smlouva uzavřená mezi zadavatelem na jedné straně a jedním či více uchazeči na straně druhé na dobu určitou upravující podmínky týkající se blíže neurčených, v budoucnu předpokládaných jednotlivých veřejných zakázek na pořízení opakujících se dodávek, služeb nebo stavebních prací s obdobným předmětem plnění po dobu platnosti rámcové smlouvy. Konkrétní ustanovení této smlouvy pak upravují zejména požadavky týkající se ceny, popřípadě budoucího očekávaného množství. K významu rámcové smlouvy lze v obecné rovině uvést, že rámcová smlouva sama o sobě nezakládá konkrétní závazkový vztah, tudíž pohledávky a závazky smluvních stran z ní samotné nevznikají. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1888/2007 ze dne 22. 9. 2009 dále vyplývá, že „význam rámcových smluv spočívá v tom, že strany tam, kde předpokládají dlouhodobější obchodní vztah, stanoví jejich prostřednictvím základní pravidla, jimž budou podléhat všechny konkrétní (tzv. realizační) smlouvy na jejich základě v budoucnu uzavřené, nebude-li v té či oné realizační smlouvě ujednáno jinak."  Úřad má za to, že tyto obecné závěry Nejvyššího soudu ve vztahu k charakteru rámcových smluv lze vztáhnout obecně i na šetřený případ. Z výše uvedeného je zřejmé, že hlavní odlišností rámcových smluv od jiných smluv uzavřených jako výsledek zadávacího řízení je, že obsahem rámcové smlouvy nejsou konkrétní práva a povinnosti jednotlivých smluvních stran, související s poskytnutím konkrétních – individuálně určených služeb, nýbrž pouze obecný rámec, na jehož základě budou uzavírány s vybranými uchazeči další tzv. realizační smlouvy na jednotlivá dílčí plnění.

144.     Jak již tedy Úřad uvedl, existence rámcové smlouvy sama o sobě nezakládá zadavateli povinnost využít tuto rámcovou smlouvu pro zadání konkrétní zakázky, tudíž ani uchazeč se nemůže domáhat svého „práva“ plnit pro zadavatele konkrétní dílčí veřejnou zakázku. Úřad v této souvislosti dodává, že zákon zadavateli nezakazuje zadat v konkrétním případě ani samostatnou veřejnou zakázku v některém z v úvahu přicházejících druhů zadávacích řízení nezávisle na rámcové smlouvě, považuje-li to za vhodnější, stejně tak jako zákon zadavateli nezapovídá možnost uzavřít na obdobné plnění několik rámcových smluv, to vše za dodržení zákona (zadavatel se musí vyvarovat zejména možného dělení předmětu veřejných zakázek ve smyslu § 13 odst. 3 zákona).

145.     S ohledem na výše uvedené proto v případě, kdy by čistě hypoteticky nastala situace, ve které by zadavatel poptával plnění spadající do více částí veřejné zakázky, resp. poptával plnění spadající svým obsahem do dvou a více již „vysoutěžených“ rámcových smluv, avšak uzavřel by (logicky) realizační smlouvu pouze na základě jedné rámcové smlouvy, nelze konstatovat, že by zadavatel bez dalšího postupoval v rozporu se zákonem.

146.     Jinými slovy, účelem zákona v této souvislosti je, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli. Tohoto účelu je dle Úřadu dosaženo již tím, že uzavření konkrétní „realizační smlouvy“ předcházelo zákonné zadávací řízení na rámcovou smlouvu, kterého se, jak bylo dovozeno výše, mohl účastnit i sám navrhovatel. Úřad má za to, že jestliže předmět konkrétní „realizační“ smlouvy bude reflektovat předmět vysoutěžené rámcové smlouvy [srov. § 89 odst. 8 zákona], nelze dovodit porušení zákona. Lze rovněž uzavřít, že na uvedeném nic nemění ani samotný fakt, že zadavatelem určený předmět konkrétní realizační smlouvy by svým charakterem spadal i do jiné rámcové smlouvy. 

147.     Úřad tedy argumentaci navrhovatele o neurčitém a nejednoznačném vymezení předmětu jednotlivých částí veřejné zakázky, v důsledku čehož by mohlo dojít k netransparentnímu zadávání dílčích veřejných zakázek, při zohlednění všech výše uvedených skutečností považuje za nedůvodnou.

K širokému vymezení předmětu části 3. veřejné zakázky

148.     Navrhovatel v návrhu rovněž poukazuje na skutečnost, že zadavatel v rámci části 3. VZ spojil vzájemně věcně nesouvisející oblasti práva veřejného investování (resp. administraci zadávání veřejných zakázek) a práva IT a ICT, což mohlo vést k diskriminaci určité skupiny dodavatelů a v konečném důsledku ke značnému omezení či úplnému vyloučení hospodářské soutěže o uvedenou část veřejné zakázky, přičemž na podporu svého tvrzení cituje rozsudek NSS č. j. 8 Afs 31/2011-252 ze dne 30. 9. 2011, ze kterého má dle názoru navrhovatele vyplývat, že rozdělení veřejné zakázky na části dle jednotlivých právních odvětví nepředstavuje transparentní způsob zadání veřejné zakázky.

149.     Úřad předně uvádí, v případě navrhovatelem citovaného judikátu se jednalo o zcela odlišnou situaci, když se NSS zabýval otázkou rozdělení předmětu veřejných zakázek tak, aby tím došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity (nyní upraveno v § 13 odst. 3 zákona), oproti Úřadem šetřenému případu, kdy Úřad posuzuje rozdělení jedné veřejné zakázky na části ve smyslu ustanovení § 98 zákona. Úřad k tomu uvádí, že navrhovatel nesprávně interpretuje závěry citovaného rozsudku, když na základě závěru NSS, že právní služby lze považovat komplexní druh plnění, který tvoří předmět jedné veřejné zakázky, dovodil, že rozdělení veřejné zakázky na části dle jednotlivých právních odvětví nepředstavuje transparentní způsob zadání veřejné zakázky. V předmětném judikátu se NSS otázkou rozdělení předmětu veřejné zakázky dle jednotlivých částí, resp. právních odvětví vůbec nezabýval.

150.     Vzhledem k tomu, že NSS se v odkazovaném případě zabýval posouzením odlišné otázky, konkrétně dělením veřejných zakázek ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 zákona (tedy postupem, který vede k omezení hospodářské soutěže o veřejnou zakázku), ačkoliv v šetřeném případě se naopak jedná o rozdělení jedné veřejné zakázky na jednotlivé části, což lze, jak bylo dovozeno výše, chápat jako vhodný, resp. v určitých případech nezbytný prosoutěžní postup zadavatele, je třeba konstatovat, že závěry vyplývající z citovaného judikátu nelze vytrhovat z kontextu a na základě nich formulovat obecné a zcela nepřípadné úsudky, jak to učinil navrhovatel, nicméně je nezbytné se zabývat konkrétními okolnostmi šetřeného případu.

151.     Jak Úřad konstatoval výše, na poskytování právních služeb je nutno nahlížet jako na jeden a tentýž druh služeb, resp. jedná se o předmět jedné veřejné zakázky. Úřad dále jednoznačně ozřejmil (viz bod 137. odůvodnění tohoto rozhodnutí), že obecně je přístup spočívající v rozdělení předmětu veřejné zakázky na části (ve smyslu § 98 zákona) nutné považovat za vhodný a jeho dopady lze hodnotit jako pozitivní a ve prospěch hospodářské soutěže. V souvislosti s navrhovatelem konkrétně namítaným spojením údajně vzájemně nesouvisejících plnění, a to právních služeb v oblasti práva veřejného investování a v oblasti práva IT a ICT do jedné části veřejné zakázky, pak Úřad uvádí následující.  Úřadu je z Věstníku veřejných zakázek známo, že zadavatel v minulosti opakovaně poptával veřejné zakázky v oblasti IT a ICT (pozn. Úřadu - např. veřejná zakázka „Nákup licencí a provozní podpory produktů IBM v rámci licenčního modelu ISSSO“, ev. č. 636306, veřejná zakázka „Aktualizace datové sady Global Network a Global Network Lite a odkup rezortních licenčních práv datové sady Global Network“, ev. č. 520576, či veřejná zakázka „Obnova technologií datového centra Národního dopravního informačního centra (NDIC)“, ev. č. 401530), přičemž lze konstatovat, že tato praxe je u něj s ohledem na charakter vykonávaných činností zcela běžná, resp. lze důvodně předpokládat, že i v budoucnu bude zadávat veřejné zakázky z oblasti IT a ICT (pozn. Úřadu - ve Věstníku veřejných zakázek je ke dni vydání rozhodnutí uveřejněno oznámení předběžných informací např. k veřejné zakázce „Systém pro úsekové měření rychlosti na dálnicích“, ev. č. 522094, nebo k veřejné zakázce „Dodávka serverů“, ev. č. 634409). Úřad dále uvádí, že je obecně známo, že zadávání veřejných zakázek v oblasti IT a ICT lze považovat za jeden z nejsložitějších procesů zadávání vůbec. Zadavatelé se v souvislosti s jejich zadáváním potýkají s celou řadou specifických problémů, souvisejících např. s definováním licenčních oprávnění, s vymezením funkcí softwaru, s požadavky na odpovědnost za škodu či požadavky na customizaci a údržbu softwaru. Lze též konstatovat, že v této oblasti velmi často dochází i k neoprávněnému zadávání veřejných zakázek v jednacím řízení bez uveřejnění (často v návaznosti na nevhodné zadání „původní“ veřejné zakázky). Lze tedy uzavřít, že pro úspěšné zadání IT a ICT veřejných zakázek je nezbytné, aby celý průběh zadávacího řízení byl v kompetenci erudovaných osob. Úřad dodává, že spojení právních služeb v oblastech IT, ICT a veřejného investování je z pohledu zadavatele racionálním řešením, které vede k naplnění konkrétního cíle, jež spočívá mimo jiné v tom, aby poskytovatel právních služeb úspěšně zadával veřejné zakázky z oblasti IT a ICT. Lze se totiž oprávněně domnívat, že právě advokátní kanceláře pohybující se v oblasti jak veřejného investování, tak práva IT a ICT by měly být schopny zadat veřejnou zakázku v této vysoce specifické oblasti bez větších komplikací. Úřad má za to, že pokud by právní služby v oblasti IT a ICT prováděl například odborník „pouze“ v oblasti veřejného investování, aniž by měl adekvátní znalosti právě z oblasti práva IT, takové řešení by z pohledu zadavatele nemuselo vést ke zdárnému zadání specifické zakázky v oblasti práva IT resp. ICT.

152.     Jak Úřad dovodil výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, z relevantní judikatury vyplývá, že v určitých případech je nutné trvat na povinnosti zadavatele rozdělit veřejnou zakázku na části, ačkoliv zákon tuto povinnost výslovně neukládá (viz bod 136. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Analogicky pak lze přistoupit i k případné povinnosti rozdělit konkrétní část veřejné zakázky na ještě víc částí, pakliže proto budou dány konkrétní důvody. Z odkazovaných rozsudků Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně [srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 7/2010 ze dne 2. 3. 2010 – bod 136. odůvodnění tohoto rozhodnutí], lze konkrétně dovodit, že rozdělení veřejné zakázky na části přichází v úvahu obecně tehdy, pokud plnění v rámci jednotlivých části budou plněními svým charakterem odlišnými. Z relevantní judikatury nicméně dále vyplývá, že naopak toto rozdělení na části nebude vhodné (a nelze jej tedy po zadavateli požadovat) zejména tehdy, pokud bude předmět tvořen plněními, která na sobě funkčně nebo jiným způsobem úzce navazují. Jinými slovy, z relevantní judikatury v této otázce vyplývá, že při posouzení nutnosti rozdělit předmět veřejné zakázky na víc části je nutné přihlédnout k tomu, zda plnění, která mají být rozdělená na víc části, nemají mezi sebou určité vazby, resp. není mezi nimi dána neoddělitelná věcná, funkční souvislost. Právě tato věcná souvislost relativně odlišných předmětů brání rozdělení konkrétní zakázky (resp. její části) na jednu nebo víc části. Úřad v této souvislosti s ohledem na závěry dovozené v předchozím bodu odůvodnění tohoto rozhodnutí uzavírá, že v šetřeném případě věcná souvislost konkrétních právních služeb poptávaných v části 3. nepochybně existuje, když spojení právních služeb v oblasti veřejného investování a oblasti IT a ICT tvoří v šetřeném případě z pohledu zadavatele „jeden funkční celek,“ přičemž, jak bylo dovozeno výše, případné rozdělení na víc částí by ohrozilo zdárné naplnění cílů zadavatele. V šetřeném případě proto s ohledem na výše uvedené zadavateli nelze přičítat k tíži, že v rámci předmětu části 3. veřejné zakázky spojil oblasti práva veřejného investování a práva IT a ICT. 

153.     Co se týče namítané skutečnosti, na kterou poukazuje navrhovatel, konkrétně že zadavatel vymezil předmět části 3. VZ záměrně s ohledem na profesní specializaci určité skupiny dodavatelů, přičemž tím diskriminoval ty dodavatele, kteří se nemohou účastnit soutěže o takto „uměle“ vymezenou část veřejné zakázky, Úřad uvádí, že na základě toho, že zadavatel před samotným zadáním veřejné zakázky provede průzkum trhu za účelem, aby zjistil možnosti potenciálních uchazečů plnit předmět veřejné zakázky (viz bod 81. odůvodnění tohoto rozhodnutí), nelze bez dalšího dovozovat, že rozsah předmětu části 3. VZ zadavatel vymezuje právě z důvodu, aby zvýhodnil potenciální uchazeče, kteří jsou schopni tuto část veřejné zakázky náležitě plnit. Úřad proto nemůže shledat za relevantní uvedenou subjektivní domněnku navrhovatele v tom smyslu, že zadavatel úmyslně zvýhodnil určitou skupinu dodavatelů, přičemž lze konstatovat, že pro takové úvahy nemá navrhovatel oporu.  Úřad dodává, že postup zadavatele lze v tomto ohledu shledat za souladný se zákonem, pokud zadavatel dodržuje základní zásady zadávacího řízení, přičemž jak bylo dovozeno výše, v průběhu správního řízení nebylo prokázáno, že by zadavatel v souvislosti s vymezením předmětu veřejné zakázky pochybil.

154.     S ohledem na vše výše uvedené Úřad konstatuje, že nelze dovodit, že by zadavatel předmět veřejné zakázky, resp. jejích jednotlivých částí vymezil neurčitě a netransparentně.

K vymezení technických kvalifikačních předpokladů

155.     Úřad nejprve v obecné rovině uvádí, že účelem institutu prokazování kvalifikace v zadávacím řízení je objektivním, transparentním a nediskriminačním způsobem zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele veřejné zakázky pouze z okruhu subjektů, jež poskytují záruky o své schopnosti veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Adekvátně nastavené kvalifikační předpoklady jsou tedy jakýmsi „sítem“, které má zamezit účasti subjektů neschopných danou veřejnou zakázku řádně splnit.

156.     Úřad k tomu dodává, že vymezení kvalifikačních předpokladů je výlučnou pravomocí zadavatele, přičemž zadavatel je povinen po uchazečích požadovat splnění základních kvalifikačních předpokladů a profesních kvalifikačních předpokladů, oproti technickým kvalifikačním předpokladům, jejichž splnění má zadavatel po uchazečích možnost požadovat. Současně však Úřad podotýká, že zadavatel při stanovení kvalifikačních předpokladů nesmí postupovat zcela libovolně. Zadavatel je totiž při vymezení kvalifikačních předpokladů obecně limitován především základními zásadami zadávacího řízení, tj. zásadami nediskriminace, transparentnosti a rovného zacházení, jež nachází své vyjádření v § 6 odst. 1 zákona, a dále ustanovením § 50 odst. 4 zákona, které zadavateli explicitně zakazuje stanovit takové kvalifikační předpoklady, jejichž výsledkem by bylo podstatné omezení hospodářské soutěže, pokud by je bylo možno vzhledem k potřebám zadavatele nahradit stanovením odpovídajících smluvních podmínek. Stanovení minimální úrovně technických kvalifikačních předpokladů musí navíc dle § 56 odst. 5 písm. c) zákona odpovídat druhu, rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky.

157.     V této souvislosti Úřad dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 Afs 44/2013 ze dne 7. 11. 2013, kde je uvedeno, že „… je na uvážení zadavatele, jaké a jak podrobné podmínky účasti na veřejné zakázce nastaví. V souladu s výše uvedeným však požadavky k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů musí být přípustné a i samotný důvod jejich vyžadování musí být v souladu se základními zásadami upravenými v § 6 zákona o veřejných zakázkách, podle kterých je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. […] Naplnění těchto zásad směřuje k cíli samotného zákona, a to zajištění rovného konkurenčního prostředí při nakládání s veřejnými prostředky. […] Co se týče konkrétních požadavků na dodavatele, úprava v zákoně o veřejných zakázkách umožňuje zadavateli zvolit si z nich takové, které považuje ve vztahu k předmětu zakázky za nezbytné. Protože se jedná převážně o ustanovení ponechávající zadavateli prostor pro úvahu, musí být potřeba takového požadavku odůvodnitelná. To znamená, že čím podrobnější a přísnější požadavky zadavatel zvolí, tím vyšší nároky budou kladeny na jejich odůvodnění“.

158.     V návrhu navrhovatel namítá, že technické kvalifikační předpoklady stanovené zadavatelem jsou nezákonné, když (i) zadávací dokumentace nestanovuje minimální úroveň finančního objemu v souvislosti s prokázáním významné právní služby, ačkoliv zadavatel uvedení tohoto údaje u každé významné právní služby požadoval, (ii) zadavatel za účelem prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů ve vztahu k části 2. VZ požadoval prokázání poskytnutí významných právních služeb týkající se výhradně problematiky vzorových Obchodních podmínek staveb pozemních komunikací (resp. obchodních podmínek FIDIC), aniž by zohlednil zkušenosti dodavatelů s právními službami týkajícími se obchodních podmínek obdobných svou složitostí a zaměřením, (iii) zadavatel nepřípustně stanovil časový rámec rozhodného období pro prokázání kvalifikace členů realizačního týmu dodavatele a to na posledních 5 let od konce lhůty pro podání nabídek. Předmětem posouzení Úřadu proto v souvislosti s uvedenými námitkami navrhovatele je skutečnost, zda zadavatel při stanovení technických kvalifikačních předpokladů postupoval v souladu se zákonem, resp. s ustanovením § 56 zákona.

Ke stanovení minimální úrovně požadavků k prokázání významných právních služeb

159.     V souvislosti se stanovením technických kvalifikačních předpokladů Úřad dále obecně uvádí, že zadavatel současně musí stanovit rozsah požadovaných informací a dokladů, uvést způsob prokázání splnění těchto kvalifikačních předpokladů a vymezit jejich minimální úroveň tak, aby odpovídala druhu, rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky. Zadavatel musí vždy pečlivě zvážit, jaké minimální kvalifikační požadavky jsou pro provedení veřejné zakázky nezbytné, přičemž se musí vyvarovat těch požadavků, které s předmětem veřejné zakázky nesouvisí věcně či bezprostředně.

160.     Stanovení kvalifikačních předpokladů, včetně jejich minimální úrovně, pak nemůže vést k bezdůvodnému omezení možnosti dodavatelů účastnit se zadávacího řízení, či k jakémukoliv zvýhodnění některého z potenciálních dodavatelů na úkor dodavatelů jiných, kteří by byli taktéž objektivně schopni danou veřejnou zakázku plnit. Jinými slovy, nastavení takových kvalifikačních předpokladů, které nemají vazbu na předmět veřejné zakázky nebo které jsou ve vztahu k tomuto předmětu „zcela zjevně nepřiměřené“ (byť k němu určitý vztah mají), tedy které ve výsledku pouze znemožní některým dodavatelům se o veřejnou zakázku ucházet, lze považovat za formu nepřípustné, tzv. skryté formy diskriminace v zadávacím řízení (podrobně viz např. rozsudek NSS 1 Afs 20/2008 ze dne 5. 6. 2008).

161.     Úřad tedy shrnuje, že účelem požadavků na prokázání kvalifikace je objektivním, transparentním a nediskriminačním způsobem zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele veřejné zakázky pouze z okruhu subjektů, jež poskytují záruky o své schopnosti veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Požadavek na splnění minimálních technických kvalifikačních předpokladů má zajistit, že se soutěže o přidělení veřejné zakázky zúčastní pouze ti dodavatelé, kteří jsou schopni po stránce technické a materiální tuto zakázku po jejím přidělení též plnit.

162.     Jelikož se navrhovatel domnívá, že technické kvalifikační předpoklady stanovené zadavatelem jsou nezákonné mj. z důvodu, že zadavatel nestanovil minimální úroveň finančního objemu v souvislosti s prokázáním významné právní služby, ačkoliv zadavatel uvedení tohoto údaje u každé významné právní služby požadoval, bude předmětem posouzení Úřadu otázka vymezení minimální úrovně technického kvalifikačního předpokladu, resp. konkrétně otázka, zda zadavatel byl povinen minimální úroveň tohoto technického kvalifikačního předpokladu vymezit rovněž prostřednictvím uvedení konkrétního minimálního finančního objemu významné právní služby.

163.     Úřad uvádí, že na rozdíl od základních kvalifikačních předpokladů (§ 53 zákona) a profesních kvalifikačních předpokladů (§ 54 zákona) je požadavek na prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů ponechán zcela na uvážení zadavatele. Úřad připomíná, že není povinností zadavatele po uchazečích požadovat prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů (viz bod 156. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Ovšem za situace, kdy zadavatel po uchazečích bude požadovat prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů, je povinen vymezit minimální úroveň těchto kvalifikačních předpokladů takovým způsobem, aby odpovídala druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, resp. byla v souladu s ustanovením § 56 odst. 5 písm. c) zákona, při současném respektování základních zásad zadávacího řízení zakotvených v ustanovení § 6 odst. 1 zákona. V této souvislosti nicméně Úřad podotýká, že v zákoně není jednoznačně definováno, prostřednictvím jakých kritérií by měl zadavatel minimální úroveň technických kvalifikačních předpokladů vymezit.

164.     V šetřeném případě zadavatel v čl. 11.1.3 písm. a) „Technické kvalifikační předpoklady“ zadávací dokumentace uvedl, že splnění technických kvalifikačních předpokladů prokáže dodavatel předložením seznamu významných právních služeb poskytnutých dodavatelem v posledních třech letech počítaných od konce lhůty pro podání nabídek (dále jen „seznam významných právních služeb“) a to s uvedením (i) stručného popisu a věcného rozsahu významné právní služby, (ii) finančního objemu významné služby, (iii) objednatele (klienta), kterému byla významná právní služba poskytnuta, vč. uvedení kontaktní osoby (jména a příjmení) příslušného objednatele významné právní služby a kontaktních údajů na tuto osobu, u které bude možné údaje o významné právní službě ověřit a (iv) doby poskytnutí (plnění) významné služby uvedené ve formátu měsíc/rok.

165.     Zadavatel na tomtéž místě zadávací dokumentace stanovil, že ze seznamu významných služeb musí jednoznačně vyplývat, že dodavatel v uvedeném období posledních 3 let poskytnul významné právní služby v rozsahu minimální úrovně stanovené zadavatelem níže, přičemž níže zadavatel požadoval prokázání významných právních služeb určitého počtu v zadavatelem stanovených oblastech/okruzích právních služeb, relevantních pro každou jednotlivou část veřejné zakázky. Úřad podotýká, že zadavatel v zadávací dokumentaci na žádném místě nestanovil minimální finanční hodnotu, kterou musí významné právní služby předkládané jednotlivými dodavateli splňovat.

166.     Pro ilustraci bližšího vymezení požadavků zadavatele na technické kvalifikační předpoklady Úřad uvádí příklad ze zadávací dokumentace, konkrétně část seznamu významných služeb, které zadavatel požadoval v rámci prokázání technických kvalifikačních předpokladů pro část. 1 VZ:

„Zadavatel požaduje prokázání minimálně následujících významných služeb:

i.            tři významné služby spočívající v právním zastoupení v řízení před soudem, příp. rozhodčím soudem (zejména Rozhodčím soudem při hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky) v obchodněprávním sporu týkajícím se odpovědnosti za vady;

ii.           jedna významná služba spočívající v právním zastoupení v řízení před soudem, příp. rozhodčím soudem (zejména Rozhodčím soudem při hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky) v oblasti pojistného práva (nároky z pojistných smluv);

iii.          tři významné služby spočívající v právním zastoupení v řízení před soudem, příp. rozhodčím soudem (zejména Rozhodčím soudem při hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky) v obchodněprávním sporu týkající se smlouvy o dílo […].“

167.     S ohledem na právě uvedené je zřejmé, že zadavatel stanovil konkrétní počet referenčních právních služeb a dále že vymezil konkrétní obsahovou náplň referenční právní služby (např. soudní řízení, rozhodčí řízení), konkrétní právní oblast (např. obchodně právní oblast, oblast pojistného práva) a specifickou právní otázku (např. odpovědnost za vady, nároky z pojistných smluv). Nelze tedy v souladu s výše uvedeným přisvědčit argumentaci navrhovatele, že zadavatel nestanovil minimální úroveň technických kvalifikačních předpokladů, resp. že není jasné, jakým způsobem ji zadavatel stanovil. Úřad uzavírá, že zadavatel minimální úroveň technických kvalifikačních předpokladů vymezil samotným obsahem referencí ve smyslu konkrétních právních oblastí a specifických právních otázek. 

168.     Ze zadávací dokumentace dále vyplývá, že zadavatel v seznamu významných právních služeb požadoval u každé služby uvedení následujících údajů: stručný popis a věcný rozsah významné právní služby, finanční objem významné právní služby, identifikační údaje objednatele, kterému byla významná právní služba poskytnuta a dobu, po kterou byla významná právní služba poskytována. Vzhledem k tomu, že v zadávací dokumentaci není uveden minimální finanční objem pro významnou právní službu, nelze než potvrdit, že v této souvislosti lze z pohledu uchazeče uvést jakýkoliv finanční objem.

169.     Úřad uvádí, že samotný požadavek zadavatele na uvedení finančního objemu předkládané významné právní služby, aniž by jím byl stanoven minimální finanční objem, tak není možné bez zohlednění dalších aspektů zadávacího řízení považovat za okolnost, na jejímž základě by bylo možno shledat zadávací řízení nepřehledným a nečitelným, resp. netransparentním. Zadavatel s uvedením konkrétní finančního objemu ve smyslu určité minimální úrovně nespojil žádné negativní důsledky, např. vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení pro nesplnění kvalifikace.

170.     V této souvislosti Úřad uvádí, že jiná situace by mohla nastat v případě, kdy by zadavatel uvedení finančního objemu významné právní služby požadoval, aniž by uvedl konkrétní důvod pro tento požadavek, a následně ve fázi posouzení kvalifikace, příp. hodnocení nabídek by údaji o finančním objemu přisuzoval význam, příp. jej hodnotil. Až takovýto postup zadavatele by bylo možno považovat za nečitelný a nepředvídatelný, a vyvstaly by v takové situaci pochybnosti o pravých důvodech požadavku zadavatele. Z dostupných podkladů nicméně Úřad nemá povědomí o tomto, že by zadavatel postupoval tímto netransparentním způsobem.

171.     Na základě výše uvedeného proto nezbývá než se domnívat, že se v případě údaje o finančním objemu jednalo o údaj pouze informativního charakteru, čemuž ostatně přisvědčuje sám zadavatel ve svém vyjádření k návrhu, v němž uvádí, že informaci o výši finančního plnění požadoval mj. z důvodu snadnější identifikace konkrétní právní služby v případě, že by dodavatel předkládal více referenčních zakázek od téhož objednatele.

172.     Pokud navrhovatel namítá, že zadavatel výše uvedený důvod „ozřejmil“ až v průběhu správního řízení, Úřad podotýká, že zadavatel nemá povinnost každý požadavek v zadávací dokumentaci odůvodňovat a dále že navrhovateli nic nebránilo obrátit se na zadavatele v této souvislosti s žádostí o dodatečné informace, kterými by důvod svého požadavku zadavatel mohl vyjasnit již v průběhu zadávacího řízení. Ostatně sám navrhovatel v návrhu poukazuje, že institut dodatečných informací slouží především k objasnění, potažmo vysvětlení dílčích nejasností zadávacích podmínek (viz bod 93. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Pro úplnost Úřad dodává, že nelze uvažovat ani v tom smyslu, že by absence informace o důvodu požadavku na uvedení finančního objemu jednotlivých referenčních služeb byla způsobilá odradit některé z v úvahu přicházejících uchazečů od podání nabídek.

173.     Navrhovatel se dále domnívá, že ze zadávací dokumentace není jasné, jak zadavatel vymezil minimální úroveň technických kvalifikačních předpokladů, jelikož na základě informace o počtu poskytnutých právních služeb zadavatel není schopen objektivně posoudit dostatečnou kvalifikaci jednotlivých dodavatelů. Navrhovatel konkrétně dovozuje, že bez zohlednění finanční aspektu konkrétní referenční zakázky zadavatel postupuje v rozporu se smyslem technických kvalifikačních předpokladů, když pouhá „kvantita“ nemá dle navrhovatele žádnou vypovídací hodnotu (viz bod 24. odůvodnění tohoto rozhodnutí). 

174.     Jak Úřad uvedl výše, zákon jednoznačně nedefinuje způsob, jakým má zadavatel vymezit minimální úroveň technických kvalifikačních předpokladů, resp. prostřednictvím jakých kritérií by měl zadavatel minimální úroveň technických kvalifikačních předpokladů vymezit (viz bod 163. odůvodnění tohoto rozhodnutí), nelze proto jakkoliv dovodit, že by minimální úroveň měla být definována prostřednictvím finančních ukazatelů. Ve vztahu k argumentaci navrhovatele, že není jasné, jak byla minimální úroveň vymezena, Úřad odkazuje na výše uvedené odůvodnění tohoto rozhodnutí (viz zejména body 166. a 167. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

175.     Dále Úřad uvádí, že přístup zadavatele, když tento vymezil minimální úroveň technických kvalifikačních předpokladů prostřednictvím druhu s bližší specifikací jednotlivých požadovaných právních služeb a jejich počtu, se jeví jako zcela racionální.

176.     Z obsahu návrhu vyplývá, že navrhovatel je přesvědčen, že pouze výše finančního objemu poskytovaných služeb prokazatelně svědčí o rozsahu, náročnosti a významu takových služeb, resp. o kvalifikaci jednotlivých dodavatelů řádně plnit předmět veřejné zakázky. Úřad k tomu uvádí, že uvedené přesvědčení navrhovatele nemůže platit obecně a za každých okolností, jelikož se lze domnívat, že ani hodnota, resp. finanční objem poskytnuté právní služby nemusí vypovídat nic o obsahu a složitosti významné právní služby, jejím rozsahu a právně-oborné složitosti či náročnosti. Úřad dále uvádí, že v poskytování právních služeb v zakázce o nižší hodnotě automaticky nemusí znamenat menší složitost či náročnost poskytnuté právní služby. Naopak, lze potvrdit, že náročnost či složitost poskytnuté právní služby je odvozena od individuálních okolností konkrétního případu, bez ohledu na hodnotu poskytované právní služby. Uvedený závěr nachází oporu v rozhodovací praxi Úřadu, konkrétně např. v rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0625/2015/VZ-39857/2015/523/LKa ze dne 18. 11. 2015 (dostupné na stránkách Úřadu www.compet.cz, v sekci Sbírky rozhodnutí), ve kterém Úřad konstatoval, že „[s]amotná hodnota poskytnuté právní služby tedy není a ani nemůže být dostatečnou zárukou pro následné řádné plnění předmětu veřejné zakázky, když právě řádné plnění je účelem stanovení kvalifikačních předpokladů obecně, neboť hodnota sama o sobě neodráží složitost individuální právní služby.“

177.     Úřad v souvislosti s výše uvedeným konstatuje, že výklad ustanovení § 56 odst. 5 písm. c) zákona, který předestírá navrhovatel, přeceňuje vypovídající hodnotu údaje o finančním objemu významných právních služeb a směřuje fakticky k tomu, že stanovení minimálního finančního objemu referenčních zakázek je ve vztahu k vymezení minimální úrovně technických kvalifikačních předpokladů nezbytné. V konečném důsledku se pak lze na základě výše uvedené úvahy a argumentů navrhovatele obsažených v návrhu domnívat, že navrhovatel v podstatě brojí proti tomu, resp. se cítí být diskriminován tím, že zadavatel nastavenými zadávacími podmínkami „nezvýhodňuje“ velké právní kanceláře, resp. dodavatele, kteří poskytují právní služby v rámci zakázek o vysokých finančních objemech, např. v řádech několika stovek milionů korun, čemuž ostatně nasvědčují i další námitky navrhovatele obsažené v návrhu.

178.     Úřad tedy konstatuje, že zadavateli nelze přičítat k tíži, že minimální úroveň technických kvalifikačních předpokladů, jejichž smyslem je, aby se o přidělení veřejné zakázky ucházeli pouze ti dodavatelé, kteří jsou ve skutečnosti schopni danou zakázku řádně plnit po stránce technické a materiální, nevymezil přísněji, např. uvedením minimálního finančního objemu, jak požadoval navrhovatel, jelikož jednak stanovení technických kvalifikačních předpokladů je v kompetenci zadavatele, jednak zákon přesným způsobem nevymezuje, jakým způsobem má zadavatel minimální úroveň technických kvalifikačních předpokladů vymezit, přičemž v neposledním řadě je rovněž nutné zohlednit, že finanční ukazatele nejsou jedinými relevantními údaji, prostřednictvím kterých lze vymezit minimální úroveň technických kvalifikačních předpokladů.

179.     Na základě výše uvedeného Úřad uzavírá, že zadavatel při vymezení technických kvalifikačních předpokladů v souvislosti s vymezením minimální úrovně technických kvalifikačních předpokladů nepostupoval v rozporu se zákonem, když jejich minimální úroveň vymezil druhem a počtem významných právních služeb.

K prokázání některých významných právních služeb

180.     Úřad opětovně uvádí, že smyslem stanovení technických kvalifikačních předpokladů je eliminace dodavatelů, kteří nemají dostatečné zkušenosti s předmětem zadávané veřejné zakázky, případně nemají dostatečné personální, odborné a materiální zabezpečení, což vede ke zcela legitimní selekci takových dodavatelů, jejichž kvalifikace by mohla vzbuzovat oprávněné pochybnosti o řádnosti a včasnosti jimi poskytovaného plnění. Institut technických kvalifikačních předpokladů tak zcela zásadním způsobem zasahuje do samotného plnění předmětu veřejné zakázky, když eliminuje dodavatele, kteří nejsou schopni řádným způsobem plnit předmět veřejné zakázky, přičemž uzavření smlouvy na plnění předmětu veřejné zakázky a následné plnění veřejné zakázky je vyhrazeno pouze takovému dodavateli, který prokáže splnění kvalifikačních předpokladů podle zákonem a zadavatelem stanovených požadavků v zadávacím řízení.

181.     Navrhovatel se domnívá, že zadavatel tím, že k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů požadoval prokázání poskytnutí významných právních služeb týkajících se problematiky Obchodních podmínek staveb pozemních komunikací, resp. obchodních podmínek vytvořených Mezinárodní federací konzultačních inženýrů (FIDIC), nepostupoval v souladu se zákonem, jelikož tímto požadavkem zadavatel znevýhodnil dodavatele, kteří mají zkušenosti s právními službami týkajícími se obchodních podmínek obdobných svou složitostí a zaměřením, příp. s tvorbou originálních obchodních podmínek, a přičemž uvedený projev diskriminace ve svém důsledku vede k selektivnímu omezení okruhu potenciálních zájemců o plnění veřejné zakázky.

182.     V čl. 11.1.3 písm. a) části 2. VZ „Technické kvalifikační předpoklady“ zadávací dokumentace zadavatel uvedl, že za účelem prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů v části 2. VZ požaduje prokázání minimálně následujících významných služeb:

i. jedna významná služba spočívající v řešení soudního sporu (popř. sporu u rozhodčího soudu) týkajícího se problematiky smluvních podmínek podle Obchodních podmínek staveb pozemních komunikací vydaných Ministerstvem dopravy ČR, příp. podle Conditions of Contract for Construction (FIDIC);

ii. čtyři významné služby spočívající v právním poradenství v oblasti Obchodních podmínek staveb pozemních komunikací vydaných Ministerstvem dopravy ČR, příp. podle Conditions of Contract for Construction (FIDIC).

183.     Úřad ve vztahu k zákonnosti požadavku zadavatele na zkušenosti s Obchodními podmínkami staveb pozemních komunikací - vydané Ministerstvem dopravy ČR (dále jen „obchodní podmínky MD ČR“, dostupné na http://www.pjpk.cz/o_p.htm) uvádí, že tento nepovažuje za rozporný se zákonem, a to z následujících důvodů. Předně lze uvést, že zadavatel (Ředitelství silnic a dálnic, státní příspěvková organizace) v souvislosti s výkonem své činnosti tyto obchodní podmínky zcela nepochybně využívá a využívat musí, přičemž tento fakt ostatně nerozporuje ani navrhovatel. Úřad v této souvislosti dále připomíná, že předmětem části 2. VZ je poskytování právních služeb souvisejících právě s obchodními podmínkami MD ČR (viz bod 131. odůvodnění tohoto rozhodnutí), přičemž navrhovatel vymezení předmětu veřejné zakázky, resp. skutečnost, že by požadovaný kvalifikační předpoklad nereflektoval předmět veřejné zakázky, rovněž nerozporuje. Požadavek zadavatele rovněž dle Úřadu nelze hodnotit za skrytě diskriminační, jelikož zde nemůže být s ohledem na posledně zmíněné dán předpoklad „zcela zjevné nepřiměřenosti" ve vztahu k předmětu plnění [srov. bod 160. odůvodnění tohoto rozhodnutí resp. rozsudek NSS 1 Afs 20/2008 ze dne 5. 6. 2008]. Dále lze uvést, že pokud zadavatel v rámci části 2. VZ poptává rovněž například zastupování před soudy, přičemž je nezbytné podotknout, že k obchodním podmínkám existuje standardizovaná aplikační a výkladová praxe jednotlivých smluvních ustanovení, je nezbytné, aby uchazeč měl s požadovanými obchodními podmínkami zkušenosti, jelikož jedině tak může zadavatele úspěšně zastupovat v případných soudních řízeních. Konečně Úřad považuje za nezbytné dodat, že v praxi existuje více zadavatelů, kteří ve smluvních vztazích využívají obchodní podmínky MD ČR, příp. obchodní podmínky FIDIC, kromě ŘSD ještě Ministerstvo dopravy, dále Správa železniční dopravní cesty, případně Dopravní podnik hlavního města Prahy, přičemž uvedený výčet takovýchto zadavatelů jistě není kompletní. Lze se tedy oprávněně domnívat, že na trhu bude existovat množství dodavatelů, kteří budou mít zkušenosti s obchodními podmínkami požadovanými zadavatelem, pročež s ohledem na tuto skutečnost nelze konstatovat, že by uvedený požadavek zadavatele nepřiměřeně narušoval hospodářskou soutěž, resp. nedůvodně uzavíral trh v úvahu přicházejících dodavatelů a limitoval zadavatele co do počtu podaných nabídek.  Vzhledem k tomu, že technické kvalifikační předpoklady v šetřeném případě reflektují předmět veřejné zakázky, jinými slovy ověřují schopnost dodavatele náležitě plnit předmět veřejné zakázky (a nelze je považovat za zcela zjevně nepřiměřené předmětu plnění), lze v šetřeném případě uzavřít, že požadavek zadavatele na zkušenosti s obchodními podmínkami MD ČR je legitimní. Úřad má dále za to, že už jen tato úvaha, a tedy odůvodněnost požadavku na zkušenosti s obchodními podmínkami MD ČR je schopna vyvrátit další argumentaci navrhovatele poukazující na nedůvodnost požadavku na zkušenosti s obchodními podmínkami FIDIC, a to s ohledem na alternativní způsob formulace tohoto technického kvalifikačního předpokladu, [srov. předchozí bod odůvodnění tohoto rozhodnutí]. Pro úplnost nicméně Úřad v souvislosti s námitkou navrhovatele poukazující i na jiné dle jeho názoru v úvahu přicházející obchodní podmínky uvádí následující.

184.     Úřad v prvé řadě uvádí, že FIDIC (Fédération Internationale Des Ingénieurs-Conseils) je zkratka francouzského názvu pro Mezinárodní federaci konzultačních inženýrů. Tato mezinárodní organizace vydává od roku 1957 vzorové obchodní podmínky, které jsou užívané v mezinárodní stavební praxi při realizaci zejména velkých stavebních projektů. Prostřednictvím těchto vzorových obchodních podmínek jsou upravovány obchodní poměry mezi generálním dodavatelem stavby a jeho klientem, mezi klientem a jeho konzultanty a mezi generálním dodavatelem a jeho subdodavateli (dále jen „obchodní podmínky FIDIC“).

185.     Obchodní podmínky FIDIC přeložené do českého jazyka vydává Česká asociace konzultačních inženýrů (oficiální internetové stránky dostupné na http://www.cace.cz/index.php). Ministerstvo dopravy v této souvislosti převzalo text tzv. „červené knihy“ (Conditions of Contract for Construction for Building and Engineering Works Designed by the Employer, česky „smluvní podmínky pro stavební a inženýrská díla“) do svých Obchodních podmínek staveb pozemních komunikací.

186.     Úřad opětovně připomíná, že je to pouze a jedině zadavatel, kdo zná své potřeby a nikdo jiný není oprávněn je posuzovat či se snažit o jejich změnu. Jinými slovy, jedině zadavatel je schopen formulovat své požadavky a potřeby ve vztahu k plnění veřejné zakázky, které pak implementuje do zadávacích podmínek, za současného splnění podmínky, že tyto jeho požadavky musí být objektivně odůvodnitelné a nesmí vytvářet neodůvodněné překážky hospodářské soutěže. Zadavatel není povinen a ze zákona také nevyplývá, že by měl stanovovat, resp. přizpůsobovat, předmět, příp. požadavky na plnění veřejné zakázky, nikoliv svým potřebám, ale nárokům nebo možnostem jednotlivých dodavatelů. Výše uvedené je plně v souladu se závěrem rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S326/2011/VZ-2436/2012/550/SWa ze dne 2. 5. 2012 (dostupné na stránkách Úřadu www.compet.cz, v sekci Sbírky rozhodnutí), přičemž Úřad v tomto rozhodnutí konstatoval, že „je zřejmé, že pro různé dodavatele by byly nediskriminační různé technické požadavky zadavatele, a to odvisle od typu dodávaných přístrojů. Obecně by tak každý dodavatel mohl považovat za diskriminační takové technické podmínky, které by neodpovídaly jeho portfoliu výrobků.“ Ačkoliv se v případě citovaného rozhodnutí jednalo o veřejnou zakázku na dodávky, lze závěry v něm učiněné obecně aplikovat i na nyní šetřenou veřejnou zakázku, když lze konstatovat, že dodavatelé se nemohou odvolávat na diskriminační charakter zadávacích podmínek pouze z důvodu, že požadavky zadavatele nesplňují, příp. ani splňovat nemohou. V této souvislosti Úřad opětovně podotýká, že účelem stanovení kvalifikačních předpokladů je legitimní selekce těch uchazečů, kteří nejsou způsobilí řádně plnit předmět veřejné zakázky.

187.     Zadavatel v šetřeném případě za účelem prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů požaduje prokázání významných právních služeb vztahujících se k problematice smluvních podmínek podle obchodních podmínek MD ČR, příp. obchodních podmínek FIDIC (viz bod 182. odůvodnění tohoto rozhodnutí), přičemž jak vyplývá z vyjádření zadavatele k návrhu, zadavatel tento požadavek stanovil z důvodu, že je pro něj znalost uvedených obchodních podmínek stěžejní, jelikož podle nich postupuje.

188.     S tvrzením navrhovatele, že není jasné, jakým konkrétním způsobem může uchazeč svou zkušeností se závazným zněním určitých obchodních podmínek při tvorbě smluvní dokumentace prokazovat svou schopnost plnit předmět veřejné zakázky, se Úřad neztotožňuje, přičemž uvádí, že již ze samotného faktu, že uchazeč bude disponovat zkušeností s obchodními podmínkami MD ČR, příp. obchodními podmínkami FIDIC, lze dovodit, že uchazeč by měl být schopen řádně plnit předmět veřejné zakázky, jelikož uvedená zkušenost je pro zadavatele zcela zásadní z důvodu, že podle obchodních podmínek MD ČR, příp. podle obchodních podmínek FIDIC při tvorbě smluvní dokumentace postupuje. Jak Úřad uvedl výše, znění obchodních podmínek MD ČR vychází z obchodních podmínek FIDIC (viz bod 185. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad připomíná, že skutečnost, že zadavatel ve své praxi využívá uvedené obchodní podmínky, nerozporuje ani navrhovatel. Uvedený požadavek zadavatele proto nelze vnímat jako zjevně nepřiměřený povaze předmětu veřejné zakázky, jak se snaží dovodit navrhovatel, jelikož zkušenosti s obchodními podmínkami MD ČR, příp. obchodními podmínkami FIDIC, jsou pro zadavatele při posouzení kvalifikace uchazečů nejen vhodné, ale rovněž nanejvýš žádoucí. Kvalifikační předpoklady slouží k tomu, aby zadavatel následně uzavíral smlouvu se subjektem (vybraným uchazečem), jenž „ovládá“ předmětnou problematiku, která je součástí předmětu veřejné zakázky. Situaci, kterou dovozuje navrhovatel, a to že sice není znalý (nemůže prokázat tuto zkušenost) problematiky, kterou bude muset pro zadavatele řešit, ale mohl by se jí doučit, je nutné odmítnout, neboť pak by zadavatel vysoutěžil takového dodavatele, který by nebyl ihned schopen určitá plnění předmětu veřejné zakázky zrealizovat, a docházelo by tak v zásadě k popření účelu a smyslu stanovení kvalifikačních předpokladů. Z uvedených důvodů proto nelze shledat, že by zadavatel v této souvislosti při vymezení technických kvalifikačních předpokladů postupoval v rozporu se zákonem, resp. se zásadou zákazu diskriminace.

189.     Dále je nutné rovněž poukázat na skutečnost, že z žádných veřejně dostupných informací nevyplývá, že by zadavatel v souvislosti s tvorbou smluvní dokumentace využíval jiné obchodní podmínky, např. smluvní vzory NEC, ICC, ENNA, VOB a další obchodní podmínky, jejichž akceptování se v souvislosti s prokázáním splnění technických kvalifikačních předpokladů požaduje navrhovatel. Uvedenou námitku navrhovatele proto s ohledem na výše uvedené rovněž nelze akceptovat.

190.     Úřad dále považuje konstatování navrhovatele, že tvorba smluvní dokumentace s použitím typizovaných obchodních podmínek není svojí povahou nijak specifická a nevyžaduje žádné zvláštní znalosti a dovednosti ze strany dodavatele, z čehož pro zadavatele nevyplývá žádná přidaná hodnota poskytovaných právních služeb, za nepřiměřené zobecnění odhlížející od konkrétních okolností šetřeného případu, resp. nezohledňující podstatu předmětu plnění části 2. VZ. Navrhovatel ve svém zjednodušeném konstatování zcela opomíjí skutečnost, že předmětem části 2. VZ není pouze „jednoduchá“ tvorba vzorové smluvní dokumentace podle uvedených obchodních podmínek, nýbrž rovněž zastupování zadavatele v řízeních před soudy, rozhodčími soudy apod. (viz bod 131. odůvodnění tohoto rozhodnutí). V rámci prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů zadavatel nepožadoval pouze tvorbu smluvní dokumentace dle obchodních podmínek MD ČR, příp. dle obchodních podmínek FIDIC, ale např. i vymáhání uvedených obchodních podmínek (viz bod 182. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad dále uvádí, že účelem tohoto kvalifikačního předpokladu bylo ověřit, zda je uchazeč schopen předmět části 2. VZ plnit v celém rozsahu, tedy nikoli pouze přípravu smluvní dokumentace s využitím typizovaných obchodních podmínek, nýbrž rovněž i další činnosti související s předmětem části 2. VZ (viz bod 130. odůvodnění tohoto rozhodnutí).  Lze tedy konstatovat, že pokud má uchazeč zkušenosti s uvedenými obchodními podmínkami, jak je požadoval zadavatel v zadávacích podmínkách, měl by být schopen nejen připravovat kvalitní smluvní dokumentaci, nýbrž tím prokazuje i schopnost plnit předmět části 2. VZ v celém rozsahu, tedy např. i zastupovat zadavatele v soudním řízení či při vymáhání uvedených obchodních podmínek, což je účelem kvalifikačních předpokladů.

191.     Úřad nepovažuje tvrzení navrhovatele, že smluvní strany v obchodních závazkových vztazích častěji preferují použití smluv nebo obchodních podmínek kompletně vytvořených přímo na míru pro příslušný projekt, přičemž příprava takovýchto „originálních“ dokumentů představuje jednoznačně náročnější předmět plnění než je pouhá úprava předpřipravených smluvních vzorů, za relevantní, jelikož se jedná pouze o subjektivní pohled navrhovatele na to, které obchodní podmínky jsou v praxi více využívány, resp. které plnění je z jeho pohledu náročnější. Na konstatování Úřadu, že zadavatel nepostupoval v rozporu se zákonem, když v rámci prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů požadoval zkušenosti s obchodními podmínkami MD ČR, příp. obchodními podmínkami FIDIC, proto uvedené argumenty navrhovatele nic nemění.

Ke kvalifikačním požadavkům na členy realizačního týmu dodavatele

192.     Úřad pro přehlednost opakuje, že zadavatel může vymezit minimální úroveň technických kvalifikačních předpokladů pouze takovým způsobem, aby byla přiměřená a odpovídala druhu, rozsahu a složitosti konkrétního předmětu veřejné zakázky. Není tedy možné stanovit takové technické kvalifikační požadavky, které nejsou přiměřené předmětu veřejné zakázky, případně jsou skrytě diskriminační (např. požadavkem na prokázání technického kvalifikačního předpokladu seznamem služeb, které s předmětnou veřejnou zakázkou nesouvisí, případně požadavek na realizaci služeb, které jsou vůči předmětu veřejné zakázky neopodstatněné a nezdůvodnitelné) a požadavek zadavatele by vedl pouze ke znemožnění účasti dodavatelů nesplňujících sice tento technický kvalifikační předpoklad, ale jinak schopných veřejnou zakázku splnit. Účelem prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů je ověření způsobilosti dodavatele provést veřejnou zakázku, nikoliv vytvářet neodůvodněné překážky pro účast dodavatelů v zadávacím řízení.

193.     Úřad dále uvádí, že požadavky na prokázání technických kvalifikačních předpokladů podle ustanovení § 56 odst. 2 písm. e) zákona slouží k ujištění zadavatele, že se na předmětu veřejné zakázky budou podílet osoby s adekvátním vzděláním a zkušenostmi, které zaručí včasnou a bezproblémovou realizaci předmětu veřejné zakázky.

194.     Zadavatel v šetřeném případě v čl. 11.1.3 písm. b) „Technické kvalifikační předpoklady“ zadávací dokumentace stanovil, že splnění technických kvalifikačních předpokladů prokáže dodavatel předložením osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci dodavatele – osob odpovědných za poskytování příslušných služeb (složení realizačního týmu), přičemž členové realizačního týmu dodavatele musí mít zkušenosti se stanoveným počtem právních služeb, které splňují definici významné služby dle písm. a) čl. 11.1.3 zadávací dokumentace. Stáří referenčních služeb jednotlivých osob realizačního týmu zadavatel stanovil na posledních pět let počítaných od konce lhůty pro podání nabídek.

195.     Navrhovatel se v této souvislosti domnívá, že zadavatel nepřípustně omezil časový rámec rozhodného období pro prokázání kvalifikace členů realizačního týmu dodavatele, a to na posledních 5 let od konce lhůty pro podání nabídek.

196.     Úřad uvádí, že z ustanovení § 56 odst. 2 písm. e) zákona vyplývá, že k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů dodavatele pro plnění veřejné zakázky na služby zadavatel může požadovat osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci dodavatele nebo vedoucích zaměstnanců dodavatele nebo osob v obdobném postavení a osob odpovědných za poskytování příslušných služeb, přičemž uvedený kvalifikační předpoklad není omezen žádným časovým úsekem, za který by dodavatel uvedený kvalifikační předpoklad měl prokazovat [srov. § 56 odst. 2 písm. a) zákona].

197.     Navrhovatel je toho názoru, že ustanovení § 56 odst. 2 písm. e) zákona je kogentní povahy a při stanovení technických kvalifikačních předpokladů se od něj nelze odchýlit, resp. kvalifikační předpoklady jakkoliv zpřesňovat nebo časově omezovat, přičemž na podporu svého tvrzení odkazuje na rozsudek Krajského soudu č. j. 62 Ca 15/2009-17 ze dne 10. 3. 2011.

198.     Pokud jde o judikát, na který je v této souvislosti navrhovatelem odkazováno a lze z něj dle navrhovatele dovodit, že v ustanovení § 56 odst. 1 až 5 zákona jsou stanoveny způsoby prokazování technických kvalifikačních předpokladů a to kogentním a taxativním způsobem bez možnosti odchýlení se, Úřad uvádí, že navrhovatel nesprávně, resp. neúplně interpretoval uvedený rozsudek Krajského soudu. Při výkladu závěru soudu ve vztahu ke kogentnosti a taxativnosti technických kvalifikačních předpokladů v § 56 zákona navrhovatel nevzal v potaz jeden ze závěrů, ve kterém Krajský soud konstatoval, že zadavatel není oprávněn rozšiřovat okruh technických kvalifikačních předpokladů, které zadavatel může po dodavatelích požadovat k prokázání jejich splnění. Právě rozšiřování okruhu technických kvalifikačních předpokladů je zapovězeno taxativností výčtu technických kvalifikačních předpokladů.

199.     Pro úplnost Úřad dále odkazuje na rozsudek NSS ve věci 7 Afs 44/2013 ze dne 7. 11. 2013, kde ve shodě s krajským soudem NSS dovodil, že „[s]tanovení fixní tříleté, respektive pětileté délky období, za které dodavatelé prokazují realizované významné dodávky, pokud zadavatel zvolí tento požadavek, opodstatňuje zájem zákonodárce na zamezení možné diskriminace dodavatelů v tomto směru." Nejvyšší správní soud tedy potvrdil s ohledem na záměr zákonodárce kogentnost ustanovení o délce období, za které uchazeči prokazují realizované významné dodávky potažmo stavební práce ve smyslu § 56 odst. 1 písm. a) resp. odst. 3 písm. a) zákona. Nelze nicméně potvrdit, že by se předmětný závěr Nejvyššího správní soud měl jakkoliv analogicky aplikovat i k požadavku na „délku praxe“, resp. „stáří“ praxe konkrétní odpovědné osoby ve smyslu § 56 odst. 2 písm. e) zákona. S ohledem na uvedenou judikaturu proto nelze bez dalšího přijmout navrhovatelem prezentovaný názor, že taxativnost a kogentnost ustanovení technických kvalifikačních předpokladů vylučuje užití tohoto kvalifikačního předpokladu v takové podobě, že zadavateli je absolutně zapovězeno omezit časový rámec rozhodného období pro prokázání kvalifikace členů realizačního týmu.

200.     Na podporu výše uvedeného závěru pak Úřad odkazuje na rozsudek NSS sp. zn. 9 Afs 37/2011 ze dne 7. 12. 2011, v jehož rámci se NSS zabýval kvalifikačním požadavkem zadavatele na advokáta s dvacetiletou praxí. V tomto případě NSS potvrdil názor Krajského soudu v Brně a Úřadu, že stanovení požadavku minimálně dvacetileté advokátní praxe nebylo pro splnění předmětu veřejné zakázky nezbytné, a jednalo se o požadavek neodůvodněný a rozporný, neboť zadavatel vymezil minimální úroveň kvalifikačních předpokladů tak, že tato neodpovídala druhu, rozsahu ani složitosti předmětu plnění veřejné zakázky. S ohledem na uvedené je tedy zřejmě, že NSS nezapovídá obecně možnost časového omezení u tohoto druhu kvalifikačního předpokladu, pouze ji limituje s ohledem na požadavek, aby minimální úroveň zadavatel vymezil s ohledem na druh, rozsah a složitost předmětu plnění.

201.     Rovněž v rozsudku NSS č. j. 3 As 63/2014 - 28 ze dne 30. 9. 2014 se NSS zabýval mj. požadavkem zadavatele na prokázání splnění kvalifikace jednotlivých osob uchazeče o veřejnou zakázku, když zadavatel v tomto případě požadoval praxi v délce nejméně 5 let a odpovídající zkušenost za poslední 3 roky pro příslušnou pozici, přičemž NSS takovýto způsob prokazování kvalifikace neshledal v rozporu se zákonem.  

202.     V souvislosti s výše uvedeným se naopak Úřadu jeví nanejvýš vhodným časové omezení, které zadavatel stanovil pro prokazování splnění kvalifikace jednotlivých členů realizačního týmu, jelikož se lze oprávněně domnívat, že právní služby v určité specifické oblasti (jakou je například právo ICT služeb) poskytované např. před 10 lety nemohou být považovány za srovnatelné s právními službami poskytovanými např. v posledních třech letech, a to i s ohledem na skutečnost, že právo je dynamickou disciplínou, která se neustále vyvíjí, a stejně tak dochází k permanentnímu vývoji legislativy a kontinuálnímu rozvoji judikatury jednotlivých soudů. Obecně lze tedy konstatovat, že časové omezení se pro prokazování splnění kvalifikace v souvislosti s poskytováním právních služeb ve světle právě uvedeného zdá být příhodným, přičemž rovněž s ohledem na výše uvedené Úřad uvádí, že v šetřeném případě nepovažuje uvedený požadavek zadavatele za zjevně nepřiměřený předmětu veřejné zakázky s ohledem na rozsah a složitost předmětu plnění. Při posouzení přiměřenosti požadavků zadavatele Úřad vzal rovněž v úvahu, že předmětem veřejné zakázky je poskytování komplexních právních služeb, včetně specifických oblastí práva (viz bod 131. odůvodnění tohoto rozhodnutí), přičemž zohlednil rovněž charakter požadovaných právních služeb, povahu a specifika zadavatele a rovněž předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, na základě čehož pak shledal, že uvedený požadavek zadavatele není zjevně nepřiměřený povaze a předmětu veřejné zakázky. Na nepřiměřenost požadavku v tomto smyslu nicméně navrhovatel ve své argumentaci ani blíže nepoukazuje.

Ke stanovení dílčích hodnotících kritérií ve vztahu k ekonomické výhodnosti nabídky

203.     Úřad nejprve v obecné rovině uvádí, že hodnocení nabídek je považováno za rozhodující prvek v procesu přidělení veřejné zakázky, a proto je na stanovení dílčích hodnotících kritérií kladen značný důraz. Jestliže si zadavatel zvolí pro hodnocení nabídek jako základní hodnotící kritérium ekonomickou výhodnost nabídky, musí dbát na vymezení dílčích hodnotících kritérií tak, aby počet i obsah těchto kritérií byl přiměřený charakteru veřejné zakázky a umožňoval následné přehledné a jednoznačné hodnocení nabídek, přičemž je povinen stanovit taková dílčí kritéria, která se výhradně týkají nabídky a její ekonomické výhodnosti. Zadavatel tak hodnotí vlastní ekonomickou výhodnost nabídky uchazeče, tj. zabývá se hodnocením konkrétních podmínek obsažených v nabídce, za nichž uchazeč zadavateli nabízí splnění dané veřejné zakázky. Výsledkem tohoto procesu je tedy hodnocení konkrétního obsahu dané nabídky ve vztahu k její ekonomické výhodnosti a zjištění míry této ekonomické výhodnosti pro zadavatele.

204.     Úřad dále uvádí, že je ve výlučné kompetenci zadavatele zvolit si dílčí kritéria hodnocení nabídek a jejich počet s ohledem na daný předmět veřejné zakázky a potřeby zadavatele. Omezení je pak nutné hledat v tom, že dílčí hodnotící kritéria musí vyjadřovat vztah užitné hodnoty a ceny [srov. § 78 odst. 4 zákona věta první], a tedy zvolená dílčí hodnotící kritéria musí vyjadřovat ekonomickou výhodnost nabídky a být v souladu s ekonomickými zásadami (efektivnost, hospodárnost a účelnost). Toto ustanovení posiluje odpovědnost zadavatele za přípravnou fázi veřejné zakázky, kdy zákonné znění přímo vyžaduje stanovení takových kritérií, která se vážou k předmětu veřejné zakázky a zároveň vyjadřují zásadu nejlepší hodnoty za peníze.

205.     V šetřeném případě zadavatel v čl. 13 „Kritéria pro zadání veřejné zakázky“ zadávací dokumentace základním hodnotícím kritériem stanovil ekonomickou výhodnost nabídky, přičemž dílčími hodnotícími kritérii byla:

A.      Nabídková cena za 1 hodinu právních služeb                   váha 50 %

B.      Kvalifikace a zkušenosti realizačního týmu                      váha 50 %

206.     Dílčí hodnotící kritérium B. Kvalifikace a zkušenosti realizačního týmu zadavatel dále rozdělil do 2 subkritérií, z nichž subkritérium č. 1 s dílčí váhou 50 % se vztahovalo k vedoucímu realizačního týmu (dále jen „subkritérium č. 1“) a subkritérium č. 2 s dílčí váhou 50 % se vztahovalo s ostatním členům realizačního tým (dále jen „subkritérium č. 2“).

207.     V návrhu navrhovatel namítá, že dílčí hodnotící kritéria veřejné zakázky nesouvisí s ekonomickou výhodností nabídky a vedou k omezení hospodářské soutěže, jelikož zadavatel nepřípustně omezil horní hranici nabídkové ceny za jednu hodinu právních služeb a dále z důvodu, že dílčí hodnotící kritérium „Kvalifikace a zkušenosti realizačního týmu“ nevyjadřuje vztah užitné hodnoty a ceny. Předmětem posouzení Úřadu proto v souvislosti uvedenými námitkami je skutečnost, zda dílčí hodnotící kritéria byla nastavena v souladu se zákonem, resp. zda zadavatel byl oprávněn omezit horní hranici nabídkové ceny za jednu hodinu právních služeb a zda dílčí hodnotící kritérium „Kvalifikace a zkušenosti realizačního týmu“ vyjadřuje vztah užitné hodnoty a ceny.

K omezení horní hranice nabídkové ceny za 1 hodinu právních služeb

208.     Úřad nejprve obecně uvádí, že účelem samotného zadávacího řízení je uzavření smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem na plnění, která mají být hrazena z veřejných prostředků, přičemž právě efektivní vynakládání těchto veřejných prostředků lze považovat za jeden z cílů samotného zákona. V dané věci lze mimo jiné odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 28/2008-74 ze dne 7. 4. 2009, ve kterém soud konstatoval, že „ZVZ totiž popisuje zvláštní způsob kontraktačního jednání, ke kterému dochází mezi zadavatelem na straně jedné a dodavateli jednotlivých plnění, která mají být hrazena z veřejných prostředků, na straně druhé. Hlavním účelem takové významně formalizované, jinak však stále soukromoprávní kontraktace, nad níž je uskutečňován dohled v režimu práva veřejného, je efektivnost vynakládání veřejných prostředků […] Ta může být výjimečně omezena na základě jednotlivých ustanovení zákona toliko tehdy, pokud její omezení samo o sobě vede k vyšší efektivnosti vynakládání veřejných prostředků.“

209.     V čl. 6 „Způsob zpracování nabídkové ceny“ zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že s ohledem na předmět plnění veřejné zakázky, požadovanou kvalifikaci u jednotlivých členů týmu a celkovou úroveň kvalifikace, která je požadována po dodavatelích, stanovuje maximální a nepřekročitelnou nabídkovou cenu odpovídající položce „nabídková cena za 1 hodinu poskytování právních služeb“ ve výši 3 000 Kč bez DPH pro každou z částí veřejné zakázky. Překročení maximální a nepřekročitelné nabídkové ceny dle výše uvedeného bude považováno za nesplnění zadávacích podmínek uchazečem a zadavatel vyloučí takového uchazeče z další účasti v zadávacím řízení v souladu s ustanovením § 76 zákona.

210.     Úřad připomíná, že právě maximální výši, tedy omezení sazby za 1 hodinu poskytování právních služeb na úrovni 3 000 Kč bez DPH, navrhovatel rozporuje s tím, že z jeho pohledu jde o nepřípustné omezení hospodářské soutěže.

211.     Úřad k tomu uvádí, že zadavatel je oprávněn stanovit maximální možnou akceptovatelnou výši nabídkové ceny jako cenu nepřekročitelnou, přičemž překročení takto stanovené nabídkové ceny je potom důvodem pro vyloučení uchazeče pro nesplnění zadávacích podmínek. V obecné rovině se totiž jedná o nástroj, který zadavateli umožňuje stanovit uchazečům cenovou hladinu, ve které se mohou v rámci přípravy svých nabídek v zadávacím řízení pohybovat. Takový postup ze strany zadavatele lze považovat za plně legitimní, a tedy i souladný se závaznými postupy zákonem stanovenými, resp. v souladu se smyslem a účelem úpravy zadávání veřejných zakázek vymezené zákonem, čili efektivním vynakládáním veřejných prostředků. Vychází-li Úřad z premisy, že zadavatel je v zásadě povinen uzavřít smlouvu s vybraným uchazečem (tedy s takovým uchazečem, jehož nabídka splní zadávací podmínky a v rámci hodnocení bude shledána jako nejvýhodnější), představuje omezení maximální možné nabídkové ceny pro zadavatele legitimní a de facto jediný způsob, jakým stanovit cenovou hladinu plnění, od které již nemá na kontraktaci (např. kvůli omezeným rozpočtovým zdrojům, ale i s ohledem na zásadu hospodárného vynakládání veřejných prostředků) zájem. V tomto smyslu není dle Úřadu rozhodné, zda je takto omezena celková nabídková cena, nebo cena jednotková či dílčí (ve vztahu ke kterékoli z nich je jistě možnost provést samostatnou úvahu ohledně akceptovatelnosti její výše z pohledu hospodárného vynakládání veřejných prostředků).

212.     Úřadu není zřejmé, jaké případné negativní důsledky na hospodářskou soutěž a konkurenční prostředí mezi dodavateli s sebou přináší maximální a nepřekročitelná hodinová sazba za poskytování právních služeb stanovená zadavatelem. Pakliže by se v průběhu zadávacího řízení ukázalo, že uchazeči nejsou schopni za tuto cenu zpracovat konkurenceschopné nabídky (a zadavatel by v důsledku toho žádné neobdržel), bylo by pro zadavatele namístě zabývat se jeho preferencí, která zřejmě, jak by se ukázalo, neodpovídá podmínkám trhu. Úřad v této souvislosti nicméně podotýká, že na samotné omezení hospodářské soutěže nelze nazírat zcela mechanicky, a to v tom smyslu, že některý z v úvahu přicházejících uchazečů, v šetřeném případě pak navrhovatel, se může cítit být diskriminován, a na základě toho je povinnosti zadavatele tuto skutečnost zohlednit. Nadto Úřad uvádí, že pakliže navrhovatel není schopen požadavky zadavatele týkající se maximální hodinové sazby za poskytování právních služeb splnit, lze se oprávněně domnívat, že takový uchazeč by zřejmě nebyl schopen obstát ani v konkurenčním prostředí soutěže o danou veřejnou zakázku.

213.     V souvislosti s argumentem navrhovatele, že dodavatelé nabízející nižší cenu budou při hodnocení výrazně zvýhodněni před dodavateli, kteří se zaměřují na kvalitu poskytovaných služeb, Úřad uvádí, že se nelze oprávněně domnívat, že by dodavatelé s nižší nabídkovou cenou obecně měli apriorně poskytovat služby kvalitativně horší než dodavatelé nabízející vyšší nabídkovou cenu. Ze strany navrhovatele se jedná o obecné a ničím nepodložené tvrzení. Z ceny konkrétní služby ostatně nelze apriori usuzovat na její kvalitu, a to už jen z toho prostého faktu, že i nekvalitní plnění lze jistě draze „nacenit“.

214.     Ačkoliv lze částečně přisvědčit tvrzení navrhovatele, že samotná výše hodinové sazby nemusí vypovídat reálně o tom, jaká ve skutečnosti bude celková nabídková cena, Úřad uvádí, že to nic nemění na tom, že jde o legitimní požadavek zadavatele, jehož snahou je vyjádřit své preference ohledně maximální hodinové sazby, kterou je ochoten akceptovat za 1 hodinu poskytování právních služeb. Úřad dále v reakci na argumentaci navrhovatele, že dodavatel nabízející nižší hodinovou sazbu nemusí být dodavatelem s nižší celkovou nabídkovou cenou (blíže viz body 38. a 101. odůvodnění tohoto rozhodnutí), uvádí, že nelze bez dalšího předpokládat, že dodavatel, který nabídl nižší hodinovou sazbu, stráví při poskytování požadovaných právních služeb vyšší počet hodin než dodavatelé, kteří nabídli vyšší hodinovou sazbu, resp. Úřad nemůže bez dalšího vycházet z apirorní úvahy předestřené navrhovatelem, že by dodavatelé (advokátní kanceláře) měli „uměle“ navyšovat počet hodin potřebný pro provedení konkrétního úkonu, resp. poskytnutí konkrétní právní služby za tím účelem, aby co nejvíce minimalizovaly případný deficit plynoucí z nabídnuté nižší hodinové sazby. Jinými slovy, dle názoru Úřadu počet hodin strávených při poskytnutí konkrétní právní služby nemůže být bez dalšího přímo, či nepřímo odvislý od konkrétní hodinové sazby za poskytování právních služeb, a to už opět pouze z toho prostého důvodu, že bylo-li by možné „uměle navyšovat“ počet hodin u dodavatele s nižší hodinovou sazbou, platí automaticky totéž i pro dodavatele s vyšší hodinovou sazbou (sama vyšší hodinová sazba přeci „umělému navyšování“ počtu hodin nikterak nebrání).

215.     S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že zadavatel stanovením maximální a nepřekročitelné sazby ve výši 3 000 Kč bez DPH za 1 hodinu poskytování právních služeb nepostupoval v rozporu se zákonem.

Ke vztahu užitné hodnoty a ceny dílčího hodnotícího kritéria, resp. k jeho možné diskriminační povaze

216.     Jak bylo dovozeno výše, rozhodne-li se zadavatel podle ustanovení § 78 odst. 4 zákona pro zadání veřejné zakázky podle základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, stanoví vždy dílčí hodnotící kritéria tak, aby vyjadřovala vztah užitné hodnoty a ceny. Dílčí hodnotící kritéria se musí vztahovat k nabízenému plnění veřejné zakázky. Mezi demonstrativním výčtem možných dílčích hodnotících kritérií lze mimo jiné nalézt nabídkovou cenu, kvalitu, záruční a pozáruční servis, návratnost nákladů, ale i provozní náklady a zejména pak kvalifikaci a zkušenosti osob zapojených do realizace veřejné zakázky.

217.     V šetřeném případě zadavatel v čl. 13 „Kritéria pro zadání veřejné zakázky“ zadávací dokumentace ve vztahu k hodnocení subkritéria č. 1 stanovil, že uchazeč v nabídce ve vztahu k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů dle čl. 11.1.3 písm. a) zadávací dokumentace předloží zkušenosti advokáta na pozici vedoucího realizačního týmu s právními službami, které splňují definici významné služby dle čl. 11.1.3 písm. a) pro příslušnou část veřejné zakázky, a to za podmínek a v minimálním rozsahu (počtu), jak je uvedeno pro tuto pozici a pro příslušnou část veřejné zakázky v čl. 11.1.3 písm. b) zadávací dokumentace. Zadavatel ve vztahu k hodnocení v rámci subkritéria č. 1 bude hodnotit počet referenčních služeb advokáta na pozici vedoucího realizačního týmu nad rámec minimálního rozsahu (počtu) požadovaného pro tuto pozici a příslušnou část veřejné zakázky dle čl. 11.1.3 písm. b) s tím, že kvalifikační minimum je 1 významná služba, maximální počet referenčních služeb je 10 a maximum dosažených bodů je 10, tzn., že každá referenční zakázka předložená nad rámec minimálního rozsahu bude hodnocena 1 bodem.

218.     V souvislosti s hodnocením subkritéria č. 2, prostřednictvím něhož zadavatel hodnotí zkušenosti dalších členů realizačního týmu, bude zadavatel postupovat obdobným způsobem jako v případě hodnocení subkritéria č. 1. Dále zadavatel v rámci subkritéria č. 2 v zadávací dokumentaci rovněž stanovil, že nebude hodnotit jednu referenci pro více členů týmu. V případě, že se na referenci podílelo více členů týmu, bude taková reference hodnocena jen jednou. Reference u členů týmu musí být pro účely hodnocení odlišná.

219.     Navrhovatel se v návrhu domnívá, že dílčí hodnotící kritérium „Kvalifikace a zkušenosti realizačního týmu“ nevyjadřuje vztah užitné hodnoty a ceny, když uvedené dílčí hodnotící kritérium vychází z požadavků zjevně nezákonného technického kvalifikačního předpokladu, který zohledňuje pouze kvantitativní hledisko. Navrhovatel rovněž rozporuje podmínku zadavatele, že nebude hodnotit jednu referenci pro více členů týmu, přičemž ji považuje za diskriminační a v rozporu s § 78 odst. 4 zákona.

220.     Předně Úřad uvádí, že je nutné odlišovat požadavky na kvalifikaci dodavatele (§ 50 až 56 zákona), které jsou předpokladem jeho účasti v zadávacím řízení, od hodnotících kritérií pro zadání veřejné zakázky (§ 78 zákona). Aspekty týkající se požadavků na prokázání splnění kvalifikace nemohou být zaměňovány s hodnotícími kritérii pro zadání veřejné zakázky, neboť posouzení kvalifikace (§ 59 zákona) musí zadavatel provést odděleně od hodnocení nabídek, které provádí hodnotící komise podle kritérií pro zadání veřejné zakázky (§ 79 zákona). Zadavatel v zadávacím řízení tedy nejprve posoudí kvalifikaci uchazečů, tj. ověří jejich způsobilost k plnění veřejné zakázky na základě prokázání splnění kvalifikačních předpokladů stanovených v rámci zákona. Posuzování kvalifikace je tedy vztaženo vždy přímo k „osobě“ uchazeče. Při hodnocení nabídek je pak hodnocena již jen ekonomická výhodnost vlastní nabídky, a to na základě zadavatelem stanovených hodnotících kritérií, resp. dílčích hodnotících kritérií.

221.     Úřad opětovně uvádí, že stanovení dílčích hodnotících kritérií náleží výhradně do sféry pravomocí zadavatele, který je oprávněn si je zvolit s ohledem na předmět veřejné zakázky a potřeby zadavatele, nicméně musí platit, že se tato dílčí hodnotící kritéria týkají výhradně nabídky a její ekonomické výhodnosti, potažmo její kvality, přičemž dodává, že z hlediska zásady transparentnosti a zákazu diskriminace lze potvrdit, že vhodnější jsou dílčí hodnotící kritéria, která v sobě zahrnují kvantitativní aspekt, neboť v tomto případě je hodnocení zcela objektivní, oproti případům, kdy hraje roli pouze subjektivní názor členů hodnotící komise.

222.     K samotnému způsobu hodnocení nabídek dle dílčích hodnotících kritérií se vyjádřil Krajský soud v rozsudku  č. j. 31 Af 23/2012-40 ze dne 26. 9. 2012, v němž soud mj. konstatoval, že „pokud jde o hodnotící kritéria, poskytuje zákon pouze demonstrativní výčet možných dílčích hodnotících kritérií, která lze rozdělit na kritéria vyjádřitelná číselně (kvantitativní kritéria, nejčastěji vyjádřené přímo v penězích) a kritéria, která ze samé podstaty věci číselně vyjádřit nelze (kvalitativní kritéria, např. estetické vlastnosti). Je povinností zadavatele, aby u kvalitativních kritérií uvedl postup a způsob, jakým budou jednotlivé nabídky hodnoceny a porovnávány. Stejně tak u kvantitativních kritérií je nutné určit, pokud to nevyplývá přímo z podstaty věci, v jakých jednotkách budou měřeny."

223.     Jak vyplývá z dokumentace o veřejné zakázce, zadavatel pro hodnocení nabídek v rámci dílčího hodnotící kritéria „Kvalifikace a zkušenosti realizačního týmu“ zvolil subkritéria kvantitativního charakteru, když se rozhodl hodnotit počet předložených významných právních služeb nad rámec minimálního rozsahu stanoveného v zadávací dokumentaci (viz body 217. a 218. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad k tomu uvádí, s odkazem na citovaný rozsudek Krajského soudu č. j. 31 Af 23/2012-40 ze dne 26. 9. 2012, že zákon zadavateli evidentně dává možnost zvolit si, zda bude hodnocení nabídek probíhat podle kvantitativních či kvalitativních kritérií, přičemž Úřad podotýká, že rovněž hodnotící kritéria zadavatel stanovuje jednoznačně na základě své potřeby.

224.     V šetřeném případě proto zadavateli nemůže být přičítáno k tíži, že se rozhodl hodnotit v rámci subkritérií č. 1 a č. 2 kvantitativní aspekty jednotlivých nabídek, které zadavatel považuje za významnější, než by tomu bylo v případě hodnocení aspektů kvalitativního charakteru ve smyslu zohlednění finančního objemu jednotlivých referenčních zakázek, což by dle názoru navrhovatele bylo vhodnější, resp. přijatelnější. Úřad je toho názoru, že kvalitativní aspekt jednotlivých nabídek je vymezen samotným obsahem předkládaných referenčních služeb. Dále je nutné zdůraznit, že tento kvantitativní aspekt zadavatel v rámci subkritérií omezil, když maximální počet bodů v daném subkritériu je 10 (za 10 referencí). Jak již Úřad konstatoval, stanovení dílčích hodnotících kritérií je plně v kompetenci zadavatele a zadavatel není povinen a ze zákona také nevyplývá, že by měl stanovovat, resp. přizpůsobovat předmět, příp. požadavky na plnění veřejné zakázky, nikoliv svým potřebám, ale nárokům nebo možnostem jednotlivých dodavatelů, přičemž uvedený závěr lze aplikovat rovněž ve vztahu ke stanovení hodnotících kritérií.

225.     Pokud tedy navrhovatel zastává názor, že uplatněním předmětného dílčího hodnotícího kritéria budou znevýhodněni ti dodavatelé, jejichž realizační tým je složen z advokátů se zkušenostmi při poskytování složitých a komplexních právních služeb o miliardových objemech, oproti dodavatelům, kteří se zabývají agendou o nevýznamné hodnotě, Úřad nemá ambici tuto úvahu navrhovatele rozporovat, přičemž dodává, že není povinností zadavatele přihlížet k aspektům požadovaným jednotlivými dodavateli, potažmo zabezpečit, aby tito dodavatelé byli zvýhodnění oproti dodavatelům neposkytujícím služby o určité finanční hodnotě, jak požaduje navrhovatel. V návaznosti na právě uvedené Úřad podotýká, že samotný obsah jednotlivých „významných služeb“, resp. hodnocených referenčních služeb vedoucího týmu a dalších členů týmu, především pak v souvislosti se zastupováním v soudním řízení, zamezuje možnému výkladu, že se jedná o marginální právní službu o nevýznamné hodnotě. Jinými slovy pokud sám zadavatel uvedené činnosti podřadil pod „významné služby“, lze konstatovat, že z jeho pohledu se nejedná o banální právní služby.

226.     Úřad opětovně uvádí, zcela v souladu se svými výše uvedenými závěry, že finanční hodnota právní služby bez zohlednění dalších okolností nesvědčí o složitosti a náročnosti právní služby, příp. o jejím rozsahu. Jak již bylo rovněž uvedeno, zákon zadavateli nezapovídá možnost hodnotit nabízené plnění prostřednictvím kvantitativních dílčích hodnotících kritérií, která jsou naopak za účelem hodnocení nabídek v některých případech (bez snahy paušalizovat toto konstatování) považována za vhodnější, resp. zajišťují transparentnější postup zadavatele při hodnocení nabídek. S ohledem na uvedené pak tyto kvantitativní aspekty (bez nutnosti zohlednění minimální finanční úrovně) zcela nepochybně mohou vyjadřovat vztah užitné hodnoty a ceny, ve smyslu čím víc zadavatelem požadovaných referencí, tím větší pravděpodobnost provádění kvalitnějších právních služeb. Pokud se tedy zadavatel v šetřeném případě rozhodl hodnotit nabídky v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Kvalifikace a zkušenosti realizačního týmu“ podle prostého počtu předložených významných právních služeb nad rámec minimálního rozsahu stanoveného v zadávací dokumentaci, resp. zejména podle kvantity poskytnutých právních služeb, přičemž nelze opomenout, že kvalitu právních služeb vymezil již obsahem konkrétních referenčních právních služeb, nelze konstatovat, že by zadavatel dílčí hodnotící kritérium „Kvalifikace a zkušenosti realizačního týmu“ vymezil v rozporu se zákonem.

227.     K argumentu navrhovatele o diskriminační povaze podmínky zadavatele, že nebude hodnotit jednu referenci pro více členů týmu, byť na ní spolupracovali, Úřad uvádí, že uvedený požadavek zadavatele nelze považovat za neoprávněný. Lze předpokládat, že existuje určitá závislost mezi počtem poskytnutých právních služeb odlišné náplně a samotnou zkušeností advokáta. Nelze totiž vyloučit, že právě zkušenosti z odlišných právních oblastí zadavateli poskytují lepší obraz o spektru konkrétních znalostí advokáta. Lze tak potvrdit, že z pohledu zadavatele může být „výhodnější“ takový dodavatel, jehož každý člen týmu má zkušenost s jinou „významnou službou“, resp. jinou právní oblastí, než takový dodavatel, jehož členové týmu se podíleli a zkušenosti nabyli v souvislosti se stejnou významnou službou. Vzhledem k tomu, že zákon takovýto postup zadavatele nezapovídá, nelze vyloučit možnost zadavatele zohledňovat referenční služby, na kterých se podílelo více členů týmu, pouze ve vztahu k jednomu členu týmu. Úřad připomíná, že v rámci hodnocení nabídek zadavatel neposuzuje kvalifikaci dodavatele jako osoby schopné plnit předmět veřejné zakázky, nýbrž hodnotí nabídky z toho pohledu, která nabídka pro něj bude výhodnější, resp. v šetřeném případě bude hodnocení záviset na počtu odlišných zkušeností jednotlivých členů týmu.

228.     S ohledem na výše uvedené Úřad neshledává, že by zadavatel při stanovení dílčích hodnotících kritérií, když upřednostnil kvantitativní hodnotící kritéria, když, jak již Úřad konstatoval, z pohledu dodržení zásady transparentnosti a zákazu diskriminace je takovýto postup zadavatele vhodnější, a rovněž když se rozhodl hodnotit referenční služby, resp. přiznat referenci pouze ve vztahu k jednomu členu týmu, ačkoliv na ní spolupracovalo více členů týmu, postupoval v rozporu se zákonem.

K postupu zadavatele v zadávacím řízení v souladu se zásadou transparentnosti

229.     Úřad opětovně zdůrazňuje, že zásada transparentnosti společně s ostatními zásadami uvedenými v § 6 odst. 1 zákona musí být zadavatelem bezvýhradně dodržována v celém průběhu zadávacího řízení, přičemž v této souvislosti Úřad odkazuje na rozsudek NSS č. j. 1 Afs 45/2010 – 159 ze dne 15. 9. 2010, který k zásadě transparentnosti uvedl, že „podmínkou dodržení zásady transparentnosti je tedy průběh zadávacího řízení takovým způsobem, který se navenek jeví jako férový a řádný“, a že požadavek transparentnosti „není splněn tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele.“

230.     Základním úkolem zásady transparentnosti tedy je zajistit, aby k zadávání veřejných zakázek docházelo průhledným, právně korektním a předvídatelným způsobem. Zásada transparentnosti může být dodržena pouze tehdy, jestliže průběh zadávacího řízení nevzbuzuje pochyb, že zadavatel jedná regulérně.

231.     Navrhovatel se v návrhu domnívá, že zadavatel v zadávacím řízení postupoval netransparentně, když opakovaně prodlužoval lhůtu pro podání nabídek bez řádného odůvodnění, když uvedenou lhůtu naopak neprodloužil v případě, kdy byl takový postup nutný s ohledem na provedené úpravy zadávacích podmínek, a rovněž když neinformoval řádně zájemce o veřejnou zakázku o podaných námitkách, ani o rozhodnutí, které o nich vydal.

K opakovanému prodlužování lhůty pro podání nabídek bez řádného odůvodnění

232.     Úřad nejprve obecně uvádí, že v případě lhůty pro podání nabídek se jedná o lhůtu, po kterou jsou všem potenciálním dodavatelům známy podmínky zadávacího řízení stanovené zadavatelem, a rovněž tato lhůta mimo jiné ohraničuje časový úsek, po který je zadavatel za splnění zákonem stanovených podmínek oprávněn upravovat, případně měnit zadávací podmínky.

233.     Úřad konstatuje, že zákon za podmínek uvedených v § 40 odst. 3 dává zadavateli možnost provést úpravy zadávacích podmínek. Změny v zadávací dokumentaci ovšem musí být prováděny transparentně, neboť je zde riziko diskriminace potenciálních uchazečů o veřejnou zakázku, kteří se buď o změně nedozví, nebo ji nestihnou včas reflektovat.

234.     V šetřeném případě zadavatel dodatečnými informacemi č. 1 ze dne 22. 10. 2015 mj. sdělil, že s ohledem na doplnění technického kvalifikačního předpokladu a hodnocení referenčních služeb pro části 1 a 2 zadávací dokumentace posouvá lhůtu pro podání nabídek, a to do 14. 12. 2015 do 10:00 hodin. Dále zadavatel dodatečnými informacemi č. 11 ze dne 10. 12. 2015 sdělil, že se z důvodu připravované změny zadávacích podmínek se rozhodl prodloužit lhůtu pro podání nabídek, a to do 11. 1. 2016 do 10:00 hodin. Rovněž dodatečnými informacemi č. 12 a 13 ze dne 18. 12. 2015 zadavatel upravil lhůtu pro podání nabídek, když sdělil, že v rámci těchto dodatečných informací vydává a uveřejňuje na profilu zadavatele novou zadávací dokumentaci, přičemž v této souvislosti prodlužuje lhůtu pro podání nabídek, a to do 12. 2. 2016 do 10:00 hodin. V rámci dodatečných informací č. 16 – 23 ze dne 9. 2. 2016 pak zadavatel sdělil, že s ohledem na charakter a obsah dodatečných informací týkající se technických kvalifikačních předpokladů posouvá lhůtu pro podání nabídek, a to do 24. 2. 2016 do 10:00 hodin. Konečně dodatečnými informacemi č. 27 ze dne 18. 2. 2016 zadavatel prodloužil lhůtu pro podání nabídek do 14. 4. 2016 do 10:00 hodin, když uvedl, že se jedná o prodloužení lhůty pro podání nabídek v souvislosti s vyhověním námitce podané stěžovatelem proti zadávacím podmínkám.

235.     Úřad k tomu uvádí, že zadavatel v průběhu zadávacího řízení celkem pětkrát prodloužil lhůtu pro podání nabídek, přičemž lze připustit, že takovýto postup zadavatele mohl z pohledu uchazeče o veřejnou zakázku mít za následek jisté obtíže při přípravě nabídky do zadávacího řízení, například v souvislosti s vyhrazením lidských zdrojů na přípravu konkurenceschopné nabídky apod. Nicméně je třeba brát v potaz, že zadávací řízení je vysoce formalizovaným procesem, kde každé, byť i sebemenší pochybení, je způsobilé vyvolat negativní, ba až fatální následky pro zadavatele. Úřad podotýká, že odpovědnost za celý průběh zadávacího řízení nese za všech okolností zadavatel, který je povinen v celém průběhu zadávacího řízení postupovat striktně podle požadavků zákona tak, aby byly splněny základní zásady zadávacího řízení, vyjádřené v ustanovení § 6 odst. 1 zákona, proto zadavatel musí již samotné přípravě zadávacích podmínek věnovat patřičnou pozornost a profesionalitu.

236.     Pro případ, že by zadavatel ve lhůtě pro podání nabídek zjistil, že zadávací podmínky nejsou v souladu se zákonem, musí mu být ponechána možnost toto své pochybení napravit, přičemž ustanovení § 40 odst. 3 zákona k tomu zadavateli dává oprávnění, ovšem za splnění k tomu zákonem stanovených podmínek. Lze tedy konstatovat, že v případě, že zadavatel provede změnu zadávacích podmínek, což se v šetřeném případě stalo v souvislosti s poskytnutím dodatečných informací, je zadavatel současně povinen prodloužit lhůtu pro podání nabídek, k čemuž v šetřeném případě rovněž došlo. Ovšem skutečnost, že zadavatel opakovaně prodloužil lhůtu pro podání nabídek, byť jen pár dní před koncem této lhůty, však bez dalšího není sama o sobě způsobilá ovlivnit průběh zadávacího řízení, případně odradit některé z v úvahu přicházejících dodavatelů od podání nabídky, resp. jinak ovlivnit samotný výběr nejvhodnější nabídky, což je nezbytnou podmínkou pro uložení nápravného opatření ve smyslu § 118 odst. 1 zákona. Úřad dodává, že zadavatel rovněž v souladu se zákonem všechny možné dodavatele o prodloužení lhůty pro podání nabídek informoval, když právě prostřednictvím dodatečných informací oznámil, kdy lhůta pro podání nabídek končí, přičemž dodatečné informace vždy náležitě uveřejnil na profilu zadavatele.

237.     Úřad uvádí, že ustanovení § 147 odst. 8 zákona zadavateli nestanovuje způsob, jakým má být prodloužení lhůty odůvodněno, resp. jeho rozsah. Vzhledem k tomu, že zadavatel v předmětných dodatečných informacích uvedl, že změnu lhůty pro podání nabídek činí v souvislosti se změnou zadávacích podmínek, resp. v souvislosti s vyhověním námitce podané proti zadávacím podmínkám, Úřad konstatuje, že odůvodnění prodloužení lhůty pro podání nabídek považuje za dostačující, a akcentuje, že ani takovýto postup zadavatele není způsobilý ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

238.     Pokud jde o rozhodnutí Úřadu, na které navrhovatel v této souvislosti odkazuje (viz bod 48. odůvodnění tohoto rozhodnutí), a ve kterém bylo dle navrhovatele ze strany Úřadu konstatováno, že zadavatel se neodůvodněným prodlužováním lhůty pro podání nabídek dopustil porušení zákona, Úřad uvádí, že v odkazovaném případě se jednalo o jinou situaci než v šetřeném případě. V odkazovaném případě Úřad skutečně dovodil spáchání správního deliktu, nicméně správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, a to z důvodu, že zadavatel v oznámení o změně lhůty pro podání nabídek neuvedl vůbec žádný důvod provedené úpravy dle § 147 odst. 8 citovaného zákona, jinými slovy že zadavatel nesplnil povinnost uveřejnění odůvodnění provedené změny lhůty pro podání nabídek dle citovaného ustanovení zákona. V nyní šetřeném případě jsou skutkové okolnosti odlišné, jelikož zadavatel důvod prodloužení lhůty pro podání nabídek uvedl. Navrhovatel se proto v souvislosti s šetřeným případem nemůže bez zohlednění dalších rozhodných skutečností dovolávat závěrů odkazovaného rozhodnutí. 

239.     Co se týče konkrétních důvodů pro prodloužení lhůty pro podání nabídek, které v šetřeném případě zadavatel uchazečům sdělil, Úřad uvádí, že kromě dodatečných informací č. 27 ze dne 18. 2. 2016, ve kterých zadavatel prodloužení lhůty pro podání nabídek odůvodnil vyhověním námitkám proti zadávacím podmínkám, se jednalo o prodloužení lhůty pro podání nabídek z důvodu změny zadávacích podmínek, přičemž Úřad neshledává, že by toto odůvodnění prodloužení lhůty pro podání nabídek bylo s ohledem na dodržení základních zásad nedostatečné.

240.     Nad rámec právě uvedeného Úřad dále doplňuje, že uvedený postup zadavatele, i kdyby byl v rozporu se zákonem (je však nutno zdůraznit, že k takovému závěru Úřad nedospěl), nemůže mít ani potenciální možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, resp. by jistě nebyl schopen odradit některé z v úvahu přicházejících dodavatelů od podání nabídky. V této souvislosti Úřad dodává, že rovněž v odkazovaném rozhodnutí Úřadu bylo rozhodnuto o spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, jehož skutková podstata neobsahuje znak ovlivnění (alespoň v potenciální rovině) výběru nejvhodnější nabídky. Pro posouzení šetřeného případu je však zkoumání alespoň potenciálního vlivu na výběr nejvhodnější nabídky nezbytné, když k uložení nápravného opatření ve smyslu § 118 odst. 1 zákona může Úřad přistoupit pouze tehdy, pokud pochybení zadavatele ovlivnilo nebo mohlo ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

241.     S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že zadavatel při odůvodnění prodloužení lhůty pro podání nabídek nepostupoval v rozporu se zákonem, když jako důvod pro prodloužení uvedl, že tak činí s ohledem na změnu zadávacích podmínek, resp. v souvislosti s vyhověním námitce podané proti zadávacím podmínkám.

K neprodloužení lhůty pro podání nabídek v případě poskytnutí dodatečných informací č. 14

242.     V souvislosti s možnou úpravou zadávacích podmínek Úřad uvádí, že z ustanovení § 40 odst. 3 zákona vyplývá, že jestliže veřejný zadavatel provede úpravy zadávacích podmínek, je povinen současně přiměřeně prodloužit lhůtu pro podání žádostí o účast v zadávacím řízení nebo lhůtu pro podání nabídek, a to podle povahy provedené úpravy. Zadavatel je současně povinen vždy zkoumat povahu provedené úpravy a podle toho přiměřeně provést prodloužení lhůty pro podání žádostí o účast nebo lhůty pro podání nabídek. Lze přisvědčit navrhovateli, že z textace tohoto ustanovení vyplývá, že příslušná lhůta by měla být prodloužena vždy, byť i v případě marginální úpravy zadávacích podmínek. Jestliže veřejný zadavatel dojde k závěru, že jím provedená změna zadávacích podmínek je způsobilá rozšířit okruh možných dodavatelů (oproti stavu před změnou zadávacích podmínek), je povinen prodloužit dotčenou lhůtu tak, aby od okamžiku změny činila celou původní délku lhůty pro podání žádosti o účast nebo pro podání nabídek.

243.     V šetřeném případě zadavatel dodatečnými informacemi č. 14 ze dne 15. 1. 2016 v souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 375/2015 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu a v souvislosti s úpravou systému pojištění vkladů, kterým se novelizuje zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, upravil požadavky na prokázání splnění základních kvalifikačních předpokladů uvedených v tabulce v č. 11. 1. 1 „Základní kvalifikační předpoklady“ zadávací dokumentace tím, že nově doplnil základní kvalifikační předpoklad dle § 53 odst. 1 písm. l) zákona. Dále pak zadavatel sdělil, že uvedený základní kvalifikační předpoklad se bude prokazovat čestným prohlášením na formuláři ne starším než 90 dnů ke dni podání nabídky.

244.     Úřad opakuje, že zadavatel je při každé úpravě zadávacích podmínek povinen prodloužit lhůtu pro podání nabídek, přičemž délku prodloužení lhůty pro podání nabídek pak zadavatel volí právě s ohledem na úpravu, kterou provedl.

245.     Vzhledem k tomu, že zadavatel v šetřeném případě modifikoval zadávací podmínky, když do stávajících základních kvalifikačních předpokladů nově včlenil předpoklad dle § 53 odst. 1 písm. l) zákona, bylo jeho povinností současně s touto provedenou změnou přiměřeně prodloužit lhůtu pro podání nabídek, aby dodavatelé mající zájem o danou veřejnou zakázku měli dostatek času připravit své nabídky.

246.     Úřad shrnuje, že v šetřeném případě zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když v souvislosti s poskytnutím dodatečných informací č. 14 ze dne 15. 1. 2016 byl povinen přiměřeným způsobem prodloužit lhůtu pro podání nabídek, avšak tak neučinil S ohledem na znění § 118 odst. 1 zákona je nicméně Úřad povinen se před uložením nápravného opatření zabývat možností ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Jinými slovy je povinen se zabývat tím, zda postup zadavatele byl způsobilý ovlivnit průběh zadávacího řízení, resp. zda mohl ovlivnit rozhodování dodavatelů, zda nabídku podat či nikoliv.

247.     Vzhledem k tomu, že zadavatel jako formu prokázání nového základního kvalifikačního předpokladu dle § 53 odst. 1 písm. l) zákona stanovil čestné prohlášení a ke dni poskytnutí dodatečných informací č. 14 ze dne 15. 1. 2016 do konce lhůty pro podání nabídek (pozn. Úřadu - do 12. 2. 2016) nejdřív zbývalo 28 dní, přičemž Úřad dále akcentuje zejména to, že následně byla lhůta pro podání nabídek zadavatelem ještě prodloužena, a to dodatečnými informacemi č. 27 ze dne 18. 2. 2016, a to až do 14. 4. 2016, a uchazeči tak měli od doplnění uvedeného požadavku zadavatele fakticky k dispozici 90 dní, nelze se tedy domnívat, že by uvedené pochybení zadavatele mohlo mít alespoň potenciální vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Úřad uvádí, že si je vědom toho, že doplnění uvedeného základního kvalifikačního předpokladu zadavatelem mohlo uchazečům způsobit jisté administrativní obtíže, nicméně dodává, že tyto obtíže zcela jistě nečinili potenciálním uchazečům, kteří mají zájem o získání veřejné zakázky s celkovou předpokládanou hodnotou 280 milionů Kč, žádné větší problémy. Úřad tedy uzavírá, že s ohledem na samotný charakter úpravy zadávacích podmínek, kdy zadavatel požadoval do nabídky doplnit čestné prohlášení ohledně splnění základního kvalifikačního předpokladu ve smyslu § 53 odst. 1 písm. l) zákona, a rovněž s ohledem na faktickou délku lhůty pro podání nabídek, která byla potenciálním uchazečům k dispozici, uvedené pochybení zadavatele neovlivnilo a ani nemohlo ovlivnit průběh zadávacího řízení, resp. výběr nejvhodnější nabídky. Ostatně možné ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky v souvislosti s uvedeným pochybením zadavatele navrhovatel v návrhu ani nedovozuje, když se v návrhu zaměřil pouze na konstatování, že zadavatel byl povinen lhůtu pro podání nabídek v souvislosti s dodatečnými informacemi prodloužit, aniž by uvedl, jak by neprodloužení lhůty ze strany zadavatele mohlo ovlivnit jeho účast, případně účast jiných dodavatelů v zadávacím řízení, resp. mohlo dodavatelům způsobit výraznější obtíže při tvorbě nabídky.

248.     S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že zadavatel sice postupoval v souvislosti s neprodloužením lhůty v případě poskytnutí dodatečných informací č. 14, kterými upravil zadávací podmínky, v rozporu se zákonem, nicméně jak již Úřad uvedl výše, v tomto případě se jednalo o pochybení zadavatele bez vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, proto Úřad z tohoto důvodu nepřistoupí k uložení nápravného opatření ve smyslu § 118 odst. 1 zákona.

K povinnosti zadavatele informovat řádně zájemce o veřejnou zakázku o podaných námitkách a rozhodnutí o nich

249.     Z ustanovení § 111 odst. 3 zákona pro zadavatele vyplývá povinnost bezodkladně informovat všechny uchazeče o podaných námitkách a rozhodnutí o nich, a pokud neuplynula v době vyřízení námitek lhůta pro podání nabídek, všechny zájemce.

250.     V šetřeném případě zadavatel dodatečnými informacemi č. 27 ze dne 18. 2. 2016 stanovil, že „v souvislosti s vyhověním námitce podané stěžovatelem proti zadávacím podmínkám, prodlužuje termín pro podání nabídek. S ohledem na výše uvedenou skutečnost zadavatel prodlužuje lhůtu pro podání nabídek do 14. 4. 2016 do 10:00 hodin. […] Tímto se ruší termín pro podání nabídek, který byl stanoven na 24. 2. 2016 do 10:00 hodin.“

251.     Navrhovatel se v této souvislosti domnívá, že zadavatel postupoval v rozporu s § 111 odst. 3 zákona, jelikož v dodatečných informacích blíže neuvedl, jaký subjekt, jakého dne námitky podal, ani jaké opatření k nápravě zadavatel v důsledku vyhovění uvedené námitce přijal.

252.     Úřad předně uvádí, že navrhovatel návrhem brojí obecně proti postupu zadavatele v předmětném zadávacím řízení. Podstatou přezkumu Úřadu, resp. předmětem konkrétního správního řízení, který je vymezen obsahem návrhu, je posouzení, zda postup zadavatele v zadávacím řízení byl v souladu zákonem, případně zda byl postup zadavatele v rozporu se zákonem, a zda je tedy je tedy ze strany Úřadu nutno uložit nápravné opatření. Jak již bylo zmíněno výše, aby mohl navrhovatel úspěšně napadat postup zadavatele v zadávacím řízení a Úřad mohl přistoupit k uložení nápravného opatření, je nezbytné, aby bylo Úřadem dovozeno, že nezákonný postup zadavatele podstatným způsobem ovlivnil, resp. mohl ovlivnit samotný průběh zadávacího řízení.

253.     V této souvislosti lze konstatovat, že Úřad vliv zadavatelova postupu na výběr nejvhodnější nabídky nedovodil, přičemž k otázce vlivu na výběr navrhovatel v návrhu neprezentoval ani žádné konkrétní argumenty, které by měl Úřad při přezkumu vzít v potaz, nýbrž se soustředil na obecné konstatování o nezákonnosti postupu zadavatele, když pouze v samotném závěru návrhu uvedl toliko, že „zadavatel vymezil zadávací podmínky veřejné zakázky v příkrém rozporu se ZVZ, přičemž tento jeho nezákonný postup je způsobilý podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.“ Úřad proto s ohledem na výše uvedené pouze v obecné rovině uzavírá, že postup zadavatele v této souvislosti jen stěží může ovlivnit samotný průběh zadávacího řízení, potažmo výběr nejvhodnější nabídky.

254.     K navrhovateli namítanému porušení ustanovení § 111 odst. 3 zákona v rámci šetřené veřejné zakázky Úřad dále uvádí, že zákon zadavateli klade jedinou povinnost v souvislosti s informováním uchazečů o podaných námitkách a rozhodnutí o nich, a to „bezodkladně informovat ostatní uchazeče“, přičemž z dikce ustanovení § 111 odst. 3 zákona nelze dovodit, že by zadavatel byl povinen blíže identifikovat dodavatele, který námitky podal, ani blíže specifikovat, čeho se námitky týkaly, resp. jaké opatření k nápravě v důsledku vyhovění uvedené námitce zadavatel přijal, jak se mylně domnívá navrhovatel.

255.     V souvislosti s navrhovatelem odkazovaným rozhodnutím Úřadu (viz bod 56. odůvodnění tohoto rozhodnutí), z něhož lze dle navrhovatele dovodit, že zadavatel je v souladu s ustanovením § 111 odst. 3 zákona povinen informovat zájemce o veřejnou zakázku nejméně o tom, který subjekt námitky podal, čeho se tyto věcně námitky týkaly (tj. proti čemu konkrétně směřovaly), jakým způsobem o těchto námitkách zadavatel rozhodl a v případě, že námitkám bylo vyhověno, pak i o tom, jaké kroky zadavatel učinil k zjednání nápravy, Úřad uvádí, že v odkazovaném případě se Předseda Úřadu zabýval konkrétními okolnostmi případu, resp. konkrétním způsobem splnění „informační povinnosti“ zadavatele vůči ostatním uchazečům, na základě čehož však nemůže být vytvořena úvaha využitím argumentu „a contrario“, že pouze a jedině takový postup zadavatele je v souladu se zákonem ve smyslu ust. § 111 odst. 3 zákona. Takový závěr z odkazovaného rozhodnutí Předsedy Úřadu nevyplývá. Naopak z právě odkazovaného rozhodnutí Předsedy lze citovat konkrétní pokračování resp. část, na kterou již navrhovatel neodkazuje, a sice že „[z]e znění § 111 odst. 3 zákona vyplývá, že zadavateli je vůči osobám, které podaly v zadávacím řízení nabídku dána pouze povinnost informační, ve vztahu k rozhodnutí o podaných námitkách. […] Jelikož zákon neukládá zadavateli jinou povinnost vůči ostatním uchazečům (pokud jde o vyřízení námitek), než povinnost informační, nelze mu výkladem nad rámec povinností stanovených zákonem ukládat povinnosti jiné. Rozhodnutí o vyřízení námitek musí být z důvodu transparentnosti zadávacího řízení řádně odůvodněno vůči stěžovateli, neboť on má pak právo podávat proti rozhodnutí zadavatele o jeho námitkách návrh na zahájení přezkumu takového rozhodnutí u Úřadu. Zákon i Úřad ve svých rozhodnutích dovozují povinnost zadavatele odůvodňovat své rozhodnutí o námitkách pouze vůči stěžovateli, nikoliv ostatním uchazečům. Námitka navrhovatele je tedy nedůvodná.“

256.     Úřad tedy uzavírá, že zákon zadavateli ve vztahu k ostatním uchazečům neukládá jinou povinnost, pokud jde o vyřízení námitek, než povinnost informační, a nelze mu výkladem nad rámec povinností stanovených zákonem ukládat povinnosti jiné, například odůvodňovat své rozhodnutí o způsobu vyřízení námitek. Proto pokud zadavatel v šetřeném případě v dodatečných informacích č. 27 ze dne 18. 2. 2016 uvedl, že prodlužuje termín pro podání nabídek z důvodu „vyhovění námitkám podaným stěžovatelem proti zadávacím podmínkám“, Úřad považuje informační povinnost zadavatele ve vztahu k ostatním uchazečům o veřejnou zakázku za splněnou.

257.     Úřad dodává, že ačkoliv by se postup zadavatele ve smyslu uvedené námitky navrhovatele mohl zdát vhodnějším, než jaký byl ve skutečnosti postup zadavatele v šetřeném případě, z pohledu dodržení zákonem stanovených povinností nicméně nelze konstatovat, že by zadavatel postupoval se zákonem v rozporu, přičemž rovněž nelze ani shledat, že v důsledku takového jednání zadavatele tento postup zadavatele alespoň potenciálně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky.

258.     S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Úřad rozhodl o zamítnutí návrhu navrhovatele tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

 

Poučení

 

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Podle § 117c odst. 1 písm. b) zákona se rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu činí v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem.

 

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

 

 

 

 

Obdrží:

1. Ředitelství silnic a dálnic ČR, Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4

2. WEIL, GOTSHAL & MANGES s.r.o. advokátní kancelář, Křižovnické náměstí 193/2, 110 00 Praha – Staré Město

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

 

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
Veřejné zakázky
ilustrace
 
ilustrace
 
 
 
cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.gov.cz
cs | en