číslo jednací: R0089/2016/VZ-50462/2016/323/EBr

• Instance: II.
• Věc: Plán udržitelné městské mobility Olomouc
• Účastníci:
  1. Statutární město Olomouc
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí
• Rok: 2016
• Datum nabytí právní moci: 2. 1. 2017

Č. j.: ÚOHS-R0089/2016/VZ-50462/2016/323/EBr

Brno 2. ledna 2017

V řízení o rozkladu ze dne 14. 3. 2016, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne zadavatelem –

• Statutární město Olomouc, IČO 00299308, se sídlem Horní náměstí 583, 779 00 Olomouc,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, č. j. ÚOHS-S0051/2016/VZ-08388/2016/532/KSt ze dne 3. 3. 2016, vydanému ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů výše specifikovaným zadavatelem v souvislosti s veřejnou zakázkou „Plán udržitelné městské mobility Olomouc“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení o zakázce bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 1. 10. 2015 a uveřejněno dne 2. 10. 2015, pod ev. č. 518758, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 7. 10. 2015, pod ev. č. 2015/S 194-351951,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0051/2016/VZ-08388/2016/532/KSt ze dne 3. 3. 2016

r u š í m

a věc

v r a c í m

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, obdržel podnět k prošetření postupu zadavatele – Statutární město Olomouc, IČO 00299308, se sídlem Horní náměstí 583, 779 00 Olomouc (dále jen „zadavatel“), při zadávání veřejné zakázky „Plán udržitelné městské mobility Olomouc“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení o zakázce bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 1. 10. 2015 a uveřejněno dne 2. 10. 2015, pod ev. č. 518758, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 7. 10. 2015, pod ev. č. 2015/S 194-351951, (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Vzhledem k tomu, že Úřad získal na základě posouzení dokumentace o šetřené veřejné zakázce pochybnosti, zda zadavatel postupoval při zadávání veřejné zakázky v souladu se zákonem, zahájil dne 1. 2. 2016 správní řízení z moci úřední.

3. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky byla stanovena v bodě II. 2)„Množství nebo rozsah zakázky“ oznámení o zakázce ve výši 3 720 000 Kč bez DPH.

4. Předmět veřejné zakázky byl vymezen v bodě II.1.5) „Stručný popis zakázky nebo nákupu(ů)“ oznámení o zakázce následovně: „V současné době nemá město Olomouc zpracovaný ucelený strategický materiál, který by věnoval dopravě jako celku. Pokud již takové dokumenty existují, zpravidla jsou zaměřeny pouze na jeden dopravní mód bez vazby na ostatní systémy. Dále tyto dokumenty nebyly ve většině případů projednávány s veřejností, maximálně se na jejich pořízení podílela odborná veřejnost. Rovněž je třeba poznamenat, že velká část těchto dokumentů byla pořízena již před poměrně vzdálenou dobou a již zcela nereflektují na stávající potřeby a požadavky ve městě. Hlavním důvodem pro pořízení SUMP je tedy vytvoření strategického dokumentu, který bude řešit mobilitu ve městě komplexně ve vazbě na potřeby obyvatel a návštěvníků města, a podnikatelské sféry s cílem zlepšit kvalitu života ve městě.“

5. Zadavatel v bodu 17 „Kritéria a způsob hodnocení“ zadávací dokumentace stanovil, že nabídky budou hodnoceny podle ekonomické výhodnosti nabídek s dílčími hodnotícími kritérii:

Nabídková cena (bez DPH)                                                                             váha 70 %

Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele                                  váha 30 %

6. Dále zadavatel v citovaném bodu kvalifikační dokumentace stanovil, že v rámci druhého dílčího hodnotícího kritéria bude hodnotit jednak subkritérium „Návrh zpracování projektu“ a jednak subkritérium „Kvalifikace dodavatele“, přičemž v kvalifikační dokumentaci popsal způsob hodnocení druhého subkritéria takto:

„Kvalifikace dodavatele: komise posoudí a bodově ohodnotí kvalifikaci a zkušenosti osob/týmu zapojených do realizace veřejné zakázky, předmětem hodnocení budou uvedené znalosti, zkušenosti, praxe, doložené vzdělání, certifikáty, příp. ocenění. Pro účely hodnocení je uchazeč povinen vyplnit dokument „Kvalifikace a zkušenosti osob, zapojených do realizace veřejné zakázky“, ve kterém uvede: popis struktury a vazeb jednotlivých osob zapojených do realizace veřejné zakázky, specifikace jednotlivých členů pracovního týmu, účast na plnění veřejné zakázky jednotlivého člena týmu, krátká charakteristika uchazeče.“

7. Dále zadavatel v zadávací dokumentaci popsal, jakým způsobem bude jednotlivá dílčí hodnotící kritéria hodnotit a jak bude vypočten celkový počet bodů jednotlivých uchazečů.

II.             Napadené rozhodnutí

8. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0051/2016/VZ-08388/2016/532/KSt ze dne 3. 3. 2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ve výroku I. konstatoval spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem tím, že hodnocení nabídek podle § 79 odst. 1 zákona v dílčím hodnotícím kritériu „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“, konkrétně jeho subkritériu „Kvalifikace dodavatele“ neprovedl podle § 6 odst. 1 zákona v souladu se zásadou transparentnosti, neboť z hodnocení nabídek není zřejmé, proč hodnotící komise přidělila jednotlivým nabídkám v citovaném dílčím hodnotícím subkritériu „Kvalifikace dodavatele“ konkrétní bodové ohodnocení, v důsledku čehož je hodnocení nabídek v uvedeném dílčím hodnotícím subkritériu netransparentní a nepřezkoumatelné, přičemž tímto postupem mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dne 21. 1. 2016 uzavřel Smlouvu o dílo s vybraným uchazečem – Centrum dopravního výzkumu, v. v. i., IČO 44994575, se sídlem Líšeňská 2657/33a, 636 00 Brno - Líšeň (dále jen „vybraný uchazeč“). Výrokem II. Úřad zadavateli uložil za spáchání shora uvedeného správního deliktu pokutu ve výši 30 000 Kč.

9. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad nejprve uvedl, že základním dokumentem, ve kterém zadavatel popsal hodnocení nabídek v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ je zpráva o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 18. 12. 2015 (dále jen „zpráva“), která je jedním z klíčových dokumentů pořizovaných v rámci zadávacího řízení, neboť je přístupná všem uchazečům, a mělo by z ní být proto patrné, jak zadavatel v rámci zadávacího řízení postupoval a jakým způsobem dospěl k výsledkům hodnocení nabídek. Skutečnosti, jak zadavatel konkrétně ve zprávě popsal způsob svého hodnocení dílčího hodnotícího subkritéria „Kvalifikace dodavatele“, uvedl Úřad v bodech 37 až 44 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

10. Ze zprávy Úřad zjistil, že ta obsahuje výsledky hodnocení předložených nabídek, a to včetně písemného zdůvodnění tohoto hodnocení hodnotící komisí, avšak ze zprávy nebylo možné řádně přezkoumat, zda bodové ohodnocení dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“, resp. jeho subkritéria „Kvalifikace dodavatele“ skutečně odpovídalo kvalitativním rozdílům jednotlivých nabídek, a zda tedy proporcionálně odpovídalo údajům, jež uchazeči o šetřenou veřejnou zakázku uvedli ve svých nabídkách, a jež byly předmětem hodnocení v rámci citovaného dílčího hodnotícího kritéria.

11. Konkrétně ze skutečností uvedených ve zprávě nebylo dle Úřadu zřejmé, které z uvedených údajů byly pro hodnotící komisi důležitější a z jakého důvodu, tedy zda hodnotící komise při hodnocení nabídek lépe hodnotila dlouholetou praxi vedoucích týmů, anebo naopak bylo pro hodnotící komisi důležitější kvalitní vzdělání a členství vedoucího týmu v různých asociacích, tedy činnosti odlišné od odborné praxe. Lépe řečeno, všechny popisy hodnocení jednotlivých specialistů obsahovaly pouze heslovité údaje vztahující se k uvedeným specialistům, ze kterých však nebylo zřejmé, které zjištěné okolnosti hodnotící komise považovala za důležitější pro hodnocení nabídek oproti jiným skutečnostem.

12. Dle Úřadu bylo tedy zřejmé, že provedené přidělení bodů bylo v šetřené veřejné zakázce nedostatečné, neboť ze zprávy nebyl zřejmý popis hodnocení nabídek v dílčím hodnotícím kritériu „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“, konkrétně v jeho subkritériu „Kvalifikace dodavatele“ s dostatečným odůvodněním přidělení bodů jednotlivým nabídkám. Z údajů uvedených ve zprávě, tj. z příliš obecných skutečností nevyplývalo, proč právě té konkrétní nabídce byly v daném subkritériu přiřazeny uvedené body, a jak se tedy nabídky v uvedeném subkritériu lišily, které z uvedených detailů byly pro hodnotící komisi důležitější než ostatní pro přidělení bodů a v čem tedy byly jednotlivé nabídky pro zadavatele výhodnější než ostatní. Takto provedené hodnocení potom žádným způsobem nedokládalo, že zadavatel rozhodl o přidělení veřejné zakázky uchazeči, jehož nabídka byla nejvhodnější. V důsledku toho bylo dle Úřadu hodnocení nabídek netransparentní a nepřezkoumatelné, neboť provedené hodnocení nebylo dostatečným způsobem odůvodněno.

13. Dále Úřad uvedl, že uvedený postup zadavatele mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť pokud by zadavatel při hodnocení nabídek postupoval v souladu se zákonem, mohlo by hodnocení nabídek v konečném bodovém hodnocení stanovit odlišné pořadí nabídek, než jaké vyplynulo z výše popsaného netransparentního hodnocení nabídek a jako nejvhodnější mohla být, v případě objektivně a transparentně provedeného hodnocení, vybrána nabídka jiného uchazeče, neboť v šetřeném případě byl po provedeném hodnocení nabídek bodový rozdíl mezi vybraným uchazečem a uchazečem, jehož nabídka se umístila druhá v pořadí, pouze 0,11 bodů.

14. Úřad v napadeném rozhodnutí rovněž posoudil, zda nedošlo k zániku odpovědnosti zadavatele ve smyslu § 121 odst. 3 zákona. K tomu Úřad konstatoval, že odpovědnost zadavatele za správní delikt nezanikla.

15. K odůvodnění výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad dále vymezil horní hranici možné výše pokuty a dále posuzoval závažnost spáchaného správního deliktu zadavatelem. Zejména vzal Úřad v úvahu tu skutečnost, že popis hodnocení nabídek ve zprávě představuje základní dokument, který jak uchazečům, tak i Úřadu umožňuje provést kontrolu řádnosti a správnosti postupu zadavatele při hodnocení nabídek. Dále Úřad uvedl, že následkem nesprávného postupu zadavatele se stal proces hodnocení nabídek nepřezkoumatelným. Úřad také přihlédl při stanovení výše pokuty k době spáchání správního deliktu. Jako k polehčující okolnosti přihlédl Úřad ke skutečnosti, že zadavatel, resp. hodnotící komise provedl alespoň slovní hodnocení nabídek, tedy částečně dostál své zákonné povinnosti a jednání zadavatele vykazovalo jakousi snahu o popis způsobu přidělení bodového ohodnocení. Nicméně komplexně je hodnocení nabídek v uvedeném subkritériu zcela nepřezkoumatelné a nelze určit, zda je konečné bodové ohodnocení přiděleno v souladu s preferencemi zadavatele a jím nastaveným systémem hodnocení. Zároveň Úřad v šetřené veřejné zakázce neshledal žádné přitěžující okolnosti. Závěrem vzal Úřad v úvahu i ekonomickou situaci zadavatele, přičemž konstatoval, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel v rámci svého rozpočtu disponuje, považovat za likvidační.

III.           Námitky rozkladu

16. Dne 14. 3. 2016 obdržel Úřad rozklad zadavatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 3. 3. 2016. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

17. Zadavatel se v rozkladu domnívá, že jeho postup byl transparentní, neporušil žádné ustanovení zákona a jeho způsob hodnocení nemohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

18. Zadavatel v rozkladu nejprve uvádí, že nyní projednávaný způsob hodnocení v rámci zadávání veřejných zakázek použil poprvé, a že i přesto, že byl při hodnocení nabídek veden dobrou vůlí, projevila se jeho dosavadní nezkušenost s použitým typem hodnocení nabídek.

19. V příloze rozkladu zadavatel zaslal dva dokumenty, k nimž následně v rozkladu směřuje svou argumentaci, když uvádí, že první dokument (dále jen „dokument č. 1“) obsahuje přidělení bodů k jednotlivým nabídkám v rámci jednotlivých dílčích hodnotících kritérií. Z uvedeného dokumentu dle zadavatele plyne, že hodnotící komise provedla hodnocení tak, jak dle tvrzení Úřadu v odůvodnění napadeného rozhodnutí provést měla, tj. přidělila jednotlivým nabídkám a subkritériím bodové hodnocení, z něhož plyne, co bylo hodnotící komisí hodnoceno jako více důležité a co méně a k tomuto bodovému hodnocení následně přiřadila slovní popis uvedený ve zprávě.

20. Dále zadavatel v rozkladu uvádí, že si je vědom, že výše uvedený dokument č. 1 měl zaslat Úřadu již v rámci svého vyjádření k podnětu. Zadavatel tak však neučinil úmyslně, avšak právě z neznalosti a nezkušenosti problematiky subjektivního hodnocení.

21. Druhým dokumentem připojeným k rozkladu zadavatel prokazuje datum vzniku výše uvedeného dokumentu č. 1, a to za účelem vyvrácení domněnek, že dokument č. 1 byl zadavatelem vytvořen účelově po doručení napadeného rozhodnutí zadavateli.

Závěr rozkladu

22. S ohledem na uvedené skutečnosti a argumenty zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil, a v případě, že nebudou shledány důvody pro toto zrušení, navrhuje zadavatel změnit napadené rozhodnutí tak, že uložená pokuta bude snížena.

IV.          Řízení o rozkladu

23. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

24. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

25. Úřad tím, že ve výroku I. napadeného rozhodnutí rozhodl tak, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 79 odst. 1 zákona ve spojení s § 6 odst. 1 zákona, nerozhodl správně a v souladu se zákonem.

26. Nutno dodat, že výrok II. napadeného rozhodnutí je závislý na výroku I. napadeného rozhodnutí, neboť výrokem II. napadeného rozhodnutí byla zadavateli za spáchání správního deliktu konstatovaného ve výroku I. napadeného rozhodnutí uložena sankce. Za této situace je žádoucí, aby Úřad nově rozhodl o možném spáchání správního deliktu zadavatelem a o novém uložení sankce tak, aby o vině a trestu bylo rozhodnuto společně, a proto jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí v celém rozsahu a vrácení věci Úřadu k novému projednání.

27. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání.

V.            K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání

28. Podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumává odvolací správní orgán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li takový přezkum veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží. Současně pak podle § 152 odst. 4 správního řádu platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání, nevylučuje-li to povaha věci.

29. V řízení o rozkladu je odvolacímu správnímu orgánu uloženo přezkoumávat soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy ex lege. Tento přezkum zákonnosti je povinností plynoucí přímo ze zákona a není přitom nijak vázán na rozsah námitek uvedených rozkladu.

30. Předmětem řízení vymezeným v oznámení o zahájení správního řízení vedeného Úřadem bylo to, zda zadavatel resp. hodnotící komise porušil při hodnocení nabídek jednotlivých uchazečů o veřejnou zakázku § 79 odst. 1 ve spojení s § 6 odst. 1 zákona, tedy zda bylo z provedeného hodnocení nabídek zřejmé, proč hodnotící komise přidělila jednotlivým nabídkám v dílčím hodnotícím subkritériu „Kvalifikace dodavatele“ konkrétní bodové ohodnocení a zda bylo tedy hodnocení podle výše uvedeného dílčího subkritéria transparentní a přezkoumatelné.

31. Dle § 44 odst. 3 písm. h) zákona platí, že zadávací dokumentace musí obsahovat alespoň způsob hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií. Výše uvedené ustanovení zákona vyjadřuje skutečnost, že je povinností zadavatele nejen konkrétně vymezit své požadavky v zadávací dokumentaci, aby bylo uchazečům zřejmé, jak mají vypracovat své nabídky (ustanovení § 44 odst. 1 zákona), ale rovněž jim musí být zřejmé, jak budou následně jejich nabídky hodnoceny, neboť toto hodnocení pak musí proběhnout transparentně a dále musí být umožněn také jeho přezkum.

32. Obecně lze tedy konstatovat, že podle § 78 odst. 4 zákona, rozhodne-li se zadavatel pro zadání veřejné zakázky podle základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, stanoví vždy dílčí hodnotící kritéria. Tato se musí vztahovat k nabízenému plnění veřejné zakázky a zadavatel je při jejich stanovení povinen dodržovat zásady zakotvené v  § 6 zákona. Koncipování hodnotících kritérií a způsobu jejich hodnocení v zadávací dokumentaci je jedním z nejdůležitějších kroků ze strany zadavatele, neboť na jejich základě zadavatel rozhoduje, jakým způsobem bude nabídky posuzovat, tedy kterou nebo které z vlastností nabídky považuje za nejvýznamnější. Stanovení dílčích hodnotících kritérií, jejich obsahu a způsobu hodnocení je tedy klíčovou fází pro hodnocení nabídek ve smyslu § 79 zákona a jako na takové je na ně kladen požadavek určitosti, jednoznačnosti, schopnosti být předmětem hodnocení a nediskriminační charakter. Z každého dílčího hodnotícího kritéria musí být patrné, co je jím jednoznačně myšleno, resp. co má nabídka obsahovat, aby tomuto kritériu vyhověla a mohla být hodnocena. Nedodržení těchto požadavků může vést k nejednotnému pochopení významu a povahy dílčího hodnotícího kritéria a nepochopení priorit zadavatele, které budou hodnoceny a kterých má nabídka dosáhnout a tím i k podání nabídek, které nejsou vzájemně porovnatelné. Kvalita stanovení dílčích hodnotících kritérií a způsobu jejich hodnocení má zpravidla přímý vliv na kvalitu provedení nabídek.

33. Závěrem těchto úvah tedy je, že pokud se zadavatel rozhodne pro způsob hodnocení pomocí dílčích hodnotících kritérií, musí dbát na dostatečné vymezení obsahu těchto kritérií a způsobu jejich hodnocení tak, aby z nich bylo patrné, co konkrétně zadavatel zamýšlí pod takto stanovenými parametry hodnotit. Povinností zadavatele je tak v již zadávací dokumentaci stanovit, které údaje uvedené v nabídkách bude hodnotit a tím deklarovat, jakou nabídku či její parametry bude považovat za nejvhodnější.

34. Povinnost stanovit hodnotící kritéria transparentně není samoúčelná, neboť pouze v případě transparentně stanovených hodnotících kritérií lze zpětně přezkoumat, zda hodnotící komise skutečně hodnotila pouze dle hodnotících kritérií, které byly stanoveny v zadávací dokumentaci, zda provedla hodnocení všech nabídek v celém rozsahu podle všech hodnotících kritérií a subkritérií, a zda hodnotila nabídky pouze podle dílčích hodnotících kritérií, které v zadávací dokumentaci jsou uvedeny, nikoliv dle nestanovených „hodnotících kritérií“.

35. Výše uvedené není významné pouze pro Úřad jako orgán dohledu nad dodržováním zákona, ale především pro samotného zadavatele, který ustanovil pro posouzení a hodnocení nabídek hodnotící komisi, za jejíž činnost nese v režimu zákona odpovědnost, vezme-li její závěry za své. Pokud tedy zadavatel přezkoumává jako řádný hospodář, zda hodnotící komise skutečně provedla hodnocení nabídek dle postupu stanoveného zadávací dokumentací a zákonem, je plně v jeho zájmu stanovit hodnotící kritéria přezkoumatelně.

36. S ohledem na výše zmíněné okolnosti, měl Úřad, hodlal-li prošetřovat samotné hodnocení nabídek jednotlivých uchazečů a obsah zprávy, především jako výchozí otázku vyhodnotit, zda obstojí samotné vymezení způsobu hodnocení nabídek podle dílčích hodnotících kritérií uvedené v zadávací dokumentaci. Bylo tedy třeba vyhodnotit, zda zadavatel v zadávací dokumentaci vymezil dostatečně, co bude v předložených nabídkách hodnotit v rámci dílčích hodnotících kritérií, které okolnosti budou pro hodnotící komisi v následném hodnocení důležitější než ostatní a zároveň způsob, jak bude přidělovat jednotlivým nabídkám body. Úřad měl při svých úvahách ohledně postupu zadavatele resp. hodnotící komise tedy primárně posoudit, zda bylo již vymezení způsobu hodnocení nabídek podle dílčích hodnotících kritérií v zadávací dokumentaci v souladu se zákonem. Lépe řečeno, dovodil-li Úřad, že zadavatel resp. hodnotící komise jednal při hodnocení nabídek v rozporu se zákonem, měl tento svůj celkový závěr opřít o dílčí závěr, že v zadávací dokumentaci byl dostatečně vymezen způsob hodnocení nabídek podle dílčích hodnotících kritérií, který zadavatel však v rámci samotného hodnocení nedodržel. Nebyl-li by způsob hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci dostatečně vymezen, nemohlo by pochybení zadavatele spočívat až v provedení hodnocení nabídek, nýbrž právě již v chybně nastaveném způsobu hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci ve smyslu § 44 odst. 3 písm. h) zákona, neboť provedení hodnocení nabídek by bylo až důsledkem nedostatečného vymezení způsobu hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci. K pochybení zadavatele by tedy došlo v jiném okamžiku a dle jiného ustanovení zákona, než jaké Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval.

37. Současně považuji za nutné podotknout, že výše uvedená skutečnost nebyla jediná, jež měl Úřad před vydáním napadeného rozhodnutí ex lege zkoumat. Jak již bylo řečeno výše, zadavatel v zadávací dokumentaci vymezil jako jedno z dílčích hodnotících kritérií kritérium s názvem „Návrh zpracování projektu vč. Kvalifikace dodavatele“. Toto dílčí hodnotící kritérium rozdělil ještě na dvě subkritéria, a to na subkritérium „Návrh zpracování projektu“ a subkritérium „Kvalifikace dodavatele“, přičemž předmětem správního řízení vedeného Úřadem bylo zejména zjištění, zda zadavatel v rámci subkritéria „Kvalifikace dodavatele“ provedl hodnocení nabídek v souladu s § 79 odst. 1 zákona ve spojení s § 6 odst. 1 zákona.

38. Dle § 50 odst. 5 zákona platí, že kvalifikace dodavatele nemůže být předmětem hodnotících kritérií. Komentářová literatura k výše uvedenému ustanovení § 50 odst. 5 zákona uvádí: „Vzhledem k tomu, že kvalifikace nemůže být předmětem hodnocení, nelze u veřejných zakázek na služby hodnotit kupř. zkušenosti členů týmů či délku jejich praxe.“ (viz JURČÍK, Radek. Zákon o veřejných zakázkách. 4. vydání. Nakladatelství C. H. Beck, 2015, str. 537.) Povinností Úřadu před vydáním napadeného rozhodnutí tedy také bylo posoudit, zda výše uvedené subkritérium „Kvalifikace dodavatele“ bylo ze strany zadavatele vůbec stanoveno v souladu se zákonem.

39. Výše uvedenou otázku by však měl Úřad posuzovat nejen s ohledem na komentářovou literaturu a samotné znění zákona, nýbrž také s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, zejména by měl přihlédnout k rozsudku Lianakis (C-532/06) nebo k rozsudku Komise proti Řecku (C-199/07), z nichž lze dovodit, že jako hodnotící kritéria jsou vyloučena kritéria, jejichž cílem není určení ekonomicky nejvýhodnější nabídky, ale posouzení „vhodnosti uchazečů provést dotčenou veřejnou zakázku“.

40. V poslední době se této problematice pak věnoval Soudní dvůr Evropské unie také v rozsudku Evropaiki Dynamiki vs. Evropská komise (T-32/08), který je zásadní v tom, že doplňuje výše zmíněnou judikaturu Soudního dvora Evropské unie a stanoví vodítko pro určení, co se v daném konkrétním případě vztahuje ke kvalifikaci a co již k samotné nabídce uchazeče.

41. Povinnost Úřadu zkoumat, zda jsou požadavky zadavatele uvedené v zadávací dokumentaci v souladu se zákonem, vyplývá také z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 95/2014-114 ze dne 6. 1. 2016, v němž byl vysloven následující závěr: „Žalovaný měl tedy, hodlal-li na uvedený požadavek žalobce nahlížet jako na požadavek na prokázání kvalifikace, především vyhodnotit, zda obstojí samotný postup žalobce při posuzování kvalifikace stanovený ve výzvě k podání nabídky. (…) Přestože tato otázka nebyla v návrhu na zahájení správního řízení namítána, žalovaný ji musel při svých úvahách ohledně postupu žalobce při posuzování splnění kvalifikace zodpovědět jako otázku výchozí. Dovodil-li totiž žalovaný v rámci celkového hodnocení věci, že některý z uchazečů nesplnil žalobcův požadavek na prokázání splnění kvalifikace, a tedy že nabídka jednoho z uchazečů neměla být vůbec hodnocena, musel tento svůj celkový závěr opřít o dílčí závěr, že se jednalo o požadavek zákonný.“ Byť se v daném případě jednalo o skutkově odlišnou věc, závěr výše uvedeného rozsudku je aplikovatelný i na nyní projednávaný případ, a tedy,že bylo povinností Úřadu primárně před vydáním napadeného rozhodnutí zkoumat, zda zadavatelem nastavená dílčí hodnotící kritéria byla vůbec nastavena v souladu se zákonem.

42. Úřad v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí přezkoumával otázku samotného hodnocení nabídek hodnotící komisí, konkrétně Úřad posuzoval otázku, zda bylo z hodnocení nabídek resp. ze zprávy patrné, jak zadavatel v rámci zadávacího řízení postupoval a jakým způsobem dospěl k výsledkům hodnocení nabídek. Lépe řečeno, Úřad zkoumal, zda bodové ohodnocení dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“, resp. jeho subkritéria „Kvalifikace dodavatele“ skutečné odpovídá kvalitativním rozdílům jednotlivých nabídek, a zda tedy proporcionálně odpovídá údajům, jež uchazeči o šetřenou veřejnou zakázku uvedli ve svých nabídkách a jež byly předmětem hodnocení v rámci výše citovaného dílčího hodnotícího kritéria. Otázku specifikace jednotlivých dílčích hodnotících kritérií a způsobu jejich hodnocení v rámci zadávacích podmínek však Úřad zmínil pouze v obecné rovině v bodě 46 odůvodnění napadeného rozhodnutí. V bodě 32 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, jak zadavatel popsal způsob hodnocení subkritéria „Kvalifikace dodavatele“ v kvalifikační dokumentaci, ale již opomněl provést posouzení jejich přípustnosti z hlediska zákona. Úřad se tedy v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí nezabýval ani jednou z výše uvedených otázek, tedy ani otázkou nastavení způsobu hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií a dostatečného vymezení jejich obsahu v kvalifikační dokumentaci ani otázkou, zda kvalifikace dodavatele může být ve formě vymezené zadavatelem v kvalifikační dokumentaci předmětem hodnotících kritérií v souladu s § 50 odst. 5 zákona.

43. S ohledem na výše uvedené, zejména pak na soudní praxi, musím konstatovat, že napadené rozhodnutí trpí vadami, které mají vliv na jeho zákonnost. Protože nebyly naplněny podmínky pro to, aby bylo tento rozpor s právními předpisy možno napravit přímo v řízení o rozkladu postupem podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, shledal jsem důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí Úřadu, jak je uvedeno výše.

44. Jelikož jsem dospěl k závěru, že je napadené rozhodnutí nezákonné, nezabýval jsem se již námitkami tvrzenými v rozkladu, neboť pro konstatování, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, postačí zjištění, že napadené rozhodnutí trpí vadou takového charakteru, který způsobuje nesoulad s právními předpisy, popřípadě nesprávnost napadeného rozhodnutí. Vypořádání ostatních rozkladových námitek tedy mohu ponechat stranou odůvodnění tohoto rozhodnutí.

45. Úřad při novém projednání věci tedy posoudí, zda zadavatelem vymezený způsob hodnocení nabídek jednotlivých uchazečů ve smyslu § 44 odst. 3 písm. h) zákona byl dostatečně jasný, srozumitelný a určitý. Případně, zda bylo vůbec možné, aby dílčí subkritérium „Kvalifikace dodavatele“ tak, jak jej stanovil zadavatel v zadávací dokumentaci, mohlo být jako takové z hlediska zákona hodnoceno.

46. Závěrem považuji za nutné ještě dodat, že výše popsaná prevenční činnost Úřadu před vydáním napadeného rozhodnutí, tedy zhodnocení skutečností uvedených v bodě 43 tohoto rozhodnutí jako výchozích považuji za velmi podstatné již z toho pohledu, aby rozhodovací činnost Úřadu neměla pouze funkci represivní, nýbrž také preventivní s ohledem na další veřejné zakázky zadávané zadavatelem či jinými zadavateli v budoucnu. Proto je potřeba novému rozhodnutí v této věci dát ucelenou podobu a zodpovědět v něm primárně všechny výše uvedené otázky, jež jsou současně závazným právním názorem.

47. Jak jsem již výše konstatoval, s ohledem na to, že jsem napadené rozhodnutí shledal nezákonným z důvodu výše uvedené nesprávné aplikace zákona, nezabýval jsem se již podrobně námitkami zadavatele uvedenými v rozkladu. Při novém projednání věci nechť vezme Úřad v úvahu námitky podaného rozkladu.

VI.          Závěr

48. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal, že nastaly zákonné podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání, jsem rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

Statutární město Olomouc, Horní náměstí 583, 779 00 Olomouc

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ustanovení § 26 zákona v návaznosti na ustanovení § 158 odst. 1 a 2 zákona, podle tohoto znění se posuzují úkony zadavatele a uchazečů v zadávacím řízení. Zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek se nepoužije s ohledem na ustanovení § 273 odst. 1 tohoto zákona.