číslo jednací: R431/2015/VZ-02001/2017/323/EBr

• Instance: II.
• Věc: Muzejní a galerijní centrum v zámku Žerotínů
• Účastníci:
  1. Valašské Meziříčí
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 18. 1. 2017

Č. j.: ÚOHS-R431/2015/VZ-02001/2017/323/EBr

Brno 18. ledna 2017

V řízení o rozkladu ze dne 15. 12. 2015, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 16. 12. 2015 zadavatelem –

• město Valašské Meziříčí, IČO 00304387, se sídlem Náměstí 7/5, 757 01 Valašské Meziříčí,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0764/2015/VZ-42979/2015/551/OPa ze dne 7. 12. 2015 vydanému ve správním řízení zahájeném z moci úřední dne 3. 11. 2015, vedeném ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných v zadávacím řízení na veřejnou zakázku s názvem „Muzejní a galerijní centrum v zámku Žerotínů“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 8. 4. 2013 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 9. 4. 2013, pod ev. č. 345909, ve znění oprav uveřejněných dne 19. 4. 2013 a 25. 4. 2013,

jsem dle § 152 odst. 5 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise jmenované dle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0764/2015/VZ-42979/2015/551/OPa ze dne 7. 12. 2015

r u š í m

a věc

v r a c í m

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Zadavatel – město Valašské Meziříčí IČO 00304387, se sídlem Náměstí 7/5, 757 01 Valašské Meziříčí (dále jen „zadavatel“), odeslal podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] do Věstníku veřejných zakázek dne 8. 4. 2013 oznámení o zakázce s názvem „Muzejní a galerijní centrum v zámku Žerotínů“ zadávané v otevřeném řízení, které bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 9. 4. 2013, pod ev. č. 345909, ve znění oprav uveřejněných dne 19. 4. 2013 a 25. 4. 2013 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Předmětem plnění veřejné zakázky dle bodu II. 1.5) oznámení o zakázce byla: „[r]ealizace stavebních úprav v jižní a částečně západní části zámku Žerotínů ve Valašském Meziříčí, historické, památkově chráněné budovy.“

3. Z bodu II. 2.1) oznámení o zakázce vyplývá, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky byla zadavatelem stanovena ve výši 36 037 547 Kč bez DPH.

4. Nedílnou součástí zadávacích podmínek veřejné zakázky byl rovněž soupis stavebních prací, dodávek a služeb včetně položkového výkazu výměr, který tvořil přílohu č. 6 zadávací dokumentace.

5. Zadavatel v článku 19 zadávací dokumentace „Požadavky na způsob zpracování nabídkové ceny“ stanovil, že výše zmíněný soupis stavebních prací, dodávek a služeb s položkovým výkazem výměr (dále jen „soupis prací“) je pro zpracování nabídkové ceny závazný.

6. Současně článek 19 zadávací dokumentace obsahoval upozornění následujícího znění: „Uchazeči jsou povinni u položek soupisů prací, dodávek a služeb, kde je uvedeno cenové rozpětí v Kč pro měrnou jednotku, nacenit tuto položku v uvedeném cenovém rozpětí. V případě, že tuto zadávací podmínku uchazeč nedodrží, bude vyřazen. Tuto zadávací podmínku stanoví zadavatel s ohledem na charakter stavby (kulturní památka) a podmínky památkového ústavu“.

7. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, obdržel podnět k přezkoumání úkonů zadavatele učiněných v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky. V rámci šetření podnětu si Úřad vyžádal od zadavatele dokumentaci o veřejné zakázce a jeho vyjádření k podnětu. Po přezkoumání předložených dokumentů získal Úřad pochybnosti o tom, zda zadavatel při zadávání veřejné zakázky neporušil zákon tím, že nedodržel postup stanovený v § 76 odst. 1 a odst. 6 zákona ve spojení s § 6 odst. 1 zákona, když v rozporu se zásadou transparentnosti nevyřadil nabídku vybraného uchazeče – sdružení „Žerotín 2013“, jehož účastníky byli na základě smlouvy o sdružení uzavřené dne 7. 5. 2013 vedoucí účastník 3V & H, s.r.o., IČO 46992715, se sídlem Neradice 2324, 688 01 Uherský Brod, a účastník VW WACHAL a.s., IČO 25567225, se sídlem Tylova 220/17, 767 01 Kroměříž (dále jen „vybraný uchazeč“), a dále nabídky uchazečů RAPOS, spol. s r.o., IČO 25504487, se sídlem Nerudova 325, 769 01 Holešov (dále jen „RAPOS“) a uchazeče „BS – EFIOS – zámek Žerotínů“, jehož účastníky byli na základě smlouvy o sdružení uzavřené dne 30. 4. 2013 vedoucí účastník BS Vsetín, s.r.o., IČO 47973749, se sídlem 4. května 870, 755 01 Vsetín, a účastník E F I O S spol. s r.o., IČO 47972611, se sídlem Masarykova 671/33, 757 01 Valašské Meziříčí (dále jen „BS EFIOS“), přestože tyto nabídky nesplnily požadavek zadavatele na způsob zpracování nabídkové ceny stanovený v článku 19 zadávací dokumentace předmětné veřejné zakázky, aby uchazeči u soupisu prací, kde je uvedeno cenové rozpětí v Kč pro měrnou jednotku, nacenili tyto položky v uvedeném cenovém rozpětí, a nevyloučil vybraného uchazeče a dále uchazeče RAPOS a BS-EFIOS z účasti v zadávacím řízení. Z uvedených důvodů zahájil Úřad správní řízení z moci úřední vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0764/2015/VZ.

II.             Napadené rozhodnutí

8. Dne 7. 12. 2015 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0764/2015/VZ-42979/2015/551/OPa (dále jen „napadené rozhodnutí“).

9. Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, tím, že při zadávání veřejné zakázky nedodržel postup stanovený v § 76 odst. 1 a odst. 6 zákona ve spojení s § 6 odst. 1 zákona, když v rozporu se zásadou transparentnosti nevyřadil nabídku vybraného uchazeče a dále nabídky uchazeče RAPOS a uchazeče BS EFIOS, přestože tyto nabídky nesplnily požadavek zadavatele na způsob zpracování nabídkové ceny stanovený v článku 19 zadávací dokumentace předmětné veřejné zakázky a nevyloučil tyto uchazeče z účasti v zadávacím řízení, přičemž tento jeho postup podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku.

10. Výrokem II. napadeného rozhodnutí uložil Úřad zadavateli pokutu za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí ve výši 100 000 Kč.

11. V odůvodnění výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že nabídky uchazečů byly hodnoceny podle základního hodnotícího kritéria, kterým byla nejnižší nabídková cena. Zadavatel v zadávacích podmínkách šetřené veřejné zakázky směrem ke všem potenciálním uchazečům jednoznačně stanovil, u jakých položek soupisu prací požaduje jejich nacenění v určitém cenovém rozmezí, a současně všechny potenciální uchazeče v článku 19 zadávací dokumentace veřejné zakázky předem upozornil na důsledky, které pro ně případné nedodržení tohoto jeho požadavku bude představovat – v tomto případě vyřazení jejich nabídky a vyloučení ze zadávacího řízení. Takto nastavené zadávací podmínky měly být následně ve fázi posouzení nabídek zadavatelem (jím jmenovanou hodnotící komisí) respektovány.

12. Dále Úřad konstatoval, že zadavatel obdržel, ve lhůtě pro podání nabídek, nabídky od celkem čtyř uchazečů. Nabídku uchazeče Sdružení „CGM Morava – CGM Czech“, za účasti CGM Morava s.r.o., IČO 289 62 265, se sídlem U Habrovky 247/11, 140 00 Praha 4 – Krč (vedoucí účastník sdružení), a CGM Czech a.s., IČO 499 73 215, se sídlem Táborská 1148, 251 01 Říčany[2] (účastník sdružení), které na základě smlouvy o sdružení uzavřené dne 15. 5. 2013 podaly společnou nabídku (dále jen „CGM“) však hodnotící komise vyřadila a tohoto uchazeče z další účasti v zadávacím řízení vyloučila (viz body 16 - 18 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V rámci zbylých tří nabídek, tedy nabídek vybraného uchazeče, uchazeče RAPOS a uchazeče BS EFIOS, nebyla zadávací podmínka stanovená v čl. 19 zadávací dokumentace dodržena, k vyřazení jejich nabídek a k následnému vyloučení z účasti v zadávacím řízení však nedošlo.

13. Dále Úřad doplnil, že rozpory v nabídkách všech uchazečů nejsou „nejasnostmi nabídky“, které by bylo možné odstranit s využitím institutu vysvětlení nabídky ve smyslu § 76 odst. 3 zákona, neboť pochybení uchazečů mělo vliv na výši celkové nabídkové ceny za plnění předmětu veřejné zakázky nabídnuté těmito uchazeči, tj. ceny, která byla jako jediná předmětem hodnocení.

14. Vzhledem k výše uvedenému Úřad následně konstatoval, že jediným možným postupem přicházejícím v dané situaci při zjištěném nesouladu nabídek, resp. způsobu nacenění některých položek soupisu prací, do úvahy, kdy tento nesoulad nespočíval ve zjevné početní chybě, která nemá vliv na nabídkovou cenu, a nespočíval ani v nejasnosti nabídky již na první pohled zřejmé a lehce vysvětlitelné, tedy bylo hodnotící komisí všechny příslušné nabídky vyřadit a dále je nehodnotit, jelikož ani jedna tato nabídka nevyhověla požadavkům zadavatele uvedeným v zadávacích podmínkách (§ 76 odst. 1 zákona). Za nastalé situace by pak zadavateli nezbývalo nic jiného, než všechny uchazeče následně vyloučit z další účasti v předmětném zadávacím řízení, což bylo naplněno pouze ve vztahu k uchazeči CGM. Závěrem Úřad uvedl, že pokud tak zadavatel neučinil a i zbývající uchazeče (včetně toho vybraného) ze zadávacího řízení nevyloučil, porušil zákon.

15. K námitkám zadavatele se Úřad vyjádřil v bodech 64 až 74 odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž se ve výše zmíněných bodech vyjádřil také ke znaku skutkové podstaty správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, tedy k možnosti jednání zadavatele podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

16. Při stanovení výše pokuty Úřad přihlédl zejména k tomu, že zadavatel nedodržel jednu ze základních zásad, na jejichž dodržování je zadávání veřejných zakázek postaveno, a to zásadu transparentnosti stanovenou v § 6 odst. 1 zákona. Dále Úřad přihlédl také k tomu, že postupem zadavatele došlo k popření smyslu jím realizovaného zadávacího řízení a zároveň zohlednil skutečnost, že od spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí uplynuly více než 2 roky. Dále Úřad zohlednil také ekonomickou situaci zadavatele.

III.           Námitky rozkladu

17. Dne 16. 12. 2015 obdržel Úřad rozklad zadavatele ze dne 15. 12. 2015 proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 7. 12. 2015. Zadavatel podal rozklad v zákonné lhůtě.

18. Zadavatel rozkladem napadá nesprávné právní posouzení skutkového stavu věci správním orgánem. Tento závěr dovozuje z níže rozepsaných důvodů.

19. Zadavatel nejprve v rozkladu uvádí, že nerozporuje skutková zjištění ohledně stavu předmětných nabídek uchazečů, zadavatel ovšem považuje tyto nabídky za hodnotitelné a je toho názoru, že tím, že tyto nabídky vybraného uchazeče, uchazeče RAPOS ani uchazeče BS EFIOS nevyloučil, jednal vzhledem k individuálním okolnostem daného případu v souladu se zákonem. K této námitce odkazuje dále na své vyjádření se k podkladům rozhodnutí ze dne 18. 11. 2015 a na své vyjádření k podnětu ze dne 4. 4. 2014.

20. Další námitka v rozkladu směřuje k názoru zadavatele, že Úřad nadužívá v rámci svých rozhodnutí zásadu transparentnosti k tvorbě teoretických konstrukcí o nemožnosti tolerovat drobná pochybení uchazečů v nabídkách. Jde tak o výklad zákona, který bezúčelně zužuje okruh hodnotitelných nabídek a zároveň pomíjí nový realističtější přístup k interpretaci právního jednání podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

21. Dále zadavatel v rozkladu namítá, že pokuta uložená mu Úřadem za spáchání správního deliktu konstatovaného výrokem I. napadeného rozhodnutí byla nepřiměřeně vysoká.

Závěr rozkladu

22. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení dle § 152 odst. 5 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) ve spojení s § 117a písm. d) zákona zastavil, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 zákona.

IV.          Řízení o rozkladu

23. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu, a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

24. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

25. Úřad tím, že ve výroku I. napadeného rozhodnutí rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím,  že nedodržel postup stanovený v § 76 odst. 1 a odst. 6 zákona ve spojení s § 6 odst. 1 zákona a když ve výroku II. napadeného rozhodnutí uložil zadavateli za spáchání uvedeného správního deliktu pokutu ve výši 100 000 Kč, nerozhodl správně a v souladu se zákonem.

26. Nezákonnost výroku I. má bezprostřední vliv na zákonnost výroku II. napadeného rozhodnutí, kterým byla zadavateli za spáchání správního deliktu konstatovaného ve výroku I. napadeného rozhodnutí uložena sankce. Za této situace je žádoucí, aby Úřad nově rozhodl o možném spáchání správního deliktu zadavatelem a o novém uložení sankce tak, aby o vině a trestu bylo rozhodnuto společně, a proto jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí v celém rozsahu a vrácení věci Úřadu k novému projednání.

27. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání. Současně je v tomto rozhodnutí vysloven závazný právní názor, kterým je Úřad při dalším projednání věci vázán.

V.            K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání

28. Podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumává odvolací správní orgán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li takový přezkum veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží. Současně pak podle § 152 odst. 4 správního řádu platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání, nevylučuje-li to povaha věci.

29. V řízení o rozkladu je odvolacímu správnímu orgánu uloženo přezkoumávat soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy ex lege. Tento přezkum zákonnosti je povinností plynoucí přímo ze zákona a není přitom nijak vázán na rozsah námitek uvedených v jednotlivých rozkladech.

30. Úřad na zjištěný stav věci aplikoval § 76 odst. 1 a odst. 6 zákona ve spojení s § 6 odst. 1 zákona. Hodnotící komise posoudí nabídky uchazečů z hlediska splnění zákonných požadavků a požadavků zadavatele uvedených v zadávacích podmínkách a z hlediska toho, zda uchazeč nepodal nepřijatelnou nabídku podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona. Uchazeče, jehož nabídka byla při posouzení nabídek hodnotící komisí vyřazena, vyloučí zadavatel bezodkladně z účasti v zadávacím řízení. Dle § 6 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

31. Požadavek zadavatele na zpracování nabídkové ceny spočíval v nacenění jednotlivých položek soupisu prací v zadavatelem stanoveném cenovém rozpětí. Zadavatel tedy kupříkladu stanovil cenové rozpětí za jednotkovou cenu pro M+D okenní kované mříže provlékané 9000 Kč – 12000 Kč/m².

32. Podle § 78 odst. 1 zákona základním hodnotícím kritériem pro zadání veřejné zakázky je a) ekonomická výhodnost nabídky, nebo b) nejnižší nabídková cena.

33. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že zadavatel pro hodnocení nabídky může použít jedno ze dvou výše uvedených základních hodnotících kritérií. Prvním hodnotícím kritériem je ekonomická výhodnost nabídky a druhým je nejnižší nabídková cena. Z hlediska otázky výběru, podle kterého z uvedených kritérií bude zadavatel nabídky hodnotit, je zpravidla rozhodující to, jaké plnění má zadavatel zájem získat, zda jde o plnění, u něhož je zájmem zadavatele získat jej za co nejvýhodnější cenu, nebo zda jde o plnění, u něhož není pro zadavatele rozhodující pouze cena, ale u něhož zadavatel požaduje i další vlastnosti, které však nejsou vyjádřitelné cenou. Pokud jde o plnění, u nějž je zájmem zadavatele získat co nejlevnější cenu, pak je třeba zvolit hodnocení pomocí nejnižší nabídkové ceny. Pokud ovšem má jít o plnění, u nějž je zájmem zadavatele získat plnění, které vyjadřuje nejlepší poměr užitné hodnoty a ceny, pak je třeba zvolit hodnocení podle ekonomické výhodnosti nabídek. Na zadavateli tak je, aby při plánování zadávání veřejné zakázky řádně promyslel, jestli má v plánu poptávat plnění, u nějž bude požadovat co nejnižší cenu nebo naopak takové plnění, u nějž bude požadovat určité vlastnosti, které však nejsou cenovou položkou. S tím souvisí i povinnost zadavatele uvést zvolené hodnotící kritérium ve smyslu ust. § 78 odst. 3 zákona v oznámení nebo výzvě o zahájení zadávacího řízení. V souladu se zvoleným základním hodnotícím kritériem pak zadavatel musí v zadávacím řízení hodnotit podané nabídky.

34. Obdobně se k rozdílům a možnosti volby mezi hodnotícími kritérii vyjadřuje také Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku C-247/02 Sintesi SpA proti Autorita per la Vigilanza sui Lavori Pubblici: „Směrnice podle desátého bodu svého odůvodnění směřuje k vytvoření efektivní hospodářské soutěže v oblasti veřejných zakázek (viz rozsudky ze dne 16. září 1999, Fracasso a Leitschutz, C-27/98, Recueil, s. I-5697, bod 26; ze dne 27. listopadu 2001, Lombardini a Mantovani, C-285/99, Recueil, s. I-9233, bod 34, a ze dne 12. prosince 2002, Universale-Bau a další, C-470/99, Recueil, s. I-11617, bod 89)… S ohledem na splnění cíle vytvoření efektivní hospodářské soutěže se směrnice zaměřuje na úpravu zadávání zakázek takovým způsobem, aby byl zadavatel schopen srovnávat různé nabídky a vybrat nejvýhodnější z nich na základě objektivních kritérií (výše uvedený rozsudek Fracasso a Leitschutz, bod 31)… Článek 30 směrnice ve svém odstavci 1 tak stanoví kritéria, ze kterých zadavatel vychází při zadávání zakázek, a sice buď pouze nejnižší cenu, nebo když zadání sleduje ekonomicky nejvýhodnější nabídku, různá kritéria týkající se dotyčné zakázky, taková jako jsou cena, doba provedení, provozní náklady, rentabilita, technický přínos.“ Z uvedeného tedy vyplývá, že zadavatel si musí vybrat jeden z uvedených způsobů hodnocení nabídek.

35. Současně však zadavatel musí umožnit uchazečům o veřejnou zakázku zvolené hodnotící kritérium naplnit. V případě hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny soutěž probíhá pouze v rovině nabídnuté ceny za předmět veřejné zakázky. Pokud tedy zadavatel v nyní projednávané věci zvolil kritérium nejnižší nabídkové ceny, pak je otázkou, zda stanovení minimální ceny u položek soupisu prací není zcela v rozporu se smyslem tohoto kritéria, neboť dodavatelé pak mohou soutěžit pouze omezeně, neboť, jak bylo uvedeno v čl. 19 zadávací dokumentace „Uchazeči jsou povinni u položek soupisu prací, dodávek a služeb, kde je uvedeno cenové rozpětí v Kč pro měrnou jednotku, nacenit tuto položku v uvedeném cenovém rozpětí. V případě, že tuto zadávací podmínku uchazeč nedodrží, bude vyřazen“. Další otázkou také je, zda výše uvedený postup zadavatele není v rozporu se zásadou transparentnosti, a to zejména s ohledem na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 45/2010-159 ze dne 15. 9. 2010.

36. Úřad v napadeném rozhodnutí nijak neposoudil, zda zadavatel nastavil způsob zpracování nabídkové ceny stanovený v článku 19 zadávací dokumentace v souladu se zákonem. Pouze učinil v napadeném rozhodnutí závěr, že se zadavatel dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky nedodržel postup stanovený v § 76 odst. 1 a odst. 6 ve spojení s § 6 odst. 1 zákona, když v rozporu se zásadou transparentnosti nevyřadil nabídku vybraného uchazeče a dále nabídky uchazeče RAPOS a BS-EFIOS, přestože tyto nabídky nesplnily požadavek zadavatele na způsob zpracování nabídkové ceny stanovený v článku 19 zadávací dokumentace.

37. Výchozí otázkou, se kterou se Úřad měl v napadeném rozhodnutí vypořádat, tedy bylo, zda jsou vůbec cenová rozpětí jednotlivých položek soupisu prací v souladu s cílem, jehož má být postupem dle zákona primárně dosaženo, tedy v souladu s efektivním, účelným a hospodárným vynakládáním veřejných prostředků při plnění veřejných zakázek. Další otázkou, kterou se měl Úřad zabývat, bylo, zda stanovení minimální ceny u položek soupisu prací není v rozporu se smyslem základního hodnotícího kritéria, kterým v daném případě byla nejnižší nabídková cena. Primárně tedy Úřad měl v rámci napadeného rozhodnutí zkoumat, zda zadavatel nastavil požadavek na způsob zpracování nabídkové ceny stanovený v článku 19 zadávací dokumentace v souladu se zákonem a tento rozbor měl být jednoznačně součástí napadeného rozhodnutí. Lépe řečeno, dovodil-li Úřad v daném případě, že vybraný uchazeč ani uchazeči RAPOS a BS-EFIOS nesplnili zadavatelův požadavek na zpracování nabídkové ceny, a tedy, že nabídky výše uvedených uchazečů měly být ze zadávacího řízení vyřazeny a výše uvedení uchazeči následně vyloučeni ze zadávacího řízení, měl tento svůj celkový závěr opřít o dílčí závěr, že se jednalo o požadavek zákonný. Vzhledem k tomu, že Úřad se zákonností požadavku stanoveného zadavatelem v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné díky nedostatku důvodů rozhodnutí případně trpí vadou spočívající v nesprávném právním posouzení věci.

38. Povinnost Úřadu zkoumat primárně, zda jsou požadavky zadavatele uvedené v zadávací dokumentaci v souladu se zákonem, vyplývá také z rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) sp. zn. 62 Af 95/2014-114 ze dne 2. 11. 2016, v němž byl vysloven následující závěr: „Žalovaný měl tedy, hodlal-li na uvedený požadavek žalobce nahlížet jako na požadavek na prokázání kvalifikace, především vyhodnotit, zda obstojí samotný postup žalobce při posuzování kvalifikace stanovený ve výzvě k podání nabídky. (…) Přestože tato otázka nebyla v návrhu na zahájení správního řízení namítána, žalovaný ji musel při svých úvahách ohledně postupu žalobce při posuzování splnění kvalifikace zodpovědět jako otázku výchozí. Dovodil-li totiž žalovaný v rámci celkového hodnocení věci, že některý z uchazečů nesplnil žalobcův požadavek na prokázání splnění kvalifikace, a tedy že nabídka jednoho z uchazečů neměla být vůbec hodnocena, musel tento svůj celkový závěr opřít o dílčí závěr, že se jednalo o požadavek zákonný.“

39. V podobném duchu se vyjadřoval také krajský soud v rozsudku sp. zn. 31 Af 194/2013 ze dne 25. 11. 2015, který se zabýval přezkoumáním zadávacího řízení jako celku, a to i nad rámec podaného návrhu, na základě kterého bylo zahájeno řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Konkrétně zde krajský soud konstatoval následující: „ (…)nelze přisvědčit námitce žalobce, že žalovaný je oprávněn přezkoumávat úkony zadavatele pouze v rozsahu návrhu, na základě kterého bylo zahájeno řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Takové „rozšíření“ předmětu správního řízení nad rámec podezření plynoucích ze samotného návrhu na zahájení řízení uskutečnit lze. Žádné z ustanovení zákona o veřejných zakázkách v tomto ohledu neurčuje, že by byl žalovaný vázán rozsahem návrhu nebo jeho důvody (srov. např. § 114 ZVZ). Zákon tedy takový postup přímo nevylučuje. Má-li být účelně a efektivně zajištěn dohled nad zadáváním veřejných zakázek, pak přestože návrhové řízení o přezkum úkonů zadavatele v sobě nutně obsahuje prvek kontradiktornosti (navrhovatel vs. zadavatel), je žalovaný oprávněn na základě podaného návrhu přezkoumat zadávací řízení jako celek a v něm dovodit i takové porušení zákona o veřejných zakázkách, na které jej původní návrh neupozorňoval. Jinými slovy řečeno, je-li podán návrh na přezkum úkonů zadavatele podle § 114 ZVZ, a pokud v takto zahájeném správním řízení dospěje orgán dohledu k podezření z porušení uvedeného zákona i nad rámec podaného návrhu, je orgán dohledu oprávněn vést správní řízení a v něm rozhodnout ve věci i v rozsahu přesahujícím uvedený návrh.“

40. V nyní projednávané věci sice bylo správní řízení zahájeno z moci úřední na rozdíl od výše popsaných případů projednávaných krajským soudem, avšak mám obecně za to, že i přes značnou rozdílnost návrhových a deliktních řízení vedených Úřadem lze závěry stanovené ve výše uvedených rozsudcích aplikovat také na nyní projednávaný případ.

41. Úřad při novém projednání věci tedy primárně posoudí, zda zadavatelem v článku 19 zadávací dokumentace vymezené nacenění soupisu prací za účelem zpracování nabídkové ceny, bylo v souladu se zákonem. Konkrétně při přezkoumání požadavků zadavatele na způsob zpracování nabídkové ceny Úřad zejména zohlední, zda závazné rozmezí jednotlivých položek soupisu prací, které byli dodavatelé ucházející se o veřejnou zakázku povinni respektovat, bylo zadavatelem stanoveno v souladu s cílem, jehož má být postupem v souladu se zákonem dosaženo, tedy se zásadou hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti vynakládání veřejných prostředků a zároveň, zda toto vymezení není v rozporu se smyslem základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny. Pokud by Úřad dospěl k závěru, že se nejednalo o požadavek zákonný, nemohlo by pochybení zadavatele spočívat v nevyloučení z účasti v zadávacím řízení uchazeče, který nacenil zadavatelem v soupisu prací požadované položky mimo jím stanovené cenové rozpětí. Pokud by Úřad dospěl k závěru, že se jednalo o požadavek zákonný, bylo by stejně tak třeba se řádně s výše popsanou otázkou zákonnosti podmínek stanovených zadavatelem v zadávací dokumentaci v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí v souladu s výše popsanou rozhodovací praxí soudů vypořádat.

42. S ohledem na uvedené, zejména pak na soudní praxi, musím konstatovat, že napadené rozhodnutí trpí vadami, které mají vliv na jeho zákonnost a přezkoumatelnost. Protože nebyly naplněny podmínky pro to, aby bylo tento rozpor s právními předpisy možno napravit přímo v řízení o rozkladu postupem podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, shledal jsem důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí Úřadu, jak je uvedeno výše.

43. Jelikož jsem dospěl k závěru, že je napadené rozhodnutí nezákonné, nezabýval jsem se již dalšími námitkami tvrzenými v rozkladu, neboť pro konstatování, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, postačí zjištění, že napadené rozhodnutí trpí vadou takového charakteru, která způsobuje nesoulad s právními předpisy, popřípadě nesprávnost napadeného rozhodnutí. Vypořádání ostatních rozkladových námitek tedy mohu ponechat stranou odůvodnění tohoto rozhodnutí.

44. Jak jsem již výše konstatoval, s ohledem na to, že jsem napadené rozhodnutí shledal nezákonným a nepřezkoumatelným (tj. v rozporu s § 68 správního řádu), nezabýval jsem se již podrobně námitkami zadavatele uvedenými v rozkladu. Při novém projednání věci nechť vezme Úřad v úvahu námitky podaného rozkladu.

VI.          Závěr

45. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad nepostupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

46. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

město Valašské Meziříčí, Náměstí 7/5, 757 01 Valašské Meziříčí

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ustanovení § 26 zákona v návaznosti na ustanovení § 158 odst. 1 a 2 zákona, podle tohoto znění se posuzují úkony zadavatele a uchazečů v zadávacím řízení. Zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek se nepoužije s ohledem na ustanovení § 273 odst. 1 tohoto zákona.

[2] Tč. v konkurzu, se sídlem Pražská třída 184/65, 500 04 Hradec Králové – Kukleny.