číslo jednací: R0009/2018/VZ-06205/2018/322/KTr

• Instance: II.
• Věc: Dodávky brzdových špalíků
• Účastníci:
  1. České dráhy a. s.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2018
• Datum nabytí právní moci: 2. 3. 2018
• Související rozhodnutí: S0444/2017/VZ-37743/2017/523/LSt; R0009/2018/VZ-06205/2018/322/KTr

Č. j.:ÚOHS-R0009/2018/VZ-06205/2018/322/KTr

Brno 2. března 2018

V řízení o rozkladu ze dne 5. 1. 2018 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 8. 1. 2018 obviněným –

• České dráhy a. s., IČO 70994226, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0444/2017/VZ-37743/2017/523/LSt  ze dne 22. 12. 2017 vydanému ve správním řízení vedeném ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti se správním řízením vedeným Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. S0358/2017/VZ ve věci veřejné zakázky „Dodávky brzdových špalíků“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 27. 6. 2017 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 29. 6. 2017 pod ev. č. Z2017-017060, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 29. 6. 2017 pod ev. č. 2017/S 122-247677,

jsem podle ustanovení § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle ustanovení § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0444/2017/VZ-37743/2017/523/LSt  ze dne 22. 12. 2017 

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Zadavatel – České dráhy, a.s., IČO 70994226, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha (dále jen „zadavatel“ nebo „obviněný“) zahájil dne 27. 6. 2017 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále je „zákon“)[1] zadávací řízení veřejné zakázky s názvem „Dodávky brzdových špalíků“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 29. 6. 2017 pod ev. č. Z2017-017060, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 29. 6. 2017 pod ev. č. 2017/S 122-247677 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem, obdržel dne 5. 9. 2017 návrh navrhovatele – BYSONA s.r.o., IČO 04655249, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1 (dále jen „navrhovatel“) – na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky. Dne 5. 9. 2017 bylo podle § 249 zákona ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, vedené Úřadem pod sp. zn. S0358/2017/VZ.

3. Zahájení správního řízení sp. zn. S0358/2017 Úřad jeho účastníkům oznámil dopisem č. j. ÚOHS-S0358/2017/VZ-26008/2017/523/LSt ze dne 7. 9. 2017, který byl obviněnému doručen téhož dne. V oznámení o zahájení tohoto správního řízení Úřad obviněného upozornil, že je dle § 252 odst. 1 zákona povinen doručit Úřadu své vyjádření k obdrženému návrhu do 10 dnů od jeho doručení a společně s tímto vyjádřením zaslat Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení. Úřad dne 15. 9. 2017 od zadavatele obdržel prostřednictvím datové schránky dokumentaci o  zadávacím řízení spolu s vyjádřením zadavatele ze dne 14. 9. 2017 k návrhu.

4. Úřad následně konstatoval, že část dokumentace o zadávacím řízení, kterou od zadavatele prostřednictvím datové schránky obdržel a která byla vyhotovena původně v listinné podobě, nebyla Úřadu doručena v originále. Úřad proto usnesením č. j. ÚOHS-S0358/2017/VZ-30653/2017/523/LSt ze dne 20. 10. 2017 stanovil zadavateli lhůtu k  doplnění dokumentace o  zadávacím řízení v originále. Zadavatel dne 25. 10. 2017 prostřednictvím datové schránky doplnil dříve zaslanou dokumentaci o zadávacím řízení.

5. Úřad proto zahájil dne 15. 11. 2017 vydáním příkazu č. j. ÚOHS-S0444/2017/VZ-33546/2017/523/LSt ze dne 15. 11. 2017 řízení o přestupku. Úřad příkazem rozhodl o tom, že se zadavatel dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona a současně byla zadavateli za spáchání přestupku uložena pokuta ve výši 12 000 Kč. Proti vydanému příkazu podal zadavatel dne 23. 11. 2017 odpor. Podáním odporu byl příkaz zrušen.

II.             Napadené rozhodnutí

6. Dne 22. 12. 2017 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0444/2017/VZ-37743/2017/523/LSt (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým výrokem I. rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nesplnil povinnost stanovenou v  § 252 odst. 1 zákona, když Úřadu v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. S0358/2017/VZ nezaslal úplnou dokumentaci o zadávacím řízení na veřejnou zakázku ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení návrhu navrhovatele na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, ke kterému došlo dne 5. 9. 2017, tedy nejpozději do 15. 9. 2017, ale učinil tak až dne 25. 10. 2017, kdy prostřednictvím datové schránky doplnil zadávací dokumentaci a vysvětlení zadávací dokumentace č. 1, 2 a 3, které byly opatřeny ověřovací doložkou o provedení konverze dokumentu vyhotoveného v listinné podobě do dokumentu obsaženého v datové zprávě dle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“) a dále dne 27. 10. 2017, kdy doručil v listinné podobě originály žádostí o dodatečné informace č. 1, 2 a 3 nabídky, plnou moc k realizaci elektronické aukce, protokoly o otevírání obálek 1. a 2. části veřejné zakázky, protokoly z jednání hodnotící komise 1. a 2. části veřejné zakázky, rozhodnutí o námitkách, zprávu o posouzení a předběžném hodnocení nabídek 1. a 2. části veřejné zakázky, čestné prohlášení o střetu zájmů k 1. a 2. části veřejné zakázky, námitky proti zadávacím podmínkám, pověření komise, seznam podaných nabídek k 1. a 2. části veřejné zakázky, a to v reakci na výzvu Úřadu učiněnou usnesením č. j. ÚOHS-S0358/2017/VZ-30653/2017/523/LSt ze dne 20. 10. 2017.

7. Výrokem II. napadeného rozhodnutí uložil Úřad zadavateli za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. pokutu ve výši 12 000 Kč.

III.           Námitky rozkladu

8. Dne 8. 1. 2018 byl Úřadu proti napadenému rozhodnutí doručen rozklad zadavatele ze dne 5. 1. 2018. Napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 22. 12. 2017. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.

9. Zadavatel v rozkladu namítá, že nesouhlasí se závěrem Úřadu o spáchání přestupku. K tomu uvádí, že § 270 odst. 1 zákona obsahuje vyvratitelnou právní domněnku, která může být zadavatelem vyvrácena. Zadavatel je toho názoru, že prokázal existenci mimořádných okolností, které tuto presumovanou škodlivost jeho jednání vyvrací. Zadavatel trvá na tom, že postupoval v maximální možné míře v souladu s právními předpisy. Zadavatel dále namítá, že pro doručení zadávací dokumentace měl de facto 6 pracovních dní, proto se rozhodl pro zaslání autentických kopií shodujících se s dokumentací umístěnou na profilu zadavatele, a proto tyto nemohly vzbuzovat žádné pochybnosti. Po doručení těchto kopií učinil Úřad tři procesní úkony, z čehož dle zadavatele vyplývá, že s těmito podklady pracoval jako s relevantními podklady pro rozhodnutí. Na základě procesního postupu Úřadu tedy zadavatel usoudil, že Úřad o originály nejeví zájem a kopie jsou dostačující podklad rozhodnutí, proto zadavatel neposkytl Úřadu originální dokumenty. Úřad dle názoru zadavatele dostatečně neodůvodnil, proč by tato skutečnost neměla mít na naplnění skutkové podstaty přestupku žádný vliv. Zadavatel je proto toho názoru, že uvedenou argumentací zpochybňuje použití vyvratitelné právní domněnky, a nemůže být tak jeho jednání považováno za přestupek.

10. K pokutě zadavatel namítá, že nebyl spáchán přestupek, a proto není dán žádný zákonný důvod k uložení sankce.

Závěr rozkladu

11. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil.

IV.          Řízení o rozkladu

12. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

13. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

14. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je uvedeno výše, rozhodl správně a v souladu s právními předpisy. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k potvrzení napadeného rozhodnutí a zamítnutí rozkladu zadavatele.

V.            K námitkám rozkladu

15. Na úvod konstatuji, že zadavatel v rozkladu nezpochybňuje závěr Úřadu, dle kterého nebyla Úřadu doručena část dokumentace v originále v zákonné lhůtě do dne 15. 9. 2017, ale až po dodatečné výzvě Úřadu dne 25. 10. 2017. Tato skutečnost je tedy nesporná a zadavatel uvádí toliko tvrzení, na základě kterých dle jeho názoru prokázal existenci mimořádných okolností, které vyvrací společenskou škodlivost jeho jednání.

16. Dle § 252 odst. 1 zákona je zadavatel povinen doručit Úřadu své vyjádření k obdrženému návrhu do 10 dnů od jeho doručení. Společně s tímto vyjádřením zašle Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení nebo soutěži o návrh.

17. Dle § 252 odst. 3 zákona vyjádření zadavatele k obdrženému návrhu a další podání, zadávací dokumentaci vyjma netextové části zadávací dokumentace nebo soutěže o návrh, je zadavatel povinen odeslat Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datovou zprávu podepsanou uznávaným elektronickým podpisem.

18. Dle § 268 odst. 1 písm. e) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nesplní některou z povinností podle § 252 odst. 1,3 nebo 4, § 254 odst. 5 nebo 6 nebo § 258 odst. 1.

19. Dle § 270 odst. 1 zákona se má za to, že čin, který vykazuje formální znaky přestupku podle tohoto zákona, je společensky škodlivý.

20. Předně je nutno uvést, že co se týká doručování textové části zadávací dokumentace, zákon v § 252 odst. 3 stanoví zadavateli povinnost odeslat ji Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datovou zprávu podepsanou uznávaným elektronickým podpisem. Zákon tedy připouští jako jediný způsob doručení „elektronicky“ a pokud zadavatel disponuje jakoukoliv textovou částí zadávací dokumentace v pouze listinné podobě, musí před doručením předmětných dokumentů tyto konvertovat dle zákona o elektronických úkonech a následně elektronicky doručit, aby naplnil zákonné požadavky kladené v § 252 odst. 3 zákona. Zadávací dokumentace totiž musí být dodána pouze v takové podobě, aby odpovídala stavu, v jakém byla pořízena, a aby tak mohla věrohodně dokumentovat postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky. V žádném případě nelze považovat za splnění povinnosti předložení dokumentace o zadávacím řízení Úřadu dle § 252 odst. 1 zákona pouhé pořízení a odeslání prostých kopií či grafických znázornění dokumentace o zadávacím řízení, u kterých nelze zaručit jejich shodnost s dokumentem v původní podobě, jenž je součástí dokumentace o zadávacím řízení (např. v důsledku technického nebo personálního pochybení může snadno při kopírování a skenování dokumentů v listinné podobě, případně i při manipulaci se soubory dokumentů v elektronické podobě dojít k chybě, v důsledku které bude výsledná prostá kopie neúplná, a to nehledě na možnost úmyslného pozměnění). Je pak pravděpodobné, že by v daném případě nemusela neúplnost kopií dokumentace o zadávacím řízení být Úřadem zjištěna. Tato situace by ve svém důsledku vedla k chybnému přezkumu v rozporu se smyslem zákona. Smyslem zákona i povinností Úřadu je tedy v intencích zásady zákonnosti a procesní ekonomie takovýmto pochybnostem předcházet. Textová část zadávací dokumentace tedy musí být doručena jakožto původní dokumenty pořízené v elektronické podobě či jako elektronické výstupy autorizované konverze dle zákona o elektronických úkonech v případě, že byly původní dokumenty pořízeny v listinné podobě.

21. K tomu nad rámec podotýkám, že v případě netextové části dokumentace a dokumentace výslovně neuvedené v § 252 odst. 3 zákona je podle § 252 odst. 4 zákona na volbě zadavatele, v jaké podobě je Úřadu doručí. Důvodem, proč je připuštěna možnost zaslat dokumenty v listinné podobě, je ten, že některé části zadávací dokumentace není vhodné nebo je vůbec nelze konvertovat. Taktéž některá netextová část zadávací dokumentace může být z logiky věci zaslána pouze fyzicky poštou, neboť tuto část objektivně není možné konvertovat a tedy ani elektronicky zaslat (typickým příkladem mohou být vzorky).

22. Výše uvedené závěry o povinnosti zadavatele doručit Úřadu originály zadávací dokumentace lze kromě teleologického výkladu vyvodit také na základě výkladu jazykového. Pokud zákon hovoří v kterémkoli svém ustanovení o dokumentech, lze s ohledem na předchozí závěry a též na základě argumentu a contrario dospět k závěru, že se toto ustanovení vztahuje na originály nebo formu těmto postavenou na roveň. Tento výklad je tedy podpořen argumentem a contrario, jelikož všude tam, kde jsou přípustné kopie, jsou výslovně uvedeny (§ 41 odst. 7, § 45 odst. 1, či § 53 odst. 4), a rozborem ustanovení § 252 odst. 2 zákona, které jasně stanovuje, že „[l]hůta pro vydání rozhodnutí Úřadu počíná běžet od okamžiku doručení vyjádření zadavatele a dokumentace o zadávacím řízení nebo soutěži o návrh, popřípadě kopie smlouvy na veřejnou zakázku“. Zde tedy zákon jasně hovoří o možnosti doručení kopie u smlouvy na veřejnou zakázku, z čehož lze vyvodit, že doručení prostých kopií dokumentace o zadávacím řízení zákon výslovně nepřipouští a je povinností zadavatele dodat ji v originálu.

23. K tomu pro úplnost konstatuji, že se ze strany Úřadu jedná o ustálenou rozhodovací praxi, na kterou Úřad otevřeně upozorňuje také na svých webových stránkách v sekci určené pro zadavatele veřejných zakázek v části označené „Požadavky ÚOHS na podobu předkládané dokumentace o zadávacím řízení“. Ze zde uvedeného poukazuji především na následující: „Úřad zdůrazňuje především povinnost předkládat originál dokumentace o zadávacím řízení. V případě části dokumentace o zadávacím řízení nebo soutěži o návrh neuvedené v odstavci 3 a netextové části zadávací dokumentace nebo soutěže o návrh, kdy v návaznosti na § 22 odst. 1 písm. a) zákona č.   300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, je možno provést konverzi. Podle tohoto ustanovení se konverzí rozumí úplné převedení dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaženého v datové zprávě nebo datovém souboru, ověření shody obsahu těchto dokumentů a připojení ověřovací doložky. § 22 odst. 2 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů stanoví, že dokument, který provedením konverze vznikl, má stejné právní účinky jako ověřená kopie dokumentu, jehož převedením výstup vznikl. Jestliže tedy Úřad obdrží dokument, který je součástí dokumentace o zadávacím řízení a byl původně vyhotoven v listinné podobě, pokud byl konvertován dle §22 a 23 zákona o elektronických úkonech, nedochází k nesplnění zákonné povinnosti a tento postup je dle Úřadu přípustný.“

24. Ztotožňuji se tak se závěrem Úřadu, že pouhé prosté kopie zadávací dokumentace doručené Úřadu formou skenů prostřednictvím datové schránky nelze považovat za originály dokumentace o zadávacím řízení a jejich zasláním tak není splněna povinnost zadavatele dle § 252 odst. 1 zákona. Lze tak konstatovat, že zadavatel nedoručil Úřadu v zákonné lhůtě kompletní dokumentaci o zadávacím řízení a tím naplnil formální znaky skutkové podstaty přestupku dle § 268 odst. 1 písm. e) zákona.

25. Zadavatel ke spáchanému přestupku namítá, že zákon sice presumuje společenskou škodlivost jednání naplňující formální znaky přestupku podle zákona, ale je toho názoru, že prokázal existenci mimořádných okolností, které tuto presumovanou škodlivost jeho jednání vyvrací.

26. U přestupků dle zákona je materiální znak přestupku stanoven v § 270 zákona tak, že se má za to, že čin, který vykazuje formální znaky přestupku podle tohoto zákona, je společensky škodlivý. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 8 As 17/2007-135, který uvedl, že přestupky, ve srovnání s trestnými činy, představují jinou formu protiprávního společensky nebezpečného jednání a pro jejich trestnost mají platit podobné principy a pravidla jako v případě trestných činů. Upravují-li zásady soudního trestání situaci, v níž formálně trestný skutek nelze považovat za trestný čin, je-li jeho společenská nebezpečnost nižší než nepatrná, musí obdobná pravidla platit i pro přestupky. Podstatou přestupku je postih za jednání v rozporu s právem. Lze dále rozeznávat společenskou škodlivost typovou (vyjádřená obecnou skutkovou podstatou přestupku) a společenskou škodlivost konkrétní v daném případě, přičemž je třeba hodnotit, zda se konkrétní společenská škodlivost jednání obviněného pohybuje v mezích typové společenské škodlivosti. V opačném případě nelze učinit závěr o odpovědnosti za přestupek.

27. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 9. 2012, č. j. 9 As 34/2012-28 v této souvislosti konstatoval: „Podle judikatury zdejšího soudu zpravidla není nutno, aby se správní orgány otázkou naplnění materiální stránky daného správního deliktu explicitně zabývaly i v odůvodnění svých rozhodnutí. V zásadě totiž platí, že v případě správních deliktů je jejich materiální stránka dána již samotným naplněním skutkové podstaty deliktu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45, nebo rozsudek ze dne 30. 3. 2011, č. j. 1 Afs 14/2011-62). Až ve chvíli, kdy se jedná o případ, v němž je sporné, zda konkrétní společenská nebezpečnost dosahuje ani minimální hranice typové nebezpečnosti, je nezbytné, aby se správní orgán zabýval materiální stránkou správního deliktu i v odůvodnění svého rozhodnutí. (…) Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném rozsudku prvního senátu, obzvláště u správních deliktů, jejichž naplnění nevyžaduje zavinění, nebudou mít okolnosti obvykle zkoumané v souvislosti s konkrétní společenskou nebezpečností (míra zavinění, vztah pachatele k jednání, způsob spáchání atd.) žádný vliv na naplnění materiální stránky deliktu. Tyto zvláštní okolnosti daného případu však nezůstanou bez povšimnutí, ale budou správním orgánem hodnoceny při stanovení výše sankce. Obecně je přitom nutno vycházet z premisy, že  již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň společenské nebezpečnosti zpravidla vyšší než nepatrný (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. 1 Tzn 2/96).“. Přestože závěry citovaného rozsudku byly vysloveny za účinnosti zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, v níž absentovala výslovná právní úprava materiálního znaku, jsou plně aplikovatelné i za účinnosti zákona, jenž na ustálenou judikaturu navazuje.

28. Na základě uvedeného lze tedy obecně vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za  přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Pokud se však k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek.

29. Veřejný zájem spočívající v dozoru nad řádným zadáváním veřejných zakázek a rychlém a účelném přezkumu postupu zadavatele, jež je chráněn skutkovou podstatou přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona v návaznosti na § 252 odst. 1 zákona, byl v šetřené věci ohrožen tím, že zadavatel porušil zákonnou povinnost odeslání kompletní dokumentace o veřejné zakázce Úřadu v zákonné lhůtě 10 dnů ode dne doručení návrhu. Neodesláním kompletní dokumentace v zákonem stanovené lhůtě je Úřadu, jakožto kontrolnímu orgánu, ztíženo provedení zákonem uloženého dozoru. Skutečnost, zda byl postup zadavatele v zadávacím řízení v souladu se zákonem, lze ze strany Úřadu, jak je konstruován zákon, ověřit pouze na základě originálu dokumentace o veřejné zakázce. Poskytnutí dokumentace o veřejné zakázce zadavatelem je tedy nezbytným předpokladem pro rozhodnutí ve věci. Přitom je ve veřejném prostoru kladen enormní akcent na co nejrychlejší projednání a vydání rozhodnutí ve věci, což je ostatně zřejmé i z konstrukce zákona, ze správního řádu a v nich stanovených lhůt. Poskytnutí kompletní dokumentace o veřejné zakázce je tak nezbytným předpokladem pro řádný průběh správního řízení, zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností a vydání rozhodnutí Úřadem. Úřadu, coby správnímu orgánu tedy nelze upřít právo požadovat prokázání určitých skutečností originály listin, když případné přenášení důkazního břemene v případě pochybností o pravosti listin by neúměrně zatěžovalo a prodlužovalo řízení. Správní orgán navíc jakožto zástupce veřejného zájmu musí v zájmu řádného průběhu řízení prokázat jistou dávku „opatrnosti“ a současně i předcházet zbytečnému prodlužování řízení, které by mohlo v případě sporu o pravost dokladů nastat. Z téhož důvodu je tak povinnost k jejich doručení Úřadu zadavatelem stanovena přímo zákonem, přičemž její nesplnění zadavatelem je kvalifikováno bez dalšího jako přestupek. Stejný závěr vyplývá i z komentářové literatury, dle které „ke komentovanému ustanovení je opět třeba zmínit, že ke spáchání přestupku postačí pouze nesplnění vyjmenovaných povinností, tedy není nezbytné dovozovat případný dopad takového porušení povinnosti a míru tohoto dopadu na průběh správního řízení. Rovněž zde tedy není prostor pro diskreční uvážení ÚOHS, zda se o přestupek jedná, či nikoliv.“ (viz Podešva V., a kol.: Zákon o zadávání veřejných zakázek. Zákon o registru smluv- Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017 s. 979).

30. V řízení o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele je dále kladen velký důraz na meritorní rozhodnutí ve věci, ke kterému však nemůže dojít v případě naplnění některého z důvodů pro zastavení řízení dle § 257 zákona, jedním z nichž je mimo jiné i uzavření smlouvy. Zákon sice pro vyvarování se těchto důsledků v § 246 odst. 1 písm. d) zákona stanoví, že zadavatel nesmí uzavřít smlouvu ve lhůtě 60 dnů, avšak tato lhůta plyne ode dne zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, nikoli od doručení kompletní dokumentace. Postupem zadavatele, kdy zadavatel doručí Úřadu dokumentaci nezbytnou pro vydání rozhodnutí po uplynutí zákonné lhůty, tak může dojít k prodloužení správního řízení před Úřadem, ke zdržení vydání rozhodnutí, a tím ke zmaření účelu celého správního řízení, pokud by nebylo nařízeno předběžné opatření.

31. Na základě uvedených skutečností jsem tak toho názoru, že výše uvedeným postupem zadavatele došlo k naplnění jak formálních, tak i materiálních znaků přestupku, neboť argumentace zadavatele nevede k vyvrácení závěru o společenské škodlivosti přestupku. Veřejný zájem na řádném výkonu dozoru ze strany Úřadu byl nedodáním dokumentace v zákonné lhůtě ohrožen. Z tvrzení zadavatele totiž nikterak nevyplývá, jak by jím uvedené skutečnosti měly snižovat škodlivost jeho jednání, tedy zajišťovat řádný průběh řízení navzdory nedodání dokumentace v zákonné lhůtě. Ke konkrétním tvrzeným skutečnostem dále uvádím následující.

32. Na společenské škodlivosti jednání zadavatele nemůže nic změnit tvrzení zadavatele, že dodání dokumentace v originále je velmi časově náročné a zadavatel měl dle svého tvrzení pouhých 6 pracovních dní. Povinnost zadavatele odeslat Úřadu kompletní dokumentaci ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení návrhu zadavateli totiž plyne přímo z ustanovení § 252 odst. 1 zákona. Vzhledem k tomu, že lhůta 10 dnů ode dne doručení návrhu zadavateli je výslovně stanovena zákonem, měl si být zadavatel svých povinností náležitě vědom a svou povinnost stanovenou zákonem splnit. Nelze tak považovat tvrzenou administrativní náročnost za okolnost vylučující společenskou škodlivost, jelikož zadavatel má v rámci svého organizačního uspořádání řídit a organizovat činnost svých zaměstnanců tak, aby byl schopen řádně splnit zákonem stanovené povinnosti. Zákonodárce si byl dále zajisté vědom, že z deseti kalendářních dnů připadnou vždy některé na dny pracovního klidu a přesto lhůtu k doručení dokumentace stanovil lhůtou deseti kalendářních dnů, a proto nelze považovat ani skutečnost, že z desetidenní lhůty bylo pouze 6 dní pracovních, za mimořádnou okolnost snižující společenskou škodlivost.

33. K námitce zadavatele, že se kopie dokumentace shodovaly se zadávací dokumentací umístěnou na profilu zadavatele, odkazuji na bod 42. odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém se Úřad s touto námitkou správně a přezkoumatelně vypořádal. K tomu pouze dodávám, že není povinností Úřadu a s ohledem na shora opakovaně akcentovanou nutnost rozhodnout ve věci meritorně v co nejkratší době a na základě řádných podkladů ani nelze po Úřadu požadovat, aby prováděl u každého zaslaného dokumentu kontrolu obsahu shodnosti listin zaslaných s listinami uvedenými na profilu zadavatele, což by opětovně zatěžovalo a prodlužovalo řízení.

34. Zadavatel považuje dále za zásadní skutečnost vyvracející domněnku o škodlivosti jeho jednání to, že Úřad po doručení kopií dokumentace činil další procesní úkony a nezmínil nedostatečnost zaslaných podkladů. Na základě jednání Úřadu tak zadavatel měl nabýt dojmu, že Úřad originály dokumentace nepožaduje. Tuto námitku považuji za zcela irelevantní a dále k ní opakuji následující.

35. K naplnění formálních znaků přestupku v daném případě došlo uplynutím zákonné lhůty pro doručení dokumentace, jenž zadavateli plyne přímo z ustanovení § 252 odst. 1 zákona. Zadavatel měl povinnost doručit Úřadu kompletní dokumentaci do 10 dnů ode dne doručení návrhu, tj. nejpozději do dne 15. 9. 2017. Již dne 16. 9. 2017 tedy došlo k naplnění formálních znaků přestupku spolu s vyvratitelnou právní domněnkou o škodlivosti tohoto jednání. Jakékoli následné úkony ze strany Úřadu tuto škodlivost nemohou vyloučit. Lhůta pro doručení dokumentace je výslovně stanovena zákonem, Úřad tak není povinen zadavatele ke splnění jeho povinnosti vyzývat a nedoručením dokumentace v zákonné lhůtě se zadavatel dopouští předmětného přestupku bez ohledu na jednání Úřadu. Úřad totiž není oprávněn zmeškání této lhůty prominout a není mu ani dán prostor pro diskreční uvážení, zda se jedná o přestupek či nikoli. Skutečnost, v jaké fázi správního řízení Úřad zjistil, že je dokumentace nekompletní, je tak v této souvislosti zcela nevýznamná. V opačném případě by Úřad musel v jakékoli fázi řízení zadavatele vyzývat k doplnění dokumentace a vyčkat, zda bude dokumentace kompletně doručena, nadto v projednávané věci musel opakovaně stanovit účastníkům lhůtu pro vyjádření se k podkladům. Tyto všechny úkony Úřad musel učinit toliko z důvodu pochybení na straně zadavatele. Tím tak došlo k prodloužení správního řízení a ke ztížení přezkumu postupu zadavatele. Tyto okolnosti tak zajisté nemohou být považovány za mimořádné okolnosti snižující škodlivost jednání zadavatele.

36. Lze uzavřít, že zadavatel neuvedl žádné mimořádné okolnosti, které by presumovanou škodlivost jeho jednání vyvracely, tedy neuvedl žádné okolnosti, na základě kterých by bylo i přes nedodání dokumentace v zákonné lhůtě zajištěno, aby u Úřadu proběhl rychlý a účelný přezkum postupu zadavatele. Postupem zadavatele tak byly naplněny jak formální znaky skutkové podstaty přestupku dle § 268 odst. 1 písm. e) zákona, tak i materiální znak daného přestupku.

37. Na základě uvedených skutečností jsem tak toho názoru, že výše uvedeným postupem zadavatele došlo k naplnění jak formálních, tak i materiálních znaků přestupku, neboť jsem v daném případě neshledal žádné významné okolnosti, které by vylučovaly, aby nebyl jednáním zadavatele porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem, a tedy že by nedošlo k naplnění materiálního znaku přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona, a proto shledávám závěr Úřadu správný a zákonný.

38. K výroku II. napadeného rozhodnutí obviněný namítá, že nenaplnil všechny pojmové znaky skutkové podstaty přestupku, a proto zde není dán zákonný důvod k uložení sankce. S ohledem na výše uvedené se nemohu s touto námitku ztotožnit a k vypořádání této námitky odkazuji na závěry již řečené. Obviněný dále nevznesl jiné námitky proti uložené pokutě, proto jsem výrok II. přezkoumal ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu z hlediska jeho zákonnosti a z hlediska zákonnosti postupu Úřadu, který jeho vydání předcházel. Po přezkoumání tohoto výroku mám za to, že Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí při určení výše pokuty přihlédl ke všemu, k čemu ve smyslu § 37 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, přihlédnout měl, když posoudil jak závažnost a následky přestupku, způsob jeho spáchání, tak i okolnosti, za nichž byl přestupek spáchán, přičemž své úvahy srozumitelně odůvodnil. Současně se Úřad přezkoumatelným způsobem vypořádal i s tím, že uložená pokuta není v daném případě likvidační. Mám tak za to, že Úřad stanovil výši pokuty v souladu se zákonem a své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnil.

39. K významu a charakteru zkoumání konkrétních majetkových poměrů potrestaného odkazuji na nález pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. Pl ÚS 38/02, dle kterého „Z charakteru pokuty jako majetkové sankce nutně vyplývá, že má-li být individualizovaná a přiměřená, musí reflektovat i majetkové poměry potrestaného. Stejná výše pokuty uložená majetnému se bude jevit jako směšná a neúčinná, zatímco v případě postihu nemajetného může působit drakonicky a likvidačně. Není tedy porušením principu relativní rovnosti, když oběma osobám v různých situacích bude uložena pokuta v různé výši, byť by jediným rozdílem jejich situace měly být právě rozdílné majetkové poměry“. Ve světle tohoto nálezu Ústavního soudu uvádím, že Úřad neporušil princip relativní rovnosti ani princip individualizace výše pokuty vzhledem k majetkovým poměrům obviněného. Úřad přihlédl k majetkovým poměrům obviněného správně a zákonně.

40. Ve smyslu ust. § 89 odst. 2 správního řádu jsem tedy přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí ve všech jeho výrocích a jeho věcnou správnost v rozsahu vznesených námitek a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu, když napadené rozhodnutí jsem shledal zákonným a věcně správným. Úřad ve správním řízení dostatečně zjistil skutkový stav věci tak, aby mohl posoudit, zda se v daném případě obviněný dopustil porušení zákona. Současně Úřad všechny podklady pro vydání rozhodnutí řádně označil a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a které ho vedly k závěru, že byly splněny podmínky pro uložení sankce, přičemž zjištěný skutkový stav přezkoumal z hlediska naplnění zákonných ustanovení. Dále Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval a současně dostatečně odůvodnil jejich použití.

VI.          Závěr

41. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci tohoto správního řízení v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

42. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí o rozkladu.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

České dráhy, a.s., nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

^[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 56 odst. 1 zákona v návaznosti na § 273 zákona.