číslo jednací: S0213/2018/VZ-21099/2018/531/VNe

Instance I.
Věc Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021
Účastníci
  1. Česká republika – Ministerstvo vnitra
  2. Hyundai Motor Czech s.r.o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Výrok § 263 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb.
Rok 2018
Datum nabytí právní moci 4. 10. 2018
Související rozhodnutí S0213/2018/VZ-21099/2018/531/VNe
R0133/2018/VZ-28593/2018/322/HSc
Dokumenty file icon 2018_S0213.pdf 678 KB

Č. j.: ÚOHS-S0213/2018/VZ-21099/2018/531/VNe

 

Brno: 18. července 2018

 

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 4. 6. 2018, na návrh z téhož dne, jehož účastníky jsou

  • zadavatel – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha,
  • navrhovatel – Hyundai Motor Czech s.r.o., IČO 28399757, se sídlem Siemensova 2717/4, 155 00 Praha,

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných ve veřejné zakázce „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 15. 3. 2018 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 19. 3. 2018 pod ev. č. Z2018-008404, ve znění opravy uveřejněné dne 13. 4. 2018, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 20. 3. 2018 pod ev. č. 2018/S 055-121105, ve znění opravy uveřejněné dne 13. 4. 2018 pod ev. č. 2018/S 072-159581,

 

rozhodl takto: 

I.

Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha – nedodržel při zadávání veřejné zakázky „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 15. 3. 2018 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 19. 3. 2018 pod ev. č. Z2018-008404, ve znění opravy uveřejněné dne 13. 4. 2018, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 20. 3. 2018 pod ev. č. 2018/S 055-121105, ve znění opravy uveřejněné dne 13. 4. 2018 pod ev. č. 2018/S 072-159581, postup stanovený pro vyřizování námitek dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, tím, že se v rozhodnutí ze dne 25. 5. 2018 o námitkách stěžovatele – Hyundai Motor Czech s.r.o., IČO 28399757, se sídlem Siemensova 2717/4, 155 00 Praha – ze dne 17. 5. 2018, jež byly zadavateli doručeny téhož dne, podrobně a srozumitelně nevyjádřil k celému rozsahu námitek stěžovatele,a to zejména ohledně

  • požadavku zadavatele stanoveného v příloze č. 1 „Technická specifikace poptávaných vozidel + specifikace policejní výbavy“ zadávací dokumentace, konkrétně v dokumentu „Příloha č. 1 ZD MV-21007-3/VZ-2018“ obsahujícím tabulku požadovaných parametrů pro typy vozů č. 1 – 12, kde zadavatel požadoval, aby využitelný objem zavazadlového prostoru při vybavení vozidla nabídnutým rezervním kolem činil min. 500 dmᶟ, přičemž stěžovatel k tomuto namítal, že daný požadavek je u vozů s provedením karoserie „Sedan/hatchback“ nepřiměřený a bezdůvodně omezuje hospodářskou soutěž,
  • požadavku zadavatele stanoveného v příloze č. 1 „Technická specifikace poptávaných vozidel + specifikace policejní výbavy“ zadávací dokumentace, konkrétně v dokumentu „Příloha č. 1 ZD MV-21007-3/VZ-2018“ obsahujícím tabulku požadovaných parametrů pro typy vozů č. 1 – 12, kde zadavatel požadoval, aby u poptávaných vozidel bylo provedení karoserie 5 dveřové (zadní dveře, víko včetně zadního okna, zasahující až ke střeše), a to i u modelů „Sedan/ hatchback“, přičemž stěžovatel považoval tento požadavek za nedůvodný a nepřiměřený účelu použití vozidel, čímž došlo ze strany zadavatele k neodůvodněnému omezení hospodářské soutěže, zvýhodnění konkrétního dodavatele a porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace,
  • požadavku zadavatele stanoveného v čl. 7. „TECHNICKÉ PODMÍNKY“, konkrétně v písm. b) bodu 7.1 „Vymezení charakteristik a požadavků na automobily“, zadávací dokumentace, podle něhož je dodavatel povinen nabídnout vozidla v běžném provedení v minimálně 5 barvách, s výjimkou stříbrné a žluté barvy, a dále blíže vymezeného v příloze č. 1 „Technická specifikace poptávaných vozidel + specifikace policejní výbavy“ zadávací dokumentace, konkrétně v dokumentu „Příloha č. 1 ZD MV-21007-3/VZ-2018“ obsahujícím tabulku požadovaných parametrů pro typy vozů č. 1 – 12, podle něhož je u všech typů vozů požadována barva karoserie minimálně černá perleťová a stříbrná metalická, další 3 metalické barvy a barvy červená, bílá a modrá nemetalická; požadavek zadavatele na barevné provedení, a to zejména požadavek na modrou nemetalickou barvu, označil stěžovatel za výrazně omezující hospodářskou soutěž, neboť jej splňuje pouze omezený počet modelů aut na relevantním trhu, a za nepřiměřený předpokládanému využití poptávaných vozidel,

čímž porušil ustanovení § 245 odst. 1 citovaného zákona, když se v rozhodnutí zadavatele ze dne 25. 5. 2018 o námitkách jmenovaného stěžovatele podrobně a srozumitelně nevyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách, čímž se předmětné rozhodnutí zadavateleze dne 25. 5. 2018 o námitkách uvedeného stěžovatele stalo nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.

II.

Jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha – uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podle § 263 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ruší rozhodnutí zadavatele ze dne 25. 5. 2018 o námitkách stěžovatele – Hyundai Motor Czech s.r.o., IČO 28399757, se sídlem Siemensova 2717/4, 155 00 Praha – ze dne 17. 5. 2018 učiněné v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 15. 3. 2018 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 19. 3. 2018 pod ev. č. Z2018-008404, ve znění opravy uveřejněné dne 13. 4. 2018, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 20. 3. 2018 pod ev. č. 2018/S 055-121105, ve znění opravy uveřejněné dne 13. 4. 2018 pod ev. č. 2018/S 072-159581.        

III.

Zadavateli – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha – se podle § 263 odst. 8 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, až do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. S0213/2018/VZ ve věci návrhu navrhovatele – Hyundai Motor Czech s.r.o., IČO 28399757, se sídlem Siemensova 2717/4, 155 00 Praha – ze dne 4. 6. 2018 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ukládá zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 15. 3. 2018 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 19. 3. 2018 pod ev. č. Z2018-008404, ve znění opravy uveřejněné dne 13. 4. 2018, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 20. 3. 2018 pod ev. č. 2018/S 055-121105, ve znění opravy uveřejněné dne 13. 4. 2018 pod ev. č. 2018/S 072-159581.   

IV.

Podle § 266 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 1 vyhlášky č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejné zakázky, se zadavateli – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha – ukládá:

uhradit náklady řízení ve výši 30 000,- Kč (třicet tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.             Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha (dále jen „zadavatel“) – uveřejnil podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), ve Věstníku veřejných zakázek dne 19. 3. 2018 pod ev. č. Z2018-008404, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. 3. 2018 pod ev. č. 2018/S 055-121105, oznámení o zahájení otevřeného zadávacího řízení nadlimitní veřejné zakázky „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021“ (dále jen „veřejná zakázka“). Oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo zadavatelem do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 15. 3. 2018 a tímto dnem bylo podle § 56 odst. 1 zákona zahájeno zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku.

2.             V bodu II.1.3) oznámení o zahájení zadávacího řízení je uvedeno, že se jedná o veřejnou zakázku na dodávky, přičemž z bodu II.2.4) oznámení o zahájení zadávacího řízení vyplývá, že jejím předmětem jsou „průběžné dodávky osobních automobilů v policejním provedení a v omezené míře osobní automobily v běžném provedení, a dále poskytnutí potřebného technického vybavení pro až 12 servisních pracovišť (…).“.

3.             Zadavatel stanovil v bodu II.1.5) oznámení o zahájení zadávacího řízení předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ve výši 2 250 000 000,- Kč bez DPH.

4.             V bodu IV.1.1) oznámení o zahájení zadávacího řízení zadavatel v dalším určil, že veřejná zakázka bude zadávána v otevřeném řízení, přičemž lhůtu pro podání nabídek zadavatel stanovil v bodě IV.2.2) oznámení o zahájení zadávacího řízení do 10. 5. 2018, kterou následně prodloužil do 5. 6. 2018.

5.             Dne 17. 5. 2018 obdržel zadavatel od dodavatele – Hyundai Motor Czech s.r.o., IČO 28399757, se sídlem Siemensova 2717/4, 155 00 Praha (dále jen „navrhovatel“) – námitky z téhož dne proti zadávací dokumentaci veřejné zakázky (dále jen „námitky“). Zadavatel rozhodnutím ze dne 25. 5. 2018, které navrhovatel obdržel téhož dne, podané námitky odmítl (dále jen „rozhodnutí o námitkách“).

6.             Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele o jím podaných námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 4. 6. 2018 návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“) u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“).        

7.             Z protokolu o otevírání nabídek ze dne 5. 6. 2018 vyplývá, že zadavatel obdržel na plnění veřejné zakázky 2 nabídky, a to nabídku účastníka – ŠKODA AUTO a.s., IČO 00177041, se sídlem tř. Václava Klementa 869, 293 01 Mladá Boleslav (dále jen „ŠKODA AUTO a.s.“); druhá nabídka podaná navrhovatelem byla zadavatelem shledána jako podaná opožděně, neboť byla vložena do systému Národního elektronického nástroje (dále jen „NEN“) dne 5. 6. 2018 v 10:00:18 hod., přičemž lhůta pro podání nabídek uplynula dne 5. 6. 2018 v 10:00:00 hod.      

II.             OBSAH NÁVRHU

8.             Navrhovatel v podaném návrhu brojí proti zadávacím podmínkám uvedeným v zadávací dokumentaci, kdy je přesvědčen, že tyto jsou v rozporu s pravidly zákona a základními zásadami zadávání veřejných zakázek.

9.             V úvodu návrhu navrhovatel stručně rekapituluje skutečnosti tvrzené zadavatelem v rozhodnutí o námitkách. K první uváděné skutečnosti, podle níž může vozidla splňující zadávací podmínky nabídnout vícero dodavatelů, navrhovatel sděluje, že toto tvrzení zadavatel ponechal v obecné rovině, aniž by jej blíže podepřel konkrétními příklady; navrhovatel je nadále přesvědčen, že zadávací podmínky splňuje pouze výrobce ŠKODA AUTO a.s. K dalšímu tvrzení zadavatele, z něhož vyplývá, že technické podmínky jsou nastaveny s ohledem na použití vozidel bezpečnostními sbory, navrhovatel poznamenává, že zadavatel k jednotlivým parametrům uvádí pouze obecné zdůvodnění, které však může být stejně „platné“ i pro zcela jiné hodnoty stanovených parametrů. K třetímu tvrzení zadavatele, které obhajuje zákonnost zadávacích podmínek účelností nákupu a naplněním principů 3E, navrhovatel podotýká, že pokud reálně může podat nabídku pouze jeden výrobce, vytrácí se prvek efektivní soutěže, přičemž se nelze domnívat, že cena bude minimalizována a že veřejná zakázka bude účelně zadána. Navrhovatel tak nemá za to, že by zadavatel jím podané námitky přesvědčivě vyvrátil. Dále navrhovatel upozorňuje na pozadí zadávání posuzované veřejné zakázky, kdy podle něj zadavatel nevyčerpal možnost nakoupit poptávaná vozidla na základě tendru z roku 2016, který vyhrál navrhovatel s vozem Hyundai Tucson, a vypsal novou veřejnou zakázku, jejíž zadávací podmínky jsou nastaveny tak, že znevýhodňují účast výrobce vozů značky Hyundai.

10.         Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že zadavatel nepředložil žádné výsledky tvrzeného průzkumu trhu, na základě něhož měl dospět k přesvědčení, že jím kladené požadavky na vozidla umožňují dostatečnou hospodářskou soutěž. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách nekonkretizuje vozidla, jež jeho požadavky splňují, a navrhovatel ani nebyl v rámci tvrzeného průzkumu trhu zadavatelem osloven. Navrhovatel navrhuje, aby si v rámci správního řízení Úřad nechal doklady o tvrzeném průzkumu trhu od zadavatele předložit za účelem správného posouzení skutkového stavu věci.

11.         Navrhovatel nepovažuje za oprávněné tvrzení zadavatele, že nechce být rukojmím dodavatelů, a že pokud vozy některého z dodavatelů parametry definované v zadávacích podmínkách nesplňují, jedná se o důsledek obchodního rozhodnutí příslušného dodavatele. Pokud na trhu, kde soupeří desítky výrobců vozidel, splňuje požadavky zadavatele jediný výrobce, nasvědčuje tato skutečnost subjektivnímu a účelovému nastavení zadávacích podmínek veřejné zakázky, zejména když zadavatel u některých parametrů definoval jejich minimální úroveň právě na tom stupni, jenž vylučuje značnou část alternativ (např. požadavek na velikost zavazadlového prostoru u provedení sedan/hatchback). Jestliže by měl zadavatel přesto tak specifické požadavky, vznáší navrhovatel otázku, zda se mohou týkat všech 3900 poptávaných vozidel, a zda, pokud jde o takto specifická vozidla, poskytl zadavatel výrobcům dostatek prostoru, aby se mohli těmto požadavkům přizpůsobit. Zásahy do výrobního procesu kladou na dodavatele časové a finanční nároky a z toho důvodu nejsou dodavatelé schopni ve stanovené lhůtě pro podání nabídek na požadavky zadavatele zareagovat a vozidla vyvinout, resp. homologovat, přičemž nemají záruku návratnosti své investice, když uváděné počty vozidel ani nemusí být ve výsledku odebrány. Tímto je tedy pro jiné dodavatele, než je výrobce vozů Škoda, účast v zadávacím řízení znemožněna. Navrhovatel nesouhlasí s argumentací zadavatele, že by měla zásada zajištění hospodářské soutěže ustoupit zásadě hospodárnosti, zvláště když v důsledku zadavatelem nastavených zadávacích podmínek dochází k úplné eliminaci hospodářské soutěže; zadavatel by měl reflektovat situaci na relevantním trhu, neboť cílem šetřené veřejné zakázky není nákup unikátního výrobku či systému, nýbrž obnova vozového parku.

12.         Navrhovatel poukazuje na fakt, že zadavatel v zadávací dokumentaci, v komparaci s veřejnými zakázkami na obdobný předmět plnění zadávanými v minulosti, stanovil nové, další požadavky na parametry vozidel a jejich funkcionality, kdy za účelem podpory právě řečeného navrhovatel předkládá srovnávací tabulku. Navrhovatel podotýká, že zadavateli neupírá právo nastavit objektivní a odůvodnitelné parametry vozidel, nicméně v šetřeném případě zadavatel takto nepostupoval.   

13.         Navrhovatel napadá nastavení technických parametrů jednotlivých vozidel, které zadavatel specifikoval především v příloze č. 1 zadávací dokumentace, v níž, mimo jiného, stanovil závazné požadavky na provedení (homologaci) vozidel, na typ karoserie, bezpečnostní systém brždění během a po kolizi, na vyhřívané čelní sklo a na barevné provedení vozidel. K právě řečenému navrhovatel konstatuje, že vzájemná kombinace předmětných parametrů uvedených v zadávací dokumentaci je natolik zužující, že vede nejen k znemožnění účasti navrhovatele v zadávacím řízení, ale rovněž i k vyloučení jakékoliv efektivní soutěže o veřejnou zakázku. Navrhovatel uvádí, že zadavatelem stanovenou technickou specifikaci jednotlivých typů poptávaných vozidel sice samostatně splňují modely více značek, avšak zadavatel neumožnil podat samostatnou nabídku na jednotlivé typy vozidel, přičemž pro všech zadavatelem požadovaných 12 typů vozidel je předmětná vozidla v požadované technické specifikaci schopen nabídnout toliko výrobce ŠKODA AUTO a.s. Zadavatel tak dle slov navrhovatele již a priori v důsledku stanovení technických podmínek omezil výběr na posledně jmenovaného dodavatele. Navrhovatel v této souvislosti odkazuje na závěry obsažené v rozhodnutích Úřadu č. j. ÚOHS-S467/2014/VZ-21499/2014/513/PDr/JLí ze dne 10. 10. 2014 a č. j. ÚOHS-S720/2012/VZ-6764/2013/511/MKl ze dne 15. 4. 2013.    

14.         Navrhovatel v dalším konstatuje, že podání nabídky dvěma výrobci, kteří by se mohli spojit za účelem podání společné nabídky, je nereálné jednak s ohledem na panující konkurenční prostředí, a současně s ohledem na vysoké náklady, jež by vznikly při zajištění požadavku zadavatele na vybavení servisních pracovišť. Ani podání nabídky distributorem není reálné, neboť tento nemůže mj. cenově konkurovat nabídce přímého výrobce.

15.         Dále se navrhovatel podrobně vyjadřuje k jednotlivým limitujícím technickým parametrům, jejichž stanovení dle jeho názoru postrádá reálné zdůvodnění. Jako první limitující technický parametr uvádí navrhovatel požadavek na homologované provedení karoserie, kdy u typů vozidel č. 1, 3, 5, 7, 9 a 11 je požadováno provedení sedan/hatchback, a u typů vozidel č. 2, 4, 6, 8, 10 a 12 pak provedení kombi. Vzhledem ke skutečnosti, že zadavatel ve vysvětlení zadávací dokumentace uvedl, že nepřipouští jiné homologace než výslovně uvedené v zadávací dokumentaci, kdy však např. navrhovatelem vyráběný model Hyundai Tucson, homologovaný jako víceúčelové vozidlo, splňuje technické a užitné vlastnosti vozidel homologovaných jako hatchback a kombi, je navrhovatel přesvědčen, že potřeby zadavatele mohou být objektivně naplněny nejen prostřednictvím vozidla homologovaného jako hatchback, resp. kombi, ale i vozidlem homologovaným jako víceúčelové vozidlo, čemuž svědčí i jejich použití pro policejní účely i v jiných státech Evropy. Tato vozidla jsou v tuzemských podmínkách široce rozšířena a vyhovují plně podmínkám městského provozu. Navrhovatel tudíž pokládá požadavek zadavatele na homologované provedení vozidel za nepřiměřeně restriktivní. K tomu dodává, že požadavky na ty užitné vlastnosti vozidel, které jsou zahrnuty v homologaci, tj. např. objem zavazadlového prostoru, výška, šířka a délka vozidla a s tím související velikost vnitřního prostoru, by mohly obstát i jako samostatné technické požadavky, aniž by bylo nutné vyžadovat konkrétní homologaci. Zadavatel postupoval účelově, když stanovil požadavek na homologaci, neboť kupříkladu parametr týkající se objemu zavazadlového prostoru vymezil shodným způsobem pro různá homologovaná provedení vozidel, čili požadavek na homologaci nemá opodstatnění. Stanovením tohoto nepřiměřeného požadavku zadavatel porušil zásadu zákazu diskriminace, jelikož ze soutěže o veřejnou zakázku bezdůvodně vyloučil automobily, které jsou objektivně způsobilé naplnit jeho potřeby.

16.         Jako další parametr navrhovatel napadá požadavek na provedení karoserie, když předesílá, že homologaci sedan/hatchback zadavatel fakticky omezuje pouze na homologaci hatchback, neboť požaduje u tohoto typu karoserie pětidveřové provedení, a současně požaduje, aby otevíratelné víko, včetně zadního okna, zasahovalo až ke střeše, což vylučuje nabídnout vozidla v provedení sedan. Navíc zadavatel vyloučil možnost nabídnout jinak homologovaná vozidla, čili je soutěž u typů vozů č. 1, 3, 5, 7, 9 a 11 ve své podstatě omezena na soutěž vozidel v provedení hatchback, čímž je soutěž do značné míry limitována a dochází ke zvýhodnění modelu Škoda Octavia výrobce ŠKODA AUTO a.s. Tento požadavek, společně s požadavkem na konkrétní homologaci vozů, je nedůvodný, nepřiměřený účelu použití vozidel, omezuje efektivní hospodářskou soutěž o posuzovanou veřejnou zakázku, a to bez věcného odůvodnění.

17.         Navrhovatel dále nesouhlasí s požadavkem na velikost kufru u vozidel v provedení sedan/hatchback, kdy zadavatel požaduje u vozidel typů č. 1 až 8 minimální využitelný objem zavazadlového prostoru při vybavení vozidla nabídnutým rezervním kolem o hodnotě 500 dmᶟ, a to bez ohledu na požadované provedení vozidla, z čehož vyplývá, že požaduje objem zavazadlového prostoru pro modely v provedení sedan/hatchback shodný s objemem pro modely kombi, přičemž modely vozidel v provedení hatchback, resp. sedan disponují typicky menším zavazadlovým prostorem, než modely kombi. Za kritickou považuje navrhovatel velikost zavazadlového prostoru o hodnotě 499 dmᶟ, při jejímž překročení počet možných nabídek výrazně klesá. Pokud zadavatel svůj požadavek zdůvodňuje nutností umístit do zavazadlového prostoru policejní výstroj, považuje navrhovatel tento argument za nepřezkoumatelný, jelikož zadavatel v rozhodnutí o námitkách nespecifikoval přesný rozsah policejní výbavy, jakož ani to, zda bude skutečně převážena ve všech vozech. Zadavatel nadto zvolil pro měření objemu zavazadlového prostoru metodu VDA 210, která ještě zpřísňuje již tak restriktivní požadavky, neboť je u ní dosahováno nižších hodnot než u metody VDA 211, s jejíž pomocí naměřené údaje bývají uváděny v cenících vozidel. Řada dodavatelů tedy bude nucena provést přeměření, přičemž je otázkou, zda délka lhůty pro podání nabídek bude pro všechny z nich lhůtou dostačující. I v tomto případě se tedy jedná o nepřiměřený a neodůvodněný požadavek, který diskriminuje jiné dodavatele než je výrobce vozů značky Škoda.

18.         Navrhovatel napadá rovněž požadavek zadavatele na přítomnost systému stabilizace vozidla během i po kolizi, jímž mají být poptávaná vozidla vybavena (např. multikolizní brzda). Tento systém považuje navrhovatel za příznačný pro vozidla vyšších tříd, přičemž se nejedná o systém, jenž by byl plošně užíván. Současně se však jedná o systém svou funkcí natolik specifický, že jím disponují vozidla koncernu Volkswagen (zde nazýván multikolizní brzda), který své vozy daným systémem vybavuje již u nižších tříd vozidel v základní výbavě, na rozdíl od ostatních výrobců. Navrhovatel se domnívá, že pokud zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že u tohoto parametru se nejedná o určitý systém, ale o funkcionalitu, jež musí pracovat stále, tj. systém, který nebude po nehodě deaktivován, tzn. připustil, že nutně nemusí dojít k zablokování brzd a úplnému zastavení vozidla, pak tímto došlo ke změně výkladu zadávacích podmínek, kterou nicméně sdělil pouze navrhovateli. Tato změna zadávacích podmínek však měla být ze strany zadavatele oznámena všem dodavatelům, a zadavatel měl v návaznosti na ni přistoupit k prodloužení lhůty pro podání nabídek v souladu s § 99 zákona.  

19.         Omezující vliv na okruh automobilů splňujících technické podmínky má dle navrhovatele i požadavek na vyhřívané čelní sklo, které zadavatel poptává pro vozy typu č. 1 až 8, neboť není typickou součástí výbavy vozidel nižší střední třídy. Zadavatel přitom v zadávací dokumentaci ani nepřipustil možnost zajistit požadovanou funkci prostřednictvím jiného řešení. Předmětný parametr je opět příznačný pro vozidlo Škoda Octavia, dále jej splňují vozy značky Volkswagen, modely Opel Astra a Ford Focus, avšak pouze v rámci příplatkové výbavy. Navrhovatel dodává, že pokud zadavatel v rozhodnutí o námitkách připustil, že tento požadavek splňuje každý automobil s elektrickým vyhříváním či vyhříváním pod stěrači, provedl změnu výkladu zadávacích podmínek, v jejímž důsledku mohlo dojít k rozšíření okruhu možných dodavatelů. Zadavatel však tuto změnu neoznámil všem dodavatelům, stejně tak ani neprodloužil lhůtu pro podání nabídek, čímž se dopustil porušení zákona. 

20.         Navrhovatel taktéž nesouhlasí s požadavkem zadavatele na barevné provedení vozidel, zejména pak s požadavkem na dodávku vozů modré nemetalické barvy, jemuž je na relevantním trhu schopen vyhovět pouze omezený počet výrobců (ŠKODA AUTO a.s., Opel), přičemž tato barva je příznačná pro vozy značky Škoda. Předmětný požadavek není dle názoru navrhovatele odůvodněný účelem veřejné zakázky, je nepřiměřený předpokládanému účelu použití vozidel a způsobuje sám o sobě vyloučení navrhovatele a ostatních potenciálních dodavatelů z možnosti podání nabídky, neboť časová a finanční náročnost vývoje nové barvy a její zavedení do výroby je značná, přičemž dle zkušeností navrhovatele trvá cca 6 měsíců.

21.         Navrhovatel považuje za diskriminační i nepřiměřeně krátký čas na uzpůsobení vozidel technickým podmínkám, neboť zadavatel stanovil např. u typu vozu č. 1 celkem 76 položek parametrů/výbavy, z nichž některé jsou nadstandardními prvky, jež nejsou v zadavatelem požadovaných kategoriích na relevantním trhu běžně dodávány, a tudíž bude nezbytné provést úpravu standardně dodávaných modelů, kdy doba splnění některých z technických podmínek se může pohybovat v řádu jednotek měsíců. Požadavky zadavatele na časový průběh zadávacího řízení jsou dle názoru navrhovatele natolik striktní, že samy o sobě omezují možnost navrhovatele tyto úpravy provést a získat veřejnou zakázku. Kromě nepřiměřeně krátké lhůty pro podání nabídek v délce 11 týdnů se v dalším jedná o požadavek na poskytnutí vzorků vozidel typu č. 1 a 6 ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy a požadavek na poskytnutí vzorku vozidla v policejním provedení v každém z nabízeného typu karoserie do 60 dnů ode dne doručení oznámení o výběru dodavatele. Negativní účinek je dále zesílen u dodavatelů, kteří nejsou přímými výrobci vozidel, popř. nemají vliv na výrobní kapacity. Kombinace shora jmenovaných technických podmínek spolu s časovým rámcem zadávacího řízení vedou k vyloučení efektivní soutěže o posuzovanou veřejnou zakázku, jelikož podmínky účasti zvýhodňují konkrétního dodavatele.

22.         V závěru návrhu navrhovatel shrnuje, že technické podmínky nejsou stanoveny objektivně a podstatně omezují okruh možných dodavatelů, aniž by byla zdůvodněna jejich nezbytnost. Zejména hraniční hodnoty parametrů neobstojí v testu proporcionality. Ačkoliv zadavatel veřejnou zakázku zadává v otevřeném řízení, nastavení zadávacích podmínek natolik eliminuje hospodářskou soutěž a zvýhodňuje výrobce ŠKODA AUTO a.s., jako by zadavatel fakticky použil k zadání veřejné zakázky jednací řízení bez uveřejnění. Na základě všech výše předestřených argumentů proto navrhovatel navrhuje, aby Úřad jako nápravné opatření zrušil zadávací řízení.

23.         Úřad na tomto místě uvádí, že text návrhu do značné míry přejímá text námitek navrhovatele ze dne 17. 5. 2018, a to včetně argumentace navrhovatele směřující vůči nezákonnému nastavení technických podmínek v části „Technické podmínky“ zadávací dokumentace.

III.           PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ   

24.         Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), bylo zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dnem 4. 6. 2018, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele. Zadavateli byl stejnopis návrhu doručen taktéž dne 4. 6. 2018.

25.         Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou:  

  • zadavatel,  
  • navrhovatel.   

26.         Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům dopisem č. j. ÚOHS-S0213/2018/VZ-16757/2018/531/VNe ze dne 6. 6. 2018.    

27.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0213/2018/VZ-18770/2018/531/VNe ze dne 25. 6. 2018 stanovil Úřad účastníkům řízení lhůtu pro vyjádření k podkladům rozhodnutí.      

28.         Rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0213/2018/VZ-20203/2018/531/VNe ze dne 10. 7. 2018 Úřad zamítl návrh navrhovatele ze dne 2. 7. 2018 na nařízení předběžného opatření, jímž by měl být zadavateli uložen zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku.       

Vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 13. 6. 2018

29.         Zadavatel se k návrhu vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 13. 6. 2018, které Úřad obdržel téhož dne, přičemž konstatuje následující.

30.         Zadavatel je přesvědčen, že se se všemi skutečnostmi namítanými v návrhu řádně vypořádal již v rámci rozhodnutí o námitkách, a proto odkazuje na závěry v něm obsažené. Nad rámec zadavatel uvádí následující.

31.         Zadavatel se domnívá, že navrhovatel není osobou oprávněnou k podání návrhu na zahájení správního řízení, neboť mu nedoručil stejnopis návrhu v zákonem stanovené desetidenní lhůtě ode dne, kdy obdržel rozhodnutí o odmítnutí námitek, tj. ode dne 27. 5. 2018 (Úřad má za to, že se zadavatel dopustil zjevného písařského pochybení, neboť z dokumentace o zadávacím řízení zjistil, že rozhodnutí o námitkách bylo navrhovateli doručeno dne 25. 5. 2018, pozn. Úřadu). Navrhovatel sice doručil stejnopis návrhu zadavateli dne 4. 6. 2018 (dodáním do datové schránky), avšak dne 5. 6. 2018 byl dokument centrální podatelnou zadavatele stornován a zaslán navrhovateli zpět z důvodu, že jedna z příloh návrhu, konkrétně příloha č. 8, byla v neakceptovatelném formátu. Vzhledem k právě řečenému se tudíž pracovníci zadavatele nemohli s obsahem dokumentu seznámit, neboť nebyl v objektivní dispozici zadavatele. Dokument, jehož obsah se stal objektivně přístupným, byl až stejnopis návrhu s pozměněným formátem předmětné přílohy, doručený navrhovatelem do datové schránky zadavatele dne 5. 6. 2018. Dle názoru zadavatele tak došlo až dne 5. 6. 2018 ke skutečnému doručení stejnopisu návrhu, přičemž se tak však již stalo po uplynutí zákonné lhůty. Zadavatel má za to, že pojem „doručit“ obsažený v § 251 odst. 2 zákona je nutno vykládat jako „dostat do objektivní dispozice adresáta“, přičemž ustanovení § 211 odst. 6 zákona není možno na danou situaci aplikovat, jelikož citované ustanovení předpokládá, že je dokument dodán do datové schránky adresáta řádně, tzn. včetně akceptovatelného formátu. Vzhledem k výše uvedenému tak zadavatel navrhuje, aby Úřad vedené správní řízení podle § 257 písm. e) zákona zastavil.

32.         Zadavatel dále upozorňuje, že z NEN je patrné, že se navrhovatel pokusil podat nabídku, nicméně tato byla zadavateli doručena 18 sekund po uplynutí lhůty pro podání nabídek. Jestliže tedy navrhovatel podal nabídku, byť po lhůtě, lze mít dle zadavatele za to, že se zabýval veškerými aspekty této nabídky, čili i nabídkovou cenou, a tedy není v situaci, kdy by nemohl stanovit celkovou nabídkovou cenu. Zadavatel se domnívá, že navrhovatel neměl složit kauci „pouze“ ve výši 100 000,- Kč, jak reálně učinil, nýbrž měl složit kauci ve výši 1 % z jeho nabídkové ceny za celou dobu plnění veřejné zakázky. Zadavatel proto navrhuje, aby Úřad správní řízení podle § 257 písm. c) zákona zastavil. 

33.         Zadavatel v dalším konstatuje, že tak jako v každém zadávacím řízení zadávací podmínky šetřené veřejné zakázky omezují některé dodavatele, avšak nesouhlasí s tvrzením navrhovatele o nepřiměřenosti zadávacích podmínek a o zvýhodnění konkrétního dodavatele. Jelikož navrhovatel podal nabídku, která jistě byla podána s cílem ucházet se o plnění veřejné zakázky, nemohou být zadávací podmínky natolik diskriminační, jak navrhovatel proklamuje. Zadavatel pro plnění veřejné zakázky nepřipouští dodání víceúčelových vozidel z toho důvodu, že tato jsou pro jejich „víceúčelovost“ vhodná pouze pro určité úkoly, přičemž potřebný počet těchto vozidel byl saturován v rámci zadávacího řízení konaného v roce 2016. Policie ČR má oproti ostatním zemím své zcela specifické potřeby, které byly promítnuty do zadávacích podmínek. Průzkum trhu byl dle slov zadavatele proveden bez oslovení konkrétních dodavatelů, neboť současné databáze automobilů toto umožňují a navrhovatel byl s tímto průzkumem seznámen v rámci předchozího správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. S0482/2017/VZ. Konstatování navrhovatele, že požadavky zadavatele splňuje pouze jeden výrobce, považuje zadavatel za nepravdivé, avšak i pokud by tomu tak skutečně bylo, nejednalo by se o porušení zákona, jelikož zadávací podmínky jsou objektivně odůvodněné a sledují účelnost pořízení majetku státu, kdy z 90 % se jedná o automobily v policejním provedení a služební automobily Policie ČR v civilním provedení, tj. automobily sloužící k zajištění bezpečnosti obyvatel. Požadavky na poptávaná vozidla byly stanoveny s ohledem na zkušenosti z praxe, na bezpečnostní situaci a aktuální ohrožení, přičemž mezi prvky zásadní důležitosti se řadí požadavek na velikost zavazadlového prostoru, požadavek na páté dveře, požadavek na výkon motoru a požadavek na vnitřní rozměry prostoru pro posádku.

34.         Dále se zadavatel ve svém vyjádření zabývá zdůvodněním jednotlivých technických požadavků, resp. technických parametrů poptávaných vozidel. Velikost zavazadlového prostoru je ovlivněna obsahem nutné policejní výbavy, jež je v zavazadlovém prostoru standardně převážena a jejíž objem průběžně narůstá. Nelze přitom vycházet z pouhého součtu objemu přepravovaných věcí, neboť i při nejšetrnějším skládání je nutno počítat se vznikem „vzduchových bublin“ a uložené prvky musí být možné vyjmout uživatelsky přívětivým způsobem, tzn. prvky policejní výbavy není možné v zavazadlovém prostoru napasovat „nadoraz“. V příloze svého vyjádření zadavatel pro doplnění uvedených informací rekapituluje seznam vybavení přepravovaného v zavazadlovém prostoru v podobě tabulky s uvedením rozměrů a fotografií předmětného vybavení. Čistý objem výbavy při dvoučlenné obsazenosti vozu je pouze 360 dmᶟ, avšak u trojčlenné hlídky tento objem vzrůstá na hodnotu nad 450 dmᶟ, k čemuž je však nutné přičíst skříň na dlouhé zbraně o objemu cca 48 dmᶟ a prostor na její otevření, tj. cca 90 dmᶟ, a dále systém radiostanice a lokalizační a záznamové zařízení s čistým objemem cca 20 - 25 dmᶟ. Čistý objem pro dvoučlennou posádku tak dle zadavatele činí cca 470 dmᶟ a u posádky trojčlenné již 565 dmᶟ, k čemuž je nadto nutné přičíst reálnou možnost uložení jednotlivých předmětů, potřebu chlazení a větrání elektronického vybavení. Z výše popsaného vyplývá, že ústup pod hranici 500 dmᶟ by pro zadavatele znamenal pořizování majetku neúčelným způsobem. Zadavatel dále objasňuje, proč bylo možné v dřívějších zadávacích řízeních pořizovat auta s objemem zavazadlového prostoru od hodnoty 450 dmᶟ. K požadavku na páté dveře zadavatel uvádí, že je z hlediska služebního nasazení vozidel v policejním provedení nepředstavitelné, aby místo dveří byla k dispozici pouze otevírací zadní kapota, jelikož je zapotřebí co nejjednodušší a rychlý a operativní přístup k vezenému materiálu, což bez pátých dveří není možné. Požadavek na minimální výkon motoru 130 kW zadavatel nepovažuje za nepřiměřený či neúčelný, neboť jednoznačně vychází ze současného stavu motorizace na komunikacích České republiky, přičemž byl již dříve podrobně zdůvodněn. Čtvrtý základní omezující požadavek, tj. požadavek na vnitřní rozměry prostoru poptávaných vozidel, byl stanoven s ohledem na skutečnost, že jsou poptávány pětimístné automobily, které musí být způsobilé umožnit přepravu pěti plně vystrojených a vyzbrojených policistů; proto bylo nezbytné a účelné dané rozměry definovat. Tyto rozměry byly stanoveny jako ještě účelné, ovšem skutečně minimální a nepředstavují zásadní omezení.

35.         K dalším požadavkům zadavatel doplňuje, že pokud příslušný dodavatel splní čtyři shora jmenované základní požadavky, další požadavky naplní vždy, čili zadavatel nepovažuje své požadavky na další výbavu vozidel za omezení hospodářské soutěže. Pokud se jedná o navrhovatelem tvrzenou nepřiměřenost lhůt, pak zadavatel nepokládá za reálné nastavit lhůty zadávacího řízení tak, aby potenciální dodavatel byl v těchto lhůtách schopen změnit konstrukční řešení a realizovat veškeré zkoušky a homologaci.  

36.         V dalším zadavatel podotýká, že nákup víceúčelových vozidel v zadávacím řízení v roce 2016 byl způsoben chybou v zadávacích podmínkách, jelikož zadavatel běžně nakupuje terénní vozidla, mezi něž se řadí SUV, prostřednictvím zvláštního zadávacího řízení, neboť ve standardních podmínkách není jejich používání účelné. Co se týče jednotlivých komponent výbavy, navrhovatel veškeré technologie ve svých produktech využívá a je pouze otázkou jeho obchodní politiky, jaké modely pro jaké segmenty trhu jimi vybaví. Zadavatel uvádí, že požadavek na homologaci vozidel byl stanoven kvůli maximální transparentnosti určení požadované karoserie, pro zamezení diskriminace z důvodu použití názvu typického pro určitého dodavatele a pro naplnění účelnosti nákupem standardního automobilu v policejním provedení. Ohledně systému stabilizace je samozřejmé, že se požadavky na bezpečnost zvyšují a zadavatel tak chce maximalizovat bezpečnostní možnosti policistů při plnění jejich služebních úkolů. Ve vztahu k požadavku na vyhřívané čelní sklo zadavatel konstatuje, že platí, že výjezd k zásahu v zimním období je samozřejmě bezpečnější a rychlejší, jestliže je lepší viditelnost.

37.         K tvrzení navrhovatele, že určitá vozidla nejsou schopna cenově konkurovat vozidlům Škoda Octavia, zadavatel poznamenává, že v rámci posuzovaného zadávacího řízení není ceníková cena tím, čím se řídí rozhodování potenciálního dodavatele, zda nabídku podá či nikoliv. Z pouhé skutečnosti, že byla podána pouze jedna nabídka, nelze usuzovat na nezákonnost zadávacích podmínek, nadto byla podána ještě jedna nabídka, byť opožděná, tj. nabídka navrhovatele. Zadavatel zdůrazňuje, že pro posouzení zákonnosti zadávacích podmínek musí být vzato do úvahy i to, že majetek státu má, resp. musí být pořízen v souladu s principy 3E, a to v celém souhrnu.

38.         Zadavatel setrvává na požadavku na homologaci vozidel, když uvádí, že pokud si standardní zákazník přeje pořídit hatchback či kombi, nekoupí si SUV, což platí též pro zadavatele. Pokud byla vozidla SUV zadavatelem v minulosti nakoupena, dělo se tak pro naplnění určité funkce a tato vozidla jsou nasazena za určitým účelem, stejně jako se tomu děje v zahraničí.

39.         K požadavku na pětidveřové provedení zadavatel doplňuje, že není pravdou, co uvádí navrhovatel ohledně sedanu, neboť jednoznačně pětidveřová vozidla homologovaná jako sedan existují. Pokud navrhovatel nepřizpůsobil za poslední roky svůj výrobní program současným trendům (když typ i40 nabízený navrhovatelem sice má požadovanou velikost, avšak nemá dostatečný výkon zážehového motoru a nemá páté dveře), nelze klást toto k tíži zadavateli a chtít po něm, aby svoje požadavky přizpůsoboval možnostem navrhovatele. Ohledně tvrzení navrhovatele, že rozhodnutím o námitkách změnil zadávací podmínky ve vztahu k požadavkům na vyhřívané čelní sklo a stabilizační systémy, zadavatel sděluje, že ke změně zadávacích podmínek nedošlo, neboť zadavatel vždy tvrdil a nadále tvrdí, že „mu jde jen a pouze o funkci daného zařízení“.

40.         Zadavatel závěrem svého vyjádření opětovně upozorňuje na skutečnost, že navrhovatel podal v zadávacím řízení nabídku, a tudíž nemohou být pravdivá jeho tvrzení o diskriminačních účincích zadávacích podmínek. Ve světle všech shora popsaných skutečností proto zadavatel navrhuje, aby Úřad návrh podle § 265 písm. a) zákona zamítl.     

Vyjádření navrhovatele ze dne 21. 6. 2018

41.         Dne 22. 6. 2018 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele ze dne 21. 6. 2018. Úvodem vyjádření navrhovatel sděluje, že po zahájení předmětného správního řízení nastaly nové skutečnosti, které mu při podání návrhu nebyly známy, avšak tyto souvisí s předmětem správního řízení, a proto považuje za vhodné s nimi Úřad seznámit, přičemž žádá, aby k nim Úřad v rámci vedeného správního řízení přihlédl.

42.         Navrhovatel upozorňuje, že ze strany zadavatele došlo v rozhodnutí o námitkách k vypořádání námitky navrhovatele ohledně požadavku na stabilizační systém a požadavku na vyhřívání čelního skla takovým způsobem, že byly fakticky změněny zadávací podmínky, avšak nebyla prodloužena lhůta pro podání nabídek. V návaznosti na tuto skutečnost tak podal navrhovatel dne 4. 6. 2018 námitky směřující proti úkonu, resp. opomenutí zadavatele – neprodloužení lhůty pro podání nabídek, které však zadavatel svým rozhodnutím ze dne 14. 6. 2018 odmítl. Navrhovatel je však nadále přesvědčen, že došlo k porušení zákona, když jednotlivá tvrzení zadavatele stran shora specifikovaných požadavků si vzájemně odporují, což prohlubuje netransparentnost jeho postupu. V dalším navrhovatel v podrobnostech popisuje svoji argumentaci a protiargumentaci zadavatele ve vztahu k vysvětlení požadavku na stabilizační systém a poznamenává, že systém stabilizace vozidla během kolize a po kolizi lze (kumulativně) z povahy věci zajistit pouze pomocí systému multikolizní brzda, který je systémem jedinečným a nenahraditelným, a pokud zadavatel danou funkcionalitu v rozhodnutí o námitkách nově vysvětlil tak, že bude splněna i systémem, jenž nepřestane fungovat po kolizi, jedná se jednoznačně o změnu zadávacích podmínek, popř. by se mohlo jednat o neurčitost či nejednoznačnost zadávacích podmínek, což by bylo v rozporu s § 36 odst. 3 zákona. Obdobného pochybení se dle názoru navrhovatele dopustil zadavatel i u dovysvětlení požadavku na vyhřívání čelního skla, když dodatečně připustil, aby byl daný požadavek považován za splněný, jestliže automobil bude disponovat elektrickým vyhříváním či vyhříváním pod stěrači, čímž došlo opět ke změně zadávacích podmínek, neboť dle názoru navrhovatele nemůže vyhřívání pod stěrači zajistit, aby řidič neměl problémy s výhledem, přičemž ani v tomto případě zadavatel neprodloužil lhůtu pro podání nabídek.

43.         S ohledem na skutečnost, že zadavatel odmítl navrhovatelem podané námitky, jejichž obsahem byly výše popsané skutečnosti, pochybnosti navrhovatele o zákonnosti postupu zadavatele nadále trvají, a proto v závěru svého vyjádření navrhuje, aby Úřad jako nápravné opatření zrušil zadávací řízení na šetřenou veřejnou zakázku.

Vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí ze dne 2. 7. 2018    

44.         Navrhovatel se k usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-S0213/2018/VZ-18770/2018/531/VNe ze dne 25. 6. 2018 vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 2. 7. 2018, jež Úřad obdržel téhož dne. Navrhovatel se v první části předmětného vyjádření ohrazuje vůči tvrzení zadavatele, že mu stejnopis návrhu nebyl doručen v zákonné lhůtě. Zdůrazňuje, že stejnopis návrhu doručil zadavateli prostřednictvím datové schránky dne 4. 6. 2018, tj. poslední den lhůty, čímž splnil podmínky § 251 odst. 2 zákona. Okamžik doručení prokazuje navrhovatel potvrzením o doručení, jež učinil přílohou jeho vyjádření, kde je uveden přesný okamžik dodání zprávy do datové schránky zadavatele, a to dne 4. 6. 2018 v 20:53:46 hod., přičemž okamžik dodání datové zprávy do datové schránky adresáta je dle § 211 odst. 6 zákona považován za okamžik doručení. Pokud zadavatel tvrdí, že stejnopis návrhu mu byl dne 4. 6. 2018 sice doručen, ale následně byl jeho systémem pro správu doručených zpráv stornován z důvodu neakceptovatelného formátu jedné z příloh návrhu, jedná se o okolnost související s interními postupy zadavatele, která nemůže mít vliv na okamžik doručení dokumentu. I kdyby navrhovatel doručil stejnopis návrhu zcela bez příloh, jednalo by se v souladu s rozhodovací praxí Úřadu o řádné splnění povinnosti, neboť dle Úřadem zastávaného výkladu má doručení stejnopisu návrhu pouze informační charakter. V této souvislosti navrhovatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 2/2013-46 ze dne 24. 4. 2014. Ve vztahu k formátu přílohy, který systém přijímání dokumentů zadavatele neakceptoval, navrhovatel uvádí, že se jedná o formát, jenž je v souladu s vyhláškou č. 194/2009 Sb., o stanovení podrobností užívání a provozování informačního systému datových schránek, ve znění pozdějších předpisů, a je v příloze č. 3 jmenované vyhlášky výslovně uveden jako formát přípustný pro doručování do datové schránky. Jestliže navrhovatel zprávu s návrhem a přílohami s pozměněným formátem zadavateli znovu doručil, jednalo se o jeho vstřícný krok vůči zadavateli, který však na okamžik doručení stejnopisu návrhu nemohl mít vlit. Z uvedeného tedy vyplývá, že podmínky § 251 odst. 2 zákona byly jednoznačně splněny, kdy stejnopis návrhu byl zadavateli doručen dne 4. 6. 2018.

45.         V druhé části vyjádření navrhovatel nesouhlasí s tvrzením zadavatele ohledně nesprávně složené kauce. Pokud zadavatel tvrdí, že navrhovatel byl povinen složit kauci ve výši 1 % z celkové nabídkové ceny, neboť se pokusil podat nabídku na plnění veřejné zakázky, pak navrhovatel upozorňuje, že návrh na zahájení správního řízení byl z jeho strany podán dne 4. 6. 2018, tedy den před podáním nabídky, přičemž kauci na účet Úřadu navrhovatel zaslal již dne 1. 6. 2018. Navrhovatel tedy postupoval správně, neboť podle § 255 odst. 1, věty druhé, zákona v případě, že navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu, je povinen složit kauci ve výši 100 000,- Kč. Navrhovatel podal návrh na zahájení správního řízení v okamžiku, kdy nebyla nabídková cena stanovena. Na podporu svého tvrzení navrhovatel odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 41/2014 ze dne 8. 10. 2015. V dané souvislosti navrhovatel dále upozorňuje, že na řešenou situaci nelze použít stanovisko Úřadu k výpočtu výše kauce, neboť dané stanovisko neuvádí, že by se v něm popsané situace týkaly výpočtu kauce budoucí, dosud nepodané nabídky. Navrhovatel je přesvědčen, že kauce byla složena v souladu se zákonem v předepsané výši.

46.         V poslední části vyjádření reaguje navrhovatel na tvrzení zadavatele, že podání nabídky bylo účelové a jejím podáním popřel navrhovatel svoji argumentaci o nezákonnosti zadávacích podmínek. Navrhovatel k tomu poznamenává, že skutečnosti, že podal jak návrh, tak následně i nabídku, si nijak neodporují, přičemž shora uvedené tvrzení zadavatele označuje za čirou spekulaci, jelikož zadavatel nemá o obsahu jím podané nabídky žádné informace, a nemůže proto usuzovat, zda byly zadávací podmínky navrhovatelem splněny či nikoliv.  

47.         S ohledem na výše uvedené tak navrhovatel v závěru svého vyjádření opětovně navrhuje, aby Úřad jako nápravné opatření zrušil zadávací řízení. Současně navrhovatel navrhuje, aby Úřad vydal předběžné opatření, jímž zadavateli zakáže uzavřít smlouvu na šetřenou veřejnou zakázku.

48.         Zadavatel se ve lhůtě stanovené usnesením Úřadu č. j. ÚOHS-S0213/2018/VZ-18770/2018/531/VNe ze dne 25. 6. 2018 k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

49.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, zejména obdržené dokumentace o zadávacím řízení a stanovisek předložených účastníky řízení a na základě vlastního zjištění rozhodl o tom, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem při vyřizování námitek navrhovatele, a proto přistoupil ke zrušení rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

50.         Podle § 4 odst. 1 zákona je veřejným zadavatelem

a) Česká republika; v případě České republiky se organizační složky státu považují za samostatné zadavatele,

b) Česká národní banka,

c) státní příspěvková organizace,

d) územní samosprávný celek nebo jeho příspěvková organizace,

e) jiná právnická osoba, pokud

1. byla založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2. jiný veřejný zadavatel ji převážně financuje, může v ní uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním nebo kontrolním orgánu.   

51.         Podle § 241 odst. 1 zákona může námitky podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma.  

52.         Podle § 242 odst. 4 zákona pokud je v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání nabídek, musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty; v případě jednacího řízení s uveřejněním musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny nejpozději do skončení lhůty pro podání předběžných nabídek.   

53.         Podle § 245 odst. 1 zákona zadavatel do 15 dnů od doručení námitek odešle rozhodnutí o námitkách stěžovateli. V rozhodnutí uvede, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá; součástí rozhodnutí musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Pokud zadavatel námitkám vyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě.

54.         Podle § 245 odst. 2 zákona pokud zadavatel neshledá důvody pro vyhovění, námitky rozhodnutím odmítne. Za odmítnutí se považuje i částečné vyhovění námitkám nebo provedení jiného opatření k nápravě, než kterého se stěžovatel v námitkách domáhal. Provede-li zadavatel jiné opatření k nápravě, než kterého se stěžovatel domáhá, je stěžovatel oprávněn podat nové námitky i proti takovému opatření k nápravě.

55.         Podle § 245 odst. 3 zákona platí, že zadavatel odmítne rovněž námitky, které  

a) nejsou podané oprávněnou osobou podle § 241,

b) jsou podány opožděně, nebo

c) nesplňují náležitosti podle § 244.    

56.         Podle § 263 odst. 1 zákona Úřad není vázán návrhem, pokud jde o ukládané nápravné opatření.

57.         Podle § 263 odst. 5 zákona je-li odůvodnění rozhodnutí o námitkách, jímž byly námitky odmítnuty, nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů, může Úřad uložit nápravné opatření spočívající toliko ve zrušení rozhodnutí o námitkách; v takovém případě platí, že okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí Úřadu, kterým je toto nápravné opatření ukládáno, byly podány nové námitky s totožným obsahem. Tyto nové námitky nemůže zadavatel odmítnout jako opožděné.

Relevantní ustanovení dalších právních předpisů

58.         Podle § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku České republiky“), jsou organizačními složkami státu ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon (§ 51); obdobné postavení jako organizační složka státu má Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu.

59.         Podle § 7 odst. 1, věty první, zákona o majetku České republiky za stát právně jedná vedoucí organizační složky, jíž se toto právní jednání týká, pokud zvláštní právní předpis nebo tento zákon (§ 28 odst. 2) nestanoví jinak. Vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny a vedoucí Kanceláře Senátu mohou činit právní úkony jménem státu se souhlasem příslušného orgánu Poslanecké sněmovny nebo příslušného orgánu Senátu.

K postavení zadavatele

60.         Úřad primárně posoudil, zda je splněn předpoklad stanovený v § 4 zákona, tedy zda je vůbec dána osoba zadavatele veřejné zakázky. Ustanovení § 4 odst. 1 zákona taxativně vymezuje pět skupin subjektů, které spadají pod definici „veřejného zadavatele“. Jedním z těchto subjektů je podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona Česká republika, kdy dle citovaného ustanovení zákona se v případě České republiky organizační složky státu považují za samostatné zadavatele.

61.         Podle § 7 odst. 1, věty první, zákona o majetku České republiky za stát právně jedná vedoucí organizační složky, jíž se toto právní jednání týká, pokud zvláštní právní předpis nebo tento zákon (§ 28 odst. 2) nestanoví jinak.

62.         Z dikce ustanovení § 7 odst. 1 zákona o majetku České republiky tudíž vyplývá, že za stát, tzn. za Českou republiku, coby veřejného zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona, jednají, a tedy i veřejné zakázky zadávají, jednotlivé organizační složky státu.

63.         Podle § 3 odst. 1 zákona o majetku České republiky jsou organizačními složkami státu, mimo jiné, i ministerstva.

64.         S ohledem na shora uvedené skutečnosti Úřad tudíž tuto část odůvodnění uzavírá s konstatováním, že zadavatel, tj. Ministerstvo vnitra, jakožto organizační složka státu podle § 3 odst. 1 zákona o majetku České republiky, tedy organizační složka České republiky, je veřejným zadavatelem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona. Osoba „zadavatele veřejné zakázky“ je tak v šetřeném případě bez nejmenších pochyb dána.   

K otázkám doručení stejnopisu návrhu zadavateli a složení kauce navrhovatelem

65.         Nejprve považuje Úřad za nezbytné vypořádat se s projednatelností návrhu, resp. s tvrzeními zadavatele, že mu byl navrhovatelem opožděně doručen stejnopis návrhu, a že navrhovatel složil kauci v nesprávné výši, přičemž v důsledku těchto skutečností by měl Úřad vedené správní řízení zastavit (viz body 31. a 32. odůvodnění tohoto rozhodnutí). K tomu Úřad sděluje následující. 

66.         Podle § 251 odst. 2 zákona musí být návrh, není-li stanoveno jinak, doručen Úřadu a ve stejnopisu zadavateli do 10 dnů ode dne, v němž stěžovatel obdržel rozhodnutí, kterým zadavatel námitky odmítnul.

67.         Podle § 255 odst. 1 zákona je navrhovatel povinen ve lhůtě pro doručení návrhu, nejde-li o případ podle odstavce 2, složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky nebo za dobu prvních čtyř let plnění v případě smluv na dobu neurčitou, nejméně však ve výši 50 000 Kč, nejvýše ve výši 10 000 000 Kč. V případě, že navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu, je povinen složit kauci ve výši 100 000 Kč.  V případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy je navrhovatel povinen složit kauci ve výši 200 000 Kč.

68.         Zadavatel ve vyjádření k návrhu ze dne 13. 6. 2018 mj. uvedl, že navrhovatel nesplnil svou zákonnou povinnost dle § 251 odst. 2 zákona, neboť mu v zákonné desetidenní lhůtě ode dne obdržení rozhodnutí o námitkách, tj. ode dne 25. 5. 2018, nedoručil stejnopis návrhu. Zadavatel k tomu dále konstatoval, že posledním dnem lhůty pro doručení stejnopisu návrhu byl den 4. 6. 2018, kdy byl sice stejnopis návrhu doručen do datové schránky zadavatele, nicméně dne 5. 6. 2018 v rámci ranní evidence došlé pošty byl systémem obhospodařujícím doručování do datové schránky zadavatele „stornován“ a zaslán navrhovateli zpět z důvodu, že příloha č. 8 návrhu byla v neakceptovatelném formátu, tudíž se stejnopis návrhu sice formálně dostal do datové schránky zadavatele, avšak nikoliv do jeho objektivní dispozice. Objektivně přístupným se stal až stejnopis návrhu doručený navrhovatelem do datové schránky zadavatele dne 5. 6. 2018. Proto zadavatel navrhl, aby Úřad správní řízení podle § 257 písm. e) zákona zastavil (viz opětovně bod 31. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Podle citovaného ustanovení zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže návrh nebyl doručen Úřadu a zadavateli ve lhůtách podle § 251 odst. 2 nebo 3 nebo podle § 254 odst. 3.   

69.         Úřad uvádí, že ve zde projednávané věci doručil navrhovatel své námitky ze dne 17. 5. 2018 směřující proti zadávací dokumentaci zadavateli téhož dne. O předmětných námitkách rozhodl zadavatel svým rozhodnutím ze dne 25. 5. 2018, jež bylo navrhovateli doručeno téhož dne. Je tedy zřejmé, že zadavatel o námitkách rozhodl, resp. vyřídil je, ve lhůtě podle § 245 odst. 1 zákona, čili ve lhůtě do 15 dnů ode dne, kdy mu byly tyto námitky doručeny. Vzhledem k výše uvedenému tak Úřad konstatuje, že v šetřeném případě je pro určení včasnosti doručení stejnopisu návrhu zadavateli relevantní ustanovení § 251 odst. 2 zákona, podle kterého musí být stejnopis návrhu doručen zadavateli do 10 dnů ode dne, kdy příslušný stěžovatel obdržel rozhodnutí, kterým zadavatel jím podané námitky odmítnul, tzn. pro určení včasnosti doručení stejnopisu návrhu se neuplatní ustanovení § 251 odst. 3, ani § 254 odst. 3 zákona.  

70.         Úřad opakuje, že navrhovatel obdržel rozhodnutí o námitkách dne 25. 5. 2018. V souladu s obecnými pravidly pro počítání času bylo posledním, tzn. desátým, dnem pro doručení stejnopisu návrhu zadavateli pondělí dne 4. 6. 2018. Tedy nejpozději dne 4. 6. 2018 měl navrhovatel povinnost doručit stejnopis návrhu zadavateli, aby tak učinil ve lhůtě podle § 251 odst. 2 zákona. Z dokumentace o zadávacím řízení bylo Úřadem zjištěno, že navrhovatel dne 4. 6. 2018 v 20:53:46 hod. dodal do datové schránky zadavatele návrh, resp. stejnopis návrhu, a to včetně celkem 9 příloh. 

71.         K  návrhu zadavatele na zastavení předmětného správního řízení Úřad uvádí, že z ustanovení § 251 odst. 2 zákona vyplývá povinnost navrhovatele doručit zadavateli stejnopis návrhu, nikoliv i přílohy návrhu. Účelem doručení  stejnopisu návrhu zadavateli je informovat zadavatele o skutečnosti, že návrh byl podán, tzn. že bylo zahájeno správní řízení. V této souvislosti Úřad odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 2/2013-46 ze dne 24. 4. 2014, kde se Nejvyšší správní soud zabýval samotným smyslem a účelem povinnosti zaslat zadavateli stejnopis návrhu, přičemž k tomu uvedl, že „(…) se jedná o nadstandardní povinnost vyplývající z využití možnosti směrnice Rady 89/665/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce. Smyslem tohoto ustanovení je primárně informovat zadavatele o záměru dodavatele podat návrh na přezkoumání jeho úkonů a o jeho obsahu. (…) Zatímco doručení návrhu Úřadu je úkonem způsobilým zahájit správní řízení, doručení stejnopisu návrhu zadavateli má za účel jej bezprostředně informovat o podání návrhu a jeho obsahu.“. Úřad doplňuje, že předmětný rozsudek lze v dané věci aplikovat, i přestože se vztahuje k již neúčinné právní úpravě, neboť povinnost doručení stejnopisu návrhu, resp. smysl a účel tohoto institutu, nebyl zákonem nijak dotčen.

72.         Z citovaného rozsudku je zřejmé, že účelem zaslání stejnopisu návrhu zadavateli je informování zadavatele o skutečnosti, že navrhovatel podal návrh k Úřadu a že bylo zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Splnění této nadstandardní informační povinnosti má význam zejména pro běh lhůty, ve které nesmí zadavatel podle § 246 odst. 1 písm. d) zákona uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky s dodavatelem. Pokud by se o podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatel včas nedozvěděl, mohl by uzavřít smlouvu s vybraným dodavatelem, a došlo by tak ke zmaření účelu správního řízení. Pro splnění informační povinnosti tedy není rozhodné, zda stejnopis návrhu doručený zadavateli obsahoval i přílohy, jež jsou naopak povinnou součástí návrhu v případě jeho podání k Úřadu.

73.         S odkazem na shora popsané Úřad konstatuje, že pokud navrhovatel doručil stejnopis návrhu zadavateli dne 4. 6. 2018 v 20:53:46 hod., což bylo v rámci správního řízení doručenkou stejnopisu návrhu, jež tvoří součást vedeného správního spisu, doloženo, doručil stejnopis návrhu ve lhůtě podle § 251 odst. 2 zákona, tzn. včas. Úřad akcentuje, že na právě řečeném by ničeho nemohl změnit ani fakt, že některá z příloh návrhu byla eventuálně v neakceptovatelném formátu (čemuž se Úřad bude věnovat níže), jak argumentuje zadavatel. I pokud by totiž přílohy nebyly k návrhu, resp. jeho stejnopisu, připojeny vůbec, stále by se jednalo ve smyslu výše podaného výkladu ustanovení § 251 odst. 2 zákona o splnění zákonné povinnosti navrhovatelem, neboť, Úřad opakuje, podstatou doručení stejnopisu návrhu zadavateli je zajištění jeho řádné informovanosti o podání návrhu.

74.         Pakliže zadavatel tvrdí, že příloha č. 8 stejnopisu návrhu byla v neakceptovatelném formátu, a z toho důvodu nebyl stejnopis návrhu dne 4. 6. 2018 v objektivní dispozici zadavatele, pak dané tvrzení nemůže obstát. Úřadem bylo zjištěno, že příloha č. 8 stejnopisu návrhu měla formát „pptx“. Jak přitom vyplývá z § 4 vyhlášky č. 194/2009 Sb., o stanovení podrobností užívání a provozování informačního systému datových schránek, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s přílohou č. 3 jmenované vyhlášky, přípustným formátem datové zprávy dodávané do datové schránky je mj. formát ppt/pptx (MS PowerPoint Presentation). Jestliže tak navrhovatel dne 4. 6. 2018 dodal do datové schránky zadavatele přílohu č. 8 stejnopisu návrhu ve formátu „pptx“, učinil tak plně v souladu se shora citovanou vyhláškou. Úřad zdůrazňuje, že pokud příloha č. 8 v předmětném formátu nebyla podatelnou zadavatele akceptována, nelze toto klást k tíži navrhovateli. Jestliže zadavatel v rámci jeho interního systému pro příjem datových zpráv „vyselektoval“ z formátů obecně připuštěných výše uvedenou vyhláškou pouze některé z nich, není možné od tohoto v žádném případě odvozovat možnost odmítnutí přijetí stejnopisu návrhu navrhovatele „en bloc“. Pokud by toto bylo připuštěno, vedlo by to ve svém důsledku popř. až ke znemožnění práva dodavatelů na přezkum úkonů zadavatele, což nelze akceptovat. Úřad nad rámec výše řečeného podotýká, že pokud navrhovatel opětovně doručil stejnopis návrhu s přílohami uvedenými do souladu s požadavky zadavatele do datové schránky zadavatele dne 5. 6. 2018, na žádost zadavatele z téhož dne, jednalo se z jeho strany o nadstandardní úkon, resp. „vstřícný krok“, který však již nebyl povinen učinit, neboť k doručení stejnopisu návrhu zadavateli došlo prokazatelně již dne 4. 6. 2018.  

75.         Úřad se neztotožňuje s argumentem zadavatele, že pojem „doručit“ obsažený v § 251 odst. 2 zákona je nutno vykládat jako „dostat do objektivní dispozice adresáta“, přičemž § 211 odst. 6 zákona nelze na zde projednávanou věc použít, jelikož posledně citované ustanovení zákona předpokládá, že je dokument dodán do datové schránky adresáta řádně, včetně akceptovatelného formátu. Úřad poznamenává, že pokud navrhovatel jednu z příloh návrhu, tj. přílohu č. 8, vytvořil v akceptovatelném formátu podle shora citované vyhlášky, neměl důvod předpokládat, že takový formát přílohy nebude zadavatelem akceptován a bude důvodem pro stornování všech dokumentů doručených v datové zprávě, včetně stejnopisu návrhu. Úřad je přesvědčen, že ustanovení § 211 odst. 6 zákona se na posuzovaný případ bez dalšího uplatní, neboť jestliže by zaujal opačné stanovisko, byl by dán prostor pro libovůli zadavatelů, kteří by změnami v nastavení přípustnosti formátů doručovaných dokumentů a nastavením svých interních postupů mohli zásadně ovlivnit přístup dodavatelů k přezkumu úkonů zadavatelů v zadávacích řízeních. To, že se ustanovení § 211 odst. 6 zákona vztahuje i na doručování stejnopisu návrhu, dle názoru Úřadu vyplývá i z povahy citovaného ustanovení zákona, kdy v této souvislosti lze odkázat i na komentářovou literaturu, podle níž „Jednoznačným definováním okamžiku doručení datové zprávy do datové schránky adresáta by mělo dojít k usnadnění posouzení dodržení lhůt ve vztahu k podání námitek či stejnopisu návrhu, resp. jakýchkoliv lhůt, jejichž počátek je vázán na okamžik doručení.“.[1] Úřad opakuje, že stejnopis návrhu se dostal do objektivní dispozice zadavatele dne 4. 6. 2018, neboť byl dodán do jeho datové schránky, přičemž podle § 211 odst. 6 zákona lze takový dokument považovat za doručený. Úřad zdůrazňuje, že pokud zadavateli v seznámení se s obsahem stejnopisu návrhu bránily jeho interní postupy, nelze takovou skutečnost klást za vinu navrhovateli a tvrdit, že mu stejnopis návrhu nebyl řádně doručen, resp. že se nenacházel v jeho objektivní dispozici.

76.         Vzhledem k výše uvedenému má Úřad za to, že navrhovatel doručil stejnopis návrhu zadavateli ve lhůtě stanovené v § 251 odst. 2 zákona, a není zde proto dán důvod pro zastavení správního řízení podle § 257 písm. e) zákona.

77.         Zadavatel ve vyjádření k návrhu ze dne 13. 6. 2018 dále uvedl, že navrhovatel nesplnil svou zákonnou povinnost dle § 255 odst. 1 zákona, když ve lhůtě pro doručení návrhu nesložil na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele. V šetřeném případě totiž navrhovatel podal v zadávacím řízení nabídku, byť opožděně, která obsahovala nabídkovou cenu, z níž měl navrhovatel vypočíst kauci, a nikoliv složit na účet Úřadu paušální částku 100 000,- Kč; navrhovatel se tedy nenacházel v situaci, kdy by nemohl stanovit nabídkovou cenu (viz opětovně bod 32. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Podle § 257 písm. c) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255.

78.         Úřad se s výše popsaným názorem zadavatele neztotožňuje. Navrhovatel podal návrh na přezkoumání úkonů zadavatele dne 4. 6. 2018, tj. v době, kdy z jeho strany nabídka nebyla podána. Nabídka byla sice následující den navrhovatelem podána, avšak, jak se jeví z dokumentace o zadávacím řízení, byla systémem NEN akceptována (podána) až 18 sekund po lhůtě pro podání nabídek, jak vyplývá z dokumentace o zadávacím řízení. Ostatně sám zadavatel tvrdí, že nabídka navrhovatele byla podána opožděně, jak vyplývá z dokumentace o zadávacím řízení, přičemž s danou nabídkou nakládá jako s nabídkou pozdě podanou. Podle § 28 odst. 2 zákona platí, že pokud nebyla nabídka zadavateli doručena ve lhůtě stanovené v zadávací dokumentaci, nepovažuje se za podanou a v průběhu zadávacího řízení se k ní nepřihlíží. Úřad konstatuje, že pokud nabídka není zadavateli doručena ve lhůtě, platí fikce jejího nedoručení a takovou nabídkou se zadavatel vůbec nesmí zabývat. Pakliže ustanovení § 28 odst. 2 zákona stanoví, že k opožděně doručené nabídce nesmí být v průběhu zadávacího řízení přihlíženo, je zřejmé, že nesmí být přihlíženo ani k nabídkové ceně, která byla v takové nabídce uvedena a odvozovat z ní výši kauce spojené a podáním návrhu; k takové nabídce nesmí být přihlíženo jako k celku. Úřad pro úplnost doplňuje, že na věci ničeho nemění ani související správní řízení sp. zn. S0271/2018/VZ, kde je předmětem sporu, zda nabídka byla navrhovatelem skutečně podána opožděně.    

79.         Úřad nadto akcentuje, že ve zde projednávané věci navíc nepochybně předcházelo podání návrhu na zahájení správního řízení podání nabídky. Návrh na zahájení správního řízení navrhovatel doručil Úřadu a ve stejnopisu zadavateli dne 4. 6. 2018, přičemž kauce ve výši 100 000,- Kč byla na účet Úřadu připsána taktéž dne 4. 6. 2018. Nabídku navrhovatel podal až dne 5. 6. 2018, kdy však tato byla zadavateli, jak se podává z předchozího bodu odůvodnění tohoto rozhodnutí, doručena opožděně. Je tedy zřejmé, že ke dni podání návrhu nebyla známa nabídková cena, neboť navrhovatelem nebyla v té době nabídka podána. Úřad konstatuje, že celkovou nabídkovou cenu nelze typicky zjistit, resp. stanovit, jestliže návrh podává osoba, která nepodala nabídku, tj. právě v případě návrhu proti zadávací dokumentaci, jako tomu je ve zde projednávané věci. Úřad má za prokázané, že v šetřeném případě se uplatní ustanovení § 255 odst. 1, věty druhé, zákona, podle kterého v případě, že navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu, činí výše kauce 100 000,- Kč. Lze tedy konstatovat, že kauce složená navrhovatelem ve výši 100 000,- Kč byla pro probíhající správní řízení složena navrhovatelem v souladu se zákonem. S ohledem na výše uvedené proto ani zde Úřad neshledal důvod pro zastavení správního řízení podle § 257 písm. c) zákona, jak se domáhal zadavatel.

80.         Ve světle shora popsaných skutečností tudíž Úřad vyslovuje dílčí závěr, a sice ten, že navrhovatel v souladu s § 251 odst. 2 zákona doručil stejnopis návrhu zadavateli v zákonné lhůtě a složil kauci v předepsané výši podle § 255 odst. 1 zákona, čímž splnil zákonné náležitosti tak, aby mohl Úřad postup zadavatele v předmětném zadávacím řízení věcně přezkoumat, tzn. nejsou dány důvody pro zastavení správního řízení podle § 257 písm. c) zákona, popř. podle § 257 písm. e) zákona.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

81.         Úřad v obecné rovině uvádí, že námitky jsou procesní institut, který představuje primární ochranu dodavatelů před nezákonným postupem zadavatele. Jsou-li námitky podány, je zadavatel povinen v rozhodnutí o nich uvést, zda námitkám vyhovuje, či je odmítá, a zároveň toto své rozhodnutí odůvodnit, a to v souladu se zásadou transparentnosti (§ 6 odst. 1 zákona), tedy tak, aby rozhodnutí zadavatele bylo zpětně přezkoumatelné. Úřad v této souvislosti odkazuje na ustálenou judikaturu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2010 č. j. 1 Afs 45/2010 – 159), podle které požadavek transparentnosti „(…) není splněn tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele.“. Tato povinnost zadavatele, dovoditelná již ze samotných zásad zadávání veřejných zakázek, je pak v § 245 odst. 1 zákona zdůrazněna výslovným požadavkem na to, aby se zadavatel v rozhodnutí o námitkách podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem skutečnostem v nich uvedených.

82.         Přímo ze zákonného ustanovení tedy plyne, že zadavatel své povinnosti ve vztahu k řádně podaným námitkám nesplní, pokud se s nimi vypořádá pouze obecným sdělením, aniž by své rozhodnutí opřel o argumentaci založenou na konkrétních a přezkoumatelných skutečnostech. Za takové (nedostatečné) obecné sdělení je možno považovat i obecné konstatování, že se namítaného a konkrétně stěžovatelem popsaného pochybení zadavatel nedopustil a námitky z toho důvodu neshledává relevantní. Za takové situace není vůbec naplňován smysl institutu námitek, kdy stěžovatel uvádí jasné argumenty (zde není ještě Úřadem hodnoceno, zda důvodné či nikoli), ale zadavatel na tyto konkrétní argumenty nereaguje vůbec či jen povšechně. Povinnost podrobně a srozumitelně se vyjádřit ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách má zadavatel i v případě zcela nesouvisejících či lichých argumentů stěžovatele, a to v tom smyslu, že musí (konkrétním a zpětně přezkoumatelným způsobem) odůvodnit, proč argumentaci stěžovatele pokládá za nesouvisející, resp. lichou.

83.         Úřad pokládá za potřebné zároveň vyjasnit, že uvedené nároky, které jsou na vyřízení námitek zákonem kladeny, byť by se mohly na první pohled jevit jako přísné, nejsou ve vztahu k zadavateli nikterak nespravedlivé. Je totiž třeba předně vycházet z toho, že primárním účelem regulace zadávání veřejných zakázek je ochrana prostředků, které jsou prostřednictvím veřejných zakázek vynakládány, a to především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, na jejichž základě jsou veřejné zakázky plněny, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli. Má-li zadavatel (právě za účelem ochrany hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s takto vydávanými prostředky) zákonem stanovenu obecnou povinnost zadávat veřejné zakázky prostřednictvím v zákoně upravených zadávacích řízení (nelze-li na danou veřejnou zakázku vztáhnout některou ze zákonem definovaných výjimek z této povinnosti) a je-li zadavatel zároveň osobou odpovědnou za zákonný průběh daného zadávacího řízení, není ničeho nepřiměřeného na tom, aby měl zároveň povinnost k námitce stěžovatele svůj postup relevantním způsobem odůvodnit. Jinými slovy řečeno, je-li zadavatel ve své smluvní volnosti zákonem omezen v tom smyslu, že k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku může obecně přistoupit toliko na základě formalizovaného postupu, který musí vyhovět zákonem stanoveným podmínkám, musí na každý svůj krok v zadávacím řízení nahlížet též z toho pohledu, zda je v souladu se zákonem. Za takového stavu věci nemůže zadavatel dodavatelům zastřít a nesdělit své úvahy, na základě kterých dospěl k závěru, že postupuje v souladu se zákonem. Navíc je právě férový (transparentní) takový postup zadavatele, kdy obdrží výtky dodavatele a reaguje na ně tak, že se s nimi srozumitelně a jasně vypořádá. To implikuje, že zareaguje na všechny vznesené argumenty a např. uvede, proč je nepovažuje za legitimní. Právě to je základním smyslem řízení o námitkách. Postup, kdy dodavatel vznese řadu argumentů, pro které považuje postup zadavatele za nezákonný, a zadavatel část z nich ignoruje či na konkrétní argumenty reaguje nedůvodně jen povšechně, aniž by vysvětlil, proč tato námitka není důvodná, nemůže být v souladu se zákonem.

84.         Lze konstatovat, že každý dodavatel pohybující se na dotčeném trhu má právo na transparentní a nediskriminační postup zadavatele v zadávacím řízení a právo na nezávislý přezkum úkonů či rozhodnutí zadavatele poté, co se u něj dotčený uchazeč neúspěšně bránil námitkami dle zákona (k tomuto závěru srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 As 50/2006-137). Právě k plnohodnotnému naplnění tohoto práva pak směřuje úprava v § 245 odst. 1 a v § 263 odst. 5 zákona.

85.         Jestliže totiž stěžovatel podá zadavateli námitky, musí se jimi zadavatel zabývat s veškerou pečlivostí. Je tomu tak především proto, že prostřednictvím rozhodnutí o námitkách zadavatel stěžovatele seznamuje se svým pohledem na stěžovatelem vznesené argumenty, což může mít zásadní význam pro rozhodnutí stěžovatele o jeho dalším postupu, tj. zejména též o tom, zda bude proti postupu zadavatele, který jeho námitky odmítl, brojit návrhem u Úřadu či nikoliv. V případě, že se stěžovatel rozhodne návrh podat, jsou pak z povahy věci skutečnosti uvedené zadavatelem v rozhodnutí o námitkách významným podkladem pro náležitou formulaci a odůvodnění takového návrhu. V situaci, kdy zadavatel svůj postup (zpochybňovaný podanými námitkami) konkrétním způsobem nezdůvodňuje, je stěžovatel, chce-li hájit své právo na transparentní postup zadavatele, de facto nucen podávat návrh k Úřadu (přičemž nelze přehlížet, že s jeho podáním je spojena i povinnost složit peněžitou kauci) toliko na základě svých domněnek, tj. aniž by znal argumentaci, na jejímž základě zadavatel pokládá jeho tvrzení za nesprávná či irelevantní. Za této situace by pak bylo krajně nespravedlivé, aby zadavatel až v průběhu správního řízení představil komplexní argumentaci (kterou přitom musí znát od samého počátku, resp. od okamžiku, kdy se pro určitý postup rozhodl) opřenou o relevantní podklady, na základě které by dosáhl zamítnutí návrhu (a propadnutí navrhovatelem složené kauce státu).

86.         Právě s cílem předejít naposledy zmíněným situacím zákonodárce v předmětných zákonných ustanoveních konstruoval takové pojetí vyřizování námitek, které zajišťuje, že stěžovatel nebude na svých právech dotčen neochotou (či snad dokonce neschopností) zadavatele svůj postup racionálně hájit, když však přitom setrvává na tom, že jeho postup je zákonný. Úřad v dalším konstatuje, že výlučnou odpovědnost za zákonnost zadávacího řízení nese za všech okolností zadavatel. Jestliže zadavatel požaduje, aby jím poptávaný předmět plnění veřejné zakázky disponoval konkrétními technickými podmínkami o určitých parametrech, je povinen stanovené technické podmínky objektivním způsobem a náležitě, tj. v souladu se zákonem, odůvodnit. Není tedy úkolem Úřadu, aby nahrazoval úvahy zadavatele týkající se požadovaných parametrů poptávaného plnění, jak ostatně konstatoval i předseda Úřadu v jeho rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0029/2018/VZ-15286/2018/321/Edo/ZSř ze dne 25. 5. 2018, jež se týkalo veřejné zakázky s obdobným předmětem plnění, zadávané zadavatelem. Za situace, kdy navrhovatel v námitkách brojí proti určitým technickým podmínkám z důvodu jejich nepřiměřenosti, stíhá zadavatele povinnost se v rozhodnutí o těchto námitkách ke všem namítaným skutečnostem podrobně a srozumitelně vyjádřit, jak výslovně stanovuje § 245 odst. 1 zákona. Pokud zadavatel takto neučiní, zatíží své rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelností, kdy s tímto ustanovení § 263 odst. 5 zákona spojuje konkrétní následky. Lze přitom doplnit, že rozhodnutí zadavatele o námitkách zásadně není o tom, kolik toho v něm zadavatel uvede, ale v jaké kvalitě tak učiní. Neplatí tedy přímá úměra, že čím je rozhodnutí o námitkách objemnější, tím více je souladné se zákonem. I velmi rozsáhlé rozhodnutí o námitkách tak může být nezákonné, pokud v něm zadavatel stále „dokola“ opakuje povšechné a fakticky nicneříkající argumenty, jimiž nijak nereaguje na tvrzení příslušného stěžovatele obsažená v námitkách. Zadavatel má tedy povinnost se v rozhodnutí o námitkách vyjádřit ke všem namítaným skutečnostem, přičemž je zapotřebí, aby takto učinil nikoliv pouze v obecné rovině, ale aby šel „více do hloubky“, tzn. aby své požadavky na poptávaný předmět plnění podpořil relevantními argumenty a poznatky; slovy zákona podrobně a srozumitelně, tzn. přezkoumatelně, se vyjádřil k namítaným skutečnostem. Jestliže tedy např. zadavatel v zadávacích podmínkách stanoví, že u konkrétní technické podmínky požaduje její minimální parametr, nepostačuje, aby následně v rozhodnutí o námitkách, jimiž byl tento požadavek napaden, toliko uvedl, že menší než jím vymezený parametr je již pro něj nedostačující, nýbrž je nezbytné, aby za účelem podpory této své konstatace předložil další objektivní a „hmatatelné“ informace a podklady, z nichž bude oprávněnost daného požadavku reálně vyplývat. Jedině za tohoto stavu věci lze hovořit o tom, že takové rozhodnutí o námitkách je přezkoumatelné. Právě uvedené je zesíleno o to více, kde zadavatelem stanovené požadavky výrazným způsobem determinují okruh potenciálních dodavatelů (jako je tomu ve zde šetřeném případě). Za této situace musí zadavatel náležitě a věrohodně (přezkoumatelně) tyto své požadavky vysvětlit, odůvodnit.  

87.         Pokud zadavatel, resp. jím vyhotovené odůvodnění rozhodnutí o námitkách, nevyhoví požadavku na přezkoumatelnost, může Úřad v souladu s ustanovením § 263 odst. 5 zákona uložit nápravné opatření spočívající toliko ve zrušení rozhodnutí o námitkách. Zadavatel je v takovém případě povinen přezkoumatelným způsobem o námitkách rozhodnout znovu, neboť zákonodárce v předmětném ustanovení formuloval právní fikci, že okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí Úřadu, kterým je toto nápravné opatření ukládáno, byly podány nové námitky s totožným obsahem. Takto „podané“ námitky pak nemohou být považovány za opožděné. 

88.         K samotným námitkám ze dne 17. 5. 2018 podaným navrhovatelem v šetřeném zadávacím řízení Úřad uvádí, že šlo o námitky proti zadávací dokumentaci doručené zadavateli ve lhůtě pro podání nabídek. Lhůta pro podání nabídek končila dne 5. 6. 2018 v 10:00 hod., přičemž námitky byly zadavateli doručeny dne 17. 5. 2018. Námitky tedy byly podány včas a splňovaly rovněž náležitosti námitek podle § 244 zákona, tzn. kdo je podává, když v nich byla identifikována osoba navrhovatele, v čem je spatřováno porušení zákona – nezákonné nastavení konkrétních zadávacích podmínek, dále čeho se stěžovatel (navrhovatel) domáhá – úpravy zadávacích podmínek, popř. zrušení zadávacího řízení, a konečně hrozící újma, kterou navrhovatel spatřuje v nemožnosti účastnit se zadávacího řízení.

89.         Úřad konstatuje, že zadavatel rozhodnutím o námitkách ze dne 25. 5. 2018 námitky navrhovatele ze dne 17. 5. 2018 odmítl, neboť se z jeho pohledu jednalo o námitky nedůvodné. Se zřetelem na vše shora uvedené tedy Úřad přikročil k posouzení toho, zda rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele vyhoví nárokům, které na něj klade zákon, jinými slovy, zda se v rozhodnutí o námitkách zadavatel vyjádřil podrobně a srozumitelně ke všem skutečnostem v nich tvrzených, resp. zda není rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelné. K tomu Úřad sděluje následující.

90.         Úřad na tomto místě nejprve stručně shrnuje obsah námitek navrhovatele, přičemž uvedená argumentace byla posléze v podstatě v identické podobě navrhovatelem „promítnuta“ i do obsahu návrhu, jak Úřad ostatně konstatoval již v bodě 23. odůvodnění tohoto rozhodnutí. Navrhovatel ve svých námitkách zejména namítá:

  • Nepřiměřený, diskriminační a hospodářskou soutěž omezující požadavek na homologované provedení karoserie,vymezený v příloze č. 1 „Technická specifikace poptávaných vozidel + specifikace policejní výbavy“ zadávací dokumentace, konkrétně v dokumentu „Příloha č. 1 ZD MV-21007-3/VZ-2018“, obsahujícím tabulku požadovaných parametrů pro typy vozů č. 1 – 12 (dále jen „příloha č. 1 zadávací dokumentace“), podle něhož je dodavatel povinen nabídnout u typů vozidel č. 1, 3, 5, 7, 9, 11 vozidla v provedení (homologaci) sedan či hatchback a u typů vozidel č. 2, 4, 6, 8, 10, 12 vozidla v provedení (homologaci) kombi, čímž zadavatel ze soutěže o veřejnou zakázku vylučuje vozidla víceúčelová, když v rámci vysvětlení zadávací dokumentace ze dne 17. 4. 2018 zadavatel sdělil, že doslovně trvá na homologovaných provedeních vozidel ohledně karoserií definovaných v příloze č. 1 zadávací dokumentace a jiné homologace nepřipouští. Daný požadavek shledává navrhovatel nepřiměřeně restriktivním, jelikož „tento má za důsledek vyloučení možnosti splnění Veřejné zakázky prostřednictvím vozidel, která sice disponují srovnatelnými technickými a užitnými vlastnostmi a shodným či obdobným typem karoserie jako Zadavatelem požadovaná homologovaná provedení vozidel, avšak nejsou v jako Zadavatelem požadované provedení homologována (…).

(…) potřeby Zadavatele mohou být zcela objektivně splněny vozidlem homologovaným jako hatchback, resp. kombi, tak i vozidlem homologovaným jako víceúčelové vozidlo.“.

Navrhovatel má za to, že zadavatel postupoval účelově, neboť požadavky na užitné vlastnosti vozidel, které jsou zahrnuty v homologaci, by mohly obstát i jako samostatné technické požadavky, což by vedlo k širšímu okruhu vozidel splňujících parametry požadované zadavatelem.

  • Diskriminační a hospodářskou soutěž omezující technickou podmínku vymezenou v příloze č. 1 zadávací dokumentace, jež spočívá v požadavku zadavatele, aby u vozidel s typem karoserie sedan/hatchback (typy č. 1, 3, 5, 7, 9 a 11 poptávaných vozidel), tato disponovala vždy min. 5 dveřmi, a zároveň otevíratelné víko, včetně zadního okna, zasahovalo až ke střeše, který však již sám o sobě vylučuje možnost dodavatelů nabídnout vozidla v provedení sedan, neboť vozidla s karoserií v provedení sedan jsou vždy čtyřdveřová, zpravidla pětimístná, čili je zásadně limitována hospodářská soutěž. Navrhovatel k tomu podotýká, že popis karoserie způsobem: „5 dveřová (zadní dveře, víko včetně zadního okna, zasahující až ke střeše)“ nepřípustným způsobem zvýhodňuje výrobce ŠKODA AUTO a.s. a jeho model Škoda Octavia, který je typickým představitelem této kategorie vozidel, přičemž ze soutěže o veřejnou zakázku jsou vyloučeny ostatní čtyřdveřové sedany a bezdůvodně jsou vyloučena též víceúčelová vozidla a vozidla typu kombi, jak plyne z vysvětlení zadávací dokumentace ze dne 17. 4. 2018. Předmětný požadavek zadavatele je dle mínění navrhovatele nedůvodný a nepřiměřený účelu použití vozidel, a došlo tedy k neodůvodněnému omezení hospodářské soutěže zadavatelem.
  • Diskriminační a hospodářskou soutěž omezující požadavek na velikost zavazadlového prostoru u vozů v provedení sedan/hatchback,vymezený v příloze č. 1 zadávací dokumentace, neboť požadavek zadavatele, v rámci něhož je vyžadován u typů č. 1 – 8 poptávaných vozidel objem zavazadlového prostoru při vybavení vozidla nabídnutým rezervním kolem min. 500 dmᶟ, který je u typů vozidel č. 1, 3, 5 a 7 spojen s požadavkem na provedení (homologaci) karoserie sedan/hatchback, je nepřiměřený a nedůvodný a diskriminuje jiné dodavatele, neboť zadavatel výslovně trvá na homologaci sedan/hatchback a neumožňuje k plnění veřejné zakázky nabídnout vozidla homologovaná jako kombi a víceúčelové vozidlo, ačkoliv tato vyhovují dalším technickým podmínkám. Za kritickou považuje navrhovatel hodnotu 499 dmᶟ, při jejímž překročení počet možných nabídek výrazně klesá. Shora uvedený minimální objem je zadavatelem požadován shodně pro modely v provedení kombi i pro modely v provedení sedan/hatchback, když však modely v provedení sedan/hatchback typicky disponují menším zavazadlovým prostorem, než modely v provedení kombi. Navrhovatel upozorňuje, že „[z]adavatel tak předmětný technický parametr stanovil zcela neadekvátně typu a provedení vozidla (…). S ohledem na skutečnost, že předmětná vozidla budou sloužit k běžné přepravě osob, si lze jen těžko představit důvody, které vedou Zadavatele ke stanovení takto neadekvátně vysoké hodnoty objemu zavazadlového prostoru (když pro prostornější automobily poptává přece vozidla typu kombi).“.    
  • Diskriminační a hospodářskou soutěž omezující technickou podmínku vymezenou v příloze č. 1 zadávací dokumentace, jež spočívá v požadavku zadavatele, aby u všech 12 typů poptávaných vozideltato disponovalasystémem stabilizace vozidla během i po kolizi (např. multikolizní brzda), který je však typický spíše pro vozidla vyšších tříd a není výrobci vozidel plošně užíván. Ačkoliv zadavatel ve vysvětlení zadávací dokumentace ze dne 17. 4. 2018 sdělil, že je nutné, aby vozidla disponovala bezpečnostním systémem zahrnujícím obě funkcionality, tj. stabilizaci během kolize i stabilizaci po kolizi, a uvedl, že existuje mnoho řešení dané funkcionality, žádné konkrétní řešení odlišné od multikolizní brzdy neuvedl. Navrhovatel předesílá, že daný požadavek je natolik specifický a příznačný pro koncern Volkswagen, že představuje nedůvodné omezení hospodářské soutěže. K tomu přistupuje skutečnost, že se jedná o nadstandardní systém, který zadavatel nezbytně nepotřebuje k zajištění obvyklých bezpečnostních vlastností automobilů.
  • Diskriminační a hospodářskou soutěž omezující technickou podmínku vymezenou v příloze č. 1 zadávací dokumentace, jež spočívá v požadavku zadavatele, aby u poptávaných vozidel typů č. 1 – 8tato disponovalavyhřívaným čelním sklem, což vede k drastickému omezení volby mezi vozidly různých výrobců, když vyhřívané čelní sklo není typickou součástí výbavy vozidel nižší střední třídy, jež zadavatel v rámci předmětných typů vozidel poptává. Tento parametr je dle navrhovatele příznačný pro vozidlo Škoda Octavia, vedle tohoto modelu výše specifikovaný požadavek splňují vozy Volkswagen Golf, Opel Astra a Ford Focus. Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel pochybil rovněž tím, že „nestanovil možnost dodavatelů zajistit požadovanou funkci prostřednictvím jiného řešení, kterým bude dosaženo stejného výsledku.“.
  • Diskriminační a hospodářskou soutěž omezující požadavek na barevné provedení vozidel,vymezený v čl. 7. „TECHNICKÉ PODMÍNKY“, konkrétně v písm. b) bodu 7.1 „Vymezení charakteristik a požadavků na automobily“, zadávací dokumentace, podle něhož je dodavatel povinen nabídnout vozidla v běžném provedení v minimálně 5 barvách, s výjimkou stříbrné a žluté barvy, jenž byl blíže specifikován v příloze č. 1 zadávací dokumentace, podle níž je u všech typů vozů požadována barva karoserie „dle sortimentu min. černá perleťová a stříbrná metalická a další 3 metalické + červená, bílá a modrá nemetalická“, kdy zejména požadavek na dodávku vozů v modré nemetalické barvě podle navrhovatele výrazně omezuje soutěž o posuzovanou veřejnou zakázku, jelikož jej splňuje pouze omezený počet vozidel, resp. výrobců na relevantním trhu. Navrhovatel upozorňuje, že „[r]estriktivní požadavek na barevné provedení, který znemožňuje účast relevantních dodavatelů, nelze považovat za odůvodněný účelem Veřejné zakázky (za odůvodněný by bylo možné daný požadavek požadovat v případě, kdy by zadavatel požadoval dodání vozidel ve „firemní“ barvě – ne však již v takto specifické kombinaci), pokud Zadavatel sám žádné konkrétní objektivní důvody takového nastavení Technických podmínek neuvedl.

Stěžovatel (navrhovatel, pozn. Úřadu) je tak přesvědčen, že předmětný požadavek na barevné provedení je zcela nepřiměřený předpokládanému účelu použití vozidel a není tak odůvodněn předmětem Veřejné zakázky, ani objektivní potřebou Zadavatele.“.

  • Diskriminační a hospodářskou soutěž omezující požadavek spočívající v nepřiměřeně krátké době pro uzpůsobení vozidel technickým podmínkám,když časový prostor pro podání nabídek činil pouze cca 11 týdnů. Kromě nedostatečné délky této lhůty má dle názoru navrhovatele omezující účinky též lhůta stanovená v čl. 13 „HODNOCENÍ NABÍDEK“ zadávací dokumentace, v níž má dodavatel pro účely testování vozidel typů č. 1 a 6 poskytnout vzorky těchto vozidel ve lhůtě 10 dnů. Navrhovatel nesouhlasí ani s délkou lhůty stanovenou pro poskytnutí vzorku nabízeného vozidla v policejním provedení v každém z nabízených typů karoserie, jež činí 60 dnů ode dne doručení oznámení zadavatele o výběru dodavatele. Navrhovatel konstatuje, že tento časový rámec zadávacího řízení omezuje možnost provést potřebné úpravy vozidel (např. změna barvy karoserie trvá dle zkušeností navrhovatele cca 26 týdnů) a podat nabídku, neboť „[s]oučasné nastavení Technických podmínek a časový rámec zadávacího řízení a počáteční fáze plnění Veřejné zakázky má s ohledem na skutečnost, že za účelem účasti by bylo nezbytné provést uzpůsobení vozidel tak, aby splnily veškeré Technické a další podmínky Zadavatele, prokazatelný negativní účinek zejména na účast dodavatelů, kteří nejsou přímými výrobci vozidel či nemají vliv na výrobní kapacity a proces výroby. Proces uzpůsobení vozidel konkrétním požadavkům objednatele přitom probíhá v rámci výroby vozidel a jeho zajištění ze strany jiných subjektů než výrobců (tedy např. dealerů) je, s ohledem na předpokládaný objem dodávky vozidel, více než problematické, ne-li nemožné.“. Zadavatel tím, že nezohlednil situaci na relevantním trhu a nastavil podmínky účasti způsobem zvýhodňujícím konkrétního dodavatele, způsobil zásadní omezení soutěže o předmětnou veřejnou zakázku, čímž došlo k porušení zákona.
  • Diskriminační a hospodářskou soutěž omezující kombinaci jmenovaných požadavků a technických podmínek,jejímž důsledkem je, že veškeré zadávací podmínky splňují současně ve všech požadovaných typech vozů pouze vozidla značek koncernu Volkswagen. Samostatně požadavky sice splňuje více dodavatelů, avšak zadavatel neumožnil podat samostatnou nabídku na jednotlivé typy vozidel a dodavatel tak musí splňovat všechny technické podmínky u všech typů vozů. Navrhovatel je přesvědčen, že „[n]astavení Technických podmínek tak zásadně omezuje soutěž o Veřejnou zakázku, když vylučuje soutěž různých výrobců (samostatných soutěžitelů, nespadajících do jednoho koncernu, podléhajícímu jednotnému řízení). Zadávacího řízení se tak (…) nemohou úspěšně účastnit výrobci, kteří nabízejí z hlediska užitkových vlastností srovnatelná či výhodnější vozidla, avšak nejsou schopni splnit v dané (odpovídající) cenové třídě stanovené parametry u všech Zadavatelem požadovaných typů vozidel.“.

91.         Zadavatel v rozhodnutí o námitkách navrhovatele uvedl, že:

  • K námitce týkající se diskriminační technické podmínky – požadavku na homologované provedení karoserie zadavatel uvádí, že „[v]zhledem ke skutečnosti, že výrobci pro účely prodeje jednotlivých vozidel označují jednotlivé typy těchto vozidel různě, což je dle centrálního zadavatele dáno prodejní strategií a snahou odlišit se od ostatních výrobců, a ne vždy tak dodržují homologační terminologii, centrální zadavatel zcela transparentně zvolil homologační terminologii, která současně popisuje i požadovaný typ vozidla, právě proto, aby nezvýhodnil některého z výrobců a tak se zachoval zcela nediskriminačně. To, že nepřipustil víceúčelové vozidlo, je zcela pochopitelné, neboť tato homologace je značně široká a jsou takto homologovány převážně či standardně sportovně užitková vozidla (SUV), což značí vozidla uzpůsobená pro provoz v terénu či na značně náročných komunikacích. Pro Policii ČR se jedná v podstatě o speciální vozidla a jejich nákup je prakticky vždy právě z důvodu speciálních požadavků na jejich vlastnosti realizován zvláštním zadávacím řízením dle potřeb Policie ČR. Tato skutečnost jednoznačně vyplývá z ověřitelné historie nákupů vozidel v policejním provedení.“.

  • K námitce týkající se diskriminační technické podmínky – požadavku, aby u vozidel s typem karoserie sedan/hatchback tato disponovala vždy min. 5 dveřmi, a zároveň otevíratelné víko, včetně zadního okna, zasahovalo až ke střeše, zadavatel konstatuje, že není pravdou, že vozidla homologovaná jako sedan jsou pouze čtyřdveřová, čehož si je jistě vědom i navrhovatel. Jedná se o přípustnou technickou podmínku, neboť tato má vliv na rychlost přístupu do zavazadlového prostoru a snadnost manipulace s předměty uloženými v zavazadlovém prostoru, čili akcent na přítomnost pátých dveří je kladen z důvodu způsobu užití poptávaných vozů. Jedná se o podmínku stanovenou objektivně, jež zohledňuje účel předmětu plnění veřejné zakázky, a to vozů sloužících jako služební dopravní prostředky (dále jen „SDP“), ať už v policejním či civilním provedení.

  • K námitce týkající se diskriminační technické podmínky – požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru u vozidel v provedení sedan/hatchback u typů č. 1 – 8 poptávaných vozidel zadavatel poznamenává, že „se v žádném případě nejedná o extrémní velikost, zejména však centrální zadavatel tímto požadavkem opět dodržuje základní zásady a velikost kufru je jednoznačně odůvodnitelná použitím vozidla. (…) Základem pro určení velikosti kufru je skutečnost, že v kufru jsou instalovány komponenty, jakými jsou schránka na dlouhé zbraně, Lokalizační a záznamové zařízení, část radiového spojovacího zařízení, doplňkové zdroje elektrického proudu (2 baterie) a současně tam musí být prostor pro ochranné prostředky pro případný zásah, včetně balistických, ke kterým je nutné se v případě potřeby dostat co nejdříve tak, aby mohly být využity všemi členy osádky. (…) nelze zapomenout, že SDP jsou i automobily v civilním provedení, které mohou mít skryté výstražné zařízení, radiové vybavení, vybavení ochrannými prostředky, kriminalistické vybavení, vybavení pro dohled nad automobilním provozem, přičemž v neposlední řadě je potřeba prostor pro klec se služebním psem.“. Zadavatel je tudíž přesvědčen, že se nejedná o neodůvodněný požadavek.
  • K námitce týkající se diskriminační technické podmínky – požadavku zadavatele, aby u všech vozidel byl součástí jejich výbavy systém stabilizace vozidla během i po kolizi (např. multikolizní brzda) zadavatel konstatuje, že „dnes má každé vozidlo asistenční systém, který pomáhá řidiči zvládnout krizové situace. Jsou různě nazývány, ale jsou ve vozidlech instalovány. A jak ze zadávacích podmínek jasně vyplývá, centrálnímu zadavateli se v žádném případě nejedná o určitý systém, ale jednoznačně o funkcionalitu. Asistenční systém stabilizace vozidla při krizových situacích používá ve svých výrobcích i stěžovatel stejně jako například autonomní brždění před překážkou a zcela jistě nebude stěžovatel oponovat tvrzení, že do jím vyráběných automobilů instaluje systémy, které jsou schopny detekovat nehodu (kolizi) a okamžitě se vypnou a přestávají pracovat. Centrální zadavatel je obecně toho názoru, že standardně asistenční systémy pracují stále, pokud samozřejmě nejsou fyzicky porušeny. Systémy jsou dnes standardně a široce používány a v žádném případě nejsou omezeny na jednu značku či koncern a ani na automobily vyšších tříd. Je jenom na rozhodnutí výrobce, jakou kombinaci systémů či systém do kterého vozidla bude instalovat.“.
  • K námitce týkající se diskriminační technické podmínky – požadavku na vybavení vozidel typů č. 1 – 8 vyhřívaným čelním sklem zadavatel uvádí, že „na tomto požadavku bezvýhradně trvá, ale nedefinuje technologii. A tak vzhledem ke skutečnosti, že centrální zadavatel k tomuto požadavku neuvedl žádné další funkcionality, např. výkon, čas, rozměr vyhřívání a podobně, tak dle centrálního zadavatele tento požadavek splňuje každý automobil s elektrickým vyhříváním či vyhříváním pod stěrači.“. S ohledem na uvedené považuje zadavatel předmětnou námitku navrhovatele za nedůvodnou.
  • K námitce týkající se diskriminační technické podmínky – barevného provedení vozidel zadavatel sděluje, že požadavky na barvu jsou jednoznačně odůvodněny tím, pro jaké konečné uživatele jsou SDP poptávány. Nemetalické barvy zadavatel zahrnul do svých požadavků na základě dosavadních znalostí a zkušeností a tyto nepovažuje za omezení trhu, neboť výrobce je schopen ve výrobě použít jakýkoliv odstín a v případě malého množství lze užít i polep. Nadto zadavatel konstatuje, že „[z]ákladním důvodem pro další nemetalické barvy je hospodárnost, neboť metalické barvy jsou příplatkové a dražší. Nejedná se samozřejmě jenom o základní nákup, kde příplatek za barvu nemá v soutěži velkou váhu, ale jedná se hlavně o následný provoz a opravy laku, kde je hospodárnost provozu (…) sledovaným ukazatelem.“.  Proto i v případě tohoto požadavku je zadavatel přesvědčen, že k porušení zákona nedošlo.

  • K námitce týkající se diskriminačního a hospodářskou soutěž omezujícího požadavku spočívajícího v nepřiměřeně krátké lhůtě pro uzpůsobení vozidel technickým podmínkám zadavatel upozorňuje na skutečnost, že touto námitkou navrhovatel fakticky připouští, že pro něj zadávací podmínky nejsou natolik diskriminační, jak tvrdí, neboť podstatou jeho tvrzení je, že by konkurenceschopnou nabídku podat eventuálně mohl, pokud by měl více času, aby mohl uzpůsobit vozidla požadavkům zadavatele. Zadavatel je přesvědčen, že lhůta pro podání nabídek byla stanovena v souladu s § 57 zákona, tudíž je s přihlédnutím k povaze posuzované veřejné zakázky lhůtou dostatečnou. Ohledně požadavku na předložení vzorků vozidel k testování a vzorku nabízeného vozidla v policejním provedení zadavatel konstatuje, že se v žádném případě nejedná o bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, neboť „[j]de jednoznačně o legitimní požadavky a požadované lhůty jsou (…) naprosto přiměřené i vzhledem ke skutečnosti, že opravdový zájemce se na tyto požadavky připravuje již v průběhu lhůty pro podání nabídek. Navíc je stěžovatel současným dodavatelem SDP v policejním provedení a veškeré komponenty má k dispozici nebo má s jejich dodavateli uzavřené dohody.“. Čas na předložení vzorků je tedy přiměřený a požadavky zadavatele jsou v souladu se zákonem.

  • K námitce týkající se diskriminační a hospodářskou soutěž omezující kombinaci požadavků a technických podmínek zadavatel zdůrazňuje, že při stanovení technických podmínek vycházel z účelu, pro který vozidla, jež jsou předmětem veřejné zakázky, pořizuje, neboť nesmí pořídit majetek, který by nenaplňoval zásadu hospodárnosti a nákup musí být proveden v souladu s kritériem 3E. V daném případě je tedy nutné, aby byly naplněny objektivní požadavky Policie ČR na SDP pro výkon služby, kdy cílem není zajištění přepravy běžných osob, ale umožnit Policii ČR plnění služebních povinností při zajišťování veřejného pořádku a ochraně veřejnosti před skutečnostmi, které narušují či přímo ohrožují její bezpečnost. Zadavatelem formulované požadavky jsou v souladu se zákonem i s ohledem na skutečnost, že tvrzení navrhovatele o vyloučení hospodářské soutěže mezi výrobci vozidel je nepravdivé.

92.         Úřad předesílá, že z výše uvedeného věcného odůvodnění rozhodnutí o námitkách zjevně vyplývá, že se v něm zadavatel nevypořádal s námitkou týkající se požadavku na velikost zavazadlového prostoru ve vztahu k vozidlům v provedení sedan/hatchback, konkrétně s nastavením minimální velikosti (objemu) zavazadlového prostoru, a to v části týkající se prokázání potřeb, od nichž zadavatel odvozuje svůj požadavek na velikost zavazadlového prostoru pro model vozu sedan/hatchback. Navrhovatel v námitkách k tomuto uvedl: „[z]adavatel tak předmětný technický parametr stanovil zcela neadekvátně typu a provedení vozidla (…). S ohledem na skutečnost, že předmětná vozidla budou sloužit k běžné přepravě osob, si lze jen těžko představit důvody, které vedou Zadavatele ke stanovení takto neadekvátně vysoké hodnoty objemu zavazadlového prostoru (když pro prostornější automobily poptává přece vozidla typu kombi).“. Lze tedy uvést, že navrhovatel danou námitkou brojil proti spodní hranici předmětného technického parametru ve vztahu ke konkrétnímu typu karoserie (sedan/hatchback), kterou považuje za neadekvátní a diskriminační.

93.         Zadavatel se v rozhodnutí o námitkách s předmětnou námitkou navrhovatele dostatečně nevypořádal, tj. nezdůvodnil, proč stanovil dolní hranici objemu zavazadlového prostoru právě na 500 dmᶟ, resp. z jakých příčin pro něj není menší objem zavazadlového prostoru dostačující, a proč požaduje, aby zavazadlovým prostorem uvedené velikosti byly vybaveny nejen vozy s typem karoserie kombi, ale též sedan/hatchback, jak bylo z jeho strany stanoveno v příloze č. 1 zadávací dokumentace. Úřad v tomto ohledu akcentuje, že je třeba reflektovat i skutečnost, že zadavatel kromě jiného poptává i vozidla v provedení kombi, u nichž je nastaven shodný požadavek na objem zavazadlového prostoru rovněž na 500 dmᶟ, přičemž zadavatel v rozhodnutí o námitkách se k této skutečnosti nikterak blíže nevyjádřil.  Je tudíž nepochybné, že zadavatel při vyřízení námitek navrhovatele nedodržel zákon a rozhodnutí o námitkách proto nelze než označit za nepřezkoumatelné.

94.         Úřad na tomto místě poznamenává, že, jak bylo konstatováno již shora, v případě, kdy konkrétní stěžovatel podá zadavateli námitky, musí se jimi zadavatel zabývat s veškerou pečlivostí. Výsledkem právě řečeného má, resp. musí být, že zadavatel seznámí stěžovatele se všemi argumenty, na základě nichž se s jeho tvrzeními obsaženými v námitkách neztotožňuje, potažmo, na základě kterých pokládá svůj postup za oprávněný, již v rámci rozhodnutí o námitkách. Zadavatel tedy nesmí až v rámci správního řízení před Úřadem, typicky až v jeho vyjádření k návrhu, nově přednést („vyjevit“) argumentaci, kterou neuplatnil již v rozhodnutí o námitkách, a jež mohla mít vliv na úvahy stěžovatele, zda poté, kdy zadavatel jeho námitky rozhodnutím o námitkách odmítl, podá návrh na přezkoumání jeho úkonů či nikoliv. Takový postup zadavatele vůči tomuto stěžovateli by byl totiž značně nespravedlivý, jak bylo ostatně uvedeno v předchozích bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí. Ve zde projednávané věci navrhovatel v návrhu setrval na argumentaci, že požadavek zadavatele na velikost zavazadlového prostoru, a to konkrétně dolní hranice požadovaného objemu, je stanovena nepřiměřeně a má diskriminační účinky. Zadavatel přitom ve svém vyjádření k návrhu ze dne 13. 6. 2018 sdělil, že „[p]ožadavek na velikost zavazadlového prostoru je ovlivněn především obsahem nutné policejní výbavy, která je v zavazadlovém prostoru standardně převážena. (…)

Základní povinné vybavení, či příprava pro zabudování tohoto povinného vybavení, které je přepravováno v zavazadlovém prostoru, je zmiňováno v zadávací dokumentaci, další „volné“, ale v žádném případě ne libovolné vybavení, protože je určeno vedením Policie ČR, zasíláme pro doplnění v příloze (sestávající z tabulky shrnující vybavení přepravované v zavazadlovém prostoru a fotografií, (…)), kde jsou uvedeny jednotlivé prvky volné (pevně nezabudované) základní výbavy pro dvoučlennou policejní hlídku.

(…)

Z přílohy je vidět, (…), že čistý objem vezeného příslušenství, určeného vedením Policie ČR a uvedeného v příloze, je pouze 360 dmᶟ. Pokud ovšem hlídka bude tříčlenná, což je samozřejmě za určité situace reálné, znamená to navýšení položek 7,8 a 10 (viz tabulka), čímž se dostáváme s čistým objemem na hodnotu těsně nad 450 dmᶟ. Je ale nutné brát v úvahu další pevně instalované vybavení automobilu v policejním provedení, které je uvedeno v zadávací dokumentaci.

V prvé řadě se jedná o plechovou skříň na dlouhé zbraně (…) cca 5,10 x 5,90 x 1,60, což je objem cca 48 dmᶟ. Je podstatné ale při počítání objemu nezapomenout, že velikost zavazadlového prostoru musí umožnit schránku odemknout, otevřít a uložené zbraně vyjmout, a to v reálném čase. Z uvedeného vyplývá, že samotný prostor využívání schránky by měl být cca dvojnásobný, to je cca 90 dmᶟ.

Dále jsou vozy vybaveny radiostanicí (…), a dále Lokalizačním a záznamovým zařízením, (…) a zabírají dohromady čistý objem cca 20-25 dmᶟ.

Z výše uvedeného přehledu vyplývá, že čistý objem pevně přidělaného i volně uloženého materiálu v zavazadlovém prostoru činí cca 470 dmᶟ pro dvoučlennou standardní hlídku. V případě, kdy bude hlídka tříčlenná, (…), je tento čistý objem již cca 565 dmᶟ.

A dále nelze pominout, že v předchozích odstavcích byl brán v potaz pouze čistý objem vezeného materiálu. To je ovšem zavádějící, protože využití zavazadlového prostoru se neřídí čistým objemem, ale reálnou možností uložení jednotlivých předmětů a potřeby chlazení a větrání elektronického vybavení.“.

V rozhodnutí o námitkách přitom zadavatel k požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru konstatoval, že „velikost kufru je jednoznačně odůvodnitelná použitím vozidla. (…) Základem pro určení velikosti kufru je skutečnost, že v kufru jsou instalovány komponenty, jakými jsou schránka na dlouhé zbraně, Lokalizační a záznamové zařízení, část radiového spojovacího zařízení, doplňkové zdroje elektrického proudu (2 baterie) a současně tam musí být prostor pro ochranné prostředky pro případný zásah, včetně balistických, ke kterým je nutné se v případě potřeby dostat co nejdříve tak, aby mohly být využity všemi členy osádky. (…) nelze zapomenout, že SDP jsou i automobily v civilním provedení, které mohou mít skryté výstražné zařízení, radiové vybavení, vybavení ochrannými prostředky, kriminalistické vybavení, vybavení pro dohled nad automobilním provozem, přičemž v neposlední řadě je potřeba prostor pro klec se služebním psem.“.

95.         Z výše uvedeného je zřejmé, že zadavatel až v rámci správního řízení podstatně doplnil svou argumentaci týkající se oprávněnosti požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru 500 dmᵌ. Oproti rozhodnutí o námitkách totiž zadavatel v jeho vyjádření k návrhu ze dne 13. 6. 2018 nově uvedl, kolik dmᵌ zavazadlového prostoru budou jednotlivá zařízení v něm přepravovaná zabírat, kdy v tabulce tvořící přílohu předmětného vyjádření současně specifikoval, jaké konkrétní vybavení, resp. jaká výstroj, budou v zavazadlovém prostoru převáženy, a kolik kusů budou čítat. Úřad k tomu podotýká, že tato zadavatelem nově předložená argumentace nemůže na závěru, že rozhodnutí o námitkách je nepřezkoumatelné, ničeho změnit. Úřad má za to, že zadavatel věděl (měl vědět), z jakých údajů při stanovení svého požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru vycházel, již při koncipování zadávacích podmínek, čili již na samotném počátku zadávacího řízení. Zadavatel tedy mohl a měl navrhovatele s argumentací prezentovanou až v rámci jeho vyjádření k návrhu ze dne 13. 6. 2018, včetně např. i přiložené tabulky a fotodokumentace, seznámit již v rozhodnutí o námitkách. Tato nová argumentace zadavatele přitom dle názoru Úřadu mohla mít vliv na úvahy navrhovatele stran podání návrhu, potažmo i na jeho úvahy o diskriminačním charakteru zadávací podmínky spočívající v požadavku zadavatele na minimální velikost zavazadlového prostoru 500 dmᵌ, tj. tato argumentace měla být jednoznačně obsažena již v rozhodnutí o námitkách.

96.         Úřad opětovně zdůrazňuje, že zadavatel má povinnost seznámit příslušného stěžovatele s veškerými důvody, na základě nichž nepovažuje jím podané námitky za opodstatněné, již v rámci rozhodnutí o námitkách. Je zřejmé, že v šetřeném případě účelu institutu námitek, tj. aby se stěžovatel, resp. případný navrhovatel primárně dozvěděl autentický názor zadavatele na veškeré jím vznesené připomínky k jeho postupu v zadávacím řízení, nebylo dosaženo. Úřad uvádí, že právě způsob, jakým mají být podané námitky ze strany zadavatele vyřízeny, je z pohledu dodržení zákona zásadní. Podle ustanovení § 245 odst. 1 zákona součástí rozhodnutí o námitkách musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Posílení funkce námitek jako nástroje, kterým by měly být v maximální možné míře bezprostředně vyřešeny všechny sporné otázky mezi zadavatelem a stěžovatelem, je promítnuto v ustanovení § 263 odst. 5 zákona, dle kterého platí, že je-li odůvodnění rozhodnutí o námitkách, jímž byly námitky odmítnuty, nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů, může Úřad uložit nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí o námitkách. Zákon tak prostřednictvím shora citovaných ustanovení zákona posiluje právní jistotu stěžovatelů, kteří by se již tak v rozhodnutí o námitkách měli dozvědět veškerou relevantní argumentaci zadavatele k podaným námitkám. Lze tedy opětovně konstatovat, že pokud má zadava­tel za to, že jeho postup je důvodný, měl by být schopen své stanovisko v celém rozsahu obhájit již v okamžiku rozhodování o námitkách a nikoliv si část své argumentace ponechat až pro správní řízení. Takový závěr ostatně vyplývá i z ustálené rozhodovací praxe Úřadu, kdy lze odkázat např. na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0098/2017/VZ-12065/2017/523/ASo ze dne 10. 4. 2017. Takové podrobné zdůvodnění postupu zadavatele pak totiž na druhé straně má sloužit stěžovateli jako základní podklad pro úvahu, zda si za svým názorem o nezákonném postupu zadavatele stojí natolik, že je ochoten vyvolat zahájení správního řízení před Úřa­dem na základě návrhu. Úřad proto s odkazem na shora popsané upozorňuje, že fakt, že zadavatel až v rámci vedeného správního řízení znatelně rozšířil svoji argumentaci týkající se oprávněnosti požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru, nemůže zjištěné pochybení zadavatele vzniknuvší v době předcházející podání návrhu, tj. v době rozhodování o námitkách navrhovatele, v žádném případě zhojit. Úřad nadto doplňuje, že nelze přehlédnout, že v tomto „širším“ zdůvodnění daných parametrů obsaženém v jeho vyjádření k návrhu ze dne 13. 6. 2018 předkládá zadavatel argumentaci pouze ve vztahu k vozidlům SDP, avšak v rámci šetřené veřejné zakázky poptává vozidla i pro jiné účely, což je zřejmé z přílohy č. 2 „Seznam pověřujících zadavatelů“ zadávací dokumentace, kdy na základě jmenované přílohy zadavatel poptává vozidla kupříkladu i pro Národní archiv, Správu základních registrů či Tiskárnu Ministerstva vnitra; nechť se tedy zadavatel případně při opětovném rozhodování o námitkách navrhovatele zaměří i na tuto skutečnost.   

97.         Úřad tudíž ve světle shora řečeného konstatuje, že je nepochybné, že zadavatel při vyřízení námitek navrhovatele nedodržel zákon a rozhodnutí o námitkách proto nelze než označit za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Úřad současně doplňuje, že na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani argumentace zadavatele, kdy tento odkazuje, resp. doslovně cituje z rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-04201/2018/531/VNe ze dne 9. 2. 2018, jež se týkalo veřejné zakázky s obdobným předmětem plnění, zadávané zadavatelem, neboť shora citované rozhodnutí bylo rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0029/2018/VZ-15286/2018/321/Edo/ZSř ze dne 25. 5. 2018, které nabylo právní moci téhož dne, zrušeno, a závěry Úřadu obsažené v předmětném rozhodnutí tak byly zneplatněny. 

98.         Úřad nad rámec výše uvedeného sděluje, že shora učiněný závěr, že nelze přijmout „rozšířenou“ argumentaci zadavatele ve vztahu k požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru, předloženou zadavatelem až v rámci správního řízení, pakliže tato absentovala v rozhodnutí o námitkách, je plně aplikovatelný i na argumentaci zadavatele, prostřednictvím níž v předmětném vyjádření k návrhu ze dne 13. 6. 2018 opodstatňuje i další technické podmínky (např. vnitřní rozměry vozidel apod.). Úřad současně zdůrazňuje, že nijak neposuzoval, zda jsou argumenty zadavatele uvedené v jeho vyjádření k návrhu ze dne 13. 6. 2018 z hlediska opodstatněnosti technických podmínek, jež v daném vyjádření „obhajuje“, dostatečné či nikoliv. Je tomu tak proto, že nezákonností trpí z výše popsaných příčin již samotné rozhodnutí o námitkách, a Úřad se tudíž nemohl zabývat věcným posouzením opodstatněnosti jednotlivých požadavků zadavatele, vůči nimž navrhovatel námitkami brojil.

99.         Úřad dále konstatuje, že z výše uvedeného věcného odůvodnění rozhodnutí o námitkách je současně zřejmé, že se v něm zadavatel řádně, tj. přezkoumatelně, nevypořádal ani s námitkou týkající se jeho požadavku, aby u vozidel s typem karoserie sedan/hatchback tato disponovala vždy min. 5 dveřmi. Navrhovatel v námitkách k tomuto uvedl, že „[p]ředmětný požadavek tak již sám o sobě vylučuje možnost dodavatelů v předmětných kategoriích nabídnout vozidla v provedení sedan. Vozidla s karoserií typu sedan jsou vždy čtyřdveřová, zpravidla pětimístná. V Technických podmínkách popsaný typ karoserie (bod č. 12 tabulky), zejména pak způsob otvírání zavazadlového prostoru je typický pro automobily v provedení hatchback, kombi a víceúčelové vozidlo, kdy na rozdíl od sedanu se záď otvírá celá, včetně prosklení. (…) Zadavatel tedy stanovením požadavku na počet dveří (…) fakticky limituje soutěž na modely v provedení hatchback. (…) Tento požadavek Zadavatele na provedení a typ karoserie vede k nepřípustnému zvýhodnění výrobce Škoda a jeho modelu Škoda Octavia (…).“. Zadavatel na předmětnou námitku reagoval velmi stručně, když v rozhodnutí o námitkách uvedl, že „[j]ednoznačně není pravdou, a je to samozřejmě doložitelné, že vozidla homologovaná jako sedan jsou pouze čtyřdveřová. Stěžovatel si je této skutečnosti jistě vědom a proto se úmyslně v dané části námitekneodvolává na homologaci, ale používá čistě obecnou terminologii provedení sedan.Tuto čistě obecnou terminologii ale centrální zadavatel v zadávacích podmínkách nepoužívá, z čehož vyplývá, že se v daném případě jedná o čistě účelové tvrzení stěžovatele bez jakéhokoliv vztahu k zadávacím podmínkám předmětného zadávacího řízení.“. Z výše popsaného je zřejmé, že zadavatel se v rozhodnutí o námitkách v podstatě omezil toliko na sdělení, že není pravda, že vozidla homologovaná jako sedan jsou výlučně čtyřdveřová. Zadavatel se tedy i v tomto případě dopustil stejného pochybení jako u námitky směřující vůči požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru, když ve svém rozhodnutí o námitkách nepředložil natolik srozumitelnou a dostatečně podrobnou argumentaci, na základě níž by bylo možné posoudit oprávněnost jeho požadavku, resp. z daného rozhodnutí nijak nevyplývá, jak, resp. v čem konkrétně by bylo pro zadavatele omezující, pokud by obdržel plnění, jehož předmětem by byla vozidla čtyřdveřová, která samozřejmě mají přístup do vozidla (zavazadlového prostoru vozidla) „pátými dveřmi“. Z pohledu Úřadu by se jevilo vhodným, aby zadavatel za účelem podpory opodstatněnosti posuzovaného požadavku předložil např. analýzu, poměřující rozměry přepravovaných předmětů s velikostí přístupu do zavazadlového prostoru u vozů disponujících čtyřmi dveřmi místo pěti. Žádné takové srovnání ovšem z odůvodnění rozhodnutí zadavatele o námitkách neplyne. Nelze tedy konstatovat jinak, než že rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele je ve vztahu ke shora specifikované námitce nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a proto rozporné se zákonem. Úřad pro úplnost zdůrazňuje, že, jak již ostatně konstatoval v bodě 97. odůvodnění tohoto rozhodnutí, oprávněnost posuzovaného požadavku, resp. dostatečnost jeho zdůvodnění, nelze odvozovat od závěrů učiněných Úřadem v rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-04201/2018/531/VNe ze dne 9. 2. 2018, jak zadavatel v rozhodnutí o námitkách reálně učinil, když z něj obsáhle cituje, neboť předmětné rozhodnutí Úřadu bylo rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0029/2018/VZ-15286/2018/321/Edo/ZSř ze dne 25. 5. 2018 zrušeno, a proto jsou dané závěry Úřadu v něm uvedené neplatné. Současně Úřad v této souvislosti upozorňuje, že řádné zdůvodnění opodstatněnosti konkrétních zadávacích podmínek, resp. technických parametrů poptávaného plnění, je primárně úkolem samotného zadavatele, jenž by k tomuto měl vždy přistupovat s náležitou péčí, a to jak při samotné formulaci zadávacích podmínek, tak popř. v rozhodnutí o námitkách, pakliže proti údajné neodůvodněnosti konkrétní zadávací podmínky, resp. zadávacích podmínek určitý stěžovatel prostřednictvím námitek brojí. 

100.     Navrhovatel námitkami v dalším brojil proti požadavkům zadavatele týkajících se barevného provedení poptávaných vozidel. Ve vztahu k modré nemetalické barvě navrhovatel namítal, že požadavek zadavatele není odůvodněn účelem veřejné zakázky. Zadavatel tuto námitku v rozhodnutí o námitkách taktéž řádně nevypořádal, tj. argumentačně na ni dostatečně nereagoval, když pouze uvedl, že „[p]ožadavky na barvu jsou zcela jednoznačně odůvodněny tím, pro jaké konečné uživatele SDP poptávána. Nemetalické barvy centrální zadavatel zahrnul do svých požadavků na základě dosavadních zkušeností a znalostí, v žádném případě tyto požadavky nepovažuje za omezení trhu, protože centrální zadavatel z vlastní zkušenosti zná, že výrobce je schopen použít ve výrobě jakýkoliv odstín, a standardně nabízené barvy jenom reflektují požadavek na maximální zjednodušení výroby a v případě malého množství je samozřejmě možné použít i polep, tak jako je to například u některých provozovatelů realizováno. (…) Základním důvodem pro další nemetalické barvy je hospodárnost, neboť metalické barvy jsou příplatkové a dražší. Nejedná se samozřejmě jenom o základní nákup, kde příplatek za barvu nemá v soutěži cen velkou váhu, ale jedná se hlavně o následný provoz a opravy laku, kde je hospodárnost provozu (…) sledovaným ukazatelem.“. Z výše uvedeného je zřejmé, že ve vztahu k požadavku na nemetalickou modrou barvu zadavatel v rozhodnutí o námitkách nepředložil žádné racionální a relevantní zdůvodnění, kdy toliko argumentuje svými „dosavadními zkušenostmi a znalostmi“. V rozhodnutí o námitkách tedy zcela absentuje bližší zdůvodnění požadavku na modrou nemetalickou barvu, čili část námitky směřující do zadavatelem požadované modré nemetalické barvy zůstala nevypořádána. Zadavatel měl, dle názoru Úřadu, předložit v rozhodnutí o námitkách řádnou argumentaci, kterou doloží svou potřebu, tj. proč je pro něj požadavek na právě tuto konkrétní barvu nezbytný ve vztahu k předmětu veřejné zakázky, což však neučinil. Oprávněnost potřeb musí být objektivně doložena ve vztahu k modré nemetalické barvě, vzhledem k tvrzeným diskriminačním účinkům této barvy navrhovatelem. Vzhledem k tomu, že Úřad dospěl k závěru, že i u této námitky nedošlo k jejímu řádnému vypořádání ze strany zadavatele, jelikož nebylo jednoznačně zdůvodněno, proč je v zadávací dokumentaci požadována modrá nemetalická barva jako technická podmínka, jíž je podmíněna možnost ucházet se o plnění předmětu veřejné zakázky, a je tedy prokazatelné, že při vyřízení námitek navrhovatele zadavatel nedodržel zákon, nelze než označit rozhodnutí o námitkách z výše uvedených důvodů za nepřezkoumatelné, a tudíž rozporné se zákonem. Úřad doplňuje, že pakliže zadavatel v rozhodnutí o námitkách argumentuje rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-04201/2018/531/VNe ze dne 9. 2. 2018, z něhož ve vztahu k odůvodněnosti barevného provedení poptávaných vozidel cituje, odkazuje Úřad na své závěry učiněné v bodech 97. a 99. odůvodnění tohoto rozhodnutí.  

101.     Úřad uzavírá, že účelu institutu námitek, tj. aby se stěžovatel, resp. případný navrhovatel primárně dozvěděl autentický názor zadavatele na veškeré jím vznesené připomínky k zadávacím podmínkám v zadávacím řízení, tedy nebylo v šetřeném případě dosaženo. K tomu Úřad uvádí, že právě způsob, jakým mají být podané námitky ze strany zadavatele vyřízeny, je z pohledu dodržení zákona zásadní, přičemž tento závěr je zřejmý i ze skutečnosti, že nedodržení postupu zadavatele při vyřizování námitek je v zákoně spojeno s možností uložit nápravné opatření spočívající toliko ve zrušení rozhodnutí o námitkách. Úřad tedy opětovně konstatuje, že pokud má zadavatel za to, že jeho postup je důvodný, měl by být schopen nikoliv pouze obecnými frázemi či tvrzeními nepřiléhavými ke konkrétně vzneseným argumentům stěžovatele, jak tomu učinil ve zde projednávané věci, ale podrobně a srozumitelně (tj. přezkoumatelně) své stanovisko obhájit.

102.     Úřad v dalším konstatuje, že zadavatel zná protiargumentaci, aby byl schopen reagovat v novém rozhodnutí o námitkách navrhovatele na vše, co bylo v průběhu správního řízení vyjeveno, tzn. tato protiargumentace může být určitým vodítkem, co vše učinit součástí nového rozhodnutí o námitkách, tj. jaké skutečnosti obsáhleji a podrobněji vypořádat, aby nové rozhodnutí o námitkách dostálo požadavkům na ně zákonem kladeným co do jeho přezkoumatelnosti. Úřad přitom ponechává zadavateli na zvážení, zda by nebylo vhodné popř. doplnit i argumentaci v odůvodnění „původního“ rozhodnutí o námitkách věnovanou vypořádání ostatních námitek obsahujících pochybnosti o zákonnosti dalších jmenovitě uvedených technických podmínek. Je totiž třeba mít na paměti, že i když je shledána nepřezkoumatelnost pouze v části rozhodnutí o námitkách, má tato skutečnost dopad na dané rozhodnutí jako celek.

103.     Ve světle všech shora předestřených skutečností tak Úřad uzavírá, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 245 odst. 1 zákona, když se v rozhodnutí o námitkách dostatečně podrobně a srozumitelně nevyjádřil k námitkám stěžovatele (navrhovatele) týkajících se požadavků zadavatele na velikost zavazadlového prostoru u vozidel v provedení sedan/hatchback, dále na to, aby vozidla s typem karoserie sedan/hatchback disponovala vždy min. 5 dveřmi, a na barevné provedení vozidel (v podrobnostech viz výše), čímž se rozhodnutí o námitkách stalo nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Vzhledem k výše uvedenému proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.  

104.     Úřad pro úplnost dodává, že v návrhu namítanými okolnostmi se již blíže nezabýval, neboť skutečnost, že rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele trpí vadou nepřezkoumatelnosti, je důvodem pro uložení nápravného opatření dle § 263 odst. 5 zákona. Zkoumání dalších důvodů svědčících dle navrhovatele o nezbytnosti uložit nápravné opatření dle § 263 odst. 3 zákona je v dané situaci nadbytečné, neboť zadavatel je v souladu s § 263 odst. 5 zákona povinen opětovně o námitkách navrhovatele rozhodnout.

K uložení nápravného opatření      

105.     Úřad s odkazem na ust. § 263 odst. 1 zákona konstatuje, že není vázán návrhem v tom smyslu, jaké nápravné opatření navrhovatel požaduje. Úřad jakožto správní orgán je dle § 2 odst. 3 správního řádu povinen v rámci správního řízení šetřit práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká, a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. Proto přijme pouze takové nápravné opatření, které odstraňuje nezákonný stav.

106.     Vzhledem k tomu, že se zadavatel v rozhodnutí o námitkách podrobně a srozumitelně nevyjádřil ke všem námitkám stěžovatele (navrhovatele), jak mu ukládá ust. § 245 odst. 1 zákona, v důsledku čehož je předmětné rozhodnutí zadavatele o námitkách nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, rozhodl Úřad v souladu s ust. § 263 odst. 5 zákona toliko o zrušení rozhodnutí o námitkách, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.   

107.     Pro úplnost Úřad uvádí, že dle ust. § 263 odst. 5 zákona platí, že okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí byly navrhovatelem podány nové námitky s totožným obsahem, které zadavatel nemůže odmítnout jako opožděné. Bude tedy na zadavateli, aby o námitkách navrhovatele znovu rozhodl, a to způsobem, který bude souladný s § 245 odst. 1 zákona.

K zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení   

108.     Podle § 263 odst. 8 zákona ukládá-li Úřad nápravné opatření s výjimkou zákazu plnění smlouvy, zakáže zároveň zadavateli až do pravomocného skončení řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu; rozklad proti tomuto výroku nemá odkladný účinek.        

109.     Výše citované ustanovení formuluje jako obligatorní součást rozhodnutí Úřadu o uložení nápravného opatření (s výjimkou zákazu plnění smlouvy) rovněž výrok o tom, že zadavatel až do pravomocného skončení správního řízení nesmí uzavřít smlouvu v zadávacím řízení, přičemž tento výrok je účinný dnem vydání rozhodnutí, a tedy je účinný i u nepravomocného rozhodnutí. Tento zákaz uzavřít smlouvu se ukládá z důvodu, aby se zadavatel nemohl vyhnout splnění uloženého nápravného opatření uzavřením smlouvy ještě před nabytím právní moci rozhodnutí.  

110.     Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele, zakázal zároveň ve výroku III. tohoto rozhodnutí zadavateli až do pravomocného skončení tohoto správního řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu na veřejnou zakázku.    

K uložení úhrady nákladů řízení   

111.     Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v § 1, že paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy, činí 30 000 Kč.   

112.     Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí o námitkách, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.  

113.     Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2018000213.

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad proti výroku I., II. a IV. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad proti výroku III. tohoto rozhodnutí nemá podle § 263 odst. 8 zákona odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

 

Obdrží

1.             Česká republika – Ministerstvo vnitra, Nad štolou 936/3, 170 00 Praha

2.             Hyundai motor Czech s.r.o., Siemensova 2717/4, 155 00 Praha

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy


[1] Komentář k ustanovení § 211 odst. 6 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Nakladatelství Wolters Kluwer [cit. 13. 7. 2018].

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
Veřejné zakázky
ilustrace
 
ilustrace
 
 
 
cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.gov.cz
cs | en