číslo jednací: 06205/2020/321/VJu
spisová značka: R0225/2019/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Zajištění letenek, ubytování a jízdenek |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2019 |
| Datum nabytí právní moci | 27. 2. 2020 |
| Související rozhodnutí | S0366/2019/VZ-33759/2019/511/THl 06205/2020/321/VJu |
| Dokumenty |  2019_R0225.pdf 481 KB |
|
Spisová značka: |
|
|
|
ÚOHS-R0225/2019/VZ |
|
|
|
Číslo jednací: |
|
|
|
ÚOHS-06205/2020/321/VJu |
|
Brno 25. února 2020 |
|
|
|
|
Ve správním řízení o rozkladu ze dne 19. 12. 2019, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem –
-
FLY UNITED s.r.o., IČO 49702891, se sídlem Petýrkova 3/1955, 148 00 Praha
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 6. 12. 2019, č. j. ÚOHS-S0366/2019/VZ-33759/2019/511/THl, vydanému ve správním řízení ve věci přezkoumání úkonů centrálního zadavatele –
- České republiky – Ministerstva financí, IČO 00006947, se sídlem Letenská 525/15, 118 00 Praha
učiněných při zadávání veřejné zakázky „Zajištění letenek, ubytování a jízdenek“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 28. 5. 2019 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 31. 5. 2019 pod ev. č. zakázky Z2019-000816 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 31. 5. 2019 pod zn. 2019/S 104-252806, za účasti vybraného dodavatele -
- ASIANA, spol. s r.o., IČO 49704362, se sídlem Velflíkova 1430/8, 160 00 Praha
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0366/2019/VZ-33759/2019/511/THl ze dne 6. 12. 2019
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle ustanovení § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“[1]), k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle ustanovení § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté, obdržel dne 4. 10. 2019 návrh navrhovatele – FLY UNITED s.r.o., IČO 49702891, se sídlem Petýrkova 3/1955, 148 00 Praha (dále jen „navrhovatel“) ze dne 3. 10. 2019 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů centrálního zadavatele – České republiky – Ministerstva financí, IČO 00006947, se sídlem Letenská 525/15, 118 00 Praha (dále jen „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky „Zajištění letenek, ubytování a jízdenek“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 28. 5. 2019 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 31. 5. 2019 pod ev. č. zakázky Z2019-000816 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 31. 5. 2019 pod zn. 2019/S 104-252806 (dále jen „veřejná zakázka“), za účasti vybraného dodavatele – ASIANA spol. s r.o., IČO 49704362, se sídlem Velflíkova 1430/8, 160 00 Praha.
2. Dnem obdržení předmětného návrhu bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.
II. Napadené rozhodnutí
3. Dne 6. 12. 2019 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0366/2019/VZ-33759/2019/511/THl (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým rozhodl tak, že návrh na přezkoumání úkonů zadavatele se zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
4. Úřad napadené rozhodnutí odůvodnil tím, že neshledal správnými důvody, pro které navrhovatel napadal postup zadavatele v zadávacím řízení a zejména rozhodnutí zadavatele o výběru společnosti ASIANA spol. s r.o., IČO 49704362, se sídlem Velflíkova 1430/8, 160 00 Praha (dále jen „vybraný dodavatel“) a následné zadavatelovo rozhodnutí o námitkách navrhovatele ze dne 27. 9. 2019. Úřad postup zadavatele v zadávacím řízení neshledal nezákonným. Úřad nedospěl k závěru, že by zadávací podmínky byly stanoveny v rozporu se zákonem a rozhodl, že zadavatel správně vyhodnotil podané nabídky, zejména tedy nabídku vybraného dodavatele i nabídku navrhovatele.
III. Rozklad navrhovatele
5. Dne 19. 12. 2019 obdržel Úřad rozklad zadavatele z téhož dne proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 6. 12. 2019. Rozklad byl podán v zákonem stanovené lhůtě.
Námitky rozkladu
6. Navrhovatel zprvu uvádí, že napadené rozhodnutí Úřadu považuje za nesprávné, neboť dle jeho přesvědčení se zadavatel dopustil porušení právních předpisů. Dle navrhovatele se Úřad jeho návrhem řádně nezabýval, neposoudil správně jím uplatněné námitky a učinil skutkové závěry, které nemají oporu ve skutečném průběhu zadávacího řízení a úkonech zadavatele, včetně rozhodnutí o námitkách. Úřad dle tvrzení navrhovatele rovněž učinil nesprávné právní závěry.
7. Dle navrhovatele vybraný dodavatel předložil stejně výhodnou nabídku jako navrhovatel, když v obou hodnotících kritériích získali oba stejný počet bodů. Při této rovnosti pak byl upřednostněn vybraný dodavatel, když zadavatel dle navrhovatele toto své rozhodnutí založil na tom, že vybraný dodavatel předložil ekonomicky nejvýhodnější nabídku, když nabídl „zápornou CNC“, ačkoliv toto zadavatel v písemné zprávě o hodnocení nabídek neuvedl a hodnotící komise pouze konstatovala, že byla nejlépe hodnocena nabídka s nejnižší hodnotou CNC dle odst. 13.8. zadávací dokumentace veřejné zakázky (dále jako „ZD“). Uvedené pravidlo popsané v odst. 13.8. ZD má dopadat pouze na případy, kdy by při celkovém shodném počtu bodů EVN jeden z uchazečů získal vyšší BNC a druhý vyšší BKS [navrhovatel zřejmě mínil NKS] (a celkově měli bodů stejně). Pak by byla oprávněně jako nejlepší hodnocena nabídka uchazeče, který obdržel více bodů za CNC, a tedy jeho CNC byla nejnižší. Dle navrhovatele se však o takový případ nejedná. Dle navrhovatele však takové hodnotící kritérium ZD neobsahuje a nemělo být hodnoceno, stejně jako by musel být popsán jeho titul, neboť to může mít další právní důsledky.
8. Navrhovatel pak uvádí, že teprve předložením CNC se zápornou cenou vybraným dodavatelem, jejím akceptování zadavatelem a následně posouzením nabídky se zápornou cenou jako nabídky nejvýhodnější došlo k porušení zákona. Navrhovatel považuje umožnění podání nabídky se zápornou cenou za problematické, ale uvádí, že to samo o sobě nemusí představovat důvod pro zrušení zadávacího řízení. Navrhovatel však neměl důvod předpokládat, že by záporná nabídka mohla být podána, a tedy ani nepodával námitky proti zadávacím podmínkám. Proto jeho námitky dle jeho názoru nelze považovat za opožděné.
9. Navrhovatel pak zpochybňuje závěr Úřadu, že „zápornou nabídkovou cenou nebylo míněno poskytnutí plnění ze strany dodavatele ve prospěch zadavatele a že tuto skutečnost zadavatel dostatečně jasně vysvětlil“. Na to pokládá navrhovatel otázku, odkud kam a z jakého důvodu budou plynout ony -2 Kč uvedené v nabídce vybraného dodavatele, a tedy co je ona záporná cena. Navrhovatel pak tvrdí, že s tímto se Úřad v napadeném rozhodnutí a zadavatel v rozhodnutí o námitkách nevypořádali. K tomu pak navrhovatel dodává, že dle rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 85/2008-60 ze dne 13. 1. 2010 použitého zadavatelem i Úřadem v jejich argumentaci je právě přípustné plnění, jež směřuje od dodavatele k zadavateli a v uvedeném případě se navíc jednalo o vzájemná protiplnění, kdy plnění dodavatele převýšilo plnění zadavatele a až výsledkem započtení těchto dvou plnění je záporná nabídková cena. O takový případ se, alespoň jak to pochopil navrhovatel, dle Úřadu v této věci nejedná a od dodavatele žádné finanční plnění k zadavateli nesměřuje, což je v rozporu s argumentací zadavatele uplatněnou v řízení před Úřadem. V tomto argumentačním rozporu zadavatele a Úřadu a možném dvojím výkladu pojmu „záporná cena“ pak navrhovatel vidí důvod pro konstatování netransparentnosti zadávacího řízení – když Úřad dle navrhovatele zjevně zadávací podmínky nepochopil.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona se zadáním veřejné zakázky „rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce.“ Dle navrhovatele se nabídkovou cenou tedy vždy rozumí cena placená zadavatelem vybranému uchazeči/dodavateli, tedy finanční plnění poskytované zadavatelem ve prospěch uchazeče/dodavatele. Absolutně nejnižší nabídkovou cenou tedy může
být 0,- Kč, kdy tedy zadavatel dodavateli ničeho neplatí (a to pouze za předpokladu, že to je ekonomicky únosné). Navrhovatel pak tuto sérii úvah zakončuje tím, že pokud by záporná nabídková cena nebyla dodavatelem poskytována zadavateli, takové hodnotící kritérium ztrácí význam. Kterýkoliv z dodavatelů by pak mohl uvést co možná nejnižší nabídkovou cenu ryze pro účely hodnocení, aniž by byla taková nabídková cena reflektována při realizaci veřejné zakázky.
11. Dále navrhovatel uvádí, že nemůže obstát ani úvaha, že záporná nabídková cena vyjadřuje částku, kterou dodavateli zaplatí třetí subjekty v rámci nepřímé úhrady. Ani zde by dle navrhovatele nebyla nabídka vystavěná na takovémto plnění pro zadavatele nejvýhodnější. Dodavatel by totiž byl závislý na plnění od třetích osob a tím pádem by byl motivován k výběru a poskytnutí jejich služeb zadavateli, byť by se nejednalo o nejvýhodnější služby či plnění na trhu dostupné. Plnění veřejné zakázky by dle navrhovatele bylo rovněž ohroženo neposkytnutím plateb dotčenými třetími osobami dodavateli, čímž by byla ohrožena jeho existence. Navrhovatel rovněž uvádí, že i kdyby byla záporná cena veřejné zakázky odůvodněna platbou od třetí osoby, nepředstavuje výše takové částky pro zadavatele žádnou skutečnou výhodu a na jejím základě není možné učinit závěr o nejvýhodnější nabídce. K tomu pak navrhovatel zdůrazňuje, že incentivní smlouvy nejsou předem garantovány, neposkytují je všichni dopravci, a proto není možné s těmito výnosy počítat předem a provádění úhrady plateb ve prospěch zadavatelů je tak i vzhledem k situaci na českém trhu zcela mimo ekonomickou únosnost.
12. Navrhovatel dále zpochybňuje případnost veřejných zakázek odkazovaných zadavatelem na podporu jeho tvrzení o možnosti záporné ceny/nabídky. V odkazovaných případech se dle navrhovatele jednalo o situaci, kdy poměr vzájemných plnění zadavatele a dodavatele byl ve prospěch zadavatele – tedy započtením vzájemného plnění byla pokryta hodnota plnění zadavatele a dodavatel mu dále doplácel zbytek ceny plnění zadavatele.
13. Navrhovatel uvádí, že nabídková cena vybraného dodavatele je pod hranicí ekonomicky nutných nákladů, což je dle navrhovatele nepřípustné při plnění veřejné zakázky. Navrhovatel zdůrazňuje, že je významný rozdíl mezi poskytnutím služeb zadavateli za nulovou cenu a cenu zápornou, tedy cenu implikující to, že dodavatel bude spolufinancovat poskytované plnění. Pro navrhovatele by údajně poskytnutí služeb zadavateli neznamenalo jakékoliv navýšení nákladů. Dle navrhovatele je zřejmé, že pokud by měl dodavatel přispívat na pořízení plnění, musí se jednoznačně pohybovat pod hranicí ekonomicky nutných nákladů.
14. Dále vybraný dodavatel tvrdí netransparentnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Navrhovatel zde napadá postup zadavatele v zadávacím řízení, nejspíše však nikoliv napadené rozhodnutí Úřadu, o tomto pouze vyjadřuje přesvědčení o jeho rozpornosti se zákonem a z toho plynoucí nesprávnost. Zadavateli pak navrhovatel vytýká, že jakákoliv záporná cena musí být hodnocena jako cena nepřiměřeně nízká, z napadeného rozhodnutí ani z předcházejícího rozhodnutí hodnotící komise není zřejmé, jak hodnotící komise dospěla k rozhodnutí, že nabídky vybraného dodavatele je cenou reálnou, za kterou lze zakázku skutečně zrealizovat.
15. Navrhovatel dále opakuje argumenty, které již uplatnil ve svém návrhu.
Závěr rozkladu navrhovatele
16. Navrhovatel navrhuje předsedovi Úřadu, aby napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc Úřadu k novému projednání.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
17. Úřad svým usnesením ze dne 19. 12. 2019, č. j. ÚOHS-S0366/2019/VZ-35249/2019/511/THl, vyzval zadavatele, aby se vyjádřili k rozkladu navrhovatele ze dne 19. 12. 2019.
18. Dne 23. 12. 2019 obdržel Úřad vyjádření zadavatele z téhož dne k rozkladu navrhovatele. Zadavatel zprvu uvádí, že rozklad navrhovatele je pouze opakováním jím dříve už učiněných argumentů, které již zadavatel i Úřad vyvrátili. Zadavatel se tedy odkázal na svá dřívější vyjádření a podání ve věci a stručně rekapituloval své argumenty. Úvodem zadavatel zdůrazňuje, že navrhovatel si je vědom, že v zadávacím řízení nemůže uspět a dále cituje z rozkladu zadavatel jeho tvrzení o tom, že motivací zadavatel k vedení správního řízení je získání jistoty pro další zadávací řízení v otázce nulové a zejména záporné ceny. Zadavatel postup navrhovatele považuje za obstrukční. Dále zadavatel uvádí, že námitky navrhovatele zčásti (možnost podat nabídku se zápornou cenou) směřují proti zadávací dokumentaci a byly podány opožděně, tedy až po uplynutí lhůty k podání nabídek.
19. V prvním okruhu svého vyjádření zadavatel opětovně zdůrazňuje, že námitky ve značné části směřovaly proti zadávací dokumentaci tam, kde navrhovatel brojí proti možnosti podat zápornou nabídkovou cenu. Dle zadavatele se sice navrhovatel toto snaží obejít tvrzením o porušení zákona až v momentě připuštění nabídky se zápornou cenou, avšak dle zadavatele tato argumentace neobstojí, když možnost záporné nabídkové ceny byla výslovně uvedena v ZD. To vše však zadavatel vysvětlil navrhovateli již ve vypořádání jeho námitek.
20. Dále zadavatel k tvrzené nedostatečnosti zadávacích podmínek stran užití hodnotícího kritéria, jenž zadávací dokumentace neobsahuje, uvádí, že se opětovně jednalo o opožděné námitky. Dle zadavatele poptávané služby spočívaly v zajišťování letenek, ubytování a jízdenek. Zadavatel uvádí, že vybraný dodavatel by dle smluvních podmínek zadavateli účtoval cenu, za kterou konkrétní letenku, ubytování či jízdenku pořídil s tím, že by si k této ceně mohl účtovat poplatek za zprostředkování. Pokud by tento poplatek byl záporný, pak by se jednoduše účtovaná cena za letenku o tento poplatek ponížila a fakticky by se tak jednalo o slevu. Žádné další požadované „popisy hodnotícího kritéria, ekonomické a právní tituly“ v zadávací dokumentaci dle zadavatele ze zákona být nemusí.
21. Zadavatel pak dále tvrdí, že navrhovatel se v rozkladu uchyluje ke „slovíčkaření“. Zadavatel uvádí, že záporný zprostředkovatelský poplatek je forma slevy a pátrat po jejím „titulu“ je nesmyslné. Zadavatel pak posléze uvádí, že úvahy o přípustnosti či nepřípustnosti nepřímé úhrady a toho, zda se v tomto případě jedná o nepřímou úhradu, jsou irelevantní. Podstatným dle zadavatele je, že situace na trhu umožňuje dodavatelům poskytovat zákazníkům (zde zadavateli) služby zdarma a úhradu služby poskytne třetí osoba, přičemž toto zákon nezakazuje a dodavatelé jsou tak ochotni poskytnout i zápornou nabídkovou cenu.
Vyjádření vybraného dodavatele k rozkladu
22. Úřad svým usnesením ze dne 19. 12. 2019, č. j. ÚOHS-S0366/2019/VZ-35249/2019/511/THl, vyzval vybraného dodavatele, aby se vyjádřili k rozkladu navrhovatele ze dne 19. 12. 2019.
23. Vybraný dodavatel svým podáním ze dne 23. 12. 2019 doručeným Úřadu téhož dne zprvu konstatoval správnost napadeného rozhodnutí Úřadu. Vybraný dodavatel se odkazuje na jeho Zdůvodnění nabídkové ceny k veřejné zakázce ze dne 15. 10. 2019. Vybraný dodavatel uvádí, že za obdobných podmínek jako ve své nabídce k veřejné zakázce poskytuje své služby rovněž početným dalším státním organizacím a institucím, přičemž tato obchodní strategie
u něj dlouhodobě vede k příznivým obchodním výsledkům. Dále uvádí, že navrhovatel podává matoucí popis obchodních a smluvních vztahů v sektoru cestovních služeb, o nichž ovšem z pozice menší než středně velké firmy nemůže do všech podrobností vědět. Vybraný dodavatel pak obecně shrnuje své obchodní působení s důrazem na své úspěchy a uvádí, že podaná nabídka je plně v souladu s jeho udržitelným rozvojem.
IV. Řízení o rozkladu
24. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
25. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
26. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí, rozhodl správně a v souladu s právními předpisy.
27. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k potvrzení napadeného rozhodnutí a k zamítnutí rozkladu navrhovatele.
V. K námitkám rozkladu
28. V prvé řadě uvádím, že zadavatelovo vypořádání námitek považuji za dostatečné a vyčerpávající, napadené rozhodnutí Úřadu je pak, vyjma jedné výhrady, precizní. Úřad jasně a srozumitelně popsal své úvahy a správně aplikoval právní úpravu na zjištěné skutkové okolnosti.
29. Než bude přikročeno k posouzení správnosti a zákonnosti postupu Úřadu, je třeba se vypořádat s navrhovatelem okrajově vznesenou námitkou nepřezkoumatelnosti. Tato sice zřejmě směřuje pouze vůči postupu zadavatele, z procesní opatrnosti ji však vztáhnu i na napadené rozhodnutí. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 19. 12. 2019 č. j. 3 As 256/2017 - 27: „K otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí se opakovaně vyjadřuje judikatura jak Ústavního, tak Nejvyššího správního soudu. Platí, že nepřezkoumatelný rozsudek[2] zpravidla vůbec nenabízí prostor k úvahám o námitkách věcného charakteru, a je tudíž nezbytné jej zrušit. Za nepřezkoumatelné lze označit zejména takové rozhodnutí, v němž soud zcela opomene vypořádat některou z uplatněných žalobních námitek (viz například rozsudky tohoto soudu ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 4/2007 - 58, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, či ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004 - 74), respektive pokud z jeho odůvodnění není zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, a to zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby (viz rozsudek ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44). Zároveň ovšem nelze opomenout, že nepřezkoumatelnost rozsudku není závislá na subjektivní představě stěžovatele o tom, jak podrobně by měl být rozsudek odůvodněn. Jedná se totiž o objektivní překážku, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkum napadeného rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2014, č. j. 3 As 60/2014 - 85). Dále je třeba připomenout, že povinností soudu není výslovně reagovat na každé žalobní tvrzení, postaví-li soud své závěry na ucelené argumentaci, která věcně pokryje všechny argumentační pozice žaloby (k tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08, či rozsudek tohoto soudu ze dne 23. 12. 2015. sp. zn. 2 As 44/2013).“ Postup Úřadu nehodnotím jako nepřezkoumatelný. Úřad v napadeném rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem shrnul zadávací řízení, správní řízení a všechny relevantní úkony v těchto řízeních účastníky učiněné. Na to Úřad popsal zjištěné skutečnosti, užitou právní úpravu a vysvětlil své úvahy, přičemž reagoval na základní okruhy tvrzení navrhovatele a předestřel v obecné rovině správný postup při hodnocení podaných nabídek způsobem dle zadávacích podmínek. Úřad se zabýval možností podání záporné nabídkové ceny, určením nejvýhodnější nabídky, zkoumal materiální i formální správnost všech napadených úkonů zadavatele v zadávacím řízení, situaci na trhu se zprostředkováním letenek, jízdenek a ubytování, zabýval se otázkou nabídkové ceny pod hranicí ekonomicky nutných nákladů, posouzením mimořádně nízké nabídkové ceny a transparentností a přezkoumatelností postupu zadavatele. To, zda Úřad tyto otázky hodnotil správně a v souladu se zákonem, již není otázkou nepřezkoumatelnosti. Dále se tedy vyjádřím k závěrům Úřadu jako takovým.
K otázce poskytování „záporné“ nabídkové ceny
30. Z počátku je vhodné popsat, sice zjednodušené, fungování plnění veřejné zakázky – plnění smluvního vztahu mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem. Smluvní mechanismus je přibližně následující (zde vycházím z názvosloví zavedeného Přílohou č. 5 ZD – Návrhu smlouvy o poskytování služeb, dále jen „Smlouva“). Zadavatel zašle dodavateli „Výzvu“ (dle čl. II odst. 3 Smlouvy), ve které uvede své identifikační údaje a jaké plnění poptává (tedy kdy, jak a kam se chce dostat a jaké má požadavky na ubytování). Na to je dodavatel povinen předložit zadavateli variantní nabídku, kde je povinen uvést nejméně dvě varianty poptávaného plnění s cenovou kalkulací, kdy dodavatel je povinen uvést kalkulace
u poptávaných služeb v nejvýhodnějších cenových podmínkách na trhu včetně kalkulace s letenkami nízkonákladových aerolinií. Dále je dodavatel povinen garantovat výběr cenových nabídek letenek od všech leteckých společností nacházejících se aktuálně
v mezinárodním rezervačním systému dodavatele, které pořádají leteckou přepravu osob do poptávané destinace v požadovaném termínu (čl. II odst. 4 písm b) Smlouvy). Poté zadavatel vybere jemu vyhovující plnění a je sjednána „Smluvními stranami odsouhlasená Objednávka“, na jejímž základě je plněno. Cena plnění je pak určena tak, že k prokázané ceně účtované konečným poskytovatelem služby bude přičten „Poplatek za zajištění služby/letenky/ubytování“ (v řešené věci ony -2 Kč). V podstatě má tedy dodavatel povinnost zajistit poptávané služby za cenu poskytovanou koncovým poskytovatelem služby a z této ceny ještě 2 koruny financovat „ze svého“, což lze chápat jako slevu. Dodavatel je přitom povinen garantovat nejvýhodnější ceny dostupné na trhu za zadavatelem poptávané plnění, a pokud toto poruší, vystavuje se sankci. V zásadě se smlouva neliší od běžných obchodních vztahů, kdy zprostředkovatel působí pro obě strany zprostředkovávaného závazku a zisk realizuje pouze na jedné z nich (jako například v případě zprostředkování pojištění, některých realitních služeb atd., kdy zprostředkovatel inkasuje provizi, nebo jinou finanční odměnu, od konečného poskytovatele služby, a nikoliv od spotřebitele.) Smluvní vztah, ke kterému směřuje zadávací řízení, tedy není ničím překvapivým ani nezvyklým.
31. Z výše uvedeného je tak patrné, že „záporná“ nabídková cena představuje ve skutečnosti slevu z ceny nabízeného plnění (letenek, jízdenek, ubytování). Tu lze dát zadavateli za pravdu, že uvedení explicitního „právního titulu“ pro takové plnění není zapotřebí, neboť plyne zřetelně z kontextu zadávacích podmínek a zejména mechanismu poskytování plnění během realizace veřejné zakázky. Na to konto je třeba opravit závěr Úřadu uvedený v odstavcích 132 a 133 v tom smyslu, že bude docházet i k plnění od dodavatele k zadavateli, kdy v tomto směru je poskytována právě „záporná“ nabídková cena – tedy sleva. K ceně služby tedy bude přičtena záporná cena (tedy odečtou se od ní dvě koruny). Nelze tak souhlasit s navrhovatelem v tom, že by nebyl dán právní titul pro dotčené plnění. Tím je poskytnutí (zprostředkování) služby se slevou dvě koruny za letenku/ubytování/jízdenku na základě vzájemně odsouhlasené „Objednávky“ dle čl. II. odst. 8 Smlouvy. Námitce navrhovatele, dle které pro finanční plnění putující od dodavatele k zadavateli není v zadávacích podmínkách stanoven právní titul tak nelze dát za pravdu.
K otázce hodnocení nabídek
32. Nyní aplikuji postup pro hodnocení nabídek dle zadávací dokumentace veřejné zakázky na projednávaný případ. K tomuto kroku přistoupil i Úřad, nicméně s ohledem na to, jak navrhovatel koncipoval své rozkladové námitky, a s ohledem na to, že v hodnocení nabídek leží těžiště daného případu, považuji za vhodné se k této otázce rovněž plně vyjádřit. Opominu hodnocení kvality, neboť výsledek hodnocení kvality je nesporný a u navrhovatele
i vybraného dodavatele stejný a nemá pro další úvahy význam (oba získali po 100 bodech). Dodavatelé podávající nabídku měli uvést výši „Poplatku za Koupi Letenky“ podle čl. III odst. 3 písm. a) Smlouvy (*A), „Poplatku za Zajištění Ubytování“ podle čl. III odst. 3 písm. c) Smlouvy (*B) a „Poplatku za Koupi Jízdenky“ podle čl. III odst. 3 písm. e) Smlouvy (*C) (v souladu s odstavci 13.1. až 13.5 ZD). Nabídky navrhovatele a dodavatele vypadaly následovně (ve zkratce):
|
Nabídky v Kč |
Navrhovatel |
Vybraný dodavatel |
|
A |
0 |
-2 |
|
B |
0 |
-2 |
|
C |
0 |
-2 |
Nabídky pak měly být hodnoceny dle Ekonomické výhodnosti nabídky „EVN“(odstavec 13.6. a 13.7. ZD), kdy
EVN = BNC + NKS
„EVN” = Ekonomická výhodnost nabídky,
„BNC“ = Počet přidělených bodů za kritérium Celková nabídková cena,
„NKS“ = Počet přidělených bodů za kritérium Nadstandardní kvalita služeb (dále opomíjíme její zjišťování)
přičemž BNC se zjistí tak (odst. 13.10 ZD), že
BNC = 100 * Hodnota CNC nejvýhodnější nabídky / Hodnota CNC hodnocené nabídky
kdy CNC zjistíme tak (odst. 13.9. ZD), že
CNC = 8124*A + 5452*B + 978*C
Přičemž při dosazení CNC do vzorce pro výpočet BNC každou hodnotu CNC nižší než 8124 nahradíme právě hodnotou 8124 (odst. 13.10. ZD).
Dosadíme-li do vzorců předložené hodnoty nabídky, dostaneme následující výsledky:
CNCnavrhovatele = (8124*0) + (5452*0) + (978*0) = 0
CNCv-dodavatele = [8124*(-2)] + [5452*(-2)] + [978*(-2)] = -29 108
CNCnavrhovatele (0) > CNCv-dodavatele (-29 108)
Neboť obě hodnoty CNC jsou menší než 8124, při výpočtu BNC nedosazujeme do příslušného vzorce zjištěné hodnoty CNC, ale hodnotu 8124 (poslední věta odst. 13.10. ZD), tedy:
|
BNCnavrhovatele = 100*(8124/8124) |
BNCv-dodavatele = 100*(8124/8124) |
|
BNCnavrhovatele = 100*1 |
BNCv-dodavatele = 100*1 |
|
BNCnavrhovatele = 100 |
BNCv-dodavatele = 100 |
Při dosazení zjištěných hodnot do vzorce pro výpočet EVN pak získáme (zde připomínám shodný zisk 100 bodů za kritérium NKS u navrhovatele i vybraného dodavatele):
|
EVNnavrhovatele = BNCnavrohvatele + NKS |
EVNv-dodavatele = BNCv-dodavatele + NKS |
|
EVNnavrhovatele = 100+100 |
EVNv-dodavatele = 100+100 |
|
EVNnavrhovatele = 200 |
EVNv-dodavatele = 200 |
200 = 200
EVNnavrhovatele = EVNv-dodavatele
Tedy dosazením předložených nabídek navrhovatele a vybraného dodavatele došlo k rovnosti jejich hodnocení kritériem Ekonomické výhodnosti nabídky a je třeba uplatnit kritéria podpůrná, vyjádřená v odst. 13.8. ZD, kde se stanoví, že: „Nabídky dodavatelů budou seřazeny podle vypočtené Ekonomické výhodnosti nabídky od nejnižší po nejvyšší, přičemž nejlépe bude hodnocena nabídka s nejvyšší hodnotou kritéria Ekonomické výhodnosti nabídky. V případě, kdy by mělo být podle výše uvedeného kritéria nejlépe hodnoceno více nabídek (rovnost hodnot EVN), bude z těchto nabídek nejlépe hodnocena nabídka s nejnižší hodnotou CNC. Pokud by i tak mělo být nejlépe hodnoceno více nabídek, rozhodne o vítězi los.“ [zvýraznění doplněno předsedou Úřadu]
EVNnavrhovatele = EVNv-dodavatele
CNCnavrhovatele > CNCv-dodavatele
Tedy nejvýhodnější nabídku podal vybraný dodavatel, když jím nabídnutá hodnota CNC je menší, než hodnota CNC navrhovatele.
33. K tomuto závěru správně a stejným postupem dospěl i zadavatel a jeho rozhodnutí o výběru vybraného dodavatele je tedy souladné se zadávacími podmínkami. Celý postup vyhodnocení nabídky je jasně a srozumitelně v zadávací dokumentaci popsán a k výsledku hodnocení lze dospět snadným aritmetickým výpočtem. Navrhovatel ve své argumentaci zaměňuje CNC a BNC a zadávací dokumentací stanovené EVN často směšuje s „hospodárností“ či „výhodností“ v obecném smyslu těchto slov. To je samozřejmě nesprávný a zavádějící postup.
34. Argumentace navrhovatele stran chybného vyhodnocení podaných nabídek neobstojí. Zvláště je třeba zdůraznit, že v části B rozkladu navrhovatel chybně cituje odstavec 13.8. ZD – ve skutečnosti se jím citovaná pasáž nachází v odstavci 13.10. a nadto navrhovatel cituje jen polovinu odstavce a opomíná citovat tu část, která do jeho argumentace nezapadá.
K otázce hospodárnosti postupu zadavatele
35. Co se týče toho, zda se jedná ze zadavatelovy strany o hospodárné chování v obecném smyslu slova, tyto úvahy nejsou relevantní pro posouzení toho, zda zadavatel postupuje v souladu se zákonem nebo nikoliv. Tyto závěry lze dovodit z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2019, č. j. 62 Af 76/2018-226, kde je mj. uvedeno: „…soud [je] toho názoru, že žalovaný [Úřad] není od toho, aby posuzoval, zda zadavatel z řešení, jež by přicházela v úvahu, zvolil řešení nejvhodnější, nýbrž zda způsob, jaký zadavatel zvolil, porušuje ZZVZ či nikoli. Žalovaný tu není ani proto, aby vedl úvahy ohledně celkové ekonomické výhodnosti zadavatelem zvoleného řešení (pro zadavatele samotného).“ Navrhovatel pak často zaměňuje obecnou hospodárnost závazku, jež má vzniknout z veřejné zakázky a soulad zadavatelova postupu se zákonem. Přeje-li si zadavatel ušetřit prostředky tím, že obstaráním části své agendy pověří dodavatele, jemuž plyne zisk ze zprostředkování této agendy, nespatřuji na tom nic nezákonného. Zadavatel si smluvně zajistil to, že mu budou zadavatelem předkládány nejhospodárnější možné varianty požadovaného plnění, porušení této smluvní povinnosti je pak sankcionováno. Je tedy zajištěna jistá míra obecné ekonomické výhodnosti. Ekonomická úvaha zakázky je taková, že dodavatel zprostředkuje zadavateli plnění (v případě vybraného dodatele dokonce část ceny plnění vybraný dodavatel uhradí), přičemž je povinen nabídnout zadavateli nejhospodárnější možné řešení. Výsledkem tedy je, že zadavateli je za finančního přispění vybraného dodavatele poskytnuto požadované plnění, aniž by na jeho obstarání musel zadavatel vynakládat své lidské zdroje
a poskytovatel plnění inkasuje cenu plnění a vyplatí zprostředkovateli (dodavateli) odměnu za zprostředkování. Z té pak dodavatel hradí své provozní náklady a tvoří zisk. S naprosto stejnou úvahou patrně operuje i navrhovatel, když nabídl cenu plnění veřejné zakázky ve výši 0 Kč. Tomu konvenuje i fakt, že navrhovatel (viz str. 14 rozkladu) sám předestírá, jak funguje obchodní model založený na odměnách plynoucích z incentivních smluv, které zprostředkovatelé letenek/jízdenek/ubytování uzavírají s poskytovatelem samotné služby. Argumentuje-li pak navrhovatel o ekonomické neudržitelnosti veřejné zakázky situací na českém trhu, nepředkládá k tomu žádných důkazů a jeho tvrzení stojí proti hodnocení zadavatele a nabídce vybraného dodavatele.
36. Je nutno odmítnout navrhovatelovo tvrzení, že pouze nabídka vybraného dodavatele je pod ekonomickou únosností. Jak navrhovatel, tak vybraný dodavatel patrně operují se stejným obchodním modelem, kdy zdrojem jejich příjmů jsou právě finanční prostředky od poskytovatelů zprostředkovávaných služeb. Vybraný dodavatel ve svém vyjádření implikuje, že na relevantním trhu má větší podíl než navrhovatel. Je tak nasnadě úvaha, že tato „lepší“ výchozí pozice umožňuje vybranému dodavateli uzavření výhodnějších incentivních smluv. Logickým důsledkem pak může být poskytnutí slevy tam, kde navrhovatel poskytl „toliko“ nulovou nabídkovou cenu. Tyto závěry obstojí, neboť navrhovatel nepředkládá žádné argumenty, které by takový logický závěr opřený o tvrzení vybraného dodavatele rozporovaly. Rovněž nelze opomenout, že rozdíl v nabídkových cenách jsou pouhé dvě koruny na zprostředkovanou službu. Z toho, jak je obchodní model popsán (mj. navrhovatele na str. 14 rozkladu), nelze usoudit, že by rozdíl mezi „0 Kč za zprostředkovanou službu“
a „-2 Kč za zprostředkovanou službu“ měl být natolik propastní, že by to indikovalo ekonomickou neúnosnost nabídkové ceny vybraného dodavatele a zároveň ekonomickou únosnost nabídkové ceny navrhovatele. S námitkou navrhovatele o ekonomické neúnosnosti nabídky vybraného dodavatele tak nelze souhlasit, a to i za přihlédnutí k tomu, jakou nabídkovou cenu podal navrhovatel, a jaký obchodní model je na relevantním trhu užívaný. Dlužno uvést, že výše uvedené vypořádání v tomto rozhodnutí zastává spíše ilustrativní charakter, neboť jak již bylo uvedeno, otázka ekonomické výhodnosti postupu zadavatele není bez dalšího relevantním kritériem pro závěry o tom, zda zadavatel postupoval v souladu/rozporu se zákonem.
K dalším rozkladovým námitkám
37. Taktéž neobstojí navrhovatelova námitka, že se v tomto případě nejedná o úplatnou smlouvu dle § 2 odst. 1 zákona. Jak bylo vysvětleno výše, z komplexního pohledu jsou ekonomické vztahy zadavatel - vybraný dodavatel - poskytovatel služby zcela jasné a úplatné. Zadavatel poptává službu, vybraný dodavatel ji zprostředkuje a zaplatí poskytovateli (!), zadavatel platí cenu služby + (-2 Kč) vybranému dodavateli, poskytovatel platí cenu zprostředkování vybranému dodavateli. K tomu cituji: „Konečně v neposlední řadě může být úplata ve smlouvě sjednána i ve formě nepřímé úhrady zadavatele za poskytnutí dodávek, služeb nebo stavebních prací, kdy tuto odměnu nehradí přímo zadavatel, nýbrž jiný od zadavatele odlišný subjekt.“[3] Na „úplatnost“ plnění veřejné zakázky nelze pohlížet tak izolovaně, jak to činí navrhovatel. Poplatek za zprostředkování je jako jediný hodnocen, to ovšem neznamená, že pouze tento poplatek představuje „úplatu“ plnění veřejné zakázky. Stále totiž platí, že zadavatel bude hradit cenu letenky/jízdenky/ubytování, které mu vybraný dodavatel zprostředkuje. Jediným rozdílem oproti situaci, kdy by se navrhovatel stal vybraným dodavatelem, pak je, že zadavatel od stávajícího vybraného dodavatele získá slevu 2 Kč na každou zprostředkovanou letenku/jízdenku/ubytování.
38. Neobstojí ani navrhovatelovy úvahy stran toho, že vybraný dodavatel nemá jistotu plnění od poskytovatele služby. Taková nejistota je tzv. podnikatelským rizikem a je inherentní podnikání obecně a jistě i podnikání navrhovatele a vybraného dodavatele (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2017, č. j. 62 Af 121/2016-196, ze kterého se podává: „Byť je kontraktace mezi zadavatelem a dodavatelem formalizovaným procesem, který je ovládán povinností dodržet požadavky vyplývající ze ZVZ, vztah mezi zadavatelem
a dodavatelem (a to jak ve fázi po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, tak v průběhu její kontraktace) je vztahem soukromoprávním (rozsudky zdejšího soudu ze dne 3.1.2013, č.j. 62 Af 64/2011-41, a ze dne 25.4.2013, č.j. 31 Af 38/2012-52), a to i přes určitá specifika (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.12.2010, č.j. 9 Afs 69/2010 – 175). Dodavatel (uchazeč o veřejnou zakázku na zajištění dopravní obslužnosti kraje nebo jeho části na 10 let) nutně z povahy věci podstupuje určitou míru podnikatelského rizika.“). V tomto duchu lze rovněž opět poukázat na to, že zadavatel si smluvně zajistil garanci výhodné ceny za zprostředkovávané služby (blíže viz odst. 30 tohoto rozhodnutí
o rozkladu). Tu lze akcentovat, že vyloučení dodavatele v případě, kdy má zadavatel pochybnosti o ekonomické únosnosti podané nabídkové ceny, je toliko možností (a nikoliv povinností) zadavatele v souladu s § 48 odst. 4 zákona v návaznosti na postup dle § 113 zákona. Zadavatel se otázkou mimořádně nízké nabídkové ceny zabýval a nedospěl k závěru, že by nabídková cena vybraného dodavatele zůstala nevysvětlena a představovala tak riziko pro budoucí realizaci veřejné zakázky. Rovněž nelze opomenout, že zadavatel může stanovit rovněž kritéria ekonomické kvalifikace ve smyslu § 78 zákona. I právě uvedený text ale pouze dokresluje řešený případ, neboť na straně zadavatele nebyla dána povinnost vybraného dodavatele vyloučit – například pro nesplnění ekonomických kritérií nebo kvůli aktivaci postupu podle § 113 odst. 6 zákona (k tomu viz níže).
39. Co se týče nepřezkoumatelnosti postupu zadavatele při hodnocení nabídek, výběru dodavatele a hodnocení mimořádně nízké nabídkové ceny, i zde Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem. Úřad ocitoval pasáže z dokumentace veřejné zakázky v odstavcích 105 až 107 napadeného rozhodnutí, ze kterých v odstavcích 175 až 182 napadeného rozhodnutí učinil své právní závěry o přezkoumatelnosti postupu zadavatele při hodnocení mimořádně nízké nabídkové ceny. Stejně tak Úřad citoval dokumentaci o veřejné zakázce stran výběru dodavatele a hodnocení nabídek v bodech 108 až 112 napadeného rozhodnutí a v odstavcích 141 až 160 z tohoto Úřad vyvodil právní závěry.
40. Shodně s Úřadem odkazuji na citované pasáže dokumentace o zadávacím řízení, ze kterých je zřejmé, jak zadavatel vyhodnotil mimořádně nízkou nabídkovou cenu – tedy zejména na „Zdůvodnění způsobu stanovení mimořádně nízké nabídkové ceny“ ze dne 24. 7. 2019 a „Protokol o 2. jednání komise“ ze dne 1. 8. 2019 (a zde zdůrazňuji jeho bod „3. Dokončení posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny“). Tato jednání je pak nutno vnímat v kontextu dalších úkonů zadavatele, zejména pak „Písemné zprávy o hodnocení nabídek“ ze dne 1. 8. 2019 a „Oznámení o výběru dodavatele“ ze dne 3. 9. 2019. Z těchto všech podkladů je zřejmé, že zadavatel posoudil mimořádně nízkou nabídkovou cenu v souladu s § 113 odst. 4 zákona a uvedl, jaké důvody ho vedly k nevyloučení vybraného dodavatele ze zadávacího řízení. Postup zadavatele je tedy písemně zachycen v dokumentaci o zadávacím řízení a odůvodněn, je tedy přezkoumatelný a transparentní. Tento závěr pak nevyvrací ani další argumentace navrhovatele v této věci, neboť jak bylo uvedeno výše, této argumentaci nelze dát za pravdu.
41. Stran hodnocení přezkoumatelnosti a transparentnosti postupu zadavatel při hodnocení nabídek a výběru dodavatele se plně odkazuji na Úřadem citovanou dokumentaci veřejné zakázky. V písemné zprávě o hodnocení nabídek je přehledně a s odkazy na zadávací dokumentaci uvedeno, jak byly nabídky hodnoceny. To, že navrhovatel hodnotícím kritériím neporozuměl, neznamená, že zadavatel postupoval nesprávně, nezákonně, netransparentně nebo nepřezkoumatelně. Jak bylo znázorněno výše, zadávací dokumentace obsahuje jasná a srozumitelná pravidla hodnocení nabídek a zadavatel nabídky v souladu se zadávacími podmínkami vyhodnotil a své myšlenkové postupy zachytil v „Písemné zprávě o hodnocení nabídek“ ze dne 1. 8. 2019. Jak bylo uvedeno výše, zadavatel v tomto postupoval zákonně, v souladu se zadávacími podmínkami a nyní také hodnotím, že přezkoumatelně a transparentně.
42. Závěrem uvádím, že námitky směřující proti možnosti podání nabídky se zápornou cenou byly podány opožděně. Možnost podat zápornou nabídkovou cenu byla jasně uvedena v odstavci 13.4. ZD a jakákoliv argumentace proti podání nabídky se zápornou cenou, je-li napadána právě záporná cena jako zde, je ve své podstatě námitkou proti této zadávací podmínce, přičemž takovéto námitky lze podat pouze do skončení lhůty pro podání nabídek dle § 242 odst. 4 zákona. Tato lhůta uběhla 28. 6. 2019 v 10:00 hodin, přičemž námitky byly podány až 12. 9. 2019. Navzdory tomu se k této problematice Úřad správně vyjádřil.
43. Podle § 89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.
VI. Závěr
44. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zohlednění účastníky řízení uvedených skutečností a důkazů, na základě zjištění, že Úřad postupoval při vydání napadeného rozhodnutí v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí.
45. V řešené věci lze poukázat na dvě stěžejní právní otázky, které byly řešeny. První z nich je otázka hodnocení nabídek a druhou z nich je otázka možnosti podat „zápornou“ nabídkovou cenu. K prvé z nich lze uvést – v souladu se závěry napadeného rozhodnutí – že zadavatel vymezil v zadávacích podmínkách postup pro hodnocení nabídek jasně a srozumitelně (a tak i transparentně) a rovněž platí závěr, že hodnotící komise tento postup následovala a své dílčí kroky řádným způsobem zdokumentovala. Nelze tak přisvědčit navrhovateli, že by dotčené konání zadavatele (a hodnotící komise) mělo zakládat pochybnosti
o transparentnosti hodnocení nabídek. Podání „záporné“ nabídkové ceny bylo v tomto případě shledáno jako přípustné zejména s ohledem na obchodní model, který je na relevantním trhu používaný. Nadále nepochybně jde o „nezvyklý“ jev, nicméně nejde o jev, který by byl obecně nepřípustný. Ke stejnému závěru patrně dospěl i zadavatel, neboť si možnost podat „zápornou“ nabídkovou cenu vyhradil v zadávacích podmínkách. Z kontextu veřejné zakázky – zejména pak samotné realizace plnění – lze dovodit i „právní titul“ pro poskytování slevy (tedy „záporné“ nabídkové ceny vybraného dodavatele), tzn. ani v tomto ohledu nelze navrhovateli dát za pravdu.
46. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 152 odst. 5 a § 90 odst. 5 správního řádu o potvrzení napadeného rozhodnutí a zamítnutí rozkladu tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
1. Ministerstvo financí, Letenská 525/15, 118 00 Praha,
2. FLY UNITED s.r.o., Petýrkova 3/1955, 148 00 Praha,
3. ASIANA, spol. s r.o., Velflíkova 1430/8, 160 00 Praha.
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] „Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení v daném případě ve smyslu ustanovení § 56 odst. 1 zákona v návaznosti na ustanovení § 273 zákona.“
[2] Závěry lze vztáhnout i na správní rozhodnutí, neboť přezkoumatelnost je obecnou kategorií každého objektivního postupu vědeckého, správního, či soudního, neboť je jí zajišťována možnost zpětně posoudit, zda je uvedený postup správný a zákonný a v něm obsažená tvrzení pravdivá.
[3] (DVOŘÁK, David, a koll. § 2 [Zadání veřejné zakázky]. In: DVOŘÁK, David, MACHUREK, Tomáš, NOVOTNÝ, Petr, ŠEBESTA, Milan, KOSMÁKOVÁ, Darja, KRUMBHOLC, Filip, MAREŠ, David, BOROŠOVÁ, Hana, GALÁŘ, Jan, GULDOVÁ, Denisa, JEŘÁBEK, Jakub, LÁTAL, Martin, LELITOVSKÁ, Lenka, MACHÁLKOVÁ, Michaela, MÜLLER, Veronika, PODOLOVÁ, Libuše. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 14.)