číslo jednací: 11092/2021/500/AIv
spisová značka: S0051/2021

• Instance: I.
• Věc: Provedení běžných prohlídek mostů s návrhem údržby a oprav včetně cenové kalkulace dle expertních cen v BMS a Provedení hlavních prohlídek mostů s návrhem údržby, oprav a stanovení zatížitelnosti - na území Středočeského kraje v průběhu roku 2016
• Účastníci:
  1. Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb.
• Rok: 2021
• Datum nabytí právní moci: 16. 4. 2021

Spisová značka: ÚOHS-S0051/2021/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-11092/2021/500/AIv

Brno 30. 03. 2021

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, v řízení o přestupku zahájeném dne 9. 2. 2021 z moci úřední, jehož účastníkem je

• obviněný – Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, IČO 00066001, se sídlem Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5,

ve věci možného spáchání přestupku podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, obviněným v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek

· „Provedení běžných prohlídek mostů s návrhem údržby a oprav včetně cenové kalkulace dle expertních cen v BMS - na území Středočeského kraje v průběhu roku 2016“, která byla zadávána na základě výzvy k podání nabídky ze dne 27. 1. 2016 jako veřejná zakázka malého rozsahu a na kterou byla dne 15. 2. 2016 uzavřena s vybraným dodavatelem Pontex, spol. s r.o., IČO 40763439, se sídlem Bezová 1658/1, 147 00 Praha 4, smlouva č. 105/KSÚS/2016,

· „Provedení hlavních prohlídek mostů s návrhem údržby, oprav a stanovení zatížitelnosti – na území Středočeského kraje v průběhu roku 2016“, která byla zadávána na základě výzvy k podání nabídky ze dne 5. 1. 2016 jako veřejná zakázka malého rozsahu a na kterou byla dne 9. 2. 2016 uzavřena s vybraným dodavatelem Pontex, spol. s r.o., IČO 40763439, se sídlem Bezová 1658/1, 147 00 Praha 4, smlouva č. 85/KSÚS/2016,

rozhodl takto:

I.

Obviněný – Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, IČO 00066001, se sídlem Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5 – se dopustil přestupku podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v § 13 odst. 3 citovaného zákona, když rozdělil předmět veřejné zakázky, jímž je plnění vyplývající ze smlouvy č. 105/KSÚS/2016, jejímž předmětem jsou služby spočívající v provedení běžných prohlídek mostů v roce 2016, uzavřené dne 15. 2. 2016 s dodavatelem Pontex, spol. s r.o., IČO 40763439, se sídlem Bezová 1658/1, 147 00 Praha 4, v rámci zadávání veřejné zakázky malého rozsahu „Provedení běžných prohlídek mostů s návrhem údržby a oprav včetně cenové kalkulace dle expertních cen v BMS - na území Středočeského kraje v průběhu roku 2016“, a ze smlouvy č. 85/KSÚS/2016, jejímž předmětem jsou služby spočívající v provedení hlavních prohlídek mostů v roce 2016, uzavřené dne 9. 2. 2016 rovněž s dodavatelem Pontex, spol. s r.o., IČO 40763439, se sídlem Bezová 1658/1, 147 00 Praha 4, v rámci zadávání veřejné zakázky malého rozsahu „Provedení hlavních prohlídek mostů s návrhem údržby, oprav a stanovení zatížitelnosti – na území Středočeského kraje v průběhu roku 2016“, tak, že došlo ke snížení předpokládané hodnoty dané veřejné zakázky pod finanční limit stanovený v § 12 odst. 2 citovaného zákona, tedy když předmět plnění poptal mimo zadávací řízení jako 2 veřejné zakázky malého rozsahu, tj. nezadal jej v odpovídajícím druhu zadávacího řízení podle § 21 citovaného zákona,přičemž uvedený postup jmenovaného obviněného mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a obviněný uzavřel na předmět veřejné zakázky výše specifikované smlouvy.

II.

Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se obviněnému – Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, IČO 00066001, se sídlem Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5 – podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokuta ve výši 40 000 Kč (čtyřicet tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

III.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, se obviněnému – Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, IČO 00066001, se sídlem Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5 – ukládá

uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (jeden tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I.               POSTUP OBVINĚNÉHO PŘI REALIZACI PŘEDMĚTNÉHO PLNĚNÍ

1. Obviněný – Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, IČO 00066001, se sídlem Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5 (dále jen „obviněný“ nebo též „zadavatel“) – za účelem získání plnění, jež se týká běžných a hlavních prohlídek mostů v průběhu roku 2016, zahájil dvě samostatná poptávková řízení.

2. Na základě výzvy k podání nabídky ze dne 27. 1. 2016 zadavatel zahájil zadávání veřejné zakázky malého rozsahu „Provedení běžných prohlídek mostů s návrhem údržby a oprav včetně cenové kalkulace dle expertních cen v BMS - na území Středočeského kraje v průběhu roku 2016“ (dále jen „veřejná zakázka č. 1“) a výzvou k podání nabídky ze dne 5. 1. 2016 zadávání veřejné zakázky malého rozsahu „Provedení hlavních prohlídek mostů s návrhem údržby, oprav a stanovení zatížitelnosti – na území Středočeského kraje v průběhu roku 2016“ (dále jen „veřejná zakázka č. 2“).

Veřejná zakázka č. 1

3. Zadavatel oslovil za účelem podání nabídky na veřejnou zakázku č. 1 následující dodavatele:

• Pontex, spol. s r.o., IČO 40763439, se sídlem Bezová 1658/1, 147 00 Praha 4 (dále jen „vybraný dodavatel“),
• PRAGOPROJEKT, a.s., IČO 45272387, se sídlem K Ryšánce 1668/16, 147 00 Praha 4 (dále jen „PRAGOPROJEKT, a.s.“),
• Projektová kancelář VANER s.r.o., IČO 25458990, se sídlem V Horkách 101/1, 460 07 Liberec (dále jen „VANER s.r.o.“),
• SUDOP PRAHA a.s., IČO 25793349, se sídlem Olšanská 2643/1a, 130 00 Praha 3,
• AF-CITYPLAN s.r.o., IČO 47307218, se sídlem Magistrů 1275/13, 140 00 Praha 4 (dále jen „AF-CITYPLAN s.r.o.“).

4. V čl. 2 výzvy k podání nabídky ze dne 27. 1. 2016 (dále jen „výzva 1“) byl předmět veřejné zakázky stanoven tak, že „[p]ředmětem plnění výše uvedené veřejné zakázky je provedení běžných prohlídek mostů v sestavě, která je přílohou č. 2 závazného návrhu smlouvy na plnění veřejné zakázky. Zpracování prohlídek bude provedeno dle ČSN 73 6221. Prohlídky mostů a pozemních komunikací, protokoly budou zpracovány do systému evidence mostů BMS. Protokoly z prohlídek budou předávány postupně (čtvrtletně) v elektronické podobě, zjištění, která vyžadují bezodkladný zásah, budou elektronicky (e-mail) avizována ihned po prohlídce příslušnému mostnímu technikovi. Po provedení kompletní sestavy prohlídek bude vydáno 1x v tištěné, parafované podobě a předáno v členění dle jednotlivých oblastí“. Klasifikace předmětu veřejné zakázky č. 1 byla dle CPV kódu 71631450-9 inspekce mostů.

5. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky byla v čl. 2 výzvy 1 stanovena ve výši 1 948 900 Kč bez DPH. Již z úvodu výzvy 1 vyplývá, že předmětné plnění zadavatel zadával jako veřejnou zakázku malého rozsahu. V čl. 14 výzvy 1 bylo v této souvislosti stanoveno, že veřejná zakázka jakožto veřejná zakázka malého rozsahu není zadavatelem zadávána ve zjednodušeném podlimitním řízení ani v jiném druhu zadávacího řízení ve smyslu zákona.

6. Dle čl. 5 výzvy 1 byl předpokládaný termín zahájení realizace služeb stanoven do 10 pracovních dnů od odeslání písemné výzvy poskytovateli a termín ukončení realizace plnění stanoven do 31. 12. 2016.

7. Místem plnění veřejné zakázky č. 1 byly dle čl. 3 výzvy 1 mosty ve Středočeském kraji dle seznamu mostů, jenž je přílohou č. 2 smlouvy.

8. Dne 15. 2. 2016 uzavřel zadavatel s vybraným dodavatelem smlouvu č. 105/KSÚS/2016, v jejímž čl. 6 bodu 6.1 bylo stanoveno, že cena za poskytnutí služeb činí 1 828 600 Kč bez DPH.

9. Z faktury vystavené vybraným dodavatelem ve vztahu k plněním poskytnutým na základě smlouvy č. 105/KSÚS/2016 vyplývá, že vybraný dodavatel učinil pro zadavatele plnění ve výši 1 828 600 Kč bez DPH, tj. 2 212 606 Kč vč. DPH.

Veřejná zakázka č. 2

10. Zadavatel oslovil za účelem podání nabídky na veřejnou zakázku č. 2 následující dodavatele:

• vybraný dodavatel,
• PRAGOPROJEKT, a.s.,
• VANER s.r.o.,
• VIAPONT, s.r.o., IČO 46995447, se sídlem Vodní 258/13, 602 00 Brno (dále jen „VIAPONT, s.r.o.“),
• Ateliér projektování inženýrských staveb, s.r.o., IČO 61853267, se sídlem Ohradní 1443/24b, 140 00 Praha 4.

11. V čl. 2 výzvy k podání nabídky ze dne 5. 1. 2016 (dále jen „výzva 2“) byl předmět veřejné zakázky stanoven tak, že „[p]ředmětem plnění výše uvedené veřejné zakázky je provedení hlavních prohlídek mostů v sestavě, která vychází z aktuálního stavu mostní evidence BMS k dnešnímu datu. Sestava členěná dle jednotlivých oblastí je přílohou č. 3 této výzvy. Zpracování prohlídek bude provedeno dle ČSN 73 6221. Prohlídky mostů a pozemních komunikací, protokoly budou zpracovány do systému evidence mostů BMS. Protokoly z prohlídek budou předávány postupně (čtvrtletně) v elektronické podobě, zjištění, která vyžadují bezodkladný zásah, budou elektronicky (e-mail) avizována ihned po prohlídce příslušnému mostnímu technikovi. Po provedení kompletní sestavy prohlídek bude vydáno 1x v tištěné parafované podobě a předáno v členění dle jednotlivých oblastí“. Klasifikace předmětu veřejné zakázky č. 2 byla dle CPV kódu 71631450-9 inspekce mostů.

12. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky byla v čl. 2 výzvy 2 stanovena ve výši 1 922 110 Kč bez DPH. Již z úvodu výzvy 2 vyplývá, že předmětné plnění zadavatel zadával jako veřejnou zakázku malého rozsahu. V čl. 14 výzvy 2 bylo v této souvislosti stanoveno, že veřejná zakázka jakožto veřejná zakázka malého rozsahu není zadavatelem zadávána ve zjednodušeném podlimitním řízení ani v jiném druhu zadávacího řízení ve smyslu zákona.

13. Dle čl. 5 výzvy 2 byl předpokládaný termín zahájení realizace služeb stanoven do 10 pracovních dnů od odeslání písemné výzvy poskytovateli a termín ukončení realizace plnění stanoven do 31. 12. 2016.

14. Místem plnění veřejné zakázky č. 2 byly dle čl. 3 výzvy 2 mosty ve Středočeském kraji dle seznamu mostů, jenž je přílohou č. 3 výzvy 2.

15. Dne 9. 2. 2016 uzavřel zadavatel s vybraným dodavatelem smlouvu č. 85/KSÚS/2016, v jejímž čl. 6 bodu 6.1 bylo stanoveno, že cena za poskytnutí služeb činí 1 809 700 Kč bez DPH.

16. Z faktury vystavené vybraným dodavatelem ve vztahu k plněním poskytnutým na základě smlouvy č. 85/KSÚS/2016 vyplývá, že vybraný dodavatel učinil pro zadavatele plnění ve výši 1 809 700 Kč bez DPH, tj. 2 189 737 Kč vč. DPH.

II.             POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

17. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), obdržel dne 2. 1. 2020 podnět týkající se možného nezákonného dělení veřejných zakázek zadavatele na veřejné zakázky malého rozsahu zadávané v období let 2014 až 2016. Mezi těmito veřejnými zakázkami byly mj. výše specifikované veřejné zakázky č. 1 a č. 2 týkající se realizace prohlídek mostů v průběhu roku 2016.

18. Úřad přípisem č. j. ÚOHS-01312/2021/542/VHu ze dne 13. 1. 2021 požádal obviněného o zaslání kompletní dokumentace pořízené v souvislosti s výběrem dodavatele předmětných veřejných zakázek na realizaci prohlídek mostů v průběhu roku 2016, a současně o vyjádření, z jakých důvodů nezadával předmět plnění výše uvedených veřejných zakázek v odpovídajícím druhu zadávacího řízení v režimu zákona.

19. V reakci na přípis č. j. ÚOHS-01312/2021/542/VHu ze dne 13. 1. 2021 Úřad obdržel od zadavatele dne 1. 2. 2021 dokumentace související s předmětnými veřejnými zakázkami na prohlídky mostů v průběhu roku 2016 a vyjádření zadavatele ze dne 27. 1. 2021.

20. Po přezkoumání dostupných podkladů získal Úřad pochybnost, zda obviněný dodržel postup stanovený v § 13 odst. 3 zákona, tedy, zda nerozdělil předmět veřejné zakázky, jímž je plnění vyplývající z veřejné zakázky č. 1 a č. 2, tak, že došlo ke snížení předpokládané hodnoty dané veřejné zakázky pod finanční limit stanovený v § 12 odst. 2 zákona, když předmět plnění poptal mimo zadávací řízení jako 2 veřejné zakázky malého rozsahu, tj. nezadal jej v odpovídajícím druhu zadávacího řízení podle § 21 zákona, tedy zda se nedopustil přestupku podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavřel na předmět veřejné zakázky smlouvy č. 105/KSÚS/2016 a č. 85/KSÚS/2016. Úřad proto zahájil řízení o přestupku z moci úřední vedené pod sp. zn. S0051/2021/VZ.

III.           PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

21. Účastníkem řízení o přestupku je podle § 116 zákona obviněný.

22. Zahájení řízení o přestupku oznámil Úřad obviněnému přípisem č. j. ÚOHS-04831/2021/542/VHu ze dne 8. 2. 2021. Úřad citovaným přípisem seznámil zadavatele se zjištěnými skutečnostmi, jež vymezují předmět správního řízení ve věci možného spáchání přestupku ve smyslu § 120 odst. 1 písm. a) zákona v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky č. 1 a veřejné zakázky č. 2, a které budou podkladem pro rozhodnutí.

23. Dnem 9. 2. 2021, kdy bylo oznámení o zahájení řízení o přestupku doručeno obviněnému, bylo podle § 113 zákona ve spojení s ustanovením § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení z moci úřední ve věci podezření ze spáchání přestupku obviněným.

24. Usnesením č. j. ÚOHS-04966/2021/542/VHu ze dne 9. 2. 2021 Úřad stanovil obviněnému lhůtu, v níž byl oprávněn navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

25. Usnesením č. j. ÚOHS-08295/2021/542/AJo ze dne 5. 3. 2021 stanovil Úřad obviněnému lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí.

26. Obviněný se ve lhůtách stanovených usnesením č. j. ÚOHS-04966/2021/542/VHu ze dne 9. 2. 2021 a usnesením č. j. ÚOHS-08295/2021/542/AJo ze dne 5. 3. 2021, ani později do doby vydání tohoto rozhodnutí, nevyjádřil.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

27. Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, zejména obdržené dokumentace, vyjádření obviněného a na základě vlastního zjištění rozhodl o tom, že se obviněný dopustil přestupku podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 13 odst. 3 zákona, když rozdělil předmět veřejné zakázky, jímž je plnění vyplývající ze smlouvy č. 105/KSÚS/2016, jejímž předmětem jsou služby spočívající v provedení běžných prohlídek mostů v roce 2016, uzavřené dne 15. 2. 2016 s vybraným dodavatelem v rámci zadávání veřejné zakázky č. 1, a ze smlouvy č. 85/KSÚS/2016, jejímž předmětem jsou služby spočívající v provedení hlavních prohlídek mostů v roce 2016, uzavřené dne 9. 2. 2016 rovněž s vybraným dodavatelem v rámci zadávání veřejné zakázky č. 2, tak, že došlo ke snížení předpokládané hodnoty dané veřejné zakázky pod finanční limit stanovený v § 12 odst. 2 zákona, tedy když předmět plnění poptal mimo zadávací řízení jako 2 veřejné zakázky malého rozsahu, tj. nezadal jej v odpovídajícím druhu zadávacího řízení podle § 21 zákona, přičemž uvedený postup obviněného mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a obviněný uzavřel na předmět veřejné zakázky výše specifikované smlouvy. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

K aplikaci právní úpravy

28. Podle § 274 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), se postupuje podle zákona, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti ZZVZ, v řízeních o přezkoumání úkonů zadavatele a řízení o správních deliktech zahájených Úřadem po dni nabytí účinnosti ZZVZ, jestliže se týkají zadávání veřejných zakázek nebo rámcových smluv podle zákona, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti ZZVZ.

29. Podle čl. 40 odst. 6 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“), se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.

30. Úřad uvádí, že byť výběr dodavatele, jakož i uzavření smluv pro realizaci veřejné zakázky č. 1 a veřejné zakázky č. 2 proběhlo za účinnosti zákona a nyní účinný ZZVZ ve svých přechodných ustanoveních mj. stanoví, že v řízeních o správních deliktech (přestupcích) zahájených Úřadem po dni nabytí účinnosti ZZVZ se postupuje podle zákona, týkají-li se zadávání veřejných zakázek dle zákona, je Úřad povinen v souladu s čl. 40 odst. 6 věty druhé Listiny přihlédnout ve prospěch pachatele k příznivější právní úpravě.

31. Předtím, než Úřad přistoupí k posouzení, která právní úprava je pro obviněného příznivější, považuje za vhodné uvést, že vzhledem ke skutečnosti, že dne 1. 7. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), je třeba s ohledem na § 112 odst. 1 zákona o přestupcích na dosavadní jiné správní delikty, tedy i na správní delikty upravené zákonem, ode dne účinnosti zákona o přestupcích hledět jako na přestupky podle zákona o přestupcích (pro úplnost Úřad uvádí, že v tomto ohledu došlo pouze ke změně odborného názvosloví, kdy pojem „správní delikt“ byl nahrazen pojmem „přestupek“). Totéž pak platí i ve vztahu k pojmu „obviněný“, kdy podle § 69 zákona o přestupcích se podezřelý z přestupku stává obviněným, jakmile vůči němu správní orgán učiní první úkon v řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že správní řízení je vedeno ve věci možného spáchání přestupku, je zadavatel označován v souladu se zákonem o přestupcích jako obviněný (i v tomto případě se jedná pouze o změnu odborného názvosloví nemající vliv na hmotněprávní posouzení jednání obviněného, resp. zadavatele).

32. K výše zmíněnému ústavnímu pravidlu zakotvenému v čl. 40 odst. 6 větě druhé Listiny Úřad uvádí, že dané pravidlo je základem výjimky z jinak obecně platného zákazu retroaktivity trestních norem, která se uplatní v případě, kdy je pozdější právní úprava pro pachatele příznivější, přičemž podle judikatury vyšších soudů je v otázce použití pozdější právní úpravy příznivější pro pachatele přípustná analogie mezi soudním (trestněprávním) a správním trestáním.

33. Předmětné správní řízení je vedeno v souvislosti s postupem obviněného při uzavírání smluv na plnění veřejné zakázky č. 1 a veřejné zakázky č. 2 týkajícím se realizace prohlídek mostů v průběhu roku 2016. Přezkoumávané postupy byly realizovány za účinnosti zákona, který v § 13 odst. 3 stanoví, že zadavatel nesmí rozdělit předmět veřejné zakázky tak, aby tím došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v zákoně, přičemž porušení dané povinnosti je kvalifikováno jako přestupek dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

34. Dne 1. 10. 2016 nabyl účinnosti ZZVZ, jenž staví na shodném přístupu k posuzování existence „jedné veřejné zakázky“ (dovozování konkrétních souvislostí mezi rozděleným plněním), a skrze ni i k zákonným povinnostem při stanovování předpokládané hodnoty celého poptávaného plnění (blíže viz § 18 ZZVZ). Uvedené dokazuje nejen kontinuita přístupu k těmto případům ze strany Úřadu, nýbrž stejný závěr akcentuje i důvodová zpráva k ZZVZ, která v této věci uvádí, že „[k]oncept jedné veřejné zakázky vychází z dosavadní judikatury, dle které je za jednu veřejnou zakázku považováno plnění, které spolu souvisí, a to na základě funkčních (věcných a místních) a časových hledisek“. Aplikovatelnost dosavadní rozhodovací praxe je patrná také např. z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 141/2016-56 ze dne 5. 12. 2018.

35. Jednání obviněného, který poruší povinnost dle § 2 odst. 3 ZZVZ ve spojení s § 18 odst. 2 ZZVZ, je tedy kvalifikováno jako přestupek i dle ZZVZ [§ 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ].

36. Úřad uzavírá, že jednání spočívající v rozdělení jedné veřejné zakázky (kdy její jednota je dána věcnou, časovou a místní souvislostí předmětu plnění) takovým způsobem, že předpokládaná hodnota jednotlivých takto rozdělených veřejných zakázek klesne pod hodnoty, se kterými zákon spojuje povinnost uzavřít smlouvu na základě zákonem upraveného zadávacího řízení, v důsledku čehož zadavatel žádné takové zadávací řízení neprovede, naplňuje skutkovou podstatu přestupku jak dle zákona [§ 120 odst. 1 písm. a) zákona], tak dle ZZVZ [§ 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ].

37. Úřad tak s ohledem na shora uvedené přistoupil k posouzení postupu obviněného dle zákona, neboť právní úprava dle ZZVZ není pro obviněného příznivější.

K právnímu postavení obviněného

38. Úřad v šetřeném případě nejprve přistoupil k ověření právního postavení obviněného podle zákona.

39. Podle § 2 odst. 2 písm. c) zákona je veřejným zadavatelem územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek.

40. Dle čl. III. zřizovací listiny obviněného ve znění ze dne 25. 4. 2015 je obviněný příspěvkovou organizací, přičemž již v čl. I. jmenované zřizovací listiny je stanoveno, že zřizovatelem obviněného je Středočeský kraj.

41. Podle čl. 99 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se Česká republika člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.

42. Podle čl. 1 bodu 2 ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se na území České republiky vytváří vyšší územní samosprávný celek Středočeský kraj se sídlem v Praze, vymezený územím okresů Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ, Příbram a Rakovník.

43. Z výše uvedeného vyplývá, že zadavatel, Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, naplňuje definici veřejného zadavatele ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) zákona, pročež se na něj příslušná ustanovení zákona upravující způsob zadávání veřejných zakázek vztahují.

Relevantní ustanovení právních předpisů

44. Podle § 6 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při postupu podle zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

45. Podle § 7 odst. 1 zákona je veřejnou zakázkou zakázka realizovaná na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací. Veřejná zakázka, kterou je zadavatel povinen zadat podle zákona, musí být realizována na základě písemné smlouvy.

46. Podle § 10 odst. 1 zákona je veřejnou zakázkou na služby veřejná zakázka, která není veřejnou zakázkou na dodávky nebo veřejnou zakázkou na stavební práce.

47. Podle § 12 odst. 1 zákona se nadlimitní veřejnou zakázkou rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota podle § 13 zákona bez daně z přidané hodnoty dosáhne nejméně finančního limitu stanoveného prováděcím právním předpisem pro jednotlivé kategorie zadavatelů, oblasti a druhy veřejných zakázek, případně kategorie dodávek nebo služeb. Tento prováděcí právní předpis stanoví rovněž seznam zboží pořizovaného Českou republikou – Ministerstvem obrany, pro které platí zvláštní finanční limit, a výši tohoto limitu.

48. Podle § 2 odst. 2 písm. b) bodu 1 nařízení vlády č. 77/2008 Sb., o stanovení finančních limitů pro účely zákona o veřejných zakázkách, o vymezení zboží pořizovaného Českou republikou - Ministerstvem obrany, pro které platí zvláštní finanční limit, a o přepočtech částek stanovených v zákoně o veřejných zakázkách v eurech na českou měnu, ve znění pozdějších předpisů, činí finanční limit podle § 12 odst. 1 zákona v případě veřejných zakázek na služby 5 706 000 Kč pro zadavatele uvedené v § 2 odst. 2 písm. c) nebo d) zákona.

49. Podle § 12 odst. 2 zákona se podlimitní veřejnou zakázkou rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota činí v případě veřejné zakázky na dodávky nebo veřejné zakázky na služby nejméně 2 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty nebo v případě veřejné zakázky na stavební práce nejméně 6 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty a nedosáhne finančního limitu podle § 12 odst. 1 zákona.

50. Podle § 12 odst. 3 zákona se veřejnou zakázkou malého rozsahu rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nepřesáhne v případě veřejné zakázky na dodávky nebo veřejné zakázky na služby 2 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty nebo v případě veřejné zakázky na stavební práce 6 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty.

51. Podle § 13 odst. 1 zákona se předpokládanou hodnotou veřejné zakázky pro účely zákona rozumí zadavatelem předpokládaná výše peněžitého závazku vyplývající z plnění veřejné zakázky, který je zadavatel povinen stanovit pro účely postupu v zadávacím řízení před jeho zahájením. Při stanovení předpokládané hodnoty je vždy rozhodná cena bez daně z přidané hodnoty.

52. Podle § 13 odst. 3 zákona nesmí zadavatel rozdělit předmět veřejné zakázky tak, aby tím došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v zákoně.

53. Podle § 13 odst. 4 zákona je-li veřejná zakázka rozdělena na části, je pro stanovení předpokládané hodnoty rozhodující součet předpokládaných hodnot všech částí veřejné zakázky.

54. Podle § 13 odst. 8 zákona je zadavatel při stanovení předpokládané hodnoty povinen sečíst předpokládané hodnoty obdobných, spolu souvisejících dodávek či služeb, které hodlá pořídit v průběhu účetního období. To neplatí pro dodávky nebo služby, jejichž jednotková cena je v průběhu účetního období proměnlivá a zadavatel tyto dodávky nebo služby pořizuje opakovaně podle svých aktuálních potřeb; zadavatel je však povinen vždy dodržet zásady podle § 6 odst. 1 zákona.

55. Podle § 14 odst. 1 písm. a) zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky na dodávky stanoví na základě předpokládané výše celkového peněžitého závazku zadavatele za dobu účinnosti smlouvy na dodávky, má-li být smlouva uzavřena na dobu určitou.

56. Podle § 14 odst. 3 zákona platí, že základem pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na dodávky, jejímž předmětem jsou opakující se nebo trvající dodávky, je

a) skutečná cena uhrazená zadavatelem za dodávky stejného či podobného druhu během předcházejících 12 měsíců, upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců, nebo

b) součet předpokládaných hodnot jednotlivých dodávek, které mají být zadavatelem pořízeny během následujících 12 měsíců.

57. Podle § 14 odst. 4 zákona se základ stanovený podle § 14 odst. 3 zákona pro účely stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou opakující se nebo trvající dodávky, upraví v závislosti na době účinnosti smlouvy podle pravidel uvedených v § 14 odst. 1 a 2 zákona.

58. Podle § 15 odst. 1 zákona se ustanovení § 14 odst. 1, 3 a 4 zákona pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na služby použijí obdobně.

59. Dle § 21 odst. 1 zákona upravuje zákon tyto druhy zadávacích řízení

a) otevřené řízení (§ 27 zákona),

b) užší řízení (§ 28 zákona),

c) jednací řízení s uveřejněním (§ 29 zákona),

d) jednací řízení bez uveřejnění (§ 34 zákona),

e) soutěžní dialog (§ 35 zákona),

f) zjednodušené podlimitní řízení (§ 38 zákona).

60. Podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku (správního deliktu dle dřívější terminologie) tím, že nedodrží postup stanovený zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

61. Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek (správní delikt dle dřívější terminologie) uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a), c) nebo d) zákona.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

62. Úřad v obecné rovině uvádí, že hlavním účelem zákona je transparentní vynakládání veřejných prostředků, a to prostřednictvím vytváření podmínek pro co nejširší hospodářskou soutěž mezi různými dodavateli při poptávání plnění, které je předmětem veřejné zakázky. Co možná nejširší a řádné hospodářské soutěže v právě uvedeném smyslu zákon dosahuje tím, že stanovuje pro osoby v postavení zadavatele povinnost zadávat veřejné zakázky ve formalizovaném zadávacím řízení, ve kterém je kladen důraz na jeho transparentní provedení. Zákonodárce tak v § 21 odst. 2 a 3 zákona stanovil, že zadavatel, resp. veřejný zadavatel, může pro zadání veřejné zakázky použít tam uvedené druhy zadávacích řízení. Úřad uzavírá, že má-li být naplněn cíl zákona, a sice zajištění řádného soutěžního prostředí při zadávání veřejných zakázek, musí zadavatelé postupovat dle § 21 odst. 2 a 3 zákona, nestanoví-li zákon výslovně jinak (např. v případě výjimek dle § 18 zákona), tedy použít pro zadání veřejné zakázky některý z v úvahu připadajících druhů zadávacího řízení dle citovaných ustanovení zákona (zásadně řízení otevřené nebo užší, kdy použití ostatních druhů zadávacích řízení je vázáno dále na splnění zákonných podmínek pro takový postup).

63. Jednou z prvotních fází zadávání veřejné zakázky, která předchází vlastnímu zadávacímu řízení a kterou je zadavatel povinen provést, je stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Přestože se jedná o stanovení hodnoty „předpokládané“, tedy pravděpodobné, nesmí ze strany zadavatele docházet k situacím, kdy by nesprávné stanovení výše předpokládané hodnoty vedlo k neoprávněnému užití některé z výjimek či mírnějšího režimu pro zadávání veřejných zakázek. Úřad uvádí, že obecně je dělení předmětu veřejných zakázek jako takové přípustné, přičemž institut rozdělení veřejné zakázky na jednotlivé části upravuje § 98 zákona, který umožňuje v situacích, kdy to je z hlediska charakteru předmětu plnění vhodné, definovat rozdílné zadávací podmínky pro jednotlivé části zakázky včetně samotného vymezení jednotlivých předmětů plnění. Nepřípustným se však stává ve chvíli, kdy jeho prostřednictvím dojde ke snížení předpokládané hodnoty veřejné zakázky pod finanční limity stanovené v zákoně a následně k zařazení do jiné kategorie veřejných zakázek. Daný postup je protiprávní z důvodu, že takovýmto umělým dělením se zadavatel může dostat do situace, kdy při zadávání (právě díky snížené předpokládané hodnotě dosažené dělením zakázky) může užívat méně přísných pravidel, tj. není povinen postupovat podle některých ustanovení zákona, či není povinen podle zákona postupovat vůbec.

64. Pro posouzení postupu zadavatele podle zákona je tedy rozhodující zejména celková předpokládaná hodnota veřejné zakázky. Hodlá-li zadavatel předmět veřejné zakázky rozdělit a zadávat samostatně, musí dbát na omezení uvedené v § 13 odst. 3 zákona tak, že rozdělením předmětné veřejné zakázky nesmí přepokládaná hodnota poklesnout pod finanční limity stanovené v § 12 zákona. Smyslem citovaného ustanovení je zamezit umělému a účelovému snižování předpokládané hodnoty veřejné zakázky a zabránit tak zadavatelům vyhýbat se zákonným postupům pro zadání veřejné zakázky.

65. V kontextu výše uvedeného je Úřad v nyní šetřeném případě ve vztahu k uzavřeným smlouvám na plnění veřejné zakázky č. 1 a č. 2 povinen posoudit, zda plnění poskytovaná na jejich základě spolu z hlediska věcného, časového a místního souvisí, respektive zda předměty plnění veřejné zakázky č. 1 a č. 2 tvoří jeden funkční celek (v daném případě Úřad předesílá, že neshledal z podstaty poptávaného předmětu plnění smysl uvažovat též o hlediscích urbanistických či technologických).

66. S ohledem na charakter nyní šetřeného případu se tak Úřad zabýval skutečností, zda se obviněný v roli zadavatele uchýlil k řádnému stanovení předpokládané hodnoty poptávaného plnění ve smyslu § 13 odst. 3 zákona

67. Úřad ve vztahu k časové souvislosti uvádí, že obecně jsou pro její naplnění směrodatné především lhůty plnění dohodnuté na základě zadávacích podmínek a další časové souvislosti spojené s plněním či jednáním stran obecně, kdy klíčové jsou rovněž termíny uzavření smluv, včetně eventuálních dodatků. Úřad doplňuje, že pro shledání časové souvislosti přitom není nezbytné, aby se jednotlivé termíny (např. termíny uzavření smluv) shodovaly, neboť časovou souvislost lze dovodit i při jejich odstupu, a to nejen v řádu dnů či týdnů, ale v odůvodněných případech též v rámci měsíců (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 53/2015-184 ze dne 26. 7. 2017).

68. V nyní šetřené věci zadavatel stanovil pro veřejnou zakázku č. 1 i veřejnou zakázku č. 2 shodně termíny plnění, když v čl. 5 výzvy 1 i výzvy 2 určil (stejně jako v čl. 5 smlouvy č. 105/KSÚS/2016 a č. 85/KSÚS/2016) termín plnění tak, že realizace služeb bude zahájena do 10 pracovních dnů od odeslání písemné výzvy poskytovateli, přičemž realizace poptávaných služeb měla být v obou případech ukončena do konce roku 2016, tj. do 31. 12. 2016. Kromě shodného termínu plnění je nepochybná též časová blízkost uzavření smluv, kdy smlouva č. 105/KSÚS/2016 byla uzavřena dne 15. 2. 2016 a smlouva č. 85/KSÚS/2016 dne 9. 2. 2016. Závěrem nelze odhlédnout ani od doby vyhotovení výzev k podání nabídek, kdy obě výzvy byly vyhotoveny v lednu roku 2016 (výzva 1 dne 27. 1. 2016 a výzva 2 dne 5. 1. 2016). S ohledem na právě uvedené má Úřad za prokázané, že kritérium časové souvislosti je u předmětných plnění jednoznačně patrné, tedy že daná plnění spolu z hlediska časového souvisí.

69. Úřad se dále v rámci posuzování, zda se v nyní šetřeném případě jedná o plnění, jež tvoří jeden funkční celek, zabýval místní souvislostí. Obecně Úřad uvádí, že pro posouzení její existence či neexistence lze vzít v potaz větší množství faktorů, a to vždy v závislosti na individuální povaze veřejné zakázky. Rozhodné mohou být, vedle prosté vzdálenosti mezi místy plnění, např. také okolnosti týkající se předmětu plnění, konkrétního subjektu vystupujícího v postavení zadavatele, budoucí funkce výsledků plnění, eventuální objektivní překážky mezi místy, na nichž má plnění probíhat, aj., neboť, jak konstatoval již předseda Úřadu v rozhodnutí č. j. ÚOHS-R270/2014/VZ-03137/2016/322/PSe ze dne 29. 1. 2016, místní souvislost neznamená totéž místo, nýbrž souvislost v prostoru, kdy intenzita místní souvislosti se může výrazně lišit v závislosti na různých faktorech, jež ji mohou ovlivnit. Lze současně souhlasit s tím, že aby mohla být místní souvislost vyloučena či výrazně oslabena, „musela by existovat nějaká prostorově relevantní překážka mezi těmi místy, jejichž prostorová souvislost má být poměřována“.

70. Z relevantních skutečností vztahujících se k poptávanému předmětu plnění a z dokumentací k veřejné zakázce č. 1 a č. 2 vyplývá, že dotčená plnění (spočívající v běžných a hlavních prohlídkách mostů) jsou spjata výhradně s územně vymezeným prostorem Středočeského kraje. Z čl. 3 výzvy 1 i výzvy 2 (a shodně též smlouvy č. 105/KSÚS/2016 a č. 85/KSÚS/2016) vyplývá, že místem realizace poptávaných služeb spočívajících v prohlídkách mostů jsou mosty ve Středočeském kraji, tedy mosty nacházející se na území pod správou zadavatele. Vymezené výčty mostů, jež v obou případech představují mosty nacházející se dle primárního členění v oblastech Mnichovo Hradiště, Kutná Hora, Kladno a Benešov, tj. v oblastech vymezených dle vnitřního organizačního členění zadavatele, byly stanoveny jako příloha dotčených smluv. Jak přitom potvrdil sám zadavatel již ve svém vyjádření ze dne 27. 1. 2021, povinnost provádět správu a údržbu mostních objektů na území Středočeského kraje je mu dána. V této souvislosti lze odkázat též na § 8 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 104/1997 Sb., Ministerstva dopravy a spojů ze dne 23. dubna 1997, kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, kde je stanoveno, že prohlídky mostů se dělí na běžné, hlavní, kontrolní a mimořádné, přičemž prohlídky mostních objektů zabezpečuje jejich vlastník nebo správce. Shodně též z čl. 4 české technické normy ČSN 73 6221 (ve znění z března 2011) vyplývá, že prohlídky mostů (běžné a hlavní prohlídky) je povinen zabezpečit vlastník/správce mostu.

71. Závěrem této části Úřad dodává, že v předmětném případě nejsou dány důvody shledávat případný problém ani z hlediska vzdáleností mezi jednotlivými místy plnění (mosty), neboť služby spočívající v jejich prohlídkách samy o sobě předpokládají možnou nutnost vypořádat se s většími či menšími vzdálenostmi mezi dílčími místy plnění. Obviněného v této souvislosti nemůže případně překvapit vzhledem k jeho celkové územní působnosti ani nutnost koordinace služeb probíhajících na vícero místech ve stejný čas, byť by se mělo jednat o místa relativně více vzdálená, neboť se jedná o poměrně běžný jev spojený s výkonem dotčených činností. S ohledem na výše uvedené Úřad nenabyl pochybnosti o tom, že v šetřeném případě je prokázána též místní souvislost plnění.

72. Ve vztahu k věcné souvislosti je zde v prvé řadě neopomenutelný samotný předmět plnění stanovený již v rámci čl. 2 výzvy č. 1 a č. 2. V rámci veřejné zakázky č. 1 byly poptávaným plněním služby spočívající v realizaci běžných prohlídek mostů, kdy jejich zpracování mělo být provedeno dle ČSN 73 6221. V případě veřejné zakázky č. 2 se jednalo o služby na provedení hlavních prohlídek mostů, jejichž zpracování mělo být uskutečněno rovněž dle jmenované technické normy.

73. V případě běžných i hlavních prohlídek mostů zadavatel v čl. 2 výzev stanovil též povinnost zpracování protokolů do systému evidence mostů BMS, kdy protokoly z prohlídek měly být předávány postupně (čtvrtletně) v elektronické podobě a zjištění, jež vyžadují bezodkladný zásah, měla být v obou případech elektronicky (emailem) avizována ihned po prohlídce příslušnému mostnímu technikovi. Závěrem zadavatel stanovil, že dotčené bude po provedení kompletní sestavy prohlídek vydáno 1x v tištěné parafované podobě a předáno v členění dle jednotlivých oblastí. Shodně byl výše uvedený předmět plnění stanoven též v rámci smlouvy č. 105/KSÚS/2016 a č. 85/KSÚS/2016. Lze uvést, že předmět plnění veřejné zakázky č. 1 a č. 2 je rovněž zařazen pod stejnou číselnou klasifikaci dle společného slovníku pro veřejné zakázky (CPV kód), a to jako položka „71631450-9 Inspekce mostů“.

74. S ohledem na skutečnost, že zadavatel při vymezení předmětu dotčených veřejných zakázek malého rozsahu výslovně stanovil, že zpracování prohlídek bude provedeno dle ČSN 73 6221, nelze pro účely posouzení věcné souvislosti poptávaných plnění opomenout skutečnosti vyplývající právě z dané technické normy (v nyní šetřeném případě z její verze z března 2011, účinné v době zadávání veřejné zakázky č. 1 a č. 2).

75. Jak již bylo uvedeno výše, dle čl. 4 dotčené technické normy je obecně vlastník či správce mostů povinen zabezpečit prohlídky mostů, kdy v rámci prohlídek se na mostech provádí mj. prohlídky běžné a hlavní. Oba tyto druhy prohlídek je přitom nutné realizovat v pravidelných intervalech (jejichž frekvence je stanovena v ČSN 73 6221 a v obou případech je určena i klasifikačními stupni stavu mostu; v rámci běžných prohlídek nejméně 1x ročně, u prohlídek hlavních alespoň každé 2 roky), jež je možné shodně zkrátit v závislosti na aktuálním stavu mostu. Na běžné i hlavní prohlídky mostů tak lze nahlížet jako na kontinuální průběžnou činnost, jejíž zajištění je zadavatel povinen realizovat právě minimálně v pravidelných intervalech stanovených ČSN 73 6221, pročež jedním z jednotících prvků běžných a hlavních prohlídek mostů je právě uvedená pravidelnost kontroly.

76. Co se týče vlastního výkonu prohlídek mostů (běžných a hlavních prohlídek), z popisů uvedených v čl. 6 technické normy ČSN 73 6221 vyplývá, že hlavním nástrojem je v obou případech vizuální prohlídka mostu (jeho částí), kdy sledovány jsou prvky jako stopy po zatékání, koroze, vznik a stav trhlin a jiných deformací, stav protikorozní ochrany, stav a funkce nosných spojů, odvodňovací systém, aj., kdy stav mostu je hodnocen i s ohledem na použité stavební materiály a jednotlivé konstrukční prvky. V případě běžné i hlavní prohlídky mostů tak jsou sledovány shodné základní prvky pro účely zajištění bezpečnosti a použitelnosti mostu. Výsledky předmětných prohlídek následně slouží jako podklad pro návrh opatření pro účely realizace údržby mostu, přičemž výstupem běžné a hlavní prohlídky je tzv. protokol neboli záznam o prohlídce, kde se popisují nejen stav a závady částí mostu, ale i např. opatření na zkvalitnění správy objektu, návrh na odstranění zjištěných závad, stanovení druhu údržby a oprav či návrh termínu další prohlídky.

77. Úřad pro úplnost akcentuje, že právě uvedeným nijak nedovozuje, že plnění spočívající v běžných a hlavních prohlídkách mostů je plněním zcela identickým, neboť i z popisů těchto služeb uvedených v technické normě ČSN 73 6221 vyplývají určité rozdíly, kdy kupř. součástí prohlídek hlavních jsou též úkony týkající se hodnocení (ať už péče o most či výkonu běžných prohlídek) či úkony spojené s rozhodnutím o změně zatížitelnosti a klasifikačního stupně stavu (nosné konstrukce a spodní stavby mostu). V nyní šetřeném případě však nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě běžných i hlavních prohlídek mostů jsou jejich základní společné jednotící znaky zachovány (viz body 75. a 76. odůvodnění tohoto rozhodnutí), pročež se nejedná o plnění nesouvisející a věcně odlišná. Úřad v této souvislosti dodává, že ačkoli obě plnění spočívající v prohlídkách mostů nejsou zcela totožná, není tato skutečnost rozhodující pro určení vzájemné věcné souvislosti poptávaných plnění. Shodný přístup lze shledat např. i v soudní rozhodovací praxi, kdy kupř. v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 50/2015-53 ze dne 27. 2. 2018 bylo stanoveno, že „[k] závěru o existenci věcné souvislosti plnění postačí, že plnění byla charakteru obdobného“, přičemž „[z]a srovnatelná plnění lze považovat taková plnění, u kterých po vzájemném srovnání shod a rozdílů převažují vzájemné shodné znaky“.

78. V návaznosti na právě uvedené a s ohledem na argumentaci předloženou zadavatelem Úřad považuje za nezbytné vyjádřit se též ke skutečnosti, že k výkonu běžných prohlídek je způsobilá osoba, jež disponuje tzv. osvědčením, přičemž pro výkon prohlídek hlavních je  potřebným dokladem tzv. oprávnění. Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 27. 1. 2021 v souvislosti s nutností disponovat potřebným osvědčením/oprávněním uvedl, že osoby provádějící prohlídky mostů musí vlastnit odlišnou kvalifikaci, kdy pro prohlídky hlavní (stejně jako mimořádné) jsou stanoveny daleko náročnější požadavky na dosažené vzdělání i praxi, přičemž závěrečné zkoušky, jež musí žadatel o oprávnění splnit, jsou mnohem podrobnější a komplexnější.

79. Úřad nerozporuje, kdy předmětná skutečnost je uvedena též v technické normě ČSN 73 6221, že pro účely realizace běžných prohlídek slouží tzv. osvědčení a pro účely realizace hlavních prohlídek tzv. oprávnění, na základě nichž mohou dané fyzické osoby předmětné služby realizovat. Stejně tak Úřad nevyvrací, že v některých aspektech lze na oprávnění v porovnání s osvědčením nahlížet jako na přísnější variantu dokladu potřebného pro výkon činnosti prohlídek mostů (ať už z hlediska obecných požadavků na vzdělání či praxi[1]), avšak samotná existence těchto dvou samostatných dokladů nezapříčiňuje závěr o věcně odlišném plnění. Úřad předně uvádí, že nelze vyloučit, že v praxi se rozdíly týkající se dosaženého vzdělání mohou v určitých případech stírat, kdy v odůvodněných případech lze požadované vzdělání prominout, jak uvádí i nyní účinný metodický pokyn MD, v němž je mimo jiné též stanoveno, že držitel oprávnění má právo požádat o vydání osvědčení. Skutečnost, že v případě subjektů schopných realizovat běžné a hlavní prohlídky mostů se v praxi nejedná o zcela odlišné okruhy dodavatelů, přitom vyplývá i z obdržených nabídek.

80. Zadavatel ve vztahu k veřejné zakázce č. 1 i veřejné zakázce č. 2 obdržel shodně nabídku od vybraného dodavatele, společnosti VANER s.r.o. a PRAGOPROJEKT, a.s. V rámci veřejné zakázky č. 2 byla též podána nabídka společnosti VIAPONT, s.r.o. a veřejné zakázky č. 1 nabídka od společnosti AF-CITYPLAN s.r.o., kdy tento subjekt podal u zadavatele ve shodném období též nabídku na plnění týkající se mimořádných prohlídek mostů. Vzhledem ke skutečnosti, že oprávnění pro realizaci hlavních prohlídek mostů slouží zároveň jako potřebný doklad pro uskutečnění prohlídek mimořádných, je zřejmé, že i tato společnost disponovala též potřebným oprávněním pro služby spojené s hlavními prohlídkami mostů.

81. S ohledem na výše uvedené má Úřad rovněž za prokázané, že v nyní šetřeném případě je dána též věcná souvislost plnění, přičemž v rámci veřejné zakázky č. 1 i veřejné zakázky č. 2 byl pro účely realizace poptávaných služeb vybrán shodný vybraný dodavatel.

82. Co se týče funkční souvislosti, jejíž ne/existence se dovozuje na základě účelu/jednotného cíle, pro který jsou veřejné zakázky zadávány (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 211/2015-31 ze dne 17. 9. 2015), je v nyní šetřeném případě dána již samotným charakterem poptávaného plnění. Sám zadavatel ve svém vyjádření ze dne 27. 1. 2021 uvedl, že se jedná o prohlídky pravidelné, na základě nichž jsou mosty navrhovány na údržbu, opravu, je stanoven jejich stavebnětechnický stav a použitelnost. V návaznosti na to lze odkázat na znění technické normy ČSN 73 6221, z níž vyplývá, že prostřednictvím běžných prohlídek je sledována bezpečnost a použitelnost mostu, a rovněž v rámci hlavních prohlídek se mosty prověřují z hlediska jejich spolehlivosti, tj. únosnosti, životnosti, použitelnosti a zachování bezpečného provozu. Z uvedeného je zřejmé, že základní cíl a účel jmenovaných mostních prohlídek spočívá shodně právě v zajištění bezpečnosti a použitelnosti mostů, čímž má být ve výsledku zachována i bezpečnost provozu na dotčených komunikacích.

83. Vzhledem k výše uvedenému Úřad konstatuje, že plnění vyplývající ze smlouvy č. 105/KSÚS/2016 a ze smlouvy č. 85/KSÚS/2016 tvoří jeden funkční celek, respektive jednu veřejnou zakázku, k čemuž je vhodné opětovně dodat (blíže viz bod 75. odůvodnění tohoto rozhodnutí), že předmětná plnění nepředstavují plnění „nepředvídatelné“ či „nárazové“, neboť zadavatel je činnost spočívající v realizaci běžných a hlavních prohlídek mostů povinen zajišťovat kontinuálně.

84. Vyvstává tak otázka, zda byl obviněný v případě předmětné veřejné zakázky povinen v její souvislosti postupovat v některém z v úvahu připadajících zadávacích řízení dle zákona. Při posouzení této skutečnosti je nezbytné s ohledem na § 13 zákona vycházet z předpokládaných hodnot veřejných zakázek. V této souvislosti Úřad uvádí, že zákon zadavatelům nezakazuje dělit předmět veřejné zakázky na části. Ustanovení § 13 zákona toto naopak umožňuje, nicméně předpokládaná hodnota musí být vždy dána součtem všech těchto od sebe oddělených částí.

85. Z dokumentací pořízených v souvislosti s veřejnou zakázkou č. 1 a veřejnou zakázkou č. 2 vyplývá, že jejich celková předpokládaná hodnota činí 3 871 010 Kč bez DPH.

86. Vzhledem k této skutečnosti Úřad konstatuje, že šetřené veřejné zakázky představují podlimitní veřejnou zakázku na služby ve smyslu § 12 odst. 2 zákona, neboť celková předpokládaná hodnota přesahuje finanční limit 2 mil. Kč stanovený v § 12 odst. 3 zákona pro veřejné zakázky malého rozsahu na služby a současně nedosahuje finančního limitu pro nadlimitní veřejné zakázky dle § 12 odst. 1 zákona, jenž činí dle nařízení vlády č. 393/2015 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 77/2008 Sb., o stanovení finančních limitů pro účely zákona o veřejných zakázkách, o vymezení zboží pořizovaného Českou republikou - Ministerstvem obrany, pro které platí zvláštní finanční limit, a o přepočtech částek stanovených v zákoně o veřejných zakázkách v eurech na českou měnu, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 78/2008 Sb., kterým se stanoví finanční limity pro účely koncesního zákona, ve znění pozdějších předpisů, částku 5 706 000 Kč. K tomu Úřad pouze pro úplnost dodává, že ke stejnému závěru by bylo možné dojít i při posouzení z hlediska ZZVZ, neboť dle této právní úpravy činí finanční limit pro veřejné zakázky malého rozsahu na služby rovněž 2 mil. Kč bez DPH a finanční limit pro nadlimitní veřejné zakázky na služby je stanoven nařízením vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, a činí 5 494 000 Kč.

87. Uvádí-li zadavatel ve svém vyjádření ze dne 27. 1. 2021, že o faktickém rozdělení poptávaného plnění na samostatné veřejné zakázky malého rozsahu rozhodl s ohledem na rozsah a množství požadovaných prohlídek, za účelem, aby mohly být prohlídky provedeny v termínech a v rozsahu dle ČSN 73 6221, a to z obavy z omezených kapacit možných dodavatelů poptávaného plnění, nelze ani tyto skutečnosti považovat za důvody, na základě nichž je zadavatel oprávněn snížit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky a poptat plnění mimo režim zákona. V případě, že zadavatel míní usnadnit přístup v rámci hospodářské soutěže i menším dodavatelům či vysoutěžit dodavatelů více (a zajistit si tak lepší předpoklady pro řádnou a včasnou realizaci celého rozsahu poptávaných služeb), zákon umožňuje zadavateli pro takový případ využít řádných nástrojů. Zadavatel nebyl kupř. omezen v možnosti zadávat veřejnou zakázku jako jednu veřejnou zakázku rozdělenou na části (např. právě ve smyslu prohlídek běžných a hlavních), kdy v rámci jednotlivých částí mohl umožnit dodavatelům s osvědčením přihlásit se k realizaci plnění běžných prohlídek a dodavatelům s oprávněním k plnění prohlídek hlavních, a případně tak mohl uzavřít jednotlivé smlouvy s rozdílnými vybranými dodavateli, čímž by došlo k diferenciaci plnění uváděné zadavatelem. Stejně tak mohl zadavatel postupovat tak, že mohl realizovat předmětnou veřejnou zakázku na základě rámcové smlouvy, jež může být uzavřena s jedním či více uchazeči, a na jejím základě zadávat (dle aktuální potřeby) jednotlivé veřejné zakázky.

88. K právě uvedenému Úřad pouze dodává, že i když byl zadavatel s ohledem na povinnost zajištění řádné hospodářské soutěže a dodržení základních zásad zadávání veřejných zakázek upravených v § 6 zákona oprávněn přistoupit k zadání veřejné zakázky na části, ani v takovém případě by nebylo možné obcházet zákonné pravidlo ve smyslu povinnosti řídit se součtem předpokládaných hodnot všech dílčích plnění (částí veřejné zakázky) stanovené v § 13 odst. 4 zákona.

89. Úřadu na základě výše uvedeného nezbývá než konstatovat, že obviněný nepostupoval v souladu se zákonem, když podlimitní veřejnou zakázku, jejíž předmět je vymezen veřejnou zakázkou č. 1 a veřejnou zakázkou č. 2, nezadával s ohledem na její celkovou předpokládanou hodnotu v některém z v úvahu připadajících zadávacích řízení dle § 21 odst. 1 zákona, nýbrž ji zadával jednotlivě jako veřejné zakázky malého rozsahu. V této souvislosti Úřad opětovně dodává, že uvedené nevylučuje možnost obviněného zadat předmětnou veřejnou zakázku jako jednu veřejnou zakázku rozdělenou na části (viz § 13 odst. 4 zákona), tj. například zvlášť z hlediska běžných a hlavních prohlídek mostů tak, jak byly uzavírány smlouvy na veřejnou zakázku č. 1 a veřejnou zakázku č. 2, avšak postupy platnými (dle režimu stanoveného s ohledem na celkovou předpokládanou hodnotu plnění) dle zákona. Úřad pro úplnost doplňuje, že rovněž ověřil, zda zadavatel – byť jsou dané veřejné zakázky označeny jako veřejné zakázky malého rozsahu – fakticky nepostupoval při „zadávání“ jednotlivých veřejných zakázek postupy platnými pro zadávací řízení, přičemž shledal, že nikoli. Zadavatel již v rámci čl. 14 výzvy 1 i výzvy 2 uvedl, že veřejná zakázka jakožto veřejná zakázka malého rozsahu není zadávána ve zjednodušeném podlimitním řízení ani v jiném druhu zadávacího řízení ve smyslu zákona, o čemž svědčí i stanovené lhůty pro podání nabídek[2], kdy lhůta pro podání nabídek byla u veřejné zakázky č. 1 i veřejné zakázky č. 2 stanovena kratší než zákonem předvídané lhůty dle § 39 odst. 3 písm. b) zákona (a to i v případě, že by nastaly podmínky pro jejich zkrácení dle § 40 odst. 1 zákona), přičemž právě uvedené platí i pro případnou aplikaci ZZVZ, a to ve vztahu ke lhůtám stanoveným v § 54 ZZVZ, ale kupř. též skutečnost, že zadavatel nepostupoval v rámci šetřených plnění ve smyslu § 146 odst. 1 písm. a) zákona, kdy z dokumentací, jež Úřad obdržel od zadavatele ve vztahu k veřejné zakázce č. 1 a veřejné zakázce č. 2 ani nevyplývá, že by přistoupil k vyhotovení a uveřejnění písemné zprávy zadavatele dle § 85 zákona.

90. Úřad dále konstatuje, že postup obviněného mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze vyloučit, že pokud by obviněný postupoval při zadávání předmětné veřejné zakázky dle zákona, mohl obdržet (další) nabídky od jiných dodavatelů, kteří by byli schopni obviněnému nabídnout výhodnější plnění, na základě čehož by obviněný mohl uzavřít smlouvu s jiným, popř. jinými subjekty. S postupem dle zákona, tj. s postupem v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení, je přitom spojena mj. i uveřejňovací povinnost, která nabývá různých podob v závislosti na konkrétním druhu zadávacího řízení. Tato uveřejnění umožňují dodavatelům na trhu zúčastnit se soutěže o veřejnou zakázku, což má za následek vyšší míru konkurence než obviněným zvolený postup mimo režim zákona. Úřad dodává, že i za situace, kdy obviněný ve vztahu k veřejné zakázce č. 1 a veřejné zakázce č. 2 přistoupil k obeslání určitých potenciálních dodavatelů poptávaného plnění, nelze postup dle interních pravidel obviněného hodnotit jako postup naplňující znaky účinné soutěže v mezích zákona, tedy formalizovaný proces naplňující požadavky dle § 6 zákona. Za situace, kdy obviněný poptávané plnění vymezené veřejnými zakázkami č. 1 a č. 2, jež naplňuje znaky podlimitní veřejné zakázky, nezadal v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení, se tak obviněný vyhnul obsáhlejším povinnostem pro zadání veřejné zakázky dle zákona, čímž narušil hospodářskou soutěž (ať již potenciálně či reálně).

91. Úřad pro úplnost dodává, že zákon v případě přestupku podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona nevyžaduje výlučně prokázání (podstatného) vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, nýbrž postačí takové jednání (postup) zadavatele, jež na výběr nejvhodnější nabídky vliv mít mohlo[3]. Pouhá potencialita vlivu na výběr nejvhodnější nabídky tak je s ohledem na znění zákona z hlediska spáchání přestupku podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona [a to i ve vztahu k ZZVZ – viz § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ] zcela postačující, pročež Úřadu nezbývá než uzavřít, že obviněný uzavřel na poptávané plnění dne 9. 2. 2016 smlouvu č. 85/KSÚS/2016 a dne 15. 2. 2016 smlouvu č. 105/KSÚS/2016, čímž naplnil všechny znaky skutkové podstaty přestupku dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

92. Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že se obviněný dopustil přestupku podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 13 odst. 3 zákona, když rozdělil předmět veřejné zakázky, jímž je plnění vyplývající ze smlouvy č. 105/KSÚS/2016, jejímž předmětem jsou služby spočívající v provedení běžných prohlídek mostů v roce 2016, uzavřené dne 15. 2. 2016 s vybraným dodavatelem v rámci zadávání veřejné zakázky č. 1, a ze smlouvy č. 85/KSÚS/2016, jejímž předmětem jsou služby spočívající v provedení hlavních prohlídek mostů v roce 2016, uzavřené dne 9. 2. 2016 rovněž s vybraným dodavatelem v rámci zadávání veřejné zakázky č. 2, tak, že došlo ke snížení předpokládané hodnoty dané veřejné zakázky pod finanční limit stanovený v § 12 odst. 2 zákona, tedy když předmět plnění poptal mimo zadávací řízení jako 2 veřejné zakázky malého rozsahu, tj. nezadal jej v odpovídajícím druhu zadávacího řízení podle § 21 zákona, přičemž uvedený postup obviněného mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a obviněný uzavřel na předmět veřejné zakázky výše specifikované smlouvy. Úřad proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí – uložení pokuty

93. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, kdy nápravy ve věci již nelze dosáhnout, neboť ve vztahu k poptávanému plnění byly již uzavřeny předmětné smlouvy.

94. Před vlastním uložením pokuty se však Úřad nejprve zabýval tím, zda v šetřeném případě nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek, a to především z hlediska posouzení promlčecí doby, neboť odpovědnost za přestupek zaniká jejím uplynutím.

95. Podle ustanovení čl. 40 odst. 6 Listiny se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. S ohledem na právě uvedenou ústavní zásadu tak Úřad přistoupil též k ověření, zda právní úprava zániku odpovědnosti za přestupek z hlediska uplynutí promlčecí doby obsažená v pozdějších právních předpisech neobsahuje pro obviněného úpravu příznivější, než je stanovena v zákoně ve znění účinném v době, kdy byl nyní šetřený přestupek spáchán.

96. Podle § 121 odst. 3 zákona (ve znění účinném v době spáchání přestupku) odpovědnost právnické osoby za správní delikt (přestupek) zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

97. Podle § 270 odst. 5 ZZVZ, konkrétně ve znění účinném od 1. 7. 2017, činí promlčecí doba 5 let. Promlčecí doba se dle § 270 odst. 6 ZZVZ přerušuje a) oznámením o zahájení řízení o přestupku, b) vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným, přičemž dle § 270 odst. 7 ZZVZ přerušením promlčecí doby počíná běžet promlčecí doba nová. Dle § 270 odst. 8 ZZVZ byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zanikne nejpozději uplynutím 10 let od jeho spáchání.

98. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

99. S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že pozdější právní úpravy nejsou v nyní šetřeném případě ve vztahu k uplynutí promlčecí doby pro obviněného příznivější, pročež Úřad posoudil v tomto smyslu zánik odpovědnosti za přestupek podle znění zákona účinného v době jeho spáchání.

100. Úřad se o možném spáchání výše uvedeného přestupku obviněného dozvěděl na základě podnětu, který obdržel dne 2. 1. 2020. Správní řízení ve věci spáchání přestupku bylo zahájeno dnem doručení oznámení o zahájení řízení o přestupku obviněnému, tj. dnem 9. 2. 2021. Smlouva č. 105/KSÚS/2016 byla uzavřena dne 15. 2. 2016, kdy zároveň došlo ke spáchání přestupku vymezeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí (tj. uzavřením pozdější smlouvy na plnění, jež tvoří jeden funkční celek a je předmětem veřejné zakázky). Úřad v návaznosti na právě uvedené konstatuje, že v nyní šetřeném případě promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula, a proto ani odpovědnost obviněného za přestupek z důvodu uplynutí promlčecí doby nezanikla.

101. Úřad se dále zabýval konkrétními hledisky pro určení výměry pokuty.

102. Za přestupek dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona se podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit.

103. Při spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo k nezákonnému dělení veřejné zakázky na dvě samostatná poptávaná plnění, přičemž jejich společná hodnota (cena) tvoří částku 4 402 343 Kč vč. DPH. Horní hranice možné pokuty tak v nyní šetřeném případě činí 440 234,30 Kč.

104. Dle § 121 odst. 2 věty prvé zákona se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu (přestupku), zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

105. Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

106. Hlavním kritériem, které je v šetřeném případě rozhodné pro určení výměry pokuty, je tedy závažnost přestupku, kdy jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního protiprávního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu (posouzení závažnosti přestupku je spojeno se způsobem jeho spáchání, jeho následkem a okolnostmi, za nichž byl spáchán).

107. Jednáním obviněného nedošlo k zákonem předvídanému postupu, neboť plnění spočívající v realizaci prohlídek mostů v průběhu roku 2016 obviněný rozdělil na dvě samostatné veřejné zakázky tak, že došlo ke snížení předpokládané hodnoty předmětné veřejné zakázky pod finanční limit stanovený v § 12 odst. 2 zákona a předmět plnění poptal mimo zadávací řízení jako 2 veřejné zakázky malého rozsahu, tj. nezadal jej v odpovídajícím druhu zadávacího řízení podle § 21 zákona. Zde uvedeným postupem, za situace, kdy obviněnému byla dána ze zákona povinnost poptat dotčené služby za účelem výběru dodavatele (či dodavatelů) v řádném zadávacím řízení, kterou však obviněný nesplnil, obviněný obešel zákonem předvídané zajištění náležité hospodářské soutěže pro potenciální dodavatele poptávaného plnění v mezích pravidel stanovených zákonem.

108. Postupem obviněného tak došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v řádné hospodářské soutěži, která je předpokladem transparentního nakládání s veřejnými prostředky v rámci realizace veřejných zakázek a výběru ekonomicky nejvýhodnější nabídky. Skutečnost, že obviněný svým postupem zcela vyloučil pro účely získání poptávaného předmětu plnění řádnou soutěž vedenou v intencích zákona, řadí dle výkladové praxe Úřadu předmětný přestupek obviněného mezi přestupky s vysokou mírou závažnosti, neboť narušuje samotnou podstatu účelu zákona (pohybuje-li se zadavatel za účelem získání poptávaného předmětu plnění zcela mimo režim zákona, ač byl k postupu dle zákona povinen, dochází k zásadnímu narušení řádného soutěžního prostředí), pročež se tento závěr promítne jako jeden z faktorů do výše vyměřené pokuty.

109. Posouzení závažnosti přestupku je též spojeno s následkem přestupku a okolnostmi, za nichž byl spáchán, k čemuž Úřad uvádí následující.

110. Následkem postupu obviněného bylo minimálně potenciální vyloučení řádné hospodářské soutěže mezi možnými zájemci o veřejnou zakázku dle zákona, kteří by byli schopni poptávaný předmět plnění realizovat. V šetřeném případě tak nebyl naplněn základní cíl zákona, jímž je zajištění transparentního prostředí pro soutěž za účelem následného výběru dodavatele z co nejširšího okruhu potenciálních dodavatelů. Nelze vyloučit, že postupem obviněného mohlo dojít k omezení okruhu potenciálních dodavatelů veřejné zakázky a že případné plnění na základě nabídky jiného dodavatele mohlo být pro obviněného z hlediska množství vynaložených finančních prostředků výhodnější. Jelikož obviněný zjevně nečinil za účelem získání poptávaného předmětu plnění kroky v souladu se zákonem, byla v této souvislosti narušena konkrétní zákonná pravidla, mj. závazné postupy týkající se uveřejňování informací. Ve výsledku pak byla v daném případě limitována zejména možnost uplatnit zákonem stanovené nástroje obrany proti možnému nezákonnému postupu zadavatele.

111. V návaznosti na výše uvedené Úřad dodává, že jako polehčující okolnost při stanovení výše pokuty zohlednil skutečnost, že z obdržených dokumentací vztahujících se k veřejné zakázce č. 1 a veřejné zakázce č. 2 vyplývá, že ačkoli zadavatel nerealizoval řádnou soutěž v mezích zákona, obviněný zcela nerezignoval na zajištění alespoň určité formy soutěže pro výběr dodavatele poptávaného plnění. Ze strany obviněného byl realizován alespoň určitý druh dílčích poptávkových řízení, byť mimo zákon, jež nesly znaky nasvědčující snaze učinit výběr dodavatele v rozsahu předem definovaných soutěžních podmínek. Zadavatel v tomto kontextu oslovil jistý okruh možných dodavatelů poptávaného plnění, stanovil podmínky poptávkových řízení, na základě nichž učinil i samotný výběr dodavatele, a subjekty, jež podaly nabídku, následně vyrozuměl o výsledku daného řízení.

112. Z obdržených dokladů tak vyplývá, že obviněný zcela nerezignoval na výběr dodavatele v mezích soutěžního prostředí, tedy měl snahu o zajištění alespoň určité podoby hospodářské soutěže, k čemuž Úřad při stanovení výše pokuty přihlédl jako k polehčující okolnosti.

113. Úřad pouze pro úplnost dodává, že ačkoli byla ze strany obviněného doložena snaha o výběr dodavatele při respektování prvků hospodářské soutěže, nemůže zde zvolený postup plně nahradit řádné poptání v zadávacím řízení dle požadavků a kontrolních mechanismů stanovených zákonem, obzvláště, je-li obviněnému coby zadavateli takový postup dán přímo ze zákona. Úřad další přitěžující či polehčující okolnosti, které by ovlivnily stanovení výše ukládané pokuty, v šetřeném případě neshledal.

114. Kromě výše uvedeného má Úřad při stanovení konkrétní výše sankce povinnost zohlednit i dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku specifikovaného ve výroku I. tohoto rozhodnutí a potrestáním obviněného za spáchání tohoto přestupku. V této souvislosti Úřad poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, ve kterém Krajský soud uvedl, že „hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejností a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo“.

115. Jak již bylo uvedeno výše, ke spáchání přestupku specifikovaného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 15. 2. 2016, pročež Úřad zohlednil při stanovení výše pokuty (ve smyslu jejího snížení), že od spáchání předmětného přestupku uplynulo již 5 let.

116. Úřad dále ověřil, zda v právě projednávaném případě nenastal souběh s dalšími přestupky obviněného. Vycházeje z konstantní rozhodovací praxe správních soudů (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 28/2009 - 62 ze dne 18. 6. 2009) Úřad provedl šetření, zda je namístě zohlednit i jiné sbíhající se přestupky (správní delikty), za které již byla obviněnému uložena pokuta podle zákona. Úřad konstatuje, že právě projednávaný přestupek obviněného uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí je v souběhu s:

· přestupkem, o němž bylo rozhodnuto ve výroku I. rozhodnutí č. j. ÚOHS-05671/2021/500/AIv ze dne 15. 2. 2021, který byl spáchán dne 10. 12. 2015 a za nějž byla obviněnému Úřadem uložena pokuta ve výši 80 000 Kč;

· přestupkem, o kterém bylo rozhodnuto ve výroku I. rozhodnutí č. j. ÚOHS-32417/2020/500/JBě ze dne 15. 10. 2020, jenž byl spáchán dne 25. 8. 2016 a za který byla obviněnému uložena Úřadem pokuta ve výši 25 000 Kč;

· přestupkem, o němž bylo rozhodnuto ve výroku I. rozhodnutí č. j. ÚOHS-35016/2020/500/ISo ze dne 3. 11. 2020, který byl spáchán dne 7. 9. 2016 a za nějž byla obviněnému uložena pokuta ve výši 90 000 Kč;

· přestupkem, o kterém bylo rozhodnuto ve výroku I. rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0325/2019/VZ-29121/2019/542/MCi ze dne 23. 10. 2019, jenž byl spáchán dne 1. 2. 2017 a za který byla obviněnému Úřadem uložena pokuta ve výši 300 000 Kč;

· přestupkem, o němž bylo rozhodnuto ve výroku I. rozhodnutí č. j. ÚOHS-32419/2020/500/JBě ze dne 15. 10. 2020, který byl spáchán dne 16. 2. 2017 a za nějž byla obviněnému uložena pokuta ve výši 20 000 Kč.

117. S ohledem na výše uvedené Úřad přikročil k uplatnění institutu souhrnného trestu způsobem, který se Úřadu jeví v oblasti správního práva jako jediný možný, kdy nevzniká riziko, že by se Úřad jako správní orgán dopustil nedodržení zásady legality zakotvené v čl. 2 odst. 2 Listiny.

118. Pokud by měl Úřad uložit obviněnému pokutu za uvedený přestupek a nemá-li zároveň v tomto správním řízení zákonné zmocnění zrušit předcházející „výroky o trestu“ (tj. výroky ukládající konkrétní pokuty za spáchání přestupků uvedených v bodě 116. odůvodnění tohoto rozhodnutí), lze absorpční zásadu ve formě uplatnění pravidel pro ukládání souhrnného trestu aplikovat pouze tím způsobem, že v rámci uložení sankce za projednávaný přestupek zohlední předchozí uložené pokuty za přestupky, jež jsou s projednávaným přestupkem v souběhu, tj. pokuty uložené rozhodnutími uvedenými v bodě 116. odůvodnění tohoto rozhodnutí (za spáchání tam uvedených přestupků).

119. Úřad následně při určení výše pokuty přistoupil k posouzení ekonomické situace obviněného, neboť v určitém případě se uložená pokuta může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Z rozpočtu zřizovatele obviněného schváleného na rok 2021 vyplývá, že příspěvek zřizovatele (Středočeského kraje) obviněnému na rok 2021 činí celkem 1 457 702 000 Kč, pročež vyměřenou výši pokuty nelze v tomto případě považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující do ekonomické podstaty obviněného (a v tomto smyslu za nespravedlivou).

120. Závěrem Úřad uvádí, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit mimo jiné dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Má-li pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Výše sankčního postihu proto byla Úřadem stanovena i tak, aby nedošlo k bagatelizaci následků přestupku. Po zvážení všech okolností případu Úřad při určení výměry uložené pokuty přesto preferoval právě preventivní charakter uložení sankce.

121. Po zohlednění všech výše uvedených skutečností Úřad konstatuje, že obviněnému uložil pokutu ve výši 40 000,- Kč, která je na spodní hranici zákonné sazby, přesto dle Úřadu naplňuje vzhledem k okolnostem případu obě shora zmíněné funkce právní odpovědnosti.

122. Na základě výše uvedených skutečností a po zhodnocení všech okolností a důkazů, a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti, Úřad rozhodl o uložení správního trestu za porušení právní povinnosti tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

123. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

K výroku III. tohoto rozhodnutí – uložení úhrady nákladů řízení

124. Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

125. Správní orgán podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

126. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

127. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení (dále jen „vyhláška“), která v ustanovení § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč.

128. Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z tohoto důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

129. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2021000051.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Podle § 117c odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, se rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu činí v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

Obdrží

Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] o čemž svědčí i nyní účinný metodický pokyn Ministerstva dopravy - Odboru pozemních komunikací - Oprávnění k výkonu prohlídek mostních objektů pozemních komunikací, dostupný např. z: http://www.pjpk.cz/data/USR_001_2_11_METODICKE_POKYNY/MP_Opravneni_k_vykonu_prohlidek_mostnich_objektu_PK___2016_.pdf (dále jen „metodický pokyn MD“).

[2] v rámci veřejné zakázky č. 1 byla stanovena lhůta do 3. 2. 2016 do 9:00 hodin a v rámci veřejné zakázky č. 2 lhůta do 14. 1. 2016 do 9:00 hodin.

[3] Uvedené vyplývá kupř. z rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R180/2008/VZ-1837/2009/310/ASc ze dne 12. 2. 2009 a k obdobným závěrům dospěl ve své rozhodovací praxi rovněž Krajský soud v Brně, např. ve svém rozsudku č. j. 62 Af 14/2011-74 ze dne 19. 7. 2012.