číslo jednací: 28435/2021/500/AIv
spisová značka: S0148/2021/VZ

• Instance: I.
• Věc: Soubor centrálních služeb národní infrastruktury pro elektronické zadávání veřejných zakázek
• Účastníci:
  1. Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj
  2. NESS Czech s.r.o.
  3. Spojené nástroje elektronické s.r.o.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.
• Rok: 2021
• Datum nabytí právní moci: 24. 11. 2021
• Související rozhodnutí: 28435/2021/500/AIv; 39097/2021/161/TMi

Spisová značka:  ÚOHS-S0148/2021/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-28435/2021/500/AIv

Brno 23.08.2021

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 16. 4. 2021 na návrh ze dne 12. 4. 2021, jehož účastníky jsou

• zadavatel – Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha 1,
• navrhovatel – NESS Czech s.r.o., IČO 45786259, se sídlem V parku 2335/20, 148 00 Praha 11, ve správním řízení právně zastoupena na základě plné moci ze dne 6. 2. 2020 JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem, ev. č. ČAK 09459, IČO 63622777, advokátní kancelář ERHARTOVÁ GÜRLICH VÍTEK & PARTNERS se sídlem Šafaříkova 201/17, 120 00 Praha 2,
• vybraný dodavatel – Spojené nástroje elektronické s.r.o., IČO 07028563, se sídlem Nad hradním vodojemem 1108/53, 162 00 Praha 6,

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání části 1 „Část 1 – Věstník veřejných zakázek – Soubor centrálních služeb národní infrastruktury pro elektronické zadávání veřejných zakázek“ veřejné zakázky „Soubor centrálních služeb národní infrastruktury pro elektronické zadávání veřejných zakázek“ v otevřeném řízení, jehož oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo odesláno k uveřejnění dne 24. 4. 2019 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 26. 4. 2019 pod ev. č. Z2019-013498, ve znění oprav uveřejněných dne 3. 6. 2019, dne 27. 6. 2019 a dne 12. 7. 2019, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 26. 4. 2019 pod ev. č. 2019/S 082- 195413, ve znění oprav uveřejněných dne 4. 6. 2019, dne 28. 6. 2019 a dne 12. 7. 2019,

rozhodl takto:

I.

Správní řízení vedené ve věci návrhu navrhovatele – NESS Czech s.r.o., IČO 45786259, se sídlem V parku 2335/20, 148 00 Praha 11 – ze dne 12. 4. 2021 se podle § 257 písm. h) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v částech návrhu směřujících proti zadávacím podmínkám části 1 „Část 1 – Věstník veřejných zakázek – Soubor centrálních služeb národní infrastruktury pro elektronické zadávání veřejných zakázek“ veřejné zakázky „Soubor centrálních služeb národní infrastruktury pro elektronické zadávání veřejných zakázek“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo odesláno k uveřejnění dne 24. 4. 2019 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 26. 4. 2019 pod ev. č. Z2019-013498, ve znění oprav uveřejněných dne 3. 6. 2019, dne 27. 6. 2019 a dne 12. 7. 2019, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 26. 4. 2019 pod ev. č. 2019/S 082- 195413, ve znění oprav uveřejněných dne 4. 6. 2019, dne 28. 6. 2019 a dne 12. 7. 2019, konkrétně v částech, v nichž jmenovaný navrhovatel napadá, že pravidla pro hodnocení dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ dle čl. 7.2.2 přílohy č. 1.1 „Dílčí zadávací dokumentace k části 1.: Věstník veřejných zakázek“ a nastavení způsobu hodnocení nabídek ve zde stanovených jednotlivých subkritériích a aspektech je vágní, neurčité a vnitřně rozporné tak, že nebylo zřejmé, co a jak bude zadavatel hodnotit a že v čl. 7.2.2 přílohy č. 1.1 „Dílčí zadávací dokumentace k části 1.: Věstník veřejných zakázek“ stanovené pravidlo o 50% redukci celkového bodového hodnocení nabídky v dílčím hodnotícím kritériu „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ za každý hodnocený aspekt hodnocený 1 bodem je nezákonné a netransparentní, zastavuje, neboť uvedeným částem návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky.

II.

Návrh navrhovatele – NESS Czech s.r.o., IČO 45786259, se sídlem V parku 2335/20, 148 00
Praha 11 – ze dne 12. 4. 2021 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha 1 – učiněných při zadávání části 1 „Část 1 – Věstník veřejných zakázek – Soubor centrálních služeb národní infrastruktury pro elektronické zadávání veřejných zakázek“ veřejné zakázky „Soubor centrálních služeb národní infrastruktury pro elektronické zadávání veřejných zakázek“ v otevřeném řízení, jehož oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo odesláno k uveřejnění dne 24. 4. 2019 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 26. 4. 2019 pod ev. č. Z2019-013498, ve znění oprav uveřejněných dne 3. 6. 2019, dne 27. 6. 2019 a dne 12. 7. 2019, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 26. 4. 2019 pod ev. č. 2019/S 082- 195413, ve znění oprav uveřejněných dne 4. 6. 2019, dne 28. 6. 2019 a dne 12. 7. 2019, se ve zbývající části podle ustanovení § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Odůvodnění

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.             Zadavatel – Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha 1 (dále jen „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) zahájil podle zákona dne 24. 4. 2019 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání mj. části 1 „Část 1 – Věstník veřejných zakázek – Soubor centrálních služeb národní infrastruktury pro elektronické zadávání veřejných zakázek“ veřejné zakázky „Soubor centrálních služeb národní infrastruktury pro elektronické zadávání veřejných zakázek,“ přičemž předmětné oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 26. 4. 2019 pod ev. č. Z2019-013498, ve znění oprav uveřejněných dne 3. 6. 2019, dne 27. 6. 2019 a dne 12. 7. 2019, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 26. 4. 2019 pod ev. č. 2019/S 082- 195413, ve znění oprav uveřejněných dne 4. 6. 2019, dne 28. 6. 2019 a dne 12. 7. 2019 (dále jen „veřejná zakázka“)[1].

2.             Ze zadávací dokumentace veřejné zakázky „Soubor centrálních služeb národní infrastruktury pro elektronické zadávání veřejných zakázek“ vyplývá, že zadavatel tuto veřejnou zakázku rozdělil na šest samostatných částí. Z článku 4.1 zadávací dokumentace dále vyplývá, že dílčí zadávací podmínky vztahující se k části 1 této veřejné zakázky jsou popsány v příloze č. 1.1 této zadávací dokumentace – Dílčí zadávací dokumentace k Části 1.: Věstník veřejných zakázek (dále jen „dílčí zadávací dokumentace“).

3.             Podle článku 2.1 dílčí zadávací dokumentace je předmětem této části veřejné zakázky dodání modulu Věstníku veřejných zakázek (dále jen „modul VVZ“) a zahájení jeho řádného provozu a zajištění služeb provozu a rozvoje modulu VVZ.

4.             Podle kapitoly 7 „Pravidla pro hodnocení nabídek“ dílčí zadávací dokumentace budou nabídky hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti, přičemž kritérii hodnocení jsou výše nabídkové ceny s vahou 50 % a kvalita a technická úroveň nabízeného řešení s vahou 50 %.

5.             Podle článku 7.2.1 „Výše nabídkové ceny“ dílčí zadávací dokumentace bude v rámci kritéria výše nabídkové ceny předmětem hodnocení „celková nabídková cena v Kč bez DPH vypočtena ze součtu celkové ceny za dodání modulu VVZ (CELKEM ZA DODÁNÍ MODULU VVZ) dle Přílohy č. 5 Smlouvy, a celkové ceny za služby provozu a rozvoje (CELKEM ZA SLUŽBY PROVOZU A ROZVOJE). Celková cena za služby provozu a rozvoje je použita pouze pro účely hodnocení a bude stanovena na základě cen bez DPH uvedených v  Příloze č. 5 Smlouvy pomocí následujícího vzorce:

CENA CELKEM ZA SLUŽBY PROVOZU A ROZVOJE = Cena za MJ Služby 1 + Cena za MJ Služby 2 + Cena za MJ Služby 3 + Cena za MJ Služby 4 + Cena za MJ Služby 5 + Cena za MJ Služby 6 + Cena za MJ Služby 7 + 48 x (Cena za MJ Služby 8 + Cena za MJ Služby 9 + Cena za MJ Služby 10 + Cena za MJ Služby 11 + Cena za MJ Služby 12) + 100 x Cena za MJ Služby 13 + 25 x Cena za MJ Služby 14 + 10 x Cena za MJ Služby 15 + 100 x Cena za MJ Služby 16 + 2 x Cena za MJ Služby 17.

Pro číselně vyjádřitelné dílčí hodnotící kritérium „Výše nabídkové ceny“ získá hodnocená nabídka bodovou hodnotu, která vznikne násobkem 100 a poměru hodnoty nejvýhodnější nabídky (tj. nabídky s nejnižší nabídkovou cenou) k hodnocené nabídce.“

6.             V článku 7.2.2 „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ dílčí zadávací dokumentace zadavatel uvedl:

„Kvalita a technická úroveň navrženého řešení bude hodnocena ve vazbě na požadované využití modulu VVZ a cíle Objednatele popsané v kapitole 2.3 této dílčí zadávací dokumentace, přičemž hodnoceny budou následující subkritéria a jejich aspektů (na základě informací uvedených Dodavatelem v příloze č. 7 Smlouvy):

Subkritérium v rámci kritéria hodnocení Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení	Váha subkritéria v rámci kritéria hodnocení	Reference v této dílčí zadávací dokumentaci
Vhodnost návrhu architektury řešení	30 %	odst. 7.2.2.1
Vhodnost návrhu architektury řešení z pohledu budoucího rozvoje	20 %	odst. 7.2.2.2
Navržený způsob dodání modulu VVZ	10 %	odst. 7.2.2.3
Navržený způsob provozního zajištění a rozvoje modulu VVZ	10 %	odst. 7.2.2.4
Analytické rozpracování úlohy VVZ	30 %	odst. 7.2.2.5

Objednatel při hodnocení nabídek v rámci jednotlivých subkritérií přidělí nabídce za každý aspekt body od 1 do 4 dle následujícího klíče:

• 4 body – řešení je nejlepší v rámci příslušného aspektu
• 3 body – proti nejlepšímu řešení v rámci příslušného aspektu vykazuje nabídka nedostatky, které částečně snižují efektivitu vytvoření, provozu, rozvoje a správy řešení, ale nemají dopad na jeho cílovou kvalitu nebo použitelnost z pohledu uživatelů
• 2 body – proti nejlepšímu řešení v rámci příslušného aspektu vykazuje nabídka nedostatky, které snižují cílovou kvalitu nebo použitelnost řešení z pohledu uživatelů nebo významně snižuje efektivitu vytvoření, provozu, rozvoje a správy řešení
• 1 bod – nabídka je v rámci příslušného aspektu vnitřně nekonzistentní, nebo jsou požadavky Objednatele interpretovány nesprávně s ohledem na účel použití modulu, nebo není patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn.

V rámci subkritéria budou u hodnocené nabídky sečteny dosažené body u jednotlivých aspektů. Bodové hodnocení nabídek v daném subkritériu se přepočítá s ohledem na váhu daného subkritéria tak, že se vynásobí zlomkem, v jehož čitateli bude váha daného subkritéria a ve jmenovateli číslo 100.

V rámci subkritéria ‚Vhodnost návrhu architektury řešení z pohledu budoucího rozvoje‘ bude nejprve bodové hodnocení vynásobeno zlomkem, v jehož čitateli bude váha daného typového požadavku a ve jmenovateli číslo 100.

V případě, že Dodavatel obdržel v rámci hodnocení některého aspektu 1 bod, bude mu celkový počet dosažených bodů v rámci celého kritéria hodnocení ‚Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení‘ snížen o 50% za každý jednotlivý aspekt, ve kterém obdržel 1 bod (tj. pokud uchazeč získal 20 bodů a 2x byl jeho aspekt ohodnocen 1 bodem, pak je jeho bodové hodnocení sníženo na 5 bodů = (20 bodů * 50%) * 50%).

Součet takto upraveného bodového hodnocení nabídek ve všech subkritériích kritéria hodnocení ‚Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení‘ určí pořadí nabídek v rámci daného kritéria hodnocení. Nabídce, která se v tomto pořadí umístí na 1. místě (tj. získá v součtu za všechna subkritéria nejvyšší počet bodů), bude v rámci kritéria hodnocení ‚Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení‘ přiřazeno 100 bodů. Nabídkám, které se umístí jako další v pořadí, bude v rámci kritéria hodnocení ‚Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení‘ přiřazen takový počet bodů, který bude odpovídat součinu čísla 100 a poměru bodového hodnocení, jež nabídka získá v součtu za všechna subkritéria kritéria hodnocení ‚Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení‘, k bodovému hodnocení, které získala v součtu za všechna subkritéria nejvýhodnější nabídka.“

7.             V téže kapitole dílčí zadávací dokumentace je pak ve vztahu k jednotlivým subkritériím hodnocení kritéria „Kvality a technické úrovně nabízeného řešení“ blíže vymezeno, co bude cílem a předmětem hodnocení u těchto jednotlivých subkritérií a které aspekty navrženého řešení budou hodnoceny jako nejlepší v daném subkritériu.

8.             Konkrétně je pak v článku 7.2.2.1 dílčí zadávací dokumentace ve vztahu k subkritériu „Vhodnost návrhu architektury řešení“ o váze 30 % (dále též jen „1. subkritérium“) mj. uvedeno, že „[c]ílem hodnocení dle tohoto subkritéria je preference takové nabídky, ve které Dodavatel prokáže schopnost rozpracovat požadavky Objednatele do návrhu architektury řešení, ze kterého bude průkazné naplnění požadavků a cílů Objednatele, zajištění vysokého bezpečnostního standardu a naplnění požadavků na efektivní provoz a rozvoj vzniklého řešení.“ Co se týče hodnocených aspektů, je zde uveden výčet sedmi (body i. – vii.) aspektů, jejichž naplnění bude zadavatel v rámci daného subkritéria hodnotit (tzn. za každý aspekt udělí nabídce 1, 2, 3 nebo 4 body).

9.             V článku 7.2.2.2 dílčí zadávací dokumentace je ve vztahu k subkritériu „Vhodnost návrhu architektury řešení z pohledu budoucího rozvoje“ o váze 20 % (dále též jen „2. subkritérium“) mj. uvedeno, že „[c]ílem hodnocení architektury řešení z pohledu budoucího rozvoje je preference takového řešení modulu VVZ, které v rámci umožňuje řešení rozvíjet s co nejnižšími nároky na úpravu řešení na straně Objednatele i dodavatele a na celkovou dobu realizace.“

K pravidlům hodnocení tohoto subkritéria se zde též uvádí, že „[v]hodnost návrhu architektury bude hodnocena z pohledu vhodnosti zvolené architektury na řešení následujících typových požadavků na budoucí rozvoj:

A.      Přidání nového uveřejňovacího formuláře obsahujícího 50 atributů a 30 validačních pravidel. (váha 50%)

B.      Přidání nebo odebrání validačního pravidla do existujícího formuláře. (váha 25%)

C.      Přidání nebo odebrání atributu do existujícího formuláře. (váha 25%).“

Co se týče hodnocených aspektů, je zde dále uveden výčet čtyř (body i. – iv.) aspektů, jejichž naplnění bude zadavatel v rámci daného subkritéria hodnotit (tzn. za každý aspekt udělí 1, 2, 3 nebo 4 body), včetně aspektu bodu ii.: „Jako nejlepší bude hodnocena nabídka, ve které bude navrženo řešení dle následujících aspektů, tedy řešení, které […] (ii.) umožní realizovat typové požadavky na budoucí rozvoj s nejmenšími kapacitními nároky na Objednatele“ (dále též jako „aspekt‚ Kapacitní nároky realizace typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky objednatele‘“nebo „aspekt ii. v rámci 2. subkritéria“).

10.         V článku 7.2.2.3 dílčí zadávací dokumentace je ve vztahu k subkritériu „Navržený způsob dodání modulu“ o váze 10 % (dále též jen „3. subkritérium“) mj. uvedeno, že „[c]ílem hodnocení dle tohoto subkritéria je preference takové nabídky, ve které uchazeč navrhl ucelenou metodiku implementace modulu a takovou sadu řídicích mechanismů, která umožňuje transparentní řízení průběhu implementace a relevantních rizik. Objednatel rovněž preferuje takový přístup, který co nejefektivněji nakládá s kapacitou pracovníků Objednatele, bez dopadu na cílovou kvalitu či termín dokončení řešení.“ Co se týče hodnocených aspektů, je zde dále uveden výčet pěti (body i. – v.) aspektů, jejichž naplnění bude zadavatel v rámci daného subkritéria hodnotit (tzn. za každý aspekt udělí nabídce 1, 2, 3 nebo 4 body), včetně aspektu bodu v.: „Jako nejlepší bude hodnocena nabídka nejlépe vyhovující následujícím aspektům, tedy nabídka, ve které Dodavatel […] (v.) jsou nejvíce minimalizovány kapacitní požadavky na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality“ (dále též jako „aspekt‚ Minimalizace kapacitních požadavků na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality‘“nebo „aspekt v. v rámci 3. subkritéria“).

11.         V článku 7.2.2.4 dílčí zadávací dokumentace je ve vztahu k subkritériu „Navržený způsob provozního zajištění a rozvoje modulu VVZ“ o váze 10 % (dále též jen „4. subkritérium“) mj. uvedeno, že „[c]ílem hodnocení dle tohoto subkritéria je preference takové nabídky, ve které uchazeč navrhl ucelenou metodiku přístupu k zajištění provozu a rozvoje modulu, která zároveň co nejefektivněji využívá kapacit pracovníků Objednatele a umožňuje průkazněji garantovat dodržení provozních SLA.“ Co se týče hodnocených aspektů, je zde dále uveden výčet čtyř (body i. – iv.) aspektů, jejichž naplnění bude zadavatel v rámci daného subkritéria hodnotit (tzn. za každý aspekt udělí nabídce 1, 2, 3 nebo 4 body), včetně aspektu bodu ii.: „Jako nejlepší bude hodnocena nabídka, ve které dodavatel popíše konkrétní způsob řízení a zajištění služeb provozu a rozvoje modulu a identifikuje a konkrétně popíše způsob zavedení, realizace a vzájemné provázanosti takových mechanismů, které […] (ii.) minimalizují kapacitní požadavky na součinnost Objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb“ (dále též jako „aspekt‚ Minimalizace kapacitních požadavků na součinnost Objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb‘“nebo„aspekt ii. v rámci 4. subkritéria“).

12.         V článku 7.2.2.5 dílčí zadávací dokumentace je ve vztahu k subkritériu „Analytické rozpracování typové úlohy“ o váze 30 % (dále též jen „5. subkritérium“) mj. uvedeno, že „[c]ílem hodnocení dle tohoto subkritéria je preference takové nabídky, ve které uchazeč prokáže potřebnou odbornost pro řádné plnění předmětu veřejné zakázky a schopnost navrhnout vhodné řešení, které odpovídá cílům a účelu spojeným s vytvořením a provozem modulu VVZ. Dodavatel rozpracuje typovou úlohu spočívající v popisu všech funkcionalit a vlastností řešení umožňujících zajištění kontroly věcné správnosti, integrity a konzistence dat odesílaných zadavateli k uveřejnění prostřednictvím uveřejňovacích formulářů.“ Co se týče hodnocených aspektů, je zde dále uveden výčet šesti (body i. – vi.) aspektů, jejichž naplnění bude zadavatel v rámci daného subkritéria hodnotit (tzn. za každý aspekt udělí nabídce 1, 2, 3 nebo 4 body).

13.         V článku 7.3 dílčí zadávací dokumentace je k výslednému hodnocení stanoveno: „Bodová hodnocení, jež získaly nabídky v rámci kritérií hodnocení, se upraví s ohledem na váhu daného kritéria hodnocení tak, že se vynásobí zlomkem, v jehož čitateli bude váha daného kritéria hodnocení a ve jmenovateli číslo 100. Na základě součtu výsledných hodnot u jednotlivých nabídek bude stanoveno výsledné pořadí nabídek. Při veškerých výpočtech a úpravách v rámci hodnocení budou čísla zaokrouhlována na dvě desetinná místa podle matematických pravidel.“

14.         Z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že zadavatel obdržel na část 1 veřejné zakázky celkem 5 nabídek. Kromě nabídky navrhovatele – NESS Czech s.r.o., IČO 45786259, se sídlem V parku 2335/20, 148 00 Praha 11, ve správním řízení právně zastoupené na základě plné moci ze dne 6. 2. 2020 JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem, ev. č. ČAK 09459, IČO 63622777, advokátní kancelář ERHARTOVÁ GÜRLICH VÍTEK & PARTNERS se sídlem Šafaříkova 201/17, 120 00 Praha 2 (dále jen „navrhovatel“) – a vybraného dodavatele – Spojené nástroje elektronické s.r.o., IČO 07028563, se sídlem Nad hradním vodojemem 1108/53, 162 00 Praha 6 (dále jen „vybraný dodavatel“) – se jednalo o nabídky dodavatelů ALTAIR SOFTWARE s.r.o., IČO 28350511, se sídlem Havelkova 90/6, 779 00 Olomouc (dále jen „dodavatel Altair“), TECHNISERV IT, spol. s r.o., IČO 26298953, se sídlem Traťová 574/1, 619 00 Brno (dále jen „dodavatel Techniserv“) a Solitea Business Solutions s.r.o., IČO 64946274, se sídlem Sokolovská 695/115b, 186 00 Praha 8 (následně zaniknuvší na základě fúze sloučením do nástupnické společnosti Solitea, a.s., IČO 01572377, se sídlem Drobného 555/49, 602 00 Brno), přičemž posledně jmenovaný dodavatel byl z účasti v zadávacím řízení později vyloučen rozhodnutím ze dne 1. 10. 2019.

15.         O osobě vybraného dodavatele zadavatel informoval účastníky zadávacího řízení v oznámení o výběru dodavatele ze dne 13. 11. 2020. Uvedenému oznámení předcházela dvoje předchozí rozhodnutí o výběru dodavatele, resp. oznámení o výběru dodavatele, a to ze dne 27. 1. 2020 a 2. 10. 2020, která však zadavatel zrušil, neboť po podaných námitkách navrhovatele (ze dne 10. 2. 2020 a 16. 10. 2020) shledal jako nezbytné provedení nového hodnocení nabídek. Společně s daným oznámením o výběru dodavatele ze dne 13. 11. 2020 účastníci zadávacího řízení obdrželi též zprávu o hodnocení nabídek (celkem tedy postupně již třetí v pořadí) a výsledek posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele.

16.         Ze zprávy o hodnocení nabídek ze dne 13. 11. 2020 vyplývá, že v rámci výsledného pořadí hodnocených nabídek se jako první umístila nabídka vybraného dodavatele s celkem 70,19 body, následována nabídkou dodavatele Techniserv s 50,30 body, nabídkou navrhovatele s 41,65 body a nabídkou dodavatele Altair s 18,34 body.

17.         Dne 27. 11. 2020 obdržel zadavatel námitky navrhovatele ze dne 26. 11. 2020, které byly podány proti úkonům zadavatele souvisejícím s hodnocením nabídek a proti rozhodnutí a oznámení o výběru dodavatele. Zadavatel tyto námitky odmítl svým rozhodnutím ze dne 14. 12. 2020.

18.         Vzhledem k tomu, že se navrhovatel s rozhodnutím o námitkách ze dne 14. 12. 2020 neztotožnil, podal dne 23. 12. 2020 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Správní řízení o tomto návrhu vedené Úřadem pod sp. zn. S0526/2020/VZ bylo ukončeno rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-08471/2021/500/AIv ze dne 8. 3. 2021, které nabylo právní moci dne 25. 3. 2021 (dále jen „rozhodnutí S0526/2020/VZ“).

19.         Výrokem I. a II. rozhodnutí S0526/2020/VZ Úřad rozhodl, že zadavatel nedodržel při zadávání veřejné zakázky pravidlo stanovené pro vyřizování námitek v ust. § 245 odst. 1 zákona, když se v odůvodnění rozhodnutí o námitkách ze dne 14. 12. 2020 nevyjádřil podrobně a srozumitelně ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách, a to konkrétně k námitce, že nabídka navrhovatele byla nesprávně ohodnocena 1 bodem v aspektu

• „Kapacitní nároky realizace typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky objednatele“ v rámci 2. subkritéria hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň řešení“,

ačkoliv navrhovatel uvedl v podaných námitkách konkrétní skutečnosti, jak bylo naplnění uvedeného hodnoceného aspektu v jeho nabídce specifikováno, přičemž zadavatel se k těmto skutečnostem v předmětném rozhodnutí o námitkách věcně vůbec nevyjádřil,

• „Minimalizace kapacitních požadavků na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality“ v rámci 3. subkritéria hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň řešení“,
• „Minimalizace kapacitních požadavků na součinnost Objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb“ v rámci 4. subkritéria hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň řešení“,

ačkoliv navrhovatel uvedl v podaných námitkách konkrétní skutečnosti, jak bylo naplnění uvedených hodnocených aspektů v jeho nabídce specifikováno, přičemž zadavatel se k těmto skutečnostem v předmětném rozhodnutí o námitkách nevyjádřil podrobně a srozumitelně, čímž se předmětné rozhodnutí o námitkách stalo nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Jako opatření k nápravě uvedeného nezákonného postupu zadavatele bylo podle § 263 odst. 5 zákona zrušeno rozhodnutí zadavatele ze dne 14. 12. 2020 o námitkách navrhovatele ze dne 26. 11. 2020. V souladu s tímto ustanovením zákona tak platí, že okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí (tj. dne 25. 3. 2021) byly navrhovatelem podány nové námitky s totožným obsahem, které zadavatel nemohl odmítnout jako opožděné.

20.         Po právní moci rozhodnutí S0526/2020/VZ zadavatel o námitkách (dle zákona obsahově shodných s námitkami navrhovatele ze dne 26. 11. 2020) nově rozhodl dne 9. 4. 2021, kterým námitky odmítl. Navrhovatel se neztotožnil ani s tímto rozhodnutím o námitkách ze dne 9. 4. 2021, z čehož důvodu podal dne 16. 4. 2021 k Úřadu návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, o němž je rozhodováno v tomto správním řízení. Stejnopis návrhu byl zadavateli doručen téhož dne.

II.             OBSAH NÁVRHU

21.         Navrhovatel podává návrh proti výběru dodavatele, přičemž napadá postup zadavatele při hodnocení nabídek s ohledem na jeho údajnou netransparentnost, nezákonnost a rozpornost se zadávacími podmínkami. Dále navrhovatel napadá i údajnou nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách, neboť je přesvědčen, že se zadavatel nedostatečně vypořádal s podanými námitkami a rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 nedostatečně odůvodnil. Navrhovatel je přesvědčen, že mu v důsledku nezákonného postupu zadavatele hrozí újma spočívající v nemožnosti uspět v zadávacím řízení.

22.         Navrhovatel poukazuje na to, že zadavatel provedl postupně trojí hodnocení nabídek a vyhotovil tři zprávy o hodnocení nabídek, přičemž mezi zprávami o hodnocení nabídek lze nalézt zcela zásadní rozdíly, avšak jejich odůvodnění zadavatelem dle názoru navrhovatele není přesvědčivé a vzbuzuje vážné pochybnosti o postupu zadavatele a činí postup zadavatele hrubě netransparentním. Navrhovatel například tvrdí, že „[m]ezi 1. a 2. hodnocením jsou zcela zásadní rozdíly. Jestliže nabídka navrhovatele byla po 1. hodnocení na 2. místě, po 2. hodnocení klesla na 3. místo. Ze čtyř podaných nabídek došlo k výrazným bodovým změnám u 3 nabídek. Jediná nabídka, u které nedošlo k žádné bodové změně a nebyla změněným hodnocením jakkoli dotčena, byla nabídka vybraného dodavatele.“ Navrhovatel tvrdí, že obrat v hodnocení nabídek je dán nesprávnou aplikací zadávacích podmínek a neodůvodněnou změnou při hodnocení jednotlivých aspektů.

23.         Navrhovatel rovněž namítá, že dle jeho názoru hodnotící komise při svém 2. hodnocení převzala hodnocení provedené třetí osobou, nicméně zadavatel ve zprávě o hodnocení nikterak neuvedl, jak se do hodnocení komise promítly závěry znaleckého posouzení nebo jak se další osoby mimo členů hodnotící komise měly na hodnocení podílet. Navrhovatel s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2017, ve věci sp. zn. 6 As 89/2017 tvrdí, že pokud komise převzala hodnocení nabídek provedené třetí osobou tím, že se na něm shodla, šlo o postup zadavatele učiněný v rozporu se zákonem. Navrhovatel tvrdí, že postup zadavatele při hodnocení nabídek vzbuzuje od počátku pochybnosti a zadavatel ve svém rozhodnutí o námitkách pochybnosti navrhovatele nerozptýlil.

24.         Dle navrhovatele též zadavatel postupoval v rozporu se zadávacími podmínkami (pravidly pro hodnocení) a se zákonem, když dodatečně upravil způsob hodnocení nabídek tím, že vytvořil a aplikoval tzv. koeficient pro normování. Navrhovatel popisuje, jak je způsob hodnocení a výpočet bodového zisku u jednotlivých subkritérií stanoven v dílčí zadávací dokumentaci, z čehož vyvozuje, že aplikace jakéhokoli koeficientu či jakéhokoli normování není v zadávacích podmínkách upravena, ani jakákoliv úprava počtu bodů za účelem zohlednění celkového maximálního počtu bodů (aspektů) v rámci daného subkritéria. Dle navrhovatele tedy zadavatel namísto hodnocení podle zadávacích podmínek vytvořil zcela nový postup, který zřejmě odpovídá jeho intepretaci zadávacích podmínek, jejichž text a obsah ovšem takovou interpretaci neumožnuje. Dle navrhovatele je nepřípustné, aby se zadavatel, resp. hodnotící komise, jakkoliv odchýlil od způsobu hodnocení nabídek stanoveného v zadávací dokumentaci.

25.         Navrhovatel dále namítá, že zadavatel v rozporu se zadávacími podmínkami označil v odůvodnění bodového ohodnocení určitých aspektů nabídky více dodavatelů současně za nejlepší v daném aspektu, ačkoliv dle názoru navrhovatele ze zadávacích podmínek vyplývá, že jednotlivé nabídky mají být hodnoceny prostřednictvím porovnání s nejlepší nabídkou, která může dle navrhovatele být pouze jedna. Dle názoru navrhovatele nelze z odůvodnění uděleného bodování ve zprávě o hodnocení vyčíst, co stálo za rozhodnutím, že nabídka byla v daném aspektu označena jako nejlepší. Navrhovatel má za to, že hodnocení provedené zadavatelem (nebo jím určeným znaleckým ústavem) je nepřezkoumatelné, a tedy i netransparentní.

26.         Návrhem se též na mnoha místech opakovaně prolíná navrhovatelova argumentace, že zadání a požadavky zadavatele ohledně toho, co a jak bude zadavatel hodnotit jako nejlepší řešení, byly v pravidlech pro hodnocení vymezeny obecně, neurčitě, nedostatečně. Dle navrhovatele nastavené subjektivní dílčí hodnotící kritérium, resp. hodnocené aspekty, nelze označit za srozumitelné a čitelné, nýbrž je nutné zadavatelem stanovená hodnotící kritéria považovat za netransparentní a ve svém důsledku za nepřezkoumatelná. Dle navrhovatele vágním způsobem vymezené aspekty, jejichž naplnění bude hodnoceno, porušují zásadu transparentnosti. Navrhovatel připomíná, že zpracování jasného zadání a požadavků je výlučně odpovědností zadavatele, který nemůže přenášet odpovědnost na uchazeče.

27.         Rozpor mezi postupem zadavatele při hodnocení a stanovenými pravidly pro hodnocení spatřuje navrhovatel též v tom, že ačkoliv zadavatel v zadávací dokumentaci u 2. subkritéria stanovil, že uvedené subkritérium bude hodnoceno z pohledu vhodnosti zvolené architektury na řešení typových požadavků na budoucí rozvoj, kterými jsou „(A.) Přidání nového uveřejňovacího formuláře obsahujícího 50 atributů a 30 validačních pravidel“ s vahou 50 %, „(B.) Přidání nebo odebrání validačního pravidla do existujícího formuláře“ s vahou 25 % a „(C.) Přidání nebo odebrání atributu do existujícího formuláře“ s vahou 25 %, a zároveň v rámci tohoto subkritéria stanovil čtyři hodnocené aspekty, ve výsledku zadavatel ale přidělil při hodnocení nabídkám za tyto aspekty 1 až 4 body, aniž by blíže odůvodnil, jak zmiňované typové požadavky a jejich váha souvisí s hodnocenými aspekty či jak jsou tyto typové požadavky a aspekty vzájemně provázány. Ze zprávy o hodnocení totiž dle navrhovatele nevyplývá jak zadavatel stanovené typové požadavky a jejich váhy zohlednil, navrhovatel se naopak domnívá, že zadavatel při hodnocení stanovené váhy pod písm. A. až C. nakonec vůbec nezohlednil.

28.         Navrhovatel dále napadá nastavení druhého hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“, přičemž toto subjektivní hodnotící kritérium dle navrhovatele zadavateli umožňuje za pomoci stanovené 50 % redukce všech bodů získaných v rámci všech hodnocených subkritérií eliminovat všechny nabídky s výjimkou vybraného dodavatele. Navrhovatel je toho názoru, že zadavatelem nastavená redukce, která je aplikována v případě, že zadavatel přidělí kterémukoliv hodnocenému aspektu (z celkového počtu 26) pouze 1 bod, a za této situace dochází k 50 % redukci celkového bodového zisku za celé kritérium „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“, je z pohledu navrhovatele nepřiměřená a umožňuje netransparentní postup zadavatele.

29.         Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel nepřistupoval k udělení 1 bodu za určitý aspekt výlučně v případech, kdy nabídky zásadním způsobem nesplňovaly zadávací podmínky, tj. v souladu se zadávacími podmínkami, nýbrž zcela nahodile. V této souvislosti navrhovatel brojí i proti tomu, že mu byl přidělen 1 bod ve třech aspektech, které jsou svou podstatou shodné a nejsou nikterak zásadní a určující pro kvalitu nabídky, tj. v aspektu „Kapacitní nároky realizace typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky objednatele“ v rámci 2. subkritéria, v aspektu „Minimalizace kapacitních požadavků na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality“ v rámci 3. subkritéria a v aspektu „Minimalizace kapacitních požadavků na součinnost Objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb“ v rámci 4. subkritéria.

30.         V návaznosti na výše uvedené navrhovatel odkazuje na své námitky, kterými brojil mj. proti hodnocení své nabídky v aspektech, za které od zadavatele obdržel 1 bod. V případě všech tří zmiňovaných aspektů totiž zadavatel dle navrhovatele stanovil požadavek, aby dodavatel uvedl, jaké kapacitní požadavky bude dodavatel na zadavatele mít, ať už se jedná o součinnost přímo zadavatele či jeho pracovníků. Zadavatel dle navrhovatele v zadávacích podmínkách nestanovil, jakým způsobem má být uvedený kapacitní požadavek splněn či jakou formou má být vyjádřen. Dle navrhovatele mu nemůže být přičítáno k tíži, že neuvedl kapacitní náročnost ve formátu nebo v jednotkách, které si zadavatel představoval. Navrhovatel argumentuje, že nemohl vědět, že kapacitní nároky na pracovníky objednatele mají být vyjádřeny nějakým určitým způsobem, například v člověkohodinách, když to zadavatel v zadávacích podmínkách neurčil.

31.         Dle navrhovatele je v případě jeho nabídky udělení 1 bodu za zmiňované aspekty nesprávné a nepřezkoumatelné. V zadávacích podmínkách nikdy nebylo stanoveno, že by vedle uvedení předpokládaných kapacitních nároků (např. v řádu jednotek hodin), takto uvedené vyjádření kapacitních požadavků v nabídkách mělo být dále popisováno nebo vysvětlováno. Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel nejednal správně, pokud mu udělil 1 bod u těchto aspektů z důvodu, že vyjádření časové náročnosti v nabídce navrhovatele neodpovídalo jeho představě, kterou ale předem nikde nespecifikoval.

32.         Navrhovatel nesouhlasí s udělením 1 bodu u těchto aspektů, jelikož dle jeho názoru požadované kapacitní nároky na pracovníky zadavatele u jednotlivých aspektů z jeho nabídky dovodit lze a poukazuje na části své nabídky, z nichž uvedené vyplývá.

33.         Navrhovatel v případě aspektu „Kapacitní nároky realizace typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky objednatele“ v rámci 2. subkritéria rovněž tvrdí, že navrhovatel ani v nabídce nemohl být schopen uvést konkrétní počet člověkodní bez detailního zadání či projektového plánu, neboť musí mj. reflektovat personální možnosti zadavatele, které ve fázi podání nabídky nezná. Navrhovatel též například tvrdí, že jeho nabídka byla v daném aspektu konkrétnější než nabídka dodavatele Altair, která rovněž obdržela 1 bod, pročež nabídka navrhovatele měla dle jeho názoru obdržet vyšší bodové hodnocení.

34.         V případě udělení 1 bodu za aspekt „Minimalizace kapacitních požadavků na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality“ v rámci 3. subkritéria považuje navrhovatel odůvodnění hodnocení za pouhou spekulaci zadavatele a jeho tvrzení o „vnitřní nekonzistentnosti“ nabídky za nepřezkoumatelné, přičemž uvádí, že součinností „v řádu jednotek hodin“ mínil max. 9 hodin. Stejně jako v případě předchozího aspektu ohodnoceného 1 bodem navrhovatel uvádí, že ze zadávacích podmínek nikterak nevyplývá, že by měla být jakkoli kvantifikována časová náročnost potřebné součinnosti, resp. uveden přesný počet hodin, člověkohodin či jiných jednotek. O právě uvedené neurčitosti zadávacích podmínek svědčí dle navrhovatele i skutečnost, že dle zadavatele jako jediný „explicitně pojmenoval kapacitní požadavky na pracovníky objednatele pro celý proces dodání (…)“ vybraný dodavatel. Dle názoru navrhovatele měl být příslušný aspekt v nabídce navrhovatele ve skutečnosti hodnocen 3 body.

35.         Ve vztahu k aspektu „Minimalizace kapacitních požadavků na součinnost Objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb“ v rámci 4. subkritéria pak navrhovatel rovněž tvrdí, že jeho nabídka je dle jeho názoru konkrétnější než nabídka společnosti Techniserv, která v daném aspektu obdržela taktéž 1 bod, i než nabídka společnosti Altair, která v daném aspektu obdržela 4 body. Navrhovatel taktéž podotýká, že bez jasně sdělených požadavků na dodržování organizačních a technických opatření v rámci problematiky kybernetické bezpečnosti nelze požadavky na součinnost detailně stanovit.

36.         Navrhovatel zdůrazňuje, že se ve svých námitkách podrobně vypořádal s hodnocením zadavatele ve vztahu k aspektům, za které mu byl udělen 1 bod, popsal chyby zadavatele při hodnocení, poukázal na nezákonnost postupu při hodnocení, avšak zadavatel tyto námitky nevypořádal. Navrhovatel tvrdí, že zadavatel tyto námitky vypořádal pouze větou: „Stěžovatel v bodě IX. a X. svého vyjádření znovu opakuje své domněnky a důvody, které jsou uvedeny v předešlých bodech, a nepřidává žádné nové argumenty, proto zadavatel odkazuje na svá vyjádření k předešlým bodům.“ Z právě uvedeného je dle navrhovatele zřejmé, že výše uvedené námitky nebyly zadavatelem řádně vypořádány.

37.         Údajnou nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách navrhovatel v návrhu shledává i ve vztahu k dalším námitkám, kdy dále navrhovatel tvrdí, že vypořádání námitek uvedených v čl. VIII námitek stran typových požadavků v rámci 2. subkritéria je dle navrhovatele zcela nedostatečné. Navrhovatel poukazuje na nepřezkoumatelnost i ve vztahu k odpovědi zadavatele (uvedené na str. 25 rozhodnutí o námitkách) na námitku udělení 1 bodu za aspekt „Minimalizace kapacitních požadavků na součinnost Objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb“ v rámci 4. subkritéria. Dle názoru navrhovatele zadavatel své povinnosti dle § 245 odst. 1 zákona údajně nesplnil ani svým neurčitým odkazem na své předchozí „již zrušené“ 2. rozhodnutí o námitkách, kdy dle navrhovatele věcně nevypořádal jeho námitku, že není vůbec zřejmé, co zadavatel považuje za „relevantní požadavky“ nebo podle čeho je vymezuje.

38.         Závěrem navrhovatel navrhuje, aby Úřad uložil zadavateli nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí o námitkách a rozhodnutí o výběru dodavatele, uložil zadavateli provést nové hodnocení nabídek a na základě nově provedeného hodnocení znovu rozhodnul o výběru dodavatele, nebo aby Úřad zadavateli uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí o námitkách, eventuálně aby Úřad zadavateli uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, pokud jsou shora popsaná pochybení zadavatele nezhojitelná či pokud jsou podmínky pro další postup zadavatele dle zadávacích podmínek v rozporu se zákonem a není možné zjednat nápravu.

III.           PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

39.         Úřad obdržel návrh navrhovatele dne 16. 4. 2021 a tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele vedené pod sp. zn. S0148/2021/VZ.

40.         Účastníky správního řízení podle ustanovení § 256 zákona jsou zadavatel, navrhovatel a vybraný dodavatel.

41.         Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkům řízení přípisem č. j. ÚOHS-13289/2021/541/VSv ze dne 20. 4. 2021, jenž jim byl doručen téhož dne.

Vyjádření zadavatele k návrhu

42.         Zadavatel ve svém vyjádření k návrhu ze dne 29. 4. 2021 popisuje, že navrhovatel je dodavatelem v současné době využívaného řešení Věstníku veřejných zakázek, proti zadávacímu řízení brojí od počátku, zřejmě i z důvodu, že zadáním této veřejné zakázky dojde k ukončení stávajícího smluvního vztahu. Zadavatel se domnívá, že jelikož navrhovatel v soutěži o veřejnou zakázku neuspěl, není schopen se ztotožnit s výsledkem hodnocení, a proto jej označuje za netransparentní.

43.         Zadavatel nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že došlo k porušení zákona tím, že zadavatel údajně neprovedl hodnocení, ale pouze převzal hodnocení provedené třetí osobou. Zadavatel setrvává na svém vyjádření uvedeném v rozhodnutí o námitkách, že postupoval při využití závěrů znaleckého ústavu v souladu se zákonem, i se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2017, ve věci sp. zn. 6 As 89/2017. Nadto zadavatel podotýká, že uvedený rozsudek byl vydán podle dřívějšího znění právních předpisů, přičemž zákon (č. 134/2016 Sb.), ani rozhodovací praxe k němu, na rozdíl od předchozího zákona neukládá, aby hodnocení bylo provedeno pouze hodnotící komisí, která tuto činnost nemůže přenést na nikoho dalšího. Dle zadavatele však zákon klade důraz na to, aby všechny fyzické osoby, které se na hodnocení podílely, byly uvedeny ve zprávě o hodnocení nabídek. Ve zprávě o hodnocení se má objevit pouze výsledné hodnocení, které přijal zadavatel za své, zatímco uvádění dílčích názorů jednotlivých osob není zákonem vyžadováno.

44.         K námitce navrhovatele, v níž napadá normování bodových hodnocení jednotlivých subkritérií nad rámec zadavatelem stanovených pravidel pro hodnocení, zadavatel sděluje, že bez provedení normování by nepostupoval v souladu s jím definovanými pravidly a subkritéria by měla váhu stanovenou počtem hodnocených aspektů. Není tudíž pravdou, že by zadavatel provedl normování bodových hodnot nad rámec jím stanovených pravidel pro hodnocení a blíže odkazuje na rozhodnutí o námitkách, kde podrobně proces normování bodových hodnocení vysvětlil.

45.         Zadavatel dále tvrdí, že v rámci některých aspektů hodnocení přidělil všem hodnoceným nabídkám plný počet bodů tj. 4, protože žádná z nabídek nenaplňovala kritéria pro udělení nižšího počtu bodů. Zadavatel je přesvědčen, že nikde v pravidlech hodnocení nestanovil, že nejlepší nabídka získá 4 body a další nabídka v pořadí 3 body atd., což bylo navrhovateli sděleno i v rozhodnutí o námitkách.

46.         K námitce týkající se zohlednění váhy typových požadavků v rámci 2. subkritéria zadavatel sděluje, že trvá na tom, že v rámci hodnocení jednoznačně popsal hodnocení jednotlivých aspektů, které měli být hodnoceny v daném subkritériu a upozorňuje, že v závěru tohoto hodnocení u jednotlivých aspektů uvedl, že „výše popsané platí pro všechny typové požadavky na budoucí rozvoj, a jejich dílčí hodnocení je tak v rámci aspektu shodné“. Zadavatel sděluje, že jak uvedl i v rozhodnutí o námitkách, pokud mají jednotlivé typové požadavky shodné bodové hodnocení, je bodové hodnocení daného aspektu identické s tímto hodnocením a zadavatel tak ve zprávě o hodnocení uvedl již výsledné bodové hodnocení aspektu. Když zadavatel jednoznačně uvedl, že je hodnocení jednotlivých typových požadavků na budoucí rozvoj shodné, je ze zprávy o hodnocení patrný popis hodnocení, a to provedený v souladu se zadávacími podmínkami. Zadavatel ani nesouhlasí s tvrzením, že by zadávací podmínky a hodnocení byly v tomto směru neurčité.

47.         Zadavatel se též vyjadřuje k tomu, kdy navrhovatel napadá stanovené podmínky hodnocení, včetně pravidla o 50% redukci udělených bodů za dané kritérium za každý aspekt ohodnocený jedním bodem. Dle zadavatele se jedná o námitku, která směřuje proti nastavení zadávacích podmínek, kdy lhůta pro podání námitek proti zadávací dokumentaci uplynula dne 18. 6. 2019. V případě, že navrhovatel považoval hodnotící kritéria za netransparentní, mohl využít institutu žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace, případně podat námitky proti zadávacím podmínkám. Zároveň zadavatel dodává, že pravidla pro hodnocení nabídek byla v zadávací dokumentaci stanovena v souladu zákonem, přičemž v rozhodnutí o námitkách již dříve nad rámec toho podrobně osvětlil účel takto nastaveného hodnocení.

48.         K části návrhu, ve které navrhovatel napadá údajně nesprávný a nepřezkoumatelný postup zadavatele při hodnocení nabídky navrhovatele v aspektech, za které mu zadavatel udělil 1 bod, zadavatel uvádí, že trvá na svém názoru, že navrhovatel obdržel v hodnocení u navrhovatelem zmiňovaných aspektů 1 bod proto, že ve vazbě na daný aspekt je z jeho nabídky patrná pouze velice obecná deklarace o náročnosti v řádu jednotek hodin a toto tvrzení ani není doplněno žádným popisem, z něhož by bylo možné jej ověřit a zároveň je v rozporu s robustním metodickým základem, na který se odvolává v jiných částech nabídky, jak zadavatel údajně uvedl již ve zprávě o hodnocení nabídek. K tvrzení navrhovatele, že mu nebylo zřejmé, jak má být kapacitní nárok v rámci hodnocených aspektů vyjádřen, zadavatel opětovně sděluje, že pokud navrhovateli nebylo zřejmé, co má být předmětem hodnocení, mohl využít příslušné procesní instituty. Zadavatel se dále v případě odůvodnění hodnocení u bodovaných aspektů odkazuje i na obsah rozhodnutí o námitkách. Zadavatel je přesvědčen, že se vyjádřil ke všem argumentům navrhovatele, a pouze pokud se argumenty navrhovatele v textu námitek objevovaly opakovaně, odkázal se na svá předešlá vyjádření k témuž tématu.

49.         Závěrem zadavatel shrnuje, že trvá na tom, že kritéria pro hodnocení byla nastavena transparentně, jednoznačně a při hodnocení bylo postupováno výhradně podle pravidel, která byla uvedena v zadávací dokumentaci, a rozhodnutí o námitkách obsahuje odůvodnění v zákonem vyžadovaném rozsahu. Zadavatel navrhuje, aby Úřad tento návrh ve smyslu § 265 písm. a) zákona zamítl.

Další průběh správního řízení

50.         Dne 27. 5. 2021 obdržel Úřad návrh navrhovatele z téhož dne na vydání rozhodnutí o nařízení předběžného opatření spočívajícího v uložení zákazu uzavření smlouvy na veřejnou zakázku.

51.         Rozhodnutím č. j. ÚOHS-04924/2021/500/AIv ze dne 7. 6. 2021 rozhodl Úřad o výše uvedeném návrhu navrhovatele tak, že nařídil zadavateli předběžné opatření spočívající v uložení zákazu uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, a to do pravomocného skončení tohoto správního řízení.

52.         Usnesením č. j. ÚOHS-20381/2021/541/VSv ze dne 17. 6. 2021 stanovil Úřad účastníkům řízení podle § 261 odst. 3 zákona lhůtu, v níž se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Výše uvedenou lhůtu Úřad na žádost účastníka správního řízení usnesením č. j. ÚOHS-20871/2021/541/VSv ze dne 22. 6. 2021 prodloužil. Vyjádření zadavatele ani vybraného dodavatele k podkladům rozhodnutí Úřad ve stanové lhůtě, ani později, neobdržel.

53.         Dne 28. 6. 2021 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí, v němž opětovně uvádí důvody, které dle jeho názoru svědčí o nezákonnosti a netransparentnosti postupu zadavatele a vyjadřuje se k některým podkladům pro rozhodnutí (blíže bod 202. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí)

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

54.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména relevantních částí dokumentace o zadávacím řízení, stanovisek účastníků správního řízení a na základě vlastních zjištění dospěl k následujícím závěrům.

55.         Úřad konstatuje, že se správní řízení v částech návrhu směřujících proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky, v nichž konkrétně napadá, že pravidla pro hodnocení dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ dle čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace a nastavení způsobu hodnocení nabídek ve zde stanovených jednotlivých subkritériích a aspektech je vágní, neurčité a vnitřně rozporné tak, že nebylo zřejmé, co a jak bude zadavatel hodnotit a že v čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace stanovené pravidlo o 50% redukci celkového bodového hodnocení nabídky v dílčím hodnotícím kritériu „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ za každý hodnocený aspekt hodnocený 1 bodem je nezákonné a netransparentní, podle § 257 písm. h) zákona zastavuje, neboť uvedeným částem návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky a ve zbylé části se návrh podle § 265 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

56.         Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení právních předpisů

57.         Podle § 241 odst. 1 zákona může námitky podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma (dále jen „stěžovatel“).

58.         Podle § 241 odst. 2 zákona se námitky podle odstavce 1 podávají písemně a lze je podat proti

a)           všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté, včetně stanovení zadávacích podmínek,

b)           volbě druhu zadávacího řízení nebo režimu veřejné zakázky, nebo

c)           postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu s tímto zákonem.

59.         Podle § 242 odst. 2 zákona námitky proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen podle tohoto zákona uveřejnit či odeslat stěžovateli, musí být doručeny zadavateli do 15 dnů od jejich uveřejnění či doručení zadavateli.

60.         Podle § 242 odst. 4 části věty před středníkem zákona platí, že pokud je v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání nabídek, musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty.

61.         Podle § 257 písm. h) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky; to neplatí pro návrhy podle § 254 zákona.

62.         Podle § 37 odst. 1 správního řádu podání je úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Podání se posuzuje podle svého skutečného a bez ohledu na to, jak je označeno.

Právní posouzení

63.         Navrhovatel v návrhu mj. na mnoha místech napadá, že pravidla pro hodnocení dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ dle čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace a nastavení způsobu hodnocení nabídek ve zde stanovených jednotlivých subkritériích a aspektech je vágní, neurčité a vnitřně rozporné tak, že nebylo zřejmé, co a jak bude zadavatel hodnotit a že v čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace stanovené pravidlo o 50% redukci celkového bodového hodnocení nabídky v dílčím hodnotícím kritériu „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ za každý hodnocený aspekt hodnocený 1 bodem je nezákonné a netransparentní.

64.         Z ustanovení § 37 odst. 1 správního řádu vyplývá, že podání se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno. Správní orgán vždy zkoumá obsah podání a podle toho s podáním nakládá. Úřad proto posoudil obsah návrhu a dospěl k závěru, že návrh v části, kde navrhovatel zadavateli vytýká, že pravidla pro hodnocení dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ dle čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace a nastavení způsobu hodnocení nabídek ve zde stanovených jednotlivých subkritériích a aspektech je vágní, neurčité a vnitřně rozporné tak, že nebylo zřejmé, co a jak bude zadavatel hodnotit a že v čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace stanovené pravidlo o 50% redukci celkového bodového hodnocení nabídky v dílčím hodnotícím kritériu „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ za každý hodnocený aspekt hodnocený 1 bodem je nezákonné a netransparentní, napadá zákonnost zadávacích podmínek. Úřad tak konstatuje, že návrh v této části směřuje proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky.

65.         Z ustanovení § 257 písm. h) zákona vyplývá, že návrhu musí předcházet řádně a včas podané námitky. Podle § 242 odst. 4 zákona musí být námitky proti zadávacím podmínkám zadavateli doručeny nejpozději do skončení lhůty pro podání nabídek. Z toho tedy vyplývá, že aby bylo možné námitky navrhovatele proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky považovat za včas podané, musely by být zadavateli doručeny nejpozději do skončení lhůty pro podání nabídek.

66.         Z oznámení o zahájení zadávacího řízení (ve znění příslušných oprav) vyplývá, že lhůta pro doručení nabídek v šetřeném zadávacím řízení (ve vztahu k části 1 veřejné zakázky) uplynula dne 18. 6. 2019 ve 13:00 hodin. Aby tedy bylo možné námitky navrhovatele proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky považovat za včas podané, musely by být zadavateli doručeny nejpozději do skončení lhůty pro podání nabídek, tj. do 18. 6. 2019. Ve zde řešeném případě však návrhu předcházely navrhovatelem podané námitky, které byly zadavateli doručeny, a jež, jak Úřad vyvodil výše, v části směřovaly také proti zadávacím podmínkám, až dne 27. 11. 2020, tudíž lze konstatovat, že v částech, jež směřují proti zadávacím podmínkám, tj. konkrétně v částech, kde navrhovatel (stěžovatel) napadá, že pravidla pro hodnocení dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ dle čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace a nastavení způsobu hodnocení nabídek ve zde stanovených jednotlivých subkritériích a aspektech je vágní, neurčité a vnitřně rozporné tak, že nebylo zřejmé, co a jak bude zadavatel hodnotit a že v čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace stanovené pravidlo o 50% redukci celkového bodového hodnocení nabídky v dílčím hodnotícím kritériu „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ za každý hodnocený aspekt hodnocený 1 bodem je nezákonné a netransparentní, byly dané námitky podány opožděně.

67.         Úřad tedy konstatuje, že částem návrhu, ve kterých navrhovatel brojí proti zadávacím podmínkám, tj. když napadá, že pravidla pro hodnocení dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ dle čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace a nastavení způsobu hodnocení nabídek ve zde stanovených jednotlivých subkritériích a aspektech je vágní, neurčité a vnitřně rozporné tak, že nebylo zřejmé, co a jak bude zadavatel hodnotit a že v čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace stanovené pravidlo o 50% redukci celkového bodového hodnocení nabídky v dílčím hodnotícím kritériu „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ za každý hodnocený aspekt hodnocený 1 bodem je nezákonné a netransparentní, nepředcházely řádně a včas podané námitky, když tyto byly podány dne 27. 11. 2020, avšak lhůta pro podání nabídek, tedy v souladu s § 242 odst. 4 zákona též lhůta pro podání námitek proti zadávacím podmínkám, uplynula již dne 18. 6. 2019 ve 13 hodin. V důsledku této skutečnosti Úřad rozhodl o zastavení správního řízení dle § 257 písm. h) zákona v uvedených částech návrhu, jelikož dané části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky.

68.         Pro úplnost Úřad uvádí, že z dokumentace o zadávacím řízení zjistil, že navrhovatel v průběhu zadávacího řízení podal námitky celkem čtyřikrát. Ve lhůtě pro podání nabídek, tj. do dne 18. 6. 2019, navrhovatel podal námitky proti zadávacím podmínkám signované téhož dne, v nichž brojil proti údajně nerealizovatelnému požadavku na 100% dostupnost systému v režimu 7x24 uvedeném na str. 33 přílohy č. 1.2.a „Technická specifikace modulu Věstník veřejných zakázek“ zadávací dokumentace, neoprávněnému omezení technických řešení dané cenovým licenčním požadavkem dle přílohy č. 1.4 „VVZ_Závazný návrh smlouvy“ a proti nepřesným požadavkům na bezpečnost v bodě 2.2.4 přílohy č. 1.2.a „Technická specifikace modulu Věstník veřejných zakázek“ zadávací dokumentace. Je tak zřejmé, že navrhovatel tehdy napadal jiné zadávací podmínky než v nyní řešeném případě, kdy napadá stanovená pravidla pro hodnocení nabídek v kapitole 7. dílčí zadávací dokumentace. Tyto dřívější námitky zadavatel v rozhodnutí ze dne 2. 7. 2019 odmítl, což navrhovatel u Úřadu napadl návrhem na přezkoumání úkonů zadavatele ze dne 11. 7. 2019, o němž bylo vedeno správní řízení sp. zn.  S0267/2019/VZ, které bylo dne 15. 8. 2019 pravomocně zastaveno rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0267/2019/VZ-20791/2019/542/VHu ze dne 30. 7. 2019, a to podle § 257 písm. e) zákona, neboť stejnopis návrhu navrhovatele nebyl včas doručen zadavateli ve lhůtě podle § 251 odst. 2 zákona. Lze tak uzavřít, že ani obsahem námitek ze dne 18. 6. 2019 navrhovatel nikterak nemířil proti v zadávacích podmínkách nastaveným pravidlům pro hodnocení, tedy vůči kapitole 7. dílčí zadávací dokumentace, byť navrhovatel své námitky proti zadávací dokumentaci vznesené v nyní řešeném případě též mohl namítat již během lhůty pro podání nabídek, navrhovatel je však poprvé vznesl až v námitkách podaných po uplynutí lhůty pro podání nabídek.

69.         S ohledem na vše výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení právních předpisů

70.         Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti. Podle § 6 odst. 2 je zadavatel povinen ve vztahu k dodavatelům dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

71.         Podle § 114 odst. 1 zákona zadavatel v zadávací dokumentaci stanoví, že nabídky budou hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti.

72.         Podle § 114 odst. 2 zákona se ekonomická výhodnost nabídek se hodnotí na základě nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality včetně poměru nákladů životního cyklu a kvality. Zadavatel může ekonomickou výhodnost nabídek hodnotit také podle nejnižší nabídkové ceny nebo nejnižších nákladů životního cyklu.

73.         Podle § 115 odst. 1 zákona zadavatel musí v zadávací dokumentaci stanovit pravidla pro hodnocení nabídek, která zahrnují

a)      kritéria hodnocení,

b)      metodu vyhodnocení nabídek v jednotlivých kritériích a

c)      váhu nebo jiný matematický vztah mezi kritérii.

74.         Podle § 119 odst. 1 zákona zadavatel provede hodnocení nabídek podle pravidel pro hodnocení nabídek uvedených v zadávací dokumentaci.

75.         Podle § 119 odst. 2 zákona zadavatel pořídí písemnou zprávu o hodnocení nabídek, ve které uvede

a)           identifikaci zadávacího řízení,

b)           fyzické osoby, které se na hodnocení podílely; za tyto osoby se považují zejména osoby, které provedly hodnocení nabídek včetně členů komise, pokud ji zadavatel k hodnocení sestavil, nebo přizvaných odborníků, pokud byly jejich závěry zohledněny při hodnocení,

c)           seznam hodnocených nabídek a

d)           popis hodnocení, ze kterého budou zřejmé

              1.         hodnocené údaje z nabídek odpovídající kritériím hodnocení,

              2.         popis hodnocení údajů z nabídek v jednotlivých kritériích hodnocení,

3.         popis srovnání hodnot získaných při hodnocení v jednotlivých kritériích hodnocení a

4.         výsledek hodnocení nabídek.

76.         Podle § 123 písm. a) zákona zadavatel odešle bez zbytečného odkladu od rozhodnutí o výběru dodavatele oznámení o výběru dodavatele všem účastníkům zadávacího řízení. S výjimkou jednacího řízení bez uveřejnění a zadávacího řízení, v němž je jeden účastník zadávacího řízení, musí být součástí tohoto oznámení zpráva o hodnocení nabídek, pokud proběhlo hodnocení nabídek.

77.         Podle § 245 odst. 1 zákona zadavatel do 15 dnů od doručení námitek odešle rozhodnutí o námitkách stěžovateli. V rozhodnutí uvede, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá; součástí rozhodnutí musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Pokud zadavatel námitkám vyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě.

78.         Podle § 245 odst. 2 zákona zadavatel, pokud neshledá důvody pro vyhovění, námitky rozhodnutím odmítne. Za odmítnutí se považuje i částečné vyhovění námitkám nebo provedení jiného opatření k nápravě, než kterého se stěžovatel v námitkách domáhal. Provede-li zadavatel jiné opatření k nápravě, než kterého se stěžovatel domáhá, je stěžovatel oprávněn podat nové námitky i proti takovému opatření k nápravě.

79.         Podle § 245 odst. 3 písm. b) zákona zadavatel odmítne námitky, které jsou podány opožděně.

80.         Podle § 265 písm. a) zákona platí, že Úřad návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Právní posouzení

K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách

81.         Úřad v obecné rovině uvádí, že námitky jako procesní institut představují primární ochranu dodavatelů před nezákonným postupem zadavatele. Jsou-li námitky podány, je zadavatel povinen v rozhodnutí o nich uvést, zda námitkám vyhovuje, či je odmítá, a zároveň své rozhodnutí odůvodnit v souladu se zásadou transparentnosti (§ 6 odst. 1 zákona), tedy tak, aby bylo zpětně přezkoumatelné. Tato povinnost zadavatele je pak v § 245 odst. 1 zákona zdůrazněna výslovným požadavkem na to, aby se zadavatel v rozhodnutí o námitkách podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem skutečnostem v nich uvedeným.

82.         Vzhledem ke skutečnosti, že navrhovatel ve svém návrhu poukazuje na několikero konkrétních situací, kdy dle jeho názoru nebyly námitky zadavatelem v rozhodnutí o nich vypořádány nebo se k nim dostatečně nevyjádřil a tvrdí tak, že zadavatel při vyřizování námitek porušil § 245 odst. 1 zákona, Úřad předně přikročil k posouzení toho, zda rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 vyhoví nárokům, které na něj klade zákon, jinými slovy, zda se v rozhodnutí o námitkách zadavatel vyjádřil podrobně a srozumitelně ke všem skutečnostem v nich tvrzených, tedy zda není rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelné.

83.         Navrhovatel tvrdí, že „zadavatel námitky navrhovatele obsažené v čl. IX. námitek vypořádal jednou větou na str. 27 svého rozhodnutí o námitkách a odkázal na předchozí část rozhodnutí o námitkách s tím, že navrhovatel ‚opakuje své domněnky a důvody, které jsou uvedeny v předešlých bodech a nepřidává žádné nové argumenty, proto zadavatel odkazuje na svá vyjádření k předešlým bodům…’ Navrhovatel s tímto nesouhlasí, neboť přestože se zadavatel v jiných částech námitek zaobírá obecně nezákonným postupem zadavatele, v čl. IX se vymezuje k postupu zadavatel při hodnocení konkrétních aspektů. S ohledem na tuto skutečnost, nelze takovou odpověď zadavatel považovat za adekvátní. Dle Navrhovatele postrádá takové vypořádání námitek jakékoliv relevantní odůvodnění a je jen obecným zjednodušujícím odkazem (nereagující na konkrétní námitkovou argumentaci navrhovatele v čl. IX. námitek), a tedy rovněž z tohoto důvodu nepřezkoumatelná.“ Úřad uvádí, že v citované námitce nepřezkoumatelnosti navrhovatel zcela evidentním způsobem naprosto pomíjí rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021, které následovalo po rozhodnutí ve věci S0526/2020/VZ, jímž Úřad rozhodl o nepřezkoumatelnosti původního rozhodnutí o námitkách právě ve vztahu k obsahu čl. IX. námitek. Zadavatel se totiž v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 na str. 29. a následujících k postupu při hodnocení předmětných konkrétních aspektů poměrně obsáhle vyjádřil (viz bod 160., 173. a 185. odůvodnění tohoto rozhodnutí), a nad rámec již uvedeného ve zprávě o hodnocení nabídek konkrétně zdůvodnil, jak v námitkách zmíněné části nabídky navrhovatele byly zohledněny při hodnocení daných aspektů. Dle názoru Úřadu je tak naopak evidentní, že zadavatel zcela adekvátním způsobem reagoval na danou námitku. Úřad tedy nemůže souhlasit s tvrzením, že zadavatel nereagoval na konkrétní námitkovou argumentaci v čl. IX. námitek a zadavatel se těmito námitkami vypořádal jen „obecným zjednodušujícím odkazem“, naopak z rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 (které předcházelo zde řešenému návrhu) se jeví Úřadu to, že zadavatel se uvedenými námitkami navrhovatele podrobně zaobíral a srozumitelně se k nim v adekvátním rozsahu a míře konkrétnosti vyjádřil.

84.         Navrhovatel rovněž tvrdí, že se zadavatel na str. 25 rozhodnutí o námitkách neurčitě a obecně vypořádal s námitkou navrhovatele týkající se hodnocení nabídky navrhovatele v aspektu (ii.) v rámci 4. subkritéria. Úřad uvádí, že předně je nutno poukázat na to, že jednotlivé námitky a tvrzení navrhovatele se prolínají a mnohokrát opakují celými námitkami, tak i návrhem, a v takovém případě by dle názoru Úřadu ani nebylo rozumné po zadavateli požadovat, aby svou reakci na obsahově a argumentačně totožnou námitku navrhovatele v úplnosti ve svém vypořádání opakoval znovu a znovu několikrát pokaždé, kdy je v námitkách opakovaně zmíněna, takový postup by ke zpřehlednění věci dozajista nijak nepřispěl. Úřad na tomto místě odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-01903/ 2020/323/VVá ze dne 17. 1. 2020, ve kterém je uvedeno, „že ač je samozřejmě po zadavateli nutno požadovat vyjádření ke všem navrhovatelovým námitkám, není účelem institutu námitek a rozhodnutí o nich, zahlcovat zadavatele rozsáhlými podáními, na jejichž každou větu by bylo nutné podrobně odpovídat. Takový postup by byl absurdní, zneužitelný a byl by v rozporu jak se smyslem institutu námitek, tak se zásadami zadávání veřejných zakázek. Úřad by se tak stal kolbištěm účastníků správního řízení, kde by se spíše řešilo, kdo sepsal delší slohovou práci, než zda je zadávací řízení v souladu se zákonem.“ K čemuž Úřad poznamenává, že námitky navrhovatele o 40 stranách lze nepochybně za relativně rozsáhlé podání označit. Když navrhovatel cituje ze str. 25 rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021, z čehož vyvozuje nepřezkoumatelnost vypořádání námitky, opětovně je nutno konstatovat, že přehlíží skutečnost, že námitky týkající se hodnocení nabídky navrhovatele v aspektu (ii.) v rámci 4. subkritéria byly ve shodné argumentační linii (a v konkrétním detailu) obsahem čl. IX. námitek, přičemž jak bylo uvedeno v odstavci výše, ve vztahu k této části námitek se zadavatel v rozhodnutí o námitkách dostatečně podrobně a srozumitelně vyjadřuje, přičemž důvody, které vedly zadavatele k odmítnutí argumentace navrhovatele, jsou ze zde uvedeného odůvodnění zcela seznatelné .

85.         Navrhovatel tvrdí, že zadavatel námitku vágně a neurčitě vymezených aspektů, kdy konkrétně navrhovatel uváděl příklad údajně neurčitého zadání, že bude hodnoceno, zda nabídka dodavatele nejlépe zohlední požadavky, které jsou z pohledu řešení typové úlohy relevantní, věcně nevypořádal, neboť se v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 (na str. 24) pouze obecně odkazuje na své dřívější rozhodnutí o námitkách, tj. (2.) rozhodnutí o námitkách ze dne 2. 11. 2020. Navrhovatel má za to, že zadavatel by se měl se všemi námitkami stěžovatele vypořádat vždy v příslušném rozhodnutí o námitkách, neboť odkaz na dřívější rozhodnutí o námitkách, „které bylo zadavatelem jako takové zrušeno“, není dostatečný a svou povinnost dle § 245 odst. 1 zákona „zadavatel neurčitým odkazem na své předchozí již zrušené rozhodnutí o námitkách rozhodně nesplnil“. Úřad uvádí, že z rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 vyplývá, že zadavatel reagoval na příslušnou námitku následovně: „Stěžovatel namítá, že relevantním může být úplně cokoli, co si zadavatel v daný moment vymyslí, což není pravdou. Zadavatel má za to, že ve svém 2. rozhodnutí o námitkách plně vysvětlil, co je myšleno pojmem relevantní, a to ve vztahu k předmětu veřejné zakázky.“  Dle Úřadu však nijak nelze souhlasit s navrhovatelem, že zde užitý odkaz na (2.) rozhodnutí o námitkách by byl neurčitý, že by snad navrhovatel nemohl na základě daného odkazu vědět, na které konkrétní skutečnosti a tvrzení tímto zadavatel odkazuje, neboť je důležité uvést, což navrhovatel v námitce nepřezkoumatelnosti zcela pomíjí, že zadavatel tímto reagoval a odkazoval se na konkrétní pasáž, kterou sám navrhovatel (stěžovatel) u této své námitky z (2.) rozhodnutí o námitkách citoval, v níž zadavatel uvedl svůj postoj k výkladu slova „relevantní“, jenž navrhovatel následně sporoval. Úřad má tedy za to, že zadavatelův odkaz na 2. rozhodnutí o námitkách bezpochyby nelze považovat za neurčitý, když sám navrhovatel příslušnou argumentaci zadavatele z tohoto dokumentu přímo v námitkách cituje, a zadavatel na tuto námitku, včetně v ní citovaného, přímo reaguje, jelikož v takovém případě nelze pochybovat o tom, že je zcela evidentní na co konkrétně zadavatel odkazuje, ani nelze pochybovat o tom, že i navrhovatel si musí být odkazovaného obsahu dobře vědom a tuto argumentaci zadavatele, na jejímž základě odmítl tvrzení navrhovatele, navrhovatel tudíž velmi dobře zná.

86.         K tvrzení navrhovatele, že vypořádání námitek uvedených v čl. VIII. námitek týkajících se typových požadavků v rámci 2. subkritéria je dle navrhovatele zcela nedostatečné, neboť nedává odpověď na námitky navrhovatele, Úřad uvádí, že když navrhovatel zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách mj. na tom, že zadavatel nerozptýlil jeho pochybnosti ve vztahu k hodnocení tohoto subkritéria a aplikaci předmětných typových požadavků, dle Úřadu nelze na základě tohoto dovozovat nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách, neboť rozdílné názory nemohou zakládat „automaticky“ chybu nebo nezákonný postup zadavatele, či v tomto případě nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách. Úřad má za to, že zadavatel odpovídá v rozhodnutí o námitkách na stěžejní část argumentace navrhovatele, tedy jak byly tyto typové požadavky zohledněny při hodnocení stanovených aspektů právě tak, jak bylo uvedeno ve zprávě o hodnocení nabídek (viz bod 145. odůvodnění tohoto rozhodnutí), jinými slovy navrhovatel zná argumentaci zadavatele, na jejímž základě odmítl tvrzení navrhovatele, Úřad má tudíž za to, že byl dodržen smysl a účel rozhodnutí o námitkách, aby zadavatel navrhovateli sdělil své důvody, proč jeho námitku odmítá.

87.         Úřad se ani nemůže ztotožnit s tvrzením navrhovatele, že rozhodnutí o námitkách je nepřezkoumatelné vzhledem k vypořádání námitky navrhovatele, že hodnotící komise pouze převzala bodové hodnocení jednotlivých aspektů provedené třetí osobou, když navrhovatel tvrdí, že zadavatel k této námitce na str. 9 uvedl následující: „Zadavatel vede dokumentaci o zadávacím řízení, jejíž součástí jsou závěry znaleckého ústavu i záznamy z jednání hodnotící komise. Tyto dokumenty mohou plně vyvrátit mylnou úvahu stěžovatele, že komise pouze plně převzala závěry znaleckého ústavu.“  Ve skutečnosti se totiž zadavatel v rozhodnutí o námitkách k této námitce vyjadřuje obšírněji, když v odpovídajícím rozsahu a míře detailu reaguje na konkrétně tvrzené skutečnosti a způsob vypořádání dotčené námitky, který zadavatel zvolil, je dostatečný, neboť z jeho odůvodnění je patrné, proč zadavatel námitku navrhovatele odmítá, když z uvedeného vyplývá, že má za to, že se navrhovatel mýlí, když tvrdí, že hodnotící komise pouze převzala hodnocení nabídek provedené třetí osobou. Nad již citované zde zadavatel například sděluje, že dle jeho názoru z jím předcházejících sdělení, že výstup znaleckého ústavu byl podkladem pro jednání hodnotící komise a že hodnotící komise se v rámci svého jednání shodla na bodovém hodnocení, které je součástí zprávy o hodnocení nabídek, nijak nevyplývá, že by hodnocení znaleckého ústavu bylo v „plném rozsahu převzato“ a sděluje, že hodnotící komise vzala názory znaleckého ústavu do úvahy a při svém vlastním posouzení k nim přihlédla dle jejich přesvědčivosti a odůvodnění s tím, že zadavatel neshledává svůj postup ani rozporný se závěry navrhovatelem uváděného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Uvádí-li navrhovatel, že pouhý odkaz na dokumentaci o zadávacím řízení, která není stěžovateli známa, je netransparentní, Úřad konstatuje, že zásada transparentnosti nespočívá v povinnosti zveřejňovat veškeré podklady, na základě kterých zadavatel postupoval v zadávacím řízení, ale (mimo jiné) v možnosti postupy zadavatele zpětně přezkoumat. Úřad měl možnost procesy zadavatele přezkoumat, když dokumenty týkající se v návrhu napadaného postupu zadavatele při hodnocení nabídek od něj obdržel.

88.         S ohledem na výše uvedené se dle Úřadu zadavatel k daným námitkám navrhovatele vyjádřil podrobně a srozumitelně. Z uvedeného vypořádání daných námitek dle Úřadu zřetelně vyplývají důvody, pro které uvedené námitky navrhovatele zadavatel odmítl. Úřad dále uvádí, že rovněž přezkoumal odůvodnění rozhodnutí o námitkách i v souvislosti s ostatními námitkami navrhovatele a konstatuje, že zadavatel se ke všem námitkám vyjádřil podrobně    a srozumitelně. Úřad tedy uzavírá, že neshledává postup zadavatele při vyřizování námitek navrhovatele za rozporný s ustanovením § 245 odst. 1 zákona, a tudíž v šetřeném případě neshledal důvody pro uložení nápravného opatření podle § 263 odst. 5 zákona. Úřad nadto upozorňuje, že v této fázi nehodnotil argumentaci zadavatele z věcného hlediska, avšak podstoupil rozhodnutí o námitkách toliko testu toho, zda rozhodnutí o námitkách odpovídá zákonným nárokům, které jsou na něj kladeny § 245 zákona.

K postupu zadavatele při hodnocení nabídek

89.         Úřad uvádí, že mezi navrhovatelem a zadavatelem je primárně sporné mj. to, zda zadavatel postupoval při hodnocení nabídek v souladu se zákonem. Navrhovatel v návrhu tvrdí, že zadavatel se svým postupem při hodnocení nabídek a na jeho základě provedeném výběru dodavatele dopustil porušení ustanovení § 119 zákona, současně s porušením dalších ustanovení zákona a základních zásad zadávání veřejných zakázek, a to především zásady transparentnosti, neboť postupoval při hodnocení nabídek v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň řešení“ v rozporu s pravidly pro hodnocení nabídek uvedenými v zadávací dokumentaci a zásadou transparentnosti, k čemuž dle názoru navrhovatele došlo z vícero důvodů založených na různých okolnostech spojených s postupem zadavatele. V souhrnu navrhovatel poukazuje na různé okolností toho, jakým způsobem zadavatel hodnotil jednotlivé nabídky, uděloval body za naplnění jednotlivých aspektů a jakým způsobem své úvahy při hodnocení nabídek odůvodnil ve zprávě o hodnocení nabídek. Zadavatel naopak zaujímá postoj odlišný, s tvrzeními navrhovatele nesouhlasí a trvá na tom, že v zadávacím řízení postupoval v souladu se zákonem, zadávacími podmínkami i zásadou transparentnosti. K tomu Úřad sděluje následující.

90.         Úřad uvádí, že podle § 119 odst. 1 zákona je zadavatel povinen provést hodnocení nabídek podle pravidel pro hodnocení nabídek uvedených v zadávací dokumentaci. Povinnost zadavatele dodržovat při hodnocení nabídek pravidla hodnocení předem stanovená v zadávacích podmínkách vychází ze zásady transparentnosti, jedné ze základních zásad zakotvených v § 6 odst. 1 zákona, kterou je zadavatel povinen dodržovat v celém průběhu zadávacího procesu.

91.         S odkazem na právě uvedené tak Úřad konstatuje, že v rámci hodnocení nabídek má zadavatel povinnost respektovat pravidla, jež pro tento účel předem stanovil v zadávací dokumentaci, což kromě ustanovení § 119 odst. 1 zákona vyplývá již ze samotného zákonného imperativu, aby zadavatel postupoval v zadávacím procesu transparentně, přičemž samotné hodnocení musí zadavatel provést transparentně. Postup, kdy by zadavatel hodnotil něco jiného, než v zadávací dokumentaci stanovil, že hodnotit bude, by jen stěží mohl být považován za souladný se základními zásadami stanovenými v § 6 zákona.

92.         K transparentnosti hodnocení nabídek Úřad dále uvádí, že klíčovým dokumentem z hlediska přezkoumatelnosti postupu zadavatele je zpráva o hodnocení nabídek, jejíž vyhotovení ukládá zadavateli § 119 odst. 2 zákona. V rámci zajištění transparentnosti celého procesu zadávacího řízení je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost popisu hodnocení jednotlivých nabídek s uvedením náležitého odůvodnění, přičemž platí, že nedostatečnost zprávy o hodnocení znamená netransparentnost hodnocení. Zvláště důležité je pak zdůvodnění bodového ohodnocení u nekvantifikovatelných (nepočitatelných) hodnotících kritérií, která bývají též označována jako kritéria subjektivní. Blíže k povaze nekvantifikovatelných hodnotících kritérií a k nárokům kladených na zadavatele v případě hodnocení dle těchto kritérií lze citovat z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 90/2013-50 ze dne 7. 1. 2016: „[J]e nutno zdůvodnit výběr vítězného uchazeče, včetně způsobu, jakým k tomu došlo, což by mělo být precizně popsáno především u subjektivních, nekvantifikovatelných (nepočitatelných) hodnotících kritérií, které nelze dosadit do předem daného vzorce. To pak samozřejmě klade zvýšené nároky na zadavatele, resp. hodnotící komisi a soud v tomto ohledu dává žalobci za pravdu, že v případě nekvantifikovatelných kritérií není možné zcela objektivní poměřování jednotlivých nabídek. Nepochybně je zde nezbytný určitý volní aspekt a úvaha hodnotící komise. Uvedené hodnocení ovšem musí jednotlivé nabídky posoudit takovým způsobem, aby byla vyloučena jakákoliv libovůle a aby bylo možné toto hodnocení přezkoumat.“

93.         Úřad tudíž konstatuje, že při procesu hodnocení nabídek je v zájmu zajištění zásady transparentnosti nezbytné z pohledu zadavatele, resp. hodnotící komise věnovat zvýšenou pozornost transparentnímu odůvodnění svého postupu při přidělování bodů v jednotlivých stanovených kritériích, zejména popisu způsobu hodnocení jednotlivých nabídek s uvedením náležitého odůvodnění, přičemž zvláště důležité je odůvodnění přidělení bodových hodnot u nekvantifikovatelných kritérií. Právě u těchto hodnotících kritérií je nezbytné k záznamu o výsledném počtu přidělených bodů připojit i relevantní písemné zdůvodnění počtu přidělených bodů, respektive slovní zdůvodnění názoru a postupu hodnotící komise, případně upřesnění úvahy, na jejímž základě byl přidělen té které nabídce daný počet bodů, jinými slovy, byť třeba stručné, avšak přiléhavé a relevantní slovní okomentování názoru a postupu hodnotitele.

94.         Z výše uvedeného tedy vyplývá, že aby bylo možné shledat postup zadavatele za transparentní, zpráva o hodnocení nabídek musí obsahovat dostatečný popis hodnocení jednotlivých nabídek s uvedením náležitého přezkoumatelného odůvodnění. Je nezbytné, aby hodnocení nabídek obsahovalo údaje, jak byly jednotlivé nabídky hodnoceny v rámci jednotlivých kritérií, příp. subkritérií či dalších dílčích aspektů, i výsledek hodnocení jednotlivých nabídek, tj. takové údaje, z nichž bude vyplývat, proč právě ta konkrétní nabídka získala v daném kritériu (subkritériu) určitý počet bodů. Zadavatel, resp. hodnotící komise musí věnovat pozornost popisu hodnocení jednotlivých nabídek s uvedením náležitého slovního odůvodnění, a to zejména právě u hodnocení nabídek v rámci kritérií (subkritérií), která nejsou matematicky vyjádřitelná. Jen takovýmto způsobem provedené a zaznamenané hodnocení umožní zadavateli prokázat, že hodnocení nabídek bylo provedeno přezkoumatelně, transparentně a v souladu se zákonem.

95.         Pokud jde o přezkum provedeného hodnocení nabídek, Úřad považuje za důležité upozornit na konstantní rozhodovací praxi Úřadu i správních soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 A 9/2002 – 62 ze dne 16. 3. 2004 nebo č. j. 5 Afs 75/2009 - 100 ze dne 6. 11. 2009) v tom smyslu, že Úřad není oprávněn při své přezkumné činnosti vstupovat do myšlenkových pochodů jednotlivých hodnotitelů, a tyto myšlenkové pochody jakkoliv přezkoumávat, hodnotit či dokonce nahrazovat vlastním správním uvážením, jelikož zákon konstruuje hodnotile (hodnotící komisi nebo jiné osoby podílející se na hodnocení) jako kolegium odborně způsobilých osob, kterým jedině je zákonem svěřena pravomoc posoudit veškeré odborné otázky související s procesem hodnocení nabídek. Úřad nicméně musí dbát na to, aby komise (resp. zadavatel) k výsledku hodnocení dospěla za splnění všech zákonem stanovených požadavků, tedy i za splnění požadavků transparentního a přezkoumatelného popisu způsobu hodnocení nabídek zachyceného v jeho odůvodnění. Úřad tedy není oprávněn při své přezkumné činnosti vstupovat do myšlenkových pochodů jednotlivých hodnotitelů, tedy členů hodnotící komise, případně dalších osob jednajících za zadavatele, a tyto myšlenkové pochody jakkoliv přezkoumávat, hodnotit, či dokonce nahrazovat vlastním správním uvážením. Úřad však přezkoumává, zda k hodnocení komisí došlo zákonem stanoveným způsobem, zda k tomu došlo transparentním způsobem, tedy zda je hodnocení komise přezkoumatelné. Jinými slovy pravomoci Úřadu sahají do úrovně těch činností zadavatele, které vytvářejí prostor pro fair podmínky pro účast dodavatelů v soutěži, ale končí tam, kde nastupuje vlastní úvaha o tom, která nabídka splnila konkrétní kritérium a v jaké kvalitě. Pokud by byla zpochybňována vlastní vhodnost/nevhodnost nabídky dodavatele, již by se na straně Úřadu jednalo o hranici, kterou nesmí překročit, neboť potom by se stal hodnotitelem jednotlivých nabídek. Jak uvedl v dříve uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud: „Nelze přezkoumávat úvahy členů hodnotící komise, neboť tím by se žalovaný ve svých důsledcích sám stylizoval do role zadavatele a určoval by, která zakázka má vyhovět zadaným kritériím a také v soutěži zvítězit. Orgán dohledu nemůže přebírat zodpovědnost za výběr nejvhodnější nabídky, neboť k tomu nemá ani odborné předpoklady, totéž nelze požadovat ani po soudu. Úkolem obou je kontrola rámce, v němž se výběr provádí, nikoliv samotné kvality výběru.“ K přezkumu procesu hodnocení nabídek soud dále uvedl: „Vlastní akt posouzení a hodnocení nabídek, pokud je napadán, nemůže podléhat dohledové činnosti, neboť jde o nikoli dodržení zákonem stanovených postupů, ale o myšlenkový proces odehrávající se ve sféře vědomí hodnotitelů. Členové komise nehodnotí shromážděné informace a poznatky podle obecných zásad práva procesního jako důkazy a nejednají a nerozhodují ve správním řízení.“

96.         Vzhledem ke skutečnostem uvedeným v předcházejícím odstavci Úřad prováděl přezkum postupu zadavatele zejména v té rovině, zda zadavatel skutečně hodnotil nabídky a v nich obsažené skutečnosti transparentním způsobem a v souladu se zákonem tak, jak předem stanovil v zadávací dokumentaci. Podstatou nekvantifikovatelného (subjektivního) hodnotícího kritéria je, že v hodnocení je možné vyjádřit názor hodnotící komise, založený na odborných znalostech a zkušenostech. Úřad tedy nemůže opětovně provádět hodnocení jednotlivých nabídek tak, jak je provedla hodnotící komise, neboť takový postup není v jeho pravomoci. 

97.         Úřad pro úplnost dodává, že byť se výše uvedené rozsudky správních soudů vztahují k právní úpravě obsažené v zákoně č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, resp. zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů,  lze jejich zde reprodukované závěry plně vztáhnout i na nynější právní úpravu hodnocení nabídek a zásady transparentnosti obsaženou v zákoně č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, a tedy i na šetřenou veřejnou zakázku, neboť relevantní principiální pojetí hodnocení nabídek, stejně tak výklad zásady transparentnosti, nedoznaly přijetím nové právní úpravy zásadních změn.

98.         Podle § 119 odst. 2 písm. d) zákona musí zpráva o hodnocení nabídek obsahovat popis hodnocení, ze kterého budou zřejmé hodnocené údaje z nabídek odpovídající kritériím hodnocení, popis hodnocení údajů z nabídek v jednotlivých kritériích hodnocení, popis srovnání hodnot získaných při hodnocení v jednotlivých kritériích hodnocení a výsledek hodnocení nabídek. Z citovaného ustanovení zákona tudíž vyplývá, že zpráva o hodnocení nabídek musí obsahovat popis celého postupu zadavatele při hodnocení nabídek, a to jak pro každou nabídku ve vztahu k jednotlivým kritériím hodnocení zvlášť, tak v jejich souhrnu.

99.         V šetřeném případě zadavatel v kapitole 7. „Pravidla pro hodnocení nabídek“ dílčí zadávací dokumentace stanovil, že nabídky budou hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti podle dvou dílčích hodnotících kritérií. Vedle kritéria výše nabídkové ceny s vahou 50 % zadavatel v rámci druhého dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ s vahou 50 % definoval další dílčí subkritéria a jejich aspekty, které bude v rámci tohoto kritéria posuzovat, přičemž stanovil každému subkritériu váhu, s jakou se hodnocení v tomto subkritériu promítne do hodnocení v celém dílčím kritériu (viz bod 4. až 13. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

100.     V souladu s ustanovením § 119 odst. 2 zákona základním dokumentem, ve kterém zadavatel popsal hodnocení nabídek v rámci jednotlivých aspektů a subkritérií dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“,je zpráva o hodnocení nabídek. Co se týče obsahu zprávy o hodnocení nabídek, jež zadavatel učinil přílohou oznámení o výběru dodavatele ze dne 13. 11. 2020 (dále jen „zpráva o hodnocení nabídek“)[2], nutno zmínit, že ta v úvodní části zahrnuje výčet osob, které se na hodnocení podílely a seznam hodnocených nabídek. K popisu hodnocení je zde následně obecně uvedeno, že „[n]abídky byly hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti. Při hodnocení nabídek bylo postupováno podle metody vymezené v kapitole 7 dílčích zadávacích podmínek.“ Rovněž je zde zopakováno, že kritérii hodnocení byly výše nabídkové ceny s váhou 50 % a kvalita a technická úroveň nabízeného řešení s váhou 50 %. Následuje popis způsobu hodnocení dle obou dílčích kritérií.

101.     Popis hodnocení kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ zachycené ve zprávě o hodnocení nabídek obsahuje nejprve rekapitulaci popisu tohoto kritéria ze zadávací dokumentace (obsah kapitoly 7. dílčí zadávací dokumentace), včetně stupnice bodového hodnocení, tj. kdy bude přidělováno nabídkám v hodnoceném aspektu od 1 do 4 bodů. Následuje zpracovaná tabulka, v níž jsou nabídkám jednotlivých účastníků zadávacího řízení přiřazeny body za naplnění jednotlivých hodnocených aspektů v rámci všech pěti subkritérií daného dílčího hodnotícího kritéria, přičemž ke každému aspektu a jeho hodnocení (bodování) je zde pro jednotlivé nabídky uvedeno jeho zdůvodnění.

102.     Ze zprávy o hodnocení nabídek Úřad zjistil, že tato mimo jiné obsahuje dílčí i souhrnné výsledky hodnocení předložených nabídek v jednotlivých aspektech pěti subkritérií hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“, a to včetně písemného zdůvodnění přidělovaného bodového ohodnocení konkrétním nabídkám. Úřad na tomto místě předesílá svá zjištění, že v rozsahu předmětu vedeného správního řízení, který byl vymezen návrhem navrhovatele, lze, i přes odlišný názor navrhovatele, na základě obsahu zprávy o hodnocení nabídek provedené hodnocení řádně přezkoumat, postup zadavatele při hodnocení se jeví být obecně objektivní a zpětně kontrolovatelný, rovněž popis a způsob hodnocení zachycený ve zprávě o hodnocení nabídek představuje srozumitelnou, konzistentní a logickou aplikaci pravidel, jež byly vymezeny v zadávací dokumentaci, tzn. že je dle Úřadu nutné považovat postup zadavatele při hodnocení nabídek za transparentní a učiněný v souladu se zákonem. Ze zadavatelem uvedeného popisu hodnocení nabídek je zřejmé, z jakého důvodu nabídka navrhovatele obdržela stanovený počet bodů, když ze slovního odůvodnění hodnocení vyplývají relevantní skutečnosti, které přidělené bodové ohodnocení vysvětlují. Jak již bylo řečeno, dle posouzení Úřadu ani nelze shledat nezákonnost v tom, že by se zadavatel při hodnocení nabídek odchýlil od stanovených zadávacích podmínek nebo shledat postup zadavatele při hodnocení za netransparentní v jiném ohledu. V dalším Úřad svůj závěr blíže odůvodňuje, přičemž postupuje v intencích předmětného návrhu a v něm uvedených tvrzení.

K námitkám týkajících se změn v hodnocení nabídek po opakovaném hodnocení, převzetí hodnocení provedeného třetí osobou a obsahu zprávy o hodnocení nabídek

103.     Navrhovatel v návrhu předkládá své námitky, kterými poukazuje na nastalou situaci v zadávacím řízení, kdy zadavatel hodnotil nabídky dodavatelů opakovaně,  tedy že v dosavadním průběhu zadávacího řízení zadavatel provedl postupně již celkem třetí hodnocení nabídek, vydal postupně tři zprávy o hodnocení nabídek a tři rozhodnutí o výběru dodavatele, když ve dvou předcházejících případech své rozhodnutí o výběru dodavatele po podání námitek ze strany navrhovatele zrušil a přistoupil k provedení nového hodnocení nabídek. Navrhovatel sděluje svůj názor, že mezi zprávami o hodnocení nabídek lze nalézt zásadní rozdíly, které se zadavatel snažil v rozhodnutí o námitkách zdůvodnit, avšak jím uvedené zdůvodnění není přesvědčivé, vzbuzuje vážné pochybnosti o postupu zadavatele a činí postup zadavatele hrubě netransparentním. Dle navrhovatele zadavatel opakovaně přepracoval a upravoval své hodnocení a zprávu o hodnocení nabídek, a to způsobem, který vzbuzuje pochybnosti o transparentnosti postupu zadavatele a jeho souladnosti se zákonem.

104.     Konkrétně navrhovatel upozorňuje na údajně zcela zásadní rozdíl mezi 1. a 2. hodnocením. Ze čtyř hodnocených nabídek došlo k výrazným bodovým změnám u tří nabídek. Nabídka navrhovatele byla po 1. hodnocení na druhém místě, po 2. hodnocení klesla na místo třetí. Navrhovatel dodává, že jedině v případě nabídky vybraného dodavatele nedošlo k žádné bodové změně. Navrhovatel dále blíže popisuje konkrétní změny v bodování nabídek jednotlivých dodavatelů, přičemž přikládá i následující shrnující tabulku:

Navrhovatel konstatuje, že „tento zcela zásadní obrat v hodnocení je dán ad 1) nesprávnou aplikací zadávacích podmínek př. 1. hodnocení, ad 2) neodůvodněnou změnou při hodnocení jednotlivých aspektů“. Navrhovatel dále zmiňuje, že v případě 1. hodnocení zadavatel udělil jeho nabídce 1 bod celkem u 11 aspektů, kdežto po 2. hodnocení zadavatel bodování upravil a udělil jeho nabídce 1 bod pouze u 3 aspektů, a k obdobnému snížení případů, kdy při 2. hodnocení zadavatel za hodnocený aspekt udělil nabídce 1 bod, došlo i u ostatních dodavatelů, vyjma vybraného dodavatele.

105.     Úřad uvádí, že z dokumentace o zadávacím řízení zjistil, že v šetřeném případě skutečně lze shledat mezi 1. hodnocením nabídek (tj. oznámení výběru dodavatele ze dne 27. 1. 2020) a následnými opakovaným 2. a 3. hodnocením nabídek (tj. oznámení výběru dodavatele ze dne 2. 10. 2020 a 13. 11. 2020), resp. příslušnými zprávami o hodnocení nabídek navrhovatelem uváděné rozdíly spočívající v odlišném bodování jednotlivých nabídek v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“. V případě 2. a 3. hodnocení nabídek se pak provedené bodování u jednotlivých hodnocených aspektů, dílčích subkritérií a kritérií již nelišilo. Z dokumentace o zadávacím řízení je dále patrné, že změny v hodnocení oproti 1. hodnocení nabídek, nebo-li slovy navrhovatele „zásadní obrat v hodnocení“, byl zapříčiněn revizí postupu zadavatele zejména ve dvou různých okolnostech, a to jednak v souvislosti s nesprávnou aplikací v zadávací dokumentaci stanovených pravidel hodnocení v případě tzv. 50% penalizační redukce obdržených bodů v hodnotícím kritériu „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ (pro úplnost lze dodat, že nezákonnost zadávacích podmínek je opožděně napadána navrhovatelem též z důvodu stanovení tohoto pravidla hodnocení, viz odůvodnění výroku I. tohoto rozhodnutí), a jednak v souvislosti s navrhovatelem též zmiňovanou změnou hodnocení jednotlivých aspektů v tom smyslu, že v řadě případů hodnocených aspektů tam, kde nabídky jednotlivých dodavatelů v rámci 1. hodnocení obdržely od zadavatele 1 bod (tedy nejnižší možné bodové ohodnocení), po opakovaném hodnocení v řadě těchto hodnocených aspektů již nikoliv, přičemž v novém hodnocení obdržely bodů více (v důsledku tak došlo u opakovaného hodnocení jednotlivých nabídek ke snížení případů, kdy se uplatnila zmiňovaná 50% redukce obdržených bodů v hodnotícím kritériu za každý hodnocený aspekt bodovaný 1 bodem).

106.     Po přezkoumání situace, která ohledně průběhu hodnocení nabídek v daném případě nastala, Úřad konstatuje, že se nelze ztotožnit s názorem navrhovatele, že změny v hodnocení jednotlivých aspektů jsou neodůvodněné, resp. že zadavatelovo odůvodnění rozdílů mezi zprávami o hodnocení nabídek „není přesvědčivé, vzbuzuje vážné pochybnosti a činí postup zadavatele hrubě netransparentním“.

107.     Zadavatel na základě (1.) hodnocení nabídek vydal dne 27. 2. 2020 oznámení o výběru dodavatele včetně (1.) zprávy o hodnocení nabídek. V návaznosti na to navrhovatel podal své (1.) námitky proti výběru dodavatele, v nichž kromě jiného napadal, že zadavatel aplikoval pravidlo 50% snížení bodového ohodnocení v rozporu se zadávacími podmínkami, neboť postupoval tak, že když dodavatel obdržel v rámci hodnoceného aspektu v daném subkritériu 1 bod, zadavatel snížil o 50 % celkový počet přidělených bodů pouze pro dané subkritérium, nikoliv za celé dílčí kritérium „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“, jak bylo stanoveno v zadávací dokumentaci (čl. 7.2.2 dílčí zadávací dokumentace). Zadavatel námitky navrhovatele odmítl, přesto však k jejich části sdělil následující. Jak uvedl v (1.) rozhodnutí o námitkách ze dne 25. 2. 2020: „Důvod pro vyhovění shledal zadavatel ve skutečnosti, že při hodnocení, na jehož základě byl proveden výběr dodavatele, nebylo postupováno podle v zadávací dokumentaci stanovených pravidel pro hodnocení. (…) V této souvislosti zadavatel skutečně neprovedl správně zohlednění penalizačního kritéria snižujícího počet dosažených bodů v kritériu ‚Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení‘, kdy byla penalizace uplatněna v rámci subkritéria a dle zadání měla být aplikovaná na body dosažené v rámci kritéria jako celku.“ Úřad dodává, že o správné aplikaci tohoto pravidla dle zadávacích podmínek v aktuální (3.) zprávě o hodnocení není již sporu, nýbrž navrhovatel stále zpochybňuje zákonnost předmětného pravidla jako takového, což je však zcela odlišnou otázkou posouzení (viz odůvodnění výroku I. tohoto rozhodnutí).

108.     K okolnosti, že zadavatel hodnotil při opakovaném hodnocení vybrané aspekty jinak než jako v případě (1.) hodnocení nabídek, Úřad uvádí, že dle jeho zjištění ani v této souvislosti nelze souhlasit s navrhovatelem, že by v tomto smyslu byla změna hodnocení neodůvodněná, resp.  že by nově provedené hodnocení bylo nedostatečně odůvodněné tak, že vzbuzuje vážné pochybnosti o transparentnosti postupu zadavatele. Úřad poukazuje na skutečnost, že důvody pro změny v hodnocení jednotlivých aspektů zadavatel předložil již ve (2.) rozhodnutí o námitkách (str. 16), které popsal v následujících bodech:

1)      „za účelem provedení řádného vyhodnocení nabídek bylo na základě původně přijatých námitek stěžovatele provedeno nezávislé hodnocení přijatých nabídek, a to nezávislým znaleckým ústavem.

2)      tento znalecký ústav předložil své bodování jednotlivých nabídek, které v několika aspektech obsahovalo odlišné bodové ohodnocení některých aspektů.

3)      hodnotící komise se v rámci svého jednání shodla na bodovém hodnocení, které je součástí zprávy o hodnocení nabídek.

4)      Důvodem tohoto rozhodnutí byl fakt, že u daných aspektů byly v nabídkách označeny obecné best practice postupy (ačkoliv bez jejich bližšího rozepsání a aplikace na daný projekt), přičemž komise usoudila, že toto označení je v daném aspektu dostačující (v dalších ovšem nikoliv). Zadavatel se tak rozhodl pro nové hodnocení v těch aspektech, kdy nabídka sama o sobě neobsahovala přímý popis příslušného aspektu, ale přístup uchazeče šel dovodit z jiných skutečností uvedených v nabídce uchazeče.

5)      U aspektů, které byly, i přes tento postup zadavatele, obodovány 1 bodem, byl důvod špatného hodnocení ten, že nabídka požadovanou část vůbec neobsahovala, či neobsahovala ani odkaz na obecnou metodiku či byla vnitřně nekonsistentní (jak uvádíme dále u námitek týkající se jednotlivých aspektů). Zároveň se jednalo o aspekty, které byly hodnoceny jednotlivými subjekty vždy stejně.“

109.     Zejména z citovaného bodu 4) a 5) zdůvodnění dle názoru Úřadu srozumitelně vyplývají obecné důvody, kterými zadavatel souhrnně zdůvodňuje, proč vůbec přistoupil k úpravě bodování jednotlivých nabídek v rámci hodnocených aspektů. Nutno poznamenat, že navrhovatel ve svých tvrzeních právě citované body 4) a 5) z neznámých příčin přehlíží, nijak je v návrhu argumentačně nereflektuje, a když sám předmětnou pasáž ze str. 16 (2.) rozhodnutí o námitkách cituje, cituje v návrhu a námitkách toliko uvedené body zdůvodnění 1) až 3), nikoliv celé zdůvodnění, na což byl i zadavatelem přiléhavě upozorněn v posledním rozhodnutí o námitkách.

110.     Zároveň je vedle výše uvedených obecných důvodů, které zadavatele (komisi) vedly k novému přidělování bodů v rámci jednotlivých aspektů hodnocení, dle Úřadu z hlediska zákonnosti a transparentnosti způsobu hodnocení nabídek v šetřeném případě rozhodný především konkrétní způsob a popis hodnocení seznatelný ze zprávy o hodnocení nabídek jakožto klíčového dokumentu, který je zadavatel v souladu s § 119 zákona povinen vypracovat a v souladu s § 123 písm. a) zákona předložit účastníkům zadávacího řízení společně s oznámením výběru dodavatele, a to včetně konkrétního podrobného zdůvodnění bodování jednotlivých nabídek.

111.     Úřad opakuje, že aby bylo možné hodnocení považovat za transparentní a přezkoumatelné, musí být z tohoto dokumentu zřejmé, proč hodnotící komise hodnotila nabídky tak, jak je hodnotila, tzn. proč té které nabídce udělila konkrétní hodnocení, tj. jaký počet bodů a z jakého důvodu byl hodnoceným nabídkám přidělen. Pouze takové hodnocení, které poskytne objektivní zdůvodnění, proč byly nabídkám přiřazeny body v té které výši, lze označit za přezkoumatelné a transparentní. Úřad uvádí, že ve zde šetřeném případě neshledal, že by způsob přidělování bodů byl nepřezkoumatelný a netransparentní. Ze slovního odůvodnění hodnocení jednotlivých aspektů v podrobném popisu hodnocení uvedeného ve zprávě o hodnocení nabídek přijaté po provedení „nového“ hodnocení je dle Úřadu zřejmé, proč byl té které nabídce přidělen konkrétní počet bodů. Provedeným změnám v bodování v tomto případě odpovídá i (nové) slovní odůvodnění hodnocení jednotlivých aspektů uvedené zadavatelem ve zprávě o hodnocení nabídek, včetně uvedení rozhodných skutečností z jednotlivých nabídek pro přidělení konkrétního počtu bodů u hodnocených aspektů dle zadavatelem v zadávací dokumentaci stanoveného klíče pro bodování.

112.     Zadavatel v čl. 7.2.2. dílčí zadávací dokumentace dopředu deklaroval podmínky přidělování bodů za jednotlivé aspekty na 4 bodové stupnici. Ze zmíněné stupnice (citované v bodě 6. odůvodnění tohoto rozhodnutí) tak zejména zřetelně vyplývají i předem stanovené podmínky, jejichž naplnění zdůvodňuje (povinné) udělení nikoliv plného počtu bodů. Zadávací podmínky stanovují, že 1 bod obdrží nabídka, která „je v rámci příslušného aspektu vnitřně nekonzistentní, nebo jsou požadavky Objednatele interpretovány nesprávně s ohledem na účel použití modulu, nebo není patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn.“ 2 body pak obdrží nabídka, když „proti nejlepšímu řešení v rámci příslušného aspektu vykazuje nabídka nedostatky, které snižují cílovou kvalitu nebo použitelnost řešení z pohledu uživatelů nebo významně snižuje efektivitu vytvoření, provozu, rozvoje a správy řešení.“ Pokud nabídka rovněž vykazuje v hodnoceném aspektu nedostatky, které ale „jen“ „částečně snižují efektivitu vytvoření, provozu, rozvoje a správy řešení, ale nemají dopad na jeho cílovou kvalitu nebo použitelnost z pohledu uživatelů,“ obdrží 3 body. A konečně udělení 4 bodů připadá na situace, kdy „řešení je nejlepší v rámci příslušného aspektu“.

113.     Úřad uvádí, že již z uvedených definic bodování stanovených v zadávacích podmínkách vyplývá, že na ohodnocení nabídky v příslušném aspektu 1 bodem je nutno nahlížet jako na relativně samostatnou kategorii případů, která se uplatní ve třech možných situacích (vnitřní nekonzistentnost řešení, nesprávná interpretace požadavků zadavatele, nebo pokud by nebylo z nabídky patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn). Je patrné, že v případě udělení 1 bodu zcela absentuje prvek srovnávání hodnocené nabídky s dalšími nabídkami, resp. s nejlepším řešením. Předpoklady bodování 2 nebo 3 body pak již srovnání s „nejlepším řešením“ zahrnují, a to v tom smyslu, že definují charakter nedostatků, jejichž výskyt v nabídce vede k tomu, že ji nelze v příslušném aspektu hodnotit „jako nejlepší“, tedy udělit jí 4 body. V souhrnu se tak v tomto případě jeví definované bodování být svou povahou založené především na negativním principu v tom smyslu, že pokud nabídka vykazuje určité nedostatky, zápory definovaného charakteru, je dle povahy daných nedostatků ohodnocena nižším než plným počtem bodů a pokud dané nedostatky odpovídají svým charakterem podmínkám pro udělení 1 bodu, je předmětná nabídka za daný aspekt hodnocena 1 bodem, aniž by dané hodnocení bylo založeno na srovnání s kvalitou dalších nabídek. Úřad poznamenává, že vhodnost takto nastavených pravidel pro hodnocení není předmětem přezkumu tohoto řízení.

114.     Pokud se tedy navrhovatel v návrhu pozastavuje nad tím, že po novém hodnocení bylo původně jednobodové hodnocení změněno ve značném množství případů hodnocených aspektů, Úřad uvádí, že  výše uvedená definice bodování nabídek k takové situaci zcela logicky může vést, a to ve spojitosti s tím, že zadavatel (komise) některé později rozhodné údaje z nabídek při původním hodnocení „přehlédne“, tedy nepřikládá jim rozhodný význam, a tudíž při původním postupu hodnotí nabídky v rámci takových případů 1 bodem (typicky tedy proto, že nebylo pro zadavatele z nabídky patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn – srov. citované zdůvodnění zadavatele: „Zadavatel se tak rozhodl pro nové hodnocení v těch aspektech, kdy nabídka sama o sobě neobsahovala přímý popis příslušného aspektu, ale přístup uchazeče šel dovodit z jiných skutečností uvedených v nabídce uchazeče“), když následně při novém hodnocení zadavatel korigoval  svůj přístup, shledal, že původně důležité údaje z nabídek přehlížel, a přistoupil tak k nápravě při novém hodnocení, nelze obecně vyloučit, resp. jeví se zcela legitimním, když následně tutéž nabídku ve shodném aspektu ohodnotí jinak, tzn. dokonce i maximálním počtem bodů, pokud neshledá naplnění podmínek (tedy přítomnost předvídaných nedostatků) pro udělení nižšího počtu bodů.     

115.     Ohledně přezkoumatelnosti přidělování bodů v rámci subjektivních hodnotících kritérií Úřad opětovně odkazuje na výše uvedené rozsudky Nejvyššího správního soudu (viz odst. 95. odůvodnění tohoto rozhodnutí), ze kterých vyplývá, že Úřad nemůže opětovně provádět hodnocení jednotlivých nabídek tak, jak jej provedl zadavatel (hodnotící komise), neboť takový postup není v jeho pravomoci, Úřad posuzuje rámec provedeného hodnocení zadavatelem, avšak není oprávněn vstupovat do myšlenkových pochodů těch, kteří hodnocení provedli. Úřad přezkoumává pouze rámec, ve kterém hodnocení nabídek probíhalo, v tomto případě tedy to, zda je způsob přidělování bodů v rámci jednotlivých aspektů transparentní a přezkoumatelný. Pokud navrhovatel není spokojen s tím, že zadavatel jeho nabídku i po opakovaném hodnocení stále hodnotil pouze 1 bodem i ve zbývajících 3 hodnocených aspektech, v důsledku čehož byla u jeho nabídky aplikována stanovená 50% penalizační redukce získaného bodového ohodnocení v daném kritériu, oprávněnost předmětné změny hodnocení v případě ostatních hodnocených aspektů a nabídek to však nesnižuje (k zákonnosti udělení 1 bodu nabídce navrhovatele i v těchto 3 zbývajících aspektech se Úřad věnuje podrobně níže v odůvodnění tohoto rozhodnutí).

116.     Úřad shrnuje, že neshledává porušení zákona nebo zásady transparentnosti v tom, když zadavatel (hodnotící komise) v rámci opakovaně konaného hodnocení nabídek nově upraví své dříve přijaté hodnocení, upraví popis hodnocení uvedený ve zprávě o hodnocení například tak, že upraví jeho odůvodnění či dokonce upraví bodové ohodnocení jednotlivých nabídek, pokud je provedené výsledné bodování nabídek dostatečně odůvodněno v podrobném popisu hodnocení obsaženého ve zprávě o hodnocení. Zvláště pak Úřad neshledává nic netransparentního na tom, když zadavatel přistoupí k novému (opakovanému) hodnocení nabídek jako opatření k nápravě na základě podaných námitek, kterým se rozhodl vyhovět. Zákon výslovně zakotvuje možnost provedení opatření k nápravě, a to ve svém ustanovení
§ 49 zákona. Za situace, kdy zadavatel zjistí nezákonnost svého postupu v hodnocení, je nanejvýše pravděpodobné, že nově provedené hodnocení v souladu se zněním zadávacích podmínek může mít odlišené výsledky. Úřad považuje za absurdní, kdyby zadavateli vyčítal, že ten se po obdržení námitek dodavatele rozhodl k revizi svého dřívějšího postupu v rámci zadávacího řízení, naopak v této skutečnosti Úřad neshledává nic nečitelného ani jinak netransparentního. Obdobně jako zcela jistě není nic netransparentního na tom, pokud zadavatel změní hodnocení nabídek poté, co předchozí hodnocení bylo zrušeno na základě rozhodnutím Úřadu uloženého opatření k nápravě podle § 263 odst. 2 zákona, je dle Úřadu zcela legitimní, pokud zadavatel, jako tomu bylo v tomto případě, přikročil k novému hodnocení a změnám v hodnocení nabídek “z vlastní vůle” již po podaných námitkách, jak ostatně předpokládá zákon v ustanovení § 245 odst. 1 zákona.

117.     Další námitky navrhovatele směřují vůči tomu, že dle jeho názoru hodnotící komise při svém opakovaném hodnocení převzala hodnocení provedené třetí osobou. Dle navrhovatele ze zprávy o hodnocení nabídek není nikterak patrné, jak se do hodnocení komise promítly závěry znaleckého posouzení, kde a jak byly závěry znaleckého posouzení použity, nebo jak se další dvě osoby zpracovatelů tohoto dokumentu (uvedené ve zprávě o hodnocení nabídek spolu s členy hodnotící komise mezi osobami, které se na hodnocení podílely) měly na hodnocení podílet. Navrhovatel má za to, že není možné, aby se třetí nezávislá osoba, resp. její zástupci, kteří měli zpracovat znalecký posudek, podíleli na hodnocení nabídek. Navrhovatel s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 89/2017 ze dne 1. 6. 2017 tvrdí, že pokud komise převzala hodnocení nabídek provedené třetí osobou tím, že se na něm shodla, šlo o postup zadavatele učiněný v rozporu se zákonem. K těmto námitkám Úřad uvádí následující.

118.     Podle § 42 odst. 1 zákona platí, že zadavatel může k provádění úkonů podle tohoto zákona pověřit komisi; tím nejsou dotčeny jiné právní předpisy upravující způsob rozhodování zadavatele a ani tím není dotčena jeho odpovědnost za dodržení pravidel stanovených tímto zákonem. Úkony komise se pro účely tohoto zákona považují za úkony zadavatele. Téže ustanovení v odstavci druhém pak stanovuje, že u veřejných zakázek s předpokládanou hodnotou vyšší než 300 000 000 Kč zadavatel zajistí, aby hodnocení nabídek provedla komise, která má minimálně 5 členů, z nichž většina má příslušnou odbornost ve vztahu k předmětu veřejné zakázky a v odstavci třetím, že zadavatel může pro své rozhodování použít i vyjádření přizvaných odborníků; tím není dotčena jeho odpovědnost za dodržení pravidel stanovených tímto zákonem.

119.     Ustanovení § 119 odst. 1 zákona stanovuje zadavateli (v nadlimitním režimu) povinnost provést hodnocení nabídek podle pravidel pro hodnocení nabídek uvedených v zadávací dokumentaci. Podle § 119 odst. 2 písm. b) zákona zadavatel v písemné zprávě o hodnocení nabídek uvede fyzické osoby, které se na hodnocení podílely; za tyto osoby se považují zejména osoby, které provedly hodnocení nabídek včetně členů komise, pokud ji zadavatel k hodnocení sestavil, nebo přizvaných odborníků, pokud byly jejich závěry zohledněny při hodnocení.

120.     Úřad konstatuje, že je ve shodě s názorem Nejvyššího správního soudu, který v navrhovatelem citovaném rozsudku sp. zn. 6 As 89/2017 ze dne 1. 6. 2017 na základě citované právní úpravy shledal: „(…), že (nový) zákon o zadávání veřejných zakázek nepožaduje (s výjimkou nadlimitních veřejných zakázek – s předpokládanou hodnotou vyšší než 300 000 000 Kč; pozn. Úřadu), aby hodnocení nabídek provedla hodnotící komise. Hodnocení provádí zásadně zadavatel, který může použít vyjádření přizvaných odborníků. Nejvyšší správní soud je však toho názoru, že i podle nové právní úpravy platí, že pověří-li zadavatel hodnocením nabídek komisi, musí tento úkon provést tato komise a nikoli jiný subjekt. Pokud tedy stěžovatel hodnotící komisi ustanovil (slovy nového zákona ‚pověřil‘), byl zodpovědný za to, že tato komise provede hodnocení nabídek. (…) Žalovaný navíc správně zdůraznil, že ani zákon o zadávání veřejných zakázek nepočítá s tím, že by vlastní hodnocení nabídek provedl přizvaný odborník; jeho závěrů lze využít, ovšem konečné posouzení musí provést buď zadavatel, nebo jím pověřená hodnotící komise.“

121.     Je však důležité zdůraznit, že když jmenovaný soud v odkazovaném případě shledal, že postup zadavatele představoval porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek i podle právní úpravy „nového“ zákona, po skutkové stránce se jednalo o naprosto očividně diametrálně odlišný případ od zde přezkoumávané věci. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, v případě, o kterém rozhodoval jmenovaný soud, hodnotící komise podklady zpracované externím poradcem pouze bez dalšího převzala, aniž by hodnocení nabídek sama provedla, hodnotící komise tedy bez dalšího převzala celý obsah těchto podkladů, který ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek pouze uvedla větou „hodnotící komise se podrobně seznámila s připraveným hodnocením“.

122.     Ovšem ve zde šetřené věci je naopak z příslušné dokumentace patrné, že hodnotící komise se hodnocením podaných nabídek reálně zabývala, a zároveň zejména provedla i „konečné posouzení“, které je obsahem zprávy o hodnocení nabídek. Uvedená skutečnost vyplývá již z pouhého porovnání vydané zprávy o hodnocení nabídek s předmětným podkladovým materiálem „znaleckého posouzení“ (o němž se zadavatel ve svých vyjádřeních zmiňuje jako o „závěrech znaleckého ústavu“; ve spisovém materiálu soubor s názvem „Pravidla hodnoceníV.25.xlsx“, dále jen jako „znalecké posouzení“). Svou strukturou i obsahem se na první pohled jedná o odlišné dokumenty. Hodnotící komise dokonce ani v úplnosti nepřevzala závěry ohledně navrhovaného bodování nabídek v jednotlivých aspektech druhého kritéria hodnocení, ke kterým zpracovatelé tohoto dokumentu dospěly. Ve zprávě o hodnocení nabídek se hodnotící komise při výsledném konečném hodnocení odlišuje oproti tomuto podkladu v bodování nabídek celkově v 21 případech, a to u 14 hodnocených aspektů, přičemž odlišnosti se vyskytují u všech dodavatelů. Uvedené pak zcela vyvrací domněnku navrhovatele, na jejímž základě konstruuje údajnou nezákonnost postupu zadavatele při hodnocení nabídek, tedy že „komise převzala hodnocení nabídek provedené třetí osobou tím, že se na něm shodla,“ neboť není pravdou, že třetí osoba (která není členem hodnotící komise) provedla přímo bodové ohodnocení nabídek, resp. není pravdou, že hodnotící komise převzala toto hodnocení, že by tudíž hodnotící komise k názoru externího subjektu přistupovala jako k „závaznému návodu“. Uvedená zjištění Úřadu korespondují i s opakovaně vyjádřeným stanoviskem zadavatele, že „hodnotící komise vzala názory znaleckého ústavu do úvahy a při svém vlastním posouzení k nim přihlédla dle jejich přesvědčivosti a odůvodnění“. Úřad tudíž konstatuje, že z ničeho nevyplývá, že by vlastní hodnocení nabídek neprovedla zadavatelem pověřená hodnotící komise, nýbrž terminologií zákona „přizvaný odborník“, případně, že by hodnotící komise externě zpracovaný podklad pouze bez dalšího převzala, aniž by hodnocení nabídek provedla sama, nelze tak ani shledat, že by zákonná pravidla v tomto ohledu mohla být porušena.

123.     Co se týče názoru navrhovatele, že je nepřípustné, když ze zprávy o hodnocení nabídek není patrné, jaké závěry „znaleckého posouzení“ byly komisí převzaty a v jaké míře, ani že zadavatel alespoň v průběhu zadávacího řízení tento dokument dodavatelům neposkytl tak, aby sami dodavatelé mohli zjistit myšlenkové postupy členů hodnotící komise, Úřad uvádí, že zákonné obsahové náležitosti písemné zprávy o hodnocení nabídek jsou konkretizovány v ustanovení § 119 odst. 2 zákona. Pod písm. b) je na tomto místě zadavatelům uložena povinnost uvést ve zprávě o hodnocení nabídek výčet fyzických osob, které se na hodnocení podílely, v části věty za středníkem je pak upřesněno, že se uvedené vztahuje i na přizvané odborníky, pokud byly jejich závěry zohledněny při hodnocení. Pro úplnost Úřad uvádí, že ze zákona nevyplývá pro zadavatele povinnost blíže tyto osoby podílející se na hodnocení dělit do skupin na členy hodnotící komise a ty ostatní, jak navrhovatel tvrdil v podaných námitkách.

124.     V souladu s uvedenou zákonnou povinností v tomto případě zpráva o hodnocení nabídek ve svém úvodu obsahuje výčet 8 osob, které se podílely na hodnocení. Zadavatel následně v rozhodnutí o námitkách navrhovatele informoval, že „při hodnocení byly zohledněny závěry zpracovatelů znaleckého posouzení. Těmito odborníky byli Michal Manhart a Jakub Sebek.“ Zadavatelem jmenované osoby jsou rovněž ve zprávě o hodnocení nabídek uvedeny mezi osobami, které se na hodnocení podílely. Dle názoru Úřadu však nelze ze zákonné úpravy nijak dovodit povinnost zadavatelů ve zprávě o hodnocení nabídek blíže specifikovat, jaké závěry (názory) přizvaných odborníků byly zohledněny při hodnocení nebo v čem konkrétně a do jaké míry se závěry přizvaných odborníků promítly do hodnocení nabídek učiněného zadavatelem (komisí). Rovněž znění ustanovení § 119 odst. 2 písm. d) zákona upravující povinné náležitosti popisu hodnocení obsaženého ve zprávě o hodnocení nabídek v žádné souvislosti se závěry přizvaných odborníků nepracuje, naopak z bodů 1. a 2. daného ustanovení výslovně vyplývá, že předmětem popisu hodnocení jsou hodnocené údaje z nabídek odpovídající kritériím hodnocení a popis hodnocení údajů z nabídek v jednotlivých kritériích hodnocení. Smyslem a účelem ve zprávě o hodnocení nabídek uvedeného popisu hodnocení tak má být zachycení rozhodných myšlenkových procesů hodnotitele týkajících se obsahu podaných a hodnocených nabídek, a zachycení toho, kterak tyto údaje z nabídek naplňují konkrétní podmínky hodnotícího kritéria; v uvedeném smyslu se zadavatel (komise) musí ve zprávě o hodnocení nabídek přezkoumatelným způsobem vyjádřit.

125.     Ani povinnost transparentního a přezkoumatelného postupu však v sobě nezahrnuje povinnost, aby ve zprávě o hodnocení nabídek zadavatel (komise) zaujímal explicitně postoj a argumentačně se vypořádával s každým dílčím názorem (zachyceném v některém z podkladů pro hodnocení) na kvalitu nabídek, resp. na naplnění hodnotících kritérií, který se v průběhu hodnocení vyjeví. Z definovaných obsahových požadavků zprávy o hodnocení nabídek (§ 119 odst. 2 zákona), ani zásady transparentnosti takovou povinnost nelze dovodit. Naopak je logické, že pokud je ustanoveno kolegium hodnotící komise, je za závazný relevantní výsledek hodnocení nutno považovat až takto kolektivním způsobem přijatý a schválený dokument, tedy zprávu o hodnocení nabídek. Pro dotčené dodavatele je i z hlediska případného přezkumu postupu zadavatele v řízení před Úřadem relevantní především tento přijatý a schválený výstup, tj. samotná zpráva o hodnocení nabídek, resp. její obsah, včetně popisu hodnocení údajů z nabídek v jednotlivých kritériích hodnocení (§ 119 odst. 2 bod 1. a 2. zákona).

126.     Nadto je třeba současně doplnit, že z žádného ustanovení zákona neplyne povinnost zadavatele umožnit účastníkovi zadávacího řízení nahlédnout do dokumentace o zadávacím řízení jako takové, ba naopak je zadavatel podle ustanovení § 218 odst. 2 písm. a) zákona povinen odepřít přístup k informacím, které se týkají obsahu nabídek uchazečů o zakázku a osob, které se podílejí na průběhu zadávacího řízení. Úřad uvádí, že v tomto případě nelze tedy ani konstatovat porušení některé ze zásad uvedených v ustanovení § 6 zákona, když navrhovatel měl pro svoji obranu před možným nezákonným postupem zadavatele v souladu s ustanovením § 123 zákona k dispozici veškeré zákonem přiznané informace a údaje (doklady) o vybraném dodavateli. V tomto ohledu zákon žádnou další možnost na přístup ke zdroji informací (v nadlimitním režimu) nedává.

127.     Přijetí zprávy o hodnocení nabídek ve výsledné podobě může obecně předcházet rozličně náročný průběh procesu hodnocení. V praxi jsou běžné situace, kdy si v případě některých zadávacích řízení hodnotící komise nechá připravit řadu dílčích podpůrných podkladů a až poté rozhodne, v jiných případech pak proces hodnocení může být naopak daleko přímočařejší, například fakticky zahrnující „pouze“ jediné jednání hodnotící komise. Dle Úřadu nelze po zadavateli požadovat, aby ve zprávě o hodnocení nabídek v rámci popisu hodnocení údajů z nabídek způsob hodnocení popisoval v takové podobě, že kromě uvedení hodnocených údajů z nabídek a přezkoumatelného zdůvodnění, kterak se tyto údaje promítly do způsobu hodnocení (přidělených bodů) v daném hodnotícím kritériu, by zde také navíc měl zadavatel obligatorně popisovat obsah dílčích podkladů (nad rámec hodnocených údajů z nabídek) či specifikovat a rozvádět dílčí závěry a názory jednotlivých osob podílejících se na hodnocení a jejich argumentační vypořádání, tedy zda a jak se k danému dílčímu názoru konkrétního hodnotitele přihlédlo ve výsledné podobě hodnocení, či nikoliv.

128.     Dle názoru Úřadu tak jistě není úkolem zadavatele (hodnotící komise), aby snad do zprávy o hodnocení nabídek rozepisoval de facto záznam o průběhu jednání hodnotící komise, jednotlivé dílčí úvahy osob, které se na hodnocení podílely, nebo snad obligatorně vypořádával kvalitu a přesvědčivost podpůrných podkladů, které si hodnotící komise sama z vlastní vůle nechala zpracovat, a následně ve zprávě o hodnocení nabídek zadavatel popisoval, do jaké míry z těchto jednotlivých dílčích podkladů (zde z dokumentu označovaném jako „závěry znaleckého ústavu“, resp. tedy z názoru zpracovatelů tohoto materiálu) skutečně i čerpal ve výsledném hodnocení (bodování), a jak se tedy dílčí podklad či názor některých osob podílejících se na hodnocení promítl do výsledného rozhodnutí kolegia všech hodnotitelů, tzn. do konečného popisu hodnocení zachyceného ve zprávě o hodnocení nabídek přijatého zadavatelem (hodnotící komisí).

129.     Jinými slovy, hodnotící komise ze zákona hodnotí hodnocené údaje z nabídek, to znamená, že předmětem hodnocení je obsah podaných nabídek, nikoliv vlastní dílčí podpůrné podkladové materiály vypracované pro jednání hodnotící komise, ani dílčí názory a úvahy jednotlivých hodnotitelů, ze kterých hodnotící komise skutečně může při výsledném konečném hodnocení vycházet, ale od kterých se může v průběhu hodnocení i odchýlit nebo se ve schválené podobě zprávy o hodnocení nabídek nemusí projevit vůbec.

K aplikaci tzv. koeficientu pro normování bodového zisku dle váhy subkritéria

130.     Další okruh navrhovatelových námitek se týká tvrzení, že zadavatel v rozporu se zadávacími podmínkami upravil dodatečně způsob hodnocení nabídek, když vytvořil a aplikoval tzv. koeficient pro normování bodového zisku v subkritériu dle váhy subkritéria, čímž chybně aplikoval hodnotící kritéria v rozporu s postupem, který zadavatel stanovil v zadávacích podmínkách. Navrhovatel poukazuje na pravidla hodnocení stanovená v kapitole 7. „Pravidla pro hodnocení nabídek“ dílčí zadávací dokumentace, přičemž dle navrhovatele aplikace jakéhokoliv koeficientu či normování není v zadávacích podmínkách upravena.

131.     Navrhovatel svou námitkou poukazuje na následující situaci, která při hodnocení nabídek v tomto případě nastala. V zadávacích podmínkách zadavatel stanovil 5 různých subkritérií, které bude hodnotit v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ (s vahou 50 %). Jednotlivým subkritériím v rámci tohoto dílčího kritéria zadavatel určil různou váhu (30 %, 20 %, 10 %, 10 % a 30 %). V rámci každého subkritéria zadavatel definoval různý počet hodnocených aspektů (7, 4, 5, 4 a 6), jejichž splnění bude u nabídek bodovat minimálně 1 bodem až maximálně 4 body. Nabídky tedy mohly v případě jednotlivých subkritérií získat odlišný maximálně možný počet bodů (28, 16, 20, 16 a 24) určený konkrétním počtem hodnocených aspektů v jednotlivém subkritériu. V pravidlech pro hodnocení (čl. 7.2.2. dílčí zadávací dokumentace) je ke způsobu přepočtení dosažených bodů na váhu daného subkritéria výslovně uvedeno, že „[v] rámci subkritéria budou u hodnocené nabídky sečteny dosažené body u jednotlivých aspektů. Bodové hodnocení nabídek v daném subkritériu se přepočítá s ohledem na váhu daného subkritéria tak, že se vynásobí zlomkem, v jehož čitateli bude váha daného subkritéria a ve jmenovateli číslo 100.“

132.     Ve zprávě o hodnocení nabídek je způsob vyhodnocení udělených bodů popsán na str. 28 a následujících. Zadavatel zde mj. předložil tabulku, která „rekapituluje bodové hodnocení jednotlivých aspektů a obsahuje jejich přepočet na bodové hodnocení subkritérií a kritéria ‚Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení’.“ Například ve vztahu k 1. subkritériu má tabulka následující podobu:

Pod vysvětlivkou 1) položky „Subkritérium – prostý součet bodů“ je pak níže uvedeno: „Prostý součet bodů získaných za jednotlivé aspekty hodnocené v rámci subkritéria. Tato hodnota slouží jako vstupní hodnota pro další operace prováděné dle pravidel pro hodnocení definovaných v zadávacích podmínkách (viz kapitola 7).“

Pod vysvětlivkou 2) položky „Subkritérium – prostý součet * váha subkritéria / 100“ je níže uvedeno: „Prostý součet bodů získaných za jednotlivé aspekty hodnocené v rámci subkritéria vynásobený zlomkem, v jehož čitateli je váha daného subkritéria a ve jmenovateli číslo 100. Tato operace je popsána v pravidlech pro hodnocení definovaných v zadávacích podmínkách na str. 7.“

Pod vysvětlivkou 3) položky „Subkritérium – bodový zisk přepočtený podle váhy subkritéria“ se uvádí: „Bodový zisk subkritéria vynásobený koeficientem pro normování ⁵⁾. Tato operace je prováděna v souladu se stanovenými váhami subkritérií v kapitole 7.2.2 na str. 6 zadávací dokumentace.“

133.     V posledně zmíněném řádku „Subkritérium – bodový zisk přepočtený podle váhy subkritéria“ jsou tedy zaznamenány bodové hodnoty, které zadavatel získal po aplikaci předmětného sporného koeficientu pro normování, tzn. matematickou operací spočívající v tom, že hodnotou koeficientu pro normování (určeného pro každé jednotlivé subkritérium zvlášť) vynásobil u daného dodavatele hodnotu získanou po vynásobení prostého součtu bodů obdržených za jednotlivé aspekty hodnocené v rámci subkritéria zlomkem, v jehož čitateli je váha daného subkritéria a ve jmenovateli číslo 100, tj. u dané nabídky vynásobil koeficientem pro normování daného subkritéria hodnotu uvedenou v tabulce o řádek výše.

134.     Přímo ve zprávě o hodnocení nabídek zadavatel povahu, důvody pro aplikaci a popis způsobu určení tohoto koeficientu pro normování objasňuje v textu pod vysvětlivkou 5):

„Koeficienty pro výpočet bodového zisku za subkritéria, přepočtený podle váhy subkritéria stanovené v pravidlech pro hodnocení nabídek, jsou zachyceny v následující tabulce. 

Výše uvedený výpočet koeficientu pro normování bodového zisku subkritéria dle váhy subkritéria vychází z následujících skutečností uvedených v pravidlech pro hodnocení nabídek (kapitole 7 zadávací dokumentace):

• Zadavatel jednoznačně definoval, jaká subkritéria budou hodnocena v rámci hodnocení technické úrovně nabízeného řešení (úvodní sloupec), a jakou budou mít tato subkritéria v rámci hodnocení váhu (sloupec D).
• Dále zadavatel rovněž v rámci každého subkritéria jednoznačně definoval aspekty, které budou předmětem hodnocení a stanovil 4 bodovou stupnici pro hodnocení těchto aspektů. Vymezení a počet aspektů hodnocených v rámci subkritéria nijak nesouvisí s jejich váhou (sloupce A-C) a subkritéria mají aspekty definovány v takovém počtu, aby umožnili zadavateli hodnotit veškeré podstatné aspekty nabídek v rámci daného subkritéria.
• Aby mělo subkritérium v rámci kritéria hodnocení Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení zadavatelem definovanou váhu, je nutné jej tzv. na tuto váhu normovat. Tj. musí být pro každé subkritérium stanoven takový koeficient (sloupec E), kterým když se vynásobí přepočtený bodový zisk za subkritérium, tak bude tento výsledek odpovídat váze daného subkritéria. Bez této operace by zadavatel nedostál pravidlům definovaným zadávací dokumentací, protože by váhu subkritéria stanovoval počet aspektů, nikoliv jemu stanovená váha v zadávacích podmínkách.“

135.     V rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 pak zadavatel na opakovanou námitku v této věci dále blíže vysvětluje, že bodová hodnocení jsou normována na základě tabulky uvedené na str. 6 dílčí zadávací dokumentace, přičemž uvádí:

„Z této tabulky je zcela jednoznačné, že zadavatel stanovil jednotlivým subkritériím váhu. Zadavatel pak v textovém popise nijak nepopsal vzorec pro normování získaného bodového hodnocení dle stanovené váhy subkritéria, protože by duplicitně uváděl informaci již obsaženou ve výše uvedené tabulce. To je dáno především tím, že promítnout do bodové hodnoty váhu lze jen jediným možným způsobem, označovaným jako tzv. normování. Jedná se o matematickou operaci.

Pro úplnost zde zadavatel rekapituluje také vysvětlení postupu při normování, které již bylo obsaženo v předešlé odpovědi stěžovateli. Stěžovatel ve své námitce směšuje proces normování bodových výsledků subkritérií s krokem v hodnocení, který stanoví, že:

‘V rámci subkritéria budou u hodnocené nabídky sečteny dosažené body u jednotlivých aspektů. Bodové hodnocení nabídek v daném subkritériu se přepočítá s ohledem na váhu daného subkritéria tak, že se vynásobí zlomkem, v jehož čitateli bude váha daného subkritéria a ve jmenovateli číslo 100.‘

Uvedený krok však není transformací bodového hodnocení dle váhy subkritéria, neboť by takto získané bodové hodnocení neměla váhu, kterou zadavatel v zadávacích podmínkách jednoznačně stanovil v rámci kritéria Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení (viz tabulka uvedená výše nebo kapitola 7 Pravidla pro hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci).

Zadavatel jednoznačně definoval, jaká subkritéria budou hodnocena v rámci hodnocení technické úrovně nabízeného řešení, a jakou budou mít tato subkritéria v rámci hodnocení váhu.

Dále zadavatel rovněž v rámci každého subkritéria jednoznačně definoval aspekty, které budou předmětem hodnocení, a stanovil 4 bodovou stupnici pro hodnocení těchto aspektů. Vymezení a počet aspektů hodnocených v rámci subkritéria nijak nesouvisí s jejich váhou a subkritéria mají aspekty definovány v takovém počtu, aby umožnili zadavateli hodnotit veškeré podstatné aspekty nabídek v rámci daného subkritéria.

Aby mělo Subkritérium v rámci kritéria hodnocení Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení zadavatelem definovanou váhu, je nutné jej tzv. na tuto váhu normovat. Bez této operace by zadavatel nedostál pravidlům definovaným zadávací dokumentací, protože by váhu subkritéria stanovoval počet aspektů, nikoliv jemu stanovená váha v zadávacích podmínkách.

(…)

Z předešlé tabulky výše [tabulka uvedená v bodě 134. odůvodnění tohoto rozhodnutí – pozn. Úřadu] je tak (viz sloupec C) patrné, že bez provedení normování by zadavatel nepostupoval v souladu s jím definovanými pravidly a subkritéria by měla váhu stanovenou počtem hodnocených aspektů. Tj. není pravdivé tvrzení, že zadavatel provedl normování bodových hodnot nad rámec jím stanovených pravidel pro hodnocení. (…)“

136.     Navrhovatel se zdůvodněním zadavatele nesouhlasí. Navrhovatel zejména argumentuje, že zadávací dokumentace (včetně zadavatelem odkazované tabulky ze str. 6 dílčí zadávací dokumentace) sice obsahuje stanovenou váhu subkritérií, avšak „nikde jasně nestanoví, že by mělo docházet k nějakému normování bodové hodnoty daného subkritéria s ohledem na skutečnost, že v rámci subkritérií byl hodnocen různý počet aspektů a za každé subkritérium mohl být tedy ve svém důsledku získán různý počet bodů.“ Navrhovatel poukazuje na to, že zadavatel v zadávací dokumentaci explicitně stanovil pouze pravidlo (vzorec) spočívající v tom, že „bodové hodnocení nabídek v daném subkritériu se přepočítá s ohledem na váhu daného subkritéria tak, že se vynásobí zlomkem, v jehož čitateli bude váha daného subkritéria a ve jmenovateli číslo 100.“ Dle navrhovatele je zřejmé, že v zadávací dokumentaci stanovená pravidla pro hodnocení „nikde neobsahují pravidlo, dle kterého by měl být celkový bodový zisk v rámci daného subkritéria upraven hned dvěma pravidly, jak dovozuje zadavatel. Nejprve by měla být určena váha kritéria a následně by mělo dojít k normování bodového zisku. Tento postup a pravidla v zadávacím dokumentu jednoduše obsažena nejsou a ani žádným výkladem je nelze dovodit, pokud výkladem nebudeme sledovat předem určený a definovaný cíl, který nám vyhovuje.“ Zadavatel tedy namísto hodnocení podle zadávacích podmínek stanovených v Pravidlech pro hodnocení nabídek na str. 7 (na které se i sám odkazuje ve zprávě o hodnocení nabídek) postupoval v rozporu s jím stanoveným postupem a vytvořil zcela nový postup, který zřejmě odpovídá jeho intepretaci zadávacích podmínek, jejichž text a obsah ovšem takovou interpretaci neumožnuje. (…) Zadavatel je veden ideou, že musí normovat bodové zisky, aby byla váha subkritérií porovnatelná. To měl ovšem zadavatel jasně a předem vymezit v zadávacích podmínkách, není možné dodatečně měnit podmínky pro hodnocení. Jak navrhovatel ve svých námitkách uvedl, je to zadavatel, kdo nese plnou odpovědnost za zadávací podmínky. Byl to zadavatel, kdo určil, jaká budou subkritéria, jaké a jaký počet aspektů bude v rámci každého subkritéria hodnocen, a tedy jaký maximální bodový zisk může být za dané subkritérium udělen. Právě tato skutečnost mohla mít vliv i na stanovení váhy subkritéria. (…) Navrhovatel má za to, že pokud zadavatel chtěl použít určitý postup při hodnocení, měl ho jasně popsat tak, aby nebyly ohledně způsobu hodnocení žádné pochybnosti. Jakékoliv další doplňování procesu hodnocení a další ‚matematické operace‘ představuje netransparentní postup zadavatele, které je v rozporu se zákonem.“

137.     Po zvážení všech okolností a argumentace obou stran Úřad uvádí, že nelze souhlasit s navrhovatelem v tom, že zadavatel v tomto sporném ohledu postupoval netransparentně a v rozporu se zákonem.

138.     Zadavatel při hodnocení nabídek zvolil výše představený výklad stanovených pravidel pro hodnocení nabídek, který následně při hodnocení nabídek skutečně uplatnil a svůj postup vycházející z jím zvoleného výkladu pravidel pro hodnocení nabídek podrobně a srozumitelně popsal ve zprávě o hodnocení nabídek. Dle Úřadu zadavatelův postup, tj. normování bodové hodnoty subkritéria s ohledem na různý počet hodnocených aspektů v každém subkritériu určeným koeficientem na v zadávacích podmínkách jasně stanovenou určitou váhu tohoto subkritéria (tak, aby výsledná váha/poměr mezi všemi subkritérii odpovídala v zadávacích podmínkách stanovené váze), byl učiněn v souladu a v mezích stanovených pravidel pro hodnocení (kapitola 7. dílčí zadávací dokumentace), jelikož má logickou oporu a jednoznačný základ již v jasně stanovených váhách jednotlivých subkritérií hodnocení (tabulka na str. 6 dílčí zadávací dokumentace). Když zadavatel takto stanovil váhu jednotlivých subkritérií, zahrnul tím (implicitně) do zadávacích podmínek matematické vztahy a výpočetní operace, které jsou z logiky věci nezbytné k tomu, aby váha jednotlivého subkritéria skutečně i v aplikační praxi byla při hodnocení zohledněna tak, jak byla předem stanovena. Nelze tedy přisvědčit tvrzení navrhovatele, že by zadavatel provedl bodové normování nad rámec jím stanovených pravidel pro hodnocení.

139.     Zadavatelem aplikovaný postup představuje dle Úřadu transparentní variantu postupu, již proto, že se jedná o jediný výklad zadávacích podmínek, který se ve svém důsledku neodklání od zcela zásadního parametru v tomto případě stanoveného způsobu hodnocení nabídek, tedy jasně určených vah jednotlivých subkritérií dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“. Již ze skutečnosti určení jednotlivých vah mezi danými subkritérii pramení rovněž vztahy, které musí mezi těmito subkritérii panovat. Úřad tak považuje za rozhodné, že provedené normování svými dopady nikterak nejde nad rámec stanovených pravidel, naopak tento krok vede k docílení předpokládaného stavu, kdy v zadávacích podmínkách stanovená váha daného subkritéria bude ve výsledku skutečně zachována. V opačném případě – bez použití tzv. koeficientu pro normování – by výsledek hodnocení de facto reálně neodpovídal stanoveným vahám jednotlivých subkritérií, tudíž již z matematické logiky je zřejmá nezbytnost takového postupu, a rovněž by bez této výpočetní operace parametr váhy daného subkritéria stanovený v zadávacích podmínkách nebyl v podstatě relevantní a v rozporu se zněním stanovených zadávacích podmínek o váze jednotlivých subkritérií by tudíž daná subkritéria měla váhu určenou počtem hodnocených aspektů, a nikoliv váhu stanovenou v zadávacích podmínkách. Pokud by zadavatel početní operace související s daným koeficientem pro normování neprovedl a přepočtení získaných bodů na stanovenou váhu v daném subkritériu by spočívalo toliko v kroku - prostý součet bodů * váha subkritéria / 100 - vedlo by to k jedinému, a to k situaci, že namísto stanovených vah (30 %, 20 %, 10 %, 10 % a 30 %) by váhy jednotlivých subkritérií byly v odlišném poměru (37,50 %, 14,29 %, 8,93 %, 7,14 % a 32,14 %), což by evidentně vedlo pouze k tomu, že v zadávacích podmínkách jednoznačně stanovené váhy daných subkritérií by nebyly v praxi naplněny a kvalita nabídek by tak v tomto dílčím hodnotícím kritériu byla hodnocena v jiném než od počátku stanoveném a předvídatelném poměru.

140.     Pokud jde o argumentaci navrhovatele, že zadavatel je odpovědný za jím stanovené zadávací podmínky a pokud zadávací dokumentace připouští rozdílný výklad, nemůže interpretační nejistota stíhat žádného z uchazečů, Úřad uvádí, že i případná nejistota ve výkladu zadávacích podmínek (co se týče zadavatelem zvoleného postupu při hodnocení nabídek) v tomto případě nebyla jakkoliv způsobilá stíhat žádného z uchazečů, ani nevedla žádným způsobem k tíži (újmě) dodavatelů. V tomto ohledu ani případný odlišný výklad zadávacích podmínek (tedy pokud by žádné „normování bodového hodnocení“ neproběhlo) nebyl způsobilý k jakémukoliv ovlivnění dodavatelů v koncipování nabídek. Faktor přítomnosti “normování” nijak nemohl ovlivnit dodavatele při přípravě nabídek, neboť se nijak nedotýká požadavků zadavatele na to, jak měli dodavatelé koncipovat své nabídky (tak, aby co nejlépe uspěli), včetně toho, jaké elementy nabízeného plnění budou předmětem hodnocení, ani předmětný postup zadavatele (jím aplikovaný výklad zadávacích podmínek) neměl a ani nemohl mít v tomto případě žádný vliv na výběr nejvhodnější nabídky, resp. úspěch jakéhokoliv z dodavatelů při hodnocení nabídek, když ve svém důsledku vedl ke zcela drobným, marginálním změnám v počtu přidělených bodů, které se u jednotlivých nabídek pohybovaly v řádu desetin a setin bodů (viz následující odstavec). Z čehož důvodu dle Úřadu ani nelze na zde šetřený případ vztáhnout navrhovatelem odkazovaný rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 3/2009 ze dne 10. 3. 2011, z nějž navrhovatel cituje: “Pokud zadávací dokumentace […] objektivně připouští rozdílný výklad, nemůže taková interpretační nejistota stíhat žádného z uchazečů, ale zadavatele samotného.“ Navrhovatelem odkazovaný případ se týkal posouzení zákonnosti rozhodnutí o vyloučení uchazeče o veřejnou zakázku ze zadávacího řízení, kdy důvodem pro vyloučení bylo nesplnění “sporné” zadávací podmínky týkající kvalifikačních předpokladů a navrhovatelem dovolávaná interpretační nejistota se tak týkala v zadávací dokumentaci stanovených zadavatelových požadavků na zpracování nabídek a předmětná interpretační nejistota zadávacích podmínek stíhala dodavatel tím, že vedla k vyloučení dodavatele z účasti v zadávacím řízení, avšak zde posuzovaná otázka je zcela odlišná, v tomto případě se týká transparentnosti postupu zadavatele při hodnocení nabídek, konkrétně normování bodového hodnocení, kterým nejsou požadavky kladené zadavatelem na zpracování nabídek, ani následné vyhodnocení jejich naplnění jakkoliv reálně dotčeny. Právě uvedené se vztahuje i na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 86/2008-222 ze dne 25. 3. 2009, který navrhovatel v návrhu k této věci rovněž cituje.

141.     Rovněž v kontextu této námitky se nabízí úvaha, že i pokud by snad Úřad shledal, že se jednalo o nezákonný postup, zda by vůbec mohla být naplněna podmínka pro uložení nápravného opatření dle § 263 odst. 2 zákona spočívající v existenci alespoň potenciálního vlivu na výběr dodavatele, tedy zda případné pochybení zadavatele ovlivnilo nebo alespoň mohlo ovlivnit výběr dodavatele, neboť i když uvážíme situaci, že bychom spornou matematickou operaci přepočtení zisku bodů v subkritériích podle váhy daného subkritéria  (nebo-li tzv. koeficientu pro normování) vůbec neaplikovali a v každém subkritériu by se tak váha daného subkritéria zohlednila pouze výpočtem – prostý součet obdržených bodů * váha subkritéria / 100 – na výsledném pořadí nabídek by to ani potenciálně nemohlo mít žádný vliv. Pro žádnou z hodnocených nabídek (ani pro nabídku, která se celkově umístila jako druhá nejvýhodnější, ani pro nabídku navrhovatele) by to neznamenalo žádný rozhodný bodový zisk a tento postup by nebyl jakkoliv způsobilý mít vliv na výsledné umístění nabídky vybraného dodavatele na prvním místě. Stále by tím totiž nijak nebylo dotčeno pravidlo o 50 % redukci celkově obdržených bodů v daném hodnotícím kritériu za každý aspekt ohodnocený 1 bodem; vzhledem k tomu, že daná situace nastala u každé nabídky vyjma nabídky vybraného dodavatele, a to hned několikanásobně, nabídka vybraného dodavatele se v každém uvažovaném případě v rámci kritéria hodnocení „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ umístí na prvním místě pořadí, získá tak v tomto kritériu po přepočtu dle váhy kritéria 50 bodů, kdežto všem ostatním nabídkám bude přiřazen počet bodů řádově nižší, a to v jednotkách a desetinách bodů, na čemž se nic nezmění, ať již aplikujeme tzv. koeficient pro normování či nikoliv. Například navrhovatel, jehož nabídka se umístila v tomto kritériu jako další v pořadí, by bez aplikace tzv. koeficientu pro normování obdržel za dané kritérium pouze o cca setiny vyšší bodový zisk (tj. namísto 5,66 bodů by si připsal 5,8 bodů). Rovněž dodavatel Techniserv, jehož nabídka se v celkovém hodnocení za obě hodnotící kritéria umístila jako druhá v pořadí, by si při neaplikování tzv. koeficientu pro normování v kritériu „Kvalita a technická úroveň nabízeného řešení“ připsal rozdílné body pouze v řádu setin a desetin (konkrétně namísto 0,3 bodů by se jednalo o 0,32 bodů). Je tak evidentní, že při součtu hodnot za obě kritéria hodnocení, kdy nabídka vybraného dodavatele celkem získala 70,19 bodů, druhá v pořadí nabídka dodavatele Techniserv 50,3 bodů, nabídka navrhovatele následně 41,65 a nabídka dodavatele Altair 18,34 bodů, by v žádném případě nemohlo být těmito zcela marginálními změnami v bodování celkové umístění nabídky vybraného dodavatele jako té nejvýhodnější jakkoliv dotčeno.

142.     S ohledem na právě uvedené je nutné odmítnout tvrzení navrhovatele, že „[b]odový zisk v případě použití pouze váhy subkritéria a bodový zisk při použití navíc zadavatelem vytvořeného pravidla, resp. koeficientu pro normování, se liší, což může mít zásadní vliv na pořadí nabídek, zejména pak v případě, že zadavatel aplikuje zcela nepochopitelnou opakovanou 50% redukci bodů, která je dle navrhovatele rovněž v rozporu se zákonem.“ Úřad uvádí, že bodový zisk by se skutečně v obou případech u jednotlivých nabídek lišil, ale jak bylo vyloženo výše, nikterak nelze souhlasit s tvrzením, že by zohlednění tzv. koeficientu pro normování mohlo mít rozhodný vliv na pořadí nabídek a výběr dodavatele. Naopak je zjevné, že v tomto případě je vliv postupu zadavatele na výběr dodavatele zcela vyloučen, jelikož případné změny bodování jsou výhradně bezvýznamného charakteru. Navíc je patrné, že se v tomto případě žádným způsobem ani nejedná o situaci, kdy by zadavatel jím zvoleným postupem zvýhodňoval určité účastníky zadávacího řízení oproti jiným či jinak vytvářel nerovné podmínky pro účast dodavatelů v zadávacím řízení.

143.     Úřad k této dílčí námitce dodává, že neshledal v postupu zadavatele ani jakékoliv další případné prvky, jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech tohoto kroku zadavatele. Postup zadavatele není nečitelný nebo nepřehledný, ani dopady na kontrolovatelnost postupu nejsou přítomny, naopak postup zadavatele (aplikace matematických postupů) je jednoznačně zpětně kontrolovatelný dle konkrétního popisu způsobu hodnocení uvedeného ve zprávě o hodnocení nabídek.

K námitce týkající se zohlednění váhy typových požadavků ve 2. subkritériu

144.     Rozpor se stanovenými pravidly pro hodnocení nabídek navrhovatel shledává též v tom, že zadavatel v čl. 7.2.2.2. dílčí zadávací dokumentace v rámci vymezení 2. subkritéria „Vhodnost návrhu architektury řešení z pohledu budoucího rozvoje“ stanovil:

„Vhodnost návrhu architektury bude hodnocena z pohledu vhodnosti zvolené architektury na řešení následujících typových požadavků na budoucí rozvoj:

A.      Přidání nového uveřejňovacího formuláře obsahujícího 50 atributů a 30 validačních pravidel. (váha 50%)

B.      Přidání nebo odebrání validačního pravidla do existujícího formuláře. (váha 25%)

C.      Přidání nebo odebrání atributu do existujícího formuláře. (váha 25%),“

dle navrhovatele však zadavatel již blíže jakkoliv nestanovil, jak požadavky pod písm. A – C a jejich váha souvisí s hodnocenými aspekty v tomto subkritériu, jak jsou vzájemně provázány. Dle navrhovatele není vůbec zřejmé, jakou roli tyto typové požadavky a jejich váha hrály v bodování hodnocených aspektů. Kromě toho, že jsou zadávací podmínky v tomto směru neurčité, dle názoru navrhovatele vyplývá ze zadavatelem provedeného hodnocení, že zadavatel jím stanovené váhy jednotlivých požadavků uvedených pod písm. A – C nakonec vůbec nezohlednil. Navrhovatel tvrdí, že ani ve (3.) hodnocení zadavatel jakkoliv v odůvodnění nespecifikoval, jak váha jednotlivých požadavků byla při hodnocení zohledněna, což činí rozhodnutí zadavatele nepřezkoumatelným a netransparentním.

145.     K argumentaci zadavatele z rozhodnutí o námitkách, že „[v]yjádření stěžovatele je nepravdivé. Zadavatel v rámci hodnocení jednoznačně popsal hodnocení jednotlivých aspektů, které měli být hodnoceny v rámci subkritéria „Vhodnost návrhu architektury řešení z pohledu budoucího rozvoje“ a v závěru tohoto hodnocení uvedl, že „Výše popsané platí pro všechny typové požadavky na budoucí rozvoj, a jejich dílčí hodnocení je tak v rámci aspektu shodné.

Pokud tedy stěžovatel získal v rámci všech typových požadavků, např.:

• 4 body je hodnocení daného aspektu v rámci subkritéria 4*50/100+4*25/100+4*25/100, což je rovno 4
• 1 bod je hodnocení daného aspektu v rámci subkritéria 1*50/100+1*25/100+1*25/100, což je rovno 1

Tj. již z výše popsaného, a také ze zadávací dokumentace, je zřejmé, že mají-li jednotlivé typové požadavky shodné bodové hodnocení, je bodové hodnocení daného aspektu identické s tímto hodnocením.

Zadavatel v hodnocení uvedl již výsledné bodové hodnocení aspektu. Zadavatel také jednoznačně uvedl, že je hodnocení jednotlivých typových požadavků na budoucí rozvoj shodné. Tj. zadavatel uvedl ve zprávě o hodnocení popis hodnocení, a to provedl v souladu s podmínkami stanovenými v zadávacích podmínkách,“

se navrhovatel vyjadřuje tak, že mu není postup zadavatele při výpočtu stále zřejmý. Dle navrhovatele zadavatel ve svém výpočtu operuje s hodnocením aspektů; pokud váha 3 typových požadavků dává v součtu 100 % a váhou každého typového požadavku je násoben vždy bodový zisk v daném aspektu, je dle názoru navrhovatele patrné, že tato početní operace je zcela bezúčelná, neboť ve svém důsledku se jedná o výpočet: [počet bodů v aspektu]*(50+25+25)/100. Dle navrhovatele též není zřejmé, proč ve všech typových požadavcích je každý aspekt v rámci subkritéria hodnocen shodným počtem bodů.

146.     Úřad se neztotožňuje s tvrzeními navrhovatele, že postup zadavatele v tomto směru nebyl zřejmý. Dle Úřadu je naopak zřejmé, že ze stanovených pravidel pro hodnocení (zadání čl. 7.2.2.2 dílčí zadávací dokumentace) vyplývá, že zadavatelovým záměrem bylo hodnotit podané nabídky u čtyř hodnocených aspektů tohoto subkritéria „Vhodnost návrhu architektury řešení z pohledu budoucího rozvoje“ z pohledu vhodnosti v nabídkách navrhované architektury řešení co se týče budoucího rozvoje, za tímto účelem (pouze) ve vztahu k zadání tohoto dílčího subkritéria hodnocení definoval navíc tyto tři typové požadavky (A, B a C), jejichž řešení bude dle zadání zadavatele patrně typickou náplní rozvoje dodávaného modulu VVZ v budoucnu. V souladu s uvedeným se tyto typové požadavky výslovně promítají rovněž do bližšího zadání vymezení jednotlivých hodnocených aspektů tohoto subkritéria, které je upraveno v čl. 7.2.2.2 dílčí zadávací dokumentace. Dle stanovených pravidel tak konečné bodování nabídky za každý hodnocený aspekt v tomto subkritériu představuje vážený součet bodů, které nabídka obdržela za naplnění těchto tří typových požadavků (tj. počet bodů za A*50/100+ počet bodů za B*25/100+počet bodů za C*25/100). Z logiky věci pak vyplývá i to, že pokud zadavatel hodnotil nabídky v jednotlivých aspektech subkritéria za všechny tři typové požadavky A až C shodným počtem bodů, poté se v podstatě bodování nabídky za každý jednotlivý typový požadavek rovná bodování nabídky v daném hodnoceném aspektu jako celku (pokud by v některém aspektu bodoval typové požadavky rozdílnými body, již by se ale obě hodnoty zákonitě nerovnaly). Vyjádření navrhovatele, že zadavatel operuje ve svém výpočtu (v předcházejícím odstavci citovaném z rozhodnutí o námitkách) s hodnocením aspektů, tudíž není přesné, jelikož zadavatelem předkládané výpočty ve skutečnosti operují s bodováním jednotlivých typových požadavků, a to v souladu se zadávacími podmínkami, akorát vzhledem k tomu, že zadavatel uděloval za naplnění těchto  typových požadavků u jednotlivých hodnocených aspektů nabídkám vždy stejný počet bodů, vážený součet za daný aspekt se tak nominálně shoduje se sčítanými hodnotami, z toho důvodu se taková početní operace v tomto případě může jevit jako bezúčelná, ale nijak se stanovenými pravidly hodnocení není v rozporu a zároveň zadavatel svůj postup dle názoru Úřadu v citovaném vyjádření dostatečně objasnil.

147.     Právě uvedené dle názoru Úřadu dostatečným způsobem vyplývá již z obsahu zprávy o hodnocení nabídek, kdy zadavatel v podrobném popisu hodnocení u jednotlivých nabídek a hodnocených aspektů uvedl výsledné bodové hodnocení daného aspektu, přičemž u všech dotčených aspektů je zároveň postup zadavatele ve vztahu k vyhodnocení předmětných typových požadavků v příslušném odůvodnění jasně zdůvodněn dovětkem: „Výše popsané platí pro všechny typové požadavky na budoucí rozvoj, a jejich dílčí hodnocení je tak v rámci aspektu shodné.“ Z čehož je zjevné, že pokud je tedy v popisu hodnocení nabídky v daném aspektu v předcházejících odstavcích a řádcích rozebírán relevantní obsah nabídky, a zadavatel závěrem popisu hodnocení shledává, jako například v případě nabídky navrhovatele v aspektu (ii.) bodované 1 bodem, že „[z] kapitoly věnující se realizaci typových požadavků na rozvoj tak nejsou patrné kapacitní nároky realizace typových požadavků a tyto není možné dovodit ani z jiných částí nabídky. Z nabídky uchazeče tak není patrné, na jaké úrovni je hodnocený aspekt řešení naplněn,“ je pak evidentní, že právě uvedené důvody v daném případě platí pro všechny typové požadavky A, B a C, jelikož zadavatel neshledal, že by bylo možné ve vztahu k některému typovému požadavku konstatovat cokoliv jiného, tedy i jinak hodnotit.

148.     Co se týče skutečnosti, že zde uváděné výpočty nebyly jako takové ve zprávě o hodnocení nabídek výslovně obsaženy, neznamená to dle Úřadu, že by popis hodnocení uvedený ve zprávě o hodnocení nabídek byl nesrozumitelný či jinak nepřezkoumatelný. Úřad je přesvědčen, že při zachování racionálního výkladu stanovených pravidel pro hodnocení (viz předcházející odstavce), lze postupu zadavatele při hodnocení aspektů 2. subkritéria ve vztahu k předmětným typovým požadavkům A až C (a aplikaci jejich vah) bez obtíží porozumět, a to i toliko na základě obsahu přezkoumávané zprávy o hodnocení nabídek ve stávající podobě. Není tudíž důvod shledávat, že by zadavatel v rozporu s § 119 odst. 1 zákona nedodržel stanovená pravidla pro hodnocení nabídek nebo že by v rozporu § 119 odst. 2 zákona neuvedl ve zprávě o hodnocení nabídek dostatečný popis hodnocení údajů z nabídek, jak bylo odůvodněno výše.

149.     Nad rámec uvedeného je rovněž v kontextu postupu zadavatele při zohlední těchto typových požadavků v rámci hodnocení nabídek ve 2. subkritériu nutno uvést, že ani s případným pochybením zadavatele v tomto ohledu není v takovém případě patrná přítomnost alespoň potenciálního vlivu na výběr dodavatele, neboť jak vyplývá z výše uvedeného, předmětné typové požadavky a jejich zohlednění při hodnocení se týkají pouze hodnocení nabídek ve 2. subkritériu, i případné pochybení zadavatele v tomto směru se tak mohlo projevit výhradně ve vztahu k hodnocení nabídek v tomto jediném (2.) subkritériu hodnocení a provedené  hodnocení nabídek v ostatních subkritériích tak nemůže být dotčeno, tzn. včetně skutečnosti, že se v případě všech ostatních dodavatelů vyjma vybraného dodavatele uplatní i na základě hodnocení nabídek v dalších subkritériích stanovené pravidlo hodnocení o 50% redukci udělených bodů v rámci celého dílčího hodnotícího kritéria za každý hodnocený aspekt bodovaný 1 bodem, což v důsledku znamená mimo jiné i to, že ani případné jakékoliv změny v hodnocení nabídek provedené izolovaně, ve vztahu pouze k postupu zadavatele v rámci 2. subkritéria hodnocení, nejsou způsobilé mít vliv na výsledné umístění nabídky vybraného dodavatele na prvním místě celkového hodnocení.

K hodnocení nabídky navrhovatele 1 bodem ve 3 aspektech

150.     Navrhovatel napadá hodnocení své nabídky v rámci 3 aspektů, za jejichž naplnění mu zadavatel udělil 1 bod. Konkrétně se jedná o aspekt (ii.) „Kapacitní nároky realizace typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky objednatele“ v rámci 2. subkritéria „Vhodnost návrhu architektury řešení z pohledu budoucího rozvoje“, aspekt (v.) „Minimalizace kapacitních požadavků na pracovníky objednatele, při dodržení požadované kvality“ v rámci 3. subkritéria „Navržený způsob dodání modulu“ a aspekt (ii.) „Minimalizace kapacitních požadavků na součinnost objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb“ v rámci 4. subkritéria „Navržený způsob provozního zajištění a rozvoje modulu VVZ“. V této souvislosti navrhovatel poukazuje na údajně nesprávný a nezákonný postup zadavatele při hodnocení.

151.     Nejdříve k tvrzením navrhovatele, která se společně vztahují k hodnocení jeho nabídky ve zmíněných aspektech.

152.     K tvrzení navrhovatele, že při hodnocení jeho nabídky mu byl přidělen 1 bod v aspektech, „které jsou svou podstatou shodné a nejsou nikterak zásadní a určující pro kvalitu nabídky, pouze jsou obsaženy ve více subkritériích. Zadavatel tedy navrhovatele postihl za jednu věc opakovaně – 3 x mu udělil 1 bod a navíc provedl 3 x 50 % redukci.“ Úřad uvádí, že zadavatel v tomto ohledu hodnotil nabídku navrhovatele zcela v souladu se zadáním jednotlivých hodnocených aspektů vyplývajících ze stanovené podoby zadávacích podmínek, přičemž podrobněji k hodnocení nabídky navrhovatele v předmětných 3 aspektech se Úřad vyjádří níže. Nad rámec toho ale nelze s navrhovatelem souhlasit v tom, že předmětné hodnocené aspekty, v nichž jeho nabídka obdržela 1 bod, byly svou podstatou shodné, naopak z pravidel pro hodnocení je dle Úřadu patrné, že lze souhlasit s vyjádřením zadavatele z rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 v tom smyslu, že navrhovatel obdržel 1 bod v aspektech, jejichž předmětem sice pokaždé bylo (obecně řečeno) hodnocení dopadu navrženého řešení a přístupu dodavatele na pracovníky zadavatele, ale jednou z pohledu realizace typových požadavků budoucího rozvoje (tj. hodnocení ve 2. subkritériu), podruhé ve vztahu k procesu dodání modulu VVZ (tj. hodnocení ve 3. subkritériu) a potřetí z pohledu nároků dlouhodobého provozního zajištění a rozvoje VVZ (tj. hodnocení ve 4. subkritériu). Dle Úřadu tudíž nelze souhlasit s navrhovatelem, že by podstata daných hodnocených aspektů byla ve všech třech případech identická, neboť hodnocený přístup dodavatele ke kapacitním nárokům na zadavatele a jeho pracovníky v nabízeném řešení se vždy v jednotlivých definovaných subkritérií týkal různých elementů (fází) plnění veřejné zakázky.

153.     Navrhovatel též tvrdí, že v případě všech tří aspektů zadavatel stanovil požadavek, aby dodavatel uvedl, jaké kapacitní nároky bude dodavatel na zadavatele mít co se týče součinnosti (zadavatele či jeho pracovníků), zadavatel však dle názoru navrhovatele v zadávacích podmínkách již nestanovil, jakým způsobem má být požadavek zadavatele splněn, jakou formou má být kapacitní náročnost vyjádřena.  Konkrétně navrhovatel namítá, že zadavatel nikde nestanovil, že by vedle uvedení kapacitního nároku na zadavatele a jeho pracovníky (např. maximálně v jednotkách hodin) muselo být takovéto vyjádření kapacitních nároků v nabídkách více popisováno nebo vysvětlováno. V uvedeném smyslu navrhovatel v návrhu blíže zmiňuje hodnocení své nabídky v aspektu (v.) v rámci 3. subkritéria, kdy cituje z jeho odůvodnění ve zprávě o hodnocení nabídek: „Uchazeč se při vymezení kapacitních požadavků (zejména kapitola 4.2.4) omezuje na deklaraci, že bude vyžadována ‚minimální součinnost (v řádu jednotek hodin)‘. S ohledem na absenci popisu konkrétní aplikace metodiky dodání VVZ nelze toto tvrzení o nic opřít a naopak, pokud by byl skutečně v plném rozsahu implementován celý, uchazečem deklarovaný metodický základ, tak by kapacitní nároky na objednatele rozhodně nebyly v řádu jednotek hodin.“ Navrhovatel rovněž cituje vyjádření zadavatele z rozhodnutí o námitkách: „Stěžovatel obdržel v hodnocení zmiňovaného aspektu 1 bod právě proto, že ve vazbě na daný aspekt uvedl, jak sám zmiňuje, pouze velice obecnou deklaraci o náročnosti v řádu jednotek hodin. Toto tvrzení nedoplnil žádným popisem, z něhož by bylo možné jej ověřit a zároveň je v rozporu s robustním metodickým základem, na který se odvolává v jiných částech nabídky. Tuto skutečnost zadavatel ve svém hodnocení uvedl. Stěžovatel dále uvádí, že mu nebylo zřejmé, jak má být kapacitní nárok v rámci hodnocených aspektů vyjádřen. Nebylo-li stěžovateli zřejmé co má být předmětem nabídky, mohl na to využít příslušné procesní kroky v jim stanovených lhůtách.“ V reakci na citované navrhovatel tvrdí, že když uvedl, že součinnost bude v řádu jednotek hodin, má za to, „že toto je konkrétní číselný údaj. Zadavatel uvádí, že údaj navrhovatele nebyl doplněn nějakým popisem. K tomu navrhovatel uvádí, že zadavatel nestanovil, že by údaj musel být jakkoli odůvodněn. Zadavatel má za to, že tato disproporce (absence popisu) má být v rozporu s robustním metodickým základem, na který se má navrhovatel odvolávat, a současně zadavatel není schopen údaj navrhovatele ověřit. Navrhovatel ovšem neměl od zadavatele informaci, že by měl údaj odůvodňovat nebo nějak dále popisovat. Zadavatel měl požadavek na minimální součinnost. Jak tuto minimální součinnost chtěl zadavatel měřit či poměřovat není ze zadávacích podmínek patrné, proto navrhovatel vycházel z běžné praxe a časovou náročnost součinnosti vyjádřil v hodinách.“

154.     K tomu Úřad uvádí, že se se stanoviskem navrhovatele neztotožňuje. Ze zadání pravidel pro hodnocení je patrné, že dodavatelé měli k dispozici v rámci dílčího hodnotícího kritéria a jeho jednotlivých subkritérií jednoznačně vymezený seznam hodnocených aspektů nabízeného řešení, jejichž naplnění bylo předmětem hodnocení zadavatele. Zároveň ze zadávacích podmínek vyplývaly zadavatelem dopředu deklarované podmínky a předpoklady přidělování bodů (4 bodová stupnice) za jednotlivé hodnocené aspekty, včetně definovaných podmínek, jejichž naplnění odpovídá povinnosti zadavatele udělit nabídce v hodnoceném aspektu 1 bod, tj. „nabídka je v rámci příslušného aspektu vnitřně nekonzistentní, nebo jsou požadavky Objednatele interpretovány nesprávně s ohledem na účel použití modulu, nebo není patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn.“ Úřad uvádí, že je zjevné, že právě ta skutečnost, jakým způsobem dodavatelé naplnění stanovených aspektů plnění zpracovali, mělo být (a skutečně bylo) předmětem hodnocení.

155.     Je zcela legitimní, pokud zadavatel posuzoval nabídku jako celek (tedy i její vnitřní konzistentnost), pokud tudíž navrhovatel u jím poukazovaného případu hodnocení své nabídky v aspektu (v.) v rámci 3. subkritéria ve své nabídce vymezil nabízené řešení stran předmětných kapacitních nároků toliko ničím neodůvodněnou, blíže nerozvedenou deklarací (v podstatě pouhým „výstřelem ze tmy“), že bude vyžadovat „minimální součinnost (v řádu jednotek hodin)“, a zároveň důvodnost (reálnost) takového tvrzení nelze identifikovat ani na základě obsahu dalších částí nabídky, která je v tomto ohledu neúplná (jak zadavatel rozvedl v odůvodnění hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu), a naopak tato deklarace o minimální součinnosti je s přístupem deklarovaným v dalších částech nabídky v rozporu, v takové situaci postup zadavatele představuje zcela srozumitelnou a logickou aplikaci stanovených pravidel hodnocení, včetně deklarovaných podmínek udělení 1 bodu za hodnocený aspekt, kdy i přes přítomnost v nabídce obsažené, ale jinak izolované deklarace (která tedy bez bližšího zdůvodnění, popsání řešení a přístupu dodavatele v tomto parametru sama o sobě není způsobilá vést k nabytí přesvědčení, zda se dodavatel skutečně při přípravě  své nabídky řešením dané problematiky seriózně zaobíral), zadavatel shledal naplnění podmínek udělení 1 bodu, jelikož z nabídky navrhovatele nebylo patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn a nabídka byla rovněž vnitřně nekonzistentní.

156.     Dle Úřadu navíc bylo patrné již ze zadání pravidel hodnocení, že zadavatel zřetelně akcentuje, a pro účely hodnocení tak bude podstatný element podrobnosti nabídek co se týče nabízeného (a následně hodnoceného) řešení, ze kterého bude důvodně patrný přístup dodavatele k řešení dané problematiky. Například v zadání 1. subkritéria bylo zadavatelem uvedeno: „Cílem hodnocení dle tohoto subkritéria byla preference takové nabídky, ve které dodavatel prokáže schopnost rozpracovat požadavky zadavatele do návrhu architektury řešení, ze kterého bude průkazné naplnění požadavků a cílů zadavatele, (…)“ tedy evidentně již dle zadání bylo podstatné „rozpracování návrhu“, tedy průkazný popis řešení. I v zadání 2. a 3. subkritéria zadavatel výslovně požaduje „navrhnutí řešení“, tedy nikoliv snad „pouhou“ konstataci, že nabízené řešení bude daný aspekt splňovat ve smyslu ano, či ne. V případě 3.  subkritéria zadavatel uvedl preferenci nabídky, „ve které uchazeč navrhl ucelenou metodiku implementace modulu (…)“.  Též v zadání 4. subkritéria zadavatel jasně uvedl, že cílem hodnocení tohoto subkritéria je preference nabídky, „ve které uchazeč navrhl ucelenou metodiku přístupu k zajištění provozu a rozvoje modulu, (…) Jako nejlepší bude hodnocena nabídka, ve které dodavatel popsal konkrétní způsob řízení a zajištění služeb provozu a rozvoje modulu a identifikoval a konkrétně popsal způsob zavedení, realizace a vzájemné provázanosti (…).“ Všem dodavatelům tedy již ze zadávacích podmínek muselo být zřejmé, že je především v jejich zájmu, aby ve své nabídce co nejpodrobněji popsali a vysvětlili jimi navrhované řešení stanovených aspektů, jelikož uvedené bude následně předmětem hodnocení nabídek zadavatelem. Úřad připomíná, že za podobu své nabídky nese odpovědnost dodavatel.

K hodnocení nabídky navrhovatele v aspektu (ii.) v rámci 2. subkritéria

157.     Jak již bylo uvedeno, navrhovatel brojí proti hodnocení své nabídky 1 bodem v aspektu s (ii.) „Kapacitní nároky realizace typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky objednatele“ v rámci 2. subkritéria „Vhodnost návrhu architektury řešení z pohledu budoucího rozvoje“. Dle názoru navrhovatele zadavatel v odůvodnění hodnocení nesprávně uvedl, že z nabídky navrhovatele nelze dovodit kapacitní nároky pro realizaci typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky zadavatele.

158.     Úřad uvádí, že v případě nabídky navrhovatele je ve zprávě o hodnocení nabídek udělení 1 bodu za předmětný aspekt (ii.) v rámci 2. subkritéria zdůvodněno následovně:

„Uchazeč explicitně nepopisuje požadavky na součinnost v kapitole věnující se realizaci typových požadavků na rozvoj, ale popisuje je obecně v kapitole věnované procesu řízení změn. V něm předpokládá uchazeč pouze základní součinnost spočívající v exaktní formulaci zadání a převzetí výstupu, včetně ověření jeho vlastností. Tím, že v části nabídky řešící tento aspekt nejsou zmíněny kroky dle zvolené metodiky/ZD (a tudíž nejsou ze strany uchazeče kapacitně ohodnocené), není možné z pohledu objednatele odhadnout kapacitní náročnost realizace typových rozvojových požadavků.

Kapacitní náročnost není možné dovodit ani z metodiky vývoje, protože ta v nabídce není podrobně popsána, ani z metodiky zajištění provozu a rozvoje, protože popis procesů spojených s rozvojem absentuje (‚Change management‘, příp. ‚Release & Deployment management‘). Z nabídky tak lze díky uvedenému metodickému základu dovodit robustnost a další parametry přístupu uchazeče, rozdělení odpovědností mezi něj a objednatele v kontextu zvoleného metodického základu však patrné není. Z nabídky tak nelze dovodit kapacitní nároky na pracovníky objednatele dovodit ani z jiných jejích částí.

V kapitole věnující se realizaci typových požadavků na rozvoj se uchazeč omezuje pouze na obecnou deklaraci ‚že bude možno řešení rozvíjet s co nejnižšími nároky‘. U samotných typových požadavků se pak uchazeč zaměřuje spíše jen na úkoly spojené s vývojem či konfigurací řešení. Pouze u prvního typového požadavku pak uchazeč mimo popisu vývojářských zásahů zmiňuje potřebu testování, vytvoření metodických pokynů a kontextové nápovědy. Nijak však nestanovuje, kdo se na těchto činnostech má podílet a jaká je jejich odhadovaná náročnost.

Z kapitoly věnující se realizaci typových požadavků na rozvoj tak nejsou patrné kapacitní nároky realizace typových požadavků a tyto není možné dovodit ani z jiných částí nabídky.

Z nabídky uchazeče tak není patrné, na jaké úrovni je hodnocený aspekt řešení naplněn.

Výše popsané platí pro všechny typové požadavky na budoucí rozvoj, a jejich dílčí hodnocení je tak v rámci aspektu shodné.“

159.     Navrhovatel k tomu v námitkách (které posléze doslovně zopakoval i v návrhu) poukazuje na části své nabídky, z kterých lze dle jeho názoru dovodit kapacitní nároky pro realizaci typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky zadavatele, když uvádí:

„Nabídka stěžovatele obsahuje na začátku kapitoly 3 Přílohy č. 7 Smlouvy jak informaci o zvoleném přístupu k návrhu, kdy jedním z přístupů je ‚Realizovat typové požadavky na budoucí rozvoj s nejmenšími kapacitními nároky na MMR jako správce VVZ‘, tak i jakým způsobem toho chce dosáhnout: ‚Opakovaným používáním již vytvořených sekcí uveřejňovacích formulářů, které jsou společné pro více formulářů (tj. entitou/základní jednotkou není formulář, ale sekce formuláře)‘, ‚Správou validačních pravidel s ohledem na sekce formulářů, a to včetně správy validačních pravidel v čase (tj. je možno rekonstruovat, jaká verze validačních pravidel platila ke stanovenému dni)‘, ‚Jednotlivé šablony jsou evidovány s využitím nástrojů pokročilé správy formulářů, a to i s ohledem na aspekt času (tj. je možno rekonstruovat, jaká verze šablony formuláře platila ke stanovenému dni)‘. K tomu stěžovatel v kapitole 4.2.4 shrnul požadavky na součinnost zadavatele a explicitně uvedl, že nemá specifické požadavky na součinnost objednatele (zadavatele) vyjma konkrétních případů, které jsou v kapitole explicitně vyjmenovány a řádově kvantifikovány.

Klíčová požadovaná struktura týmu Objednatele (pozn. Objednatelem je míněn zadavatel), vyplývá z projektové organizační struktury dle metodiky PRINCE2, která je uvedená v kapitole 4.2.1 ‚Organizace a řízení projektu‘, která přímo specifikuje požadavky na zástupce Objednatele:

-          vztahy účastníků a rolí jsou uvedené v tabulce 3, obrázek 3; kapitola 1.1.2 – kde je zadavatel uveden pouze v roli správce;

-          dále kapitola 1.1.4.1. a kapitola 4.1.1 - fáze 6 zmiňuje rozsah a realizaci školení, která je plně v kompetenci dodavatele a na zadavatele jsou kladeny minimální požadavky na součinnost v řádu hodin;

-          v kapitole 4.1 se píše: ‚Dodavatel nastavil postupy řízení tak, aby co nejefektivněji nakládal s kapacitou pracovníků Objednatele jako správce VVZ, bez dopadu na cílovou kvalitu či termín dokončení řešení‘, tj. jsou minimalizovány kapacitní požadavky na pracovníky zadavatele při dodržení požadované kvality;

-          o konkrétních požadavcích na součinnost si může zadavatel udělat obrázek z kapitoly 4.1.1 Specifikace projektových Fází a Iterací, např. v kapitole 4.1.3 se předpokládá čas zadavatele na demonstraci dodávaných funkcionalit, taktéž v kapitole kapitola 4.1.4.1. lze očekávat čas zadavatele k připomínkování DRAFTu dokumentu;

-          kapitola 4.2.2 zmiňuje detailněji komunikační plán i s časovou osou setkávání (Objednatel – Dodavatel), frekvence jednání apod.;

-          v kapitola 4.2.3.1 řízení změn – je vyobrazen graf, který udává konkrétní činnosti zapojení zadavatele.“

160.     Zadavatel na uvedené namítané skutečnosti reagoval v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 následovně:

„Stěžovatelem uváděné skutečnosti byly v rámci hodnocení zohledněny a do hodnocení se promítly.

Odkazované informace na začátku kapitoly 3 Přílohy č. 7 Smlouvy obsahují ve vazbě k předmětnému aspektu pouze konstatování, že dodavatel zvolil při návrhu architektury takové přístupy, aby bylo možno ‚Realizovat typové požadavky na budoucí rozvoj s nejmenšími kapacitními nároky na MMR jako správce VVZ.‘ a, že dosažení tohoto cíle bude zajištěno primárně následujícími přístupy:

• Opakovaným používáním již vytvořených sekcí uveřejňovacích formulářů, které jsou společné pro více formulářů (tj. entitou/základní jednotkou není formulář, ale sekce formuláře);
• Správa validačních pravidel s ohledem na sekce formulářů, a to včetně správy validačních pravidel v čase (tj. je možno rekonstruovat, jaká verze validačních pravidel platila ke stanovenému dni);
• Jednotlivé šablony jsou evidovány s využitím nástrojů pokročilé správy formulářů, a to i s ohledem na aspekt času (tj. je možno rekonstruovat, jaká verze šablony formuláře platila ke stanovenému dni);

Výše uvedené přístupy, však mají dopad především na realizační náročnost požadavků na straně dodavatele a tento aspekt byl hodnocen samostatně v rámci daného subkritéria. Pro úplnost je vhodné uvést, že v tomto aspektu, pro který jsou uváděné přístupy relevantní získal stěžovatel plný počet 4 bodů.

Zmiňované přístupy však ne zcela souvisí s kapacitními nároky na Objednatele v souvislosti s realizací rozvojových požadavků.

Vývojová fáze je pouze dílčí částí rozvoje, který je dále tvořen předcházející analytickou fází a uzavřen řízeným nasazením výstupu do produkčního provozu. Stěžovatel ve své námitce odkazuje na dílčí informace uvedené k metodice dodání řešení, kdy popsal aplikaci metodiky PRINCE2 pro projektové řízení dodání řešení, a které měly být dle jeho názoru zohledněny při hodnocení kapacitních nároků realizace typových požadavků na budoucí rozvoj.

Tuto konstrukci je však nutno odmítnout, neboť metodika PRINCE2 je jak obecně, tak v nabídce stěžovatele metodikou projektovou a vztaženou k řízení projektu dodání řešení. Následný rozvoj řešení je kontinuální službou, spadající do provozu, technické podpory a rozvoje řešení navazující na prvotní projekt dodání. Ze stěžovatelova tvrzení plyne, že pro každý rozvojový požadavek by byla ustavovaná kompletní projektová struktura a aplikovány mechanismy jím zvolené metodiky projektového řízení, což by bylo zcela v rozporu s tvrzením v nabídce, že bude možné ‚Realizovat typové požadavky na budoucí rozvoj s nejmenšími kapacitními nároky na MMR jako správce VVZ.‘

Nutno však podotknout, že konstrukci pracující s metodikou PRINCE2 v kontextu rozvoje používá stěžovatel až ve své námitce. V nabídce je s metodikou PRINCE2 pracováno korektně jako s metodikou projektového řízení dodání řešení a pro následný provoz, technickou podporu a rozvoj je zcela v souladu s jejím zacílením a obecným používáním zvolené metodiky ITIL.

Bez ohledu na skutečné využití, či nevyužití metodiky PRINCE2 pro rozvoj, je tato pouze metodikou projektovou a neupravuje „výrobní“ procesy, které jsou nedílnou součástí rozvoje, např. již zmiňované procesy ‚Change management‘, příp. ‚Release & Deployment management‘, které upravuje metodika ITIL, kterou uchazeč sice zmínil, ale způsob její aplikace rozepsal pouze částečně a procesy spojené s rozvojem v jeho nabídce absentují. Proto bylo na tuto skutečnost v hodnocení příslušného aspektu poukázáno a nešlo jej hodnotit jinak než, že z informací uvedených v nabídce skutečně nelze dovodit, na jaké úrovni je hodnocený aspekt řešení naplněn, neboť v nabídce stěžovatele je popsán či odvoditelný přístup pouze k části hodnoceného aspektu.

Dále stěžovatel v kapitole 4.2.4 nabídky uvedl, že nemá specifické požadavky na součinnost zadavatele vyjma konkrétních případů, které jsou v kapitole explicitně vyjmenovány a řádově kvantifikovány, avšak tato skutečnost nevypovídá o kapacitních nárocích realizace typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky objednatele, protože výčet zde uvedených případů je neúplný a neodpovídá ani stěžovatelem zvolenému metodickému základu. Není tak patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn. Kapitola 4.2.4 se navíc váže ke kapacitním požadavkům na součinnost během dodání, nikoliv k realizace typových požadavků na budoucí rozvoj. Obdobně tak, se k dodání, a ne k realizaci typových požadavků na budoucí rozvoj váží stěžovatelem zmiňované podkapitoly spadající do kapitoly 4. Mimo to, že se stěžovatelem uváděné kapitoly váží k zcela jiné oblasti, jsou i pro tuto z pohledu odhadu kapacitní náročnosti neúplné tak, jak je popsáno u vyjádření k aspektu ‚Minimalizace kapacitních požadavků na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality‘ v rámci subkritéria ‚Navržený způsob dodání modulu‘ (viz níže), ke kterému se tyto kapitoly vážou.

Stěžovatel pak dále zmiňuje kapitolu 1.1.4.1. která s aspektem nijak nesouvisí, neboť pouze popisuje architekturu provozních prostředí a z této informace skutečně nelze nijak dovodit kapacitní nároky realizace typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky objednatele.

S hodnoceným aspektem rovněž nesouvisí stěžovatelem zmiňovaná tabulka 3, obrázek 3 kapitola 1.1.2, která obsahuje vymezení role Správce ve znění: ‚Uživatel v této roli je v systému registrovaný a na začátku své práce systém úspěšně ověřil jeho identitu (uživatel je přihlášený ke svému účtu); tato role obsahuje přístupy uvedené pro roli Metodická podpora, a navíc může odesílat požadavky na export uveřejněných formulářů do databáze MMR.‘ Tato část popisuje systémová oprávnění správce, nikoliv jeho vztah k realizaci typových požadavků na budoucí rozvoj a není tak nijak patrné, jak má tato část nabídky popisovat kapacitní nároky na pracovníky objednatele při realizaci typových požadavků na budoucí rozvoj.“

161.     K citovaným replikám obou stran Úřad předně shrnuje, že navrhovatel v návrhu již evidentně nebyl schopen jakkoliv rozporovat správnost argumentace zadavatele z rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021, neboť v návrhu nad rámec toho, co již tvrdil v námitkách, nic dalšího neuvádí, tedy vůbec nereflektuje citované rozsáhlé zdůvodnění zadavatele co se týče správnosti jeho postupu při hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu, přičemž jak je z citovaného patrné, zadavatel se zde jasně a zřetelně vyjádřil k obsahu všech jednotlivých bodů a částí nabídky navrhovatele, které navrhovatel označil jako ty, z nichž předmětné kapacitní nároky mají vyplývat. Navrhovatel tak v návrhu reálně nepřináší žádnou argumentaci vyvracející správnost závěrů předkládaných zadavatelem, resp. přezkoumatelnost a transparentnost jím předkládaného zdůvodnění hodnocení nabídky navrhovatele 1 bodem v daném aspektu.

162.     Úřad uvádí, že na základě zdůvodnění provedeného hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu uvedeného ve zprávě o hodnocení nabídek a rovněž vypořádání předmětných námitek zadavatelem v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 není dle názoru Úřadu důvodné pochybovat o transparentnosti a zákonnosti postupu zadavatele při hodnocení nabídky navrhovatele v tomto aspektu 1 bodem, neboť podrobný popis udělení 1 bodu nabídce navrhovatele v daném aspektu obsažený ve zprávě o hodnocení nabídek představuje srozumitelnou, konzistentní a logickou aplikaci pravidel a způsobu hodnocení, jež zadavatel vymezil v zadávací dokumentaci, když zadavatel hodnotil nabídku navrhovatele 1 bodem s ohledem na nemožnost z nabídky dovodit, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn (tedy že z nabídky nejsou patrné kapacitní nároky na zadavatele při realizaci typových požadavků na rozvoj), čímž byly naplněny v pravidlech hodnocení definované podmínky hodnocení nabídky 1 bodem (viz body 112. a 113. odůvodnění tohoto rozhodnutí), přičemž Úřad na základě zdůvodnění zadavatelem uvedeného v rozhodnutí o námitkách neshledává opodstatněný důvod pochybovat o tom, že navrhovatelem uváděné skutečnosti o obsahu jeho nabídky byly v rámci hodnocení zadavatelem skutečně zohledněny a do provedeného hodnocení se promítly, když reálně tento závěr argumentačně nerozporuje v návrhu ani navrhovatel, který v návrhu jakkoliv nevyvrací věcnou správnost argumentace zadavatele z rozhodnutí o námitkách, a zároveň příslušné zdůvodnění zadavatelova postupu představuje dostatečně podrobné, srozumitelné, racionální odůvodnění, ze kterého je jasně zjevné, jak dle zadavatele nabídka navrhovatele naplnila v daném aspektu podmínky pro udělení 1 bodu (z nabídky není patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn), tedy i proč byla nabídka navrhovatele v daném aspektu hodnocena 1 bodem, a to i při zohlednění navrhovatelem označených částí nabídky, zejména když zadavatel k odkazované kapitole 3 Přílohy č. 7 Smlouvy (nabídky navrhovatele) uvedl, že zde popisované přístupy mají dopad především na realizační náročnost požadavků na straně dodavatele a tento aspekt byl hodnocen samostatně v jiném, relevantním aspektu daného subkritéria, k odkazovaným skutečnostem o aplikaci metodiky PRINCE2 uvedl, že tato metodika je jak obecně, tak i v nabídce navrhovatele metodikou projektovou vztahující se k řízení projektu dodání řešení, následný rozvoj je však kontinuální službou, spadající do provozu, technické podpory a rozvoje řešení navazující na prvotní projekt dodání a z tvrzení navrhovatele plyne, že pro každý  rozvojový požadavek by byla ustavovaná kompletní projektová struktura a aplikovány mechanismy jím zvolené metodiky projektového řízení, což by bylo zcela v rozporu s tvrzením v nabídce o „nejmenších“ kapacitních nárocích na zadavatele, dále k odkazovanému obsahu kapitoly 4.2.4 a zde uvedenému tvrzení navrhovatele, že nemá specifické požadavky na součinnost zadavatele vyjma konkrétních případů, které jsou v kapitole explicitně vyjmenovány a řádově kvantifikovány, zadavatel uvedl, že tato skutečnost nevypovídá o kapacitních nárocích realizace typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky zadavatele, protože výčet zde uvedených případů je neúplný a neodpovídá ani navrhovatelem zvolenému metodickému základu a navíc se daná kapitola vztahuje ke kapacitním požadavkům na součinnost během dodání, nikoliv k realizace typových požadavků na budoucí rozvoj, tedy ke zcela jiné oblasti, a obdobně tak se k dodání, a nikoliv k realizaci typových požadavků na budoucí rozvoj váží navrhovatelem zmiňované podkapitoly kapitoly 4, které jsou nadto i pro tuto jinou oblast neúplné, dále k odkazované kapitole 1.1.4.1 uvedl, že s daným aspektem nijak nesouvisí, neboť pouze popisuje architekturu provozních prostředí a z této informace skutečně nelze nijak dovodit kapacitní nároky realizace typových požadavků na budoucí rozvoj na pracovníky objednatele, dále k odkazovanému uvedení zadavatele pouze v roli správce v tabulce 3, obrázku 3, kapitoly 1.1.2 uvedl, že ze zde obsaženého vymezení role správce vyplývá, že tato část popisuje systémová oprávnění správce, nikoliv jeho vztah k realizaci typových požadavků na budoucí rozvoj a není tak nijak patrné, jak má tato část nabídky popisovat kapacitní nároky na pracovníky objednatele při realizaci typových požadavků na budoucí rozvoj. Z uvedeného je dle Úřadu zřejmé, že zadavatel přesně uvedl a konkrétně odůvodnil, proč konstatoval, že z nabídky není patrné, jak bude hodnocený aspekt naplněn.

163.     Úřad znovu připomíná, že jak vyplývá z již dříve uvedeného, úlohou Úřadu je provedení přezkumu postupu zadavatele v té rovině, zda zadavatel skutečně hodnotil nabídky a v nich obsažené skutečnosti transparentním a přezkoumatelným způsobem v souladu se zákonem tak, jak předem stanovil v zadávací dokumentaci, přičemž je nutné zohlednit, že podstatou nekvantifikovatelného (subjektivního) hodnotícího kritéria je, že v hodnocení je možné vyjádřit názor hodnotící komise, založený na odborných znalostech a zkušenostech. Úřad tedy nemůže opětovně provádět hodnocení jednotlivých nabídek tak, jak je provedla hodnotící komise, neboť takový postup není v jeho pravomoci.  Úřad není oprávněn zasahovat do nezbytného prostoru volní úvahy zadavatele (hodnotící komise) při hodnocení nabídek, postup zadavatele však posuzuje z toho ohledu, aby byla vyloučena libovůle na straně zadavatele a aby bylo možné toto hodnocení přezkoumat. Vždy by bylo možné za účelem transparentnosti požadovat po zadavatelích větší a podrobnější míru detailu zdůvodnění provedeného bodového ohodnocení, a to zvláště v případech nekvantifikovatelných hodnotících kritérií, kdy je prvek subjektivnosti přítomný již z podstaty věci, v tomto případě však má Úřad za to, že vzhledem k důkladnému zadavatelovu popisu hodnocení, resp. jeho zdůvodnění nemá důvod se domnívat, že by provedené hodnocení bylo zatíženo prvky libovůle na straně zadavatele, které by provedené hodnocení činily nepřezkoumatelným, a tedy nezákonným.

164.     Navrhovatel též tvrdí, že s ohledem na zadavatelovo odůvodnění hodnocení jeho nabídky v tomto aspektu se domnívá, že zadavatel chtěl patrně specifikovat konkrétně „člověkodny“, avšak to nikde v zadávacích podmínkách neuvedl, dle navrhovatele tedy nesplnil požadavek zadavatele formou, kterou zadavatel předpokládal (ale v zadávacích podmínkách neuvedl), za což udělil navrhovateli 1 bod. Zároveň navrhovatel sděluje, že ke konkrétnímu výpočtu „člověkodní“ by se bez detailního zadání/projektového plánu (tj. před fází 0) ani nemohl předem zavázat a navrhovateli ani nebyly známy konkrétní kapacitní možnosti zadavatele.

165.     K tomu Úřad uvádí, že s tvrzením navrhovatele nelze souhlasit. Z postupu zadavatele, tedy ze zdůvodnění hodnocení nabídky navrhovatele 1 bodem ani z jiných vyjádření zadavatele nevyplývá, že by zadavatel hodnotil něco jiného, než stanovil v zadávacích podmínkách, tedy ani to, že by absence konkrétního vyčíslení požadované součinnosti pracovníků zadavatele v nabídce navrhovatele na úrovni „člověkodnů“ nebo jiných konkrétních jednotek bylo důvodem, proč nabídce navrhovatele v daném aspektu udělil 1 bod. Z obsahu zdůvodnění udělení 1 bodu ve zprávě o hodnocení nabídek, ani z dalších stanovisek zadavatele argument (požadavek) týkající se konkretizace „člověkodnů“ nebo formou jiného vyčíslení nijak nevyplývá. Naopak je z provedeného hodnocení a z jeho výše citovaného zdůvodnění patrné, že nabídka navrhovatele v daném aspektu neobdržela 1 bod za neuvedení konkrétního výpočtu „člověkodnů“, nýbrž z toho důvodu, že byly naplněny v pravidlech pro hodnocení definované podmínky bodování 1 bodem, neboť z nabídky navrhovatele nebylo dostatečně patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn, a to bez ohledu na to, zda byl specifikován v nabídce formou konkrétního vyčíslení či nikoliv. Odůvodnění hodnocení zadavatele je jasné, srozumitelné a konkrétní, je z něj patrno, na základě čeho zadavatel k tomuto bodování dospěl.

166.     Nesprávnost hodnocení nabídky navrhovatele 1 bodem v aspektu (ii.) 2. subkritéria je v návrhu dovozována též ze srovnání se zdůvodněním udělení 1 bodu v témže aspektu v případě nabídky dodavatele Altair. Navrhovatel tvrdí, že zadavatel nabídce dodavatele Altair udělil 1 bod s odůvodněním, že „[u]chazeč nijak explicitně nestanovuje kapacitní ano odborné požadavky na pracovníky Objednatele. Základem zvolené agilní metodika SCRUM je však široké zapojení obou stran. Vzhledem k obecnosti popisu metodiky dodání modulu však není patrné, jakým způsobem bude hodnocený aspekt řešení naplněn,“ a vedle toho cituje z odůvodnění hodnocení své nabídky, že „navrhovatel předpokládá pouze základní součinnost spočívající v exaktní formulaci zadání a převzetí výstupu včetně ověření jeho vlastností,“ z čehož je dle navrhovatele patrné, že mezi nabídkou navrhovatele a nabídkou dodavatele Altair je rozdíl v tom, že nabídka navrhovatele je lepší v tom, že je konkrétnější než nabídka dodavatele Altair, a proto měla být nabídka navrhovatele ohodnocena vyšším počtem bodů než nabídka dodavatele Altair.

167.     K uvedenému tvrzení Úřad uvádí, že z obsahu zprávy o hodnocení nabídek vyplývá, že navrhovatel v návrhu „cituje“ v případě údajného zdůvodnění hodnocení nabídky dodavatele Altair text, který ale ve skutečnosti v příslušné pasáži odůvodnění ve zprávě o hodnocení nabídek není vůbec uveden. Navrhovatel patrně cituje odůvodnění bodování zcela jiného hodnoceného aspektu. Ve skutečnosti zadavatel hodnocení nabídky Altair v aspektu (ii.) 2.  subkritéria odůvodnil následovně: „Uchazeč se ve své nabídce popisu realizace uvedených typových požadavků na budoucí rozvoj nijak nevěnuje. Z nabídky uchazeče tak není patrné, jakým způsobem bude hodnocený aspekt řešení naplněn. Výše popsané platí pro všechny typové požadavky na budoucí rozvoj, a jejich dílčí hodnocení je tak v rámci aspektu shodné.“ Navrhovatel tedy zcela zmatečně „cituje“ něco, co u hodnocení nabídky Altair zadavatel neuvedl, a z čehož následně vyvozuje své závěry o porovnání hodnocení nabídek, což dle Úřadu představuje zcela zmatečný postup a závěry z něj vyplývající nelze nikterak považovat za opodstatněné. Nadto lze uvést, že z výše vyloženého nastavení pravidel hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci, včetně definované 4 bodové stupnice a podmínek bodování nabídek v daných dílčích hodnotících subkritérií (viz body 112. 113. odůvodnění tohoto rozhodnutí), obecně vyplývá, že v případě naplnění podmínek pro udělení 1 bodu je zjevné, že v takovém případě je již irelevantní například to, zda je předmětná nabídka v naplnění daného aspektu konkrétnější nebo jinak „méně horší“ než jiná nabídka, ani ze stanovených zadávacích pravidel nevyplývá, že by v případě naplnění podmínek hodnocení 1 bodem zadavatel měl porovnávat příslušnou nabídku s podobou nabídek ostatních dodavatelů.

168.     Obdobná situace nastala i v případě, kdy navrhovatel k hodnocení téhož aspektu „cituje“ údajné hodnocení nabídky vybraného dodavatele: „Uchazeč popsal zapojení objednatele do procesu realizace typových požadavků na rozvoj. Uchazeč nepožaduje žádnou další součinnost nad rámec formulace požadavků a ověření parametrů řešení. Nabídka je tak v tomto aspektu srovnatelná s další v tomto aspektu nejlépe hodnocenou nabídkou.“ Navrhovatel z toho vyvozuje, že „[v]zhledem k tomu, že zadavatel ostatním nabídkám v tomto aspektu přidělil právě 1 bod, budí jeho hodnocení aspektu nabídky společnosti SNE [vybraného dodavatele – pozn. Úřadu], tj. že ‚nabídka je tak v tomto aspektu srovnatelná s další v tomto aspektu nejlépe hodnocenou nabídkou‘, oprávněnou pochybnost o kvalitě a objektivnosti provedeného hodnocení.“ Navrhovatel zde opět mylně „cituje“ údajné odůvodnění hodnocení, které však ve zprávě o hodnocení nabídek u daného aspektu dané nabídky vůbec nebylo uvedeno, a z toho dle Úřadu zcela zmatečně vyvozuje své závěry. Ve skutečnosti se totiž ve zprávě o hodnocení nabídek v hodnocení tohoto aspektu u nabídky vybraného dodavatele uvádí: „Uchazeč popsal zapojení objednatele do procesu realizace typových požadavků v rámci celého životního cyklu rozvoje a stanovil kapacitní nároky realizace na pracovníky objednatele. Uchazeč tak jako jediný stanovil kapacitní nároky realizace rozvojových požadavků v kontextu celé implementace typového požadavku na rozvoj. Nabídka uchazeče je tak v tomto aspektu hodnocena jako nejlepší. Výše popsané platí pro všechny typové požadavky na budoucí rozvoj, a jejich dílčí hodnocení je tak v rámci aspektu shodné.“

169.     Navrhovatel též ve vztahu k hodnocení aspektu (ii.) 2. subkritéria sděluje, že má za to, že ze zadavatelova hodnocení jeho nabídky v daném aspektu plyne, „byť to zadavatel explicitně neuvedl,“ že nedostatky jeho nabídky nemají dopad na cílovou kvalitu nebo použitelnost z pohledu uživatelů a zadavatel tedy měl jeho nabídce udělit 3 body. K tomu Úřad uvádí, že výše vyložil, proč je nutné považovat odůvodnění hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu za srozumitelné a konkrétní, přičemž je z něj patrno, na základě čeho zadavatel k tomuto bodování dospěl, a to na základě logické aplikace stanovených pravidel způsobu hodnocení vymezených v zadávacích podmínkách, včetně podmínek pro udělení 1 bodu. Rovněž Úřad odkazuje na výše uvedené v tom smyslu, že Úřad obecně nemůže opětovně provádět hodnocení jednotlivých nabídek tak, jak je provedla hodnotící komise, neboť takový postup není v jeho pravomoci.  Úřad není oprávněn zasahovat do nezbytného prostoru volní úvahy zadavatele (hodnotící komise) při hodnocení nabídek. Pokud se tedy navrhovatel domáhá, aby Úřad sám provedl hodnocení jeho nabídky a v daném aspektu shledal, že nabídce příslušelo udělení 3 bodů, Úřad uvádí, že k tomu není oprávněn, přičemž konstatuje, že ve zprávě o hodnocení nabídek uvedený popis (odůvodnění) hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu definovaným podmínkám udělení 1 bodu jasně odpovídá.

K hodnocení nabídky navrhovatele v aspektu (v.) v rámci 3. subkritéria

170.     Dále je v návrhu napadáno hodnocení nabídky navrhovatele 1 bodem v aspektu (v.) „Minimalizace kapacitních požadavků na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality“ v rámci 3. subkritéria „Navržený způsob dodání modulu“. Navrhovatel opět nesouhlasí s udělením 1 bodu za daný aspekt, když dle jeho názoru veškeré údajně neuvedené či absentující informace v nabídce navrhovatele byly obsaženy.

171.     Úřad uvádí, že v případě nabídky navrhovatele je ve zprávě o hodnocení nabídek udělení 1 bodu za předmětný aspekt (v.) 3. subkritéria zdůvodněno následovně:

„Uchazeč se při vymezení kapacitních požadavků (zejména kapitola 4.2.4) omezuje na deklaraci, že bude vyžadována ‚minimální součinnost (v řádu jednotek hodin)‘.

S ohledem na absenci popisu konkrétní aplikace metodiky dodání VVZ nelze toto tvrzení o nic opřít a naopak, pokud by byl skutečně v plném rozsahu implementován celý, uchazečem deklarovaný metodický základ, tak by kapacitní nároky na objednatele rozhodně nebyly v řádu jednotek hodin.

Kapitoly 4. věnující se procesu dodání je zaměřena pouze na popis základního přístupu uchazeče k vývoji a řízení projektu. Nabídka neobsahuje vymezení role objednatele v celém procesu. Úkoly spojené s dodavatelem nejsou úplná s ohledem na předmět plnění, ani uchazečem volenou metodiku. Není rovněž patrné jaká opatření či aspekty postupu uchazeč volí, aby byly kapacitní požadavky na pracovníky Objednatele minimalizovány.

Absence popisu způsobu implementace zvoleného metodického základu objednateli znemožňuje identifikovat, jaké činnosti bude zajišťovat a jaké části metodiky nebudou v projektu aplikovány jako nadbytečné v kontextu projektu. Např.:

• Uchazečem zvolená metodika RUP je založená na postupné a detailní analýze zadání, jejíž účelem je zpracování robustní a detailní analytické dokumentace jako vstup pro vývojové práce a zpracování testovacích scénářů. Vzhledem k tomu, že tato analytická dokumentace není předmětem výstupů, jejichž předložení uchazeč předpokládá ve vazbě na jednotlivé fáze, tak není zřejmé, zda se tato dokumentace nebude vůbec vytvářet (což by bylo v rozporu s deklarovanou metodikou a nabídka na toto nijak neupozorňuje, takže to nelze předpokládat), nebo zda bude její vytvoření úkolem objednatele (což by byl kapacitně nesmírně náročný úkol, který by nebyl rozhodně realizovaný v řádu jednotek hodin, jak uvádí uchazeč). Pokud by tuto dokumentaci vytvářel uchazeč a byla pouze opomenuta v seznamu výstupů jednotlivých fází (kapitola 4.1.1), pak není patrné, zda k ní bude uchazeč vyžadovat nějakou součinnost objednatele a jaké mechanismy či přístupy hodlá aplikovat, aby optimalizoval kapacitní nároky na objednatele.
• Další činností, která tvoří základ metodiky RUP zvolené uchazečem je sběr požadavků. Z nabídky není patrné, zda bude tato činnost vypuštěna jako nadbytečná, protože objednatel již požadavky formuloval v rámci zadávací dokumentace, nebo zda v souladu s metodikou RUP proběhne, protože uchazeč potřebuje objednatelem dodané požadavky doplnit. Pokud by tato činnost proběhla, není pak opět patrné, jaká součinnost by byla očekávaná od objednatele a jaké mechanismy či přístupy hodlá uchazeč aplikovat, aby optimalizoval kapacitní nároky na objednatele.

S ohledem na obecnost popisu tak není patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn a nabídka je rovněž vnitřně nekonzistentní.“

172.     Navrhovatel k tomu v námitkách a posléze i v doslovné shodě v návrhu (vyjma kosmetických úprav přejmenování stěžovatele na navrhovatele) poukazuje na části své nabídky, které dle jeho názoru obsahují údajně absentující údaje o kapacitních nárocích na pracovníky zadavatele a jejich minimalizaci v hodnoceném aspektu:

„Navrhovatel znovu ve svých námitkách uvedl svůj nesouhlas s udělením nejnižšího možného hodnocení ve výši 1 bodu za hodnocení daného aspektu, když veškeré údajně neuvedené či absentující informace v nabídce jsou prokazatelně obsaženy, a to konkrétně:

• popis konkrétní aplikace metodiky dodání je uveden v dostatečném detailu v kapitole 4.1. Přílohy č. 7 Smlouvy; konkrétně:

o   v kapitole 4.1.1 Specifikace projektových Fází a Iterací popisuje v členění na fáze a iterace konkrétní plánované činností, předpokládané vstupy a výstupy a odkaz, kdy bude potřeba součinnost zadavatele (předvedení funkcionalit, předání výstupů, …);

o   v kapitole 4.1.3 Principy a postup ověřování výstupů projektu popisuje v členění na fáze konkrétní plánované činností pro ověření řešení opět s uvedením, kdy bude potřeba součinnost zadavatele (předvedení či ověření funkcionalit);

o   potřeba součinnosti Objednatele vycházející z dosavadních více než 9letých zkušeností rozvoje a provozu VVZ je slovně vyjádřena v rámci jednotlivých fází a shrnuta v kapitole 4.2.4 včetně uvedení rozsahu. Konkrétní náročnost pracnosti v rozsahu člověkodnů či člověkohodin nelze předem definovat, protože se bude odvíjet od kvality specialistů zadavatele.

S ohledem na výše uvedené měl navrhovatel za to, že v rámci své nabídky uvedl nezbytné informace. Navrhovateli není vůbec jasné, v čem by ‚nekonzistentnost nabídky‘ měla spočívat. Jedná se o neodůvodněné a účelové tvrzení zadavatele, které není ničím odůvodněno, což činí hodnocení zadavatele nepřezkoumatelné. Zadavatel je povinen udělení nejnižšího možného hodnocení 1 bodu řádně, objektivně a transparentně odůvodnit, a to tak, aby bylo takové hodnocení a odůvodnění přezkoumatelné. Pouhé tvrzení o ‚vnitřní nekonzistentnosti‘ nelze považovat za uspokojivé, objektivní a řádně přezkoumatelné.

Hodnocení daného aspektu je postaveno na otázce kapacitních požadavků na pracovníky zadavatele a jejich minimalizaci.

Navrhovatel ve své nabídce uvedl, že časová náročnost bude v řádu jednotek hodin, což znamená, že to může max. 9 hodin, neboť potom bychom hovořili již o desítkách hodin, resp. o vyšším řádu. Pokud zadavatel dovozuje, že pokud by skutečně v plném rozsahu implementován celý, uchazečem deklarovaný metodický základ, tak by kapacitní nároky na objednatele rozhodně nebyly v řádu jednotek hodin, je to jen spekulace zadavatele, pro kterou nemá žádnou oporu. Pokud navrhovatel uvedl, že je schopen v rámci daného subkritéria vše zvládnout s nároky vůči zadavateli v rozsahu jednotek hodin, je na zadavateli, zda toto je schopný zvládnout. Je nutné si uvědomit, že navrhovatel je současným provozovatelem stávajícího systému, má tedy největší zkušenost s jeho fungováním a jeho náročností, a je tedy schopen odhadnout časovou náročnost, kterou bude vyžadovat. Pokud zadavatel toto sporuje a odůvodňuje to pouze svým konstatováním ‚uchazečem deklarovaný metodický základ, tak by kapacitní nároky na objednatele rozhodně nebyly v řádu jednotek hodin‘, je nutné takové hodnocení odmítnout jako obecné a nepřezkoumatelné.“

173.     Zadavatel na uvedené namítané skutečnosti reagoval v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 následovně:

„Stěžovatel ve své námitce rozporuje hodnocení aspektu Minimalizace kapacitních požadavků na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality v rámci subkritéria Navržený způsob dodání modulu, kdy zadavatel přidělil 1 bod s ohledem na nemožnost z nabídky dovodit, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn a vnitřních nekonzistencí v nabídce.

Stěžovatel toto v námitce rozporuje poukázáním na 3 části nabídky, ze kterých je naplnění aspektu patrné. Konkrétně zmiňuje:

• Kapitolu 4.1.1 Specifikace projektových Fází a Iterací, která dle tvrzení stěžovatele popisuje v členění na fáze a iterace konkrétní plánované činností, předpokládané vstupy a výstupy a odkaz, kdy bude potřeba součinnost zadavatele (předvedení funkcionalit, předání výstupů, …);

o   Tvrzení stěžovatele není pro hodnocený aspekt zcela relevantní, neboť uvedená kapitola obsahuje pouze tabulku obsahující následující atributy: Název fáze/iterace, Vymezení obsahu fáze/iterace, Doba realizace, Vstupy, Výstupy a Použitá prostředí. Zadavatel zde vystupuje částečně v rámci popisu ‚Vymezení obsahu fáze/iterace‘ a výčet jeho zapojení není úplný a nevypovídá o minimalizaci kapacitních požadavků na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality. Např. zadavatel nijak nevystupuje ve fázi 3 Integrace s okolními prvky a fázi 4 Integrace s průřezovými provozními službami. V případě ostatních fází je zapojení zadavatele popsáno heslovitě např. ‚Podporu Objednatele při realizaci pilotního provozu objednatele‘, nebo ‚Podpora Objednatele při realizaci akceptačního testu Objednatelem‘, či ‚Akceptace importu dat Objednatelem‘ atp., tedy způsobem, z něhož nelze dovodit způsob provedení těchto činností, a tedy ani jejich náročnost.

• Kapitolu 4.1.3 Principy a postup ověřování výstupů projektu, která dle tvrzení stěžovatele popisuje v členění na fáze konkrétní plánované činností pro ověření řešení opět s uvedením, kdy bude potřeba součinnost zadavatele (předvedení či ověření funkcionalit);

o   Stěžovatelem zmiňovaná kapitola 4.1.3 je zaměřená na popis ověřování výstupů projektu. V kapitole je však ve vazbě na jednotlivé fáze pouze uvedeno, kdo, jaký typ testu provede. Není tedy patrný způsob provedení testu, poskytnutá součinnost objednateli a nelze tak nijak dovodit pracnost a nároky kladené na zadavatele a usuzovat, že dochází k minimalizaci kapacitních požadavků na pracovníky zadavatele. Navíc je obsah této kapitoly nekonzistentní s kapitolou 4.1.1 zmiňovanou v předešlém bodě, neboť v kapitole 4.1.3 je vyžadovaná součinnost zadavatele i ve fázích, které kapitola 4.1.1 obsahující specifikací projektových fází a iterací neobsahovala (např. fáze 3 a 4) a naopak (např. fáze 6).

• Kapitolu 4.2.4 Požadavky Dodavatele na součinnost Objednatele, která dle tvrzení stěžovatele obsahuje popis potřebné součinnosti Objednatele vycházející z dosavadních více než 9letých zkušeností rozvoje a provozu VVZ.

o   Zadavatel si zde dovolí obsah celé kapitoly odcitovat, neboť ta obsahuje pouze následující text: ‚Dodavatel nemá specifické požadavky na součinnost Objednatele vyjma:

• Konzultací k implementaci bezpečnostních politik MMR
• Fáze 0 – pro realizaci úkolů / aktivit souvisejících s nastartováním projektu – viz kapitola 4.1.1
• Fáze 3 – minimální součinnost (v řádu jednotek hodin) pro nastavení integrace s externími systémy přes NIPEZ
• Fáze 4 – minimální součinnost (v řádu jednotek hodin) pro koordinace integrace s průřezovými službami

Výše zmíněné nejenže neodpovídá reálné pracnosti projektu, a především je v rozporu s kapitolami, které ve své námitce stěžovatel zmiňoval, neboť v kapitole 4.2.4 zmiňuje součinnost pouze v případě fází 0, 3 a 4 tj. nepokrývá fáze, ve kterých je, byť stručně, ale přeci zmíněna součinnost zadavatele. Uvedená pracnost pak nepokrývá ani kapacitu, kterou bude zadavatel potřebovat na naplnění požadavků na součinnost plynoucích z kapitoly 4.2.2 Komunikační plán.

Tvrzení stěžovatele, že ‚Pokud stěžovatel uvedl, že je schopen v rámci daného subkritéria vše zvládnout s nároky vůči zadavateli v rozsahu jednotek hodin, je na zadavateli, zda toto je schopný zvládnout.‘ je tak v kontextu výše popsaného nekorektní, neboť zadavatel nemá s ohledem na nekonzistence v nabídce a neúplně popsanou metodiku přístupu stěžovatele možnost ověřit, o co se toto tvrzení opírá.

Zadavatel si tak plně stojí za svým hodnocením předmětného aspektu, kdy je nabídku stěžovatele nucen s ohledem na informace v ní uvedené hodnotit jako neumožňující dovodit, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn (viz odůvodnění uvedené v rámci hodnocení nabídky) a v částech, které jsou rozpracovány vykazující vnitřní nekonzistence. Tj. přidělit takovéto nabídce v předmětném aspektu 1 bod.“

174.     Úřad též ve vztahu k právě citovanému musí konstatovat, že navrhovatel stran obsahu své nabídky, z něhož dle jeho názoru splnění daného aspektu vyplývalo, v návrhu nad rámec toho, co již tvrdil v námitkách, nic dalšího neuvádí, tedy vůbec nereflektuje citované rozsáhlé zdůvodnění zadavatele co se týče správnosti jeho postupu při hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu, přičemž jak je z citovaného patrné, zadavatel se zde jasně a zřetelně vyjádřil k obsahu všech jednotlivých bodů a částí nabídky navrhovatele, které navrhovatel označil jako ty, z nichž předmětné kapacitní nároky mají vyplývat. Navrhovatel tak v návrhu reálně nepřináší žádnou argumentaci vyvracející správnost závěrů předkládaných zadavatelem, resp. přezkoumatelnost a transparentnost jím předkládaného zdůvodnění hodnocení nabídky navrhovatele 1 bodem v daném aspektu.

175.     Úřad uvádí, že na základě zdůvodnění provedeného hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu uvedeného ve zprávě o hodnocení nabídek a rovněž vypořádání předmětných námitek zadavatelem v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 není dle názoru Úřadu důvodné pochybovat o transparentnosti a zákonnosti postupu zadavatele při hodnocení nabídky navrhovatele v tomto aspektu 1 bodem, neboť podrobný popis udělení 1 bodu nabídce navrhovatele v daném aspektu obsažený ve zprávě o hodnocení nabídek představuje srozumitelnou, konzistentní a logickou aplikaci pravidel a způsobu hodnocení, jež zadavatel vymezil v zadávací dokumentaci, když zadavatel hodnotil nabídku navrhovatele 1 bodem s ohledem na nemožnost z nabídky dovodit, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn a nabídka je rovněž vnitřně nekonzistentní, což zde blíže odůvodnil, čímž byly naplněny v pravidlech hodnocení definované podmínky hodnocení nabídky 1 bodem (viz body 112. a 113. odůvodnění tohoto rozhodnutí), přičemž Úřad na základě zdůvodnění zadavatele uvedeného v rozhodnutí o námitkách neshledává opodstatněný důvod pochybovat o tom, že navrhovatelem uváděné skutečnosti o obsahu jeho nabídky byly v rámci hodnocení zadavatelem skutečně zohledněny a do provedeného hodnocení se promítly, když reálně tento závěr argumentačně nerozporuje v návrhu ani navrhovatel, který v návrhu v tomto ohledu nikterak nevyvrací věcnou správnost argumentace zadavatele z rozhodnutí o námitkách, a zároveň příslušné zdůvodnění zadavatelova postupu představuje dostatečně podrobné, srozumitelné a racionální odůvodnění, ze kterého je jasně zjevné, jak dle zadavatele nabídka navrhovatele naplnila v daném aspektu podmínky pro udělení 1 bodu (z nabídky není patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn a nabídka je vnitřně nekonzistentní), tedy i proč byla nabídka navrhovatele v daném aspektu hodnocena 1 bodem, a to i při zohlednění navrhovatelem označených částí nabídky, zejména když zadavatel k odkazované kapitole 4.1.1 Specifikace projektových Fází a Iterací uvedl, že z údajů zde uvedených (tabulky) výčet jeho zapojení není úplný a o minimalizaci kapacitních požadavků na pracovníky zadavatele nevypovídá (ve fázi 3 a fázi 4 dle tabulky zadavatel nevystupuje a v ostatních fázích je zapojení zadavatele popsáno heslovitě způsobem, z něhož nelze dovodit způsob provedení těchto činností, a tedy ani jejich náročnost na pracovníky zadavatele), dále k obsahu zmiňované kapitoly 4.1.3 uvedl, že z jejího obsahu není u popisu ověřování výstupů projektu nijak patrný způsob provedení uvedeného testu, poskytnutá součinnost zadavateli, a  nelze tak nijak dovodit pracnost a nároky kladené na zadavatele a usuzovat, že dochází k minimalizaci kapacitních požadavků na pracovníky zadavatele, navíc obsah této kapitoly je nekonzistentní s obsahem dříve zmíněné kapitoly, kdy je zde vyžadována součinnost zadavatele i ve fázích, které v kapitole 4.1.1 uvedeny nebyly a naopak, a k obsahu kapitoly 4.2.4 zadavatel uvedl, že zde uvedené zjevně neodpovídá pracnosti projektu a zde zmiňovaná součinnost ani nepokrývá fáze, u nichž je zmíněna součinnost zadavatele v předešlých kapitolách, přičemž v kontextu výše popsaného je tvrzení o „minimální součinnosti“ nekorektní, neboť zadavatel nemá s ohledem na nekonzistence v nabídce a neúplně popsanou metodiku přístupu navrhovatele možnost ověřit, o co se toto tvrzení opírá. Z uvedeného je dle Úřadu zřejmé, že zadavatel přesně uvedl a konkrétně odůvodnil, proč z obsahu nabídky vzhledem k neúplnostem a vnitřní rozpornosti důvodně nevyplývá přístup navrhovatele k naplnění daného aspektu.

176.     Úřad rovněž v tomto kontextu připomíná, že úlohou Úřadu je provedení přezkumu postupu zadavatele v té rovině, zda zadavatel skutečně hodnotil nabídky a v nich obsažené skutečnosti transparentním a přezkoumatelným způsobem v souladu se zákonem tak, jak předem stanovil v zadávací dokumentaci, přičemž je nutné zohlednit, že podstatou nekvantifikovatelného (subjektivního) hodnotícího kritéria je, že v hodnocení je možné vyjádřit názor hodnotící komise, založený na odborných znalostech a zkušenostech. Úřad tedy nemůže opětovně provádět hodnocení jednotlivých nabídek tak, jak je provedla hodnotící komise, neboť takový postup není v jeho pravomoci.  Úřad není oprávněn zasahovat do nezbytného prostoru volní úvahy zadavatele (hodnotící komise) při hodnocení nabídek, postup zadavatele však posuzuje z toho ohledu, aby byla vyloučena libovůle na straně zadavatele a aby bylo možné toto hodnocení přezkoumat. Vždy by bylo možné za účelem transparentnosti požadovat po zadavatelích větší a podrobnější míru detailu zdůvodnění provedeného bodového ohodnocení, a to zvláště v případech nekvantifikovatelných hodnotících kritérií, kdy je prvek subjektivnosti přítomný již z podstaty věci, v tomto případě však má Úřad za to, že vzhledem k důkladnému zadavatelovu popisu hodnocení, resp. jeho zdůvodnění nemá důvod se domnívat, že by provedené hodnocení bylo zatíženo prvky libovůle na straně zadavatele, které by provedené hodnocení činily nepřezkoumatelným, a tedy nezákonným.

177.     K argumentaci navrhovatele, že zadavatel nepožadoval, že by měla být kvantifikována časová náročnost, resp. uveden přesný počet „člověkohodin“ či jiná „měrná jednotka“, Úřad odkazuje na závěry učiněné ve vztahu k hodnocení předešlého aspektu (viz bod 164. odůvodnění tohoto rozhodnutí), které obdobně platí i pro hodnocení nabídky navrhovatele ve zde řešeném aspektu, neboť ani v tomto případě není dle Úřadu tvrzení navrhovatele opodstatněné, jelikož je z provedeného hodnocení a z jeho výše citovaného zdůvodnění patrné, že nabídka navrhovatele v daném aspektu neobdržela 1 bod za neuvedení konkrétního počtu hodin či dnů požadované součinnosti (ostatně konkrétnost v nabídce uvedeného údaje o minimální součinnosti v jednotkách hodin zadavatel nikde v odůvodnění hodnocení nezpochybňuje), nýbrž z toho důvodu, že byly naplněny v pravidlech pro hodnocení definované podmínky bodování 1 bodem, neboť nabídka navrhovatele byla v otázce naplnění daného aspektu nekonzistentní a zároveň z nabídky nebyl patrný se zbývajícími částmi nabídky nerozporný a úplný přístup, jak bude hodnocený aspekt naplněn, a to bez ohledu na to, zda byl specifikován v nabídce formou konkrétního vyčíslení či nikoliv. Odůvodnění hodnocení zadavatele je jasné, srozumitelné a konkrétní, je z něj patrno, na základě čeho zadavatel k tomuto bodování dospěl.

178.     Úřad dále poznamenává, že navrhovatel si protiřečí, když na jednu stranu argumentuje, že nebyl z neurčitého požadavku zadávacích podmínek schopen vyvodit, že zadavatel požaduje konkrétní číselné vyjádření kapacitních nároků na součinnost zadavatele uvedením konkrétního počtu hodin, dnů či jiných jednotek (a jako jediný to byl schopen vyvodit ze zadávacích podmínek zřejmě vybraný dodavatel), a na druhou stranu ale současně navrhovatel dále argumentuje tím, že zadavatel nikde v zadávacích podmínkách nestanovil, že by zadavatelem požadovaný údaj o konkrétní časové náročnosti musel být něčím odůvodněn a doložen a dle názoru navrhovatele tak má být dle zadávacích podmínek předmětem hodnocení v daném aspektu pouze vyjádření konkrétní časové náročnosti na kapacity zadavatele, přičemž on ve své nabídce konkrétní časový údaj v rozsahu jednotek hodin specifikoval a jakýkoliv další požadavek zadavatele jde pak nad rámec zadávacích podmínek. 

179.     K argumentaci navrhovatele, že zadavatel nikde v zadávacích podmínkách nestanovil, že by zadavatelem požadovaný údaj o konkrétní časové náročnosti musel být něčím odůvodněn nebo doložen, Úřad odkazuje na jím výše učiněný výklad (viz bod 153. až 156. odůvodnění tohoto rozhodnutí), že zcela oprávněně byl předmětem hodnocení zadavatele v tomto případě obsah nabídky jako celek (nikoliv pouze izolovaná proklamace o minimální součinnosti v řádu jednotek hodin), z kterého by měl vyplývat ucelený a vnitřně nerozporný přístup dodavatele k řešení daného aspektu (slovy zadávací dokumentace „navrhnutí ucelené metodiky“), tedy dodavatelé si již při přípravě nabídek mohli a měli být vědomi, že je především v jejich zájmu prokázání naplnění daného aspektu v nabídce podrobně zdůvodnit a jimi navrhované řešení  detailně popsat, přičemž v opačném případě, jak tomu bylo v případě nabídky navrhovatele a jak zadavatel podrobně odůvodnil ve zprávě o hodnocení nabídek a v rozhodnutí o námitkách, se vystavují riziku naplnění podmínek udělení 1 bodu.

180.     Jak vyplývá z výše citovaného zdůvodnění zadavatele, není pravdou, že by jím učiněný závěr o „vnitřní nekonzistentnosti“ byl pouhým ničím neodůvodněným tvrzením, což by činilo provedené hodnocení nepřezkoumatelným, jak tvrdí navrhovatel, neboť naopak zadavatel v obou dokumentech předkládá podrobný rozbor důvodů a hodnocených údajů, které ho k tomuto závěru a výslednému bodování vedly. Nelze souhlasit s patrným přístupem navrhovatele, že pokud navrhovatel v nabídce vyjádří, že je schopen v rámci daného subkritéria vše zvládnout s nároky vůči zadavateli v rozsahu jednotek hodin, již by zadavatel v podstatě neměl o věrohodnosti takového tvrzení pochybovat, jelikož naopak právě podrobnost a propracovat přístupu dodavatele (navrhovatele) k řešení daného aspektu co se týče implementace modulu VVZ byla oprávněně v tomto případě předmětem hodnocení, přičemž z pouhé proklamace (která nemá oporu ve zbývajícím obsahu nabídky) dostatečné řešení daného aspektu shledat nelze, s čímž lze se zadavatelem souhlasit.

181.     Rovněž v případě hodnocení tohoto aspektu navrhovatel tvrdí, že dle jeho názoru měl navrhovatel obdržet body 3, jelikož z hodnocení zadavatele údajně vyplývá, „byť to zadavatel explicitně neuvedl,“ že nedostatky nabídky nemají dopad na jeho cílovou kvalitu nebo použitelnost z pohledu uživatelů. K tomu Úřad obdobně uvádí, že výše vyložil, proč je nutné považovat odůvodnění hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu za srozumitelné a konkrétní, přičemž je z něj patrno, na základě čeho zadavatel k tomuto bodování dospěl, a to na základě logické aplikace stanovených pravidel způsobu hodnocení vymezených v zadávacích podmínkách, včetně podmínek pro udělení 1 bodu. Rovněž Úřad odkazuje na výše uvedené v tom smyslu, že Úřad obecně nemůže opětovně provádět hodnocení jednotlivých nabídek tak, jak je provedla hodnotící komise, neboť takový postup není v jeho pravomoci.  Úřad není oprávněn zasahovat do nezbytného prostoru volní úvahy zadavatele (hodnotící komise) při hodnocení nabídek. Pokud se tedy navrhovatel domáhá, aby Úřad sám provedl hodnocení jeho nabídky a v daném aspektu shledal, že nabídce příslušelo udělení 3 bodů, Úřad uvádí, že k tomu není oprávněn, přičemž konstatuje, že ve zprávě o hodnocení nabídek uvedený popis (odůvodnění) hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu definovaným podmínkám udělení 1 bodu jasně odpovídá.

K hodnocení nabídky navrhovatele v aspektu (ii.) v rámci 4. subkritéria

182.     Konečně je v návrhu napadáno jako vadné i hodnocení nabídky navrhovatele 1 bodem v aspektu (ii.) „„Minimalizace kapacitních požadavků na součinnost Objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb““ v rámci 4. subkritéria „Navržený způsob provozního zajištění a rozvoje modulu VVZ“.

183.     Úřad uvádí, že v případě nabídky navrhovatele je ve zprávě o hodnocení nabídek udělení 1 bodu za předmětný aspekt (ii.) 4. subkritéria zdůvodněno následovně:

„Uchazeč ve své nabídce nijak nestanovil součinnostní nároky služeb provozu směrem k pracovníkům objednatele a neuvedl tak ani jejich odhadovanou kapacitní náročnost.

Role objednatele vystupuje v nabídce pouze v úvodním schématu a v popisu procesu řízení událostí. V obou případech je objednateli přiřknuto oprávnění hlásit provozní události. V popisu procesu řízení incidentu je na něj pak převedena i povinnosti provádět kategorizaci a klasifikaci události.

Nabídka uchazeče však neobsahuje veškeré procesy, jejichž zajištění je pro naplnění provozních služeb nutné. Ač lze z metodiky ITIL v3 dovodit podobu těchto procesů, není nijak patrné, jakým způsobem bude jejich provádění rozděleno mezi objednatele a dodavatele. Např.:

• Objednatel požaduje v rámci služby č. 10 zajištění technické podpory modulu. Pro řádné zajištění této služby v souladu s uchazečem zvolenou metodikou ITIL bude nutné realizovat mj. proces ‚Configuration Management”‘ (‚Řízení konfigurace‘). Zajištění tohoto procesu plyne s uchazečem zvolené metodiky, i když jej jeho nabídka explicitně nezmiňuje. Z obecné metodiky ITIL si lze dovodit podobu tohoto procesu, nikoliv však rozdělení úkolů mezi objednatele a uchazeče. Je navíc patrné, že objednatel bude tohoto procesu účasten, protože jeho náplní je konfigurační Změna dodaného modulu, tj. po zahájení provozu majetku objednatele.
• Uchazeč ve své nabídce bez dalšího upřesnění způsobu zajištění zmiňuje proces ‚Release management‘, který je opět nutnou součástí zajištění poptávaných služeb. I v tomto případě platí obdobné, jako v předešlém bode. Z obecné metodiky si lze dovodit podobu procesu, nikoliv rozdělení odpovědností a kapacitní nároky na objednatele.

Kapacitní požadavky na součinnost Objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb, tak s ohledem na výše popsané nelze z nabídky nijak dovodit a uchazeč sám se tomuto aspektu nijak explicitně nevěnuje.

Z nabídky uchazeče tak není patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn.“

184.     Navrhovatel v námitkách, které posléze shodně uvádí i v návrhu, odůvodnění hodnocení odmítá jako nesprávné a označuje části nabídky, ze kterých dle jeho názoru lze dovodit součinnostní nároky služeb provozu směrem k pracovníkům zadavatele:

„Nabídka navrhovatele se v kapitole 5.2.1 odkazuje na kapitolu 4.2.3.1 s popisem procesu rozvoje modulu VVZ, jež obsahuje činnosti na straně zadavatele. Navrhovatel zároveň v kapitole 4.2.4 sumarizoval všechny požadavky na součinnost zadavatele a tam, kde byl schopný, uvedl odhad kapacitní náročnosti. V této kapitole navrhovatel explicitně uvedl, že nemá specifické požadavky na součinnost objednatele (zadavatele) vyjma konkrétních případů, které jsou v kapitole explicitně vyjmenovány a řádově kvantifikovány (jednotky hodin).

Jinými slovy výhrada zadavatele není pravdivá a nabídka naopak jednoznačně popisuje, že navrhovatel požaduje nízkou součinnost zadavatele. Dále navrhovatel zde odkazuje na obdobné vypořádání skutečností v předešlých subkritériích.“

185.     Zadavatel na uvedené namítané skutečnosti reagoval v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 následovně:

„Stěžovatelem uváděné skutečnosti jsou v hodnocení nabídky zohledněny a zadavatel si jich je plně vědom. Důvody, pro které obdržela nabídka stěžovatele 1 bod v předmětném aspektu byly uvedeny již v hodnocení.

Zadavatel pracoval již v hodnocení se skutečností, že nabídka stěžovatele se v kapitole 5.2.1 odkazuje na kapitolu 4.2.3.1 s popisem procesu rozvoje modulu VVZ. Námitka stěžovatele neobsahuje žádné skutečnosti, které by závěry hodnocení zpochybňovaly. K části námitky týkající se procesů spojených s rozvojem se zadavatel vyjádřil již výše, a i v případě, že by byla nabídka v části týkající se přístupu k rozvoji úplná, tak by nadále absentoval popis přístupu k dalším, pro provoz nezbytně nutným procesům. Nadále tak platí, že nabídka neobsahuje veškeré procesy, jejichž zajištění je pro naplnění provozních služeb nutné. Ač lze z metodiky ITILv3 dovodit podobu těchto procesů, není nijak patrné, jakým způsobem bude jejich provádění rozděleno mezi objednatele a dodavatele. Např.:

• Objednatel požaduje v rámci služby č. 10 zajištění technické podpory modulu. Pro řádné zajištění této služby v souladu s uchazečem zvolenou metodikou ITIL bude nutné realizovat mj. proces ‚Configuration Management‘ (‚Řízení konfigurace‘). Zajištění tohoto procesu plyne s uchazečem zvolené metodiky, i když jej jeho nabídka explicitně nezmiňuje. Z obecné metodiky ITIL si lze dovodit podobu tohoto procesu, nikoliv však rozdělení úkolů mezi objednatele a uchazeče. Je navíc patrné, že objednatel bude tohoto procesu účasten, protože jeho náplní je konfigurační Změna dodaného modulu, tj. po zahájení provozu majetku objednatele.
• Stěžovatel ve své nabídce bez dalšího upřesnění způsobu zajištění zmiňuje proces ‚Release management‘, který je opět nutnou součástí zajištění poptávaných služeb. I v tomto případě platí obdobné, jako v předešlém bodě. Z obecné metodiky si lze dovodit podobu procesu, nikoliv rozdělení odpovědností a kapacitní nároky na objednatele.

Stěžovatel uvádí, že v kapitole 4.2.4 sumarizoval všechny požadavky na součinnost zadavatele a tam, kde byl schopný, uvedl odhad kapacitní náročnosti. Tyto údaje nebylo možné vzít do úvahy při hodnocení aspektu, protože obsah uvedený v kapitole 4.2.4 se váže k dodání, nikoliv k zajištění provozu a rozvoje modulu. Kapacitní požadavky na pracovníky Objednatele v průběhu dodání modulu jsou hodnoceny v rámci zcela jiného aspektu (‚Minimalizace kapacitních požadavků na pracovníky Objednatele, při dodržení požadované kvality‘ v rámci subkritéria ‚Navržený způsob dodání modulu‘).

Požadavky uvedené v kapitole 4.2.4 jsou navíc neúplné i z pohledu kapacitních nároků v průběhu dodání modulu. Zadavatel toto shrnul v rámci hodnocení příslušného aspektu i v předešlém bodě vyjádření se k námitce stěžovatele.

Kapacitní požadavky na součinnost Objednatele, při dodržení požadované kvality a kvantity poskytovaných služeb, tak s ohledem na výše popsané nelze z nabídky nijak dovodit a stěžovatel sám se tomuto aspektu nijak explicitně nevěnuje.

Z nabídky stěžovatele tak není patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn.“

186.     Opětovně jako v předešlých případech Úřadu nezbývá než konstatovat, že do návrhu byl v tomto směru toliko přenesen obsah námitek, aniž by navrhovatel v návrhu jakkoliv reflektoval citované zdůvodnění správnosti udělení 1 bodu, které zadavatel předložil v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021, přičemž jak je z citovaného patrné, zadavatel se zde jasně a zřetelně vyjádřil k obsahu všech jednotlivých bodů a částí nabídky navrhovatele, které navrhovatel označil jako ty, z nichž předmětné požadavky na součinnost zadavatele mají vyplývat. Navrhovatel tak v návrhu reálně nepřináší žádnou argumentaci vyvracející správnost závěrů předkládaných zadavatelem, resp. přezkoumatelnost a transparentnost jím předkládaného zdůvodnění hodnocení nabídky navrhovatele 1 bodem v daném aspektu.

187.     Úřad uvádí, že na základě zdůvodnění provedeného hodnocení nabídky navrhovatele v daném aspektu uvedeného ve zprávě o hodnocení nabídek a rovněž vypořádání předmětných námitek zadavatelem v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 není dle názoru Úřadu důvodné pochybovat o transparentnosti a zákonnosti postupu zadavatele při hodnocení nabídky navrhovatele v tomto aspektu 1 bodem, neboť podrobný popis udělení 1 bodu nabídce navrhovatele v daném aspektu obsažený ve zprávě o hodnocení nabídek představuje srozumitelnou, konzistentní a logickou aplikaci pravidel a způsobu hodnocení, jež zadavatel vymezil v zadávací dokumentaci, když zadavatel hodnotil nabídku navrhovatele 1 bodem s ohledem na nemožnost z nabídky dovodit, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn, což zde blíže odůvodnil, čímž byly naplněny v pravidlech hodnocení definované podmínky hodnocení nabídky 1 bodem, přičemž Úřad na základě zdůvodnění zadavatele uvedeného v rozhodnutí o námitkách neshledává opodstatněný důvod pochybovat o tom, že navrhovatelem uváděné skutečnosti o obsahu jeho nabídky byly v rámci hodnocení zadavatelem skutečně zohledněny a do provedeného hodnocení se promítly, když reálně tento závěr argumentačně nerozporuje v návrhu ani navrhovatel, který v návrhu v tomto ohledu nikterak nevyvrací věcnou správnost argumentace zadavatele z rozhodnutí o námitkách, a zároveň příslušné zdůvodnění zadavatelova postupu představuje dostatečně podrobné, srozumitelné a racionální odůvodnění, ze kterého je jasně zjevné, jak dle zadavatele nabídka navrhovatele naplnila v daném aspektu podmínky pro udělení 1 bodu (z nabídky není patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn), tedy i proč byla nabídka navrhovatele v daném aspektu hodnocena 1 bodem, a to i při zohlednění navrhovatelem označených částí nabídky, tedy zejména když zadavatel k odkazu na kapitolu 5.2.1 a 4.2.3.1 uvedl, že zde uvedený popis procesů rozvoje je neúplný a absentuje i popis přístupu k dalším pro provoz nezbytně nutným procesům, přičemž z metodiky ITIL v3 lze dovodit podobu procesů, ale nikoliv rozdělení odpovědnosti za jejich provádění mezi zadavatele a dodavatele, tedy ani kapacitní nároky na zadavatele, a dále k odkazu na kapitolu 4.2.4 zadavatel uvedl, že údaje zde uvedený nebylo možné vzít do úvahy při hodnocení toho aspektu, jelikož obsah uvedený v kapitole 4.2.4 se vztahuje k dodání, nikoliv k zajištění provozu a rozvoje modulu VVZ, přičemž kapacitní požadavky na pracovníky zadavatele v průběhu dodání modulu VVZ byly hodnoceny v rámci zcela jiného příslušného aspektu (tj. výše napadaném aspektu v rámci 3. subkritéria), a navíc i tyto požadavky jsou neplné i z pohledu očekávatelných kapacitních nároků v průběhu dodání modulu. Z uvedeného je dle Úřadu zřejmé, že zadavatel uvedl konkrétní důvody, proč z obsahu nabídky důvodně nevyplývá přístup navrhovatele k naplnění daného aspektu, když kapacitní požadavky na součinnost zadavatele při provozním zajištění a rozvoji modulu VVZ nelze z nabídky nijak dovodit a navrhovatel se v nabídce naplnění tohoto aspektu ani explicitně nevěnuje.

188.     Ve vztahu k danému aspektu navrhovatel dále argumentuje srovnáním s hodnocením nabídky dodavatele Altair, jež v daném aspektu obdržela plný počet bodů a z jehož odůvodnění je patrná pouze obecná formulace o snadné customizaci služeb a u konkrétních služeb je uvedena pouze obecná formulace o minimálních požadavcích na součinnost ze strany zadavatele, což vede navrhovatele k závěru, že v hodnocení chybí konkrétní vyčíslení součinnostních nároků služeb provozu směrem k pracovníkům zadavatele. „Naproti tomu konkrétní vyjádření, že navrhovatel nemá specifické požadavky na součinnost zadavatele, vyjma konkrétních případů, které jsou v kapitole 4.2.4 explicitně̌ vyjmenovány a řádové̌ kvantifikovány, ohodnotil pouze 1 bodem.“ Ze srovnání dle názoru navrhovatele vyplývá, že jeho nabídka byla konkrétnější než nabídka dodavatele Altair. K čemuž Úřad uvádí, že uvedené skutečnosti naopak v prvé řadě potvrzují předcházející zjištění Úřadu v tom smyslu, že zadavatel ve vztahu k těmto „součinnostním aspektům“ skutečně nehodnotil a nad rámec zadávacích podmínek nepožadoval od dodavatelů nějaké „konkrétní vyčíslení“ požadované součinnosti zadavatele, když kladně byla hodnocena též nabídka, v níž tato dle navrhovatele údajně zadavatelem požadovaná forma „konkrétního vyčíslení“ absentuje. Dále, a to především, navrhovatel vyvozuje konkrétnost své nabídky, a tedy údajně lepší naplnění daného aspektu odkazem na kapitolu 4.2.4 nabídky, kde je mj. uvedeno, že „nemá specifické požadavky na součinnost Objednatele“ a deklarace o „minimální součinnosti (v řádu jednotek hodin)“ ve fázi 3 a 4, přičemž je ale nutno uvést, že z vlastního obsahu nabídky navrhovatele (dokument „návrh smlouvy“) je zřejmé, že daná kapitola a v ní obsažené informace se vztahují k dodání modulu VVZ, tedy ke zcela jinému parametru předmětu plnění veřejné zakázky než bylo hodnoceno v rámci 4.  subkritéria, přičemž metodika poskytování služeb provozu a rozvoje řešení je v případě nabídky navrhovatele zcela zřejmě až obsahem následující kapitoly 5. Nutno opakovat, že na řečenou vadu své argumentace byl navrhovatel upozorněn již v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021, avšak v návrhu tuto skutečnost nijak nevyvrací, ani ji jinak nereflektuje.

189.     Navrhovatel rovněž na základě odůvodnění hodnocení ve zprávě o hodnocení nabídek tvrdí, že jeho nabídka je v daném aspektu konkrétnější než nabídka dodavatele Techniserv, jež obdržela rovněž 1 bod, k čemuž Úřad opakuje, že z výše vyloženého nastavení pravidel hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci, včetně definované 4 bodové stupnice a podmínek bodování nabídek v daných dílčích hodnotících subkritérií (viz např. body 112. a 113. odůvodnění tohoto rozhodnutí), obecně vyplývá, že v případě naplnění podmínek pro udělení 1 bodu je zjevné, že v takovém případě je již irelevantní například to, zda je předmětná nabídka v naplnění daného aspektu konkrétnější nebo jinak „méně horší“ než jiná nabídka, ani ze stanovených zadávacích pravidel nevyplývá, že by v případě naplnění podmínek hodnocení 1 bodem zadavatel měl porovnávat příslušnou nabídku s podobou nabídek ostatních dodavatelů.

190.     Navrhovatel rovněž opětovně poukazuje na to, že ve věcně příslušné části nabídky operuje s metodickým rámcem ITIL, přičemž tato metodika řeší i vztahy mezi zadavatelem a dodavatelem a popisuje nezbytné nutné kroky při vzájemné součinnosti. Úřad uvádí, že navrhovatelem uváděné skutečnosti v podstatě nejsou obsahově v rozporu s náhledem zadavatele prezentovaným v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 4. 2021 na odkaz na metodiku ITIL v nabídce navrhovatele, neboť též zadavatel se vyjádřil v tom smyslu, že tato metodika popisuje vztahy mezi dodavatelem a zadavatelem (objednatelem) tak, že popisuje nezbytné procesy a z této metodiky si lze dovodit obecnou podobu těchto procesů, avšak na druhou stranu, zároveň již nelze pouze z této metodiky vyvodit rozdělení úkolů, odpovědnosti mezi dodavatele a zadavatele, a tedy ani kapacitní nároky na zadavatele, což však již navrhovatel v návrhu nijak nevyvrací.

191.     K tvrzení navrhovatele, že v souvislosti s problematikou kybernetické bezpečnosti bez jasně sdělených požadavků zadavatele na dodržování organizačních a technických opatření nelze stanovit detailně požadavky na součinnost, a zadavatel si tedy dle navrhovatele protiřečí, když na jedné straně chce minimalizovat poskytování součinnosti a na straně druhé neuvádí ani předpoklady, požadovanou kvalitu a formu požadované součinnosti, Úřad uvádí, že uvedená tvrzení opět směřují proti zadávacím podmínkám a ve vztahu k posouzení toho, zda zadavatel při hodnocení nabídek postupoval transparentně a zákonně v souladu se stanovenými pravidly hodnocení, jsou nedůvodná. Pokud chtěl navrhovatel úspěšně učinit předmětem správního řízení otázku dostatečné jasnosti a určitosti zadávací dokumentace, a tedy zákonnosti zadávacích podmínek, mohl navrhovatel vznést námitky proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky a případně včas podat návrh napadající nezákonnost zadávacích podmínek veřejné zakázky. Nelze tedy přisvědčit „opožděnému“ jednání navrhovatele, jenž spočívá v argumentaci ohledně nejasnosti a neurčitosti zadávacích podmínek, Úřad tudíž považoval za nadbytečné se blíže zaobírat v tomto smyslu v návrhu obsaženou argumentací, neboť se jedná o otázky, které jsou irelevantní z hlediska předmětu tohoto správního řízení zahájeného návrhem navrhovatele proti postupu zadavatele při hodnocení nabídek a výběru dodavatele (v části správního řízení, která nebyla zastavena výrokem I. tohoto rozhodnutí). Uvedené platí i o dalších tvrzeních a námitkách navrhovatele, které se návrhem prolínají a opakují, a jimiž navrhovatel napadá zákonnost zadávacích podmínek (včetně například údajné nezákonnosti pravidla o 50% redukci obdržených bodů v rámci dílčího hodnotícího kritéria za každý aspekt ohodnocený 1 bodem), přičemž Úřad ve vztahu k této části návrhu správní řízení o návrhu zastavil ve výroku I. tohoto rozhodnutí podle § 257 písm. h) zákona, jelikož daným částem návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky.

192.     Vzhledem k uvedenému Úřad shledává za nepřiléhavé k šetřené věci odkazy na judikaturu správních soudů a rozhodnutí Úřadu týkající se odpovědnosti zadavatele za jasně a transparentně stanovené zadávací podmínky (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 8/2011 ze dne 30. 3. 2011), neboť se míjí s předmětem zde šetřeného řízení (v části, která nebyla zastavena výrokem I. tohoto rozhodnutí).

193.     Nadto k tvrzení navrhovatele, že tím, že zadavatel v zadávací dokumentaci kupříkladu nestanovil, nakolik podrobně mají být požadované výstupy ze strany uchazečů zpracovány, tj. neuvedl jejich minimální a maximální požadovaný rozsah a úroveň detailu v návaznosti na určený způsob hodnocení, čímž trpí jednotlivá subkritéria nezákonností, neboť zadavatel nemusel a nemohl obdržet porovnatelné nabídky, Úřad uvádí, že právě to, jakým způsobem dodavatelé naplnění stanovených aspektů v rámci jednotlivých subkritérií zpracovali, bylo předmětem hodnocení, proto by dle Úřadu bylo absurdní po zadavateli požadovat, aby v zadání uvedl, co všechno má naplnění aspektu obsahovat. Pokud by zadavatel v zadávacích podmínkách sám stanovil obsah naplnění každého jednotlivého aspektu, neměl by poté fakticky co hodnotit. Naopak na dodavatelích bylo, jak tyto potřeby, představy či požadavky zadavatele zohlednili ve svých nabídkách. Všichni dodavatelé museli naplnit požadavky stanovené v zadávací dokumentaci, přičemž zadavatel v pravidlech pro hodnocení zadal konečné znění jednotlivých hodnocených aspektů a dílčích subkritérií. Zadavatel tak ponechal dodavatelům volnost ve způsobu naplnění daných aspektů, ale rozsah aspektů, které zadavatel bude následně hodnotit, byl pevně dán a byl všem dodavatelům předem znám, a zadavatel také následně v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami při hodnocení nabídek postupoval.

194.     Právě uvedené se plně vztahuje i na příklad údajné vágnosti a neurčitosti vymezených aspektů, který navrhovatel v návrhu rovněž zmiňuje, a to, že ze zadání aspektu (i.) „Nejlépe zohlední požadavky, které jsou z pohledu řešení typové úlohy relevantní“ v rámci 5. subkritéria „Analytické rozpracování typové úlohy“ není vůbec zřejmé, co zadavatel považuje za „relevantní požadavky“ nebo podle čeho je vymezuje (aniž by v návrhu zadavatelem skutečně provedené hodnocení daného aspektu ve vztahu k jakékoliv nabídce napadal). Navrhovatel argumentuje, že „[d]odavatelé tedy mohli jen hádat, jaké požadavky považuje zadavatel za relevantní. Jestliže tedy zadavatel ve zde posuzovaném případě blíže nepopsal a neurčil, co bude považováno za relevantní, na co se mají dodavatelé zaměřit, je z podstaty věci vyloučeno učinění závěru, že uchazeč, jenž v rámci tohoto subkritéria obdržel nejvyšší bodové ohodnocení, nabídl zadavateli skutečně nejvhodnější plnění (…).“ Nad rámec toho Úřad uvádí, že ze zadání daného subkritéria (viz bod 12. odůvodnění tohoto rozhodnutí) vyplývá, že cílem a předmětem hodnocení bylo, aby dodavatelé prokázali potřebnou odbornost pro řádné plnění veřejné zakázky, kterým je především dodání a provoz modulu VVZ, a aby prokázali schopnost navrhnout řešení, která jsou spojena s tímto předmětem veřejné zakázky, za čímž účelem měli dodavatelé zpracovat typovou úlohu „spočívající v popisu všech funkcionalit a  vlastností řešení umožňujících zajištění kontroly věcné správnosti, integrity a konzistence dat odesílaných zadavateli k uveřejnění prostřednictvím uveřejňovacích formulářů.“ Dle Úřadu je tudíž zřejmé, že právě to, jakým způsobem dodavatelé naplnění aspektu zpracovali, tedy jakou prokázali odbornost ve vztahu ke schopnosti popsat a navrhnout řešení zahrnující nejlépe všechny funkcionality a vlastnosti řešení, tj. zcela očividně funkcionality a vlastnosti relevantní při dodání a provozním zajištění modulu VVZ (například, jak zmiňuje zadavatel, z řešení typové úlohy dodavatelem měla vyplývat odbornost ve vztahu ke skutečnosti, že VVZ představuje kritickou infrastrukturu státu), bylo právě oním předmětem hodnocení, proto by bylo nelogické po zadavateli požadovat, aby v zadání explicitně uvedl, co všechno má naplnění daného aspektu obsahovat, když právě to, aby dodavatelé identifikovaly to, jaké všechny funkcionality a vlastnosti by bylo v řešení vhodné navrhnout (tzn. jsou relevantní), bylo úkolem dodavatelů vyplývajícím ze zadání a předmětem hodnocení.

195.     Navrhovatel dále v návrhu dokonce zadavateli ve vztahu k nastavení způsobu hodnocení obecně „radí“, že zadavatel stejně tak mohl vytvořit tabulku s konkrétními požadavky a pokud by nabídka tyto požadavky splnila, měl by zadavatel záruku, že je nabídka pro něj odpovídající, a potom by rozhodovala nabídková cena, k čemuž Úřad uvádí, že je naopak zcela legitimní, pokud zadavatel nechá navrhnout řešení dodavatele a následně hodnotí kvalitu tohoto řešení (z něj patrný přístup dodavatele).

K dalším tvrzením

196.     Navrhovatel v návrhu napadá způsob hodnocení rovněž v tom ohledu, že zpochybňuje výklad zadavatele, kolik řešení (nabídek) může být dle pravidel pro hodnocení v příslušném aspektu hodnoceno jako nejlepší, tedy bodováno plným počtem 4 bodů. Navrhovatel obecně namítá, že zadavatel v rozporu se zadávacími podmínkami označil v odůvodnění bodového ohodnocení některých aspektů nabídky více dodavatelů současně za nejlepší v daném aspektu, ačkoliv dle názoru navrhovatele ze zadávacích podmínek vyplývá, že jednotlivé nabídky mají být hodnoceny prostřednictvím porovnání s nejlepší nabídkou, která může dle navrhovatele již z gramatického významu slova „nejlepší“ být pouze jedna. Navrhovatel má za to, že nejlepší může být vždy jen jedno řešení, případně je nutno uvést, že více nabídek má stejné či zcela srovnatelné řešení.

197.     Zadavatel v reakci na tuto námitku odkazuje na v zadávací dokumentaci definovanou 4bodovou stupnici, přičemž zadavatel „trvá na tom, že podmínky hodnocení uvedené v zadávací dokumentaci při hodnocení dodržel, tj.:

1.      Zadavatel při bodovém hodnocení vždy jednoznačně u každého aspektu uvedl, proč zvolil dané bodové hodnocení a toto odůvodnění vždy vycházelo z jednoznačně definovaných pravidel v zadávací dokumentaci.

2.      Aby mohl být aspekt hodnocen nižším bodovým hodnocením (1-3), tak musela být naplněna některá z jasně deklarovaných podmínek.

3.      Pokud bylo vícero, či dokonce všechny nabídky hodnoceny v rámci aspektu srovnatelně, jednalo se o postup v souladu se zadávací dokumentací, protože její znění neodporuje tomu, aby byly všechny nabídky shodně hodnoceny jako nejlepší v rámci daného aspektu.

Pokud tedy zadavatel v rámci uvedeného aspektu přidělil všem hodnoceným nabídkám plný počet bodů tj. 4, protože žádná z nabídek nenaplňovala kritéria pro udělení nižšího počtu bodů (definice pravidel pro udělení bodového hodnocení 3-1 viz výše). Zadavatel nikde v pravidlech hodnocení nestanovil, že nejlepší nabídka získá 4 body a další nabídka v pořadí 3 body atd.“

198.     I přes dílčí nepřehlednost ohledně názoru navrhovatele (zda navrhovatel připouští, že lze v určitých případech více nabídkám udělit plný počet bodů, nebo zda připouští, že zadavatel musí vždy jedné nabídce udělit plný počet bodů a až následně lze zbývajícím nabídkám udělit i stejný počet bodů, tedy 3 a méně), Úřad v souladu s již výše uvedeným ohledně výkladu stanovených pravidel pro hodnocení, včetně definovaných podmínek pro bodování nabídek konkrétním počtem bodů a jejich aplikace (viz např. body 112. a 113. odůvodnění tohoto rozhodnutí) uvádí, že nelze shledat, že by zadavatel při hodnocení nabídek postupoval v rozporu se stanovenými pravidly pro hodnocení nabídek, neboť když zadavatel postupoval tak, jak potvrzuje ve svém vyjádření, a čemuž, a to především, pak odpovídá i podrobný popis hodnocení nabídek a jeho odůvodnění u jednotlivých aspektů zachycený ve zprávě o hodnocení nabídek, že pokud neshledal při hodnocení  některé nabídky za daný aspekt naplnění podmínek pro udělení nižšího bodového hodnocení (1, 2 nebo 3 bodů), udělil nabídce plný počet bodů (4 body) a ve slovním hodnocení ji (současně s uvedením popisu hodnocení rozhodných hodnocených údajů z obsahu nabídky) označil „jako nejlepší“, přičemž ve výsledku tedy „jako nelepší“ označil a hodnotil v rámci daného aspektu neomezený počet nabídek, postupoval zadavatel transparentním způsobem v souladu s definovanými podmínkami pro udělení příslušného počtu bodů a zadáním pravidel hodnocení daného hodnotícího kritéria. Ze zadání pravidel hodnocení naopak nikterak nevyplývá, že by snad vícero či všechny nabídky nemohly být shodně hodnoceny plným počtem bodů v daném aspektu. Úřad ani neshledává nic nelogického na tom, když „nejlepších“ řešení je shledáno více, přičemž o rozumnosti zadavatelem zastávaného výkladu zadávacích podmínek svědčí již to, že v opačném případě by se bezúčelně hodnocení nabídek dle stanovených pravidel stalo prakticky nemožným u aspektů, které v úplnosti dostatečným způsobem splnilo více dodavatelů a zadavatel by tak nebyl schopen shledat důvody pro udělení nižšího počtu bodů.

199.     Konkrétně se navrhovatel zaobírá hodnocením nabídek v rámci aspektu (i) „Identifikace množiny požadavků a cílů, které jsou pro popisovanou část řešení relevantní a správně je zohlední při návrhu řešení“ v 1. subkritrériu „Vhodnost návrhu architektury řešení“, kdy navrhovatel z odůvodnění bodování nabídek v tomto aspektu cituje ze zprávy o hodnocení nabídek vždy (jen) poslední větu (u dodavatele Altair: „Řešení je tudíž nejlepší v rámci příslušného aspektu.“; u vybraného dodavatele: „Nabídka je tak v tomto aspektu hodnocena jako nejlepší.“; u navrhovatele: „Řešení lze považovat za nejlepší v rámci příslušného aspektu.“; a u dodavatele Techniserv: „I přes drobné nedostatky v řešení je lze považovat za nejlepší v rámci příslušného aspektu.“) a následně tvrdí, že takto obecné odůvodnění neumožňuje přezkoumat rozhodnutí zadavatele a ověřit, zda byl počet bodů přidělen správně. Navrhovatel zároveň zmiňuje obecné východisko, že hodnotící komise se musí věnovat náležitému odůvodnění hodnocení nabídek zejména v rámci matematicky nevyjádřitelných kritérií, a navrhovatel sděluje, že „[p]okud zpráva o posouzení a hodnocení nabídek obsahuje pouze číselné údaje, aniž by bylo zřejmé, jakým způsobem došlo k hodnocení těchto údajů je provedené hodnocení netransparentní a nepřezkoumatelné. Odůvodnění hodnocení by mělo být uvedeno i u nabídky, která byla ‚v daném aspektu hodnocena jako nejlepší‘, nelze se spokojit s pouhým konstatováním, jak učinil opakovaně zadavatel, že ‚řešení lze v daném aspektu považovat za nejlepší‘.“

200.     Úřad uvádí, že v obecné rovině lze s navrhovatelem bezesporu souhlasit, že pro zákonnost a přezkoumatelnost hodnocení nabídek je nezbytné, zvláště pak u nekvantifikovatelných hodnotících kritérií, aby součástí popisu hodnocení nabídek ve zprávě o hodnocení nabídek bylo náležité odůvodnění provedeného hodnocení (jak Úřad sám již opakovaně shledal výše). Avšak když navrhovatel ve vztahu k postupu zadavatele tvrdí, že provedené hodnocení je netransparentní a nepřezkoumatelné, pokud zpráva o hodnocení nabídek obsahuje „pouze číselné údaje, aniž by bylo zřejmé, jakým způsobem došlo k hodnocení těchto údajů“, a pokud navrhovatel naznačuje, že v tomto případě tedy nebylo u nabídek, které byly hodnoceny plným počtem bodů, uvedeno odůvodnění hodnocení, nýbrž že zadavatel doprovodil hodnocení „pouhým konstatováním“, že „řešení leze v daném aspektu považovat za nejlepší“, nelze dle zjištění Úřadu takto popisované situaci přisvědčit, jelikož to zjevně neodpovídá skutečnosti. Nelze souhlasit s navrhovatelem, že v tomto případě by se jednalo o případ, kdy z popisu hodnocení ve zprávě o hodnocení nabídek nejsou patrné bližší úvahy stran hodnocených údajů a rozhodné důvody, ze kterých by vyplývalo odůvodnění provedeného bodování jednotlivých nabídek. Naopak uvedené je obsahem podrobného popisu hodnocení nabídek v rámci jednotlivých aspektů na str. 5 až 28 zprávy o hodnocení nabídek. Když navrhovatel svou námitku ilustruje na odůvodnění hodnocení v rámci aspektu (i.) 1. subrkitéria, je nutné na pravou míru uvést, že v těchto případech závěrečné konstataci o tom, že „řešení je nejlepší v daném aspektu“ (tj. podmínka udělení 4 bodů), předchází v odůvodnění hodnocení všech nabídek bližší zdůvodnění, uvedení konkrétních důvodů a hodnocených údajů, kterak z obsahu nabídky vyplývá naplnění daného aspektu (kupříkladu nabídka dodavatele Altair: „Uchazeč ve své nabídce postupuje v rámci kapitoly 2 postupně jednotlivými vrstvami architektury od identifikace základních funkčních oblastí přes identifikaci klíčových funkcí až po aplikační a technickou architekturu řešení. Funkcionality F-x-x a V-x-x nejsou samostatně zpracovány, nicméně součástí nabídky v příloze č. 1 podepsané Smlouvy je uvedena kopie Technické specifikace, kde jsou zkopírované detailní požadavky 1:1 oproti zadávací dokumentaci. Řešení je tudíž nejlepší v rámci příslušného aspektu.“). Úřad tak neshledal za důvodnou námitku navrhovatele, neboť dle názoru Úřadu podrobný popis hodnocení nabídek uvedený ve zprávě o hodnocení nabídek lze považovat za dostatečný, nejedná se jen o „obecné odůvodnění“ či snad o pouhou „konstataci“ přiděleného počtu bodů bez náležitého odůvodnění provedeného hodnocení, které by činilo hodnocení nabídek nepřezkoumatelným, a tedy netransparentním.

201.     K souhrnné argumentaci navrhovatele, že k tomu, aby bylo možné hodnocení nabídek označit za transparentní, pak musí být založeno na obsahu zadávacích podmínek a zákonu, tj. musí vycházet z hodnotících kritérií, jež zadavatel vymezil (v souladu se zákonem) v zadávací dokumentaci, a nemůže se stát, že zadavatel dodatečně upravuje hodnotící kritéria nebo je aplikuje jiným a netransparentním způsobem, než vymezil v zadávacích podmínkách, Úřad shrnuje, že na základě výše uvedeného popisu hodnocení nabídek neshledal, že by postup zadavatele byl s uvedeným v rozporu.

K vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí ze dne 28. 6. 2021

202.     V podání ze dne 28. 6. 2021 navrhovatel poukazuje na to, že zadavatel nezveřejnil v průběhu celého zadávacího řízení podklady z dokumentace o zadávacím řízení, které se vztahují k hodnocení nabídek, zejména záznamy z jednání hodnotící komise a dokument „znaleckého posouzení“,  a žádný z dodavatelů tedy tyto dokumenty dosud nemohl zhodnotit a podrobit je kontrole tak, aby sami dodavatelé mohli zjistit myšlenkové postupu členů hodnotící komise, tyto dokumenty však dodavatelé neměli vůbec k dispozici, čímž je postup zadavatele dle názoru navrhovatele absolutně netransparentní způsobující netransparentnost celého zadávacího řízení. Dle navrhovatele je rozporné se zákonem i to, že zadavatel ve zprávě o hodnocení nabídek a ani dodatečně neuvedl, jak dané dokumenty pro hodnocení nabídek využil, nebo jak hodnocení nabídek oproti těmto dokumentům změnil, v čem se od „znaleckého posouzení“ odlišuje a z jakého důvodu. Úřad uvádí, že k uvedeným skutečnostem se již vyjádřil výše (viz bod 103. až 129. odůvodnění tohoto rozhodnutí), pročež na tam uvedené závěry plně odkazuje.

203.     K tvrzení navrhovatele, že možný účelový postup zadavatele se ukazuje i v tom, že oproti „znaleckému posouzení“ jsou ve zprávě o hodnocení nabídek upraveny vždy tak, že jeho bodový zisk byl zvýšen, a naopak ke snížení bodového zisku u vybraného dodavatele nedošlo ani v jednom z hodnocených kritérií, Úřad uvádí, že z porovnání předmětných podkladů vyplývá, že oproti „znaleckému posouzení“ byl v konečném hodnocení ve skutečnosti vždy zvýšen všem dodavatelům a ke snížení bodového zisku nedošlo u žádného dodavatele, tedy pokud navrhovatel naznačuje, že změny byly účelově provedeny pouze ve prospěch vybraného dodavatele, nemá takové tvrzení žádnou věcnou oporu. 

204.     Navrhovatel též uvádí, že zadavatel tvrdil nepravdivé informace, když uváděl, že dokument „znaleckého posouzení“ byl vypracován „znaleckým ústavem“. Dle navrhovatele z tohoto dokumentu však vyplývá, že jeho zpracovatelem byla společnost Grant Thornton Advisory s.r.o., IČO 26513960, se sídlem Jindřišská 16, 110 00 Praha 1 (dále jen „společnost Grant Thornton Advisory s.r.o“), která není zapsána v Seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost, který je veden Ministerstvem spravedlnosti. Úřad pro úplnost upřesňuje, že s tímto podkladem při dokazování jako se znaleckým posudkem ve smyslu § 51 odst. 1 a § 56 správního řádu nikterak nenakládal, ani v tomto smyslu zadavatel provedení důkazu nikdy nenavrhoval.

205.     K tvrzení navrhovatele, že pravdou může být jen jedna z následujících skutečností, tedy že buď zhotovitelem „znaleckého posouzení“ jsou Michal Manhart a Jakub Sebek, nebo že zpracovatelem „znaleckého posouzení“ je společnost Grant Thornton Advisory s.r.o., Úřad uvádí, že navrhovatel evidentně konstruuje zdánlivý rozpor tam, kde to nijak není důvodné. Zadavatel zcela v souladu s § 119 odst. 2 písm. b) zákona uvedl oba zmíněné ve (3.) zprávě o hodnocení nabídek mezi fyzickými osobami, které se na hodnocení podílely, přičemž zákon v tomto ohledu klade důraz na to, aby v tomto výčtu byly zaznamenány právě fyzické osoby, které se na hodnocení podílely (i vzhledem k provázanosti s problematikou střetu zájmů). Uvedené, že se jedná o zpracovatele tohoto dokumentu následně zadavatel potvrdil navrhovateli v reakci na jeho námitky. Skutečnost, že v hlavičce dokumentu je jako zhotovitel označena společnost Grant Thornton Advisory s.r.o. jakožto „zastřešující“ právnická osoba, nijak nezpochybňuje v souladu s § 119 odst. 2 písm. b) zákona učiněné tvrzení zadavatele ohledně fyzických osob, které se na podílely na hodnocení.

206.     Navrhovatel se dále vyjadřuje k podkladům pro rozhodnutí, konkrétně k záznamům z jednání hodnotící komise, které dle názoru navrhovatele rovněž svědčí o netransparentnosti postupu zadavatele, případně o nesprávném postupu Úřadu při shromažďování podkladů.

207.     Úřad předně uvádí, že ve zde projednávané věci přezkoumával postup zadavatele při hodnocení nabídek, přičemž byl vázán předmětem řízení tak, jak byl vymezen v návrhu. Úřad v průběhu správního řízení zjistil všechny okolnosti, které jsou ve vztahu k postupu zadavatele a navrhovatelem namítaným skutečnostem rozhodné k učinění závěru, zda zadavatel při hodnocení nabídek postupoval v rozporu se zákonem, přičemž relevantní podklady, z nichž tyto okolnosti vyplývají, učinil součástí správního spisu. Úřad se tudíž neztotožňuje s názorem navrhovatele, že by podklady pro rozhodnutí nebyly úplné. Úřad konstatuje, že v šetřeném případě není dán žádný objektivní důvod, aby Úřad učinil součástí správního spisu jakékoliv další dokumenty. Úřad opakuje, že ty části dokumentace o zadávacím řízení, které byly relevantní pro rozhodnutí věci, učinil součástí vedeného správního spisu a označil je za podklady pro rozhodnutí. Uvádí-li navrhovatel, že záznam 7. jednání hodnotící komise absentuje v podkladech pro rozhodnutí, Úřad k tomu uvádí, že zcela v souladu s předmětem tohoto správního řízení vymezeného obsahem návrhu Úřad přezkoumal postup zadavatele při hodnocení nabídek, přičemž chronologicky první úkon zadavatele v zadávacím řízení, který navrhovatel v návrhu napadal (vyjma stanovení zadávacích podmínek), byl postup zadavatele při (2.) a (3.) hodnocení nabídek (oznámení o výběru dodavatele a zprávy o hodnocení nabídek ze dne 2. 10. 2020 a 13. 11. 2020), resp. údajně netransparentní změna mezi (1.) hodnocením nabídek a následným (2.) a (3.) hodnocením a obsah příslušných zpráv o hodnocení nabídek, tedy postup zadavatele spadající do období po vydání (1.) oznámení o výběru dodavatele a zprávy o hodnocení nabídek ze dne 27. 1. 2020, a jak je například patrné z faktu, že 8. jednání hodnotící komise proběhla již 14. 1. 2020, záznam z předcházejících jednání hodnotící komise nemohl být jakkoliv relevantní k předmětu zde vedeného řízení vymezeného obsahem návrhu. Navrhovatel též tvrdí, že u záznamu 9. jednání hodnotící komise absentuje příloha č. 1 a 2, k čemuž Úřad uvádí, že uvedené přílohy záznamu z 9. jednání hodnotící komise signovaného dne 2. 10. 2020 součástí spisového materiálu jsou, jak je patrné, jedná se o dokumenty (2.) Zpráva o hodnocení nabídek („Zpráva o hodnocení 2.pdf“) a Výsledek posouzení splnění podmínek účasti („Výsledek posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele 2.pdf“), které dodavatelé rovněž obdrželi již v průběhu zadávacího řízení spolu s oznámením o výběru dodavatele z téhož dne, tedy ze dne 2. 10. 2020, dle Úřadu ani tyto přílohy skutečně nepřestaly být „imanentní součástí“ tohoto záznamu pouze tím, že je zadavatel neučinil součástí jednoho „.pdf“ dokumentu, nýbrž je rozdělil do samostatných dokumentů.

208.     Úřad rovněž nemůže souhlasit s navrhovatelem, který poukazuje na pochybnosti o transparentnosti postupu zadavatele vzhledem k tomu, že záznamy 4. a 8. jednání hodnotící komise „jsou pouze ve formátu .docx, takže zde chybí jakékoliv podpisy členů hodnotící komise a nelze tak mít postaveno najisto, zda se jedná o finální dokument, či dokument, který může být jakkoliv měněn podle potřeb zadavatele. Z metadat souboru, jehož obsahem je záznam ze 4. jednání hodnotící komise, pak vyplývá, že k úpravě tohoto souboru došlo naposledy 4. 9. 2019, přičemž 4. jednání hodnotící komise mělo proběhnout již dne 14. 8. 2021. Dle záznamu z 5. jednání hodnotící komise vyplývá, že toto její 5. jednání se konalo 4. 9. 2019, tedy přesně v den, kdy byl naposled upraven záznam ze 4. jednání hodnotící komise.“ Byť navrhovatel tvrdí, že uvedené vzbuzuje pochybnosti, ve skutečnosti žádné konkrétní indicie např. o dodatečných změnách podoby těchto dokumentů v rozporu s realitou nikterak neuvádí.

209.     K navrhovatelem obsáhle citované rozhodovací praxi týkající se obecně výkladu obsahu zásady transparentnosti, Úřad uvádí, že nepovažuje za potřebné se k těmto podrobněji vyjadřovat, neboť k výkladu pojmu zásady transparentnosti Úřad sám přistoupil výše (viz bod 89. odůvodnění tohoto rozhodnutí), nota bene, když navrhovatelem citované závěry nejsou nijak v rozporu s výše uvedeným názorem Úřadu.

210.     K rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0254/2020/VZ, č. j. ÚOHS-24975/2020/532/MOn ze dne 12. 8. 2020, na které navrhovatel odkazuje na podporu své argumentace, Úřad uvádí, že citované rozhodnutí o spáchání přestupku, řeší otázku stíhaného pochybení, jehož se měl zadavatel dopustit již při stanovení zadávacích podmínek. Úřad v něm konstatoval, že zadavatel v zadávací dokumentaci nespecifikoval dostatečně konkrétně pravidla pro hodnocení nabídek, čímž neposkytl dodavatelům zadávací podmínky v podrobnostech nezbytných pro účast v zadávacím řízení a stanovil tak zadávací podmínky v rozporu se zákonem. Ve zde posuzovaném případě však navrhovatel napadá (v části návrhu, o níž vedené správní řízení nebylo zastaveno ve výroku I. tohoto rozhodnutí) způsob hodnocení nabídek, tj. transparentnost a zákonnost postupu zadavatele při hodnocení nabídek, nikoliv způsob stanovení zadávacích podmínek, tj. způsob stanovení pravidel pro hodnocení v zadávací dokumentaci. Citované rozhodnutí Úřadu tak nelze na šetřený případ plně vztáhnout. 

K argumentaci navrhovatele, která není předmětem tohoto správního řízení

211.     Úřad uvádí, že vedle argumentace uvedené v návrhu navrhovatel ve svém vyjádření k podkladům pro rozhodnutí ze dne 28. 6. 2021 uvádí i skutečnosti, které nejsou předmětem zde vedeného správního řízení. V podání doručeném Úřadu dne 28. 6. 2021 uvedl skutečnosti (z obsahu dokumentu „znaleckého posouzení“), které dle jeho názoru poukazují na možné nesplnění technické kvalifikace dle § 79 zákona ze strany vybraného dodavatele a dále na to, že dle názoru navrhovatele jako jediný splnil požadavek na stanovení ceny, že „[c]eny za ostatní fáze a milníky musí svou výší proporčně odpovídat objemu pracnosti, která je s jejich provedením spojená,“ vyplývající z přílohy č. 1.4 „VVZ_Závazný návrh smlouvy“ zadávací dokumentace (str. 19), přičemž navrhovatel tvrdí, že se k těmto skutečnostem zadavatel nikterak nevyjádřil, což ukazuje na netransparentnost celého zadávacího řízení.

212.     V této souvislosti Úřad uvádí, že předmět správního řízení byl vymezen návrhem navrhovatele. Zaujetí stanoviska k jiným otázkám týkajícím se zákonnosti postupu zadavatele by tedy znamenalo ze strany Úřadu vybočení z předmětu vedeného správního řízení, který byl determinován skutečnostmi uvedenými v návrhu. Navrhovatel vymezil předmět správního řízení návrhem podaným dne 16. 4. 2021, přičemž tím zároveň vymezil skutková tvrzení, která jsou předmětem vedeného správního řízení; skutečnosti neuvedené v podaném návrhu pak nemohou být předmětem tohoto správního řízení. V této souvislosti lze například odkázat na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. R323,R329,R345/2015/VZ-49371/2016/322/DJa/LKa ze dne 16. 12. 2016, kde bylo uvedeno: „(…) Předně k námitce zadavatele týkající se předmětu správního řízení a vázanosti návrhem uvádím, že Úřad je ve správním řízení zahájeném na návrh vázán obsahem návrhu navrhovatele, tedy skutkovými tvrzeními, na jejichž základě navrhovatel spatřuje porušení zákona zadavatelem, a tím, čeho se navrhovatel domáhá. Jestliže pak Úřad, jako správní orgán, vede správní řízení o návrhu, je povinen o takovém návrhu rozhodnout (§ 9 správního řádu).“ Z právě uvedeného pak vyplývá, že Úřad je povinen rozhodnout o podaném návrhu, resp. o skutečnostech v něm uvedených, nikoliv tedy ve správním řízení zahájeném výlučně na návrh o skutečnostech jiných, které byly sděleny nad rámec návrhu až v průběhu správního řízení, neboť Úřad je v průběhu správního řízení vázán právě podaným návrhem a je oprávněn rozhodnout pouze o skutečnostech v něm uvedených. Výše uvedené pak zároveň explicitně vyplývá z § 251 odst. 4 zákona, kde je stanoveno, že náležitosti návrhu podle § 251 odst. 1 věty první a druhé nemohou být dodatečně měněny ani doplňovány; Úřad k takovým změnám a doplněním nepřihlíží, přičemž § 251 odst. 1 zákona uvádí, že návrh musí mimo jiné obsahovat, v čem je spatřováno porušení zákona. Zákon tedy Úřadu výslovně stanoví povinnost k dalším skutečnostem neuvedeným v návrhu a doplněným dodatečně, nepřihlížet.

213.     Na základě výše uvedeného se Úřad argumentací navrhovatele, která nebyla obsažena v jeho návrhu, nýbrž až v následných podáních nezabýval, neboť není předmětem vedeného správního řízení.

Závěr

214.     Podle § 265 písm. a) zákona Úřad návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

215.     S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Úřad neshledal, že by se zadavatel dopustil navrhovatelem namítaných porušení zákona, a proto rozhodl podle § 265 písm. a) zákona o zamítnutí části návrhu navrhovatele tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

216.     Z důvodu procesní ekonomie Úřad rozhodl o zastavení řízení o části návrhu (výrok I.) rozhodnutím a nikoli usnesením, jak předpokládá § 257 zákona, a to rovněž s přihlédnutím k závěrům uvedeným v rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0204/2018/VZ- 04701/2019/321/ZSř ze dne 15. 2. 2019: „Za třetí lze zmínit situaci, kdy navrhovatel uvede v návrhu rozsáhlou argumentaci týkající se výhrad, které v námitkách neuplatnil, pak o této části návrhu Úřad rozhodne podle § 257 písm. h) zákona samostatným výrokem. V této situaci zákon sice předpokládá formu usnesení, ale tato forma není nezbytně nutná, pakliže Úřad o zbytku návrhu rozhoduje rozhodnutím. Tudíž Úřad může podle § 257 písm. h) zákona přímo rozhodnout v samostatném výroku rozhodnutí, v jehož dalších výrocích pojedná zároveň i o dalších částech návrhu. Rozhodnutí je totiž vyšší forma než usnesení, tudíž v rámci něj může Úřad pojednat o všech skutečnostech, i o těch, u kterých, pokud by se rozhodovalo pouze o nich, by postačovala forma usnesení. Takový závěr potvrzuje např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1662/2004 ze dne 2. 5. 2005, z něhož vyplývá: »O zrušení rozsudku soudu prvního stupně a o vrácení věci k dalšímu řízení odvolací soud rozhoduje - jak vyplývá z ustanovení § 223 o.s.ř. - formou usnesení. Povahu usnesení neztrácí toto rozhodnutí ani v případě, je-li přičleněno k jinému rozhodnutí odvolacího soudu, pro něž je ustanovením § 223 o.s.ř. stanovena forma rozsudku. «“ Vzhledem k tomu, že citované závěry lze vztáhnout i na zastavení řízení podle § 257 písm. h) zákona, Úřad rozhodl o zastavení řízení v části návrhu rozhodnutím.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Rozklad proti výroku I. tohoto rozhodnutí nemá podle § 76 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, odkladný účinek. Včas podaný rozklad proti výroku II. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

 otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží:

1.      Česká republika - Ministerstvo pro místní rozvoj, Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha 1

2.      JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D., advokát, Šafaříkova 201/17, 120 00 Praha 2

3.      Spojené nástroje elektronické s.r.o., Nad hradním vodojemem 1108/53, 162 00 Praha 6

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pro zjednodušení je dále v textu na mnoha místech používán zastřešující pojem „veřejná zakázka“, byť se uvedené v tomto konkrétním případě vztahuje pouze k části 1 veřejné zakázky tak, jak je vymezen předmět zde vedeného řízení, kdy navrhovatel napadá postup zadavatele výlučně ve vztahu k této jedné části veřejné zakázky.

[2] Nevyplývá-li přímo z textu, že se řečené vztahuje k předcházejícím zprávám o hodnocení nabídek představujících přílohy oznámení o výběru dodavatele ze dne 27. 1. 2020 nebo 2. 10. 2020.