číslo jednací: 14647/2023/500
spisová značka: S0211/2023
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | Nákup osobního automobilu (uzavření dvou kupních smluv) |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. |
| Rok | 2023 |
| Datum nabytí právní moci | 27. 4. 2023 |
| Dokumenty |  2023_S0211.pdf 428 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-S0211/2023/VZ Číslo jednací: ÚOHS-14647/2023/500 |
|
Brno 18. 4. 2023 |
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) téhož zákona, jehož se dopustil
- obviněný – Státní léčebné lázně Janské Lázně, státní podnik, IČO 00024007, se sídlem náměstí Svobody 272, 542 25 Janské Lázně,
v souvislosti s uzavřením smluv na údajné veřejné zakázky malého rozsahu
- „Nákup osobního automobilu“ zadávaná na základě výzvy k podání nabídky ze dne 6. 12. 2021, na jejíž předmět plnění byla dne 21. 12. 2021 uzavřena kupní smlouva s dodavatelem OLFIN Car s.r.o., IČO 60913312, se sídlem Královédvorská 517, 541 01 Trutnov, ve znění dodatku č. 1 ze dne 31. 5. 2022,
- „Nákup osobního automobilu“ zadávaná na základě výzvy k podání nabídky ze dne 12. 1. 2022, na jejíž předmět plnění byla dne 17. 1. 2022 uzavřena kupní smlouva s dodavatelem AUTOSTYL a. s., IČO 24727741, se sídlem Horská 579, 541 01 Trutnov,
vydává podle ustanovení § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, tento
příkaz:
I.
Obviněný – Státní léčebné lázně Janské Lázně, státní podnik, IČO 00024007, se sídlem náměstí Svobody 272, 542 25 Janské Lázně – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 téhož zákona, když podlimitní veřejnou zakázku na dodávky, jejímž předmětem je plnění vyplývající z
- kupní smlouvy uzavřené dne 21. 12. 2021 s dodavatelem OLFIN Car s.r.o., IČO 60913312, se sídlem Královédvorská 517, 541 01 Trutnov, jež obviněný zadal jako veřejnou zakázku malého rozsahu „Nákup osobního automobilu“,
- kupní smlouvy uzavřené dne 17. 1. 2022 s dodavatelem AUTOSTYL a. s., IČO 24727741, se sídlem Horská 579, 541 01 Trutnov, jež obviněný zadal jako veřejnou zakázku malého rozsahu „Nákup osobního automobilu“,
tedy úplatnou dodávku ve smyslu § 14 odst. 1 cit. zákona, která tvoří jeden funkční celek s předpokládanou hodnotou přesahující finanční limit dle § 27 písm. a) cit. zákona zakládající povinnost zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, zadal mimo zadávací řízení, tj. nezadal ji v odpovídajícím druhu zadávacího řízení, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele, a na předmět plnění výše uvedené podlimitní veřejné zakázky uzavřel shora uvedené smlouvy.
II.
Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu se obviněnému – Státní léčebné lázně Janské Lázně, státní podnik, IČO 00024007, se sídlem náměstí Svobody 272, 542 25 Janské Lázně – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá
pokuta ve výši 80 000,- Kč (osmdesát tisíc korun českých).
Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.
Odůvodnění
I. K POSTUPU OBVINĚNÉHO PŘI ZADÁVÁNÍ PŘEDMĚTNÉHO PLNĚNÍ
1. Obviněný – Státní léčebné lázně Janské Lázně, státní podnik, IČO 00024007, se sídlem náměstí Svobody 272, 542 25 Janské Lázně (dále jen „obviněný“ nebo též „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), za účelem nákupu dvou osobních automobilů realizoval dvě samostatná poptávková řízení, na jejichž základě následně uzavřel dvě samostatné kupní smlouvy.
Veřejná zakázka č. 1 (Nákup osobního automobilu VOLVO XC 60)
2. Obviněný na základě výzvy k podání nabídky ze dne 6. 12. 2021 (dále jen „výzva k podání nabídky č. 1“) zahájil zadávání veřejné zakázky malého rozsahu „Nákup osobního automobilu“ č. 169/2021/ZMR (dále jen „veřejná zakázka č. 1“) mimo zadávací řízení dle zákona.
3. Dle výzvy č. 1 byl předmět plnění veřejné zakázky vymezen jako „(…) pořízení osobního vozidla formou koupě.
Kód CPV: 34110000-1 Osobní vozidla
34113000-2 Vozidla s pohonem čtyř kol
Předmětem plnění veřejné zakázky je i provádění provozních a záručních servisních prací po dobu záruky na zakoupené vozidlo.
(…)
Předmětem plnění veřejné zakázky je zpětný odkup použitého osobního automobilu.“.
4. Dle výzvy k podání nabídky č. 1 stanovil zadavatel lhůtu pro podání nabídek s trváním do 14. 12. 2021 a místem plnění veřejné zakázky č. 1 bylo stanoveno sídlo zadavatele.
5. Z obdržené dokumentace, konkrétně z Protokolu o otevírání nabídek, posouzení a hodnocení nabídek ze dne 14. 12. 2021 vyplývá, že zadavatel obdržel ve lhůtě pro podání nabídek celkem 2 nabídky.
6. Dne 21. 12. 2021 uzavřel zadavatel s dodavatelem – OLFIN Car s.r.o., IČO 60913312, se sídlem Královédvorská 517, 541 01 Trutnov (dále jen vybraný dodavatel č. 1) – kupní smlouvu (dále jen „smlouva č. 1“) na předmět plnění veřejné zakázky č. 1.
7. Dle smlouvy č. 1 činila celková cena za předmět veřejné zakázky č. 1, tj. za vozidlo VOLVO XC 60 částku 1 221 082,63 Kč bez DPH (tj. 1 477 510 Kč včetně DPH).
8. Dne 31. 5. 2022 uzavřeli zadavatel s vybraným dodavatelem č. 1 dodatek ke smlouvě č. 1, kterým byl upraven termín dodání vozidla (do 6 měsíců od podpisu kupní smlouvy).
Veřejná zakázka č. 2 (Nákup osobního automobilu Toyota RAV4)
9. Obviněný na základě výzvy k podání nabídky ze dne 12. 1. 2022 (dále jen „výzva k podání nabídky č. 2“) zahájil zadávání veřejné zakázky malého rozsahu „Nákup osobního automobilu“ č. 003/2022/ZMR (dále jen „veřejná zakázka č. 2“) mimo zadávací řízení dle zákona.
10. Dle výzvy k podání nabídky č. 2 byl předmět plnění veřejné zakázky vymezen jako „(…) pořízení osobního vozidla formou koupě.
Kód CPV: 34110000-1 Osobní vozidla
34113000-2 Vozidla s pohonem čtyř kol
Předmětem plnění veřejné zakázky je i provádění provozních a záručních servisních prací po dobu záruky na zakoupené vozidlo.
(…)
Předmětem plnění veřejné zakázky je zpětný odkup použitého osobního automobilu“.
11. Dle výzvy k podání nabídky č. 2 stanovil zadavatel lhůtu pro podání nabídek s trváním do 24. 1. 2022 a místem plnění veřejné zakázky č. 2 bylo stanoveno sídlo zadavatele.
12. Z obdržené dokumentace, konkrétně z Protokolu o otevírání nabídek, posouzení a hodnocení nabídek ze dne 24. 1. 2022 vyplývá, že zadavatel obdržel ve lhůtě pro podání nabídek celkem 2 nabídky.
13. Dne 17. 1. 2022[1] uzavřel zadavatel s dodavatelem – AUTOSTYL a. s., IČO 24727741, se sídlem Horská 579, 541 01 Trutnov (dále jen vybraný dodavatel č. 2) – kupní smlouvu (dále jen „smlouva č. 2“) na předmět plnění veřejné zakázky č. 2.
14. Dle smlouvy č. 2 celková cena za realizaci předmětu veřejné zakázky č. 2, tj. za vozidlo Toyota RAV4 činila 1 193 486,76 Kč bez DPH (tj. 1 444 119 Kč včetně DPH) a předpokládaný termín dodání byl do 28. 2. 2022.
II. POSTUP ÚŘADU PŘED VYDÁNÍM PŘÍKAZU
15. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, jakož i k projednání přestupků podle tohoto zákona, obdržel podnět týkající se možného nezákonného dělení veřejné zakázky zadavatelem na veřejné zakázky malého rozsahu zadávané za účelem nákupu osobních automobilů.
16. Úřad dne 22. 12. 2022 vyzval zadavatele k zaslání kompletní dokumentace pořízené v souvislosti s uzavřením předmětných smluv č. 1 a č. 2 a současně k zaslání vyjádření k tvrzením uvedeným v podnětu. V reakci na citovaný přípis obdržel Úřad od obviněného dne 9. 1. 2023 vyjádření k podnětu z téhož dne (dále jen „vyjádření k podnětu“). Dokumentaci o předmětných veřejných zakázkách obdržel prostřednictvím datové schránky téhož dne.
Vyjádření k podnětu
17. Obviněný ve svém vyjádření uvádí, že při pořízení předmětných vozidel vycházel z plánu investic, který stanovil pořízení dvou manažerských automobilů do hodnoty 2 mil. Kč, přičemž v tomto plánu investic „byla výše nákladů stanovena jako rozdíl předpokládané hodnoty pořizovaných vozidel snížených o předpokládané hodnoty prodávaných vozidel.“ Zadavatel dále konstatuje, že při stanovení předpokládané hodnoty postupoval v souladu se zákonem, neboť s ohledem na předpokládanou hodnotu jednotlivých veřejných zakázek aplikoval u obou z nich výjimku z povinnosti zadávat je v zadávacím řízení dle zákona. Zadavatel objasňuje, že s cenou prodávaných automobilů[2] v žádném případě nekalkuloval při stanovení předpokládané hodnoty jednotlivých veřejných zakázek. Zadavatel dále namítá odlišnost v požadovaném předmětu dodání, která je dána různými CPV kódy (tj. CPV kód 34110000-1 – osobní vozidla a CPV kód 34144900-7 – elektrická vozidla). K veřejné zakázce č. 2 zadavatel doplňuje, že pořízení automobilu na elektrický pohon plánoval uskutečnit pomocí spolufinancování z dotace EU, přičemž principy výzvy k pořízení nízkoemisních vozidel obdržel od zřizovatele v listopadu 2021. Dodává, že by se soutěžením obou nákupů vystavil riziku finanční újmy související s nepřidělením dotačních prostředků, což jej vedlo k zadávání veřejných zakázek samostatně.
18. Zadavatel závěrem uvádí, že v prostředí státního podniku je účetním rokem rok kalendářní, z toho pak vychází i plán investic a realizace zadávacích řízení. Podotýká, že smlouvu na veřejnou zakázku č. 1 uzavřel v roce 2021, zatímco předmět plnění veřejné zakázky č. 2 byl pořízen v roce 2022.
Další postup Úřadu
19. V souvislosti s prověřováním postupu při zadávání předmětné veřejné zakázky Úřad požádal zřizovatele zadavatele – Českou republiku – Ministerstvo zdravotnictví, IČO 00024341, se sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 00 Praha 2 (dále jen „zřizovatel zadavatele“), přípisem ze dne 17. 1. 2023 o sdělení informace o tom, jakým způsobem vzniká rozpočet zadavatele, případně dalších relevantních informací ohledně hospodaření zadavatele. Zřizovatel zadavatele na výše citovaný přípis reagoval dne 26. 1. 2023, kdy uvedl následující: „Součástí ročního plánu zadavatele je investiční plán, který je jím předkládán k projednání dozorčí radě zadavatele do 15. 1. násl. roku. Ta jej následně předkládá se stanoviskem zakladateli, tedy České republice – Ministerstvu zdravotnictví, sekci ekonomiky a zdravotního pojištění.
Konkrétně u tohoto zadavatele byl investiční plán předložen dozorčí radě zadavatele dne 3. 2. 2022 se závěrem, že dozorčí rada zadavatele předložený investiční plán 2 projednala.
Investiční plán zakladatel zvlášť neschvaluje, kontrolní činnost vykonává dozorčí rada zadavatele.“
20. Úřad následně požádal obviněného přípisem ze dne 1. 2. 2023 o zaslání plánů investic pro roky 2021 a 2022 a dále o zaslání žádosti o poskytnutí dotace na předmět plnění veřejné zakázky č. 2 (dále jen „žádost o poskytnutí dotace“), a to včetně dokladu, ze kterého bude vyplývat, kdy byla žádost předložena poskytovateli dotace. Obviněný na výše citovaný přípis reagoval přípisem ze dne 7. 2. 2023, který Úřad obdržel dne 8. 2. 2023, jehož přílohou byly některé z požadovaných dokumentů.
21. Vzhledem k tomu, že Úřad nebyl schopný ze zaslaného dokumentu zjistit datum odeslání žádosti o poskytnutí dotace, obrátil se Úřad s tímto dotazem přípisem ze dne 20. 2. 2023 na poskytovatele dotace – Státní fond životního prostředí ČR, IČO 00020729, se sídlem Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha 11 (dále jen „poskytovatel dotace“) – který ve své odpovědi ze dne 24. 2. 2023, kterou Úřad obdržel dne 27. 2. 2023, uvádí, že předmětná žádost o poskytnutí dotace byla podána 25. 8. 2022.
22. Při kontrole obdržených dokumentů Úřad zjistil, že mu obviněný nezaslal plán investic pro rok 2021. Úřad se tedy obrátil dne 20. 2. 2023 na obviněného s opakovanou žádostí o zaslání plánu investic pro rok 2021. Obviněný Úřadu ve stanovené lhůtě, ani po jejím uplynutí požadovaný dokument nezaslal. Úřad proto požádal zřizovatele zadavatele přípisem ze dne 6. 3. 2023 o zaslání předmětného plánu investic pro rok 2021. Zřizovatel zadavatele na citovanou žádost reagoval přípisem ze dne 13. 3. 2023, ve kterém uvedl, že požadovaným investičním plánem nedisponuje, protože „(…) plán investic pro rok 2021 nebyl dozorčí radě předložen, a tudíž dozorčí radou projednán. (…) Dle sdělení dozorčí rady byla tato informována o záměru nákupu uvedených osobních automobilů až na jednání konaném dne 3. 2. 2022.“
III. ZÁVĚRY ÚŘADU
23. Podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), správní orgán může o přestupku rozhodnout příkazem. Příkazem lze uložit správní trest napomenutí, pokuty, zákazu činnosti, nebo propadnutí věci nebo náhradní hodnoty.
24. Úřad konstatuje, že byly dostatečně zjištěny skutkové okolnosti pro vydání tohoto příkazu, kdy podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), lze povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. V tomto případě je vydání příkazu prvním úkonem ve správním řízení.
25. Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona šetřený případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace související s veřejnými zakázkami, vyjádření obviněného a na základě vlastního zjištění rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto příkazu. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.
K výroku I. příkazu
Relevantní ustanovení právních předpisů
26. Podle § 2 odst. 1 věty první zákona se zadáním veřejné zakázky pro účely tohoto zákona rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce.
27. Podle § 2 odst. 3 zákona je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li dále uvedeno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II zákona, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III zákona nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9 zákona.
28. Podle § 3 zákona se zadávacím řízením pro účely tohoto zákona rozumí
a) zjednodušené podlimitní řízení,
b) otevřené řízení
c) užší řízení,
d) jednací řízení s uveřejněním,
e) jednací řízení bez uveřejnění,
f) řízení se soutěžním dialogem,
g) řízení o inovačním partnerství,
h) koncesní řízení, nebo
i) řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu.
29. Podle § 14 odst. 1 zákona je veřejnou zakázkou na dodávky veřejná zakázka, jejímž předmětem je pořízení věcí, zvířat nebo ovladatelných přírodních sil, pokud nejsou součástí veřejné zakázky na stavební práce podle § 14 odst. 3 zákona. Pořízením se rozumí zejména koupě, nájem nebo pacht.
30. Podle § 16 odst. 1 zákona zadavatel před zahájením zadávacího řízení nebo před zadáním veřejné zakázky na základě výjimky podle § 30 zákona stanoví předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. Předpokládanou hodnotou veřejné zakázky je zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích. Do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se nezahrnuje daň z přidané hodnoty.
31. Podle § 16 odst. 5 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení.
32. Podle § 18 odst. 1 zákona platí, že je-li veřejná zakázka rozdělena na části, stanoví se předpokládaná hodnota podle součtu předpokládaných hodnot všech těchto částí bez ohledu na to, zda je veřejná zakázka zadávána
a) v jednom nebo více zadávacích řízeních, nebo
b) zadavatelem samostatně nebo ve spolupráci s jiným zadavatelem nebo jinou osobou.
33. Podle § 18 odst. 2 zákona platí, že součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky podle § 18 odst. 1 zákona musí zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Kromě případů uvedených v § 18 odst. 3 zákona musí být každá část veřejné zakázky zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky.
34. Podle § 18 odst. 3 zákona platí, že jednotlivá část veřejné zakázky může být zadávána postupy odpovídajícími předpokládané hodnotě této části v případě, že celková předpokládaná hodnota všech takto zadávaných částí veřejné zakázky nepřesáhne 20 % souhrnné předpokládané hodnoty a že předpokládaná hodnota jednotlivé části veřejné zakázky je nižší než částka stanovená nařízením vlády.
35. Podle § 24 zákona se režim veřejné zakázky určí podle její předpokládané hodnoty, pokud nejde o zjednodušený režim podle § 129 zákona. Zadavatel je povinen dodržet režim určený při zahájení zadávacího řízení, a to i v případě, že by byl oprávněn použít jiný režim.
36. Podle § 25 zákona je nadlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo přesahuje finanční limit stanovený nařízením vlády zapracovávajícím příslušné předpisy Evropské unie. Nadlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v nadlimitním režimu podle části čtvrté, pokud není zadávána podle části páté až sedmé, nebo u ní zadavatel neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení.
37. Podle § 26 odst. 1 zákona je podlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosahuje limitu podle § 25 zákona a přesahuje hodnoty stanovené v § 27 zákona.
38. Podle § 26 odst. 2 zákona podlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v podlimitním režimu podle části třetí, pokud ji nezadává ve zjednodušeném režimu, nebo u ní neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení.
39. Podle § 27 písm. a) zákona je veřejnou zakázkou malého rozsahu veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky na dodávky nebo na služby částce 2 000 000 Kč.
40. Podle § 35 věty první zákona může zadavatel rozdělit veřejnou zakázku na více částí, pokud tím neobejde povinnosti stanovené tímto zákonem.
41. Podle § 52 zákona může zadavatel pro zadání veřejné zakázky v podlimitním režimu může zadavatel použít
a) zjednodušené podlimitní řízení s výjimkou veřejné zakázky na stavební práce, jejíž předpokládaná hodnota přesáhne 50 000 000 Kč, nebo
b) druhy zadávacích řízení pro nadlimitní režim; v takovém případě zadavatel postupuje podle části čtvrté obdobně s tím, že
1. jednací řízení s uveřejněním může zadavatel použít i bez splnění podmínek podle § 60 zákona,
2. u jednacího řízení bez uveřejnění musí být splněna také podmínka nemožnosti dodržet lhůty pro zjednodušené podlimitní řízení, jde-li o podlimitní veřejnou zakázku, kterou by jinak zadavatel mohl zadat ve zjednodušeném podlimitním řízení,
3. ustanovení části čtvrté se nepoužijí pro lhůty stanovené v § 54 zákona.
42. Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.
43. Podle § 2 odst. 1 písm. b) bod 2 nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném ke dni 17. 1. 2022, tj. ke dni uzavření předmětných smluv (dále jen na „nařízení vlády“), není-li v odstavci 2 stanoveno jinak, činí finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na dodávky 5 610 000 Kč pro zadavatele podle § 4 odst. 1 písm. d) a e) zákona.
Právní posouzení
44. Podle § 2 odst. 1 zákona se zadáním veřejné zakázky rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. K tomu Úřad podotýká, že zadavatel je povinen zadat veřejnou zakázku v některém z úvahu přicházejících druhů zadávacího řízení podle zákona, pokud se neuplatní některá z výjimek.
45. Úřad v obecné rovině uvádí, že zadavatel má právo vymezit předmět veřejné zakázky dle vlastního uvážení, čemuž odpovídá také možnost rozdělení jejího předmětu na vícero částí. Při uvažovaném rozdělení veřejné zakázky je však zadavatel vždy limitován dotčenými zákonnými pravidly, ke kterým se mj. řadí pravidlo o stanovování předpokládané hodnoty veřejné zakázky vyjádřené v § 18 zákona. Obsahem citovaného ustanovení je pravidlo ukládající zadavateli stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky jako součet předpokládaných hodnot všech částí veřejné zakázky, jejichž plnění společně tvoří jeden funkční celek a která jsou zadávána v časové souvislosti, kdy každá takto oddělená část veřejné zakázky musí být zadávána postupy odpovídajícími výši tohoto součtu (tj. celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky). Pojem funkčního celku zákon nijak blíže nedefinuje, při jeho výkladu lze ovšem vycházet z recentní rozhodovací praxe. Dle rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-20865/2021/161/TMi vydaného dne 24. 6. 2021 ve správním řízení sp. zn. ÚOHS-R0089/2021/VZ vystupuje dle platné právní úpravy při určování toho, co se rozumí jednou veřejnou zakázkou, do popředí hledisko funkce poptávaného celku, které nemusí být nutně vždy naplněno i tam, kde spolu plnění věcně, místně a časově souvisejí (a naopak může být funkční hledisko naplněno i tam, kde věcná a místní souvislost chybí). Předseda v citovaném rozhodnutí uvádí konkrétně následující: „V současné právní úpravě však vystupuje do popředí hledisko funkce poptávaného celku, které nemusí být nutně vždy naplněno i tam, kde spolu plnění věcně, místně i časově souvisejí. Určení, zda spolu plnění souvisí tak, aby je bylo nutno sčítat podle § 18 odst. 2 zákona, bude vždy velmi záležet na konkrétních okolnostech posuzovaných případů a charakteru předmětných plnění.[3] Funkční celek je tedy stěžejním faktorem pro posouzení povinnosti sčítat předpokládané hodnoty veřejných zakázek, nelze však typizovat, co daný funkční celek obecně tvoří. Jak je uvedeno výše, v každém případě může být funkční celek založen na jiných okolnostech a je proto potřeba každý případ posuzovat individuálně. Funkční celek je přitom třeba odvozovat od vzájemné provázanosti plnění v tom smyslu, zda plnění ve své komplexitě slouží jednomu účelu, odpovídá skutečnému záměru zadavatele a naplňuje jeho potřeby, které prostřednictvím veřejné zakázky hodlá uspokojit.[4] Zároveň je rozhodující pro správné určení funkčního celku zodpovězení otázky, zda je výše uvedeného účelu dosaženo až realizací plnění všech veřejných zakázek, nebo dojde k jeho naplnění již splněním dílčí veřejné zakázky.
46. Výklad pojmu „funkční celek“ je obsažen i v komentářové literatuře, která uvádí, že komplexní pojem „funkční celek“ může zahrnovat (dle vlastností konkrétní veřejné zakázky) další kritéria vzájemné souvislosti předmětu více částí veřejné zakázky, tedy zejména místní a věcnou souvislost, případně i urbanistická hlediska apod. Jak také zmiňuje např. rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0422/2020/VZ ze dne 15. 10. 2020 nebo rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0174/2018/VZ ze dne 3. 1. 2019, v rámci posuzování, zda se jedná o plnění, která tvoří jeden funkční celek, je nutno se zabývat otázkou, zda se jedná o plnění místně, věcně a funkčně související. K funkční souvislosti pak lze obecně konstatovat, že její existence, či naopak absence, se dovozuje na základě účelu, pro který jsou veřejné zakázky zadávány (viz např. rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0325/2019/VZ ze dne 23. 10. 2019 a návazně rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0203/2019/VZ ze dne 13. 1. 2020).
47. Ohledně pojmu „časová souvislost“ lze odkázat na jeho výklad v komentářové literatuře: „Časová souvislost jako prvek určující jednu veřejnou zakázku je obecně zachován. Zákonodárce zřejmě zcela záměrně nedefinoval přesně, o jakou časovou souvislost se jedná, jelikož takové pojetí je s ohledem na rozličnost možných plnění prakticky neurčitelné. Jde současně o propojení s bývalým prvkem předvídatelnosti (záměru) potřebného plnění; neboli zda je zadavateli zřejmé, zda a nakolik jednotlivá plnění, která tvoří jeden funkční celek, jsou součástí jednoho celkového projektu či záměru, který je například jen administrativně (či z důvodu financování) rozdělen na více etap. Časovou souvislostí v tomto pojetí tak může být jak doba několika dnů či týdnů, tak i doba několika měsíců a let (například v případě plánované výstavby areálu či postupného zpracování jednotlivých stupňů projektových dokumentací).“[5] „Časovou souvislostí rozumíme souvislost jednotlivých fází zadávání a realizace částí veřejné zakázky v čase. Nejjednodušším příkladem časové souvislosti je souběžná realizace jednotlivých částí veřejné zakázky, popřípadě situace, kdy na sebe realizace jednotlivých částí těsně navazuje. V časové souvislosti však mohou být i činnosti předcházející, tj. příprava zadání dané části veřejné zakázky, vlastní zadávací proces, ale i příprava vlastního projektu dané části apod. Čím je doba mezi realizací jednotlivých částí veřejné zakázky delší, tím je samozřejmě určení existence časové souvislosti obtížnější. Avšak v obecné rovině bychom za časově souvislé části veřejné zakázky tvořící funkční celek mohli považovat v případě veřejných zakázek na dodávky a služby jedno účetní období (či kalendářní rok), u veřejných zakázek na stavební práce potom období přesahující jedno účetní období (či kalendářní rok) – dle povahy konkrétních stavebních prací. U všech druhů plnění veřejných zakázek však bude záležet především na konkrétních okolnostech daného případu.“[6] Časovou souvislost tak mohou vykazovat jak veřejné zakázky, jejichž doba plnění je časově obdobná, tak i veřejné zakázky, jež na sebe časově navazují. Obecně jsou tedy stěžejním ukazatelem pro naplnění časové souvislosti především dohodnuté lhůty plnění na základě zadávací dokumentace a dále další časové souvislosti spojené s plněním či s jednáním stran obecně. Klíčové jsou také termíny uzavření smluv, včetně event. dodatků. K tomu Úřad doplňuje, že pro shledání časové souvislosti není nezbytné, aby se jednotlivé termíny plnění či termíny uzavření smluv shodovaly; časovou souvislost lze dovodit i při jejich odstupu nejen v řádu dnů či týdnů, ale v odůvodněných případech i v rámci měsíců (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 53/2015-184 ze dne 26. 7. 2017).
48. Úřad též odkazuje na důvodovou zprávu k § 18 zákona, kde je k dělení veřejné zakázky na části uvedeno následující: „V případě zadávání části veřejné zakázky je pro postup v zadávacím řízení rozhodující předpokládaná hodnota celé veřejné zakázky. Tyto části mohou být zadávány jedním nebo více zadavateli buď v jednom zadávacím řízení rozděleném na části, nebo ve více samostatných zadávacích řízeních. V každém případě tato řízení musí odpovídat celkové hodnotě veřejné zakázky. Zákon oproti předchozí právní úpravě nestanoví výslovný zákaz dělení předmětu veřejné zakázky, a to z důvodu, že dělení veřejných zakázek není obecně zakázáno, ale novými evropskými směrnicemi spíše podporováno. Nesmí však dojít k situaci, že by zadavatel rozdělením předmětu veřejné zakázky postupoval v mírnějším režimu, což je vyjádřeno v § 18 odst. 2. Do předpokládané hodnoty se tak musí zahrnout hodnota všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v jedné časové souvislosti. Koncept jedné veřejné zakázky vychází z dosavadní judikatury, dle které je za jednu veřejnou zakázku považováno plnění, které spolu souvisí, a to na základě funkčních (věcných a místních) a časových hledisek. Podle § 18 odst. 1 a 2 je tedy nadále zakázáno věcně rozdělit předmět veřejné zakázky za účelem obcházení zákonem stanovených limitů (zejména pro nadlimitní veřejnou zakázku, podlimitní veřejnou zakázku, veřejnou zakázku malého rozsahu). Jedinou výjimkou je situace uvedená v § 18 odst. 3, kdy za splnění zde stanovených podmínek může být část veřejné zakázky zadávána postupy odpovídajícími předpokládané hodnotě této části. Takovým postupem může být i zadání veřejné zakázky malého rozsahu nebo výjimky platné pro podlimitní veřejné zakázky“.
49. Úřad dále v obecné rovině uvádí, že hlavním účelem zákona je zajištění hospodárného nakládání s veřejnými prostředky, a to prostřednictvím vytváření podmínek pro co nejširší hospodářskou soutěž mezi různými dodavateli při poptávání plnění, které je předmětem veřejné zakázky. Co možná nejširší hospodářské soutěže v právě uvedeném smyslu pak zákon dosahuje tím, že stanoví pro osoby v postavení zadavatele povinnost zadávat veřejné zakázky ve formalizovaném zadávacím řízení, ve kterém je kladen důraz zejm. na jeho transparentní provedení. Úřad tedy uzavírá, že má-li být naplněn hlavní účel zákona, a sice zajištění soutěžního prostředí při zadávání veřejných zakázek, musí zadavatelé postupovat dle § 2 odst. 3 zákona a – nestanoví-li zákon výslovně jinak (např. v případě výjimek dle § 29 zákona) – použít pro zadání veřejné zakázky některý z druhů zadávacího řízení dle § 3 zákona, zásadně tedy řízení otevřené nebo užší (použití ostatních druhů zadávacích řízení je vázáno na splnění zákonných podmínek pro takový postup).
50. Jednou z prvotních fází zadávání veřejné zakázky, která předchází samotnému zadávacímu řízení a kterou je zadavatel povinen provést, je stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Přestože se jedná o stanovení hodnoty „předpokládané“, tedy pravděpodobné, nesmí ze strany zadavatele docházet k situacím, kdy by nesprávné stanovení výše předpokládané hodnoty vedlo k neoprávněnému užití některé z výjimek či mírnějšího režimu pro zadávání veřejných zakázek. Dělení předmětu veřejných zakázek jako takové je přípustné, přičemž institut rozdělení veřejné zakázky na jednotlivé části upravuje § 35 zákona. Nepřípustným se však stává ve chvíli, kdy jeho prostřednictvím dojde k obejití povinnosti stanovené zákonem, které může spočívat právě ve snížení předpokládané hodnoty veřejné zakázky pod finanční limity stanovené v zákoně a následné zařazení do jiné kategorie, resp. režimu veřejných zakázek. Takový postup je protiprávní právě proto, že takovýmto umělým dělením se zadavatel může dostat do situace, kdy může při zadávání (právě díky snížené předpokládané hodnotě dosažené dělením zakázky) užívat méně přísných pravidel, tj. není povinen postupovat podle některých ustanovení zákona či není povinen podle zákona postupovat vůbec.
51. Pro posouzení postupu zadavatele podle zákona je tedy rozhodující zejména celková předpokládaná hodnota veřejné zakázky. Zákon v § 16 odst. 1 definuje předpokládanou hodnotu veřejné zakázky jako zadavatelem předpokládanou výši úplaty (bez zahrnutí daně z přidané hodnoty) za plnění veřejné zakázky vyjádřenou v penězích. Dotčené ustanovení zákona dále ukládá, že předpokládanou hodnotu veřejné zakázky zadavatel stanoví buď před zahájením zadávacího řízení, nebo před zadáním veřejné zakázky na základě výjimky dle § 30 zákona. Dle § 16 odst. 5 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení. Předpokládanou hodnotu veřejné zakázky je třeba stanovit v takové úrovni přesnosti, aby bylo možné určit, do jakého režimu (podlimitního, nadlimitního, ev. veřejná zakázka malého rozsahu) bude veřejná zakázka patřit. Uvažujeme-li tedy, že zadavatel směřuje k zadání veřejné zakázky bez provedení zadávacího řízení, stanoví předpokládanou hodnotu veřejné zakázky před jejím zadáním, tzn. před uzavřením smlouvy. [7] Jestliže zadavatel hodlá předmět veřejné zakázky rozdělit a zadávat ji v jednom nebo více zadávacích řízeních (příp. samostatně nebo ve spolupráci s jiným zadavatelem nebo jinou osobou), musí dbát na § 18 odst. 1 zákona, který ukládá povinnost stanovit předpokládanou hodnotu podle součtu předpokládaných hodnot všech těchto částí (smyslem citovaného ustanovení je zabránit umělému a účelovému snižování předpokládané hodnoty veřejné zakázky, a zabránit tak zadavatelům vyhýbat se zákonným postupům pro zadání veřejné zakázky). Zákonodárce následně v § 18 odst. 2 zákona stanoví jasné pravidlo, co všechno je třeba podřadit pod jednu veřejnou zakázku – vše, co spolu tvoří jeden funkční celek a časově spolu souvisí.
52. Na tomto místě Úřad považuje za vhodné uvést, že si je vědom skutečnosti, že ust. § 18 odst. 1 a 2 zákona se vztahuje na postup zadavatele v zadávacím řízení (nebo více zadávacích řízeních), avšak v šetřeném případě obviněný v zadávacím řízení nepostupoval vůbec. Aplikací logického výkladu (argumentum a minori ad maius), resp. teleologického výkladu uvedeného ustanovení Úřad dospěl k závěru, že je-li zákonem vyžadováno sčítání předpokládané hodnoty veřejné zakázky rozdělené na části za situace, kdy zadavatel ohledně těchto částí postupuje v zadávacím řízení (tedy v situaci, kdy určitá právem regulovaná soutěž probíhá), přičemž účelem tohoto ustanovení nepochybně je, aby byla příslušná úroveň hospodářské soutěže o danou veřejnou zakázku (ve smyslu funkčního celku) zachována, musí být o to víc sčítání vyžadováno za situace, kdy zadavatel ohledně těchto částí postupuje mimo režim zákona (a soutěž o daný funkční celek tak z hlediska zákona není garantována vůbec). Úřad tedy uzavírá, že pravidlo sčítání předpokládaných hodnot lze bezesporu použít i v situaci, kdy je veřejná zakázka rozdělena na více částí, které zadavatel nezadává v zadávacím řízení, ale ohledně kterých (z důvodu, že jejich předpokládanou hodnotu uměle sníží na úroveň veřejné zakázky malého rozsahu) nepostupuje vůbec v zadávacím řízení.
53. K samotné problematice „dělení“ veřejných zakázek se již vedle rozhodovací praxe Úřadu opakovaně vyjádřil jak Krajský soud v Brně, tak i Nejvyšší správní soud. Úřad podotýká, že ačkoliv některé závěry Úřadu či soudů byly přijaty za účinnosti zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“), lze je využít i na postup podle zákona, neboť koncept právní úpravy obsažený v zákoně v určitých základních principech vychází z rozhodovací praxe k ZVZ. K předmětné otázce se v minulosti vyjádřil Krajský soud v Brně např. v rozsudku č. j. 62 Af 44/2010-69 ze dne 12. 1. 2012, v němž judikoval: „Postup při určení toho, co je v konkrétním případě jedinou veřejnou zakázkou a jaká plnění již představují více samostatných veřejných zakázek, musí zohledňovat účel a smysl právní úpravy, nesmí atakovat zásady, na nichž je ZVZ vystavěn, a nesmí být nástrojem k obcházení ZVZ. (…) Při tomto určování je zapotřebí vycházet z obecného pravidla, racionálně a logicky zdůvodnitelného, podle něhož jde-li o plnění, jež má být ve prospěch zadavatele podle předmětu veřejné zakázky uskutečňováno, svým charakterem totožné či obdobné, pak jde o plnění stejného nebo srovnatelného druhu, a tedy jde o plnění, které je jedinou veřejnou zakázkou.“ Uvedený závěr Krajský soud v Brně zopakoval například rovněž v rozsudku č. j. 62 Af 68/2011-50 ze dne 7. 3. 2013.
54. V kontextu výše uvedeného je Úřad v nyní šetřeném případě ve vztahu k uzavřeným kupním smlouvám na plnění veřejných zakázek č. 1 až č. 2 povinen posoudit charakter plnění z hlediska jeho možné vzájemné souvislosti, respektive posoudit tu otázku, zda tato plnění tvoří jeden funkční celek zadávaný v časové souvislosti(viz § 18 zákona), s přihlédnutím ke skutečnosti, zda zadavatel mohl potřebu jednotlivých plnění dopředu předvídat, a zda se tedy v šetřeném případě jednalo toliko o jedinou veřejnou zakázku či nikoliv, a následně i jeho finanční hodnotu (viz § 26 zákona).
55. K funkční souvislosti Úřad uvádí, že její existence, či naopak absence, se dovozuje zejména na základě účelů a jednotného cíle, pro které jsou veřejné zakázky zadávány (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 211/2015-31 ze dne 17. 9. 2015). Úřad podotýká, že tento účel nemůže být příliš obecného rázu, neboť v takovém případě by byli zadavatelé nuceni sčítat předpokládané hodnoty zakázek spolu fakticky nesouvisejících. Otázka návaznosti jednotlivých plnění veřejných zakázek je pouze jedním (nikoliv však jediným) z hledisek, na základě kterého lze určit, zda se jedná o samostatné veřejné zakázky, či o jednu veřejnou zakázku rozdělenou na dílčí plnění. Nehraje přitom roli, zda došlo k samostatným výběrovým řízením na dodavatele, zda byly vydány k veřejným zakázkám samostatné dokumenty orgánů veřejné správy opravňující započetí plnění dle smluv. Rovněž tak pouze omezený význam má skutečnost, zda je plnění na základě smluv fyzicky, technicky či organizačně rozdílné, oddělené či oddělitelné. K tomu Úřad odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R457/2014/VZ-08304/2016/322/LKo ze dne 3. 3. 2016, ve kterém je konstatováno, že „plnění nemusí být plněními totožnými nebo vzájemně absolutně podmíněnými (tj. jedno plnění nemůže existovat bez plnění druhého).“. V šetřeném případě je zřejmé, že zadavatelovým cílem a záměrem obou dílčích veřejných zakázek bylo pořídit v rámci obnovy vozového parku za stávající vozidla nová vozidla, konkrétně osobní automobily pro potřeby přepravy managementu společnosti, přičemž této potřeby by nebylo možno zcela dosáhnout, pakliže by nedošlo k realizaci obou veřejných zakázek a nákupu obou osobních automobilů. Společný záměr lze jednoznačně dovodit z vyjádření samotného zadavatele, který ve vyjádření k podnětu uvádí, že vycházel „(…) z plánu investic, který stanovil pořízení dvou manažerských vozidel (…)“ a tyto nebyly pořizovány současně, neboť „[s]outěžením obou nákupů by se zadavatel vystavil riziku finanční újmy související s nepřidělením dotačních prostředků.“. Vzhledem k výše uvedenému, tedy jednotnému záměru zadavatele, což potvrdil i sám obviněný, – pořízení dvou vozidel pro potřeby managementu společnosti –Úřad konstatuje, že veřejná zakázka č. 1 a č. 2 spolu tvoří jeden funkční celek, resp. jednu veřejnou zakázku. Z uvedeného je dle Úřadu zřejmé, že obviněný hodlal pořídit obě předmětná vozidla.
56. K věcné souvislosti Úřad uvádí, že se jedná o jeden z korektivů při zjišťování, zda konkrétní plnění ve prospěch zadavatele je jedinou veřejnou zakázkou, nebo několika jednotlivými veřejnými zakázkami. Jinými slovy řečeno platí, že aby se optikou hlediska věcné souvislosti v praxi jednalo o jedinou veřejnou zakázku, musí předmět plnění, byť zadavatelem úmyslně nebo neúmyslně rozdělený do více veřejných zakázek, vykazovat znaky totožnosti či alespoň obdobnosti. V obou veřejných zakázkách představoval předmět plnění pořízení osobního automobilu a s ním spojené provádění provozních a záručních servisních prací. Úřad navíc akcentuje, že v obou výzvách k podání nabídky použil obviněný naprosto totožnou formulaci. K obviněným namítané odlišnosti v předmětech plnění jednotlivých veřejných zakázek spočívající v rozdílných CPV kódech[8] Úřad předně v obecné rovině uvádí, že Krajský soud v Brně ve svém rozsudku 29 Af 50/2015-53 ze dne 27. 2. 2018 konstatoval, že „[k] závěru o existenci věcné souvislosti plnění postačí, že plnění byla charakteru obdobného. Za srovnatelná plnění lze považovat taková plnění, u kterých po vzájemném srovnání shod a rozdílů převažují vzájemné shodné znaky (…).“ Z uvedeného je zřejmé, že pro naplnění podmínky věcné souvislosti není nezbytné poptávat zcela totožné plnění, jak se zřejmě domnívá obviněný. Nadto v šetřeném případě obviněný v obou výzvách k podání nabídky shodně uvádí CPV kódy 34110000-1 – osobní vozidla a 34113000-2 – vozidla s pohonem čtyř kol, nikoliv kód 34144900-7 pro elektrická vozidla. Pro úplnost pak Úřad upozorňuje, že zadavatel nepořídil prostřednictvím uzavřených smluv žádné elektrické vozidlo, neboť na základě smlouvy č. 2 pořídil hybridní vůz. Nad rámec uvedeného pak ještě Úřad upozorňuje na skutečnost, že ani nelze přisvědčit obviněnému v tom smyslu, že by bylo možno již od počátku vnímat jeho snahu v pořízení elektrického, potažmo hybridního vozidla, neboť jak vyplývá ze sdělení poskytovatele dotace, žádost o dotaci byla obviněným podána až po více než půl roku po uzavření smlouvy č. 2.
57. Úřad tedy vzhledem k výše uvedenému konstatuje, že nemá pochybnost o tom, že předměty plnění šetřených veřejných zakázek spolu souvisí rovněž z hlediska věcného.
58. K místní souvislosti Úřad obecně uvádí, že je třeba na ni, obdobně jako v případě věcné souvislosti, nahlížet jako na jeden z korektivů při zjišťování, zda konkrétní plnění tvoří jedinou veřejnou zakázku. Pro posouzení její existence či neexistence je třeba vzít v potaz větší množství faktorů, a to vždy v závislosti na individuální povaze veřejné zakázky. Rozhodné mohou být, vedle prosté vzdálenosti mezi místy plnění, také okolnosti týkající se předmětu plnění, konkrétního subjektu vystupujícího v postavení zadavatele, budoucí funkce výsledků plnění, eventuálních objektivních překážek mezi místy, na kterých má plnění probíhat apod.
59. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem veřejných zakázek č. 1 a č. 2 jsou dodávky osobních automobilů, je třeba za místo plnění uvedených veřejných zakázek považovat místo, na nějž mají být poptávaná vozidla dodána. Úřad tudíž konstatuje, že dle výzvy k podání nabídky č. 1 i výzvy k podání nabídky č. 2 byli oba vybraní dodavatelé shodně povinni dodat poptávaná vozidla do sídla zadavatele, tj. na adresu náměstí Svobody 272, 542 25 Janské Lázně. Nejenže je tedy v tomto případě místní souvislost obou plnění patrná na úrovni totožného regionu, případně obce, ale obě plnění byla dle příslušných smluv dokonce dodávána na zcela shodnou adresu sídla zadavatele. Existence místní souvislosti mezi předměty obou veřejných zakázek je tak více než zřejmá.
60. K časové souvislosti Úřad sděluje, že je nutno k jejímu posouzení přistoupit obdobně jako v případě funkční souvislosti, a to nahlédnout na posuzovaný případ striktně kazuisticky, neboť, jak již bylo řečeno výše, záleží na konkrétních okolnostech daného případu. Časová souvislost není přesně ohraničená určitým pevně stanoveným okamžikem, ale je vždy nutno přihlížet k různým okolnostem. V návaznosti na výše uvedené Úřad předně konstatuje, že smlouvy na veřejné zakázky č. 1 a č. 2 byly uzavřeny v rozmezí několika týdnů, když smlouva č. 1 byla uzavřena dne 21. 12. 2021 s termínem dodání do 6 měsíců od podpisu předmětné smlouvy a smlouva č. 2 byla uzavřena dne 17. 1. 2022 s předpokládaným termínem dodání do 28. 2. 2022. Úřad dále uvádí, že obviněný za účelem poptání předmětu veřejné zakázky č. 1 odeslal výzvu k podání nabídky č. 1 na realizaci předmětné veřejné zakázky dne 6. 12. 2021 a za účelem poptání předmětu veřejné zakázky č. 2 odeslal výzvu k podání nabídky č. 2 na realizaci předmětné veřejné zakázky dne 12. 1. 2022. Z výše uvedeného vyplývá, že časový rozestup mezi zadáním veřejné zakázky č. 1 a zadáním veřejné zakázky č. 2 činí dvacet sedm dní. Časový rozestup mezi uzavřením veřejné zakázky č. 1 a odesláním výzvy k podání nabídky č. 2 činí pouhých dvacet dva dnů. Přestože nelze konstatovat, že by se termíny uzavření předmětných smluv shodovaly, resp. že by se předpokládané termíny dodání poptaného plnění překrývaly, v posloupnosti uzavírání těchto smluv lze spatřovat jasnou návaznost a uvedené časové rozestupy jsou zcela minimální. Nadto předpokládaný termín dodání plnění (osobního automobilu) na základě smlouvy č. 2 dokonce předcházel termínu dodání osobního automobilu dle smlouvy č. 2. Úřad na tomto místě upozorňuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 53/2015-184 ze dne 26. 7. 2017, z něhož mj. plyne, že pro shledání časové souvislosti není nezbytné, aby se jednotlivé termíny plnění či termíny uzavření smluv shodovaly; časovou souvislost lze dovodit i při jejich odstupu nejen v řádu dnů či týdnů, ale v odůvodněných případech i v rámci měsíců.
61. K argumentaci obviněného, že k uzavření smluv č. 1 a č. 2 docházelo v různých letech, a realizace zadávacích řízení vychází z účetního (tj. v případě obviněného kalendářního) roku Úřad uvádí, že účetní období může být indikátorem časové souvislosti, nicméně skutečnost, že v posuzované věci obviněný uzavřel dvě smlouvy v různých účetních obdobích, není vždy zcela relevantní. K tomu srov. např. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 13. 8. 2019 č. j. ÚOHS-R0103/2019/VZ-22346/2019/323/PBl: „Časová souvislost může v určitých případech činit i několik let, zejména pokud bude prokázáno, že zadavatel již v okamžiku zahájení první veřejné zakázky věděl či alespoň mohl důvodně předpokládat, že bude následně zadávat plnění (veřejnou zakázku), které s první veřejnou zakázkou tvoří jeden funkční celek.“.[9]
62. Rozhodující tedy je, zda obviněný věděl či alespoň mohl předpokládat, že jím poptávané plnění bude vyžadovat plnění navazující. Úřad uvádí, že obviněný představuje veřejnou instituci, která hospodaří na základě plánu investic s veřejnými prostředky. V této souvislosti považuje Úřad za dané, že obviněný musí nějakým způsobem plánovat své výdaje a v této návaznosti alokovat finanční prostředky, které má k dispozici, jednak na samotný provoz, ale rovněž na různé plánované projekty. Nelze si tak představit, že by obviněný na konci účetního období nevěděl, že na samém počátku dalšího účetního období bude pořizovat další osobní automobil, tj. že bude disponovat příslušnými finančními prostředky. Tomu ostatně odpovídá i vyjádření obviněného, že vycházel z plánu investic, který stanovil pořízení dvou manažerských automobilů. Z tohoto vyjádření dle Úřadu vyplývá, že zadavatel (současně) plánoval pořízení obou předmětných automobilů. Ve světle výše uvedeného Úřad konstatuje, že v okamžiku uzavření první ze smluv dne 21. 12. 2021 obviněný musel nepochybně vědět, resp. nemohl nevědět, že bude pořizovat rovněž další osobní automobil, když k jeho pořízení zahájil kroky již o tři týdny později tím, že odeslal výzvu k podání nabídky č. 2 potenciálním dodavatelům.
63. K argumentu obviněného, že zadáváním jedné veřejné zakázky na obě požadovaná plnění by se vystavil riziku finanční újmy související s nepřidělením dotačních prostředků Úřad akcentuje, že obviněný není jediným zadavatelem, který řeší otázku financování plánované investice. Jedná se o poměrně běžný jev v oblasti veřejného zadávání, že některá plnění jsou postupně rozfázována dle finančních možností zadavatele. Nicméně z pohledu zákona je nezbytné v takovém případě přistoupit k zadávání veřejné zakázky obezřetně a vycházet nikoliv z aktuálních finančních možností zadavatele, nýbrž toliko z (celkové) hodnoty plnění. Skutečnost, že dané plnění je realizováno postupně, dle aktuálních finančních možností zadavatele, není rozhodná pro stanovení předpokládané hodnoty. Rozhodná pro stanovení předpokládané hodnoty je celková hodnota plnění. Zadavatel však v souladu se zákonem může plnění rozdělit na jednotlivá plnění, avšak způsob (režim) zadávání veřejné zakázky musí přizpůsobit celkové hodnotě plnění. I zde na tomto místě pak Úřad upozorňuje na časovou osu týkající se termínu nákupu vozidel na základě smlouvy č. 1 a č. 2 a datem žádosti o dotaci (v podrobnostech viz výše odůvodnění tohoto příkazu).
64. Dle Úřadu tak lze vzhledem ke všemu výše uvedenému dovodit záměr obviněného již v okamžiku realizace prvního zadávacího postupu nákup i dalšího osobního automobilu, který nicméně z důvodu financování zadal jako samostatnou veřejnou zakázku malého rozsahu s určitým časovým rozestupem, ale stále se zachováním takové časové návaznosti, která svědčí o tom, že obviněný měl záměr nákupu obou osobních automobilů, a to bez ohledu na jeho financování.
65. S ohledem na výše uvedené nemůže být sporu o tom, že k uzavření smluv na veřejné zakázky č. 1 a č. 2 došlo ve vzájemné časové souvislosti, přičemž je zároveň nepochybné, že muselo být zadavatelem od počátku pořízení obou vozidel předvídáno. Úřad tedy konstatuje, že podmínka časové souvislosti byla plně naplněna.
66. Na základě všech shora popsaných skutečností dospěl Úřad k závěru, že u předmětných plnění veřejných zakázek č. 1 a č. 2 lze dovozovat vzájemnou souvislost, neboť uvedená plnění vykazují časovou souvislost a funkční celistvost (zejména souvislost funkční, věcnou i místní) ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 zákona. Jednalo se tedy v případě všech plnění o jednu veřejnou zakázku tvořící jeden funkční celek, z čehož důvodu byl obviněný povinen každou část této veřejné zakázky (tedy předmět plnění dle smluv č. 1 a č. 2) zadávat postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky.
67. Nyní tedy vyvstává otázka, zda byl obviněný v případě předmětné veřejné zakázky povinen postupovat v některém z v úvahu připadajících zadávacích řízení. Při posouzení této věci je nezbytné s ohledem na § 18 zákona vycházet z předpokládaných hodnot veřejných zakázek. V této souvislosti Úřad uvádí, že zákon zadavatelům nezakazuje dělit předmět veřejné zakázky na části. Ust. § 18 zákona toto naopak umožňuje, nicméně, jak bylo již uvedeno výše, předpokládaná hodnota musí být vždy dána součtem všech těchto od sebe oddělených částí. Úřad doplňuje, že v souladu s § 16 odst. 5 zákona platí, že pokud veřejná zakázka není zadána v zadávacím řízení (jako tomu bylo v tomto případě), předpokládaná hodnota veřejné zakázky se stanoví k okamžiku zadání veřejné zakázky. Z toho důvodu předpokládaná hodnota veřejných zakázek č. 1 a č. 2 odpovídá hodnotě celkové ceny plnění dle uzavřených smluv č. 1 a č. 2, tedy v případě veřejné zakázky č. 1 částce 1 221 082,63 Kč bez DPH a veřejné zakázky č. 2 částce 1 193 486,76 Kč bez DPH. Úřad zde považuje za vhodné zmínit, že cenu za zpětný odkup použitých osobních automobilů při výpočtu předpokládané hodnoty veřejné zakázky nelze započítávat, tj. nelze ji od této hodnoty odečítat. Tento závěr nerozporuje ani sám obviněný, když ve vyjádření k podnětu sám uvádí, že s cenou za odkoupená vozidla při stanovování předpokládaných hodnot předmětných veřejných zakázek nijak nekalkuloval.
68. Vzhledem k této skutečnosti Úřad konstatuje, že šetřené veřejné zakázky představují podlimitní veřejnou zakázku na dodávky, neboť celková předpokládaná hodnota přesahuje finanční limit 2 mil. Kč stanovený v § 27 písm. a) zákona pro veřejné zakázky malého rozsahu na dodávky a současně nedosahuje finančního limitu pro nadlimitní veřejné zakázky dle § 25 zákona, který dle nařízení vlády činil ke dni uzavření předmětných smluv č. 1 a č. 2 částku 5 610 000 Kč.
69. Úřadu tak nezbývá než konstatovat, že obviněný nepostupoval v souladu se zákonem, když podlimitní veřejnou zakázku, jejíž předmět je vymezen plněními realizovanými na základě smluv k veřejným zakázkám č. 1 a č. 2, nezadával s ohledem na její celkovou předpokládanou hodnotu v některém z v úvahu připadajících zadávacích řízení dle § 3 zákona, nýbrž jednotlivě jako veřejné zakázky malého rozsahu. V této souvislosti Úřad opětovně připomíná, že uvedený závěr nikterak nevylučuje možnost obviněného zadat předmětnou veřejnou zakázku po částech, pouze by však musel předpokládanou hodnotu každé jednotlivé části určit s ohledem na celkový rozsah veřejné zakázky (prakticky tedy jednotlivé části nezadávat jako veřejné zakázky malého rozsahu, ale jako podlimitní veřejné zakázky). Tvrzení obviněného, že nemohl žádným způsobem vědět, zda finanční příspěvek obdrží či nikoliv, nelze pokládat ve světle rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 46/2021 ze dne 4. 11. 2022 za důvodný argument. V citovaném rozsudku Krajský soud judikoval: „Nejistota zadavatele ohledně skutečné realizace určitého plnění ještě nečiní z takového plnění samostatnou veřejnou zakázku (veřejnou zakázku tvořící samostatný funkční celek). Správně tu žalovaný poukázal na možnosti dané odpovídajícím smluvním instrumentariem, nadto žalovaný žalobci nevytýkal, že obě plnění nezadával společně (souběžně), nýbrž že nesečetl předpokládané hodnoty obou plnění coby plnění tvořícího jeden funkční celek, což vyústilo v zadávání mimo zadávacího řízení namísto zadávání v odpovídajícím druhu zadávacího řízení (po překročení limitu pro veřejnou zakázku malého rozsahu).“. Obviněný takmohl realizovat nákup jednoho automobilu (podle první smlouvy) a poté (též jen eventuálně) až nákup dalšího (podle další smlouvy), pro účely předpokládané hodnoty, a tedy i pro účely postupu při zadávání plnění odpovídajícího všem dodávkám, však bylo třeba vycházet ze součtu předpokládaných hodnot připadajících na všechna tato plnění, což však neučinil. Pro úplnost Úřad dodává, že z dokumentace, kterou obviněný Úřadu v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek č. 1 a č. 2 doručil, ani z veřejně dostupných zdrojů nevyplývá, že by obviněný postupoval při „zadávání“ jednotlivých veřejných zakázek postupy platnými pro zadávací řízení. Úřad na tomto místě rovněž akcentuje, že argumentaci obviněného ohledně dotace považuje za účelovou, neboť smlouva č. 2 byla uzavřena dne 17. 1. 2022, přičemž předání vozu mělo proběhnout do 28. 2. 2022 a kupní cena za vůz měla být dle čl. IV uhrazena nejpozději při převzetí vozu, což předchází samotnému podání žádosti o dotaci. Proto má Úřad za to, že celá argumentace zadavatele o nákupu jiného typu vozidla – elektrického – je účelovou argumentací zadavatele, neboť jak již bylo uvedeno výše, ani z textu samotné výzvy k podání nabídky č. 2 nevyplývá, že by zadavatel poptával elektrické vozidlo.
70. Úřad dále uvádí, že postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele, neboť nelze vyloučit možnost, že pokud by obviněný postupoval při zadávání předmětné veřejné zakázky dle zákona, mohl obdržet další nabídky od jiných dodavatelů, kteří mohli obviněnému nabídnout výhodnější plnění. S postupem dle zákona, tj. s postupem v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení, je spojená mj. i uveřejňovací povinnost, která nabývá různých podob v závislosti na konkrétním druhu zadávacího řízení. Ve všech případech tato uveřejnění umožňují širokému okruhu dodavatelů na trhu zúčastnit se soutěže o veřejnou zakázku, což má za následek vyšší míru konkurence než obviněným zvolený postup mimo režim zákona.
71. S ohledem na vše výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.
K výroku II. příkazu – uložení pokuty
72. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona, neboť obviněný svým postupem dle výroku I. tohoto příkazu naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, kdy nápravy ve věci již nelze dosáhnout, neboť ve vztahu k poptávanému plnění byly již uzavřeny předmětné smlouvy.
73. Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 5 zákona činí 5 let.
74. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
75. Úřad před uložením pokuty ověřil, zda neuplynula ve vztahu k přestupku promlčecí doba stanovená v § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku došlo dne 17. 1. 2022, tedy uzavřením poslední ze smluv na plnění, jež tvoří jeden funkční celek a je předmětem veřejné zakázky, kdy uzavřením této poslední smlouvy došlo k dokonání přestupkového jednání obviněného.[10]
76. Úřad v návaznosti na právě uvedené konstatuje, že v nyní šetřeném případě promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula, a proto ani odpovědnost obviněného za přestupek dle výroku I. příkazu z důvodu uplynutí promlčecí doby nezanikla.
77. Úřad se dále zabýval konkrétními hledisky pro určení výměry pokuty.
78. Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona lze za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, uložit pokutu do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.
79. V šetřené věci došlo k nezákonnému dělení veřejné zakázky na dvě samostatně poptávaná plnění, přičemž jejich společná hodnota (cena) představuje částku 2 921 629 Kč s DPH (tj. 1 444 119 Kč včetně DPH + 1 477 510 Kč včetně DPH). Horní hranice možné pokuty tak v nyní šetřeném případě činí 292 162 Kč (10 % ceny veřejné zakázky).
80. Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.
81. Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku, způsobem spáchání přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).
82. Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).
83. Hlavním kritériem, které je v šetřeném případě rozhodné pro určení výměry pokuty, je tedy závažnost přestupku, kdy jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního protiprávního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu (posouzení závažnosti přestupku je spojeno se způsobem jeho spáchání, jeho následkem a okolnostmi, za nichž byl spáchán).
84. Jednáním obviněného nedošlo k zákonem předvídanému postupu, neboť plnění spočívající v dodávce dvou osobních automobilů obviněný rozdělil na dvě samostatné veřejné zakázky tak, že došlo ke snížení předpokládané hodnoty předmětné veřejné zakázky pod finanční limit stanovený v § 27 písm. a) zákona a obviněný předmět plnění poptal mimo zadávací řízení jako dvě veřejné zakázky malého rozsahu, tj. nezadal jej v odpovídajícím druhu zadávacího řízení podle § 3 zákona. Zde uvedeným postupem, za situace, kdy obviněnému byla dána ze zákona povinnost poptat dotčené plnění za účelem výběru dodavatele (či dodavatelů) v řádném zadávacím řízení, kterou však obviněný nesplnil, obviněný obešel zákonem předvídané zajištění náležité hospodářské soutěže pro potenciální dodavatele poptávaného plnění v mezích pravidel stanovených zákonem.
85. Postupem obviněného tak došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v řádné hospodářské soutěži, která je předpokladem transparentního nakládání s veřejnými prostředky v rámci realizace veřejných zakázek a výběru ekonomicky nejvýhodnější nabídky. Skutečnost, že obviněný svým jednáním nepostupoval v souladu se zákonem, a tak pro účely získání poptávaného předmětu plnění narušil řádnou soutěž vedenou v intencích zákona, řadí dle výkladové praxe Úřadu předmětný přestupek obviněného mezi přestupky s vysokou mírou závažnosti, neboť narušuje samotnou podstatu účelu zákona (pohybuje-li se zadavatel za účelem získání poptávaného předmětu plnění zcela mimo režim zadávacího řízení dle zákona, ač byl k takovému postupu povinen, dochází k zásadnímu narušení řádného soutěžního prostředí), pročež se tento závěr promítne jako jeden z faktorů do výše vyměřené pokuty.
86. Posouzení závažnosti přestupku je též spojeno s následkem přestupku a okolnostmi, za nichž byl spáchán, k čemuž Úřad uvádí následující.
87. Následkem postupu obviněného bylo minimálně potenciální vyloučení řádné hospodářské soutěže mezi možnými zájemci o veřejnou zakázku dle zákona, kteří by byli schopni poptávaný předmět plnění realizovat. V šetřeném případě tak nebyl naplněn základní cíl zákona, jímž je zajištění transparentního prostředí pro soutěž za účelem následného výběru dodavatele z co nejširšího okruhu potenciálních dodavatelů. Nelze vyloučit, že postupem obviněného mohlo dojít k omezení okruhu potenciálních dodavatelů veřejné zakázky a že případné plnění na základě nabídky jiného dodavatele mohlo být pro obviněného z hlediska množství vynaložených finančních prostředků výhodnější, tudíž nelze s ohledem na výše popsané omezení soutěže vyloučit jako následek nehospodárné využití veřejných prostředků a rovněž nepříznivý dopad do konkurenčního prostředí v daném tržním odvětví.
88. V návaznosti na výše uvedené Úřad dodává, že jako polehčující okolnost při stanovení výše pokuty zohlednil skutečnost, že z obdržených dokumentací vztahujících se k veřejným zakázkám č. 1 a č. 2 vyplývá, že ačkoli obviněný nerealizoval řádnou soutěž v mezích zákona, obviněný zcela nerezignoval na zajištění alespoň určité formy soutěže pro výběr dodavatele poptávaného plnění. Ze strany obviněného byl realizován alespoň určitý druh dílčích poptávkových řízení, když odeslal výzvy k podání nabídky č. 1 a č. 2 více subjektům na trhu, byť mimo zákon, jež nesl znaky nasvědčující snaze učinit výběr dodavatele v rozsahu předem definovaných soutěžních podmínek.
89. Úřad pouze pro úplnost dodává, že ačkoli byla ze strany obviněného doložena snaha o výběr dodavatele při respektování prvků hospodářské soutěže, nemůže zde zvolený postup plně nahradit řádné poptání v zadávacím řízení dle požadavků a kontrolních mechanismů stanovených zákonem, obzvláště, je-li obviněnému coby zadavateli takový postup dán přímo ze zákona.
90. Úřad žádné přitěžující ani další polehčující okolnosti, které by ovlivnily stanovení výše ukládané pokuty, v šetřeném případě neshledal.
91. Kromě výše uvedeného má Úřad při stanovení konkrétní výše sankce povinnost zohlednit i dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku specifikovaného ve výroku I. tohoto příkazu a samotným potrestáním obviněného za spáchání daného přestupku. V šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu dne 17. 1. 2022, kdy obviněný zadal obě veřejné zakázky (resp. zadáním poslední z nich). V souvislosti s výše uvedeným Úřad konstatuje, že dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku a samotným potrestáním obviněného (tedy uplynutí doby přibližně roku a čtvrt) nelze považovat za takový časový rozestup mezi spácháním přestupku a okamžikem jeho potrestání, že by mohl mít jakýkoliv vliv při stanovování výše sankce.
92. Úřad dále při určení výše pokuty přistoupil k posouzení ekonomické situace obviněného, neboť v určitém případě se uložená pokuta může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Podle výroční zprávy obviněného za rok 2021[11] vyplývá, že obviněný dosáhl výsledku hospodaření ve výši 2 461 000 Kč, kdy hospodaří s prostředky v řádu desítek milionů Kč.[12] Úřad při stanovení pokuty naznal, že vzhledem k objemu finančních prostředků, kterými obviněný v rámci svého rozpočtu disponuje, nelze vyměřenou výši pokuty v tomto případě považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující do ekonomické podstaty obviněného (a v tomto smyslu za nespravedlivou).
93. Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009 – 62 popřípadě rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2016 č. j. 6 As 245/2015 – 33. V prvně uvedeném rozsudku NSS konstatoval, že „soud dovodil, že při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 - 67, dle něhož »použití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.«“ Soud dále pokračuje tak, že „[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh »je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení« (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).“ Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní přestupky).
94. Úřad tedy posoudil, zda přestupek, za nějž je obviněnému ukládána pokuta, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil projednávaného přestupku dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.
95. Úřad konstatuje, že neshledal, že by se obviněný dopustil jiného přestupku, který by byl s právě projednávaným přestupkem v souběhu.
96. V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Má-li pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Výše sankčního postihu proto byla Úřadem stanovena i tak, aby nedošlo k bagatelizaci následků přestupku. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační.
97. Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu.
98. Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
Poučení
Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo opožděného odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
Státní léčebné lázně Janské Lázně, státní podnik, náměstí Svobody 272, 542 25 Janské Lázně
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Úřad zde poukazuje na zjevnou nesrovnalost v datu uzavření smlouvy č. 2, když v samotné smlouvě č. 2 je uvedeno datum uzavření dne 17. 1. 2022, stejné datum je uvedeno i v metadatech zveřejněné smlouvy v registru smluv a totožné datum uvádí i zadavatel ve vyjádření k podnětu, přestože k rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky mohlo s ohledem na stanovenou lhůtu pro podání nabídek dojít nejdříve dne 24. 1. 2022.
[2] Osobní automobil Škoda Superb RZ 6H6 2924 a osobní automobil Škoda Superb RZ 6H9 5009.
[3] Podobné závěry dovodil předseda i v rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0087/2021/VZ, č. j. ÚOHS-21886/2021/161/EDo ze dne 9. 7. 2021 (dále jen „R0087/2021/VZ“)
[4] K tomu viz Macek, I. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek: praktický komentář s judikaturou. Praha: Leges, 2017.
[5] Dvořák, D. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 112.
[6] Macek, I. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek: praktický komentář s judikaturou. Praha: Leges, 2017, str. 80
[7] K tomu srov. rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0140/2021/VZ ze dne 26. 5. 2021: »(…) nutno připomenout, že v souladu s § 16 odst. 5 platí, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky se stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení. V případě veřejné zakázky malého rozsahu by tudíž měl zadavatel stanovit předpokládanou hodnotu poprvé ve fázi rozhodování o zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení, a poté opětovně, z důvodu ověření a případné revize správnosti svého postupu, při (před) uzavřením smlouvy, neboť i k tomuto okamžiku musí být plnění „ohodnoceno“ v souladu s limity pro veřejnou zakázku malého rozsahu a dalšími pravidly stanovování předpokládané hodnoty vyplývajícími ze zákona.«
[8] Zadavatel ve vyjádření k podnětu tvrdí, že ve veřejné zakázce č. 1 označuje CPV kód pro osobní vozidla a ve veřejné zakázce č. 2 označuje CPV kód pro elektrická vozidla.
[9] Obdobně také rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0204/2020/VZ, č. j. ÚOHS-01571/2021/162/PJe ze dne 19.1. 2021: „Posuzování časové souvislosti slouží totiž především k tomu, aby mohl Úřad co možná nejpřesněji určit, zda již v okamžiku zadávání jedné veřejné zakázky musel zadavatel prokazatelně vědět, případně při řádné péči o jím svěřenou agendu důvodně tušit, že bude v dané věci potřeba zadávat rovněž další úzce související zakázku, potažmo zakázky.“.
[10] Dle rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0034/2016/VZ-44307/2016/321/IPs/Edo ze dne 4. 11. 2018 dochází k dokonání protiprávního jednání v případě rozdělení veřejné zakázky „[…] až v okamžiku, kde zadavatel uzavře smlouvu na druhou veřejnou zakázku, která časově, místně a věcně souvisí s první veřejnou zakázkou, a když současně naplní předpoklad, že při součtu hodnot obou veřejných zakázek dojde k překročení limitu dle zákona, podle kterého by již byl zadavatel povinen postupovat podle přísnějšího režimu zákona“ (ačkoli byl daný závěr vysloven ve vztahu k právní úpravě obsažené v zákoně č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, je plně aplikovatelný i v daném případě, neboť právní úprava zákona, byť formulovaná odlišně, klade na zadavatele v šetřené otázce totožné nároky).
[11] Výroční zpráva za rok 2022 není obviněným zveřejněna.
[12] Dostupné na https://www.janskelazne.com/povinne-zverejnovane-informace/
