číslo jednací: 26630/2023/162
spisová značka: R0072/2023/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Zajištění host-broadcastingových služeb pro akce pořádané v rámci CZ PRES v roce 2022 – část 1 – Zajištění televizního pokrytí / část 2 – Zajištění rozhlasového pokryt |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozhodnutí zrušeno, řízení zastaveno |
| Rok | 2023 |
| Datum nabytí právní moci | 17. 7. 2023 |
| Dokumenty |  2023_R0073.pdf 361 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0072/2023/VZ Číslo jednací: ÚOHS-26630/2023/162 |
|
Brno 14. 7. 2023 |
V řízení o rozkladu ze dne 30. 5. 2023 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne obviněným –
- Česká republika – Úřad vlády České republiky, IČO 00006599, se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, 118 00 Praha
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0116/2023/VZ, č. j. ÚOHS-18088/2023/500, vydanému dne 15. 5. 2023, ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona obviněným v souvislosti se zadáváním
- veřejné zakázky „Zajištění host-broadcastingových služeb pro akce pořádané v rámci CZ PRES v roce 2022 – část 1 – Zajištění televizního pokrytí“ v jednacím řízení bez uveřejnění na základě výzvy k jednání č. j. 20002/2022-UVCR-2 ze dne 17. 5. 2022, přičemž oznámení o výsledku zadávacího řízení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 27. 6. 2022 pod ev. č. Z2022-024534 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 29. 6. 2022 pod ev. č. 2022/S 123-350417, a
- veřejné zakázky „Zajištění host-broadcastingových služeb pro akce pořádané v rámci CZ PRES v roce 2022 – část 2 – Zajištění rozhlasového pokrytí“ v jednacím řízení bez uveřejnění na základě výzvy k jednání č. j. 22500/2022-UVCR ze dne 17. 5. 2022, přičemž oznámení o výsledku zadávacího řízení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 9. 2022 pod ev. č. Z2022-036066 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 13. 9. 2022 pod ev. č. 2022/S 176-498828,
jsem na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. a) a § 152 odst. 5 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0116/2023/VZ, č. j. ÚOHS-18088/2023/500 ze dne 15. 5. 2023,
ruším
a správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0116/2023/VZ ve věci možného spáchání pokračování v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl dopustit obviněný – Česká republika – Úřad vlády České republiky, IČO 00006599, se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, 118 00 Praha tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 55 zákona, když zadával v jednacím řízení bez uveřejnění
- veřejnou zakázku „Zajištění host-broadcastingových služeb pro akce pořádané v rámci CZ PRES v roce 2022 – část 1 – Zajištění televizního pokrytí“ na základě výzvy k jednaní č. j. 20002/2022-UVCR-2 ze dne 17. 5. 2022, přičemž oznámení o výsledku zadávacího řízení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 27. 6. 2022 pod ev. č. Z2022-024534 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 29. 6. 2022 pod ev. č. 2022/S 123-350417, přičemž Smlouvu o zajištění host-broadcastingových služeb, ev. č. smlouvy 22/164-0, s vybraným dodavatelem – Česká televize, IČO 00027383, se sídlem Na hřebenech II 1132/4, 147 00 Praha – uzavřel dne 15. 6. 2022, a
- veřejnou zakázku „Zajištění host-broadcastingových služeb pro akce pořádané v rámci CZ PRES v roce 2022 – část 2 – Zajištění rozhlasového pokrytí“ na základě výzvy k jednání č. j. 22500/2022-UVCR ze dne 17. 5. 2022, přičemž oznámení o výsledku zadávacího řízení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 9. 2022 pod ev. č. Z2022-036066 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 13. 9. 2022 pod ev. č. 2022/S 176-498828, přičemž Smlouvu o zajištění host-broadcastingových služeb, ev. č. smlouvy 22/170-0, s vybraným dodavatelem – Český rozhlas, IČO 45245053, se sídlem Vinohradská 1409/12, 120 00 Praha – uzavřel dne 29. 6. 2022,
aniž by byly splněny podmínky pro postup v tomto druhu zadávacího řízení, a to včetně podmínek uvedených v § 63 odst. 3 písm. b) citovaného zákona, na které cit. obviněný odkazuje, neboť obviněný ve vztahu k předmětu plnění uvedených veřejných zakázek údajně neprokázal neexistenci hospodářské soutěže z technických důvodů, přičemž svým postupem mohl ovlivnit výběr dodavatele,
z a s t a v u j i
podle § 257 písm. f) cit. zákona, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení pokuty podle § 268 téhož zákona.
Odůvodnění
I. Postup obviněného a průběh správního řízení
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese, s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178, a pro zvláštní postupy podle části šesté, a rovněž k projednávání přestupků podle tohoto zákona a ukládání pokut za jejich spáchání, obdržel dne 30. 8. 2022 a dne 7. 9. 2023 podněty (dále jen „podněty“) s žádostí o prošetření postupu obviněného – Česká republika – Úřad vlády České republiky, IČO 00006599, se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, 118 00 Praha (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – při zadávání:
- veřejné zakázky „Zajištění host-broadcastingových služeb pro akce pořádané v rámci CZ PRES v roce 2022 – část 1 – Zajištění televizního pokrytí“ v jednacím řízení bez uveřejnění na základě výzvy k jednání č. j. 20002/2022-UVCR-2 ze dne 17. 5. 2022, přičemž oznámení o výsledku zadávacího řízení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 27. 6. 2022 pod ev. č. Z2022-024534 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 29. 6. 2022 pod ev. č. 2022/S 123-350417 (dále jen „veřejná zakázka – část 1“), a
- veřejné zakázky „Zajištění host-broadcastingových služeb pro akce pořádané v rámci CZ PRES v roce 2022 – část 2 – Zajištění rozhlasového pokrytí“ v jednacím řízení bez uveřejnění na základě výzvy k jednání č. j. 22500/2022-UVCR ze dne 17. 5. 2022, přičemž oznámení o výsledku zadávacího řízení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 9. 2022 pod ev. č. Z2022-036066 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 13. 9. 2022 pod ev. č. 2022/S 176-498828 (dále jen „veřejná zakázka – část 2“).
2. Dne 17. 2. 2023 vydal Úřad příkaz sp. zn. ÚOHS-S0116/2023/VZ, č. j. ÚOHS-07047/2023/500, kterým obviněného shledal vinným ze spáchání vymezeného přestupku a uložil mu pokutu ve výši 300 000 Kč. Proti vydanému příkazu podal obviněný dne 27. 2. 2023 odpor.
II. Napadené rozhodnutí
3. Dne 15. 5. 2023 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0116/2023/VZ, č. j. ÚOHS-18088/2023/500 (dále jen „napadené rozhodnutí“).
4. Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že obviněný se dopustil pokračování v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 55 zákona, když zadával v jednacím řízení bez uveřejnění veřejnou zakázku – část 1 a veřejnou zakázku – část 2, přičemž na obě uzavřel Smlouvy o zajištění host-broadcastingových služeb, s vybranými dodavateli – Česká televize, IČO 00027383, se sídlem Na hřebenech II 1132/4, 147 00 Praha (dále jen „vybraný dodavatel ČT“) a Český rozhlas, IČO 45245053, se sídlem Vinohradská 1409/12, 120 00 Praha (dále jen „vybraný dodavatel ČRo“), aniž by byly splněny podmínky pro postup v tomto druhu zadávacího řízení, a to včetně podmínek uvedených v § 63 odst. 3 písm. b) zákona, na které obviněný odkazuje, neboť obviněný ve vztahu k předmětu plnění uvedených veřejných zakázek neprokázal neexistenci hospodářské soutěže z technických důvodů, přičemž svým postupem mohl ovlivnit výběr dodavatele.
5. Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad obviněnému uložil pokutu ve výši 300 000 Kč se splatností dvou měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí.
6. Výrokem III napadeného rozhodnutí Úřad uložil obviněnému povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč do dvou měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí.
7. Úřad v napadeném rozhodnutí k argumentu obviněného o nezbytnosti členství dodavatele v EBU, které je nosným argumentem pro zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění z důvodu technické jedinečnosti, uvedl, že nepopírá a ani nezpochybňuje, že by členství v EBU mohlo být přínosem pro zajištění předmětných služeb, ale zároveň sama tato skutečnost neznamená, že jiný dodavatel, který není přímo členem EBU, by nebyl schopen řádně naplnit předmět plnění předmětných částí veřejné zakázky. Úřad k tomu dodává, že využití potenciálně potřebných služeb EBU lze zajistit na základě spolupráce mezi dodavatelem a EBU, přičemž není nezbytně nutné, aby dodavatel byl přímo členem EBU. Uvedené je zřejmé např. ze skutečnosti, že host-broadcastingové služby, tj. předmět veřejné zakázky, v rámci francouzského předsednictví zajišťovala společnost Europe by Satellite (dále jen „EbS“), která dle veřejně dostupných zdrojů není členem EBU, ale její služby během francouzského předsednictví využila na základě sjednané spolupráce, a v rámci lucemburského předsednictví dané služby zajišťovala společnost BCE, a to opět ve spolupráci s EBU, aniž by byla přímo jejím členem. Na základě uvedeného tak Úřad má za to, že předmět veřejné zakázky - část 1 i předmět veřejné zakázky - část 2 v požadovaném rozsahu mohl plnit dodavatel při využití služeb EBU, přestože by nebyl přímo jejím členem.
8. Úřad tedy mj. v návaznosti na shora uvedené konstatuje, a to aniž by rozporoval technickou vybavenost EBU, že nelze zcela vyloučit ani to, že pokud by obviněný vymezil v rámci zadávacích podmínek požadavky na předmět plnění, tj. na rozsah a kvalitu poskytovaných služeb konkrétně, tedy nikoliv souhrnným požadavkem na členství v EBU, mohlo mu být nabídnuto i jiné technicky srovnatelné řešení.
9. Rozklad zadavatele
10. Dne 30. 5. 2023 obdržel Úřad rozklad zadavatele proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 15. 5. 2023. Rozklad tedy byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
11. Obviněný má za to, že napadené rozhodnutí je nesprávné a bylo vydáno v rozporu s právními předpisy.
12. Obviněný je toho názoru, že Úřad v napadeném rozhodnutí nedostatečně zjistil skutkový stav věci, jelikož se nezabýval všemi podstatnými aspekty věci a nesprávně posoudil technické aspekty veřejných zakázek. Obviněný zejména poukazoval na to, že nikdy netvrdil, že by technická jedinečnost pro naplnění podmínek JŘBU spočívala výlučně v členství v EBU, naopak tvrdil a prokázal, že tato technická jedinečnost spočívá v unikátní technické vybavenosti vybraných dodavatelů, jak již bylo uvedeno ve správním řízení před Úřadem.
13. Dle obviněného v ČR v současné době není subjekt, který by měl vybudovanou podobně kvalitní datovou a signálovou síť pro zajištění požadovaných služeb televizního či rozhlasového vysílání a předávání informací propojenou do sídla EBU v Ženevě. K vybudování takové sítě jsou potřeba desítky milionů Kč a zejména čas, neboť podobná síť se buduje v řádu několika měsíců. Pokud by současné datové a signálové sítě ČT propojené s EBU chtěl využít jiný subjekt než vybraný dodavatel ČT, v praxi by to bylo za současného stavu neproveditelné, neboť tento dodavatel využívá síť pro své vysílání a předávání dat. Přítomnost druhého subjektu „na síti“ je technicky velmi problematická, neboť by bylo nutné předávání obsahu na síti monitorovat a zároveň „dispečerovat“, tj. stanovit, kdy který subjekt po síti může posílat data, resp. vysílat. S ohledem na 24hodinový provoz ČT by to skutečně bylo velmi problematické a případný dispečink by opět zvyšoval náklady na plnění služeb.
14. Obviněný navrhl, aby Úřad pro odborné posouzení zadal požadavek na vypracování odborného posouzení či znaleckého posudku, které by zodpověděly odborné otázky, jimiž se Úřad nezabýval a řádně je neposoudil, ačkoliv byly již ze strany obviněného uváděny. Napadené rozhodnutí je totiž vystavěno na skutečnosti, že není potřebné být přímo členem EBU, jelikož využití potenciálně potřebných služeb EBU lze zajistit na základě spolupráce mezi dodavatelem a EBU. Úřad však nikterak nereflektoval a nijak se nezabýval otázkou, že pouze vybraný dodavatel ČT a vybraný dodavatel ČRo mají dostatečné a jedinečné technické vybavení, aby mohla být spolupráce realizována v požadovaném rozsahu.
15. Obviněný tak zdůraznil, že členství EBU (nebo spolupráce s EBU) by samo o sobě nestačilo ke splnění předmětu plnění veřejných zakázek v rozsahu, v jakém byly potřeba pro zajištění služeb televizního či rozhlasového pokrytí předsednictví ČR v EU; velmi důležitým prvkem při plnění těchto služeb je také technická vybavenost poskytovatele služeb. S ohledem na uvedené má obviněný za to, že z technických důvodů neexistuje hospodářská soutěž, jelikož pouze ČT a ČRo disponují technickým vybavením pro realizaci veřejné zakázky.
16. Otevřené řízení s takovými požadavky by bylo zcela zbytečné a neúčelné, jelikož by jím bylo dosaženo stejného výsledku, jelikož jediní dodavatelé schopní realizovat předmět veřejných zakázek jsou vybraní dodavatelé ČT a ČRo. Realizace otevřeného či jiného řízení je tak zcela nesmyslná, nehospodárná s ohledem na nutnost vynaložení nákladů na realizaci otevřeného řízení a časově zdlouhavá.
Závěr rozkladu
17. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil k novému řízení Úřadu.
III.
IV. Řízení o rozkladu
18. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí
o rozkladu.
19. Podáním ze dne 15. 6. 2023 doplnil obviněný svůj rozklad o odborné stanovisko týkající se otázky, zda jsou dány technické důvody, pro které mohou poptávané služby poskytovat pouze vybraní dodavatelé; otázky, zda je možné, aby předmětné služby poskytoval na území ČR jiný subjekt, který není členem EBU; otázky, zda je možné, aby předmětné služby poskytoval jiný zahraniční subjekt, ať už je členem EBU, či nikoliv; a nakonec otázky, jaké by byly případné rámcové náklady pro jiný subjekt, který by chtěl služby realizovat a rozhodl by se proto o vytvoření obdobné technické vybavenosti, která slouží vybraným dodavatelům pro plnění předmětných služeb a díky které jsou u těchto subjektů dány technické důvody pro plnění smluv a jak dlouho by případně trvalo, než by tento jiný subjekt dosáhl potřebné technické vybavenosti.
Stanovisko předsedy Úřadu
20. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, byl podle § 98 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“) přezkoumán soulad výroků napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a dále byla přezkoumána rovněž správnost napadeného rozhodnutí. S přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat následující závěr.
21. Úřad nerozhodl správně a v souladu s právními předpisy o vině obviněného, neboť závěr Úřadu o tom, že zadavatel nenaplnil podmínky pro zadání veřejné zakázky – část 1 a veřejné zakázky – část 2 v jednacím řízení bez uveřejnění, je závěrem nesprávným. Stíhaný skutek nepředstavuje porušení zákona. Vzhledem k vázanosti výroků o vině a trestu nastaly podmínky pro zrušení celého napadeného rozhodnutí. Současně předseda Úřadu dospěl po přezkoumání skutkové podstaty daného případu k závěru, že uvedený skutek není přestupkem, a proto správní řízení ve věci možného spáchání přestupku zadavatelem zastavil. Dále v tomto rozhodnutí budou v podrobnostech uvedeny důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení.
V. K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí
K technickým aspektům plnění
22. V daném případě Úřad dospěl k závěru, že zadavatel nenaplnil podmínky pro zadání veřejné zakázky – část 1 a veřejné zakázky – část 2 v jednacím řízení bez uveřejnění, tedy že nenaplnil podmínky pro použití výjimky dle § 63 odst. 3 písm. b) zákona.
23. Tento závěr Úřadu je však nesprávný a nezákonný.
24. Zákon v § 63 odst. 3 písm. b) stanoví, že jednací řízení bez uveřejnění může zadavatel použít za situace, kdy lze veřejnou zakázku splnit pouze určitým dodavatelem, neboť z technických důvodů neexistuje hospodářská soutěž.
25. Úřad v napadeném rozhodnutí v bodu 89 správně vymezil, že „(…) jednací řízení bez uveřejnění je koncipováno jako druh zadávacího řízení, které v zásadě vylučuje běžnou hospodářskou soutěž, proto je možné jej využívat zásadně pouze tehdy, kdy jsou pro to naplněny všechny zákonem stanovené podmínky. Současně je vždy nutné trvat na restriktivním výkladu příslušných ustanovení zákona, přičemž důkazní břemeno ohledně splněné podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění tíží zadavatele a teprve pokud zadavatel své důkazní břemeno unese, je na správním orgánu, aby v případě pochybností jejich naplnění vyvrátil.“
26. Obviněný v průběhu správního řízení opakovaně tvrdil, že s ohledem na význam CZ PRES 2022 je pro něj naprosto zásadní, aby se mediální výstupy související s českým předsednictvím dostaly k co nejširšímu publiku, a to v maximální možné kvalitě, přičemž naplnění podmínek splňuje pouze prostřednictvím sdílení obsahu v rámci sítě EBU (např. již ve vyjádření ze dne 14. 10. 2022). V průběhu správního řízení bylo prokázáno, že členství v EBU mají v České republice pouze vybraný dodavatel ČT a vybraný dodavatel ČRo (stanoviska EBU ze dne 17. 3. 2022 a 6. 4. 2022). Obviněný dále podrobně vysvětloval, jaké specifické technické zabezpečení je spojeno se členstvím v EBU s tím, že žádný jiný subjekt takovým technickým vybavením nedisponuje (např. vyjádření ze dne 16. 9. 2022) – toto tvrzení Úřad v průběhu řízení nevyvracel. Dále zadavatel tvrdil, že žádný jiný dodavatel nemá přístup k technologii, kterou disponují členové EBU, přičemž ten by bylo možné zajistit pouze v poddodavatelském vztahu – ani tento argument Úřad nerozporoval. K tomu pak obviněný poukazoval zejména na skutečnost, že zajištění přístupu jiného subjektu k technickému vybavení vybraných dodavatelů by přinášelo značné problémy v organizaci vysílání. Dále v doplnění podaného rozkladu obviněný zaslal odborné stanovisko, jímž prokazuje svá tvrzení vznesená v průběhu správního řízení (zde je vhodné podotknout, že v řízení o přestupku je k tomu obviněný oprávněn i v řízení o rozkladu a správní orgán je povinen tato tvrzení zohlednit – pozn. předsedy Úřadu).
27. Obviněný tedy odůvodňoval svůj postup technickými důvody (jedinečností technického vybavení vybraných dodavatelů) a požadavkem na kvalitu poskytovaného plnění (prostřednictvím přenosové soustavy), přičemž opakovaně argumentoval tím, že žádný jiný dodavatel nedisponuje technickými prostředky než právě vybraní dodavatelé. Ačkoliv zadavatel nevyloučil, že existují zahraniční subjekty, které mohou disponovat stejnou technologií, předkládal zdůvodnění, proč by jejich případná účast v zadávacím řízení nemohla přinést finančně výhodnější nabídku.
28. K tomu je předně nutné uvést, že Úřad v průběhu správního řízení žádným způsobem nerozporoval oprávněnost požadavku zadavatele, který stanovil v bodu 2.3. „Výzvy k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění“ č. j. 20002/2022-UVCR-2 ze dne 17. 5. 2022 (dále jen „výzva 1“), že »[p]řenosy nebo záznamy z jednotlivých vrcholných akcí bude dodavatel skrze Evropskou vysílací unii – European Broadcasting Union (dále jen ‚EBU‘) zprostředkovávat do zahraničí.« Současně ovšem Úřad nerozporoval ani zákonnost vymezení předmětu plnění co do jednotlivých pilířů, které v souhrnu tvoří host-broadcastingové služby, tedy služby spočívající ve vytvoření audiovizuálního obsahu a jeho pasivní zprostředkování dalším médiím (1. pilíř), aktivní distribuce obsahu zahraničním médiím (2. pilíř) a partnerství se společností EbS zajišťující streaming (3. pilíř).
29. V rámci přezkoumání postupu zadavatele a zákonnosti napadeného rozhodnutí je tak nutno vycházet z těchto základních předpokladů, a tedy, že vybraný dodavatel musí předmět veřejné zakázky plnit prostřednictvím přístupu do sítě EBU a musí naplnit současně všechny pilíře vymezující host-broadcastingové služby.
30. Úřad v bodu 83 napadeného rozhodnutí uvedl: „Úřad k argumentu obviněného o nezbytnosti členství dodavatele v EBU uvádí, že nepopírá a ani nezpochybňuje, že by členství v EBU mohlo být přínosem pro zajištění předmětných služeb 1 i předmětných služeb 2, ale zároveň sama tato skutečnost neznamená, že jiný dodavatel, který není přímo členem EBU, by nebyl schopen řádně naplnit předmět plnění předmětných částí veřejné zakázky. Úřad k tomu dodává, že využití potencionálně potřebných služeb EBU lze zajistit na základě spolupráce mezi dodavatelem a EBU, přičemž není nezbytně nutné, aby dodavatel byl přímo členem EBU. Uvedené je zřejmé např. ze skutečnosti, že hostbroadcastingové služby, tj. předmět veřejné zakázky v rámci francouzského předsednictví zajišťovala společnost EbS , která dle veřejně dostupných zdrojů není členem EBU, ale její služby během francouzského předsednictví využila na základě sjednané spolupráce, a v rámci lucemburského předsednictví dané služby zajišťovala společnost BCE, a to opět ve spolupráci s EBU , aniž by byla přímo jejím členem. Na základě uvedeného tak Úřad má za to, že předmět veřejné zakázky část 1 i předmět veřejné zakázky část 2 v požadovaném rozsahu mohl plnit dodavatel při využití služeb EBU, přestože by nebyl přímo jejím členem.“
31. Úřad věc v podstatě uchopil tak, že pokud obviněný tvrdil, že zajištění poptávaných služeb jiným subjektem, než je český člen EBU, by bylo technicky značně náročné a ekonomicky značně nevýhodné, nelze mu v tom přisvědčit, neboť využití služeb EBU lze zajistit na základě spolupráce mezi dodavatelem a EBU, přičemž není nezbytně nutné, aby dodavatel byl přímo členem EBU. Tento argument Úřadu je postaven v zásadě na tom, že se obviněnému nepodařilo vyvrátit možnost plnění zakázky dodavatelem, který by navázal smluvní spolupráci s EBU, jejím členem či případně s nyní vybranými dodavateli.
32. Obviněný v průběhu správního řízení tvrdil a prokazoval skutečnosti svědčící o jedinečné technické vybavenosti vybraných dodavatelů. Tato tvrzení zadavatele Úřad nijak nerozporoval a naopak postavil své závěry na tom, že „Požadavek na členství dodavatele v EBU dle Úřadu nemá charakter technického důvodu, pro který může být veřejná zakázka zadána pouze jednomu konkrétnímu dodavateli, a to na základě obviněným zvoleného postupu dle § 63 odst. 3 písm. b) zákona, neboť členství v EBU není důvodem, který by ve svém důsledku znamenal jednoznačnou a nezpochybnitelnou nezbytnost zadání předmětných částí veřejné zakázky právě vybraným dodavatelům, přičemž využití služeb EBU lze zajistit i na základě spolupráce bez nutnosti členství.“ (viz bod 83 napadeného rozhodnutí)
33. Na tomto místě je podstatné vymezit základní otázky související s existencí soutěže o danou veřejnou zakázku, neboť taková úvaha je nutná pro učinění jednoznačného závěru o tom, zda existuje hospodářská soutěž o veřejnou zakázku ve faktické rovině.
34. Z nastavení zadávacích podmínek vyplývá, že veřejnou zakázku mohou plnit buď členové EBU nebo nečlenové EBU, kteří s EBU spolupracují. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že přístup do sítě EBU a přístup k technologiím je nezbytný pro řádné plnění veřejné zakázky. Současně také z provedeného dokazování vyplývá, že technologií, která umožnuje přístup do sítě EBU disponují pouze členové EBU. Dále bylo ověřeno, že členem EBU se může stát pouze takové médium, které plní službu veřejnoprávního média na území určitého státu a přidruženým nebo schváleným členem pouze takové médium, jehož účast považuje EBU za přínosnou[1]. Pokud jde o nečleny EBU pak jejich účast při plnění veřejné zakázky by vždy vyžadovala zajištění přístupu do sítě EBU prostřednictvím specifického technologického vybavení. Zadavatel k tomu dále uváděl, že „subjekt, který není členem EBU, by sice mohl získat přístup k satelitním trasám (např. formou pronájmu), avšak za mnohem vyšší finanční náklady, a to jak pro daný subjekt, ale i pro každou třetí stranu (zahraniční média), která by chtěla takový audiovizuální obsah získat, neboť ˏbezplatně lze sdílený obsah distribuovat pouze v rámci EBU News Exchange, do kterého mají přístup výhradně členové EBUˊ“ (viz shrnutí obsažené v bodu 34 napadeného rozhodnutí).
35. V nyní rozhodovaném případě, a Úřad takovou úvahu v napadeném rozhodnutí ani nečinil, si nelze představit situaci, kdy by některé soukromoprávní médium usilovalo o členství v EBU nebo status přidruženého či schváleného člena pouze pro účely účasti v nyní řešených veřejných zakázkách. Lze zcela přijmout tvrzení obviněného, podle něhož by proces vybudování technické infrastruktury nutné pro přístup do sítě EBU představoval velkou finanční investici a rovněž dlouhodobější činnost počítanou v řádech měsíců. Těžko si tak lze představit, že by plnění této konkrétní veřejné zakázky mohlo být pro některá ze soukromoprávních médií natolik zajímavé, aby vynaložila takové úsilí k získání technologií nutných pro přístup do sítě EBU. V té souvislosti je nutné si rovněž uvědomit, že předmětem veřejných zakázek je přenos televizního vysílání a souvisejícího obsahu a přenos rozhlasového vysílání z akcí a zasedání souvisejících s předsednictvím ČR v EU, jedná se tedy spíše o politické akce, což není oblast, na kterou se primárně zaměřovala soukromoprávní média, neboť lze očekávat spíše menší zájem divácké populace, jež je cílovou skupinou těchto médií, přičemž ekonomický přínos pro ně lze považovat v takovém případě za minimální.
36. Další možnost účasti soukromoprávního média by mohla vyplývat ze spolupráce se členem EBU, tedy že by existovala smlouva se členem EBU, která by umožnila přístup jinému subjektu k jeho technologiím a infrastruktuře. Takovou možnost svými tvrzeními v průběhu správního řízení vyvracel obviněný, když poukazoval na skutečnost, že zpřístupnění technologií vybraných dodavatelů jiným subjektům by bylo v praxi proveditelné jen s velkými technickými obtížemi. Konkrétně zadavatel v podaném rozkladu argumentoval tím, že: „(…) z technického hlediska je provoz na síti v případě vstupu jiného subjektu velmi problematický, a kromě nárůstu nákladů na tento dispečink by toto užití vedlo k určitému omezení vysílání ČT, což je s např. s ohledem na existenci 24hodinového vysílání zpravodajského kanálu ČT24 jen stěží představitelné, a navíc v době předsednictví ČR jde jen o zcela teoretickou variantu.“ (str. 5 rozkladu). Nadto obviněný velmi přiléhavě argumentoval tím, že si lze jen stěží představit důvod, pro který by vybraní dodavatelé měli poskytovat jiným subjektům své technologie za situace, kdy mohou veřejné zakázky realizovat sami, přičemž k tomu, aby se stali poddodavateli pro předmětné veřejné zakázky, je nelze žádným způsobem nutit. Současně je také nutné vzít v úvahu, že pokud by se vybraní dodavatelé stali poddodavateli, pak by byli fakticky poddodavateli pro každého „potenciálního“ jiného uchazeče, čímž by však fakticky byla volná soutěž o veřejné zakázky také značně omezena, neboť základem nabízeného plnění by byly zřejmě služby veřejnoprávních medií. Pokud jde o ekonomickou výhodnost takového spojení, k tomu bude pojednáno níže.
37. Z hlediska posouzení existence hospodářské soutěže tak lze uzavřít, že soukromoprávní osoby, které nemají statut členství v EBU a současně nedisponují vlastní technologií nutnou pro přístup do sítě EBU, sice fakticky mohou být považováni za potenciální uchazeče o předmětné veřejné zakázky, avšak možnost jejich účasti zůstává jen v rovině hypotetické.
38. Předseda Úřadu nepřehlédl argumentaci Úřadu obsaženou v bodu 83 napadeného rozhodnutí, která se vztahovala k zajištění host-broadcastingových služeb v rámci francouzského a lucemburského předsednictví, avšak má v rozporu s názorem Úřadu za to, že jde o odlišné situace, které nelze srovnávat s posuzovaným případem.
39. Předně obviněný v podaném rozkladu k argumentaci Úřadu uváděl, že v rámci francouzského předsednictví byly poptávány zcela jiné služby (konkrétně pak šlo o služby streamingu, tedy zajištění 3. pilíře). Specifikum lucemburského předsednictví pak mělo vyplývat ze skutečnosti, že Rada EU formálně zasedá nejen v Bruselu, ale i v Lucemburku, kde je v prostorách využívaných rovněž pro zasedání Generálního sekretariátu EU pevně implementována infrastruktura společnosti BCE, a není tak možné služby zajistit jiným host-broadcasterem. Navíc v době, kdy byly zajišťovány služby související s lucemburským předsednictvím, byla služba poskytována bezúplatně.
40. Je tak nutno dát obviněnému zapravdu, pokud rozporoval závěry Úřadu prezentované v bodech 83 napadeného rozhodnutí. Ačkoliv sám Úřad v tomto bodu uvádí „K nesouhlasu obviněného se srovnáním českého předsednictví s předsednictvím francouzským a lucemburským Úřad uvádí, že nerozporuje, že by situace byly odlišné, avšak zmíněná předsednictví Úřad předložil jakožto pouhé příklady a doklad toho, že v minulosti byly zajištěny předmětné služby v rámci obdobných akcí nečlenem EBU, přičemž tato skutečnost je zcela evidentní, a nelze tedy jednoznačně vyloučit, že žádný jiný subjekt kromě člena EBU by nebyl schopen takové služby zajistit.“ (pozn. ztučnění doplněno), přesto tyto „pouhé“ příklady následně prochází napadeným rozhodnutím jako základ pro závěr, že tedy nelze jednoznačně vyloučit, že žádný jiný subjekt kromě člena EBU by nebyl schopen takové služby zajistit.
41. S ohledem na výše uvedené závěry lze mít za prokázané, že v daném případě jsou dány takové technické důvody, které omezují okruh potenciálních dodavatelů mimo členy EBU (hospodářská soutěž existuje pouze v teoretické rovině), bylo nutné se dále zabývat tím, zda může existovat soutěž mezi jednotlivými členy EBU. Tedy odpovědět na otázku, zda by některý ze zahraničních členů byl schopen veřejné zakázky zrealizovat.
42. Odpověď na danou otázku však s ohledem na skutkový stav daného případu není jednoduchá, neboť za situace, kdy zadavatel zadal veřejné zakázky přímo vybraným dodavatelům, není zde možnost porovnat, zda by případné jiné nabídky členů EBU mohly či nemohly být výhodnější než nabídka vybraných dodavatelů.
43. Obviněný v průběhu správního řízení nerozporoval, že by nebylo možné veřejné zakázky realizovat prostřednictvím jiných členů EBU, nicméně k tomu uváděl ekonomické argumenty svědčící o tom, že mezi členy EBU fakticky soutěž neexistuje, neboť případné nabídky by musely být logicky vyšší, jelikož by nutně obsahovaly náklady na převoz techniky, další cestovní náklady zaměstnanců a případně i ubytovací náklady. Je tedy nutné vzít v potaz, že jsou zde členové EBU, kteří by mohli disponovat stejným technickým vybavením jako mají vybraní dodavatelé, rovněž mají přístup do sítě a EBU a byli by schopni plnění poskytnout ve srovnatelné kvalitě jako vybraní dodavatelé.
44. K takovému posouzení lze odkázat např. na závěry publikované v odborné literatuře, konkrétně např. v publikaci Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022: „Jestliže zadavatel hodlá realizovat JŘBU pro technické důvody, pro které neexistuje hospodářská soutěž, musí být vždy schopen prokázat, že tyto technické důvody v daném případě jsou naplněny. (…) Prokázání existence jediného dodavatele zároveň není možné omezit pouze na území České republiky. Jedná se např. o případy, kdy zadavateli je známo, že na území České republiky určité plnění dodává toliko jediný dodavatel. Zadavatel však nemůže opomíjet (minimálně hypotetickou možnost) způsobilého dodavatele ze zahraničí.“
45. Zadavatel tak ve svých úvahách před zahájením jednacího řízení bez uveřejnění nemohl pominout to, že zde jsou další zahraniční členové EBU, kteří by byli schopni veřejnou zakázku realizovat. Jak vyplývá z obsahu Stanovisek EBU ze dnů 17. 3. 2022, 6. 4. 2022 a 15. 9. 2022, posouzení otázky jedinečnosti technického vybavení a přístupu do sítě EBU se vztahovalo k tomu, že v České republice jsou členy EBU pouze vybraní dodavatelé a ti jako jediní v České republice disponují příslušnou technologií a přístupem do sítě EBU. Stanovisko EBU ze dne 15. 9. 2022 se současně vyjadřuje k základnímu principu fungování EBU, a to takto: „Základní princip a skutečný základ EBU spočívá ve výměně obsahu mezi jejími členy, ze které každý člen, a tedy každá země, těží stejně. Tento systém usnadňuje vzájemnou spolupráci svých členů, podporuje veřejnoprávní sdělovací prostředky a přirozeně snižuje finanční zátěž každého člena, čímž šetří veřejné zdroje. Každý člen EBU tímto způsobem pokrývá akce pořádané na jeho území a poskytuje ostatním členům obsah. Jakýkoli jiný model by neodpovídal účelu a fungování EBU.“ Současně výslovně uvádí, že: „Výběrem České televize za svého host-broadcastera může Úřad vlády České republiky zajistit široké pokrytí předsednických akcí, nejvyšší kvalitu vysílacích služeb na základě technologických zdrojů a rozsáhlé zkušenosti výměnou za minimální finanční náklady. Žádný jiný poskytovatel by nebyl schopen takto nákladově efektivní a vysoce kvalitní služby nabízet.“ Ve vztahu k vybranému dodavateli ČRo ze stanoviska EBU ze dne 6. 4. 2022 vyplývá: „Český rozhlas (dále ČRo) je jediným rádiovým vysílatelem z České republiky, který je členem Evropské vysílací unie (dále EBU), největší komunity médií veřejné služby na světě. ČRo tak, coby člen EBU, těží z širokých znalostí a zkušeností EBU, které může využít pro roli host-broadcastera pro Úřad vlády České republiky. Host-broadcaster je integrální součástí předsednictví, jelikož jeho hlavní rolí je poskytovat mediální pokrytí vrcholných akcí organizovaných předsednictvím na svém území pro české a zahraniční partnery. (…) Vysílací technologie ČRo je unikátní ve smyslu jejího rozsahu a funkcionality. ČRo má globální síť ostatních evropských médií veřejné služby skrze ústředí EBU ve švýcarské Ženevě, skrze síť účtů na serveru SIP a prostřednictvím sítě EBU Radio Over IP.“
46. Výše citovaná stanoviska tak dle názoru předsedy Úřadu potvrzují tvrzení zadavatele o jedinečnosti technického vybavení vybraných dodavatelů, a dále podporují tvrzení zadavatele o kvalitě vysílacích služeb i ekonomických aspektech výběru právě vybraných dodavatelů.
47. Zadavatel zcela srozumitelným způsobem vyjmenoval předpokládané náklady, které by byly s takovou účastí nutně spojeny a které by představovaly navýšení ceny veřejné zakázky. Úřad se pak s tvrzeními obviněného vypořádal tím způsobem, že pokud obviněný soutěž neprovedl, pak nemá pro svá tvrzení oporu. S takovým posouzením ovšem nelze souhlasit. Předně argumenty, které obviněný předložil, jsou zcela logické a mají ekonomicky racionální základ. Současně jsou pak podporována i obsahem stanovisek EBU, která si zadavatel vyžádal ještě před samotným zadáním veřejných zakázek. Mimoto ovšem požadavek na to, aby byla nejprve provedena soutěž, aby na jejím výsledku bylo možné verifikovat, zda obviněný své argumenty ustál, či nikoliv, by představovalo fakticky zahájení soutěže pouze pro soutěž, neboť s ohledem na specifický předmět veřejné zakázky a její technickou stránku lze jen stěží očekávat, že by soutěžitelé ze zahraničí, kteří jsou v obdobném postavení jako vybraní dodavatelé a disponují stejnými technickými prostředky, nabídli nižší cenu za předmět veřejné zakázky za situace, kdy obviněným předestřené zvýšené náklady na převoz techniky a personální zabezpečení v zahraničí by nepochybně musely vstoupit do cenové nabídky.
48. Je třeba také upozornit na odlišnost trhu v přezkoumávané veřejné zakázce a v případech neodůvodněného použití JŘBU, které povětšinou doposud řešil Úřad a následně soudy. V předchozích případech se většinově řešilo zadávání zakázek na programové vybavení, pro něž je jak v rámci ČR, tak v rámci zahraničí poměrně široký trh a s ním i konkurence. Přistupuje k tomu i fakt, že většina činností, které jsou poskytovány v takové zakázce, jsou činnosti, které vybraný dodavatel poskytuje ze svého sídla, které může být prakticky kdekoliv, aniž by to významně zvyšovalo jeho náklady. V tomto přezkoumávaném případě je ale situace jiná. Jednak je trh poskytovatelů požadovaných služeb značně omezen (viz výše) a jednak jsou výrazně svázáni s členským státem, v němž poskytují své veřejnoprávní služby, a s technickým zázemím, které pro plnění zakázky potřebují. Zde si je předseda Úřadu vědom toho, že i současní vybraní dodavatelé musí zajistit přenosy z jiného místa, než je vysílací studio, což je ostatně předmětem plnění, vázanost je však myšlena na technické zázemí potřebné pro připojení do distribuční sítě EBU – k tomu obviněný uvedl že „výhradními vlastníky technického vybavení (zejména enkodéru a dekodéru umožňujícího odeslání a přijímání signálu ze satelitních tras EBU), které je nezbytné pro využití distribuční sítě EBU a pro přístup do sítě EBU New Exchange a která na území ČR nevlastní žádný jiný subjekt“. Využití zahraničního subjektu dle obviněného také není v předmětném případě možné, neboť k potřebným technologiím má přístup pouze člen EBU v místě svého sídla – bod 34 napadeného rozhodnutí.
49. Zadavatel k tomu dále v doplnění podaného rozkladu ze dne 15. 6. 2023 předložil odborné posouzení, které vypracoval Dr. Ing. Petr Vítek a které ve své poslední části rozvádí otázku zvýšených nákladů, jež by mohly vstoupit do ceny za situace, kdy by byl předmět realizován členem EBU ze Slovenské republiky.
50. Pokud tedy jde o ekonomické argumenty vznášené obviněným, je pravda, že se mohou jevit jako vedené v obecné rovině. Nicméně v základu jsou velmi přiléhavé a podpořené stanoviskem EBU. Pokud jsou poptávané služby vymezeny tak, že mají být poskytovány s využitím sítě EBU (srov. např. bod 61 napadeného rozhodnutí) a mají-li k ní přístup na území ČR, které je pro činnost dodavatele s ohledem na konání přenášených událostí klíčové, pouze vybraní dodavatelé, a to ještě skrze specifické technické vybavení, pak je zcela logické, že jakýkoliv jiný dodavatel by s vybranými dodavateli musel buď vstoupit do spolupráce (což bylo tvrzeními zadavatele opakovaně vyvraceno z důvodů zásadních technických obtíží), nebo by musel zajistit služby přes své vlastní vybavení ve své domovské zemi, což by nutně vedlo ke zvýšení nabídkové ceny. Hovoří-li zákonodárce na tomto místě o hospodářské soutěži, má na mysli efektivní hospodářskou soutěž o veřejnou zakázku, tedy takovou, která disponuje alespoň základními předpoklady k tomu, aby zadavateli zajistila ekonomicky nejvýhodnější nabídku. Zadavatel nicméně nejen aktivně a řádně tvrdil, ale i prokazoval, že jakákoliv hypoteticky obdržená nabídka, odlišná od nabídky vybraných dodavatelů by musela být logicky vyšší, neboť by obsahovala takové náklady, které vybraný dodavatel s ohledem na své geografické působení vynaložit nemusí, přičemž k tomu poskytl i odborné posouzení, které i přesto, že důkazně nedosahuje na sílu znaleckého posudku, poskytuje logickou oporu argumentům obviněného. Současně zadavatel v průběhu správního odkazoval na vyjádření vybraného dodavatele ČT ze dne 29. listopadu 2021, v němž ČT deklaruje, že jako veřejnoprávní médium „nefunguje, na rozdíl od jiných potenciálních subjektů, na komerční bázi a za účelem zisku. Princip je i v dalších zemích tradičně založen na tzv. systému ‚cost recovery‘, tedy proplacení nákladů vzniklých v souvislosti s činností Host Broadcastera a skrze spolupráci s EBU ze strany Úřadu vlády ČR“. I takové vyjádření vybraného dodavatele ČT podporuje tvrzení zadavatele o ekonomických aspektech výběru právě vybraných dodavatelů a zadání veřejných zakázek v jednacím řízení bez uveřejnění.
51. Souhrn dílčích aspektů, které jsou popsány výše, společně s ucelenou a logicky vystavěnou argumentací, která je podporována předloženými stanovisky, vede k závěru, že jakákoliv jiná nabídka kteréhokoliv z členů EBU by měla být logicky vyšší než právě nabídka vybraného dodavatele. Zadavateli se tak podařilo udržet břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k ekonomickému aspektu výběru vybraných dodavatelů respektujícímu zásadu hospodárnosti, přičemž tak lze uzavřít, že v daném případě neexistuje ani potencialita ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Už to je důvod pro závěr, že zadavatel zákon neporušil způsobem, který mu Úřad klade za vinu. K tomu je však třeba znovu zopakovat, že jde o případ výjimečný postavením vybraných dodavatelů na trhu (veřejnoprávní televizní a rozhlasová stanice), jejich členstvím v EBU a s ním spojeným technickým vybavením a ekonomickou stránkou věci v případě, že by měl plnění poskytovat jiný dodavatel, a jeho závěry tak nemusí být přenositelné do jiných zadávacích řízení, zejména pokud jde o unesení důkazního břemene ve vztahu k ekonomické výhodnosti potenciálních nabídek.
52. Pokud Úřad odkazuje v bodu 77 napadeného rozhodnutí na rozhodnutí Úřadu a judikaturu Krajského soudu v Brně, pak je k tomu třeba uvést, že nynějším závěrem tato východiska pro posuzování naplnění podmínek jednacího řízení bez uveřejnění předseda Úřadu nijak nerozporuje. Je ovšem nutné zohlednit specifické skutkové okolnosti nyní řešeného případu, kde je okruh hospodářských subjektů z důvodů technické výlučnosti zásadním způsobem omezen, přičemž soutěž mezi nimi o předmět zadaných veřejných zakázek zůstává ve zcela hypotetické rovině, neboť je z ekonomického hlediska nepravděpodobná.
53. Po posouzení skutkových okolností daného případu tak je třeba uzavřít, že hospodářská soutěž o předmětné veřejné zakázky fakticky neexistuje, to však nikoliv výlučně pro specifické technické důvody, jejichž existenci se obviněnému podařilo ve správním řízení prokázat, ale rovněž pro existenci zásadních ekonomických aspektů, které by v konečném důsledku vedly k tomu, že by žádná efektivní soutěž neproběhla. Tyto ekonomické aspekty přitom pramení právě z technické výjimečnosti postavení vybraných dodavatelů. Je tedy nutno posoudit i stránku ekonomické výhodnosti a hospodárnosti situace, že by měl obviněný realizovat jiný druh zadávacího řízení než právě jednací řízení bez uveřejnění. V tomto smyslu obviněný udržel nejen břemeno tvrzení, ale i důkazní, tedy dostatečně zdůvodnil a prokázal, proč by se takový postup jevil ekonomicky neefektivním. Za situace, kdy zde existují takové důvody, pro něž lze dospět k závěru, že reálně neexistuje soutěž o veřejnou zakázku, pak jediný závěr, který lze učinit, je, že v daném případě zadavatel osvědčil důvody pro zadání veřejných zakázek v jednacím řízení bez uveřejnění a naplnil podmínky stanovené v § 63 odst. 3 písm. b) zákona v souvislosti se zásadami 3E, tedy zásadami hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti při vynakládání veřejných prostředků.
54. Je tak nutno konstatovat, že skutek, který je obviněnému kladen za vinu, se nestal, neboť vůbec nedošlo k porušení zákonného ustanovení, a proto nelze dospět k závěru, že by obviněný spáchal přestupek dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona. To pak znamená že Úřad rozhodl v rozporu se zákonem, pokud výrokem I rozhodl o vině obviněného.
K zastavení správního řízení
55. Vzhledem k výše uvedenému nelze ve správním řízení rozhodnout o vině zadavatele, neboť skutek se nestal.
56. S ohledem na skutečnost, že neobstojí výrok o vině zadavatele, neobstojí ani výroky o uloženém správním trestu a stanovené povinnosti k úhradě nákladů řízení. Napadené rozhodnutí je tedy nutné zrušit jako celek.
57. Současně za situace, kdy předseda Úřadu dospěl k závěru, že zadavatel se nedopustil přestupku, který mu je Úřadem kladen za vinu, a současně neshledal, že by zadavatel svým jednáním nedodržel postup stanovený mu zákonem, byl možný pouze jediný postup ve správním řízení, a to jeho zastavení ve smyslu § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu, neboť jsou dány podmínky pro zastavení řízení, které jsou stanoveny v § 257 písm. f) zákona (není zde důvod pro uložení sankce).
Závěr
58. Po posouzení případu lze uzavřít, že jeho okolnosti svědčí o tom, že obviněný byl z důvodu technické jedinečnosti ve spojení s ekonomickými důvody vyvěrajícími právě z technických okolností plnění veřejné zakázky oprávněn využít jednací řízení bez uveřejnění, neboť ve správním řízení bylo vyvráceno, že by existovala hospodářská soutěž o veřejnou zakázku, resp. že by existovali takoví dodavatelé, kteří by se mohli ucházet o veřejnou zakázku a jejichž práva či zájmy by byly postupem obviněného dotčeny. Posouzení, které směřovalo k závěrům o tom, že potenciální dodavatelé existují a o veřejnou zakázku by se mohli ucházet, zůstává tedy výrazně v hypotetické rovině, což již není v tomto případě dostatečné pro konstatování spáchání přestupku.
59. Komplex těchto dílčích okolností vede k závěru, že zadavatel neporušil § 55 zákona v souvislosti s § 63 odst. 3 písm. b) zákona a nedopustil se pokračování v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad nerozhodl správně a v souladu se zákonem, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
Česká republika – Úřad vlády České republiky, se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, 118 00 Praha
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Viz informace uvedené na internetových stránkách EBU přístupných prostřednictvím odkazu https://www.ebu.ch/home.