číslo jednací: 51296/2023/500
spisová značka: S0132/2023/VZ

Instance	I.
Věc	Rekonstrukce Negrelliho viaduktu (realizace prací dle ZL č. 29, 64 a 74)
Účastníci	Správa železnic, státní organizace
Typ správního řízení	Veřejná zakázka
Výrok	§ 257 písm. f) zákona č. 134/2016 Sb.
Rok	2023
Datum nabytí právní moci	18. 1. 2024
Související rozhodnutí	37075/2023/163 51296/2023/500
Dokumenty	2023_S0132.pdf 628 KB

Spisová značka: ÚOHS-S0132/2023/VZ
Číslo jednací: ÚOHS-51296/2023/500		Brno 27. 12. 2023

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 a § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v řízení o přestupku zahájeném dne 27. 2. 2023 z moci úřední, jehož pokračování bylo oznámeno přípisem č. j. ÚOHS-39594/2023/536 ze dne 12. 10. 2023 a jehož účastníkem je

obviněný – Správa železnic, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha,

ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) citovaného zákona obviněným v souvislosti s veřejnými zakázkami

„Rekonstrukce Negrelliho viaduktu“, která byla zadávaná v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 9. 2016 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 26. 9. 2016 pod ev. č. 646437, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 1. 10. 2016 pod ev. č. 2016/S 190-342651, ve znění pozdějších oprav, a
„Rekonstrukce Negrelliho viaduktu (realizace prací dle ZL č. 29, 64 a 74)“, která byla zadávána na základě výzvy k podání nabídky ze dne 29. 9. 2019 na základě výjimky dle § 158 odst. 1 citovaného zákona mimo zadávací řízení a na kterou byla dne 22. 11. 2019 uzavřena smlouva o dílo č. E618-S4278/2019 mezi citovaným obviněným a společníky společnosti „Společnost Negrelliho viadukt“, tj. společností HOCHTIEF CZ a.s., IČO 46678486, se sídlem Plzeňská 16/3217, 150 00 Praha 5; společností STRABAG Rail a.s., IČO 25429949, se sídlem Železničářská 1385/29, 400 03 Ústí nad Labem; a společností AVERS, spol. s r. o., IČO 41190840, se sídlem Michelská 240/49, 141 00 Praha 4,

vydává toto

usnesení:

Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. ÚOHS-S0132/2023/VZ, které bylo zahájeno z moci úřední dne 27. 2. 2023 ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, obviněným – Správa železnic, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha – tím, že nedodržel pravidlo pro zadávání veřejných zakázek stanovené v § 2 odst. 3 citovaného zákona, když část nadlimitní veřejné zakázky vymezenou jakožto veřejná zakázka „Rekonstrukce Negrelliho viaduktu (realizace prací dle ZL č. 29, 64 a 74)“, která byla zadávána na základě výzvy k podání nabídky ze dne 29. 9. 2019 na základě výjimky dle § 158 odst. 1 zákona mimo zadávací řízení a na kterou byla dne 22. 11. 2019 uzavřena smlouva o dílo č. E618-S4278/2019 mezi citovaným obviněným a společníky společnosti „Společnost Negrelliho viadukt“, tj. společností HOCHTIEF CZ a.s., IČO 46678486, se sídlem Plzeňská 16/3217, 150 00 Praha 5; společností STRABAG Rail a.s., IČO 25429949, se sídlem Železničářská 1385/29, 400 03 Ústí nad Labem; a společností AVERS, spol. s r.o., IČO 41190840, se sídlem Michelská 240/49, 141 00 Praha 4, nezadal v nadlimitním režimu v některém z v úvahu přicházejících druhů zadávacího řízení uvedených v § 3 citovaného zákona, přestože s ohledem na ustanovení bodu 4.4 a bodu 4.9.2 dílu 2 přílohy č. 2c zadávací dokumentace veřejné zakázky „Rekonstrukce Negrelliho viaduktu“, která byla zadávaná v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 9. 2016 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 26. 9. 2016 pod ev. č. 646437, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 1. 10. 2016 pod ev. č. 2016/S 190-342651, ve znění pozdějších oprav, byla potřeba plnění realizovaného v rámci citované části veřejné zakázky „Rekonstrukce Negrelliho viaduktu (realizace prací dle ZL č. 29, 64 a 74)“ předvídatelná a toto plnění tvořilo jeden funkční celek zadávaný v časové souvislosti ve smyslu § 18 odst. 2 citovaného zákona s plněním, jež je předmětem citované veřejné zakázky „Rekonstrukce Negrelliho viaduktu“, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele, a na předmět plnění předmětné části veřejné zakázky uzavřel dne 22. 11. 2019 smlouvu o dílo, se podle § 257 písm. f) citovaného zákona zastavuje, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 268 citovaného zákona.

ODŮVODNĚNÍ

I. POSTUP OBVINĚNÉHO V SOUVISLOSTI S VEŘEJNÝMI ZAKÁZKAMI

Veřejná zakázka „Rekonstrukce Negrelliho viaduktu“

1. Obviněný zahájil podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále jen „zákon č. 137/2006 Sb.“), jakožto sektorový zadavatel dle § 2 odst. 6 zákona č. 137/2006 Sb. vykonávající relevantní činnost dle § 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 137/2006 Sb. dne 23. 9. 2016 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Rekonstrukce Negrelliho viaduktu“, přičemž toto oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 26. 9. 2016 pod ev. č. 646437, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 1. 10. 2016 pod ev. č. 2016/S 190-342651, ve znění pozdějších oprav (dále jen „veřejná zakázka č. 1“).

2. Dle čl. 4. „Účel a předmět plnění veřejné zakázky“ dílu 1 „Požadavky a podmínky pro zpracování nabídky“ části 2 „Pokyny pro dodavatele“ zadávací dokumentace (dále jen „část 2 zadávací dokumentace“) je předmětem veřejné zakázky „zhotovení stavby »Rekonstrukce Negrelliho viaduktu«, jejímž cílem je odstranění nevyhovujícího stavu historických mostních objektů památkově chráněného viaduktu a zajištění závazných parametrů modernizované trati. Jedná se především o prostorovou průchodnost UIC GC, přechodnost traťové třídy zatížení D4, úpravy geometrických parametrů koleje odstraňující lokální omezení rychlosti, zajištění dostatečné kapacity dráhy, dodržení hygienických limitů hluku a vibrací, nahrazení nevyhovujících konstrukcí a zařízení. (…) Rozsahem díla »Rekonstrukce Negrelliho viaduktu« je rekonstrukce 15 samostatných mostních objektů a dalších objektů železniční a související infrastruktury (…): zejména železničního spodku, svršku, trakčního vedení, sdělovacího, zabezpečovacího a energetického zařízení, dále úpravy dotčených stávajících pozemních objektů, inženýrských sítí a zařízení, které vyplynuly z charakteru rekonstrukce této liniové stavby.“ V témže článku obviněný uvedl, že jde o „rekonstrukci 15 samostatných mostních objektů a dalších objektů železniční a související infrastruktury v km 410,467 785 až 411,791 888 hlavní trasy a km 0,063 405 až km 0,627 627 Hrabovské větve“. Rovněž zde obviněný klasifikoval předmět veřejné zakázky následovně: „CPV kód 45.23.41.10 Výstavba meziměstských železničních drah, CPV kód 45.23.41.16.2 Práce na výstavbě drah, CPV kód 45.22.11.12-0 Výstavba železničních mostů“.

3. Dle čl. 5. „Zdroje financování“ části 2 zadávací dokumentace činí předpokládaná hodnota veřejné zakázky č. 1 celkem 1 194 611 000 Kč bez DPH.

4. Dle čl. 4. „Zdůvodnění stavby a jejího umístění“ „Průvodní zprávy“ projektové dokumentace (dále jen „průvodní zpráva projektové dokumentace“) „[v]iadukt je v provozu bez velkých úprav přes 160 let a jeho rekonstrukce je nanejvýš potřebná. (…) Rekonstruuje se tedy 15 mostních objektů (…). Stavba v první řadě odstraní současná omezení přechodnosti a prostorové průchodnosti na mostních objektech. (…) Současný technický stav mostních objektů není vyhovující. (…) Stavba (…) řeší nevyhovující stav mostní konstrukce, železničního svršku, zabezpečovacího, sdělovacího a silnoproudého zařízení a trakčního vedení. (…) Cílem stavby je zajistit plnění závazných parametrů modernizované trati. (…) Navržená stavba tyto cíle plní.“

5. Dle čl. 4.1.1 „Obsah projektové dokumentace“ „Souhrnné technické zprávy“ projektové dokumentace (dále jen „souhrnná technická zpráva projektové dokumentace“) „[p]rojektová dokumentace obsahuje zejména rekonstrukci železničního spodku a svršku včetně mostů, trakčního vedení, sdělovacího, zabezpečovacího a energetického zařízení.“

6. Dle čl. 2.1 „Provedené průzkumy“ souhrnné technické zprávy projektové dokumentace byl podkladem pro zpracování projektu stavby pro veřejnou zakázku č. 1 mj. Restaurátorský průzkum zpracovaný Doc. ak. soch. Novotným (rok 2014), jenž identifikoval nutnost provedení následujících sanačních a rekonstrukčních zásahů u kamenných částí spodní stavby a nosné konstrukce: „čištění 1 (mírné čištění), čištění 2 (středně silné čištění), čištění 3 (čištění kombinací lokálního ručního předčištění a plošného otryskání), čištění 4 (kombinované čištění s užitím chemických prostředků), čištění 5 (silné čištění), odsolování, konsolidace 1, konsolidace 2, obnova zdiva, náhrada dožilých materiálů za nový (shodně pro spodní stavbu i nosnou konstrukci), částečná obnova zdiva s užitím původního materiálu, obnova omítek, konsolidace otevřených spár, obnova spárování, konsolidace trhlin, plošné konzervační zásahy, retuše“, přičemž „[a]čkoliv byly průzkumy prováděny ve velice velkém rozsahu, nelze předem vyloučit, že po odstranění povrchových vrstev kamene, odhalení rubu kleneb, nebo zpřístupnění v době zpracování projektu nepřístupných prostor, apod., bude muset být během stavby rozhodnuto o upřesnění rozsahu a obsahu sanačních prací, výměn prvků, částečných rekonstrukcí, případně i přestaveb, výměn kamenů a případně i přestaveb kleneb.“ V citovaném restaurátorském průzkumu je k tomu uvedeno, že plánované „sanační postupy se dělí dle intenzity sanačního zásahu, mají charakter stavební obnovy, počítají však s aplikací některých »restaurátorských« technik a technologií“, přičemž navrhované postupy „pracují s modifikacemi ověřených technologických postupů a je možné je vzájemně kombinovat“. Ke stavu viaduktu a účelu provedení rekonstrukce je zde uvedeno: „Důvodem celkové opravy památky jsou její nevyhovující technické parametry a zchátralý stav. Do hmoty stavby zatéká. Povrch materiálu vnějšího pláště je zdegradovaný. Část oblouků na ostrově Štvanice je v havarijním stavu. Cílem je revitalizace a rekonstrukce do podoby vyhovující současným funkčním požadavkům na frekventovanou dopravní cestu a plnohodnotnou součást dnešního města. (…) Z hlediska restaurátorské obnovy je nutné usilovat o maximální možnou míru uchování původních materiálů a umělecko-řemeslných částí, které se uplatňují v rámci architektonického celku památky. Z těchto důvodů bude při obnově viaduktu použito restaurátorských postupů.“

7. Dle č. 4.4 „Stručný popis navrženého technického řešení jednotlivých PS a SO“ souhrnné technické zprávy projektové dokumentace byly jednotlivě pro všechny rekonstruované mosty stanoveny „sanační postupy (čištění, konsolidace zdiva, výměny, sanace betonových povrchů apod.)“.

8. Dle bodu 4.4 „Průzkumy a dohled“ dílu 2 „Závazný vzor smlouvy“ přílohy č. 2c „Zvláštní technické podmínky“ zadávací dokumentace (dále jen „díl 2 přílohy č. 2c zadávací dokumentace“) „[v] rámci realizace budou Zhotovitelem provedeny následující doplňkové průzkumy: (…)

Doplňkový restaurátorský průzkum – doplnění průzkumu pohledových ploch mostu pod terénem v rozsahu navržených výkopů a zakrytých přístavbami nebo vestavbami, které nebylo možné prozkoumat při zpracování Projektu (…),
Doplňkový geotechnický průzkum – doplnění průzkumu tlouštěk konstrukcí a polohy základových spár pilířů zakrytých přístavbami nebo vestavbami, které nebylo možné prozkoumat při zpracování Projektu, předpokládaný rozsah je 150 vrtů do zdiva včetně vyhodnocení a zatřídění, zkoušek pevnosti kamene, cihel a malty.“

9. Dle bodu 4.9.2. „Železniční mosty“ dílu 2 přílohy č. 2c zadávací dokumentace „[p]ro v době zpracování Projektu neodhalené plochy bude během provádění zpracován doplňkový restaurátorský průzkum během stavby (…). Součástí doplňkového restaurátorského průzkumu budou plochy dříků pilířů pod terénem, v rozpočtu předmětného SO mostu byl projektantem proveden odborný odhad rozsahu prací na výměnách zdících prvků pod terénem, odhad bude doplňkovým průzkumem upřesněn. (…) V rámci provádění bude zpracována doplňková diagnostika zdiva kleneb během provádění, na základě které bude detailně určen sanační postup pro jednotlivý zdící prvek (sanace, náhrada). (…) Průzkum bude proveden po očištění povrchu tlakovou vodou od nečistot a graffiti. V rámci provádění bude kombinací destruktivních a nedestruktivních metod určen sanační zásah pro každý jednotlivý zdící prvek. (…) V Projektu předpokládaný rozsah poškození, sanačních postupů a případných výměn kamenů, či přestavby kleneb vychází z průzkumů zpracovaných v rámci prací na přípravné dokumentaci a Projektu stavby. Nelze předem vyloučit, že po odstranění povrchových vrstev kamene, odhalení rubu kleneb, nebo zpřístupnění v době zpracování Projektu nepřístupných prostor apod., bude muset být během stavby rozhodnuto o změně rozsahu sanačních prací, výměn kamenů a případně i přestaveb kleneb. Případná změna postupů bude realizována během stavby za souhlasu TDS, AD projektanta a určeného zástupce orgánu památkové péče. (…) Při rekonstrukci Zhotovitel dodrží mezi odstraněním výplní kleneb, obnažením povrchu kleneb a provedením doplňkové diagnostiky a pracemi na sanaci rubu klenby (výměny, spárování) a následném zřízením SVI na jejich rubu technologickou přestávku (…).“

10. Dle „Schvalovacího protokolu projektu“ ze dne 24. 8. 2015 (dále jen „schvalovací protokol projektu“) se celkové investiční náklady stanovují ve výši 1 443 478 000 Kč bez DPH s odůvodněním, že původně záměr projektu byl schválen s investičními náklady stavby ve výši 998 637 000 Kč bez DPH, přičemž „[k]e zvýšení investičních nákladů dochází při další přípravě stavby z důvodu zpřesnění jejího technického řešení oproti předpokladům daným schváleným záměrem projektu. Na základě provedeného podrobného restaurátorského a stavebně-technického průzkumu bylo nutno korigovat odhad stavu konstrukce mostů provedený v přípravné dokumentaci. Stav zastižený průzkumy se ukázal významně horší oproti stavu odhadovanému. Tento rozdíl se projevil v nárůstu investičních nákladů rozhodujících stavebních objektů. Ve schváleném záměru projektu nebyla uvažována následující opatření:

- sanace podzákladí pilířů z důvodů nedostatečné únosnosti základové spáry,

- větší rozsah sanací založení a spodní stavby pro přenesení sil z rekonstruované (nové) nosné konstrukce,

- sanace spodní stavby železničního mostu v km 410,963 sepnutím předpínacích výztuží z důvodu odhalení podélné trhliny mezi poprsními zídkami a klenbou vlivem nerovnoměrného sednutí základu,

- sanace dříků pilířů z důvodu přezkumy zastižené nesoudržné výplně (všechny klenbové mosty),

- větší rozsah zdících prvků spodní stavby na základě zjištění stavebně-technického průzkumu,

- větší rozsah výměn zdících prvků kleneb na základě zjištění restaurátorského průzkumu a stavebně-technického průzkumu,

- nutnost zvětšení počtu kleneb nahrazovaných materiálovými replikami ze 4 ks na 14 ks,

- zatřídění stávající konstrukce štěrkového lože jako nebezpečného odpadu a tím zvýšení nákladů na jeho deponování,

- nutnost změnit koncepci ukolejnění nosné konstrukce, atp.“

11. Dle „Protokolu č. 1 o otevírání obálek“ konaném dne 6. 1. 2017 obdržel obviněný ve lhůtě pro podání nabídek celkem 3 nabídky, a to včetně nabídky dodavatele – společníků společnosti „Společnost Negrelliho viadukt“, tj. společnosti HOCHTIEF CZ a.s., IČO 46678486, se sídlem Plzeňská 16/3217, 150 00 Praha 5; společnosti STRABAG Rail a.s., IČO 25429949, se sídlem Železničářská 1385/29, 400 03 Ústí nad Labem; a společnosti AVERS, spol. s r.o., IČO 41190840, se sídlem Michelská 240/49, 141 00 Praha 4, kteří uzavřeli dne 30. 11. 2016 Smlouvu o společnosti (dále jen „vybraný dodavatel“).

12. Dne 30. 3. 2017 uzavřel obviněný s vybraným dodavatelem „Smlouvu o dílo na zhotovení stavby“ č. E618-S-2046/2017 (dále jen „smlouva o dílo č. 1“), v níž byla sjednána cena díla ve výši 1 045 802 162,06 Kč bez DPH a lhůta pro dokončení stavebních prací v délce 33 měsíců ode dne zahájení stavebních prací.

13. K uvedené smlouvě bylo následně uzavřeno celkem 21 dodatků:

dne 30. 11. 2017 dodatek č. 1 – na základě změnových listů stavby č. 1, 3, 4 a 6,
dne 20. 6. 2018 dodatek č. 2,
dne 20. 8. 2018 dodatek č. 3 – na základě změnových listů stavby č. 2, 5 a 10,
dne 21. 8. 2018 dodatek č. 4,
dne 27. 11. 2018 dodatek č. 5 – na základě změnových listů stavby č. 9, 12 a 36; a dodatek č. 6 – na základě změnových listů stavby č. 7, 8, 13, 14, 15, 17, 19, 21, 23, 24, 27, 33 a 38,
dne 28. 11. 2018 dodatek č. 7 – na základě změnových listů stavby č. 11, 16, 18, 20, 25, 26, 28, 30, 31, 32, 34, 35 a 37,
dne 27. 5. 2019 dodatek č. 8,
dne 4. 7. 2019 dodatek č. 9 – na základě změnových listů stavby č. 22, 39,40, 41, 43, 46, 47, 48, 49, 54, 56, 59, 76 a 78; dodatek č. 10 – na základě změnových listů stavby č. 42, 50, 51, 52, 57, 58 a 60; a dodatek č. 11 – na základě změnových listů stavby č. 44, 45, 52 a 57,
dne 29. 11. 2019 dodatek č. 12 – na základě změnových listů stavby č. 62, 63, 65, 69, 71, 72, 73, 79 81, 82, 83, 89, 90 a 91; dodatek č. 13 – na základě změnových listů stavby č. 75 a 88; a dodatek č. 14 – na základě změnových listů stavby č. 61 a 84,
dne 16. 7. 2020 dodatek č. 15 – na základě změnových listů stavby č. 66, 67, 70, 93, 95, 96, 98, 99 a 102,
dne 17. 7. 2020 dodatek č. 16 – na základě změnového listu stavby č. 97,
dne 13. 11. 2020 dodatek č. 17,
dne 30. 11. 2020 dodatek č. 18 – na základě změnových listů č. 68, 77, 86 a 101; a dodatek č. 19 – na základě změnových listů č. 87 a 94,
dne 31. 5. 2021 dodatek č. 20 – na základě změnových listů č. 85, 103, 104, 105, 108, 109 a 110; a dodatek č. 21 – na základě změnového listu stavby č. 107.

14. Dle „Změnového listu – Záznamu o změně závazku“ č. 39 schváleného dne 1. 4. 2019 je předmětem změny u mostů SO14-12 a SO14-14 „provedení celoplošné konsolidace povrchu zdiva. Účelem aplikace vhodného konsolidantu je stabilizace degradované povrchové vrstvy kamene a zajištění jeho dostatečné pevnosti. Zpevnění je žádoucí i z důvodů revize a obnovy spárování, jinak nelze spárování obnovit v požadované kvalitě a s očekávanou trvanlivostí“. K tomu je uvedeno, že po „provedení a vyhodnocení doplňkových restaurátorských průzkumů a doplňkového stavebně-technického průzkumu zdiva konstrukcí obou objektů bylo zjištěno, že povrch žulového zdiva vykazuje známky poměrně pokročilého stádia povrchové degradace. (…) Podrobnosti viz Doplňující restaurátorský průzkum žulových částí viaduktu“, jenž zpracoval Mgr. Šlégl v roce 2018.

15. V důsledku uzavření uvedených dodatků došlo k navýšení ceny sjednané ve smlouvě o dílo č. 1 na částku 1 377 081 173,27 Kč bez DPH.

Veřejná zakázka „Rekonstrukce Negrelliho viaduktu (realizace prací dle ZL č. 29, 64 a 74)“

16. Obviněný vyzval „Výzvou k podání nabídky na podlimitní veřejnou zakázku“ ze dne 29. 9. 2019 uveřejněnou dne 2. 10. 2019 na profilu zadavatele vybraného dodavatele k podání nabídky na veřejnou zakázku „Rekonstrukce Negrelliho viaduktu (realizace prací dle ZL č. 29, 64 a 74)“, přičemž předmětem uvedené veřejné zakázky byla realizace stavebních prací dle změnových listů č. 29, 64 a 74, k čemuž obviněný doplnil, že „[p]ráce se skládají z broušení kleneb, odsolení kamenů a antigraffiti ochrany, injektáže cihelných kleneb v prostoru Autobusového nádraží Praha Florenc a oblouků z žulových kamenů nad řečištěm řeky Vltavy“ (dále jen „veřejná zakázka č. 2“).

17. V uvedené výzvě obviněný uvedl, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky č. 2 činí celkem 147 280 000 Kč bez DPH, přičemž místem plnění je „obvod staveniště »Rekonstrukce Negrelliho viaduktu«“ a doba plnění je předpokládána ihned od nabytí účinnosti uzavřené smlouvy s předpokládanou lhůtou pro dokončení prací do 30. 6. 2020.

18. Dále obviněný v citované výzvě uvedl, že „zadává tuto veřejnou zakázku při výkonu relevantní činnosti ve smyslu ustanovení § 153 odst. 1 písm. f) zákona (…). V souladu s ustanovením § 151 odst. 1 zákona je tato zakázka sektorovou veřejnou zakázkou a zadavatel tuto podlimitní veřejnou zakázku, v souladu s ustanovením § 158 odst. 1, nezadává v zadávacím řízení podle zákona. (…) S ohledem na charakter stavby, tedy rekonstrukci památkově chráněného mostu, není možné, aby část prací, které jsou velmi specifického charakteru, prováděl další, dodatečně vybraný dodavatel.“

19. Dle „Změnového listu – Záznamu o změně závazku“ č. 29 schváleného dne 26. 9. 2019 (dále jen „změnový list č. 29“) je předmětem změn:

„1. Úprava restaurátorských postupů a konsolidace cihelného zdiva na objektech SO 14-02, SO14-04, SO14-06; úprava restaurátorských postupů a konsolidace pískovcového zdiva na objektech SO14-01, SO14-02, SO14-03, SO14-04, SO14-06, SO14-08, SO14-09, SO14-10, SO14-11, SO14-13.

2. Aplikace antigraffiti nátěru na pohledové plochy u všech objektů SO14-01 až SO14-15.“

K tomu je dále k úpravě restaurátorských postupů uvedeno, že „[s] postupujícími rekonstrukčními pracemi byly získány další informace o charakteru a stavu jednotlivých částí viaduktu, které byly dosud nepřístupné, případně překryté povrchovými krustami, nečistotami, omítkami a nepůvodními nátěry. Na základě postupného vyhodnocování nových doplňujících skutečností v rámci prováděné diagnostiky a aktualizace restaurátorského průzkumu byl doplněn, zpřesněn a konkretizován navržený technologický postup pro rekonstrukci a restaurování jednotlivých částí konstrukcí včetně aktualizace plošného rozsahu provádění jednotlivých sanačních kroků v rámci technologického postupu prací oproti projektové dokumentaci. (…) Aktualizace se týká úpravy technologie dočištění povrchu konstrukcí nad rámec původního návrhu v projektu, odsolování, prekonsolidace, konsolidace a tmelení poškozených částí. Plošné dočištění cihelného zdiva spočívá v mechanickém zbroušení diamantovým kotoučem a následným jemným pemrlováním. Lokální dočištění kamenného zdiva bude prováděno mechanicky za použití kamenosochařských nástrojů. Tzv. prekonsolidace (plošné zpevnění degradovaného povrchu zdiva) je doporučeno kvůli stavu cihel či kamene, kdy pokročilá povrchová degradace či zpráškovatění nedovoluje provést na nezpevněný povrch obnovu spárování a bezpečné vložení plastických tmelů (reprofilace). Stávající navržená Konsolidace 1 a 2 je zachována, jsou navrženy úpravy výměr pro aplikaci jednotlivých typů konsolidace s ohledem na pasportizaci povrchů. Hydrofobizace (konzervační nátěr s hydrofobizačním efektem) je navržena jako doplnění celkové povrchové ochrany a zajištění dlouhodobé životnosti stavby.“

K tomu je dále k aplikaci antigraffiti nátěru uvedeno, že „[p]řed zahájením prací byl prověřen rozsah ploch na jednotlivých mostech, postižených graffiti nástřiky. Bylo zjištěno a zadokumentováno, že je takto zasažená velká část přístupných částí viaduktu. Protože lze předpokládat, že po dokončení stavebních prací a vyklizení staveniště bude nově opravený viadukt opět terčem tohoto vandalismu, přistoupil zadavatel ve spolupráci se zhotovitelem a orgány památkové péče k řešení ochrany této kulturní památky, a to formou aplikace antigraffiti nátěrů na pohledové plochy. (…) Cílem aplikace antigraffiti nátěrů je dosažení ochrany kulturní památky před graffiti vandalismem. Odstranění barevných nástřiků bez použití ochranných nátěrů vždy znamená riziko mechanického poškození postižených ploch, což je u památkově chráněného objektu nepřípustné.“

20. Dle „Změnového listu – Záznamu o změně závazku“ č. 64 schváleného dne 26. 9. 2019 (dále jen „změnový list č. 64“) je předmětem změny hloubková injektáž spár žulového zdiva na spodním límci kleneb. K tomu je uvedeno, že „[v] rámci postupu rekonstrukčních prací byly zpřístupněny vnější žulové části stavebních objektů přemostění přes Vltavu, tj. SO14-12 a SO14-14. (…) To umožnilo provedení doplňkových restaurátorských průzkumů a podrobného doplňkového stavebně-technického průzkumu zdiva (DSTP) konstrukcí obou dílčích stavebních objektů. Důvodem pro provedení předmětných prací je zjištění dutých a hloubkově vypadaných spár klenebního zdiva při provádění DSTP (…). Provedení vlastní injektáže je technologicky možné až po obnově spárování zdiva v plném rozsahu (…). Účelem provedení hloubkové injektáže je především obnovení celoplošného statického spolupůsobení jednotlivých prvků zdiva v klenbě doplněním chybějícího materiálu spár a celková stabilizace stávajícího zdiva.“

21. Dle „Změnového listu – Záznamu o změně závazku“ č. 74 schváleného dne 26. 9. 2019 (dále jen „změnový list č. 74“) je předmětem změn:

„1. Hloubková injektáž spár cihelného zdiva na spodním límci všech cihelných kleneb objektů SO14-02, SO14-04, SO14-06.

2. Restaurátorské napojení nové čelní přizdívky na lícní zdivo klenby u objektů SO14-02, SO14-04.

3. Sešití nové čelní přizdívky se stávajícím zdivem klenby pomocí systému Helifax u objektů SO14-02, SO14-04.“

K tomu je dále k hloubkové injektáži spár cihelného zdiva uvedeno, že „[v] rámci postupu rekonstrukčních prací byly zpřístupněny dříve nepřístupné vnitřní části kleneb uvedených stavebních objektů (…). To umožnilo provedení doplňkových restaurátorských průzkumů a podrobného doplňkového stavebně-technického průzkumu zdiva (DSTP) konstrukcí. Důvodem pro provedení předmětných víceprací je zjištění dutých a případně i hloubkově vypadaných spár klenebního zdiva (…). Účelem provedení hloubkové injektáže je především obnovení celoplošného statického spolupůsobení jednotlivých prvků zdiva v klenbě a stabilizace stávajícího zdiva.“

K tomu je dále k napojení nové čelní přizdívky na lícní zdivo uvedeno, že „[v] rámci postupu rekonstrukčních prací byly zpřístupněny dříve nepřístupné vnitřní části kleneb uvedených stavebních objektů (…). To umožnilo provedení doplňkových restaurátorských průzkumů a podrobného doplňkového stavebně-technického průzkumu zdiva (DSTP) konstrukcí. Důvodem pro provedení předmětných víceprací je zjištění, že stávající zdivo kleneb je vyzděno z různých velikostí cihel. (…) Pro napojení nové cihelné přizdívky na stávající zdivo klenby se musí cihly výškově upravit (…) tak, aby cihly na sebe navazovaly.“

K tomu je dále k sešití nové čelní přizdívky uvedeno, že „[v] rámci postupu rekonstrukčních prací byly zpřístupněny dříve nepřístupné vnitřní části kleneb uvedených stavebních objektů (…). To umožnilo provedení doplňkových restaurátorských průzkumů a podrobného doplňkového stavebně-technického průzkumu zdiva (DSTP) konstrukcí. Důvodem pro provedení předmětných víceprací je zjištění, že stávající zdivo kleneb je vyzděno z různých velikostí cihel. (…) Z tohoto důvodu nelze zajistit dostatečné provázání s přizdívkou z nových cihel normovaných rozměrů, protože spáry stávajícího a nového zdiva v podhledu klenby díky odlišným rozměrům cihel nejsou vstřícné. Smyslem prokotvení přizdívky průčelí klenby ke stávajícímu zdivu klenby je zajištění statického spolupůsobení obou částí konstrukce.“

22. V „Žádosti o výjimku ze SM 53“ ze dne 31. 7. 2019 (dále jen „žádost o výjimku“) obviněný uvedl, že jde o „soutěž na provedení nutných víceprací na probíhající stavbě »Rekonstrukce Negrelliho viaduktu« souvisejících s prováděním dodatečných restaurátorských prací. (…) Skutečný rozsah dodatečných restaurátorských prací, které se skládají z broušení kleneb, odsolení kamenů a antigraffiti ochrany, mohl být stanoven až po odkrytí konstrukce mostu a posouzení skutečného stavu. V souvislosti s přípravou restaurátorských prací byla zjištěna nutnost injektáže cihelných kleneb v prostoru Autobusového nádraží Praha Florenc a oblouků z žulových kamenů nad řečištěm řeky Vltavy z důvodu zjištění dutin, které nezachytil předchozí stavebně-technický průzkum. (…) Restaurátorské práce plynule navazují na práce stavební a nelze je od sebe oddělit. Jednotlivé stavební činnosti jsou zde natolik propojené a vzájemně na sebe navazující, že je může provádět pouze jeden zhotovitel, který jen v takovém případě může nést plnou odpovědnost za kvalitu díla a současně splnění všech požadavků památkové ochrany. Pokud by byla část prací svěřena dodatečně vybranému zhotoviteli, nastanou obtížně řešitelné problémy při stanovení odpovědnosti za případné vady při reklamačních řízeních a hrozí zde riziko, že správce mostu nebude schopen dosáhnout jejich bezplatného odstranění.“

23. Dle „Protokolu č. 1 o otevírání nabídek“ konaném dne 24. 10. 2019 obdržel obviněný ve lhůtě pro podání nabídky nabídku vybraného dodavatele.

24. Dne 22. 11. 2019 uzavřel obviněný s vybraným dodavatelem „Smlouvu o dílo na zhotovení stavby“ č. E618-S-4278/2019 (dále jen „smlouva o dílo č. 2“), v níž byla sjednána cena 147 279 470 Kč bez DPH a lhůta pro dokončení díla v délce 8 měsíců ode dne zahájení stavebních prací.

25. K uvedené smlouvě byl dne 22. 4. 2020 uzavřen dodatek č. 1 a dne 4. 1. 2021 dodatek č. 2.

II. POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

26. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) obdržel dne 1. 6. 2022 podnět týkající se postupu obviněného při zadávání šetřených veřejných zakázek. Podnět byl Úřadem zaevidován pod sp. zn. ÚOHS-P0318/2022/VZ.

27. Na základě obdrženého podnětu vyzval Úřad obviněného žádostí ze dne 7. 6. 2022, č. j. ÚOHS-18806/2022/536, k zaslání vyjádření k obsahu podnětu a dále k zaslání dokumentace pořízené v souvislosti s předmětnými veřejnými zakázkami.

28. Dne 16. 6. 2022 obdržel Úřad od obviněného dokumentaci týkající se uvedených veřejných zakázek a dne 17. 6. 2022 vyjádření obviněného k obsahu podnětu. V tomto vyjádření obviněný uvedl, že účelem veřejné zakázky č. 1 bylo dosažení přechodnosti mostních konstrukcí, prostorové průchodnosti a traťové rychlosti, přičemž těchto parametrů bylo dosaženo v rámci plnění předmětu veřejné zakázky č. 1, a to bez ohledu na práce provedené v rámci plnění předmětu veřejné zakázky č. 2. Dle obviněného tak práce obsažené ve veřejné zakázce č. 2 sloužily primárně k prodloužení životnosti rekonstruovaného viaduktu, přičemž pro jejich zadání se vycházelo z poznatků, které byly zjištěny nebo nastaly až v průběhu realizace prací dle veřejné zakázky č. 1. Obviněný dále tvrdí, že o potřebě prací dle veřejné zakázky č. 2 v době zadání veřejné zakázky č. 1 neměl a nemohl mít povědomí, neboť reagovaly na závěry aktualizovaných restaurátorských průzkumů, jež mohly být provedeny až po odkrytí nepřístupných prostor či reagovaly na požadavky třetích stran (v případě antigraffiti nátěrů). Obviněný vyjádřil přesvědčení, že práce realizované v rámci veřejné zakázky č. 1 a veřejné zakázky č. 2 netvoří funkční celek (práce v rámci veřejné zakázky č. 2 nejsou nutné k naplnění účelu veřejné zakázky č. 1), přičemž jejich časová návaznost byla odůvodněna využitím zavedených dopravně inženýrských opatření či práv přístupu na cizí pozemky, a tedy z důvodu úspory investičních nákladů, když však mohly být zadány i v jiném čase v budoucnu.

29. Úřad vyzval obviněného žádostí ze dne 1. 11. 2022, č. j. ÚOHS-38180/2022/536, k doplnění vyjádření a dokumentace pořízené v souvislosti s uvedenými veřejnými zakázkami.

30. Dne 10. 11. 2022 obdržel Úřad od obviněného požadovanou dokumentaci a dne 11. 11. 2022 doplnění vyjádření. Obviněný ve svém vyjádření uvedl, že změnové listy č. 29, 64 a 74 reagovaly na Doplňující restaurátorský průzkum (M. Dvořák, 2018), Doplňující stavebně technický průzkum – DSTP (Kloknerův ústav a FSv ČVUT, 2017-2019) a Doplňující diagnostický průzkum zdiva (AVERS, 2017-2019). Dále obviněný uvedl, že provedení hloubkové diagnostiky zdiva a kleneb nebylo možné provést před zahájením prací na veřejné zakázce č. 1 z toho důvodu, že šlo o nepřístupné zastavěné prostory pod oblouky kleneb, klenby nad plavební komorou či muselo dojít k odhalení rubu kleneb po zastavení provozování dráhy. Dále obviněný uvedl, že na základě doplňkové diagnostiky byly prováděny i další sanační práce obdobného charakteru jako změnových listů č. 29, 64 a 74, a to dle změnového listu č. 39 (celoplošná konsolidace povrchu zdiva za účelem stabilizace degradované povrchové vrstvy kamene). Obviněný k tomu podotýká, že u změnového listu č. 64 šlo o hloubkovou injektáž spár žulového zdiva, u změnového listu č. 74 o hloubkovou injektáž spár zdiva cihelného, pískovcového nebo jejich kombinace, tedy dle jeho názoru nejde o jeden funkční celek s pracemi dle změnového listu č. 39, neboť tyto práce sledovaly jiný účel – sloužily ke zvýšení životnosti konstrukce viaduktu. Dle obviněného pak potřeba antigraffiti nátěru vyvstala z doporučení aktualizovaných průzkumů, z rozhodnutí hlavního města Prahy o novém využití prostorů pod oblouky viaduktu a z nově získaných informací během výstavby, kdy sprejeři projevili zájem o využití těžko dostupných a dříve z jejich strany nevyužívaných prostor.

31. Po přezkoumání dostupných podkladů získal Úřad pochybnost, zda obviněný dodržel pravidlo pro zadávání veřejných zakázek stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když část nadlimitní veřejné zakázky vymezené jakožto veřejná zakázka č. 2 nezadal v nadlimitním režimu v některém z v úvahu přicházejících druhů zadávacího řízení uvedených v § 3 zákona, přestože byla potřeba uvedeného plnění předvídatelná, a uvedené plnění tak tvoří jeden funkční celek zadávaný v časové souvislosti ve smyslu § 18 odst. 2 zákona s plněním, jež je předmětem veřejné zakázky č. 1, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele, a na předmět plnění uzavřel citované smlouvy.

32. Vzhledem k uvedenému Úřad zahájil v této věci řízení o přestupku z moci úřední.

III. PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

33. Účastníkem řízení o přestupku je podle § 256 zákona a § 68 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), obviněný.

34. Zahájení řízení o přestupku oznámil Úřad obviněnému přípisem č. j. ÚOHS-08054/2023/536 ze dne 24. 2. 2023. Oznámení o zahájení řízení o přestupku bylo obviněnému doručeno dne 27. 2. 2023, přičemž tímto dnem bylo podle § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), v návaznosti na § 78 odst. 2 zákona o přestupcích zahájeno řízení o přestupku z moci úřední.

35. Usnesením č. j. ÚOHS-08089/2023/536 ze dne 24. 2. 2023 stanovil Úřad obviněnému lhůtu pro navrhování důkazů, k podávání jiných návrhů a k vyjádření stanoviska v rámci řízení.

Vyjádření obviněného ze dne 9. 3. 2023

36. Dne 9. 3. 2023 obdržel Úřad vyjádření obviněného, v němž obviněný odkázal na svá dřívější vyjádření, k čemuž dále uvedl následující.

37. Dle obviněného je určujícím hlediskem pro posouzení funkčního celku mezi veřejnými zakázkami výchozí záměr zadavatele při zadávání veřejné zakázky, přičemž dle obviněného jde o funkční celek pouze tehdy, jestliže jednotlivá plnění teprve spolu jsou schopna plnit zamýšlený funkční a hospodářský účel.

38. Obviněný dle svého tvrzení veřejnou zakázkou č. 1 sledoval pouze uvedení Negrelliho viaduktu do normových technických parametrů, což zahrnovalo pouze vyřešit nevyhovující stav celé stavby a navýšit dopravní zatížení stavby, přičemž nic dalšího, tedy ani výraznější kvalitativní změna stavby či prodloužení její životnosti, součástí projektu nebylo. Relativně rozsáhlé modernizační úpravy Negrelliho viaduktu dle obviněného souvisely pouze s dosažením aktuálně platných normových parametrů (hluk, elektronické zabezpečení aj.). Tyto potřeby byly odůvodněny dle obviněného jednak nevyhovujícím stavem celé stavby a dále předpokládaným navýšením dopravního zatížení plynoucího z toho, že Negrelliho viadukt bude tvořit součást nově budovaného železničního spojení mezi hlavním městem, Letištěm Václava Havla Praha a městem Kladno, kdy po dostavbě tohoto nového spojení se předpokládá výrazné navýšení železniční dopravy v tomto traťovém úseku a je proto nutné tomu přizpůsobit zátěžové parametry stavby. Dle obviněného tak předmět veřejné zakázky č. 1 a všechny práce v jeho rámci přímo souvisely s provozováním železničních dopravy a s přizpůsobením stavebně technického stavu viaduktu této dopravě, k čemuž obviněný podotýká, že tento cíl odpovídá hlavní náplni činnosti obviněného, jímž je zajistit údržbou a opravami provozuschopnost svěřené dráhy v majetku státu. Obviněný tak trvá na tom, že těchto cílů bylo dosaženo pouze plněním veřejné zakázky č. 1 a plnění veřejné zakázky č. 2 k němu žádný vztah nemělo.

39. Ke změnovému listu č. 29 obviněný uvedl, že v něm obsažené dodatečné práce spočívaly v úpravách povrchu mostní stavby, zejména v podstatném rozšíření ploch antigraffiti nátěru. Dle obviněného totiž v průběhu plnění veřejné zakázky č. 1 bylo Ministerstvem dopravy rozhodnuto, že uvolněné oblouky budou využity pro obchod a služby, v důsledku čehož Ministerstvo dopravy uložilo obviněnému, aby zajistil stavební připravenost těchto prostor, tj. aby došlo ke zřízení přípojek technické infrastruktury u jednotlivých oblouků. Z takto dohodnutého využití oblouků pak dle obviněného vyplynula i nutnost provést v nově zpřístupněných prostorech antigraffiti nátěr. Dle obviněného tak provedení antigraffiti nátěru sledovalo jiný cíl než cíl vyplývající z veřejné zakázky č. 1, neboť souviselo pouze s komerčním využitím prostor oblouků viaduktu, když obviněnému bylo pouze uloženo tuto „cizí“ potřebu zajistit. Obviněný tak uzavírá, že část předmětu veřejné zakázky č. 2 dle změnového listu č. 29 nesouvisí s cílem veřejné zakázky č. 1, když jde o jiný cíl nesouvisející s železniční dopravou, který navíc vzešel z požadavků třetích osob až v průběhu plnění veřejné zakázky č. 1. V souvislosti s antigraffiti nátěrem obviněný upozorňuje, že Negrelliho viadukt je nemovitou kulturní památkou a antigraffiti nátěr je opatřením k ochraně kulturní památky nařízeným ze strany orgánu státní památkové péče, přičemž dle stanoviska orgánu památkové péče antigraffiti nátěr klenbových mostních konstrukcí a rozsáhlejší ochrana rekonstruované kulturní památky nebyl pro realizaci záměru sledovaného veřejnou zakázkou č. 1 potřebný. Dle obviněného tak rozšíření ploch antigraffiti nátěrů nemá přímou funkční souvislost s veřejnou zakázkou č. 1 a bylo dáno pouze dodatečným a nepředvídatelným požadavkem třetí strany na využití oblouků viaduktu.

40. Ke změnovým listům č. 64 a 74 obviněný uvedl, že předmětem v nich obsažených prací bylo především provedení hloubkových injektáží zdiva, když je přesvědčen, že šlo také o práce netvořící funkční celek s předmětem plnění veřejné zakázky č. 1. Účelem těchto prací bylo dle obviněného prodloužení životnosti dotčených prvků konstrukce, přičemž obviněný trvá na tom, že šlo o práce nepředvídatelné. K tomu obviněný uvádí, že před zadáním veřejné zakázky č. 1 provedl veškeré obvykle vyžadované průzkumy, přičemž provedeny nebyly tam, kde daná místa na původní konstrukci viaduktu nebyla přístupná a průzkumy tak provést nebylo možné. Obviněný má za to, že neprovedení průzkumu tam, kde jej provést nebylo technicky možné, nelze považovat za porušení povinnosti vynaložit náležitou péči pro předvídatelnost. Obviněný si dle svého tvrzení byl vědom potřeby zjistit skutečný technický stav těchto původně zakrytých míst, a to až v průběhu plnění veřejné zakázky č. 1, nicméně nelze dle jeho názoru dovodit, že by měl předvídat i nutnost provedení konkrétních sanačních prací na těchto místech. Jak dále obviněný podotýká, závady zjištěné při doplňujícím průzkumu nebyly takového charakteru, aby bránily plnění veřejné zakázky č. 1, a tedy existence těchto závad neměla vliv na dosažení cíle veřejné zakázky č. 1, když poznatky z dodatečných průzkumů vedly pouze ke zjištění, že zdivo vykazuje poruchy, které se budou rozvíjet a v delším časovém horizontu si vyžádají samostatnou sanaci. Obviněný tak dle svého tvrzení pouze využil situace, kdy byly dané části konstrukce odkryty v rámci plnění veřejné zakázky č. 1, a tyto sanační práce zadal v souběhu s plněním veřejné zakázky č. 1. Důvodem tohoto postupu dle obviněného, který založil časovou souvislost mezi plněním veřejné zakázky č. 1 a veřejné zakázky č. 2, byla nejen úspora nákladů plynoucí z aktuálního zpřístupnění dotčených míst, ale i úspora časová plynoucí z využití již probíhajících výluk železničního provozu na viaduktu, neboť samostatné zadání prací dle změnových listů č. 64 a č. 74 v jiném čase by si vyžádalo samostatné výluky. Obviněný trvá na tom, že provedení hloubkových injektáží zdiva nebylo nutné, ale pouze vhodné a účelné, a to pro navýšení pevnostních charakteristik zdiva a pro prodloužení životnosti mostní konstrukce.

41. Závěrem svého vyjádření obviněný požádal o přerušení vedeného správního řízení z důvodu připravované novelizace zákona, když obviněný má za to, že zamýšlená novelizace ustanovení § 222 zákona by mohla mít vliv na rozhodnutí Úřadu v dané věci.

Další průběh správního řízení

42. Usnesením č. j. ÚOHS-14049/2023/536 ze dne 12. 4. 2023 Úřad žádosti obviněného o přerušení vedeného správního řízení nevyhověl, a to z důvodu, že předmětem právě vedeného správního řízení není posouzení porušení § 222 zákona ze strany obviněného.

43. Usnesením č. j. ÚOHS-21648/2023/536 ze dne 9. 6. 2023 stanovil Úřad obviněnému lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření obviněného k podkladům rozhodnutí ze dne 16. 6. 2023

44. Dne 16. 6. 2023 obdržel Úřad vyjádření obviněného k podkladům rozhodnutí z téhož dne, v němž obviněný odkázal na svou předchozí argumentaci, k čemuž doplnil následující.

45. Obviněný trvá na tom, že veřejná zakázka č. 2 je samostatnou veřejnou zakázkou netvořící funkční celek s veřejnou zakázkou č. 1, již bylo možné zadat zcela samostatně.

46. Obviněný opakuje, že cílem veřejné zakázky č. 1 bylo „uvedení stavby Negrelliho viaduktu do stavu, který odpovídá platným normám stanoveným pro traťovou třídu zatížení D4“, když dle jeho tvrzení tento cíl byl stanoven a schválen ze strany Ministerstva dopravy. Veřejná zakázka č. 2 pak dle obviněného ležela zcela mimo tento cíl, když šlo o potřeby jiných osob či reakci na nové skutečnosti.

47. Ke změnovému listu č. 29 obviněný uvedl, že původní plocha nátěrů byla stanovena v souladu se stanoviskem orgánu památkové péče. Obviněný podotýká, že v rámci plnění veřejné zakázky č. 1 měly zůstat některé oblouky viaduktu zastavěné, a tedy v těchto prostorách nebylo nutné provádět antigraffiti nátěry. Po zahájení prací na veřejné zakázce č. 1 pak bylo bez účasti obviněného dohodnuto, že tyto oblouky budou rovněž zpřístupněny, v důsledku čehož bude nutné rozšířit plochy antigraffiti nátěru na těchto místech.

48. Ke změnovým listům č. 64 a 74 obviněný uvedl, že jde o další veřejnou zakázku zahrnující provedení hloubkové injektáže některých částí zdiva viaduktu, a to s cílem prodloužení životnosti některých částí konstrukce. Obviněný zde odkazuje na vyjádření Kloknerova ústavu, na jehož základě dle svého tvrzení rozhodl o vhodnosti a účelnosti provedení těchto prací v souběhu se pracemi dle veřejné zakázky č. 1 – z důvodu využití výluk a z důvodu dočasného zpřístupnění konstrukce v rámci provádění prací dle veřejné zakázky č. 1. K tomu obviněný zdůrazňuje, že vhodnost provedení injektáží bylo zjištěno dodatečnými průzkumy, přičemž obviněný „s ohledem na stáří konstrukce a její dlouhodobé zatížení předpokládal, že by tato původně zakrytá místa mohla být stižena stavebně-technickými problémy“.

49. Závěrem svého vyjádření obviněný uvádí, že má-li Úřad podezření, že veřejná zakázka č. 2 je součástí veřejné zakázky č. 1, pak její zadání mimo zadávací řízení představuje dle § 222 odst. 1 zákona nedovolenou (podstatnou) změnu veřejné zakázky č. 1, což by představovalo spáchání přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona. Obviněný dovozuje, že předmětem správního řízení je posouzení souladu postupu obviněného s § 222 zákona, když zadáním prací dle veřejné zakázky č. 2 mimo zadávací řízení, avšak v rámci limitů dle § 222 zákona, by šlo o postup souladný se zákonem, neboť v rámci limitů dle § 222 zákona lze totiž dle obviněného zadávat dodatečné práce tvořící funkční celek s původně zadávanou veřejnou zakázkou bez zadávacího řízení. Obviněný se proto domnívá, že pokud novela zákona odstraňuje pro sektorové veřejné zakázky limit dle § 222 odst. 9 zákona, jde o relevantní a pro obviněného příznivější právní úpravu a je nutno ji (pokud novela zákona nabude v průběhu tohoto správního řízení účinnosti) na danou věc aplikovat.

Rozhodnutí Úřadu ze dne 20. 7. 2023

50. Dne 20. 7. 2023 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-27419/2023/500 (dále jen „napadené rozhodnutí“ nebo „zrušené rozhodnutí“).

51. Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo pro zadávání veřejných zakázek stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když část nadlimitní veřejné zakázky č. 2 nezadal v nadlimitním režimu v některém z v úvahu přicházejících druhů zadávacího řízení uvedených v § 3 zákona, přestože byla potřeba plnění realizovaného v rámci části veřejné zakázky č. 2 předvídatelná a toto plnění tvořilo jeden funkční celek zadávaný v časové souvislosti ve smyslu § 18 odst. 2 zákona s plněním, jež je předmětem veřejné zakázky č. 1, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele, a na předmět plnění předmětné části veřejné zakázky č. 2 uzavřel dne 22. 11. 2019 smlouvu o dílo č. 2.

52. Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí byla výrokem II. napadeného rozhodnutí obviněnému uložena pokuta ve výši 200 000 Kč. Výrokem III. napadeného rozhodnutí byla obviněnému uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

53. Úřad v odůvodnění výroku I. napadeného rozhodnutí uvedl, že obě veřejné zakázky představují (kromě části týkající se antigraffiti nátěru) jeden funkční celek, tj. že veřejná zakázka č. 2 není samostatnou veřejnou zakázkou, nýbrž tvoří společně s veřejnou zakázkou č. 1 jedinou veřejnou zakázku zadávanou v časové souvislosti, jejíž potřebu mohl obviněný dopředu předvídat, a že tedy s ohledem na § 18 odst. 2 zákona byl obviněný i při zadávání veřejné zakázky č. 2 povinen postupovat podle § 2 odst. 3 zákona a zadat ji v zadávacím řízení dle zákona, tj. v řízení odpovídajícím celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky č. 1 vč. veřejné zakázky č. 2, tedy rovněž v nadlimitnímu režimu.

54. K otázce aplikace ustanovení § 222 zákona Úřad uvedl, že předmětem správního řízení není posouzení souladu postupu obviněného s § 222 zákona, jelikož obviněný takto vůbec nepostupoval, když institut změny závazku dle § 222 zákona žádným způsobem neaplikoval. Argumentaci obviněného ohledně novelizace právní úpravy změn závazků ze smlouvy na veřejnou zakázku dle § 222 (resp. § 173) zákona tak Úřad nepovažoval za relevantní s ohledem na vedený přezkum postupu obviněného. Úřad doplnil, že i pokud by přesto bylo uvažováno o posouzení postupu obviněného případnou optikou přípustnosti změny závazku dle § 222 zákona (včetně aplikace tohoto institutu v souladu se zásadou přednosti pozdější příznivější právní úpravy ve znění novelizované právní úpravy provedené zákonem č. 166/2023 Sb.), tak vzhledem k výše popsanému charakteru plnění obsaženého ve veřejné zakázce č. 2 si lze stěží představit (i bez ohledu na finanční hodnotu tohoto plnění, resp. nepoužití finančního limitu 30 % původní hodnoty závazku v případě sektorových veřejných zakázek), že by bylo možné „dodatečně“ považovat (prokázat) všechny relevantní podmínky pro možnost aplikace § 222 zákona za splněné, a že by tak měl Úřad k možnosti postupu obviněného podle tohoto ustanovení zákona jakkoliv přihlédnout.

Rozklad obviněného ze dne 7. 8. 2023

55. Dne 7. 8. 2023 obdržel Úřad rozklad obviněného z téhož dne.

56. Obviněný v rozkladu uvádí, že dle jeho názoru nesprávnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívá v tom, že Úřad na posuzovanou věc neaplikoval ustanovení § 222 zákona. Dle názoru obviněného zákonná úprava tohoto ustanovení ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí představuje pro něj příznivější právní úpravu, která zakládá zánik odpovědnosti za přestupek, kterým jej Úřad uznal vinným. Obviněný nesouhlasí s názorem Úřadu, že ustanovení § 222 zákona se nemá na věc vůbec aplikovat a rovněž nesouhlasí s domněnkou Úřadu, že pokud by se ustanovení § 222 zákona na posuzovanou věc aplikovalo, nebylo prokázáno splnění podmínek odst. 5 a odst. 6 ustanovení § 222 zákona.

57. I přesto, že se obviněný i nadále neztotožňuje se stěžejními závěry napadeného rozhodnutí, tj. že veřejné zakázky č. 1 a č. 2 tvoří jeden funkční celek a jednu veřejnou zakázku, nemá v tomto rozsahu proti napadenému rozhodnutí námitek.

58. Obviněný navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí změnil tak, že se správní řízení zastavuje na základě ustanovení § 257 písm. f) zákona.

Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 29. 9. 2023

59. Rozhodnutím sp. zn. ÚOHS-R0099/2023/VZ, č. j. ÚOHS-37075/2023/163, ze dne 29. 9. 2023 (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu“) předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

60. Předseda Úřadu ve svém rozhodnutí uvedl, že obviněný nesouhlasí s posouzením Úřadu ohledně toho, že obě veřejné zakázky představují (kromě části týkající se antigraffiti nátěru) jeden funkční celek, když však vůči této části nepodal žádné konkrétní rozkladové námitky, a založil celý svůj rozklad na argumentaci ohledně (ne)aplikace ustanovení § 222 zákona.

61. Předseda Úřadu konstatoval, že v souladu s Úřadem má za to, že je nutno pohlížet na obě řešené veřejné zakázky jako na jednu veřejnou zakázku tvořící jeden funkční celek, resp. na veřejnou zakázku č. 2 jako na další část veřejné zakázky č. 1.

62. Zároveň však předseda Úřadu uvedl, že nesdílí závěr Úřadu, že pokud se obviněný v době zadání veřejné zakázky č. 2 nezabýval otázkou změny závazku (smlouvy o dílo č. 1) ve smyslu ustanovení § 222 zákona a nepostupoval dle něj, pak nemůže být jeho postup dle tohoto ustanovení zákona předmětem správního řízení. Předseda Úřadu k tomu zdůraznil, že povinností správního orgánu je zabývat se postupem obviněného ve vztahu k zákonu v jeho komplexnosti, a není tedy rozhodné, jakým způsobem obviněný svůj postup „formálně“ nazve či jak jej odůvodňuje (to dokonce i v rámci správního řízení). Povinností obviněného zůstává prokázat skutkové okolnosti jeho postupu. Na druhé straně je dle předsedy Úřadu úlohou Úřadu prokázaný skutkový stav podřadit pod relevantní právní normy, když není jeho úlohou vyvrátit či zkoumat možné nesplnění podmínek pro jakýkoliv myslitelný postup zadavatele či jakékoliv myslitelné výjimky v zákoně, ale jen těch, které jsou relevantní pro daný postup (v tomto případě navíc obviněným poukazovaný a v obecné rovině možný či přípustný).

63. Konkrétně v této otázce předseda Úřadu uvedl, že se obviněný rozhodl při uzavření smlouvy o dílo č. 2 pro postup mimo zadávací řízení, protože dle jeho vyjádření hodnota veřejné zakázky č. 2 nepřesahovala finanční limit stanovený pro nadlimitní veřejné zakázky. Současně však obviněný ve vyjádření k podkladům rozhodnutí argumentoval, že předmětem správního řízení má být ve skutečnosti také posouzení souladu postupu s ustanovením § 222 zákona a že jeho postup by tak byl souladný se zákonem.

64. Dle závěrů předsedy Úřadu se tedy Úřad měl zabývat i jinými důvody, které by mohly ospravedlnit postup obviněného mimo zadávací řízení, obzvláště v situaci, kdy obviněný sám během správního řízení upozornil Úřad na ustanovení § 222 zákona včetně jeho novelizace. Předseda Úřadu k tomu odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 15/2018-217 ze dne 4. 10. 2019, resp. rozsudek ve stejné věci ze dne 3. 6. 2021, č. j. 62 Af 15/2018-259, který je na tuto věc přiléhavý a aprobuje praxi zadavatelů, kteří změní původní závazek novou smlouvou (nikoliv dodatkem k původní smlouvě). Předseda Úřadu s odkazem na uvedené rozsudky uvedl, že ať už zadavatel změní původní závazek dodatkem ke smlouvě nebo uzavře další samostatnou smlouvu v zadávacím řízení či mimo něj, je v případech, kdy jde o plnění v rámci jedné veřejné zakázky, třeba zabývat se i otázkou aplikací § 222 zákona, a to i v situacích, kdy zadavatel jeho aplikaci nezamýšlel či výslovně postupoval podle jiných ustanovení, jako tomu bylo v nyní posuzovaném případě. Výsledek je totiž v obou případech stejný. Jde o související plnění, zadavatel navazující část plnění nesoutěží a zadává ji témuž dodavateli. Povaha změny závazku se z materiálního hlediska nemění, ať už je způsobena uzavřením dodatku k původní smlouvě či uzavřením samostatné smlouvy.

65. Úřad tedy měl dle předsedy Úřadu povinnost posoudit věc podle skutečného stavu zjištěného v souladu se zásadou materiální pravdy. Odůvodnění postupu obviněného pro postup mimo zadávací řízení nebylo pro posouzení věci rozhodné. Úřad v reakci na tvrzení obviněného ve vztahu k (ne)aplikaci ustanovení § 222 zákona zaujal stanovisko, že posouzení postupu obviněného dle § 222 zákona není předmětem správního řízení a aplikací § 222 zákona se podrobně či meritorně nezabýval. Dle předsedy Úřadu však s ohledem na závěr, že posouzení postupu obviněného i podle ustanovení o změně závazku spadá do předmětu správního řízení, má za to, že takové posouzení v napadeném rozhodnutí chybí.

66. Předseda Úřadu však uvedl, že Úřad má z části pravdu (při posuzování funkčního celku), neboť obviněný skutečně při přípravě veřejné zakázky č. 1 sám předpokládal potřebu prací realizovaných v rámci veřejné zakázky č. 2, když Úřad správně uvedl, že účelem veřejné zakázky č. 2 byly další práce, které musely být provedeny právě proto, aby mohlo být dosaženo záměru stanoveného obviněným pro veřejnou zakázku č. 1, tj. pro uvedení mostních objektů do stavebně-technicky odpovídajícího stavu. Úřad rovněž dle předsedy Úřadu správně dovodil, že práce prováděné v rámci veřejné zakázky č. 2 byly nepostradatelně nutné k naplnění účelu veřejné zakázky č. 1, když bez jejich realizace by účelu veřejné zakázky č. 1 nebylo možné dosáhnout a že plnění realizované v rámci jednotlivých veřejných zakázek tedy nemůže být poskytováno bez vzájemné provázanosti – provedení rekonstrukce viaduktu dle veřejné zakázky č. 1 nebylo možné bez provedení aktualizovaných sanačních prací dle veřejné zakázky č. 2 a samostatné provedení sanačních prací dle veřejné zakázky č. 2 by nebylo bez veřejné zakázky č. 1 technicky možné. Nicméně tento závěr dle názoru předsedy Úřadu neřeší otázku předvídatelnosti a nezbytnosti stavebních prací v rámci veřejné zakázky č. 2 jakožto změny závazku ve smyslu § 222 zákona.

67. Po obviněném nelze dle předsedy Úřadu rozumně požadovat, aby měl naprosto přesný a určitý odhad všech víceprací a jejich rozsahu. Předvídatelnost či nepředvídatelnost může mít u složitých veřejných zakázek na stavební práce řadu aspektů, co do charakteru a co do rozsahu požadovaných prací, a je tak třeba rozlišovat předvídatelnost rozhodnou pro učinění závěru o funkčním celku a konkrétní předvídatelnost rozhodnou pro posouzení změny závazku. Nelze tedy jednoduše převzít závěry ohledně předvídatelnosti dovozené při posuzování funkčního celku a bez dalšího je použít v rámci posuzování naplnění podmínek změny závazku. Zadavatelé totiž mohou předvídat, že se potřeba nějakých prací s jistotou v budoucnu objeví (posuzování funkčního celku), ale mohou se ocitnout v situaci jako obviněný, kdy přesný odhad je v zásadě neproveditelný ať už z technického či ekonomického hlediska (posuzování naplnění § 222 odst. 6 zákona).

68. Jak předseda Úřadu uvedl, dodatečné stavební práce byly důsledkem doplňkového restaurátorského průzkumu, který nebylo možné realizovat před zpřístupněním původně zakrytých míst, resp. nebylo možné tento průzkum provést v celém rozsahu, aby obviněný dokázal zjistit s naprostou přesností stav jednotlivých částí viaduktu a aby byl schopen konkrétně popsat a kvantifikovat požadované stavební práce, neboť stav celého viaduktu nebyl na všech místech stejný. Jednotlivé části viaduktu byly v různém stavebně-technickém stavu a vyžadovaly jiné druhy stavebních činností a zásahů, a to i v různém rozsahu. Předseda Úřadu však konstatoval, že tím není řečeno, že obviněný podmínky aplikace § 222 zákona naplnil, když posouzení této otázky má být předmětem dokazování a hodnocení Úřadem v novém projednání věci.

69. Předseda Úřadu dále uvedl, že výroky II. a III. ukládající pokutu a paušální náklady řízení jsou přímo závislé na výroku I. napadeného rozhodnutí, samostatně tedy nemohou obstát, a proto oba tyto zmíněné výroky též ruší.

70. S ohledem na uvedené předseda Úřadu vyslovil závazný právní názor, že v novém projednání věci je Úřad povinen zohlednit závazné právní názory vyslovené v rozhodnutí předsedy Úřadu, tj. má posoudit, zda je možno postup obviněného podřadit pod některé z ustanovení týkajících změn závazku dle § 222 zákona, a rovněž posoudit, zda není pozdější právní úprava pro obviněného příznivější.

Další průběh správního řízení

71. Úřad přípisem č. j. ÚOHS-39594/2023/536 ze dne 12. 10. 2023 obviněnému oznámil, že se ve správním řízení pokračuje.

72. Usnesením č. j. ÚOHS-39683/2023/536 ze dne 12. 10. 2023 Úřad stanovil obviněnému lhůtu k poskytnutí stanoviska, z jakého konkrétního důvodu a na základě kterého konkrétního odstavce ustanovení § 222 zákona považuje zadání veřejné zakázky č. 2 za nepodstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku č. 1 ve smyslu § 222 zákona, a to včetně doložení relevantních skutečností a dokladů odůvodňujících naplnění podmínek pro přípustnost příslušné změny závazku dle § 222 zákona.

Vyjádření obviněného ze dne 20. 10. 2023

73. Dne 20. 10. 2023 obdržel Úřad vyjádření obviněného z téhož dne, v němž obviněný odkázal na svoji dřívější argumentaci k aplikaci § 222 zákona obsaženou v jeho dřívějších vyjádřeních v rámci vedeného správního řízení.

74. Obviněný má za to, že jeho postup splňuje podmínky dle § 222 odst. 6 zákona, avšak z procesní opatrnosti odkazuje i na § 222 odst. 5 zákona.

K nezbytnosti zadání dodatečných prací

75. Obviněný uvedl, že má za to, že již Úřad i předseda Úřadu mají za prokázané, že zadání prací dle veřejné zakázky č. 2 bylo nezbytné, když bylo konstatováno, že dodatečné práce byly nepostradatelně nutné k naplnění účelu veřejné zakázky č. 1.

K nepředvídatelnosti zadání dodatečných prací

76. Obviněný uvedl, že § 222 odst. 5 zákona sice vyžaduje také určitou míru nepředvídatelnosti změn, nicméně na kvalitativně nižší úrovni, tj. není vyžadováno, aby zadavatel vynaložil „náležitou péči“ ve smyslu § 222 odst. 6 zákona, ale postačí, pokud nebylo nezahrnutí těchto prací do původní veřejné zakázky důsledkem hrubé nedbalosti zadavatele. V uvedené věci je pak z dokumentace vztahující se k dodatečných pracem dle obviněného zřejmé, že tyto dodatečné práce byly důsledkem doplňkového restaurátorského průzkumu, který nebylo možné realizovat před zpřístupněním původně zakrytých míst, resp. nebylo možné průzkum provést v celém rozsahu tak, aby obviněný zjistil stav všech částí viaduktu. Dle obviněného tak jde v případě veřejné zakázky č. 2 o práce, které zadal na základě dodatečných průzkumů v původně nepřístupných prostorách viaduktu. Mírou předvídatelnosti dle § 222 odst. 6 zákona je pak dle obviněného postup zadavatele s náležitou péčí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 153/2019-73), když nepředvídatelností je taková okolnost, kterou nemohl zadavatel „předpokládat ani přes přiměřeně pečlivou přípravu zadávacího řízení na původní veřejnou zakázku při zohlednění jemu dostupných prostředků, povahy a vlastností konkrétního projektu, osvědčených postupů v dotčené oblasti a potřeby zajistit vhodný poměr mezi zdroji vynakládanými na přípravu zadání veřejné zakázky a její odhadovanou hodnotu.“ K tomu obviněný trvá na tom, že provedl při přípravě veřejné zakázky č. 1 všechny průzkumy obvyklým způsobem a v obvyklém rozsahu s ohledem na nepřístupnost některých částí viaduktu a s ohledem na povrchové krusty, nečistoty a omítky na vnějším plášti konstrukce, a to s přihlédnutím k tomu, že viadukt je kulturní památkou a při stanovení restaurátorských postupů byl tak obviněný vázán i pokyny orgánu státní památkové péče. Konkrétně obviněný uvádí, že průzkumné práce provedl s náležitou péčí, když jejich provedení svěřil kvalifikovaným dodavatelům, provedl je obvyklými metodami s přihlédnutím k pokynům orgánu památkové péče a neprovedl je pouze tam, kde to objektivně nebylo možné. Obviněný tak uzavírá, že dle jeho názoru vynaložil při přípravě veřejné zakázky č. 1 náležitou péči.

77. Obviněný tedy přiznává, že předpokládal, že se v průběhu dodatečných průzkumů mohou poruchy konstrukce viaduktu vyskytnout, nicméně má za to, že předvídatelnost se má vztahovat ke konkrétní změně, nikoliv k možnosti jakékoliv hypotetické změny. Zde obviněný odkazuje na závěry předsedy Úřadu, že nelze po něm rozumně požadovat, aby měl naprosto přesný a určitý odhad všech víceprací a jejich rozsahu, když přesný odhad může být neproveditelný. Dle obviněného nelze pojem předvídatelnost změny vykládat odděleně od jeho účelu. Předvídatelnou změnou ve smyslu § 222 odst. 6 zákona je tak dle obviněného pouze taková změna, o které zadavatel jednající s řádnou péčí má nebo může mít dostatečně podrobné informace k tomu, aby mohl tuto změnu promítnout do zadávací dokumentace, a to buď prostřednictvím § 92 zákona (v prováděcí dokumentaci se soupisem prací nebo požadavky na výkon či funkci) nebo § 100 zákona (výhradou změny).

78. V dané věci však obviněný dle svého tvrzení sice nemohl vyloučit, že místa, která nebylo možno prozkoumat, budou vyžadovat provedení dodatečných stavebních prací, mohl i předpokládat, že přinejmenším na některých z neprozkoumaných míst nějakou poruchu stávající konstrukce zastihne, současně ale neměl a nemohl mít žádné konkrétní informace o tom, o jakou poruchu se bude typově jednat, na jakém bude místě, v jakém bude rozsahu, jaký technologický postup opravy bude vyžadovat a jaký druh stavebních prací a v jakém objemu bude vyžadovat. Dle obviněného tedy nebylo možné tyto eventuality zahrnout do zadávacích podmínek veřejné zakázky č. 1. Obviněný tak má za prokázané, že nemohlo dojít k porušení § 222 odst. 6 zákona, a tím spíš k porušení § 222 odst. 5 zákona, přičemž trvá na tom, že v opačném případě by muselo být ze strany Úřadu prokázáno, jakým jiným způsobem měl obviněný postupovat, např. jaké průzkumné metody použít.

K nemožnosti změny dodavatele

79. Obviněný poznamenal, že ve věci je rovněž splněna podmínka § 222 odst. 5 písm. a) a b) zákona, když je zřejmé, že jednotlivé dodatečné stavební práce se prováděly přímo na stavebních objektech, které byly předmětem veřejné zakázky č. 1, přičemž bylo nemožné jejich zadání jinému dodavateli, a to z technických důvodů spočívajících v požadavku na interoperabilitu, resp. vzájemnou návaznost prací – technicky není možné, aby stavební práce s potenciálem zásahu do statiky mostního oblouku prováděli souběžně dva dodavatelé. Samostatné zadání dodatečných stavebních prací by pak muselo být provedeno v rámci nadlimitní veřejné zakázky, což by si vyžádalo značné zpoždění provedení těchto prací i prací v rámci veřejné zakázky č. 1, a to s nutností prodloužení výluk železničního provozu na viaduktu. Rovněž by přerušení plnění veřejné zakázky č. 1 neslo s sebou náklady na konzervování staveniště a stavby, jejich ostrahy apod. Navíc souběžné provádění složité stavby dvěma různými zhotoviteli by vedlo k relativizaci záruky za jakost, kdy by ani nebylo možné vzhledem ke splývání některých prací jednotlivou odpovědnost konkrétního dodavatele dovodit.

Další průběh správního řízení

80. Usnesením č. j. ÚOHS-44498/2023/536 ze dne 9. 11. 2023 stanovil Úřad obviněnému lhůtu pro vyjádření k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření obviněného k podkladům rozhodnutí ze dne 20. 11. 2023

81. Dne 20. 11. 2023 obdržel Úřad vyjádření obviněného k podkladům rozhodnutí z téhož dne, v němž obviněný odkázal na svá předchozí vyjádření a zopakoval argumentaci v nich obsaženou.

IV. ZÁVĚRY ÚŘADU

82. Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména obdržené dokumentace, vyjádření obviněného, na základě vlastního zjištění a po zohlednění závěrů obsažených v rozhodnutí předsedy Úřadu konstatuje, že neshledal důvody pro uložení sankce podle§ 268 zákona, k čemuž uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení právních předpisů

83. Podle § 2 odst. 3 zákona je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II zákona, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III zákona nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9 zákona.

84. Podle § 3 zákona se zadávacím řízením pro účely zákona rozumí

a) zjednodušené podlimitní řízení,

b) otevřené řízení,

c) užší řízení,

d) jednací řízení s uveřejněním,

e) jednací řízení bez uveřejnění,

f) řízení se soutěžním dialogem,

g) řízení o inovačním partnerství,

h) koncesní řízení, nebo

i) řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu.

85. Podle § 16 odst. 1 zákona stanoví zadavatel před zahájením zadávacího řízení nebo před zadáním veřejné zakázky na základě výjimky podle § 30 zákona předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. Předpokládanou hodnotou veřejné zakázky je zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích. Do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se nezahrnuje daň z přidané hodnoty.

86. Dle § 16 odst. 2 zákona do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se zahrne hodnota všech plnění, která mohou vyplývat ze smlouvy na veřejnou zakázku, není-li dále stanoveno jinak.

87. Podle § 16 odst. 5 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení.

88. Podle § 18 odst. 1 písm. a) zákona je-li veřejná zakázka rozdělena na části, stanoví se předpokládaná hodnota podle součtu předpokládaných hodnot všech těchto částí bez ohledu na to, zda je veřejná zakázka zadávána v jednom nebo více zadávacích řízeních, nebo zadavatelem samostatně nebo ve spolupráci s jiným zadavatelem nebo jinou osobou.

89. Podle § 18 odst. 2 zákona musí součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky podle § 18 odst. 1 zákona zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Kromě případů uvedených v § 18 odst. 3 zákona musí být každá část veřejné zakázky zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky.

90. Podle § 18 odst. 3 zákona může být jednotlivá část veřejné zakázky zadávána postupy odpovídajícími předpokládané hodnotě této části v případě, že celková předpokládaná hodnota všech takto zadávaných částí veřejné zakázky nepřesáhne 20 % souhrnné předpokládané hodnoty a že předpokládaná hodnota jednotlivé části veřejné zakázky je nižší než částka stanovená nařízením vlády^{^[1]}.

91. Podle § 25 zákona je nadlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo přesahuje finanční limit stanovený nařízením vlády zapracovávajícím příslušné předpisy Evropské unie^{^[2]}. Nadlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v nadlimitním režimu podle části čtvrté, pokud není zadávána podle části páté až sedmé, nebo u ní zadavatel neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení.

92. Podle § 35 zákona může zadavatel rozdělit veřejnou zakázku na více částí, pokud tím neobejde povinnosti stanovené zákonem. Pokud zadavatel zadává více částí veřejné zakázky v jednom zadávacím řízení, vymezí rozsah těchto částí a stanoví pravidla pro účast dodavatele v jednotlivých částech a pro zadání těchto částí.

93. Podle § 151 odst. 1 zákona platí, že sektorovou veřejnou zakázkou je veřejná zakázka, kterou zadává veřejný zadavatel při výkonu relevantní činnosti.

94. Podle 153 odst. 1 písm. f) zákona relevantní činností se pro účely tohoto zákona rozumí činnost související s poskytováním či provozováním sítí určených k poskytování služeb veřejnosti v oblasti železniční, tramvajové, trolejbusové, veřejné autobusové nebo lanové dopravy (dále jen "dopravní síť"); dopravní síť se považuje za existující, pokud je činnost podle tohoto písmene poskytována za podmínek stanovených příslušnými správními orgány.

95. Podle § 158 odst. 1 zákona zadavatel není povinen v zadávacím řízení zadat sektorovou veřejnou zakázku, jejíž předpokládaná hodnota nedosahuje finanční limit stanovený prováděcím právním předpisem podle § 25 zákona.

96. Podle § 173 zákona, ve znění účinném do dne 15. 7. 2023, se ustanovení § 222 odst. 5 písm. c) zákona a § 222 odst. 6 písm. c) zákona pro změnu závazku ze smlouvy na sektorovou veřejnou zakázku nepoužijí.

97. Podle § 173 zákona, ve znění účinném ode dne 16. 7. 2023, se ustanovení § 222 odst. 9 věta druhá pro změnu závazku ze smlouvy na sektorovou veřejnou zakázku nepoužije.

98. Podle § 222 odst. 1 zákona, ve znění účinném do dne 15. 7. 2023, není-li dále stanoveno jinak, nesmí zadavatel umožnit podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku po dobu jeho trvání bez provedení nového zadávacího řízení podle citovaného ustanovení zákona.

99. Podle § 222 odst. 1 zákona, ve znění účinném ode dne 16. 7. 2023, zadavatel nesmí umožnit podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku po dobu jeho trvání bez provedení zadávacího řízení; to neplatí v případě změn, u nichž jsou splněny podmínky pro výjimku z povinnosti zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení stanovenou tímto zákonem. Je-li taková výjimka omezena pro podlimitní veřejnou zakázku, veřejnou zakázku malého rozsahu, nebo koncesi malého rozsahu, lze ji pro změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku použít pouze tehdy, pokud celková hodnota závazku po jeho změně nepřekročí limit podle

a) § 25 zákona, jde-li o podlimitní veřejnou zakázku,

b) § 27 zákona, jde-li o veřejnou zakázku malého rozsahu, nebo

c) § 178, jde-li o koncesi malého rozsahu.

100. Podle § 222 odst. 5 zákona, ve znění účinném do dne 15. 7. 2023, se za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku nepovažují dodatečné stavební práce, služby nebo dodávky od dodavatele původní veřejné zakázky, které nebyly zahrnuty v původním závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, pokud jsou nezbytné a změna v osobě dodavatele

a) není možná z ekonomických anebo technických důvodů spočívajících zejména v požadavcích na slučitelnost nebo interoperabilitu se stávajícím zařízením, službami nebo instalacemi pořízenými zadavatelem v původním zadávacím řízení,

b) by způsobila zadavateli značné obtíže nebo výrazné zvýšení nákladů a

c) hodnota dodatečných stavebních prací, služeb nebo dodávek nepřekročí 50 % původní hodnoty závazku; pokud bude provedeno více změn, je rozhodný součet hodnoty všech změn podle § 222 odst. 5 zákona.

101. Podle § 222 odst. 5 zákona, ve znění účinném ode dne 16. 7. 2023, se za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku nepovažují dodatečné stavební práce, služby nebo dodávky od dodavatele původní veřejné zakázky, které nebyly zahrnuty v původním závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, pokud jsou nezbytné a změna v osobě dodavatele

b) způsobila by zadavateli značné obtíže nebo výrazné zvýšení nákladů.

102. Podle § 222 odst. 6 zákona, ve znění účinném do dne 15. 7. 2023, se za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku nepovažuje změna,

a) jejíž potřeba vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat,

b) nemění celkovou povahu veřejné zakázky a

c) hodnota změny nepřekročí 50 % původní hodnoty závazku; pokud bude provedeno více změn, je rozhodný součet hodnoty všech změn podle § 222 odst. 6 zákona.

103. Podle § 222 odst. 6 zákona, ve znění účinném ode dne 16. 7. 2023, se za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku nepovažuje změna, jejíž potřeba vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat, a která nemění celkovou povahu veřejné zakázky.

104. Podle § 222 odst. 9 zákona, ve znění účinném do dne 15. 7. 2023, pro účely výpočtu hodnoty změny nebo cenového nárůstu se původní hodnotou závazku rozumí cena sjednaná ve smlouvě na veřejnou zakázku upravená v souladu s ustanoveními o změně ceny, obsahuje-li smlouva na veřejnou zakázku taková ustanovení. Celkový cenový nárůst související se změnami podle § 222 odst. 5 a odst. 6 při odečtení stavebních prací, služeb nebo dodávek, které nebyly s ohledem na tyto změny realizovány, nepřesáhne 30 % původní hodnoty závazku.

105. Podle § 222 odst. 9 zákona, ve znění účinném ode dne 16. 7. 2023, pro účely výpočtu hodnoty změny nebo cenového nárůstu se původní hodnotou závazku rozumí cena sjednaná ve smlouvě na veřejnou zakázku upravená v souladu s ustanoveními o změně ceny, obsahuje-li smlouva na veřejnou zakázku taková ustanovení. Cenový nárůst související se změnami podle § 222 odst. 5 zákona nebo § 222 odst. 6 zákona při odečtení stavebních prací, služeb nebo dodávek, které nebyly s ohledem na tyto změny realizovány, nesmí přesáhnout 30 % původní hodnoty závazku; pokud bude provedeno více změn, je rozhodný součet cenových nárůstů všech změn podle § 222 odst. 5 zákona a § 222 odst. 6 zákona.

106. Podle § 257 písm. f) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 263 zákona nebo pro uložení sankce podle § 268 zákona nebo § 269 zákona.

Posouzení věci

107. Úřad nejprve v obecné rovině uvádí, že hlavním účelem zákona je transparentní vynakládání veřejných prostředků, a to prostřednictvím vytváření podmínek pro co nejširší hospodářskou soutěž mezi dodavateli. Pro docílení řádné hospodářské soutěže zákon stanovuje pro zadavatele povinnost zadávat veřejné zakázky ve formalizovaném zadávacím řízení, ve kterém je kladen důraz na jeho transparentní provedení. Zákonodárce tak v § 2 odst. 3 zákona stanovil, že zadavatel je povinen zadat každou veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li dále v zákoně stanoveno jinak, tedy použít pro zadání veřejné zakázky některý z v úvahu připadajících druhů zadávacího řízení dle § 3 zákona.

108. V daném případě obviněný postupoval při zadávání nadlimitní veřejné zakázky č. 1 na stavební práce týkající se rekonstrukce Negrelliho viaduktu v otevřeném zadávacím řízení, avšak mimo to zadal další stavební práce týkající se rekonstrukce Negrelliho viaduktu samostatně v rámci veřejné zakázky č. 2 totožnému vybranému dodavateli bez provedení zadávacího řízení, a to s odůvodněním, že jde o samostatnou podlimitní sektorovou veřejnou zakázku, kterou není s odkazem na § 158 odst. 1 zákona nutné zadávat v zadávacím řízení.

109. Úřad se proto prvotně zabýval posouzením otázky, zda obviněný postupoval při samostatném zadávání veřejné zakázky č. 2 mimo zadávací řízení v souladu se zákonem.

K funkčnímu celku

110. Úřad obecně uvádí, že zadavatel má právo vymezit předmět veřejné zakázky podle vlastního uvážení a má také možnost rozdělení jejího předmětu na vícero částí. V případě rozdělení veřejné zakázky je však limitován zákonnými pravidly, k nimž patří i pravidlo stanovování předpokládané hodnoty veřejné zakázky vyjádřené v § 18 odst. 1 a 2 zákona, které ukládá povinnost součtu předpokládaných hodnot všech rozdělených částí veřejné zakázky, jejichž plnění vůči sobě spadají do jednoho funkčního celku a která jsou zadávána v jedné časové souvislosti, když každou takto oddělenou část je nutno zadat postupy odpovídajícími výši tohoto součtu.

111. Úřad se tak zabýval nejprve otázkou, zda je možné na plnění obsažené ve veřejné zakázce č. 2 nahlížet jako na zcela samostatné plnění (čímž obviněný odůvodňoval jeho samostatné zadávání), anebo zda naopak toto plnění tvořilo jeden funkční celek s veřejnou zakázkou č. 1 a bylo s ní zároveň zadáváno v časové souvislosti, a to rovněž s přihlédnutím k tomu, zda obviněný mohl potřebu plnění dle veřejné zakázky č. 2 dopředu předvídat, a tedy zda je veřejnou zakázku č. 2 nutné považovat za předvídatelnou součást veřejné zakázky č. 1.

112. Pokud by bylo dovozeno, že veřejná zakázka č. 2 není samostatnou veřejnou zakázkou, nýbrž že tvoří společně s veřejnou zakázkou č. 1 jedinou veřejnou zakázku zadávanou v časové souvislosti, jejíž potřebu mohl obviněný dopředu předvídat, pak by s ohledem na § 18 odst. 2 zákona byl obviněný i při zadávání veřejné zakázky č. 2 zásadně povinen postupovat podle § 2 odst. 3 zákona a zadat ji v zadávacím řízení dle zákona, tj. v řízení odpovídajícím celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky č. 1 vč. veřejné zakázky č. 2, tedy rovněž v nadlimitnímu režimu.

113. Ustanovení § 18 odst. 2 zákona rozsah prvků určujících to, co tvoří jednu veřejnou zakázku, výslovně neupravuje, když uvádí toliko prvek jednoho funkčního celku (bez bližší definice) a prvek časové souvislosti. To, zda plnění tvoří jeden funkční celek ve smyslu § 18 odst. 2 zákona či nikoliv, lze určit zejména podle věcné (a zpravidla též místní) souvislosti předmětu plnění, jež je dána jeho obsahovou náplní, přičemž „není žádný důvod zcela odhlédnout od dřívější rozhodovací praxe pouze z důvodu, že nepoužívala pojem »funkční celek« a namísto toho totožnost (vymezení) jedné veřejné zakázky vázala na věcnou a místní souvislost předmětu plnění (společně s kritériem časové souvislosti)“, neboť tato kritéria lze považovat za přiléhavá i pro posouzení plnění jako jednoho funkčního celku dle zákona.[3] Rozhodovací praxe vycházející z dřívější právní úpravy určení jedné veřejné zakázky dovozovala nejen z věcné, místní a časové souvislosti, ale rovněž z funkční souvislosti mezi plněními vyplývající zejména ze skutečného (společného) záměru zadavatele, předvídatelnosti potřeby plnění a okruhu dodavatelů schopných realizovat příslušnou veřejnou zakázku.

114. Úřad tedy přistoupil k posouzení skutečnosti, zda v daném případě tvořilo plnění vymezené jakožto veřejná zakázka č. 2 jeden funkční celek s veřejnou zakázkou č. 1 zadávaný v časové souvislosti v touto veřejnou zakázkou.

K věcné souvislosti

115. Z hlediska věcného jde o jedinou veřejnou zakázku, byť rozdělenou zadavatelem do více veřejných zakázek, pokud předmět plnění vykazuje znaky zřejmé totožnosti či alespoň obdobnosti, tedy pokud jde o plnění stejného či srovnatelného druhu[4].

116. Úřad proto v šetřené věci vyšel z věcného obsahu předmětu plnění obou veřejných zakázek.

117. Úřad podotýká, že Negrelliho viadukt je železniční stavba tvořená z 15 samostatných mostních objektů, která je součástí železniční trati Praha Masarykovo nádraží – Děčín hl. n. a Praha Masarykovo nádraží Hrabovka – Praha Masarykovo nádražní Karlín, přičemž obě uvedené části trati jsou součástí celostátní dráhy. Negrelliho viadukt byl uveden do provozu v roce 1851 a je zapsán ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek jako technická památka.

118. Jak vyplývá z klasifikace prací dle CPV kódů provedené obviněným, předmětem veřejné zakázky č. 1 byly stavební práce – inženýrské stavitelství, a to jednak stavební úpravy pro železniční dopravní systémy (výstavba meziměstských železničních drah a práce na výstavbě drah), a dále stavební úpravy mostů (výstavba železničních mostů).

119. Konkrétně pak z výše popsané dokumentace vztahující se k veřejné zakázce č. 1 plyne, že předmětem této veřejné zakázky bylo provedení rekonstrukce železniční stavby Negrelliho viaduktu, která zahrnovala jednak technickou modernizaci železniční trati vedené na viaduktu (tj. zajištění technických parametrů modernizované trati) a rovněž provedení rekonstrukce všech jeho 15 mostních objektů, které byly v nevyhovujícím (zchátralém) stavu, a to v souladu s požadavky orgánů památkové péče. Předmětem veřejné zakázky č. 1 tedy byla kompletní modernizace železniční trati vedené přes Negrelliho viadukt vč. zlepšení stavebně-technického stavu mostů viaduktu, aby tak ve výsledku tato dopravní cesta odpovídala veškerým platným normám stanoveným pro traťovou třídu zatížení D4, a to vč. zátěžových parametrů a stability mostních objektů, při zachování jejich památkové hodnoty.

120. Podrobněji ze souhrnné technické zprávy projektové dokumentace vyplývá, že v rámci veřejné zakázky č. 1 budou u všech 15 mostů prováděny rekonstrukční a s tím související sanační zásahy mající charakter stavební obnovy díla zohledňující historický charakter těchto památkově chráněných objektů, konkrétně „čištění 1 (mírné čištění), čištění 2 (středně silné čištění), čištění 3 (čištění kombinací lokálního ručního předčištění a plošného otryskání), čištění 4 (kombinované čištění s užitím chemických prostředků), čištění 5 (silné čištění), odsolování, konsolidace 1, konsolidace 2, obnova zdiva, náhrada dožilých materiálů za nový (shodně pro spodní stavbu i nosnou konstrukci), částečná obnova zdiva s užitím původního materiálu, obnova omítek, konsolidace otevřených spár, obnova spárování, konsolidace trhlin, plošné konzervační zásahy, retuše“, a to u každého jednotlivého mostu způsobem a v rozsahu vyžadovaným dle jeho konkrétního stavu.

121. Je tedy zřejmé, že předmět veřejné zakázky č. 1 zahrnoval různé typy rekonstrukčních a s tím souvisejících sanačních prací na všech 15 mostech, a to včetně konsolidací, injektáží či obnovy zdiva, vyvolaných nutností celkové opravy Negrelliho viaduktu, aby mohl být pro účely železniční dopravy při zamýšleném zatížení řádně používán. Obviněný k tomu ve svém vyjádření uvedl, že všechny práce v rámci veřejné zakázky č. 1 přímo souvisely s provozováním železničních dopravy a s přizpůsobením stavebně technického stavu viaduktu této dopravě.

122. Dle zjištění Úřadu bylo v průběhu realizace veřejné zakázky č. 1 zpracováno celkem 110 změnových listů v souvislosti s průběžně zjišťovanou potřebou provedení změn během výstavby. Na základě změnových listů obviněný uzavřel s vybraným dodavatelem postupně celkem 21 dodatků ke smlouvě o dílo č. 1.

123. Z této číselné řady změnových listů byly vyčleněny změnové listy č. 29, 64 a 74, na jejichž základě byla samostatně zadána veřejná zakázka č. 2, jejímž prostřednictvím obviněný provedl úpravy sanačních prací, jež byly předmětem veřejné zakázky č. 1.

124. V případě změnového listu č. 29 byly upraveny sanační práce dle veřejné zakázky č. 1 tak, že byla konkretizována technologie a výměra dočištění povrchu konstrukcí, odsolování, prekonsolidace, konsolidace a tmelení poškozených částí z důvodu nutnosti plošného zpevnění degradovaného zdiva, a dále byl přidán další sanační prvek – hydrofobizace k zajištění dlouhodobé živnosti stavby. Uvedené změny se týkaly mostních objektů SO14-01, SO14-02, SO14-03, SO14-04, SO14-06, SO14-08, SO14-09, SO14-10, SO14-11 a SO14-13. Nadto v rámci změnového listu č. 29 byly stavební práce rozšířeny o aplikaci antigraffiti nátěru u všech mostů v důsledku zjištění, že graffiti jsou na velké části přístupných ploch a lze předpokládat, že po dokončení prací bude opravený viadukt opět terčem tohoto vandalismu, a tedy je nutné dosáhnout ochrany kulturní památky. Dle zjištění Úřadu na základě změnového listu č. 29 byly realizovány sanační práce v hodnotě 47 434 261,93 Kč bez DPH a antigraffiti nátěr v hodnotě 21 379 456,69 Kč bez DPH. Úřad tak podotýká, že podstatnou část stavebních prací realizovaných na základě změnového listu č. 29 tvořily sanační práce.

125. V případě změnového listu č. 64 byly upraveny sanační práce dle veřejné zakázky č. 1 tak, že byl přidán další sanační prvek – hloubková injektáž spár žulového zdiva u mostních objektů SO14-12 a SO14-04, a to v důsledku zjištění vypadaných spár klenebního zdiva a za účelem obnovení celoplošného statického spolupůsobení jednotlivých prvků zdiva a celkové stabilizace stávajícího zdiva.

126. V případě změnového listu č. 74 byly upraveny sanační práce dle veřejné zakázky č. 1 tak, že byl přidán další sanační prvek – hloubková injektáž spár cihelného zdiva u mostních objektů SO14-02, SO14-04, SO14-06, a to v důsledku zjištění vypadaných spár klenebního zdiva a za účelem obnovení celoplošného statického spolupůsobení jednotlivých prvků zdiva, a dále u mostních objektů SO14-02 a SO14-04 napojení nově vyzdívané cihelné přizdívky na stávající zdivo klenby u mostních objektů a prokotvení přizdívky průčelí klenby ke stávajícími zdivu z důvodu zjištění, že stávající zdivo kleneb je vyzděno z různých velikostí cihel a nutnosti zajištění statického spolupůsobení obou částí konstrukce.

127. Změnové listy č. 29 (v části sanační práce), č. 64 a č. 74 tedy obsahovaly úpravu technologických postupů či aktualizaci plošného rozsahu a způsobu provádění sanačních kroků souvisejících s rekonstrukcí a se sanací mostních objektů, a to na základě nově získaných poznatků zjištěných během realizace veřejné zakázky č. 1 z aktualizovaných restaurátorských průzkumů, jež mohly být provedeny až po odkrytí nepřístupných prostor. Tyto průzkumy nejsou v těchto změnových listech konkretizovány, ve svém vyjádření k tomu uvedl obviněný, že šlo mj. o doplňující restaurátorský průzkum zpracovaný Ing. Dvořákem v roce 2018.

128. Z věcného obsahu změnových listů č. 29 (v části sanační práce), č. 64 a 74 tak plyne, že i předmětem veřejné zakázky č. 2 byly práce sanačního charakteru týkající se konsolidací, injektáží a obnovy zdiva na mostech viaduktu za účelem zlepšení technického stavu mostů, tj. stabilizace, plošného zpevnění zdiva a obnovení celoplošného statického spolupůsobení prvků zdiva.

129. V této souvislosti Úřad akcentuje, že pro určení vzájemné věcné souvislosti poptávaných plnění není rozhodující, aby daná plnění byla zcela identická, jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 50/2015-53 ze dne 27. 2. 2018, v němž se uvádí, že „[k] závěru o existenci věcné souvislosti plnění postačí, že plnění byla charakteru obdobného“, když „[z]a srovnatelné plnění lze považovat taková plnění, u kterých po vzájemném srovnání shod a rozdílů převažují vzájemné shodné znaky“.

130. Úřad vychází z toho, že obecně za sanační práce lze považovat všechny takové zásahy do rekonstruovaných objektů, které je nutné provést z konstrukčních a provozních důvodů za účelem stabilizace a obnovy hmoty díla tak, aby rekonstruovaný objekt mohl plnit nadále svou základní funkci. Sanační postupy zahrnují odstranění, výměnu či doplnění poškozených prvků nebo jejich částí, doplnění nových prvků, obnovu povrchových úprav apod., přičemž tyto jednotlivé práce mohou být prováděny v různých stupních intenzity a v různých vzájemných kombinacích a modifikacích dle konkrétního stavu rekonstruovaného objektu. Účelem provádění sanačních prací nemusí být pouze odstranění havarijního stavu, nýbrž jejich provedení může přispět k prodloužení životnosti daného objektu – sanací lze tedy docílit návratu objektu do původního stavu i zlepšení jeho stavu. V případě sanací historických objektů je třeba hledat vhodné technické řešení, které umožní zachovat maximum památkových hodnot, přičemž musí jít zároveň o řešení otevřené k možnostem proměny postupů během realizace sanací v návaznosti na aktuální poznatky o stavu památkového objektu a v souladu s pokyny orgánu památkové péče.[5]

131. Byly-li tedy předmětem veřejné zakázky č. 2 dle změnových listů č. 29 (v části sanační práce), 64 a 74 práce totožného charakteru jako v případě veřejné zakázky č. 1 (konsolidace, injektáže a přezdívání zdiva), případně modifikace jejich rozsahu a technik provádění, které sám obviněný v příslušných změnových listech i ve svém vyjádření označuje za sanační práce, je dle názoru Úřadu nepochybné, že v případě veřejné zakázky č. 2 lze shledat významné společné jednotící znaky z hlediska věcné náplně realizovaných prací s veřejnou zakázkou č. 1. Podstatou předmětu plnění veřejné zakázky č. 2 bylo totiž provádění stavebních prací sanačního charakteru souvisejících s rekonstrukcí historických mostních objektů Negrelliho viaduktu, když tyto práce byly rovněž předmětem veřejné zakázky č. 1. Z uvedeného důvodu má Úřad za to, že není důvod považovat daná plnění za nesouvisející a věcně odlišná.

132. Úřad podotýká, že v průběhu realizace veřejné zakázky č. 1 byl zpracován rovněž změnový list č. 39, na jehož základě (mj.) obviněný uzavřel s vybraným dodavatelem dodatek č. 9 ke smlouvě o dílo k veřejné zakázce č. 1. Obsahem tohoto změnového listu bylo u mostních objektů SO14-12 a SO14-14 doplnění celoplošné konsolidace povrchu zdiva za účelem stabilizace degradované povrchové vrstvy kamene a zajištění dostatečné pevnosti, a to z důvodu nových zjištění získaných z doplňkových restaurátorských průzkumů a doplňkového stavebně-technického průzkumu, k čemuž je odkázáno na průzkum provedený Mgr. Šléglem v roce 2018. V tomto změnovém listu je dále uvedeno, že předmětná aktualizace postupu je zpracována na základě nových okolností zjištěných v rámci probíhající aktualizace restaurátorského průzkumu Ing. Dvořáka v roce 2018.

133. Obviněný ve svém vyjádření uvedl, že sanační práce prováděné na základě změnového listu č. 39 jsou pracemi obdobného charakteru jako práce dle změnových listů č. 29 (v části sanační práce), 64 a 74 (tj. vždy jde o sanační práce prováděné za účelem stabilizace mostních objektů), když je zároveň zřejmé, že i práce dle změnového listu č. 39 byly prováděny na základě doplňkové diagnostiky zdiva, přičemž z výše uvedeného lze dovodit, že šlo o shodný, resp. minimálně související doplňující restaurátorský průzkum. Obviněný tedy sám věcnou totožnost prací dle změnových listů č. 29 (v části sanační práce), 64 a 74 minimálně s pracemi dle změnového listu č. 39 shledává.

134. Úřad tedy konstatuje, že stavební práce sanačního charakteru dle veřejné zakázky č. 2 týkající se rekonstrukce mostních objektů představují z věcného hlediska plnění obdobného charakteru jako stavební práce dle veřejné zakázky č. 1 (když navíc minimálně u prací dle změnového listu č. 39 šlo o práce zcela totožné realizované i na základě totožných podkladů – dodatečný průzkum), což je, jak bylo rozvedeno výše, pro dovození věcné souvislosti plnění postačující.

135. Na základě uvedených skutečností dospěl Úřad k závěru, že u veřejné zakázky č. 2 je zřejmá její věcná souvislost s veřejnou zakázkou č. 1, kde hlavním důkazem o její existenci je obsahově srovnatelná konstrukce předmětu jednotlivých plnění.

136. V této souvislosti Úřad rovněž podotýká, že sám obviněný ani nenamítal, že by se předmět veřejné zakázky č. 2 lišil od předmětu veřejné zakázky č. 1, když podstata jeho argumentace ohledně tvrzené odlišnosti obou veřejných zakázek směřovala výhradně k účelu a záměru realizace stavebních prací. Dle obviněného totiž veřejnou zakázkou č. 1 sledoval pouze uvedení viaduktu do normových technických parametrů, když nešlo o kvalitativní změnu či prodloužení životnosti stavby (což naopak dle obviněného bylo předmětem až veřejné zakázky č. 2), nýbrž dle obviněného šlo pouze o vyřešení nevyhovujícího stavu mostních objektů.

K funkční souvislosti

137. K tomu Úřad uvádí, že pro definování funkčního celku je podstatný celkový výsledek plnění a že je tedy třeba zkoumat i jednotu záměru zadavatele jako celku, jehož má být poptávkou dosaženo[6], když teprve v případě, kdy veřejné zakázky spolu jako jeden celek plní či zajišťují jednu funkci, jsou spolu provázány a ve své komplexitě slouží jednomu účelu a byly zadávány za jednotným účelem, může být prvek funkčního celku naplněn. Pakliže jsou však funkční užitky, které přinášejí jednotlivé veřejné zakázky, bez vzájemné provázanosti, o funkční celek nejde a je možné zadat jednotlivé veřejné zakázky samostatně vždy v režimu dle jejich předpokládané hodnoty.

138. Úřad má v dané věci za to, že funkční souvislost obou veřejných zakázek je dána primárně již samotným (shodným vzájemně provázaným) věcným charakterem poptávaného plnění, jak bylo dovozeno výše.

139. Dále vzal Úřad rovněž v úvahu to, že účelem rekonstrukce Negrelliho viaduktu byla kompletní modernizace této železniční stavby a její uvedení do stavu, který odpovídá závazným technickým parametrům železniční trati dané traťové třídy zatížení, tj. včetně zátěžových parametrů. Sám obviněný účel veřejné zakázky č. 1 definoval tak, že modernizace byla potřebná z důvodu plánovaného výrazného navýšení železniční dopravy na Negrelliho viaduktu a s tím související potřebou přizpůsobit zátěžové parametry stavby předpokládanému navýšení dopravního zatížení viaduktu.

140. Tvrdí-li obviněný, že tohoto účelu bylo možné dosáhnout pouze prostřednictvím veřejné zakázky č. 1, pak k tomu Úřad uvádí následující.

141. Dle názoru Úřadu již z obecného pohledu nelze uvažovat o tom, že by efektivní modernizace železniční trati vedoucí přes mostní objekty, které byly v nevyhovujícím technickém stavu, mohla být provedena bez současného uvedení mostů do vyhovujícího stavebně-technického stavu. Aby tedy bylo možné zajistit efektivní fungování moderní železniční trati vedoucí přes mostní objekty, je dle přesvědčení Úřadu nezbytné, aby tyto mostní objekty byly v takovém technickém stavu, který nebude nijak provoz trati ohrožovat, např. narušenou stabilitou mostů. Zajištění stability mostů lze dle názoru Úřadu označit za primární podmínku pro modernizaci trati. Je přitom především zřejmé, že obviněný s provedením sanačních prací souvisejících se zajištěním stability mostů od počátku počítal, když je zařadil již do předmětu veřejné zakázky č. 1.

142. Dle názoru Úřadu proto byly i práce dle veřejné zakázky č. 2 pro dosažení účelu veřejné zakázky č. 1 nezbytné, a to z následujících důvodů.

143. Ve změnových listech č. 29 (v části sanační práce), 64 a 74 obviněný uvedl, že v nich obsažené práce mají být prováděny z důvodu, že zjištěný stav mostů nedovoluje provést původně zamýšlené práce (změnový list č. 29), či je nutné jejich prostřednictvím obnovit nebo zajistit celoplošné statické spolupůsobení jednotlivých prvků zdiva a celkovou stabilizaci stávajícího zdiva (změnový list č. 64 a 74).

144. Uvedené dle názoru Úřadu dokazuje, že účelem veřejné zakázky č. 2 byly další práce, které musely být provedeny právě proto, aby mohlo být dosaženo záměru stanoveného obviněným pro veřejnou zakázku č. 1, tj. pro uvedení mostních objektů do stavebně-technicky odpovídajícího stavu. Úřad z toho dovozuje, že práce prováděné v rámci veřejné zakázky č. 2 byly nepostradatelně nutné k naplnění účelu veřejné zakázky č. 1, když bez jejich realizace by účelu veřejné zakázky č. 1 nebylo možné dosáhnout.

145. K argumentu obviněného, že účelem prací dle veřejné zakázky č. 2 bylo pouze prodloužení životnosti mostů, uvádí Úřad následující.

146. Z dokumentace vztahující se k veřejné zakázce č. 1 zřetelně vyplývá, že jejím prostřednictvím mělo dojít k celkové opravě a stavební obnově Negrelliho viaduktu, když zároveň z ní nevyplývá, že by k tomu mělo dojít pouze v podobě přinášející zlepšení technického stavu mostů, avšak již nikoliv v podobě prodlužující životnost viaduktu.

147. Úřad má za to, že není podstatné, zda sanační práce v rámci veřejné zakázky č. 1 měly být prováděny za účelem „pouze vyřešit nevyhovující stav stavby“, zatímco u (obdobných) sanačních prací v rámci veřejné zakázky č. 2 mělo být jejich účelem prodloužení živostnosti stavby, které bylo „pouze vhodné a účelné, nikoliv nezbytné“, jak argumentuje obviněný. Úřad zastává názor, že nelze stanovit přesnou hranici mezi jednotlivými typy sanačních prací (ani sám obviněný ji nijak nedefinuje a relevantně nepodkládá), která by určovala, které z těchto prací pouze odstraňují nevyhovující stav a které již naopak pouze (nikoliv např. pouze částečně) přispívají k dlouhodobé životnosti. Naopak lze předpokládat, že každý zásah odstraňující nevyhovující stav přispívá automaticky k prodloužení životnosti objektu. Lze tak předpokládat (již s ohledem na obdobnost prací), že i v rámci veřejné zakázky č. 1 byla provedena řada sanačních zásahů, jež vedly fakticky k prodloužení životnosti mostů.

148. Ostatně rovněž z vyjádření Kloknerova ústavu, na něž odkazuje obviněný v souvislosti s veřejnou zakázkou č. 2, vyplývá to, že hloubkové spárování povede jednak k „částečnému zvýšení předpokládané životnosti konstrukce“ a rovněž k „navýšení pevnostní charakteristiky zdiva“. Z uvedeného lze dle názoru Úřadu dovodit, že i hloubkové spárování realizované v rámci veřejné zakázky č. 2 může plnit obě funkce, tj. odstranění nevyhovujícího stavu mostu i (částečné) prodloužení životnosti mostu. K tomu současně Úřad podotýká, že sanační práce týkající se konsolidace spár a obnovy spárování byly i předmětem veřejné zakázky č. 1.

149. Rovněž nelze dle Úřadu odhlédnout od toho, že se nejeví jako pravděpodobné tvrzení obviněného, že při realizaci takto dopravně významné a finančně náročné stavby (z důvodů ekonomických i bezpečnostních a technických) bylo jeho záměrem dle veřejné zakázky č. 1 pouze odstranit nevyhovující stav mostů (např. do stavu, který by zabránil zřícení mostů), aniž by zároveň usiloval o co možná nejdelší životnost mostů v delším časovém horizontu. Takový postup by zcela jistě nebylo možné označit za hospodárné nakládání s veřejnými prostředky.

150. Dle názoru Úřadu tak nelze pohlížet na účel veřejné zakázky č. 2 jako na lišící se od účelu veřejné zakázky č. 1, když jen realizací obou těchto veřejných zakázek mohlo být dosaženo záměru obviněného, tj. rekonstrukce Negrelliho viaduktu vč. uvedení jeho mostních objektů do žádaného stavu.

151. O vzájemné provázanosti prací dle veřejné zakázky č. 1 a veřejné zakázky č. 2 svědčí dle Úřadu rovněž to, že sanační práce dle veřejné zakázky č. 2 mají charakter prací věcně i časově neoddělitelných od prací dle veřejné zakázky č. 1. Úřad se neztotožnil s argumentem obviněného, že práce dle veřejné zakázky č. 2 mohly být prováděny kdykoliv v budoucnu. Úřad totiž považuje vzhledem k výše rozebrané povaze prací dle veřejné zakázky č. 2 za zřejmé, že zpřístupnění a odkrytí dříve nepřístupných prostor provedené v rámci veřejné zakázky č. 1 bylo podmínkou nejen pro zjištění rozsahu potřeby provedení sanačních prací, ale rovněž pro vlastní provedení těchto prací. Veřejná zakázka č. 2 tedy byla přímo navázána na veřejnou zakázku č. 1, přičemž práce dle veřejné zakázky č. 2 nemohly být prováděny jindy než „uprostřed“ realizace prací veřejné zakázky č. 1. Práce dle veřejné zakázky č. 2 totiž mohly být prováděny jen v období, kdy práce na veřejné zakázce č. 1 již po určitou dobu probíhaly (a mohl tak být zjištěn vnitřní stav mostů), a zároveň pouze do doby, kdy práce na veřejné zakázce č. 1 ještě probíhaly (a vnitřní prostory mostů tak byly dosud přístupné). Zadávací dokumentace týkající se veřejné zakázky č. 1 k tomu obsahuje přímo požadavek, že je nutná technologická přestávka mezi obnažením povrchů a provedením diagnostiky i provedením sanačních prací. Ostatně sám obviněný v žádosti o výjimku týkající se veřejné zakázky č. 2 uvedl, že jde o nutné práce, které plynule navazují na práce dle veřejné zakázky č. 1, přičemž stavební činnosti jsou natolik propojené a vzájemně na sebe navazující, že je nelze od sebe oddělit, když např. z důvodu odpovědnosti za vady je nutné, aby byly realizovány stejným dodavatelem.

152. Plnění realizované v rámci jednotlivých veřejných zakázek tedy nemůže být poskytováno bez vzájemné provázanosti – provedení rekonstrukce Negrelliho viaduktu dle veřejné zakázky č. 1 nebylo možné bez provedení aktualizovaných sanačních prací dle veřejné zakázky č. 2 a samostatné provedení sanačních prací dle veřejné zakázky č. 2 by nebylo bez veřejné zakázky č. 1 technicky možné.

153. K tomu Úřad podotýká, že již skutečnost, že práce dle veřejné zakázky č. 2 byly realizovány na základě změnových listů, které byly průběžnou součástí číselné řady změnových listů vypracovaných v souvislosti s realizací veřejné zakázky č. 1 (stejně jako např. změnový list č. 39, v jehož případě byl sjednán dodatek ke smlouvě o dílo týkající se veřejné zakázky č. 1), naznačuje, že určitá souvislost prací dle veřejné zakázky č. 2 s pracemi dle veřejné zakázky č. 1 je dána.

154. Byť tedy obviněný argumentuje tím, že každá z řešených veřejných zakázek měla svůj samostatný (odlišný) a oddělitelný záměr, je Úřad naopak přesvědčen, že obviněným deklarovaného cíle veřejné zakázky č. 1 v jeho celistvosti nemohlo být dosaženo bez realizace prací dle veřejné zakázky č. 2, když obě tyto veřejné zakázky ve své komplexitě slouží jednomu účelu. Obě veřejné zakázky tak až spolu zajišťují jednu funkci (kompletní modernizace železniční trati vedené na Negrelliho viaduktu) a samostatné plnění ze žádné z nich nemůže poskytovat funkční užitky bez vzájemné provázanosti.

155. Dle názoru Úřadu je tak zřejmé, že cílem obou veřejných zakázek byla shodně celková rekonstrukce Negrelliho viaduktu jako celku za účelem zajištění jeho dlouhodobého řádného a bezproblémového používání pro provozování železniční dopravní cesty, což je navíc plně v souladu se standardní agendou obviněného, byť v daném případě šlo o projekt mimořádného stavebního i finančního rozsahu.

156. Úřad vzal rovněž v úvahu to, že dovození funkční souvislosti by nebylo možné v případě, kdy by potřeba realizace veřejné zakázky č. 2 byla vyvolána pro obviněného nově a neočekávaně až po zadání veřejné zakázky č. 1, tedy že by obviněný v době zadávání veřejné zakázky č. 1 nemohl potřebu prací dle veřejné zakázky č. 2 předvídat alespoň v té obecné rovině, že se potřeba nějakých prací v budoucnu s dostatečnou mírou jistoty objeví (tj. dostatečný předpoklad pro závěr o přítomnosti funkční celistvosti ve smyslu § 18 odst. 2 zákona), byť by přesný odhad rozsahu těchto prací byl v zásadě neproveditelný (tj. významná okolnost pro posuzování naplnění § 222 odst. 6 zákona – jak vyložil předseda Úřadu ve svém rozhodnutí, jedná se co do míry potřebného detailu o dvě rozdílné roviny naplnění pojmu „předvídatelnosti“ a dvě odlišné otázky, k tomu viz níže).

157. Úřad zastává názor, že předvídatelnost prací dle veřejné zakázky č. 2 ve výše uvedeném smyslu pro účely posouzení funkčního celku vyplývá již z následujících skutečností.

158. Jak plyne z Výroční zprávy obviněného za rok 2021, obviněný plní funkci provozovatele a vlastníka dráhy a jeho hlavním předmětem činnosti je provozování a zajišťování provozuschopnosti železniční dopravní cesty, a to nejen její rozvoj a modernizace, nýbrž i její údržba a opravy, když obviněný pečuje o stavby železničního spodku, mosty a tunely, budovy, pozemní stavby aj. Z uvedené výroční zprávy např. vyplývá, že v roce 2021 byla financována příprava či realizace 528 opravných akcí. Dle názoru Úřadu tak není pochyb o tom, že obecně předmětem činnosti obviněného je zajišťovat provozuschopnost železniční dopravní cesty, a to vč. zajišťování stavebních oprav jejích součástí, např. mostů.

159. Je přitom nepochybné, že při modernizaci železniční trati vedoucí přes historické mostní objekty je při vědomí jejich stavu nezbytná již z podstaty rovněž rekonstrukce dotčených objektů, a to zejména práce týkající se stabilizace daných objektů, jež ostatně obviněný již do veřejné zakázky č. 1 zahrnul.

160. Současně nelze zpochybnit, že při rekonstrukci dopravních staveb (které jsou charakteristické svým rozsahem a složitostí) běžně nastává v důsledku různých okolností (např. vývoj technologie stavebních prací, změny technických norem či právních předpisů, proměnlivost i nemožnost přesné odhadnutelnosti terénních podmínek a vnitřního stavu rekonstruovaných objektů aj.) potřeba upřesnění či změn prováděných prací, na což sám obviněný odkazuje. Potřeba aktualizace sanačních postupů platí obzvlášť v případě rekonstrukcí historických, a navíc památkově chráněných objektů. Změny prováděných prací (a to i prací sanačního charakteru, a to i na základě dodatečných průzkumů) ostatně obviněný realizoval již při postupu dle veřejné zakázky č. 1.

161. Lze tedy říci, že byť jde z hlediska finančního i technického a stavebního rozsahu rekonstrukce Negrelliho viaduktu o mimořádně rozsáhlý projekt, z hlediska věcného předmět plnění i veřejná zakázka č. 2 souvisí s běžnou agendou, kterou obviněný v rámci své činnosti standardně řeší, a nejde o plnění spočívající v řešení neobvyklých situací v rámci výkonu jeho činnosti či o provádění specializované činnosti, která by se běžné agendě obviněného vymykala, přičemž sám obviněný v dokumentaci vztahující se k veřejné zakázce č. 1 nutnost korigování sanačních postupů u jednotlivých mostů v návaznosti na dodatečně provedené průzkumy předpokládal. V daném případě tak dle názoru Úřadu nebyl dán u veřejné zakázky č. 2 prostor pro úvahy o nepředvídatelnosti či nárazovosti vzniku potřeby daného plnění ve smyslu přítomnosti funkčního celku, přičemž v daném ohledu se závěry Úřadu plně ztotožnil i předseda Úřadu ve svém rozhodnutí.

162. K argumentu obviněného, že o potřebě prací dle veřejné zakázky č. 2 v době zadání veřejné zakázky č. 1 neměl a nemohl mít povědomí, neboť potřebné průzkumy mohly být provedeny až po odkrytí nepřístupných prostor, uvádí Úřad následující.

163. Jak již bylo řečeno, obviněný již dle zadávací dokumentace k veřejné zakázce č. 1 výslovně počítal s tím, že jím předpokládaný rozsah sanačních prací zahrnutý v soupisu prací nemusí odpovídat následně skutečnosti zjištěné prostřednictvím plánovaných doplňkových restaurátorských průzkumů během stavby a že bude sanační postup detailně určen na jejich základě. Obviněný tedy nepochybně věděl, že zřejmě nastane změna rozsahu i způsobu provádění sanačních prací, v důsledku čehož bude nezbytné aktualizovat (navýšit) i soupis sjednaných prací o další stavební práce.

164. Úřad opakuje, že je již obecně nutné při přípravě stavebních projektů vzít v úvahu to, že obzvláště projekty velkého rozsahu vždy doznávající v průběhu jejich realizace značných změn, a že tedy bude nutné korigovat původně odhadnutý rozsah i cenu provádění stavebních prací. Aby bylo možné označit postup zadavatele ohledně předvídatelnosti dalších prací za souladný se zákonem, musí zadavatel při přípravě zadávací dokumentace zohlednit všechny relevantní okolnosti, které rozsah díla mohou ovlivnit.

165. Jak vyplývá z výše uvedeného, v daném případě obviněný s tím, že určité změny sanačních prací v průběhu realizace veřejné zakázky č. 1 nastanou, počítal a tuto skutečnost předvídal.

166. Tvrdí-li obviněný ve svém vyjádření, že si byl pouze vědom potřeby zjistit skutečný technický stav, ale že nemohl předvídat, že bude nutné i provedení konkrétních sanačních prací na základě těchto zjištění, pak k tomu Úřad uvádí, že toto tvrzení zcela nekoresponduje se zadávací dokumentací k veřejné zakázce č. 1, v níž je s aktualizací sanačních prací (vč. schvalovacího postupu s ním souvisejícího) počítáno. Jako pravděpodobný se nejeví ani argument, že by vzhledem k rozsahu a charakteru prací na Negrelliho viaduktu obviněný sice počítal s nutností provést další rozsáhlé průzkumy, ale zároveň předpokládal, že na jejich základě nebude zjištěna potřeba žádných dalších sanačních prací. Pakliže tedy evidentně obviněný nutnost sjednání dalších sanačních prací fakticky při přípravě veřejné zakázky č. 1 předpokládal, pak se ve vztahu ke konečnému rozsahu prací realizovaných následně v rámci veřejné zakázky č. 2 (147 279 470 Kč bez DPH) nejeví důvěryhodný argument obviněného, že by práce v takto značném finančním rozsahu (těsně pod hranicí nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce) při vynaložení veškeré nezbytné odborné péče (kterou Úřad obzvláště u obviněného a obzvláště při přípravě takto významného projektu předpokládá) skutečně byly mimo veškeré očekávání obviněného, přičemž, jak Úřad připomíná, z hlediska posouzení přítomnosti funkčního celku je postačující vědomí o budoucí potřebnosti realizace určitých prací, byť by zadavatel dopředu nezjistil konkrétní přesný druh a rozsah těchto prací.

167. Nadto je ze schvalovacího protokolu projektu zpracovaného v době před zahájením zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 1 patrné, že v souvislosti s rekonstrukcí Negrelliho viaduktu obviněný ve skutečnosti již na počátku přípravného procesu stanovil celkové investiční náklady ve výši 1 443 478 000 Kč bez DPH, což představuje částku o 397 675 837,94 Kč převyšující následně obviněným vypočtenou předpokládanou hodnotu veřejné zakázky č. 1, z čehož tedy plyne, že obviněný s nutností významné změny rozsahu stavebních prací v řádek stovek milionů již při přípravě veřejné zakázky č. 1 počítal.

168. Úřad k tomu navíc podotýká, že navýšení rozpočtu akce na částku 1 443 478 000 Kč bez DPH z původních 998 637 000 Kč bez DPH ve schvalovacím protokolu projektu odůvodnil obviněný právě skutečností, že technické řešení obsažené v přípravné dokumentaci odrážející výsledky dosud provedených průzkumů bylo zpřesněno v návaznosti na další následně provedené restaurátorské a stavebně-technické průzkumy. Dle názoru Úřadu uvedené dokazuje, že obviněný disponoval v době přípravy veřejné zakázky č. 1 informací o tom, že stavební objekty celkově jsou ve významně horším stavu oproti stavu původně při přípravě projektu odhadovanému, z čehož současně bylo možné předpokládat, že i další detailní plánované průzkumy, jež budou provedeny až po zpřístupnění dotčených prostor, pravděpodobně zjistí nutnost dalších sanačních opatření, k čemuž si proto obviněný vytvořil finanční rezervu ve výši 397 675 837,94 Kč oproti předpokládané hodnotě veřejné zakázky č. 1.

169. Byť konečná celková hodnota veřejné zakázky č. 1 a veřejné zakázky č. 2 v souhrnu činila 1 524 360 643,27 Kč bez DPH (tj. o 80 882 643,27 Kč přesáhla investiční plán), je zřejmé, že obviněný s nutností provedení dalších sanačních prací souvisejících s rekonstrukcí viaduktu v odhadovaném rozsahu v řádech stovek milionů již při přípravě veřejné zakázky č. 1 počítal.

170. V této souvislosti Úřadu nezbývá než podotknout, že za zpracování zadávací dokumentace nese odpovědnost v plné míře zadavatel, a to včetně odhadu celkového rozsahu a potřeby plnění.

171. V dané souvislosti rovněž Úřad považuje za vhodné zdůraznit, že obviněný oslovil v případě zadání veřejné zakázky č. 2 přímo dodavatele vybraného pro plnění veřejné zakázky č. 1, a to s odůvodněním, že s ohledem na charakter stavby (rekonstrukce památkově chráněného mostu) nemůže z důvodu odpovědnosti za vady a z důvodu splnění požadavků památkové ochrany provádět jiný dodavatel, neboť jednotlivé stavební činnosti jsou propojené a vzájemně na sebe navazující. Skutečnost, že již dle samotného obviněného tak fakticky může být reálně veřejná zakázka č. 2 realizována pouze dodavatelem veřejné zakázky č. 1, lze dle názoru Úřadu vnímat jako další okolnost nasvědčující tomu, že mezi veřejnou zakázkou č. 1 a veřejnou zakázkou č. 2 není dán věcný ani funkční rozdíl.

172. Úřad tak tuto otázku uzavírá konstatováním, že plnění dle veřejné zakázky č. 2 tvoří spolu s plněním dle veřejné zakázky č. 1 komplexní (neoddělitelné) plnění, když potřebu prací realizovaných v rámci veřejné zakázky č. 2 obviněný již při přípravě veřejné zakázky č. 1 sám předpokládal, a tedy dle názoru Úřadu nelze považovat potřebu plnění realizovaného v rámci veřejné zakázky č. 2 za nepředvídatelnou ve smyslu naplnění podmínek dle § 18 odst. 2 zákona (jak již bylo řečeno výše, uvedené neimplikuje závěr o naplnění podmínky nepředvídatelnosti ve smyslu posouzení změny závazku dle § 222 odst. 6 zákona – k tomu viz níže).

173. Úřad tak shledává funkční souvislost veřejné zakázky č. 2 s veřejnou zakázkou č. 1.

K aplikaci antigraffiti nátěru

174. Úřad nepřehlédl, že součástí veřejné zakázky č. 2 byla na základě změnového listu č. 29 mimo sanačních prací i aplikace antigraffiti nátěru v hodnotě 21 379 456,69 Kč bez DPH.

175. V této souvislosti Úřad zohlednil to, že v případě aplikace antigraffiti nátěru neshledal věcnou a funkční souvislost s veřejnou zakázkou č. 1, neboť je zřejmé, že provedení antigraffiti nátěru nelze považovat za sanační zásah související se zachováním stability mostů, když jeho provedení rovněž sledovalo jiný záměr obviněného (jde o ochranu památkově chráněného objektu před vandalismem). Současně dle Úřadu záměru obviněného zamýšleného realizací veřejné zakázky č. 1 vč. části veřejné zakázky č. 2 představující sanační práce (rekonstrukce mostních objektů a modernizace po nich vedené trati) mohlo být dosaženo nezávisle na realizaci antigraffiti nátěrů mostních oblouků. Rovněž vzal Úřad v úvahu to, že práce týkající se antigraffiti nátěrů byly oddělitelné od prováděných rekonstrukčních prací na mostních objektech a mohlo k nim dojít až v době po dokončení realizace veřejné zakázky č. 1, a to i ze strany jiného dodavatele.

176. S ohledem na uvedené tak Úřad nedovodil u části prací týkajících se aplikace antigraffiti nátěru dle veřejné zakázky č. 2, že by tyto práce tvořily funkční celek s veřejnou zakázkou č. 1, a tedy dle Úřadu tak obviněný mohl tuto část veřejné zakázky č. 2 zadat samostatně.

K místní souvislosti

177. Úřad uvádí, že pro dovození místní souvislosti mezi veřejnými zakázkami lze vzít v potaz zejména místo realizace veřejných zakázek, když však rozhodující mohou být i další faktory v závislosti na povaze každé veřejné zakázky. Rozhodné mohou být vedle prosté vzdálenosti mezi místy plnění např. také okolnosti týkající se předmětu plnění, konkrétního subjektu vystupujícího v postavení zadavatele, budoucí funkce výsledků plnění, eventuální objektivní překážky mezi místy, na nichž má plnění probíhat aj., neboť místní souvislost neznamená totéž místo, nýbrž souvislost v prostoru, kdy intenzita místní souvislosti se může výrazně lišit v závislosti na různých faktorech, jež ji mohou ovlivnit.[7] Aby mohla být místní souvislost vyloučena či výrazně oslabena, musela by existovat prostorově relevantní překážka mezi těmi místy, jejichž prostorová souvislost má být poměřována.

178. V nyní šetřené věci vyplývá jednoznačně z dokumentace k veřejným zakázkám, že předmětem plnění obou veřejných zakázek jsou mostní objekty Negrelliho viaduktu. V rámci veřejné zakázky č. 2 tak byly prováděny práce na všech mostech, na nichž probíhaly i sanační práce v rámci veřejné zakázky č. 1 a mezi místy plnění obou veřejných zakázek nebyla dána žádná prostorová překážka. Na základě uvedeného tak lze bez dalšího dojít závěru, že existence místní souvislosti je nesporná.

179. S ohledem na uvedené Úřad konstatuje, že místní souvislost mezi veřejnou zakázkou č. 2 ve vztahu k veřejné zakázce č. 1 je dána.

K časové souvislosti

180. Úřad uvádí, že obecně jsou pro naplnění časové souvislosti mezi veřejnými zakázkami směrodatné především lhůty plnění dohodnuté na základě zadávacích podmínek a další časové souvislosti spojené s plněním či jednáním stran obecně, kdy klíčové jsou rovněž termíny uzavření smluv, včetně eventuálních dodatků. Pro shledání časové souvislosti přitom není nezbytné, aby se jednotlivé termíny (např. termíny uzavření smluv) zcela shodovaly, neboť časovou souvislost lze dovodit i při jejich odstupu, a to nejen v řádu dnů či týdnů, ale v odůvodněných případech též v rámci měsíců.[8] Nadto není ani vyloučeno, aby prvek časové souvislosti spočíval i v delším časovém úseku, bude-li prokázáno, že zadavatel již v okamžiku zahájení první veřejné zakázky věděl či alespoň mohl důvodně předpokládat, že bude následně zadávat plnění, které s první veřejnou zakázkou tvoří jeden funkční celek. Rozhodující pak není, zda dané plnění bude pořizováno ve stejném časovém období anebo jeho část v jednom a zbývající část v dalších kalendářních letech, ale to, zda u zadavatele již při zadání první veřejné zakázky byl aktuálně dán jednotný záměr pořídit další věcně související plnění (tj. aby byl od počátku shodný – postupně naplňovaný finální účel pořízení - nicméně i při posuzování časových souvislostí je nutné vnímat kontext dovození předvídatelnosti plnění, tzn. zda je posuzován z hlediska určení vzájemné souvislosti mezi konkrétními plněními, nebo zda je posuzován aspekt (ne)podstatné změny smlouvy ve smyslu § 222 odst. 6 zákona – viz níže).

181. V daném případě vyšel Úřad z následujících časových aspektů zadávání veřejné zakázky č. 1 a veřejné zakázky č. 2.

182. V případě veřejné zakázky č. 1 bylo zadávací řízení zahájeno dne 23. 9. 2016 a smlouva o dílo byla uzavřena dne 30. 3. 2017, a to se sjednanou dobou plnění 33 měsíců ode dne zahájení stavebních prací, tj. minimálně do 31. 12. 2019 (pokud by práce byly zahájeny ihned po podpisu smlouvy). Jak lze dohledat z veřejně dostupných zdrojů,[9] rekonstrukce Negrelliho viaduktu byla dokončena dne 31. 5. 2021.

183. V případě veřejné zakázky č. 2 vyzval obviněný výzvou ze dne 29. 9. 2019 vybraného dodavatele k podání nabídky na veřejnou zakázku č. 2, a to na základě změnových listů schválených dne 26. 9. 2019, přičemž předpokládal dokončení těchto prací do 30. 6. 2020. Smlouva o dílo byla uzavřena dne 22. 11. 2019.

184. Přestože tedy časový rozestup mezi zahájením obou veřejných zakázek a uzavřením smluv na jejich realizaci představuje delší časový úsek (mezi zahájením zadávání cca 3 roky, mezi uzavřením smluv cca 2 roky a 8 měsíců), lze mezi oběma veřejnými zakázkami shledat následující podstatnou časovou vazbu vyplývající ze lhůty plnění obou veřejných zakázek.

185. Především vzal Úřad v úvahu tu skutečnost, že v době vyhotovení výzvy vybranému dodavateli k podání nabídky na veřejnou zakázku č. 2 (tj. dne 29. 9. 2019) a následně uzavření smlouvy o dílo na veřejnou zakázku č. 2 (tj. dne 22. 11. 2019) probíhala dosud realizace veřejné zakázky č. 1 (tj. v té době již byl na základě dodatku č. 8 ke smlouvě o dílo na veřejnou zakázku č. 1 předpoklad dokončení prací dle veřejné zakázky č. 1 ve lhůtě do 30. 6. 2020, když skutečná doba její realizace trvala až do 31. 5. 2021). Doba realizace obou šetřených veřejných zakázek se tedy překrývala, přičemž po celou dobu realizace veřejné zakázky č. 2 současně byly dosud realizovány práce na základě veřejné zakázky č. 1.

186. Zřejmá časová souvislost mezi lhůtami plnění veřejné zakázky č. 1 a veřejné zakázky č. 2 přitom vyplývá i bez ohledu na sjednané lhůty z charakteru prací dle veřejné zakázky č. 2. Tyto práce nemohly být prováděny bez časové závislosti na veřejné zakázce č. 1, neboť až po zpřístupnění vnitřních částí mostů v rámci veřejné zakázky č. 1 mohla být provedena diagnostika stavu mostů a rovněž provedeny z ní vyplývající nezbytné sanační zásahy, když zároveň práce na veřejné zakázce č. 1 nemohly být dokončeny před dokončením prací dle veřejné zakázky č. 2.

187. Dále Úřad považuje za podstatné, že výzva vybranému dodavateli k podání nabídky na veřejnou zakázku č. 2 byla vyhotovena s časovým odstupem pouze cca 3 měsíců po sjednání dodatku č. 9 na veřejnou zakázku č. 1, jenž se týkal provedení prací dle změnového listu č. 39, u nichž sám obviněný konstatoval stejnost plnění ve vztahu k pracem dle veřejné zakázky č. 2.

188. Úřad tak má za to, že s přihlédnutím k uvedenému již nemůže být o časové souvislosti uvedených plnění žádných pochyb.

189. S ohledem na uvedené má Úřad za prokázané, že kritérium časové souvislosti je u předmětných plnění jednoznačně patrné, tedy že daná plnění spolu z hlediska časového souvisí.

Závěr k funkčnímu celku

190. Na základě všech popsaných skutečností dospěl Úřad k závěru, že u veřejné zakázky č. 2 lze dovodit její souvislost s veřejnou zakázkou č. 1, neboť obě tyto veřejné zakázky vykazují funkční celistvost (souvislost věcnou, funkční a místní) i časovou souvislost ve smyslu § 18 odst. 2 zákona. S ohledem na uvedené je nutno pohlížet na obě řešené veřejné zakázky č. 1 a č. 2 jako na jednu veřejnou zakázku tvořící jeden funkční celek, resp. na veřejnou zakázku č. 2 jako na další část veřejné zakázky č. 1.

191. K totožnému závěru dospěl ve svém rozhodnutí i předseda Úřadu, k čemuž zároveň poznamenal, že obviněný sice s tímto závěrem Úřadu nesouhlasil, nicméně žádné konkrétní rozkladové námitky k němu neuvedl. Obviněný ani dále v dalším průběhu správního řízení závěry Úřadu o funkčním celku nenapadl.

192. Úřad poznamenává, že jak vyplývá z dokumentace týkající se obou poptávaných plnění, obviněný stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky č. 1 ve výši 1 194 611 000 Kč bez DPH a šlo tedy o nadlimitní veřejnou zakázku. Předpokládanou hodnotu veřejné zakázky č. 2 stanovil obviněný ve výši 147 280 000 Kč bez DPH. Celková předpokládaná hodnota veřejné zakázky č. 1 (včetně její části vymezené obviněným jako veřejná zakázka č. 2) tak činila 1 341 891 000 Kč bez DPH, a jde tak o nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce ve smyslu § 25 zákona, neboť celková předpokládaná hodnota přesahuje finanční limit stanovený nařízením vlády č. 172/2016 Sb., tj. 149 224 000 Kč.

193. Obecně přitom platí, že nadlimitní veřejnou zakázku je zadavatel povinen zadat v nadlimitním režimu podle části čtvrté, pokud není zadávána podle části páté až sedmé, nebo u ní zadavatel neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení, přičemž zároveň platí, že v případě rozdělení veřejné zakázky na části musí být každá část veřejné zakázky zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky.

194. Úřad tedy dovodil, že veřejná zakázka č. 1 a veřejná zakázka č. 2 tvoří funkční celek a tato plnění byla zadávána v časové souvislosti. Obviněný tak byl povinen zadávat postupy platnými pro nadlimitní režim nejen veřejnou zakázku č. 1, nýbrž i veřejnou zakázku č. 2, což však neučinil, když při jejím zadávání postupoval, jak vyplývá z dokumentace týkající se veřejné zakázky č. 2 i z vyjádření obviněného v průběhu správního řízení, mimo zadávací řízení, a to s odůvodněním, že dle jeho názoru jde o samostatnou podlimitní veřejnou zakázku ve smyslu § 158 odst. 1 zákona.

195. Úřad k tomu podotýká, že v daném případě by nebylo možné uvažovat o možnosti aplikace § 18 odst. 3 zákona umožňujícího zadat jednotlivou část veřejné zakázky postupem odpovídajícím předpokládané hodnotě této části, pokud celková předpokládaná hodnota všech takto zadávaných částí veřejné zakázky nepřesáhne 20 % souhrnné předpokládané hodnoty a předpokládaná hodnota jednotlivé části veřejné zakázky je nižší než částka stanovená nařízením vlády č. 172/2016 Sb. V daném případě totiž předpokládaná hodnota veřejné zakázky č. 2 částku stanovenou pro účely možnosti vyčlenění části veřejné zakázky ve smyslu § 5 písm. b) nařízení vlády č. 172/2016 Sb. (tj. v případě stavebních prací částku 26 897 000 Kč) překračuje, a tedy tato podmínka pro možnost aplikace výjimky dle § 18 odst. 3 zákona by nebyla splněna.

K aplikaci § 222 zákona

196. Jak bylo uvedeno, obviněný přistoupil v daném případě k zadání plnění obsaženého ve veřejné zakázce č. 2 tak, že toto plnění zadal samostatně mimo zadávací řízení s odůvodněním, že dle jeho názoru jde o zcela samostatnou podlimitní veřejnou zakázku ve smyslu § 158 odst. 1 zákona, v jejímž případě neukládá zákon povinnost realizovat zadávací řízení. Obviněný tedy evidentně nepostupoval při zadávání veřejné zakázky č. 2 dle § 222 zákona, tj. neaplikoval institut změny závazku dle § 222 zákona.

197. Úřad však vychází ze závazného právního názoru předsedy Úřadu obsaženého v jeho rozhodnutí, že správní řízení vedené ve věci možného spáchání přestupku je z hlediska procesních principů správního řízení řízením ovládaným primárně zásadou vyšetřovací. Jak k tomu upozornil předseda Úřadu, dle § 50 odst. 3 správního řádu platí, že správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, a v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Úřad tedy vzal v úvahu, jak mu předseda Úřadu uložil, že povinností správního orgánu musí být zabývat se postupem obviněného ve vztahu k zákonu v jeho komplexnosti, tj. není rozhodné, jakým způsobem obviněný svůj postup formálně nazve či jak jej odůvodňuje (a to i v rámci správního řízení). Úřad proto na danou věc pohlíží tak, že je povinností obviněného tvrdit a prokázat skutkové okolnosti jeho postupu, přičemž úlohou Úřadu je prokázaný skutkový stav podřadit pod relevantní právní normy, nikoliv omezit se pouze na právní normu aplikovanou obviněným, i když nemá být úlohou Úřadu vyvrátit či zkoumat možné nesplnění podmínek pro jakýkoliv myslitelný postup zadavatele či jakékoliv myslitelné výjimky v zákoně, ale jen těch, které jsou relevantní pro daný postup zadavatele (obzvláště pakliže na ně obviněný v rámci správního řízení poukazuje).

198. Vzhledem ke skutečnosti, že v daném případě bylo dovozeno, že veřejná zakázka č. 1 a veřejná zakázka č. 2 fakticky tvoří jedinou veřejnou zakázku, resp. že účelem veřejné zakázky č. 2 bylo upravit závazek ze smlouvy na veřejnou zakázku č. 1, je s přihlédnutím k závěrům předsedy Úřadu v jeho rozhodnutí na místě zabývat se i jinými důvody, které by mohly ospravedlnit postup obviněného mimo zadávací řízení při zadávání veřejné zakázky č. 2, tj. i možností aplikace § 222 zákona, jak navíc požadoval v průběhu správního řízení obviněný.

199. Jak totiž vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 15/2018-259 ze dne 3. 6. 2021 (jenž aprobuje praxi zadavatelů, kteří změní původní závazek novou smlouvou, nikoliv dodatkem k původní smlouvě), je-li účelem navazující smlouvy upravit (změnit) závazek z původní smlouvy, přichází v úvahu aplikace § 222 zákona, kde jsou stanoveny podmínky, za kterých může být závazek ze smlouvy na veřejnou zakázku dodatečně měněn, aniž by šlo o podstatnou změnu smlouvy, a aniž by tato změna musela být výsledkem samostatného zadávacího řízení dle § 222 odst. 1 zákona. Změní-li tedy zadavatel původní závazek dodatkem ke smlouvě nebo uzavře další samostatnou smlouvu v zadávacím řízení či mimo něj, je v případech, kdy jde o plnění v rámci jedné veřejné zakázky, nutné posoudit i možnost aplikovat na postup zadavatele § 222 zákona, a to i v situacích, kdy zadavatel podle tohoto ustanovení nepostupoval. Povaha změny závazku se totiž z materiálního hlediska nemění, ať už nastává v důsledku uzavření dodatku k původní smlouvě či uzavření nové smlouvy. Z uvedeného rozsudku totiž vyplývá, že výsledek je v obou případech stejný – jde o související plnění, zadavatel navazující plnění nesoutěží a zadá je témuž dodavateli.

200. Úřad proto přistoupil s ohledem na závazný právní názor předsedy Úřadu k posouzení dané věci podle skutečného stavu zjištěného v souladu se zásadou materiální pravdy, tj. bez ohledu na to, jakým způsobem skutečně obviněný při zadávání veřejné zakázky č. 2 postupoval. Úřad tedy dále posuzoval, zda je možné postup obviněného při zadávání veřejné zakázky č. 2 podřadit pod některé ustanovení týkající se změn závazku dle § 222 zákona.

201. V daném případě lze (vzhledem k výše popsaným souvislostem mezi veřejnou zakázkou č. 1 a veřejnou zakázkou č. 2 a s přihlédnutím k výše shrnutým závěrům v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 15/2018-259 ze dne 3. 6. 2021) na postup obviněného pohlížet tak, že fakticky změnil závazek ze smlouvy na veřejnou zakázku č. 1 prostřednictvím (byť samostatné) smlouvy na veřejnou zakázku č. 2 týkající se souvisejícího plnění, a proto je třeba posoudit, zda uvedená změna může být vnímána jako nepodstatná změna dle některého z důvodů upravených v § 222 zákona, vzhledem ke konkrétním okolnost tohoto případě v prvé řadě ve smyslu § 222 odst. 6 zákona, event. § 222 odst. 5 zákona (k naplnění jejichž podmínek obviněný předložil Úřadu svou argumentaci), tj. zda v daném případě mohly být splněny podmínky pro aplikaci § 222 zákona, aby tak mohlo být konstatováno, že obviněný nepochybil, když veřejnou zakázku č. 2 zadal témuž dodavateli bez provedení nového zadávacího řízení.

202. V této souvislosti je nejprve nutné, jak rovněž uložil Úřadu předseda Úřadu ve svém rozhodnutí, (vzhledem ke skutečnosti, že zákonem č. 166/2023 Sb. došlo v otázce změn závazků dle § 222 zákona, resp. zvláštní úpravy pro sektorové veřejné zakázky dle § 173 zákona, s účinností ode dne 16. 7. 2023 k novelizaci zákona) posoudit, zda není pozdější právní úprava pro obviněného příznivější, a to s přihlédnutím k § 2 odst. 1 zákona o přestupcích, dle něhož se odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku, avšak je-li to pro pachatele přestupku příznivější, je nutné posoudit odpovědnost za přestupek podle zákona pozdějšího.

203. Úřad shrnuje, že za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku dle § 222 odst. 6 zákona ve znění účinném do dne 15. 7. 2023 nebyla považována taková změna, v jejímž případě byly kumulativně naplněny 3 podmínky (i. potřeba změny vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat; ii. změna nemění celkovou povahu veřejné zakázky; iii. hodnota změny nepřekročí 50 % původní hodnoty závazku). Oproti tomu za podstatou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku dle § 222 odst. 6 zákona ve znění účinném ode dne 16. 7. 2023 se nepovažuje taková změna (kumulativně), (i.) jejíž potřeba vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednací s náležitou péčí nemohl předvídat, a (ii.) která nemění celkovou povahu veřejné zakázky. Je tedy zřejmé, že již není vyžadováno splnění podmínky nepřekročení 50 % původní hodnoty závazku. Aktuálně účinné znění § 222 odst. 6 zákona tak nepochybně představuje mírnější, tj. pro obviněného příznivější právní úpravu.

204. Obdobně za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku dle § 222 odst. 5 zákona ve znění účinném do dne 15. 7. 2023 nebyly považovány dodatečné stavební práce, služby či dodávky od dodavatele původní veřejné zakázky, které nebyly zahrnuty v původním závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, pokud byly nezbytné a změna v osobě dodavatele (kumulativně) (i.) nebyla možná z ekonomických anebo technických důvodů spočívajících zejména v požadavcích na slučitelnost nebo interoperabilitu se stávajícím zařízením, službami nebo instalacemi pořízenými zadavatelem v původním zadávacím řízení; (ii.) způsobila by zadavateli značné obtíže nebo výrazné zvýšení nákladů; (iii.) hodnota dodatečných stavebních prací, služeb nebo dodávek nepřekročí 50 % původní hodnoty závazku. Oproti tomu za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku se dle § 222 odst. 5 zákona ve znění účinném ode dne 16. 7. 2023 nepovažují takové dodatečné stavební práce, služby či dodávky od dodavatele původní veřejné zakázky, které nebyly zahrnuty v původním závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, pokud byly nezbytné a změna v osobě dodavatele (kumulativně) (i.) není možná z ekonomických anebo technických důvodů spočívajících zejména v požadavcích na slučitelnost nebo interoperabilitu se stávajícím zařízením, službami nebo instalacemi pořízenými zadavatelem v původním zadávacím řízení; (ii.) způsobila by zadavateli značné obtíže nebo výrazné zvýšení nákladů. Je tedy zřejmé, že již není vyžadováno splnění podmínky nepřekročení 50 % původní hodnoty závazku. Aktuálně účinné znění § 222 odst. 5 zákona tak nepochybně představuje mírnější, tj. pro obviněného příznivější právní úpravu.

205. Dále dle § 173 zákona ve znění účinném do dne 15. 7. 2023 se pro změnu závazku ze smlouvy na sektorovou veřejnou zakázku[10] nepoužila ustanovení § 222 odst. 5 písm. c) zákona a § 222 odst. 6 písm. c) zákona (tj. podmínka, že u každého z nich hodnota těchto změn nepřekročí 50 % původní hodnoty závazku). Dle § 173 zákona ve znění účinném ode dne 16. 7. 2023 se pro změnu závazku ze smlouvy na sektorovou veřejnou zakázku nepoužije ustanovení § 222 odst. 9 věta druhá zákona (tj. podmínka, že cenový nárůst související se změnami podle § 222 odst. 5 zákona nebo § 222 odst. 6 zákona nepřekročí 30 % původní hodnoty závazku). Je tedy zřejmé, že v případě sektorových veřejných zakázek již není vyžadováno splnění podmínky nepřekročení hodnoty změny 50 % původní hodnoty závazku, a navíc byl odstraněn i limit maximálně 30 % kumulativního navýšení původní hodnoty závazku. Aktuálně účinné znění § 173 zákona tak nepochybně představuje mírnější, tj. pro obviněného příznivější právní úpravu.

206. Vzhledem ke skutečnosti, že aktuálně účinné znění zákona představuje nepochybně v otázce změn závazků ze smlouvy u sektorových veřejných zakázek, ve srovnání s právní úpravou účinnou v době zadání veřejné zakázky č. 2, právní úpravu pro obviněného příznivější (v případě sektorových veřejných zakázek již není omezena finanční výše změny závazku – jednotlivě dle druhu změn ani celkově ve vztahu k původní hodnotě závazku), přistoupil Úřad s ohledem na § 2 odst. 1 zákona o přestupcích k posouzení postupu obviněného podle zákona v aktuálně účinném znění.

207. Úřad se tak nejprve zabýval posouzením otázky, zda byly v daném případě splněny podmínky dle § 222 odst. 6 zákona, tj. zda veřejnou zakázku č. 2 lze považovat za nepodstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku č. 1, tedy zda potřeba této změny vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednací s řádnou péčí nemohl předvídat, a zda tato změna nemění celkovou povahu veřejné zakázky. Jen za splnění těchto podmínek by totiž bylo možné dodatečnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku č. 1 uskutečněnou prostřednictvím veřejné zakázky č. 2 považovat za nepodstatnou a bylo by tak možné akceptovat zadání veřejné zakázky č. 2 bez vypsání nového zadávacího řízení.

208. Úřad připomíná, že jak již bylo výše konstatováno, konkrétním účelem veřejné zakázky č. 2 byly další práce, které musely být provedeny právě proto, aby mohlo být dosaženo záměru obviněného zamýšleného realizací veřejné zakázky č. 1 (uvedení mostních objektů do stavebně-technicky odpovídajícího stavu), práce prováděné v rámci veřejné zakázky č. 2 byly nepostradatelně nutné k naplnění účelu veřejné zakázky č. 1 (bez jejich realizace by účelu veřejné zakázky č. 1 nemohlo být dosaženo) a plnění realizované v rámci jednotlivých veřejných zakázek by nemohlo být poskytováno bez vzájemné provázanosti (provedení rekonstrukce viaduktu dle veřejné zakázky č. 1 bez provedení aktualizovaných sanačních prací dle veřejné zakázky č. 2 by nebylo možné, přičemž ani samostatné provedení sanačních prací dle veřejné zakázky č. 2 by bez veřejné zakázky č. 1 nebylo technicky realizovatelné).

209. Rovněž bylo výše podrobně dovozeno, a předseda Úřadu se s tímto závěrem ztotožnil, že obviněný již při přípravě veřejné zakázky č. 1 výslovně předpokládal vznik potřeby prací realizovaných následně v rámci veřejné zakázky č. 2, když počítal s tím, že v průběhu realizace veřejné zakázky č. 1 budou prováděny dodatečné průzkumy v návaznosti na odkrytí dříve nepřístupných prostor viaduktu, a rovněž s tím, že minimálně na některých z dříve (během přípravy veřejné zakázky č. 1) neprozkoumatelných míst viaduktu budou zřejmě zjištěny další poruchy konstrukce viaduktu, v důsledku čehož bude nutné dále aktualizovat původně plánované sanační postupy u těchto prostor.

210. Úřad tak opakuje, že má za to, že prvek předvídatelnosti samotné potřeby vzniku prací následně realizovaných v rámci veřejné zakázky č. 2 byl v daném případě v určité míře naplněn.

211. Úřad nicméně v souladu se závazným právním názorem předsedy Úřadu vyjádřeným v jeho rozhodnutí vzal v úvahu rovněž to, že je třeba rozlišovat předvídatelnost rozhodnou pro učinění závěru o funkčním celku a předvídatelnost rozhodnou pro posouzení oprávněnosti (resp. nepodstatnosti) změny závazku dle § 222 odst. 6 zákona. Jak totiž vyplývá z rozhodnutí předsedy Úřadu, pro dovození předvídatelnosti změny závazku ve smyslu § 222 odst. 6 zákona je nezbytné nejen dovodit, že bylo možné předvídat, že se potřeba nějakých prací s jistotou v budoucnu objeví (což je dostačující pro dovození závěru o funkčním celku), nýbrž je nutné posoudit i to, zda byl ze strany zadavatele s přihlédnutím k technickým a ekonomickým aspektům při vynaložení náležité péče proveditelný také dostatečně podrobný odhad rozsahu a druhu navazujících prací, a zda tedy mohla existovat faktická schopnost zadavatele takovou změnu reálně zapracovat do zadávacích podmínek původní veřejné zakázky .

212. Předvídatelnost změny závazku pro účely § 222 odst. 6 zákona je tedy nutné posuzovat z pohledu vynaložení náležité péče, tj. při vynaložení běžné péče a opatrnosti, ale i odpovídajících odborných znalostí a schopností. Za nepředvídatelné okolnosti se z tohoto pohledu považují takové okolnosti, které nemohl zadavatel předpokládat ani přes přiměřenou pečlivou přípravu zadávacího řízení na původní veřejnou zakázku při zohlednění jemu dostupných prostředků, povahy a vlastností konkrétního projektu, osvědčených postupů v dotčené oblasti a potřeby zajistit vhodný poměr mezi zdroji vynakládanými na přípravu zadání veřejné zakázky a její odhadovanou hodnotou. Je tedy třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem, tj. je nutné zohlednit, kdo veřejnou zakázku zadává, co je předmětem veřejné zakázky, jaké jsou běžné postupy při přípravě podkladů pro zadávací podmínky i otázku nákladnosti přípravy zadávací dokumentace.

213. Současně je pak nutné zohlednit i to, zda při vynaložení takové náležité péče mohl zadavatel reálně v mantinelech svých možností a odborných znalostí disponovat potřebnými, dostatečně podrobnými informacemi o charakteru a rozsahu potřebných změn původního závazku, nezbytnými pro konkrétní zohlednění potřeby takových změn do zadávacích podmínek původní veřejné zakázky.

214. S ohledem na uvedené Úřad přistoupil k posouzení otázky, zda obviněný mohl být schopen již při přípravě veřejné zakázky č. 1 při vynaložení náležité péče potřebu stavebních prací realizovaných následně v rámci veřejné zakázky č. 2 nejen obecně předvídat, ale rovněž konkrétně identifikovat a také kvantifikovat, a tedy i konkrétně promítnout do zadávacích podmínek veřejné zakázky č. 1.

215. Z dokumentace pořízené v souvislosti s veřejnou zakázkou č. 1 a rovněž z vyjádření obviněného vyplývají následující skutečnosti.

216. Obviněný provedl při přípravě této veřejné zakázky stavebně-technický a (s ohledem na to, že Negrelliho viadukt je nemovitou kulturním památkou požívající ochrany dle zákona o státní památkové péči, v důsledku čehož je nutné při stanovení technologických postupů oprav zohlednit i tuto skutečnost) rovněž restaurátorský průzkum. Na základě takto realizovaných průzkumů byla identifikována nutnost provedení konkrétních sanačních a rekonstrukčních zásahů do jednotlivých prvků viaduktu, přičemž stavební práce nezbytné pro jejich provedení obviněný zahrnul do předmětu veřejné zakázky č. 1.

217. Ačkoliv byly při přípravě veřejné zakázky č. 1 provedeny popsané průzkumy, jejich závěrem bylo rovněž to, že není technicky možné v této fázi realizovat průzkumy také v aktuálně nepřístupných částech konstrukce viaduktu, a že tedy v případě nepřístupných částí viaduktu je možné při současném poznání provést pouze odborný odhad jejich stavu, a tedy i pouze odborný odhad způsobu a rozsahu na nich nutných sanačních prací. Na základě této skutečnosti tedy obviněný do předmětu veřejné zakázky č. 1 zahrnul u neprozkoumaných částí viaduktu pouze stavební práce vycházející z odborného odhadu jejich stavu. Bylo tedy předpokládáno a v zadávacích podmínkách veřejné zakázky č. 1 uvedeno, že bude dále nutné provést během realizace veřejné zakázky č. 1 další průzkumy (jejichž provedení bude možné až po odstranění povrchových vrstev kamene, odhalení rubu kleneb a zpřístupnění v době zpracování projektu nepřístupných prostor), a že teprve až dle výsledků těchto průzkumů bude možné upřesnit dosud pouze předpokládaný odhad rozsahu a konkrétního obsahu nezbytných sanačních prací těchto částí viaduktu.

218. Z uvedeného je zřejmé, že obviněný se při přípravě zadávacích podmínek veřejné zakázky č. 1 zabýval s ohledem na charakter stavby Negrelliho viaduktu a jeho historické stáří, i s ohledem na to, že viadukt je nemovitou kulturní památkou, otázkou zjištění aktuálního stavebně-technického stavu viaduktu i otázkou zjištění možností sanace jeho jednotlivých částí způsoby odpovídajícími předpisům státní památkové péče, za jejichž účelem si nechal vypracovat podrobné odborné průzkumy.

219. Úřad nezpochybňuje tvrzení obviněného, že provedl při přípravě této veřejné zakázky takové průzkumy, které lze považovat za standardně prováděné v rámci přípravy veřejných zakázek na stavební práce u daného typu rekonstruovaných objektů, resp. Úřad nedisponuje informacemi, že by obecně obviněný případně měl či mohl realizovat i jiné průzkumy, na jejichž základě by reálně mohl zjistit i více bližších informací o stavu „vnitřních“ částí viaduktu.

220. Obviněný pak promítnul do zadávacích podmínek veřejné zakázky č. 1 výsledky těchto odborných průzkumů v rozsahu odpovídajícím těmito průzkumy zjištěným skutečnostem.

221. Současně obviněný v zadávacích podmínkách veřejné zakázky č. 1 rovněž upozornil, že při její realizaci bude dále nutné některé druhy dosud pouze předpokládaných sanačních prací upřesnit či změnit co do jejich druhu, rozsahu a způsobu jejich provedení, a to až v návaznosti na další informace získané prostřednictvím dalších plánovaných stavebně-technických a restaurátorských průzkumů proveditelných až po zpřístupnění dosud neprozkoumatelných míst viaduktu, tj. až v průběhu realizace veřejné zakázky č. 1. Na tyto změny si pak obviněný vytvořil odpovídající finanční rezervu, jak bylo uvedeno výše.

222. S ohledem na uvedené nelze dle názoru Úřadu dojít k závěru, že by obviněný při přípravě veřejné zakázky č. 1 nevynaložil náležitou (jeho možnostem a povinnostem v dané chvíli odpovídající) péči pro zjištění stavu viaduktu, pro určení způsobu jeho rekonstrukce a rovněž pro promítnutí výsledků těchto zjištění do zadávacích podmínek veřejné zakázky č. 1.

223. Z dokumentace vztahující se k veřejné zakázce č. 2 pak vyplývá, že jejím předmětem (mimo aplikace antigraffiti nátěru dle změnového listu č. 29) bylo provedení prací, v jejichž případě potřeba zadání vyvstala v návaznosti na provedení (předvídaných) dodatečných restaurátorských a stavebně-technických průzkumů realizovaných v průběhu prací dle veřejné zakázky č. 1, na základě kterých byly získány další (nové) informace o stavu jednotlivých „vnitřních“ částí viaduktu, které byly dosud nepřístupné (vnitřní části kleneb a zdiva, části mostních oblouků dosud zakryté přístavbami a vestavbami, které byly do konstrukce historicky umístěny a nyní musely být zbourány), případně překryté povrchovými krustami, nečistotami, omítkami a nepůvodními nátěry. Z dokumentace o veřejné zakázce č. 2 tak lze dovodit, že teprve na základě zpřístupnění uvedených objektů mohly být provedeny doplňkové průzkumy a informace o konkrétním zastiženém stavu jednotlivých objektů získané jejich prostřednictvím mohly být použity pro aktualizaci průzkumů provedených při přípravě veřejné zakázky č. 1, tj. mohlo dojít k doplnění, zpřesnění a konkretizování navrženého technologického postupu pro rekonstrukci jednotlivých částí konstrukce viaduktu včetně aktualizace plošného rozsahu provádění jednotlivých sanačních kroků předvídaného původními průzkumy.

224. Obviněný tedy nepochybně předvídal, že v průběhu realizace veřejné zakázky č. 1 bude nutné blíže prozkoumat části viaduktu pro zjištění jejich „vnitřního“ stavu, u nichž to při přípravě veřejné zakázky č. 1 nebylo z technických důvodů možné, a že na základě těchto průzkumů zřejmě budou zjištěny další poruchy viaduktu, a tedy bude nutné takto nově zjištěným skutečnostem přizpůsobit rozsah a obsah dosud pouze předpokládaných sanačních a rekonstrukčních prací u některých částí viaduktu.

225. Úřad však přisvědčil argumentaci obviněného, že obviněný zároveň nemohl mít v době přípravy veřejné zakázky č. 1, tj. pouze na základě průzkumů proveditelných v době přípravy této zakázky, dostatečně podrobné informace o tom, v jakém konkrétním stavu bude zastižen stav „vnitřních“ částí viaduktu, tj. o tom, o jakou poruchu dosud nepřístupných prostor viaduktu se bude typově jednat, na jakém bude místě, v jakém rozsahu, jaký technologický postup opravy bude vyžadovat a návazně jaký druh konkrétních stavebních prací a v jakém objemu bude pro odstranění takto přesněji zjištěné poruchy nezbytný. Detailní druh a přesný rozsah sanačních prací, jež byly následně realizovány prostřednictvím veřejné zakázky č. 2, tak bylo objektivně možné konkretizovat až na základě dodatečných průzkumů provedených po odstranění povrchových vrstev kamene, odhalení rubu kleneb nebo zpřístupnění prostor, které byly v době zpracování projektové dokumentace nepřístupné, aby tak bylo možné stavební práce, jež byly následně zadány v rámci veřejné zakázky č. 2, konkrétně identifikovat a rovněž kvantifikovat.

226. Dle Úřadu tak nelze s ohledem na uvedené dojít k závěru, že by obviněný při přípravě veřejné zakázky č. 1 nevynaložil s přihlédnutím k jejím technickým aspektům náležitou péči pro provedení také dostatečně podrobného odhadu rozsahu a druhu navazujících prací, tj. ve formě odpovídající jeho možnostem tyto navazující práce zapracovat do zadávacích podmínek veřejné zakázky č. 1.

227. Úřad tak shrnuje, že obviněný při přípravě veřejné zakázky č. 1 provedl stavebně-technické a restaurátorské průzkumy viaduktu v podobě a v rozsahu, jež byly v dané době vzhledem k charakteru stavby viaduktu aktuálně možné, přičemž přesnější odhad stavu „vnitřních“ částí viaduktu a tím i potřeby druhu a rozsahu sanačních zásahů do těchto částí viaduktu nebyl fakticky v dané situaci z technického hlediska proveditelný, když předmětem návazně zadávané veřejné zakázky č. 2 byly právě stavební práce sanačního charakteru, které představovaly pouze zpřesnění původně plánovaných stavebních prací v návaznosti na informace získané dodatečnými průzkumy. Nebylo by tedy možné v daném případě po obviněném rozumně požadovat, aby byl schopen i s přihlédnutím k charakteru a technické složitosti a rozsahu rekonstrukce Negrelliho viaduktu již při přípravě veřejné zakázky č. 1 předjímat přesný rozsah všech návazně nutných dodatečných stavebních prací a veškeré tyto práce konkrétně zahrnout do zadávacích podmínek veřejné zakázky č. 1.

228. Úřad má rovněž za to, že v dané situaci ani nemohlo zadáním veřejné zakázky č. 2 dojít ke změně celkové povahy veřejné zakázky č. 1, neboť reflektovala-li veřejná zakázka č. 1 potřebu obviněného provést rekonstrukci Negrelliho viaduktu zahrnující i rekonstrukci mostních objektů za účelem dosažení celkové modernizaci trati po něm vedené, pak je zřejmé, že i plnění obsažené ve veřejné zakázce č. 2 (tj. sanační a rekonstrukční práce mostních objektů viaduktu) bylo rovněž v souladu s povahou veřejné zakázky č. 1 a nešlo nad rámec původní potřeby zadavatele promítnuté do veřejné zakázky č. 1.

229. S ohledem na uvedené tak Úřad uzavírá, že potřeba provedení prací realizovaných v rámci veřejné zakázky č. 2 vznikla v důsledku okolností, které obviněný při vynaložení náležité péče nemohl předvídat, a že realizace prací dle veřejné zakázky č. 2 nezměnila celkovou povahu veřejné zakázky č. 1.

230. Dle názoru Úřadu tak byly splněny podmínky stanovené v § 222 odst. 6 zákona pro to, aby změna závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku č. 1 realizovaná prostřednictvím zadání veřejné zakázky č. 2 mohla být považována za nepodstatnou změnu závazku, a v důsledku toho nelze dojít k závěru, že obviněný pochybil, když veřejnou zakázku č. 2 zadal bez provedení nového zadávacího řízení.

231. S ohledem na skutečnost, že Úřad dovodil, že postup obviněného byl v souladu se zákonem, tj. s § 222 odst. 6 zákona, nezabýval se již možným podřazení postupu obviněného při zadáváním veřejné zakázky č. 2 pod ustanovení § 222 odst. 5 zákona.

232. S ohledem na výše uvedené tedy Úřad ve výroku tohoto usnesení předmětné řízení o přestupku podle § 257 písm. f) zákona zastavil, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle§ 268 zákona.

POUČENÍ

Proti tomuto usnesení lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 604 55 Brno. Podaný rozklad nemá podle § 76 odst. 5 správního řádu odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

v z. Ing. Petr Vévoda

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží:

Správa železnic, státní organizace, Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] Podle § 5 písm. b) nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném ke dni 22. 11. 2019 (dále jen „nařízení vlády č. 172/2016 Sb.“), v případě stavebních prací částka pro jednotlivou část veřejné zakázky, která nemusí být zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky podle § 18 odst. 3 zákona, činí 26 897 000 Kč.

[2] Podle § 4 nařízení vlády č. 172/2016 Sb. činí finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce 149 224 000 Kč.

[3] Viz rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 16/2020-75 ze dne 26. 5. 2021.

[4] Viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 64 Af 44/2010-69 ze dne 12. 1. 2012 - uvedený rozsudek byl sice vydán ve vztahu k zákonu č. 137/2006 Sb., avšak s ohledem na skutečnost, že úprava dělení veřejných zakázek nedoznala zásadních změn, lze dle názoru Úřadu uvedený rozsudek aplikovat i na stávající právní úpravu, což platí obecně o veškeré judikatuře citované v tomto rozhodnutí.

[5] Viz např. https://dspace.cvut.cz/bitstream/handle/10467/107739/Balik_Nedvedova_Simunek_et_al__Metodika_principu_sanace_stavebnich_objektu_kulturniho_dedictvi__%282022%29_PUBV_361996.pdf?sequence=1.

[6] Viz rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 16/2020-75 ze dne 26. 5. 2021.

[7] Viz rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R270/2014/VZ-03137/2016/322/PSe ze dne 29. 1. 2016.

[8] Viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 53/2015-184 ze dne 26. 7. 2017.

[9] Viz http://www.rekonstrukce-negrelliho-viaduktu.cz.

[10] V daném případě není sporu o tom, že veřejná zakázka č. 2 je vzhledem k jejímu předmětu zadávána při výkonu relevantní činnosti ve smyslu § 153 odst. 1 písm. f) zákona vykonávané obviněným, a že tedy jde o sektorovou veřejnou zakázku dle § 151 odst. 1 zákona.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

ČJ nebo SZ:
Věc:
Účastník:
Text rozhodnutí:
Rok zahájení:
Rok vydání:
Oblast:	Veřejné zakázky
Instance:
Typ řízení:
Výrok:
Leniency program:
Využito narovnání:
Compliance program:

číslo jednací: 51296/2023/500spisová značka: S0132/2023/VZ

I. POSTUP OBVINĚNÉHO V SOUVISLOSTI S VEŘEJNÝMI ZAKÁZKAMI

II. POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

III. PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

číslo jednací: 51296/2023/500
spisová značka: S0132/2023/VZ